Výběr památkových jubileí 2021

1/ Většinou se jedná o památkáře, restaurátory, historiky umění, archiváře apod., ale nechybějí ani významní umělci, kteří se o památkovou péči zasloužili vytvořením děl, která památkáři nyní s chutí ochraňují. Chcete-li, věnujte některým osobnostem trochu zamyšlení, možná je třeba můžete připomenout ostatním publikováním nějakého medailonu apod.

2/ Samozřejmě budu opět vděčen, když třeba do komentáře připojíte upozornění na chybějící jméno, možná i událost z dějin památkové péče či ochranou kulturního dědictví nějak obecněji související.

3/ Doporučuji případně data ověřit – vycházím z literatury. Děkuji za pochopení.

◄ 2020 ■ 2022 ►

Zap, Karel Vladislav W	150	† 1.1.1871
Jansová, Libuše (Horáková)	25	† 1.1.1996
Havránek, Bedřich W	200	* 4.1.1821
Ebelová, Ivana (archivářka) W	60	* 4.1.1961
Vlček, Tomáš W	80	* 9.1.1941
Bartušek, Antonín W	100	* 11.1.1921
Belis, Jiří	65	* 15.1.1956
Kotalík, Jiří W	25	† 26.1.1996
Vinter, Vlastimil WD	100	* 29.1.1921
Dvořák, Max W	100	† 8.2.1921
Ottová, Michaela WD	50	* 12.2.1971
Papáček, Josef	200	* 15.2.1821
Škabrada, Jiří W	75	* 20.2.1946
Balšánek, Antonín W	100	† 22.2.1921
Brodský, Jiří (restaurátor)	80	* 27.2.1941
Hrbek, Vít	50	* 3.3.1971
Thonet, Michael W	150	† 3.3.1871
Živný, Jan W	75	* 6.3.1946
Teige, Josef (archivář) W	100	† 6.3.1921
Masaryková, Anna W	25	† 18.3.1996
Bezděka, František Rudolf (konzerv.)	150	† 19.3.1871
Blochová, Hana WD	60	* 24.3.1961
Petráňová, Lydia WD	80	* 24.3.1941
Mannlová-Raková, Heide	80	* 25.3.1941
Paukrt, Václav WD	75	* 29.3.1946
Pavala, Martin (restaurátor) WD	65	* 10.4.1956
Velímský, Tomáš W	75	* 11.4.1946
Soukupová, Helena	75	* 12.4.1946
Berger, Petr (restaurátor)	60	* 12.4.1961
Kuča, Karel W	60	* 13.4.1961
Fidler, Petr WD	75	* 20.4.1946
Super, Juda Tadeáš (malíř) W	250	† 1.5.1771
Vitanovský, Michal (sochař, kachle) W	75	* 3.5.1946
Volný, Tomáš Řehoř (Wolny, Gregor) W	150	† 3.5.1871
Reichertová, Květoslava	100	* 3.5.1921
Špála, Václav (malíř) W	75	† 12.5.1946
Tryml, Michal (archeolog) W	75	* 14.5.1946
Muchka, Ivan P. WD	75	* 21.5.1946
Šamánková, Eva WD	25	† 26.5.1996
Wagner, Jaroslav WD	100	* 5.6.1921
Petrasová, Taťána WD	60	* 5.6.1961
Kyzourová, Ivana	60	* 7.6.1960
Konečný, Lubomír WD	75	* 14.6.1946
Khol, Ludvík	200	† 18.6.1821
Polesný, Karel (konzervátor)	50	† 20.6.1971
Willenberg, Jan W	450	* 23.6.1571
Hanšová, Helena	100	* 25.6.1921
Muková, Jiřina	75	* 6.7.1946
Junek, David (muzejník v Poličce) WD	60	* 13.7.1961
Bláha, Josef (archeolog)	75	* 14.7.1946
Šíma, Josef (mal.) W	50	† 24.7.1971
Prix, Dalibor W	60	* 31.7.1961
Kaše, Jiří W	75	* 6.8.1946
Kamper, Jaroslav W	150	* 12.8.1871
Vojtal, Petr (památkář)	65	* 26.8.1956
Bukolská, Eva	100	* 27.8.1921
Noll, Jindřich	75	* 1.9.1946
Brokof, Michal Josef W	300	† 8.9.1721
Kursová, Lucie, roz. Kracíková	50	* 11.9.1971
Štenc, Jan W	150	* 13.9.1871
Vocel, Jan Erazim W	150	† 16.9.1871
Kubelík, Martin W	75	* 18.9.1946
Kupka, František W	150	* 23.9.1871
Arijčuk, Petr W	50	* 29.9.1971
Votoček, Otakar W	100	* 11.10.1921
Šaloun, Ladislav W	75	† 18.10.1946
Kranner, Josef Ondřej W	150	† 19.10.1871?
Brych, Vladimír (archeolog) W	60	* 24.10.1961?
Dragoun, Zdeněk W	75	* 28.10.1946
Špaček, Ladislav	80	* 28.10.1941
Starý, Oldřich (arch.) W	50	† 3.11.1971
Adamec, Vojtěch (restaurátor)	65	* 13.11.1956
Senefelder, Jan Fr. Al. W	250	* 6.11.1771
Zasche, Josef W	150	* 9.11.1871
Kybal, Antonín W	50	† 15.11.1971
Špillar, Karel W	150	* 21.11.1871
Hamsík, Mojmír WD	100	* 26.11.1921
Jiřík, Vlastimil	25	† 8.12.1996
Mánes, Josef W	150	† 9.12.1871
Mayer, Jan Oldřich W	300	(†) 12.12.1721
Bydžovská, Lenka WD	65	* 13.12.1956
Kotěra, Jan W	150	* 18.12.1871
Vítek, Tomáš WD	50	* 19.12.1971
Vilímková, Milada WD	100	* 26.12.1921

