Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Znovu „za jedna“ pro MK od vévodkyně staromilců… To už je něco!

Do jisté míry obvyklé vlny nadějí a zklamání provázejí snahy o záchranu památek především v Praze. Sled různých podání, rozhodnutí a odvolání by kolikrát vydal na román (přičemž by mohly být zajímavé i kapitoly čistě fabulované o dění v pozadí „věci“). Navíc zejména od dob „masáže“ před výstavbou hotelu 4 sezóny je tu s větším, jindy s menším úspěchem používána tzv. salámová metoda, kdy se zdá, že se ze salámu ukrajuje, ale z jiného pohledu ho může úspěšně přibývat.

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Také pro zamýšlenou novostavbu na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze byl zřejmě navržen (ale možná jen veřejnosti předhozen) úplný veledům, jaksi poskytující investorovi dostatek „prostoru“ pro uspokojení protestující části veřejnosti či úřednictva odkrajováním i vícera pater.

Nicméně po podání příslušného odporu (nevím, jak se to přesně jmenuje) Klubem Za starou Prahu na MK toto zřejmě rozhodlo, že předešlé souhlasné rozhodnutí magistrátu s demolicí neplatí, neboť má (zase se omlouvám za zjednodušení z neznalosti procedur) nějaké formální nedostatky. To sice dělá dojem, že se původně plánovaného záměru dosáhne tím, že se tyto vady (snad nezáměrné…; viz salámová metoda) stanoveným způsobem odstraní. Nicméně dr. Bečkové se toho nyní podařilo využít k další pochvale na adresu MK (zde glosa k té předchozí zde).

Možná jde o jakousi výchovnou proceduru. Jako když paní učitelka zkouší žáčka probudit ze snění lepší známkou… Navíc si dr. Bečková jaksi pojišťuje pana ministra, kdyby snad chtěl „politicky“ rozhodnout jinak… Čili by z jejího vystoupení mohl vzejít pro záchranu a budoucnost obrazu i památkové substance Václavského náměstí nesporný prospěch.

Nicméně, když se zapojuji do toho sílícího potlesku, přecházejícího ve skandování, říkám si, kam paní doktorka píše ty horší známky… Ale nemíním ji provokovat; dělá to dobře! A možná skutečně MK na konci prvního pololetí školního roku zasluhuje vyznamenání. Věřme tedy, že nadále bude staromilcům dělat samou radost.

(A podobně jako s těmi možná v šupleti ponechanými horšími známkami je to s tím, že komentovat blog dr. Bečkové mohu jen proto, že ho provozuje; opět jí za to dík!)

2011/01/31 Posted by | ohrožení památek | , , , | Napsat komentář

Seznamte se, představíme Vám památku, abyste věděli, co to vlastně chcete chránit

K diskusi pod článkem MK vyhlásilo část Nákladového nádraží Žižkov památkou.

Ad: Milý/á/é Jare/o Dr. Lusciniol 08.01.11 12:31

Na něco podobného jsem se právě pokusil poukazovat na České placce (v reakci na blog dr. Bečkové). Industriální objekty zaujmou zvláštní barvitostí; opuštěností, zpustlostí a příznaky někdejšího provozu a živobytí, připomínají zříceniny hradů. Běžného městského člověka překvapují kontrastem oproti o pár desítek metrů dál tepajícímu světélkujícímu klimatizovanému pohodlíčku nákupních megacenter. Je to tedy zase jedna z cest k té příslovečné autenticitě, kterou lidé potřebují v různé míře a do různých souvislostí si ji promítají (jednou je autentický procítěný řev popové hvězdy, jindy bolestný řev raněných při havárii závodního automobilu, jindy zase slza uroněná nad věrohodným hollywoodským dojákem); zřejmě s nějakou nesnadno čitelnou logikou přibývá lidí, kteří prociťují atmosféru starých fabrik, která je bezpochyby nezaměnitelná (asi je to úměrné tempu zanikání). Jak je to ale s tou autenticitou? Nepatří ke kulturnímu odkazu těchto míst i určité ponětí nejen o územním plánu, který je lokalizoval zrovna sem? Ale také o stavu technologií oné doby, o jejích kulturních vazbách, vyplývajících z technologií a zase pobízejících a směrujících jejich vývoj? O vzdělávacím systému, který ve společnosti rozhoduje skoro o všem? O rámusu a smradu, ve kterém předci museli strávit většinu svého času.

Je zřejmé, že takový detailistický přístup už moc nezaujme. Navíc se v něm skrývá zrada zabřednutí v bezbřehosti. A přeci většina industriálních odvětví měla a má vlastní systém archivů a většinou neprofesionální fandovské historiky vcelku nezávisle na tom, zda si jejich domény všímá památková péče či památkami zaujatá veřejnost. Jen občas dojde k tomu, že veřejností nezpozorován, odejde některý obor do zapomnění, když jsou jeho dokumenty z nepochopení zahozeny.

