Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Otužilá malta 2016

Opět je to tady. Noční teploty i v nížině atakují +5°C a kolem nuly budou oscilovat za pár týdnů (zkrátka podzim mírného klimatického pásu při převažujícím vnitrozemském rázu klimatu). Čili přichází doba pro zednické opravy památek. Snad třeba svatý Petr pomůže, aby nešlo o zmařenou práci a materiál…

2016/10/12 Posted by | ohrožení památek, opravy památek, ze života památek | | Napsat komentář

Snad nebudou časem nadávat (ne všechny současné metody statické sanace historických budov se osvědčí)

Statické narušení historických staveb většinou vyplývá z nerovnoměrných pohybů podloží. Napohled zanedbatelné vychýlení v úrovni základů nejednou vede k několikacentimetrovým prasklinám zdiva ve vyšších podlažích. Nerovnoměrné posuny je velmi nesnadné zcela odstranit, takže je mnohdy třeba stavby s odstupem desítek či stovek let vyztužovat. To někdy vyžaduje velmi podstatné zásahy, nejednou i demolici a rekonstrukci rozsáhlých úseků konstrukcí.

Velice důležité je co možná včasné odstraňování příčin závad, ale také opravy vznikajících škod již v zárodku, aby se zachránilo co nejvíce „původní“ substance památky.

V posledních asi 25 letech se k „citlivému“ sanování drobnějších poruch bez vynucování drastických betonářských zásahů (např. devastujících torkretů na rubech kleneb či na mostních konstrukcích) s oblibou užívá „systém helifix“. Do drážek vyříznutých „rozbrušovačkou“ v povrchu zdi či klenby (na rubu i líci) jsou vloženy nerezové struny s povrchem opatřeným plastickým „závitem“, který po zalití drážky tmelem dokonale propojí tuto kovovou sponu s okolní konstrukcí. Pro posílení účinku se strun vkládá někdy značný počet, jak to bylo odborně vypočteno.

mm160514-sanace-160510-DSC3773

„Zářez“ do památky se jeví relativně nevelký (ve srovnání s někdy 10 cm širokou nepravidelně zející prasklinou zdiva), a to tím spíše, že si „zřejmě“ zaručujeme zamezení budoucím škodám.

Někdy se ale zdá, že zaháníme otázky, co se bude dít, jestli budou pohyby podloží či částí stavby samotné pokračovat. Může vytvořená „náplast“ s obětovanou povrchovou vrstvou nařezané zjizvené konstrukce tyto pohyby nějak zastavit? Většinou sice současně přikročíme i k vyztužení základů, sepnutí celé stavby táhly v patrech apod. Ale i v případě zpomalení deformací se za stavby nestane kompaktní skořepina a dříve či později budou pohyby pokračovat. Co se stane v okolí našich vyztužení strunami v drážkách? Odtrhnou se struny od tmelu? (Jsou nerezové, tak to nelze vyloučit.) Oddělí se tmel od drážky? (To asi není příliš pravděpodobné.) Povolí historická konstrukce a v místech penetrovaného tmelu se roztrhne? Odtrhne se ve větším rozsahu celý „strup“ na povrchu protkaný drážkami?

8390678134_1e556148ab_b[1]

Situace bude nejspíše místo od místa jiná. Ale vzhledem k letitosti starších úprav je již možné, že existují varující zkušenosti. Věřme, že se z nich vychází při návrhu nových oprav.

2016/05/14 Posted by | opravy památek, Uncategorized | | Napsat komentář

Autenticita kulisy

Při prohlídce historické budovy, nyní prodělávající památkový zásah, kterou dosud využívali hlavně filmaři ke své tvůrčí činnosti (živé umění žije z minulosti) šlo těžko přehlédnout prkno s malovaným dekorem barokních forem (omlouvám se těm, co na první bliknutí oka poznají napodobeninu; jde mi spíše o příklad, který používám též s vědomím, že jsem nebyl jediný, kdo zaváhal). Tím spíše, že v bývalém měšťanském domě bylo „rozkryto“ několik malovaných záklopových stropů a prkna s ornamenty z různých slohových vrstev pak byla deponována na různých místech.

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

V tomto případě se však jednalo o fragment filmařské kulisy určené k navození dojmu historického prostředí. Malba byla provedena celkem zručně, s určitou znalostí historických motivů a provedení, ovšem na tenkém hoblovaném prkně, nově vyrobeném.