Info na FB.

◄ 2020 ■ 2022 ►

© Jan Sommer, 20201229

Výběr památkových jubileí 2020

Na stránce se (teprve) pracuje… (Za případné doplňky či upozornění zde v komentářích či v SZ na FB jsem předem vděčen.)

Při použití si laskavě údaj ověřte z dalších zdrojů.

◄ 2019 ■ 2021 ►

Ottavio Broggio, architekt	350	* 2.1.1670
Arthur Brausewetter, architekt, konzervátor	100	† 5.1.1920
Alois Kubiček, historik architektury, památkář	50	† 8.1.1970
Bohumír Jan Dlabacz, autor slovníku umělců	200	† 4.2.1820
Věra Anna Kvasová, archivářka, památkářka	100	* 1.3.1920
Miroslav Míčko, historik umění	50	† 1.3.1970
Marie Benešová, historička architektury	100	* 2.3.1920
Řehoř Thény, sochař	325	* 4.3.1695
Josef Břenek, sochař, restaurátor (Tišnov)	200	* 4.3.1820
Giovanni Battista Alliprandi, architekt	300	† 13.3.1720
Erich Hubala, historik umění	100	* 24.3.1920
Bohuslav Fuchs, architekt	125	* 24.3.1895
Jan Slavíček, malíř	50	† 5.4.1970
Raffael Santi, malíř	500	† 6.4.1520
Václav Richter, historik umění, teoretik památkové péče	50	† 7.4.1970
František Dvořák, historik umění	100	* 17.4.1920
Václav Levý, sochař	150	† 30.4.1870
Marek Nonnenmacher, truhlář v Praze	300	† 2.5.1720
Josef Mánes, malíř	200	* 12.5.1820
Antonín Slavíček, malíř	150	* 16.5.1870
Bedřich Wachsmann, malíř, architekt	200	* 17.5.1820
Ladislav Lábek, etnograf, muzejník	50	† 26.5.1970
Johann Philipp Jöndl, architekt, stavitel, pedagog	150	† 5.6.1870
Milada Radová-Štiková, historička architektury	100	* 7.6.1920
Ferdinand Velc, znalec a propagátor památek na Slánsku	100	† 1.7.1920
Miloslav Chlupáč, malíř, sochař, restaurátor	100	* 10.7.1920
Jiří Kotalík, historik umění, ředitel NG	100	* 22.7.1920
Jiří Josefík, ak. mal., restaurátor	100	* 29.7.1920
Pavel Šopák, historik umění, památkář	50	* 31.7.1970
Ladislav Šaloun, sochař	150	* 1.8.1870
Josef Vítězslav Šimák, historik, vlastivědec	150	* 15.8.1870
Vinzenz Luksch, historik umění, památkář	100	† 18.8.1920
Hubert Ječný, historik umění, archeolog	100	* 19.8.1920
Ludvík Baran, etnograf, fotograf	100	* 23.8.1920
Otakar Máčel st., architekt, etnograf, památkář	100	* 25.8.1920
Václav Levý, sochař	200	* 14.9.1820
Vlasta Dvořáková, historička umění, památkářka	100	* 19.9.1920
Prosper Mérimée, památkář, spisovatel	150	† 23.9.1870
František Zuman, historik	150	* 2.10.1870
Viktorin Šulc, architekt	150	* 9.10.1870
Adolf Loos, architekt	150	* 10.10.1870
Dagmar Hejdová, historička umění, archeoložka	100	* 18.10.1920
Jiří Kynčil, archivář, památkář	100	* 11.11.1920
Josef Mauder, sochař	100	† 15.11.1920
Antonín Hejna, archeolog	100	* 20.11.1920
František Antonín Thun-Hohenstein, mecenáš, historik umění, památkář	150	† 22.11.1870
Jiří Kostka, historik umění, památkář	100	* 29.12.1920

