Svět cihel – 3. Gotická architektura jižních Čech

[Testovní příspěvek k tématu NPÚ „roku cihly“ v rámci cyklu Tradiční materiály a postupy v památkové péči.]

Plánovat si cestu za středověkými cihlovými stavbami do jižních Čech se může zdát trochu překvapivé. Ještě více, než u architektury Prahy, spojujeme si představu o středověkých stavbách jižních Čech s „nerozborným“ kamenným zdivem, navíc v mnohem větší míře závisejícím na velmi obtížně opracovatelné žule (místo v Praze dostupnějších opuky a pískovce).

A přesto se i zde se cihla vyskytuje. Zejména tvarové cihly umožňovaly modelovat i jemně členěné prvky, jež z hrubě zrnité žuly nebylo reálné „vycizelovat“. Z cihel se pak s oblibou stavělo také tehdy, když bylo potřebné vytvořit tenkou stěnu, která by při nepravidelné struktuře spár lomového zdiva nebyla dostatečně trvanlivá a stabilní. To platilo jednak pro klenbové zdivo (Písek, Zvíkov, jednak pro tenké vyzdívky pod okenními parapety, a dále i pro subtilní konstrukce prevetů, vykonzolovaných před průčelí staveb na krakorcích. Z cihel byly často stavěny také na některých kostelech drobné zděné sanktusníky, obvykle vztyčené nad triumfálním obloukem a související se zdivem střešního štítu mezi krovem lodi a presbyteria (Dolní Bukovsko). Podobně se cihly uplatnily pro tenké stěny zděných střech věží zejména na věžích několika kostelů (Petrovice u Sušice).

Právě možnost snadné sériové produkce drobněji členěných prvků vedla také k tomu, že se tvarovky používaly pro vytváření klenebních žeber, okenních či portálových ostění nebo říms, takže se např. výstavba honosnějšího kostela mohla obejít bez nákladnější účasti zdatnějších kameníků a získávání výběrového materiálu ze vzdálenějšího lomu. Bylo také snadnější dopravovat i na větší vzdálenosti nevelké tvarovky, které bylo možné bez velkého nároku na prostor naskládat na dno povozu apod. Jednodušeji bylo možné určit i jejich potřebný počet (protože díly ostění či žeber z kamene se kvůli hospodaření s materiálem produkovaly v různých délkách, podle rozměru ze skály vylámaného kamenného bloku). Ostatně v té době také nebyl takový problém vybudovat cihlářskou pec na místě zdroje vhodné hlíny.

Na stavbách pak vídáme např. cihlová žebra kleneb osazená na konzoly či výběhy žeber tesané z kamene. Tento rozdíl ovšem původně nebyl patrný, protože prakticky veškerý konstrukční materiál byl zakrýván omítkou a zpravidla také ozdoben výmalbou. (Boletice)

Z podstaty byly z cihel v pozdní gotice klenuty i tzv. sklípkové klenby, jejichž členité plochy bylo možné realizovat prakticky jedině z cihel střídavě vázaných v hranách mezi jednotlivými „sklípky“. Ale o tom bychom si asi pověděli při některé z dalších výprav.

Nejen pro jihočeskou oblast mají velký význam archeologické nálezy z Milevska, kde se před lety podařilo dokonce před provedením terénních úprav v okolí tamního kláštera prozkoumat a do místního muzea přenést podstatné části cihlářské pece i se vzorky zpracovávaného materiálu.

Další výzkumy pak ukázaly mimořádně velký význam produkce cihel v Milevsku pro široké okolí, kam se rozvážely jak jednoduché cihly, tak i náročné ozdobné doplňky staveb, jakými byly v rané gotice dlaždice pro královský Zvíkov, později pak i jemně členěné ozdoby náhrobků, oltářů apod.

V Milevsku se také používaly cihly zcela osobitých formátů. Před poslední opravou byly patrné např. na opěrných pilířích presbyteria kostela sv. Jiljí na hřbitově severně od milevského kláštera.

Kolem roku 1300 se pak cihly výrazněji uplatnily při výstavbě cisterciáckých klášterů ve Zlaté Koruně a v Nepomuku (ten je již v západních Čechách, ale právě v souvislosti se Zlatou Korunou jej nemůžeme pominout). S produkcí těchto cisterckých cihelen nejspíše nějak souvisela i výstavba johanitské komendy v areálu hradu pánů Bavorů ve Strakonicích.

Ve Strakonicích byl před průčelím kostela sv. Prokopa vybudován drobný ambit s klenbami s žebry z gotických tvarovek. Jako cihly byly vytvořeny i hlavice klenebních přípor a konzoly, vyrobené pomocí forem.

Ve formách musely být vytvářeny i četné díly portálových a okenních ostění ve Zlaté Koruně a v Nepomuku s listovou reliéfní výzdobou. Samozřejmostí pak již byla klenební žebra, díly ostění i říms. Pod vlivem Nepomuku se cihly objevily i na dalších kostelích na pomezí západních a jižních Čech, např. v Sušici.

Z pokročilejšího 14. století lze připomenout např. užití cihel při dokončování gotické výstavby dominikánského kostela v Českých Budějovicích (západní štít a zdivo na severní straně kostela) či drobný presbytář kaple v areálu augustiniánského kláštera v Třeboni.

Žádná z těchto staveb ovšem nereprezentuje takovou „čistou“ cihlovou gotiku, jakou jsme poznali v českém horním Polabí.