Velká část filmařských kulis ovšem po poslední „klapce“ nenávratně zaniká. Co jde, asi bývá upraveno pro další „akci“, něco se možná uplatní při vylepšení nějaké kůlny, něco proletí komínem. Mnohé je zdokumentováno v samotném filmu, leccos asi bude doloženo ve fotoarchivu produkční firmy. Zbloudilé střípky pak možná budou v nějakém zákoutí odhaleny po uběhnutí příslušných roků, aby byly „překvapivě“ odhaleny jako zapomenuté svědectví o dávné kultuře. Prkno bude dendrochronologicky datováno do roku 2014 a třeba se podaří zjistit i filmová políčka, kde si „zahrálo“. Autenticita kulisy pak třeba dojde také svého přiměřeného zhodnocení.

A třeba někdo zavadí i o jednotlivou fotografii v rámci elaborátu OPD, svědčící o efektivním druhotném dočasném využití fragmentu kulisy, bez právě zřejmé historické hodnoty, k ochraně autentického historického zábradlí v průběhu stavebních a restaurátorských prací.

2016/03/02 Posted by | OPD, opravy památek | , , | Napsat komentář

Památkový informační „cloud“… Nebo „fog“?

Skvělý informační počin odborných památkářů v Českých Budějovicích (rubrika Restaurování a obnova památek, průzkumy). Škoda, že něco podobného (dosud?) památkáři nezvládáme systematicky „napříč oborem“…

Barokní kazatelna v kapli Nejsvětější Trojice v Kladrubech u Strakonic. Foto NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, Dagmar Geršlová

Barokní kazatelna v kapli Nejsvětější Trojice v Kladrubech u Strakonic. Foto NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, Dagmar Geršlová

Informace o opravách památek, dosažených objevech apod. nepřicházejí ze strany památkářů ve velkém množství. Přesto jsou občas různými formami veřejnosti poskytnuty fundované a relevantní informace včetně přehledné dokumentace. Nicméně se nejedná o nějaký systematický informační „tok“, tříditelný třeba podle míst, typů památek, metod restaurátorských zásahů, jmen tvůrců či restaurátorů apod. Umožnit sledování předkládaných informací v takových souvislostech by totiž stupňovalo užitečnost toho, co případně obětavostí odborných pracovníků vznikne.

V jistém smyslu je problémem i to, že informace nejsou dostupné formou nějakého systematicky sledovatelného informačního zdroje (RSS kanál, dynamicky či staticky vytvářená stránka…). Je to škoda, protože autoři přeci jenom musejí vynaložit na sestavení zprávy nějaký čas, a stálo by snad za to i památkovým institucím nějak dále jejich práci zhodnocovat, nakonec ji i předvést a poskytovat jako fundovaný zdroj informací pro odborníky i pro širokou veřejnost. K tomu může dojít třeba tak, že, když se objeví zpráva o restaurování barokní kazatelny, mohl by se čtenář seznámit s dalšími obdobnými akcemi, prohlédnout si jiné práce restaurátorka/-ra, dostat se k podrobnějším informací o dotyčné památce, o památkách v dané lokalitě apod.

Každopádně nyní můžeme jen ocenit předložené zprávy, reprezentující opravy různých druhů památek a poděkovat za ně i jako za přísliby dalších podobných podnětů k zamyšlení i v novém roce.

2015/01/03 Posted by | dostupnost dat, opravy památek, weby | , , , | Napsat komentář

Pigmentorialismus – nový pojem pro Slovník památkové péče?

Podobně jako umělecká činnost, jsou specifickými znaky – „slohovými prvky“ – poznamenána i jednotlivá období historie památkové péče. Podobně jako v uměních, je v památkové péči příznačné nemalé rozrůznění projevů stylu, ale také překrývání různých vlivů podle osobního naladění aktérů památkových zásahů, podle dosaženého stupně vzdělání, jakož i nastřádaných životních a pracovních zkušeností. Samozřejmě do procesů konzervace a ochrany památek vstupují i vlastníci, osobnosti povolujících úředníků apod. Čili se projevují vlastnosti, zkušenosti i zasvěcenost všech. Jsou tedy i projevy a výsledky památkové péče svědectvím o své době, na kterém můžeme zjišťovat specifické jevy.