*

© Jan Sommer, 20200402

Výběr památkových jubileí 2019

1/ Tentokrát jsem se pokusil o několik kulatějších památkových výročí po delší době. Loni se to nějak organizačně nedalo zvládnout, letos subjektivní výběr předkládám až na začátku února. Většinou se jedná o památkáře, restaurátory apod., ale nechybějí ani významní umělci, kteří se o památkovou péči zasloužili vytvořením děl, která památkáři nyní s chutí ochraňují. Chcete-li, věnujte některým osobnostem trochu zamyšlení, možná je třeba můžete připomenout ostatním publikováním nějakého medailonu apod. Dějiny památkové péče a osobnosti oboru si taková ohlédnutí jen zaslouží…

2/ Samozřejmě budu opět vděčen, když třeba do komentáře připojíte upozornění na chybějící jméno, možná i událost z dějin památkové péče. Sám se ještě také chvílemi pokusím o doplnění případně zachycených údajů.

3/ Omlouvám se za „nezvyklé“ psaní datumů, ale já už to prakticky jinak neformátuji, protože technicky to má jedině výhody. Děkuji za pochopení.

Ruskin, John	200	* 18690208
Hilbert, Kamil1	150	* 18690212
Grimm, Mořic	350	* 16690403
Preissig, Vojtěch	75	+ 19440411
Vosmík, Čeněk	75	+ 19440411
Bergner, Pavel (mal., rest.)	100	+ 19190413
Popp, Arnošt (soch., modelér keramiky)	200	* 18190418
Leonardo da Vinci	500	+ 15190502
Stefan, Oldřich	50	+ 19690505
Váchal, Josef	50	+ 19690510
Koula, Jan	100	+ 19190518
Liebscher, Adolf	100	+ 19190611
Nekvasil, Otakar (arch., stav.)	150	* 18690830
Häusler, Antonín (mal., rest.)	150	* 18690906
Klár, Karel (mal., rest.)	100	+ 19191004
Rembrandt	350	+ 16691004
Blecha, Matěj (arch. a stav.)	100	+19191218

4/ Vynechal jsem renesančního architekta Baldassara Maggiho z Arogna, protože toho uvádějí jako zesnulého roku 1619 jen některé naše zdroje, a to ještě s otazníkem. Ostatní ho zřejmě nechávají zemřít až roku 1629.

5/ Edit. 20190208: + Rembrandt. 20190211: + Leonardo

6/ Edit. 20190314: + Ruskin

Poznámky

1 20190131 | Louny v únoru oslaví 150 let od narození Kamila Hilberta. (e-region.cz). (Verif. 20190202). Událost na FB.

© Jan Sommer, 20190202

České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018

Pozvánka k možné spolupráci

01. Institucionalizovaná památková péče na území České republiky počítá své dějiny asi na 165 let, tedy od vzniku vídeňské Centrální komise pro výzkum a zachování památek v roce 1850, resp. jejího reálného zprovoznění v roce 1853 (Bundesdenkmalamt na Wikipedii). Před stoletím v návaznosti na vytvoření státního útvaru Československo byly zřízeny také památkové orgány nového státu, jež do jisté míry navázaly na praxi z doby mocnářství Rakousko-Uhersko.

