Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

  • Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
  • Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
  • Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
  • Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
  • Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
    • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
    • Výzkumná a vědecká činnost
    • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
    • Pedagogické působení
    • Přednášková činnost (akademická i populární)
  • Další odborné aktivity
    • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
  • Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
  • Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
  • Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
  • Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
  • Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
  • Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

  • Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
  • Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
  • Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
  • Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
  • Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
  • Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
  • Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
  • Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
  • No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

2017/02/04 Posted by | dějiny památkové péče, Medailon, osobní zprávy, památkář, personálie, prezentace, wiki | , | Napsat komentář

(Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

Pohlédneme-li na historii československé, české, státní, národní atd. památkové péče, nepochybně konstatujeme zásadně přínosný kulturní vliv ve společnosti. Přesto jsou památkáři krom pozitiva v podobě osvěžujících akcí na zpřístupněných památkách veřejností často chápáni jako nepříjemná komplikace potřebných modernizací majetku. Obecné ponětí o přínosech památkové péče či dokonce o jejím „člověčím“ zázemí však není takové, jak by si obor zasloužil. A jako bychom se stále častěji setkávali s případy, kdy i nastupující generace památkářů ztrácí zájem o genezi fungování ochrany památek, její teoretické základy, důvody „ist“ stavu.

Hluboká nad Vltavou, zámek

Četné hrady, zámky a další objekty ve správě památkářů patří k nejnádhernějším památkám světové úrovně.

Zdá se, že blížící se století by mohlo být příležitostí posbírat nejen detaily z dějin institucí památkové péče, ale třeba i osobní vzpomínky, detailní dojmy z praxe, obecnější názory památkářů na politiku, kulturu, na vztah společnosti ke kulturním hodnotám apod. Pohlédneme-li totiž na většinu dostupných informací, týkají se toho nejdůležitějšího – památek, zjistíme nejspíše vše podstatné o každé „kauze“, o peripetiích zkázy i o citlivých záchranách ohrožených hodnot. Ale „společenská“ stránka oboru, ta se do značné míry omezuje na občasné bilance k příležitostem připomenutí např. 25 let „řady úspěchů a jednotlivých proher“, a pak na velmi výběrové připomínky zásluh zesnulých zasloužilců.

Možná bychom se mohli pokusit nějak lidi kolem památek trochu více připomenout, shromáždit i jakési „drobné“ dějiny památkové každodennosti. Snad snést a uveřejnit i opomenuté dokumenty, odpočívající v koutech registračních skříní. Kdo může připomenout nějaké zážitky ze spolupráce s dřívějšími legendami oboru, asi by také mohl tak učinit, dokud má čerstvou paměť. Ale podobně bychom mohli zachovat připomínky nedávné či zcela současné. Vždyť i ty bez trochy zájmu zapadnou bez velkého povšimnutí, ačkoliv jejich význam v dějinách památkové péče je stejně podstatný, jako těch minulých i… budoucích. Mohli bychom zkusit vytvořit nějakou otevřenou a přehlednou kroniku památkového oboru k pěstování jeho vlastní… paměti.

Památkářů je sice nějaký počet (MK mluví o největší příspěvkové organizaci), ale většinu času tráví rozptýleni v terénu, případně ponořeni v archivních šanónech, a samozřejmě také při vytváření spisové agendy.

Na počátku našich státních či národních památkových institucí asi nestál propastný přelom z hlediska administrace, kterou bylo možné v osvědčené podobě převzít jako dědictví monarchie. Přesto „jsme“ převzali vlastní zodpovědnost za kulturní dědictví a začali mateřštinou psát dějiny oboru v nově vytvořené či vybojované zemi, později okleštěné o některé části území (Podkarpatská Ukrajina), pak federalizované a nakonec rozdělené.

Nicméně bychom možná století Československé republiky a jejích následovníků mohli přijmout i jako výzvu k důkladnější bilanci památkového oboru. Ten se totiž při trochu bližším pohledu ukáže jakoby vlastní paměť neměl… Disponuje sice majestátními spisovými archivy i nadanými literáty, ale publikované příležitostné jubilejní aj. příspěvky velmi často končívaly u oslavných bilancí zásluh aktuálního „vedení“.