Známe např. purismus 19. století, očišťující „původní“ vlastnosti památky od nánosů pozdějších zásahů. Avšak v podobném pojetí můžeme hodnotit i „syntetickou metodu“, která se jaksi smiřuje s navrstveností jednotlivých epoch vývoje památky, přičemž je nejednou činí očividnějšími. „Analytická metoda“ je s ní v tomto vcelku spřízněná, i když někdy zasahuje do památek ještě výrazněji (uprostřed barokního řešení stěny, či spíše v místě narušujícím její strukturu, se vyjímá gotické kružbové okno nějaké předchozí epochy).

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

Barokní palác v průběhu opravy. Nově byla osazena (resp. vrácena) okna v líci fasády, která je opatřena výrazně tmavším nátěrem (původní barevnost je dosud zřejmá na přízemí).

Je ovšem důležité, aby „památkovost“ byla na památce poznatelná. Např. „syntetická metoda“ často „rušivé“ projevy starších epoch skryje tak, že pro běžného pozorovatele nejsou vlastně zřejmé. Zdá se, že někdy se pro něj stanou neexistujícími. Pokud si uvědomíme, že z hlediska památkové péče je pozorovatelem i vlastník památky, může to být velmi riskantní stav. Tedy z hlediska touhy zachovávat historické památky budoucím generacím. Mnoho nám v tom nepomůže ani příslovečné až mýtické ukládání nálezových zpráv ve veřejně přístupných archivech (čl. 16 Benátské charty). Kdo je tam bude v praxi hledat?

Památková péče naší doby je poznamenána diskusemi o autenticitě (když tedy máme těch 20 let Dokumentu z Nara) v rozpětí mezi autenticitou rozpadající se památky a touhou revokovat autenticitu původní. Tyto nuance či dilemata se nějak projeví téměř v každé památkové akci. A to včetně „řešení“ relací k okolnímu prostředí, samozřejmě odlišnému od stavu, kdy se památka nacházela ve stavu své původní autenticity.

Je tedy zkrátka nevyhnutelné nějak rozhodnout, přičemž základní princip v zásadě vyžaduje, aby se tak stalo na základě maximálně kvalifikovaného zvažování.

Nejnápadnějším výsledkem údržby památek je barevnost vnějších povrchů staveb. Z hlediska předešle zmiňovaných dilemat se ocitáme v polaritě mezi úzkostlivou konzervací právě existujícího stavu a radikálně rekonstrukčním řešením, v zásadě s maximální přesností rekonstruující „původní“ podobu. „Rekonstrukční metoda“ se obvykle musí vyrovnávat s relikty a „nánosy“ pozdějších zásahů. Typicky se např. rekonstruovaná podoba fasády projevuje odhalením zazděných původních oken a „kontrastním“ ponecháním nových otvorů, které jsou výsledkem pozdějších proměn vnitřního uspořádání stavby. Taková částečná rekonstrukce tedy může být i „analytikou“, ale můžeme na ni vztahovat i znaky „syntetiky“. A „syntézou“ je každý výsledek. Stává se autentickým svědectvím o přístupech doby, kdy oprava proběhla – též naší doby.

Čimelice (PI), hřbitov, hrobka

Nesnadná cesta k volbě optimální barevnosti nového nátěru. Památka byla dosud „okrově žlutá“, nyní se stala zelenou. Je nepochybné, že zelená barva se výrazně uplatňuje i mezi historickými vrtstvami.

V nynějším období se podobně jako dříve jedná v památkové péči nejčastěji o běžné opravy fasád. Snahou památkové péče přitom je – opět v polaritě – buďto se zcela vyvarovat zviditelnění opravy a pokud možno použít stejné materiály a barevnost, anebo podrobit vrstvy starších nátěrů restaurátorskému průzkumu a na jeho podkladu vybrat raději některou ze starších co nejlépe doložitelných barevností. Zde se pak ocitáme ve zvláštní situaci proto, že dnešní chemický průmysl umožňuje vytvoření prakticky jakéhokoliv odstínu. Odhalení „původní“ (či nějaké jiné starší) výrazné barevnosti tak stále častěji vede ke zvýraznění barev, které by ještě nedávno byly nějak tlumeny, aby „fingovaly“ určitou věkovitost, přiměřenou tomu, že se prostě nejedná o novou stavbu.