02. Již při letmém pohledu na vývoj památkové péče pocítíme hrdost na odborný i etický význam památkářů a na jejich společenské kulturní vystupování. Nelze přehlédnout ani spolupůsobení s dalšími akademickými a dalšími vědeckými kapacitami a obory (dnes např. Ústav dějin umění AV ČR, vysoké školy, kde se intenzivně rozvíjejí obory, připravující architekty, archeology, muzejníky či historiky umění pro práci v oblastech ochrany kulturního dědictví). Po generace se přes různé politické i válečné zvraty, kapacitní či technické limity daří v zásadě udržet kontinuitu studia a evidence památek (v celostátním měřítku se jedná o impozantní úkoly zvládané i díky osobnímu zaujetí a nasazení mnoha „řadových“ památkářů).

03. Rozvíjelo se i zákonné prostředí, poskytující památkářům nemalé kompetence při ochraně památek, zdůrazňující význam jejich hmotné substance, jejíž ztrátu nelze v podstatě nijak nahradit. To souvisí i s rozvojem vzdělávání a osvětového působení památkových institucí, jež v tomto směru také nikdo nemůže zastoupit.
V tomto směru se také projevuje důstojné zpřístupňování památek ve veřejném vlastnictví, spravovaných Národním památkovým ústavem i dalšími institucemi, ale též soukromníky, vesměs spolupracujícími s odbornými složkami NPÚ.

04. Pominout nelze ani publikační činnost památkářů, dříve po desítky let málo podporovanou až potlačovanou (nepřálo se šlechtickým ani církevním památkám), v posledních letech ovšem velmi dynamicky rozvíjenou.

05. To souvisí i s intenzivní podporou památkového výzkumu v rámci řady „projektů“ v posledních cca 15 letech. Dřívější výzkum existoval v určité omezené centralizované podobě, ale i tak jeho výsledky stály za pozornost, protože „centralistické“ vedení umožňovalo koordinaci, která v dnešní době chybí a v propojení výsledků různých „projektů“ lze vidět notnou rezervu odborného i obecně společenského prospěchu z vědy a výzkumu.

06. Velké přínosy plynou i z mezinárodní spolupráce, která také doznala podstatnější rozvoj až po roce 1989. Do té doby prakticky nebyla dostupná ani cizí odborná literatura. Přesto si památková péče udržela vysoký etický a odborný standard, uznávaný i v zahraničí, což souviselo i s tím, že se mezi památkáři „ukrývaly“ i individuality schopné přeshraničního vlivu (dr. Líbal, arch. Vošahlík, ing. Jiřinec…).

07. Mnoho lidí dnes může sbírat zkušenosti v cizině a porovnávat, případně usilovat o aplikaci užitečných námětů. Nicméně takové poznatky a podněty jsou jen vzácně užity v praxi, či alespoň přínosně publikovány.

08. To sice nepřímo, ale vcelku zásadně souvisí s absencí celooborových konferencí, jež poskytují např. impozantní výsledky v Německu.

09. „Nevědecká“ publikační a popularizační činnost je zatím také spíše na okraji zájmu a nedostává se jí náležitého morálního ocenění. (Spíše opovrhováno je publikování on-line – např. na blogu…).

10. Jistě ovšem je mnohé ze zde uvedeného spolu s dalšími úkoly a záměry zahrnuto v koncepci NPÚ z roku 2015 (PDF). Proč se tedy zabývat tématy, jež jsou již projednána a sesumírována?

11. Letos zřejmě dojde k tak velkému kumulování „osmičkových“ aktivit, že se sotva podaří nějaké „interní“ otázky, teoretická dilemata, pociťovaná rizika pro památky apod. více společensky zviditelnit. Ale přesto by bylo užitečné dějiny památkové péče zkusit nějak shrnout, bilancovat, hodnotit pozitiva i ztráty. A výsledky nějak shrnout tak, aby byly k užitku (přehledné, snadno dostupné…). Připomeňme drobně, že letos je to také 60 let od založení Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v intencích nového a po novelách dosud platného Památkového zákona. K soustředění pozornosti na prezentaci památkových otázek by mohl pomoci i Evropský rok kulturního dědictví 2018, jenže jeho cíle jsou spíše propagační…

