Zlatá placka novoroční

Pro imaginární udílení imaginární ceny za památkovou péči a související aktivity, úspěchy a zajímavosti neplatí žádná pravidla či termíny, neexistují záruky objektivity (výňatek z imaginárních propozic).

Z těchto i dalších důvodů dochází nyní k udělení další dávky cen za dvě odborné mimořádnosti z roku 2015:

Ladislav Bartoš za mimořádný objev gotické nástěnné malby v Praze na Starém Městě, ale také za další výzkumné, prezentační činnosti, v oblasti památkové péče nejednou průkopnické. (Předběžná publikace v časopisu Staletá Praha, 31, 2015, č. 1, 3. strana obálky.)

Jakub Bachtík, Richard Biegel a Petr Macek za přípravu i autorský podíl na vzniku epochální publikace Barokní architektura v Čechách (související aktuality na Facebooku).

Samozřejmě si sice nestavím žádné cíle ve smyslu obecné vážnosti tohoto imaginárního uznání, ale jsem osobně plně přesvědčen o oprávněnosti úcty k oceněným v těchto i v dřívějších případech. Jsem také nadále předem vděčen za náměty i šetrné výhrady.

Imaginární cena Česká placka vznikla před lety jako reakce na ukončení udílení cen ministra kultury za zásluhy v oblasti památkové péče a jako výraz přesvědčení, že mezi památkáři jsou lidé, jejichž zásluhy mají být i veřejně zviditelněny a v odborných kruzích vyzdviženy. Zatím se zdá, že apelativní funkce ZP ještě zcela nevymizela…

Zlatá placka 2015 – podruhé

Jak jsem kdesi avizoval, chystal jsem letos ještě jedno imaginární kolo udílení imaginární Zlaté placky, a to k příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví (EHD). Samozřejmě to nemusí vyjít úplně přesně. Samozřejmě si trochu vyčítám to opoždění, ale okolnosti mě přiměly je dále neprodlužovat… Z těch okolností byla hlavní ta, že oficiálními instancemi jsou osobnosti oboru stále poněkud odstrkovány.

Při výběru nominovaných jsem se pokusil reagovat i na to, že krom nepochybných persón, které jsou všeobecně obdivované a uznávané, sehrávají stále výraznější roli příslušníci mladé generace. Věřím, že by si příslušníci těchto skupin i při osobním setkání či spolupráci velmi dobře rozuměli, tak snad nedojde k nějakým dohadům ani zde.

Mladí jsou dnes v mnoha případech hodně nápadní a viditelní pro veřejnost díky internetu, kde prezentují své výsledky, ale také dávají nahlédnout pod pokličku svých aktivit.

Nicméně i z tohoto pohledu není možné dohlédnout všude. Uplatněné hodnocení je přeci jenom subjektivní. Na výzvu ke sdělení nominací se však dostavil jeden podnět, který jsem samozřejmě velice rád přijal. Týkal se udělení Zlaté placky dr. Heroutovi, letos zesnulému. Význam jeho neobyčejného a nedoceněného odkazu jsem se pokusil stručně podtrhnout zde. Je pravdou, že dr. Herout před lety obdržel cenu ministra kultury za celoživotní dílo. To ale samozřejmě nemůže být důvodem neudělit i Zlatou placku. Na základě zmíněného podnětu tedy tento nedostatek rád co nejúplněji napravuji udělením Zlaté placky in memoriam.

Další ocenění jsou opět imaginárně udělena osobnostem z oblasti technických památek. Jednu lze počítat k výrazným průkopníkům v této oblasti v minulých desetiletích, druhá je naopak představitelem mladé generace, přistupující již k technickým památkám jako k samozřejmému středu svých zájmů i rozsáhlého vlastního nasazení při záchraně dnes již impozantní řady strojních součástí vodních mlýnů.

Ještě tedy zbývá se omluvit všem, kdo by mi mohli právem vyčítat, že jsem na někoho dalšího zapomněl. Určitě nešlo o záměr, spíše o nedostatek vlastního rozhledu. Ale právě proto také zde znovu vyzývám k předložením dalších návrhů, neboť ty by mohly být uplatněny v dalším kole udílení, jehož termín zatím není známý.