Vzácností jsou však osobní výpovědi, které by ukazovaly, že v řadách památkářů působí senzační osobnosti se skvělými znalostmi, ale i srdeční, či dokonce vtipní „lidé z masa a kostí“. Velmi často také jejich fundované odborné zájmy daleko přesahují rámec úřední či vědecké agendy. Někteří jsou velmi oblíbenými průvodci turistických výprav, jiní prezentují vědecké výstupy formou vystoupení na špičkových mezinárodních konferencích (někdy jsou to titíž).

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

Při opravách památek často dochází k objevům netušených uměleckých či konstrukčních prvků. V nynější době sílí zájem na zachování informací z průběhu oprav i jejich představení veřejnosti.

Asi by tedy nebylo od věci pokusit se dohodnout na nějaké nejspíše zcela neformální „kampani“, v rámci které by obětavci zalovili ve svých vzpomínkách, našli cenné listiny či poznámkové notesy, v krabici či v zákoutích archivního disku vyhledali zajímavé snímky dokumentující práci neprávem poněkud pozapomenutých osobností minulosti i dneška, záchranu či chátrání památek apod.

Věřím, že Vám nějaké takové zastavení přijde také vhod a že Vám nebude proti mysli se o nějaké dokumenty či znalosti nebo názory podělit.

Rád bych přispěl k tomu, aby takové příspěvky mohly být nějak přehledně k dispozici, ale nedovedu si představit, jak by se to kapacitně či technicky mohlo zvládnout. Přesto se pokusím koncipovat nějakou „svodnou“ stránku, na které by se mohly operativně sbírat a nějak přehledně pořádat získané odkazy, dokumenty, zprávy. Pokusím se obrátit i na správce informačních systémů památkové péče, jestli by mohli najít způsob, jak toto počínání případně podpořit, pokud by opravdu k něčemu došlo.

Z hlediska neformální spolupráce bude vhodné vytvořit platformy pro komunitní sdílení odkazů a informací. „Redakčně“ asi nejsnadnější bude zprovoznění vhodné stránky na Facebooku, zavedení tagů na Twitteru, nějakých unikátních klíčových slov ve fotobankách, což vše by mohlo přispívat k propojení sdílených informací. Na sociálních sítích by stačily posty typu tam a tam jsem objevil něco zajímavého k dějinám památkové péče, nebo jsem vystavil fotku s uvedením jmen aspoň části zobrazených postav. To by také mohlo podpořit vylepšování informací, kdyby si někdo další vzpomněl na jméno osoby na nějaké fotce, kterou se dosud nepodařilo identifikovat.

Nemohu vůbec garantovat nějaké redakční zajištění, ale třeba by se nějakou dávkou času mohli přidat znalí lidé z různých sfér – např. i z redakcí památkových tiskovin, z archivů či knihoven.

Přimlouvám se také za posílení aktivit památkářů na Wikipedii, protože jde o nejužívanější operativní zdroj informací, kde ale mnohé informace o památkové péči zaslouží zdokonalit (během letoška tam již k určitým doplňkům a konsolidacím také došlo).

Snad neodradí na první pohled zřejmá bezbřehost zájmů a aktivit památkové péče. Jak o tom svědčí třeba heslovitý výběr (je neúplný – zkuste pomoci i k jeho doplnění či navrhněte úpravy; třeba dole v komentáři).

  • Pojem památka. Rozšiřování na nové „druhy“ (technické památky, 70. léta 20. stol., kulturní krajina, urbanismus, zaniklá sídla apod.).
  • Veřejný zájem. Vztah k zájmům vlastníka. Hledání poměru mezi veřejným zájmem a právy vlastníka.
  • Význam památkové hodnoty, autenticity, kritérium funkční využitelnosti rekonstruované památky.
  • Má (mít) památková péče teorii?
  • Evidence kulturního dědictví. Zpracovávané údaje. Formální zpracování. Technické zabezpečení. Kartotéky. Databáze. Knihovny. Informační systémy.
  • Dokumentace památek. Fotodokumentace. Měřické metody. Archivace. Informatické zajištění.
  • Ochrana staveb. Péče o mobiliáře. Ochrana krajiny. Ochrana archeologického dědictví.
  • Správa a zpřístupnění cenných kulturních památek ve vlastnictví státu.
Jezeří (MO), zámek