12. Samotná památková péče svoji historii mnoho nepěstuje. Nedávný projekt tvorby retrospektivního biografického slovníku oboru byl dle mého nelogicky ani ne v polovině ukončen (část zpracovaného materiálu je ovšem dostupná on-line; že to nebyla marná práce, o tom svědčí např. to, že hesla jsou citována na Wikipedii). V odborných časopisech či na celooborových konferencích (jež se ale také už řadu let nekonají…) se sice objevují dílčí příspěvky, ve vysokoškolském vzdělávání také zazní určité nutné penzum k dějinám oboru, takže nejde o neznámé věci. Nicméně to působí dojmem, že pro institucionální aparát nejsou jej táhnoucí lidé příliš zajímaví. Nebýt akademického slovníku historiků umění, encyklopedií archeologů či archivářů, nenašlo by se nejspíše nic. K tomu zde dříve glosa a výzva.

13. Na webu památkářů v jeho aktuální verzi jsou obvykle „medailonky“ ředitelů (např.) či náměstků, na stránkách některých odborných pracovišť či památkových správ najdeme i další lidi (někde např. kastelány). Nejde však o nějakou encyklopedii, protože při výměně osoby jsou stará data prostě eliminována a nahrazena jinými (asi se dají s podmíněným úspěchem dohledat na archive.org).

14. To vše ale působí až „odlidštěně“. Proto by možná nemusela být od věci „tvorba“ nějakých kapitolek či glos k nějaké zajímavosti z minulosti památkového působení, která by se někomu namanula.

15. Zajímavé je, že podobně jsme na tom s terminologií oboru. Ten má k dispozici „Blažíčka“ a pozdější slovník restaurování. Jistě je význam termínů sdělován opět studujícím, ale mnohé dohady např. kolem pojmu „rekonstrukce“ svědčí spíše o zanedbanosti i v tomto směru. Totéž platí vlastně pro jediný funkční terminologický „standard“, kterým jsou „klíčová slova“ používaná v Památkovém katalogu a Metainformačním systému památkové péče. Zde však jsou výrazy užívány neuspořádaně, bez nějakého redakčního či odborného dohledu. I v tomto směru bychom mohli něco zkusit (také terminologický slovník byl rozpracován, ale nekončen, ačkoliv je jasné, že i na takovém „dokumentu“ by se v prostředí internetu mělo pracovat nepřetržitě – proč tedy ne od letoška?!). Já tak činím, a ověřuji i různé technické cesty. Tak vyzývám k domluvě. Rád zkusím reagovat, kdybyste k tomu měli nějaký dotaz (asi zde do komentářů, případně i na FB).

16. Publikovat by bylo vhodné např. na „firemním“ blogu památkářů, ale nic takového (zatím?) neexistuje. Tedy třeba na nějakém vlastním. Jistě je možné přispívat na Wikipedii (ideální by bylo tam napsat i heslo o sobě samém, ale to by asi kdekdo považoval za „nemístné“, ačkoliv by to bylo praktické, protože by pisatel měl informace nejlépe po ruce bez pátrání…; hodnotu tomu dává to, že význam informací pro ostatní zájemce nemá být limitován „falešnou skromností“ osoby, která může v klidu zcela věcně popsat, co myslí, že je obecněji významné). Máme i svou wiki v informačním systému památkářů, ale ta se již několik let nedokázala vyhrabat z testovacího provozu – i to by se možná letos mohlo vyřešit…

16. Tak kdyžtak dejte vědět, co máte k dispozici, nebo se Vám již podařilo uveřejnit…
Mějte dobrý památkový rok!

© Jan SOMMER: České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018. Pozvánka k možné spolupráci, in: Česká placka, on-line 20180109.

Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

• Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
• Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
• Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
• Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
• Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
  • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
  • Výzkumná a vědecká činnost
  • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
  • Pedagogické působení
  • Přednášková činnost (akademická i populární)
• Další odborné aktivity
  • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
• Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
• Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
• Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
• Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
• Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
• Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

• Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
• Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
• Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
• Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
• Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
• Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
• Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
• Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
• No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

Památková jubilea 2016

Opět jen neúplný výběr. Snad i tak někoho inspiruje. Předem díky za náměty k doplnění. Údaje si případně ověřte.