Za rok 2015 se při příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

• PhDr. Benjamin Fragner, zejména za rozsáhlé osvětové dílo a iniciování četných výzkumných a evidenčních akcí v oboru technických památek
• David Veverka, za rozsáhlé aktivity při záchraně vodních mlýnů a vlastní restaurátorské práce při obnově jejich strojního vybavení; přitom nelze pominout, že jeho práce navazuje na činnost nepočetné, ale velmi akční komunity zachránců i propagátorů vodních mlýnů soustředěných kolem webu vodnimlyny.cz

In memoriam:

• PhDr. Jaroslav Herout, za neobyčejný vědecký i široký kulturní a vzdělávací přínos, který ovlivnil celé generace a pomáhal v nich probouzet citlivost k památkám a potřebu usilovat o jejich záchranu, zkoumání i další šíření památkové ideje

Opět ještě prosím každého, kdo by mínil a mohl přispět připomínkami a návrhy k obsahové hodnotě této imaginární ceny, která jinak nic nabídnout nemůže…

Ještě se také pokusím sestavit a pak aktualizovat seznam dosavadních nositelů imaginární ceny…

Zlatá placka 2015

Ukazuje se, že imaginární ocenění zásluh v oblasti památkové péče imaginárním udělením imaginární Zlaté placky může stále svou symbolickou roli sehrávat. Ani v letošním roce nebyla totiž udělena cena za zásluhy o ochranu památek ministrem kultury při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel žijícímu památkáři; plným právem bylo toto ocenění přiznáno in memoriam prof. Tomáši Durdíkovi. Ten však byl Zlatou plackou vyznamenán již před rokem.

Letos tak byly Zlaté placky uděleny za mnohostranné zásluhy v oblasti památkové péče čtyřem mimořádným osobnostem, význačným vlastním výzkumem i vzdělávací činností, podstatným společenskou rolí v oboru památkové péče, přínosem ke znalectví památek či nepominutelnou stopou v oblasti publikačních výstupů.

• Mgr. Kateřina Cichrová
• PhDr. Zdeněk Dragoun
• PhDr. Pavel Slavko
• prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

Přeji jim mnoho sil při další práci pro památky i zasloužené ocenění jejich prospěšné práce.

Nositel Zlaté placky Tomáš Durdík sběratelem dalších medailí. Dávejme svůj respekt osobnostem památkové péče najevo včas

Žijící velikáni památkové péče jsou snad svou činností občas na obtíž? Kdoví.

Asi můžeme leda ocenit, že letos MK v souvislosti s Mezinárodním dnem památek a historických sídel ocenilo in memoriam Tomáše Durdíka. MK se tak po řadě let vrátilo k odměňování památkářů, a tím zviditelňování jejich společenského přínosu, v mnoha případech dávno zřejmého.

Možná dostal někdo medaili i osobně? To zatím oznámeno zřejmě nebylo. Nicméně doufejme, že MK v této obnovené praxi vytrvá. Přejme mu dobrou vůli i volbu i při případném, ovšemže potřebném, odměňování žijících osobností památkové péče.

Památková cena Patrimonium pro futuro přilákala zaslouženou pozornost. Pobledla záře Zlaté placky?

Název Ceny NPÚ je rozhodně dobře zvolený – zvučný, dobře vyslovitelný, a samozřejmě také velké části publika srozumitelný i v nečeské podobě. Dobře nakonec dopadl i finální výběr oceněných, protože kdyby mezi nimi byly třeba Lázně Kyselka, bylo by poselství ceny v některých očích zpochybnitelné (i když už samotné vítězství v krajském kole možná ještě do diskusí vejde…).

I někteří další nominovaní rozhodně na vrcholné ocenění měli. Je otázkou, zda třeba budou moci být navržení i v příštím roce (propozice v tomto smyslu zatím známé nejsou, ale cena se udílí za určitý rok). Odezva v regionálním tisku se do jisté míry projevila tak, že i nominovaní za některé kraje došli širšího uznání a medializace.

Rozhodně pozitivně působí nakročení ceny směrem k podpoře spíše drobných, ale vitálních a inspirujících občanských aktivit, případně velmi seriózních výzkumných či restaurátorských prací.

To by asi bylo dobré proto, že se cena do jisté míry ocitá v „konkurenci“ jiných ocenění, která si památkáři – marná sláva – nechali trochu utéct. Jsou to např. leta udílené ceny za úspěšné realizace Programů regenerace MPR/-Z či loni zahájené a letos na jaře prvně udílené tituly Památka roku. Na obou se přitom tradičně podílejí nominacemi i působením v porotách pracovníci NPÚ. Uvážíme-li poměrně značné organizační úsilí, které to celé vyžaduje, asi se aspoň do větru můžeme ptát, jestli by nebylo vhodné nějak více pracovat v součinnosti.