Svět se ovšem nemůže změnit ve skanzen, kterýžto cíl bývá památkářům zjednodušeně vyčten, aby se pak pohodlněji mluvilo o prospěšnosti nového záměru developera. Výsledkem složitých společenských vztahů pak např. v Praze bývají zcela bizarní prostředí jako v okolí opakovaně citovaného bývalého Denisova nádraží, kde se „snoubí“ jakoby zapomenuté historicky cenné a další staré jakoby zbylé stavby s novými, které ale vytvářejí stejně rozdrásané prostředí, prosté nějakých pohledových či ideových významů. Veřejný zájem tu patrně neslavil velké úspěchy (ale dopadlo by to jinak, kdyby se skutečně mohl uplatnit?; a možná se i prosadil…).

čp. 1743/II, Těšnov 13, Praha, Nové Město

Názor, že ochrana památek je ve veřejném zájmu, stojí v protikladu tezi, že nejdůležitějším veřejným zájmem je ochrana soukromých práv, zejména jakéhokoliv vlastnění. Je zřejmé, že řešení vzniká i na úřadech za této rozpolcenosti (zde samozřejmě zjednodušeně komentované).

Jediné, co však může úroveň debat pozvednout, je dostupnost informací. Tedy jejich zpřístupňování v přehledných strukturách, vazbách apod., na internetu spíše, než v repre knihách na křídě. Fotografie v galeriích vždy SEO zaopatřené (kvalitně popsané z hlediska lokalizace, popisu, typu objektu, datace a dalších souvislostí, geotagované). Samozřejmě, že by bylo ideální, aby všichni pracovali na jednom informačním systému, netrousili data po samostatných databázích, vždy jinak uspořádaných, nerespektujících osvědčené standardy, často zbytečně opakujících to samé (stát by měl nabídnout nějaký prostor, ale hlavně popisy „dobré praxe“).

V takovém ideálním stavu by bylo možné k objektu připojit dokumentaci nějakého nejposlednějšího detailu, přičemž by bylo možné „přecházet“ např. po různých pantech či kličkách z budovy do budovy, podle dodavatelských kovodílen apod. Samozřejmě by systém měl být zcela otevřený datům na jakékoliv úrovni podrobnosti zpracování.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

Vím, že to přeháním, že ani komplexní systém, schopný specifikovat nezaměnitelně každou výtvarnou či technickou vlastnost nemůže existovat, ale užívání nynější datové tříště není moc povzbuzující.

Ale takový postup by nás mohl úplně odvést od autentického prostředí památek. Čili vzhůru na objevitelské cesty, do polemik o geniu loci.

A snad aspoň těch pár lidí, co jsou ochotní se o vytvořené fotky apod. podělit (a ne se jimi jen prohrabovat na svém HDD) se zamyslí nad strukturováním jejich popisu a dalších metadat.

Přehledná dokumentace má význam již v době, kdy se posuzuje, co chránit. Přitom by bylo na místě disponovat i dokumentací toho, o co stát nebudeme, i toho, co je třeba v zájmové sféře. Do budoucna tak budeme lépe rozumět i hodnotám toho, co jsme k ochraně vybrali.

Hodnota takové dokumentace navíc vystoupá v momentě zániku objektu. Z tohoto hlediska je např. zajímavé, že se prakticky nepořizuje památková dokumentace objektů, které prostě v dané době nebyly považovány za hodnotné (většinou to platí i pro jejich části, odstraňované např. při úpravách památek, jejichž využití se mění nebo je třeba nutné modernizovat jejich hygienická zařízení; i když metodicky je k tomu postaven základ v podobě OPD). Zachované objekty tak zůstanou jako záhadné a snad milované solitéry, krom svého původního významu v neposlední řadě svědčící o morálních svárech doby, která se zasadila o jejich předání budoucím generacím…

Stav památky se asi zlepšil, ale část její autenticity vzala za své, resp. byla nahražena jinou…
Praha, Malá Strana, čp. 170/III

2011/01/09 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, evidence památek, ohrožení památek, prezentace, zánik památek | , , , , , | Napsat komentář

Kdyby obětovali dvěstěmiliónů, mohou debarokizovat památku?

Baroko mi nevoní. Přesto sleduji debaty o pitoreskním rotátoru v zahradě českokrumlovského zámku, památce dědictví lidstva. Posadit „otáčko“ do jednoho z center barokní zahradní kompozice považuji za skutečně grandiózní. Podporovat trvání tohoto nápadu za stěží pochopitelné a snad až nekulturní. Když už pro to horuje i pan ministr kultury, tak mě nezadržitelně napadá přestěhovat „otáčko“ na nádvoří „nostice“. Barokní scenérie je tam habaděj, příhodné figury tam také mohou pobíhat. Zítra tam mám také cestu.

2010/03/26 Posted by | ze života památek | | Napsat komentář

   

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.