Nikolaus Pacassi, architekt	300	* 5.3.1716
Stanislav Suchrada, sochař	100	† 5.5.1916
Christian Norberg-Schulz	90	* 23.5.1926
Jan Otto, nakladatel	100	† 29.5.1916
František Antonín Jindřich Heger, architekt a stavitel	250	* 7.7.1766 (křest)
František Maxmilián Kaňka, architekt	250	† 14.7.1766
Jaromír Pečírka, historik umění	50	† 22.8.1966
Max Haushofer, malíř, profesor na Akademii	150	† 24.8.1866
František Kaván, malíř	150	* 10.9.1866
Otto Rotmayer, architekt	50	† 24.9.1966
Stanislav Sucharda, sochař	150	* 12.11.1866
František Ženíšek, malíř	100	† 15.11.1916
Vincenc Makovský, sochař	50	† 28.12.1966
Rudolf Josef Müller, malíř, restaurátor	200	* 28.12.1816

Zlatá placka novoroční

Pro imaginární udílení imaginární ceny za památkovou péči a související aktivity, úspěchy a zajímavosti neplatí žádná pravidla či termíny, neexistují záruky objektivity (výňatek z imaginárních propozic).

Z těchto i dalších důvodů dochází nyní k udělení další dávky cen za dvě odborné mimořádnosti z roku 2015:

Ladislav Bartoš za mimořádný objev gotické nástěnné malby v Praze na Starém Městě, ale také za další výzkumné, prezentační činnosti, v oblasti památkové péče nejednou průkopnické. (Předběžná publikace v časopisu Staletá Praha, 31, 2015, č. 1, 3. strana obálky.)

Jakub Bachtík, Richard Biegel a Petr Macek za přípravu i autorský podíl na vzniku epochální publikace Barokní architektura v Čechách (související aktuality na Facebooku).

Samozřejmě si sice nestavím žádné cíle ve smyslu obecné vážnosti tohoto imaginárního uznání, ale jsem osobně plně přesvědčen o oprávněnosti úcty k oceněným v těchto i v dřívějších případech. Jsem také nadále předem vděčen za náměty i šetrné výhrady.

Imaginární cena Česká placka vznikla před lety jako reakce na ukončení udílení cen ministra kultury za zásluhy v oblasti památkové péče a jako výraz přesvědčení, že mezi památkáři jsou lidé, jejichž zásluhy mají být i veřejně zviditelněny a v odborných kruzích vyzdviženy. Zatím se zdá, že apelativní funkce ZP ještě zcela nevymizela…

Antonín Podlaha – trpělivý a pečlivý průvodce milovníků památek se narodil před 150 lety

Spolu s Augustem Sedláčkem, Zdeňkem Wirthem, Jaroslavem Heroutem, Dobroslavou Menclovou, Anežkou Merhautovou, týmem akademiků vedeným Emanuelem Pochem, dále Tomášem Durdíkem, Jiří Kuthanem či Karlem Kučou (i jinými) byl a bude Antonín Podlaha jedním z prvních průvodců našich kroků za památkami, a to díky rozsáhlému soupisnému dílu prostředkujícímu poznání zejména církevních památek.

Patřil k nejpilnějším autorům soupisů památek a vytvořil také vlastní ediční řadu Posvátná místa království Českého, ve které po jednotlivých vikariátech sestavoval soupis církevních památek, jehož texty byly obvykle podrobnější, než v akademickém soupisu; všímal si také vybraných kapliček a křížků.

Jeho dílo nebývá tolik připomínáno – ostatně i 150. výročí jeho narození proběhlo minulý týden bez výraznějšího ohlasu –, ale stojí za to si uvědomit zvláštní věcnost popisů i historických kapitol. Se zjevným zaujetím, ale s precizní terminologií (nápadně prostou „staročeských“ historismů) a v precizně koncipovaných větách, bez květnatých zvolání či kunsthistorických kudrlinek nás provází i oblastmi, které nepatřily k těm památkově nejbohatším – jakoby ve své práci cíleně upřednostňoval sepisování památek těch oblastí, které stály stranou hlavního zájmu předních akademických vědců (i když ti také nebyli „vybíraví“). Na rozdíl od většiny podobných prací neváhal dovést historické pasáže až do své současnosti (jmenoval autory právě dokončovaných uměleckých děl, donátory i duchovní správce; všímal si změn staveb při nejnovějších opravách).