Taková „opatrnost“ je stále častěji brána za mystifikování a snad i nedostatek odborné suverenity. Spolu se snahou vyhovět touze investora, aby oprava byla „viditelná“, přispívají tak projektanti i památkáři přímo či nepřímo k barevnému oživování ve městech a městečkách, ba i na vsích.

Přitom „viditelnost“ zásahu je zcela subjektivní, protože ten, kdo stavbu neviděl před zásahem, o žádné změně neví… (a ani mnozí pravidelní kolemjdoucí si ničeho nevšimnou). Přesto z takových (a možná nějakých dalších) podnětů dochází k tomu, že i stavby, u kterých prakticky k žádné výrazné změně nedošlo, jsou alespoň provedeny v tmavším odstínu. To je v některých případech zajímavé proto, že předchozí světlejší barevnost nejednou také byla výsledkem zkoumání a památkového zvažování, čili by bylo nasnadě ji konzervovat.

Tento trend lze sledovat v přibývajícím počtu případů. Setkáváme se i s názorem, že se tu projevuje celkově stále výraznější barevnost tištěných i elektronicky dostupných reklam apod.

Tak či tak se jedná o souznění řady vlivů, působících srovnatelně v tak velkém množství případů, že lze mluvit o svého druhu „stylu“. Protože jde v neposlední řadě o výsledek vývoje v chemickém průmyslu (bez něj by „výrazové prostředky“ byly podstatně omezenější), ale přitom jde o projevy, kterým se přeci jenom např. památkářské kruhy leta bránily, můžeme si pro budoucí vývojové výzkumy pracovně tento „památkový sloh“ označit jako „pigmentorialismus“. Anebo je to jen pomůcka k dalším úvahám či diskusím…

(Na okraj podotkněme, že moderní barevné fasádní nátěry mají často velmi odlišné chování vůči světlu – pohltivost, odrazivost. Ale mají také nejednou až nápadně odlišné mechanické vlastnosti – např. tloušťka vrstvy může až k nesrozumitelnosti deformovat prvotní jemné povrchové pojednání štuku apod. /možná tak jako „obětovaná vrstva“ prodlouží životnost původního materiálu/. Nerovnost povrchu a možná i elektrostatické vlastnosti zesilují usazování prachu a biotické chování jakoby lákalo více hmyzu k rozvinutí pavučinových závojů a chumáčů.)

2014/11/02 Posted by | opravy památek, organizace památkové péče | | Napsat komentář

Tak nashle zase za pár… Odhalení historického prvku památky, jeho dokumentace a …opětné šetrné zakrytí „pro budoucí generace“

Je zřejmé, že je historickým omítkám i jejich nátěrům nejlépe a že nejdéle vydrží, když jsou… překryty dalšími „tradičními“ omítkami či nátěry. Proto vydrží celá staletí, než je my nyní objevíme a nadšeně vrátíme pohledům světa. Když se konzervace podaří, vydrží pak řemeslná či umělecká díla určitou limitovanou dobu, přičemž je jejich hmota po kouscích – napohled většinou nicotných – nahrazována fixačním materiálem, pojivem, dodávkami pigmentu apod. Kdybychom dílo neobjevili, zůstalo by velmi často v dobrém stavu uchováno pro budoucí generace (ale není tomu tak vždy); ty je ovšem zase dříve či později objeví, „prezentují“ a nakonec přece vystaví účinkům klimatu… S konečnou platností „správné“ řešení těchto dilemat není. Hlavní je, aby se zásahů účastnily kompetentní osoby, schopné se postarat o kvalitní výsledek. Co by ovšem mělo být nepominutelné, ať bude fyzické provedení zásahu jakékoliv, je pořizování dokumentace. Je mi jasné, že k tomu velmi často zatím nedochází. Koncept „OPD“ i monitoringu památek tu ovšem existuje, takže nezbývá, než doufat, že se reálně prosadí do systematické praxe. Oporou této naděje je nesporný fakt, že význam poznání historického vývoje památek byl již …poznán. Čili ve společnosti musí „logicky“ sílit vědomí, že je zcela správné informace o historii nepřetržitě sbírat a přidávat je na „timelinu“ té které památky. Ať už jde o to, co se s památkou děje nyní, anebo o to, co jsme při svých analýzách zjistili o minulých aktivitách. Současně je třeba dle možností poznatky začleňovat do širšího poznání, do souvislostí znalostí (vhodným nástrojem je např. tématická wiki).