Řada hradů, zámků a dalších památek ve správě NPÚ ohromí nádherou výzdoby či autenticitou restaurovaných partií. Bohužel však některé další zatím ještě na záchranu čekají…

  • Proměny preferovaných metod. Syntetická metoda. Analytická metoda. Česká restaurátorská škola.
  • Úspěchy i nezdary.
  • Statuty. Vývoj začlenění v rámci politických a správních orgánů a organizací.
  • Administrativní zajištění státní památkové péče. Organizace. Politické instance. Personální kapacity. Technické zajištění. Politické deformace.
  • Vliv kulturního vzdělání společnosti na vztah lidí k památkovým hodnotám. Výchova odborníků.
  • Památkový zákon. Státní podpora památkové péče, vlastníků památek. Osvěta.
  • Spisová agenda. Od košilky k elektronickému podpisu.
  • Věda a výzkum. Archeologie. Zkoumání památek. Inventarizace. Archeologie. Laboratorní zkoumání.
  • Metody a metodiky.
  • Vztah k veřejnosti. Návštěvnický provoz. Veřejná dostupnost spravovaných archiválií. Knihovny.
  • Publikační činnost. Metody prezentace. Cílové skupiny. Soupisy památek. Periodika (Zprávy památkové péče, Průzkumy památek, Staletá Praha, Památky jižních Čech, Památky západních Čech, Ingredere Hospes…).
  • Internet. Přednášky. Komentované prohlídky. Výstavy. Aktuální trendy.
Přednáška: Orientální koberce ve sbírkách hradů a zámků (12.1.2015)

Z bohaté přednáškové činnosti památkářů.

  • Mezinárodní spolupráce. UNESCO. ICOMOS. Mezinárodní dokumenty. Zapojení českých odborníků. Dopady na legislativu i praxi.
  • Osobnosti a osůbky. Památkoví lidé. Kdo je kdo v památkové péči. Biografický slovník. Životopisy slavných. Vzpomínky. Momentky. Setkání. Konference. Přátelské vztahy. Antagonismy. Setkání osobní i pracovní. Rozhovory. Hesla na Wikipedii.
  • Příběhy. Konkrétní záchrany památek. Prohry – analýza příčin. Úspěchy.
  • Prehistorie. Centrální komise.
  • Dějiny památkové péče v nadnárodních souvislostech.
  • Spolupráce s vědeckými institucemi. Spolupráce s občanskými spolky.
Svět knihy 2016

Památkáři představují svou obsáhlou publikační činnost na veletrhu Svět knihy 2016 (i takové okolnosti stojí za zmínku, protože byly doby, kdy publikační činnost stála zcela za okrajem zájmu…).

Zdroje informací

Přispějte dle možností zajímavými odkazy, scany, vlastními poznatky. Výběr je nyní velmi výběrový.

  • Archivy. Ročenky.
  • Výroční zprávy. 1998-2015 (verif. 20161210).
  • Oslavné jubilejní články. Nekrology.
  • Vlasitmil VINTER: Úvod do dějin a teorie památkové péče. Díl I. a II. Skripta FF UK. Praha 1971
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 1. – vznik nové organizace v roce 1918. ZPP 2004/64, č. 5, str. 426–430
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 2. – organizační vývoj jednotlivých památkových úřadů. ZPP 2004/64, č. 6, str. 539–545
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 3. – Ostatní památkové instituce a organizace. ZPP 2005/65, č. 1, str. 58–62 PDF
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 4. – Snahy o vydání památkového zákona. ZPP 2005/65, č. 3, str. 246–252 PDF
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvek k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 5. – Státní subvence na opravy památek. ZPP 2006/66, č. 1, str. 55–60 PDF
  • Vratislav NEJEDLÝ: Historie Národního památkového ústavu, on-line, (b. d.!), (verif. 20161209)

2016/12/10 Posted by | dějiny památkové péče, organizace památkové péče | , | 1 komentář

   

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.