Nicméně NPÚ dokázal ve své ceně zaměřit pozornost na dosud oceňovateli opomíjené stránky památkových aktivit.

Z hlediska ocenění osobností oboru památkového a příbuzných asi těžko můžeme zde nepřipomenout, že po urgencích a výzvách na všechny strany ještě letos po Mezinárodním dnu památek a historických sídel byly jako reakce na opětné neudělení cen za památkovou péči, opomíjených ze strany MK již řadu let, opět uděleny imaginární Zlaté placky právě prof. Durdíkovi, který to pak dotáhl i na Patrimonium pro futuro – a spolu s ním také prof. Horynovi, zesnulému bez podobného následného ohlasu také před několika málo lety.

To zmiňuji i proto, že Zlatá placka by mohla zůstat jako jakési prasátka vrhající zrcadlo mezerám v oficiálním vyznamenávání. A pak se svou „neukotveností“ v čase může být udělena kdykoliv, v ničím než odbornou potřebou (pocitem) vymezeném počtu.

S jistou rezervou tak lze předpokládat, že bude reálné udělit imaginární Zlatou placku i pořadatelům Patrimonia…

Zlatá placka 2014

Myslím, že je nutné oceňovat osobnosti památkové péče a tato ocenění prezentovat. Roky jsem proto zkoušel pobízet MK k oživení Ceny MK za památkovou péči.

Marně, protože se nejspíše nejednalo o politickou prioritu. Stydím se za ně, ale to nejspíše ničemu nepomůže.

Zkouším se proto vrátit k imaginární či virtuální Zlaté placce. Je to podle mého potřebné, ale není to snadné… Lehké je nadávat pořadateli…

Za rok 2013 se Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

• Ing. arch. Vojtěch Láska. Ředitel územního odborného pracoviště NPÚ. Vynikající představitel disciplíny SHP a teoretik památkové péče.
• PhDr. Petr Kroupa. Vedoucí odborný a vědecký pracovník NPÚ v Brně. Publikoval vynikající studie k dějinám památkové péče.
• PhDr. Vladislav Razím. Mimořádná osobnost památkové vědy. Specialista v oboru středověkých stavebních konstrukcí, zejména městských opevnění a hradů. Zabývá se dokumentací středověkých staveb, metodickými otázkami dokumentace, evidence…

In memoriam:

• prof. Mojmír Horyna
• prof. Tomáš Durdík

Prosím kohokoliv o navázání kontaktu v této věci do dalších roků…

Cena za památkovou péči – zase nic… (dajli – nedajli 2014)

Také letos musím naplnit nemilou letitou tradici a připomenout to, že opět nedošlo k obnovení někdejší Ceny MK za památkovou péči (nevím už, jestli bylo pojmenování přesně takovéto; udílení „zajišťuje“ Odbor památkové péče MK ČR). (Nerad bych se mýlil, ale zprávy v médiích jsem se snažil pečlivě sledovat.) Cena byla udílena při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS za vynikající přínos oboru památkové péče, zásluhy při záchraně památek i osvětovém působení dvěma osobnostem. Uplatnilo se pravidlo, že Cenou byla poctěna jedna uznávaná osobnost současné památkové péče, kdežto druhou, čestnou cenou byl připomenut odkaz významného představitele oboru nedávné či vzdálenější minulosti.

Nechci se zabývat žijícími zasloužilými památkáři „bez Ceny“, kterých takto rovněž přibývá, ale nemohu nevzpomenout bolestných ztrát z blízké minulosti, kdy řady významných obhájců památek, prvotřídních aktérů národní kultury v širších souvislostech, opustili na vrcholu tvůrčích sil persony, jakými byli prof. Horyna a prof. Durdík. Oba inspirovali a vzdělávali více než generaci nynějších památkářů, archeologů, historiků umění, ale také milovníků památek z řad nejširší veřejnosti. Výrazně se i v nadnárodním měřítku prosadili při výzkumech památek, ale i v důležitých funkcích při jejich ochraně. Nikdo by nic netratil, kdyby si na ně s tou čestnou Cenou vzpomněl.

Připomínám to i proto, kdybyste třeba mohli takováto společenská i kulturní opomenutí na vhodných místech připomínat…