Drobný příklad. Před pár dny bylo při řemeslné opravě omítky odhaleno na omítce průčelí kdysi namalované domovní číslo (nejspíše v první polovině 19. století).

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

S několikadenním odstupem bylo překryto tenkou vrstvou omítky. Pořídil jsem zběžnou dokumentaci v podobě dvou snímků. Jsou teď drobnou připomínkou toho, že tam malba je – snad se zachová, aby byla časem opět šetrně zbavena „obětované vrstvy“. Do té doby by bylo dobré disponovat informačním systémem, který by umožňoval dohledatelnost této informace, jakmile se bude kdokoliv do hlubších podrobností památkou zabývat. To by např. mohlo zabránit tomu, aby při nějakém budoucím vylepšování elektroinstalace byly relikty zničeny…

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

2014/09/03 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, opravy památek, ze života památek | , , | Napsat komentář

Re-; co vlastně?

Na bývalý Fürstenberský palác (Velvyslanectví Polské republiky, čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana) se „vracejí“ „dovnitř a ven“ otevíravá okna. Vlastně – vracejí i nevracejí. Barokní architektuře byla vlastní zapuštěná zdvojená okna, vsazená až k zadní hraně ostění. Ta pak byla v Praze zejména v 19. století doplněna kvůli tepelné izolaci o druhá okna ve vnějším líci, z technických důvodů otevíraná ven (aby nenarážela do většinou tehdy ponechaných vnitřních oken, případně nekolidovala s mřížemi vsazenými do ostění zejména u přízemních oken). Na tomto paláci došlo snad před 20 30 lety k odstranění „dodatečných“ oken, a tím k revokaci barokního vzezření fasády. Dnes už zase nejsme zvyklí na ploché průčelí s okny ve vnějším líci. Ven otevíraná vnější křídla jsou sama o sobě poněkud zarážející. Vždyť i nová dvojitá okna barokního paláce Senátu (Kolovratský palác, čp. 154/III, Valdštejnská 10) mají vnější okna v líci otevíravá dovnitř. Okna otevíraná ven jednak trpí povětrností, jednak se udržují v čistotě s velkými těžkostmi. Možná je jejich návrat motivován tepelnými požadavky (dvojitá okna jsou při kvalitním provedení efektivnější než zdvojená křídla v jednoduchém rámu, kolem kterého se vytvářejí tepelné mosty). Ale je také možné, že se jedná o výsledek pochopení pro památkové požadavky… Pak ale mohla být novodobá vnitřní okna ponechána, čímž by se postup trochu zopakoval. Dochází však k jejich výměně za nová.

Ve vnější hraně ostění byly „rozbrušovačkami“ vyříznuty drážky pro laťový vnější rám. Je pravděpodobné, že přitom byla jen odstraněna výplň drážek „původně“ vysekaných v prosté hraně barokního ostění. To snad bylo „řešeno“ nějakým sondážním průzkumem. Jak je vidět, panty nejsou plechové a zapuštěné do drážky, což bylo velmi odolné „původní“ řešení z 19.-20. století, ale upevněné na nepříliš vhodných šroubech s jemným závitem (umožňujících poměrně jemné nastavení polohy, ale nestabilních v měkkém dřevě).

Teď vzniká spíše napětí ohledně očekávatelné úpravy barevnosti fasád.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana
Vpravo „původní“ (dosavadní?) okna v hlavním (a zahradním) severovýchodním průčelí, vlevo táž okna, ovšem s již vsazenými rámy vnějších oken.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana
Detail nových oken uličního průčelí při jižním nároží.

2012/10/24 Posted by | opravy památek, ze života památek | , | Napsat komentář

Opravy kostela sv. Jiljí v Milevsku zdárně pokračují

Během posledních tří let byl nejprve opraven narušený a deformovaný krov presbyteria.

Milevsko (okres Písek), kostel sv. Jiljí
Listopad 2008.

Následovaly omítky na vnějšku presbyteria a sakristie.

Milevsko (okres Písek), kostel sv. Jiljí
Říjen 2010.

Letos pak byly opraveny omítky na jižní straně lodi.

Milevsko (okres Písek), kostel sv. Jiljí

Lze se proto nadít, že konečně dojde i na severní stěnu lodi, která je až na pokraj havárie dovedena zatékáním do narušené pultové stříšky překrývající předstupující část mohutné kvádrové zdi původního románského kostela. Letos alespoň došlo ke „sklizení“ náletového stromoví, které ze zděné stříšky bujelo.