Jistě není na škodu i dnes hledat v díle tohoto vynikajícího znalce památek poučení nejen o památkách, ale i o seriózní, a přitom nadšené poznávací a publikační práci.

Výběr památkových jubileí roku 2015

Opět po roce pravidelná rubrika… Prosím kohokoliv, kdo zjistí chybu nebo může přispět doplňkem, aby laskavě podal zprávu (v komentáři, např.). Data jsou bez záruky, dle údajů v literatuře, takže si je před případnou aktivitou k některému jubileu ještě ověřte. Výběr je subjektivní, tak jej případně pomozte vylepšit zaslanými podněty, aby snad lépe napomohl připomenutí důležitých osobností kulturních dějin i historie samotné památkové péče.

Mencl, Václav, historik umění, památkář	110	* 16.1.1905
Podlaha, Antonín	150	* 22.1.1865
Aachen, Hans von	400	+ 4.3.1615
Quitainer, Jan Antonín, sochař	250	+ 7.4.1765
Procházka, František Xaver	200	+ 15.4.1815
Navrátil, Josef, malíř	150	+ 21.4.1865
Balšánek, Antonín, architekt	150	* 5.6.1865
Pollak, Oskar, historik umění	100	+ 6.6.1915
Marold, Luděk, malíř	150	* 7.6.1865
Popp, Antonín, sochař	100	+ 10.6.1915
Krásný, František, architekt	150	* 6.7.1865
Heber, František Alexandr, historik hradů	200	* 19.7.1815
Vlček, Augustin, malíř, restaurátor	150	* 27.7.1865
Zoula, Gustav, sochař	100	+ 4.8.1915
Haun, August C., malíř, grafik	200	* 10.8.1815
Myslbek, Karel, malíř	100	+ 21.8.1915
Mašek, Karel Vítězslav, malíř, architekt	150	* 1.9.1865
Raab, Ignác, malíř	300	* 5.9.1715
Lurago, Carlo, architekt	400	* 14.10.1615
Klusáček, Karel Ladislav, malíř, freskař	150	* 25.10.1865
Adámek, Karel, kreslíř, historik a spisovatel v Hlinsku	100	+ 28.10.1915
Lurago, Anselmo Martino, architekt	250	+ 29.11.1765
Förster, Viktor, malíř, mozaikář	100	+ 9.12.1915

Cena za památkovou péči – zase nic… (dajli – nedajli 2014)

Také letos musím naplnit nemilou letitou tradici a připomenout to, že opět nedošlo k obnovení někdejší Ceny MK za památkovou péči (nevím už, jestli bylo pojmenování přesně takovéto; udílení „zajišťuje“ Odbor památkové péče MK ČR). (Nerad bych se mýlil, ale zprávy v médiích jsem se snažil pečlivě sledovat.) Cena byla udílena při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS za vynikající přínos oboru památkové péče, zásluhy při záchraně památek i osvětovém působení dvěma osobnostem. Uplatnilo se pravidlo, že Cenou byla poctěna jedna uznávaná osobnost současné památkové péče, kdežto druhou, čestnou cenou byl připomenut odkaz významného představitele oboru nedávné či vzdálenější minulosti.

Nechci se zabývat žijícími zasloužilými památkáři „bez Ceny“, kterých takto rovněž přibývá, ale nemohu nevzpomenout bolestných ztrát z blízké minulosti, kdy řady významných obhájců památek, prvotřídních aktérů národní kultury v širších souvislostech, opustili na vrcholu tvůrčích sil persony, jakými byli prof. Horyna a prof. Durdík. Oba inspirovali a vzdělávali více než generaci nynějších památkářů, archeologů, historiků umění, ale také milovníků památek z řad nejširší veřejnosti. Výrazně se i v nadnárodním měřítku prosadili při výzkumech památek, ale i v důležitých funkcích při jejich ochraně. Nikdo by nic netratil, kdyby si na ně s tou čestnou Cenou vzpomněl.

Připomínám to i proto, kdybyste třeba mohli takováto společenská i kulturní opomenutí na vhodných místech připomínat…