Milevsko (okres Písek), kostel sv. Jiljí
Část severní stěny lodi v létě 2008.

2011/10/06 Posted by | opravy památek | | Napsat komentář

Návraty historických obchodních výkladců a parterů

Stavební památky prodělávají řadu úprav a modernizací. Přitom z velké části dochází ke ztrátám na autentické substanci, ale ve většině případů také k „rozleptání“ prvotního výtvarného konceptu, i když je třeba ambicí vlastníka a projektanta „povýšit“ památku doplňky z aktuálního stylového rejstříku.

Málokterá část domů v historických městech byla z tohoto hlediska vystavena takovým atakům, jako partery. Logicky to souviselo se změnami provozu. Proto je z historického pohledu i každá taková změna významným svědectvím o době. V 70. a 80. letech 20. století se projevil velký tlak na „výtvarná“ a památková vylepšení v podobě místy až masového odstraňování obchodních výkladců, u kterých bylo často zjišťováno, že jsou dodatečným doplňkem. To byla samozřejmě pravda např. u středověkých nebo barokních domů, jejichž obchodní prostory byly kolem roku 1900 vybavovány předsazenými dřevěnými výkladci s rozměrnými prosklenými poli. Jenže důsledky tohoto „pohistoričťování“ (odstraňováním historických prvků, byť nepůvodních) vedly k rozpačitým výsledkům. Vidíme to např. v Železné ulici na Starém Městě v Praze, která měla sloužit jako jakási výkladní skříň modernizace historického města. Prakticky u všech domů bývaly představěné krámce, které ulici dodávaly až jakousi intimitu, ale současně honosnost. Po úpravě se citelně zmenšily plochy pro vystavení zboží a ztratila se těžko definovatelná „městskost“. Odstraňovány byly i četné výkladce u novorenesančních činžovních domů, protože se pod nimi objevila omítková bosáž, domněle svědčící o nepůvodnosti výkladce a o tom, že jeho instalací byla porušena slohová čistota stavby. To může být v jistém smyslu pravda, ale na druhé straně byla praxe taková, že výkladce si pořizoval až po dokončení stavby nájemce obchodních prostor.

Po roce 1989 bylo několik pozoruhodných výkladců rehabilitováno. Začalo se však také s pokusy o jejich návrat. Před lety se např. vedly velmi živé diskuse o krámci na Malostranském náměstí v Praze, přičemž odpůrci argumentovali tím, že „historická vrstva“ v podobě objektu bez krámce má být chráněna.

čp. 4/III, Malostranské nám. 27, Praha, Malá Strana

Ve většině případů jsem pro ochranu těchto doplňků, protože je považuji za pohledově i provozně přínosné, jakož i pro jejich návrat tam, kde byly před desetiletími odstraněny. Samozřejmě jsem v tom odchovancem svého rodného Smíchova (Praha 5), kde se na hlavních obchodních ulicích řada výkladců dosud zachovala (některé byly i nově provedeny) – v Lidické, na Štefánikově… Několik velmi pěkných „kousků“ dosud statečně odolává na Vítězné (to už je Malá Strana).

Příkladem domu, který byl v minulých desetiletích zbaven původního parteru, který byl „přeřešen“ v nekrofilním stylu odhadem někdy kolem roku 1980, je dům čp. 38/III na nároží Malostranského náměstí a Mostecké ulice.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

Obecně je samozřejmě škoda, že tomuto novorenesančnímu domu muselo ustoupit několik starších budov (stavitelem byl vynikající projektant/manažer Karel Kindl, autor řady novorenesančních staveb na prominentních pražských parcelách, který pro fasády či sochařskou výzdobu získával přední umělecké osobnosti; jeho práce však zatím nebyla pro obory dějin umění a stavitelství objevena). Plytký novodobý parter nebyl pro tento úsek Královské cesty žádným přínosem.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

Před několika lety osadil památkově smýšlející vlastník do vchodu nové dveře, věrně napodobující původní.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

Sdělil mi tehdy záměr navrátit historickou podobu celému parteru. V těchto dnech jsou tedy před pseudomoderní „kamenný“ obklad osazovány repliky starých krámců. Nemám podklady, abych posoudil „věrohodnost“, ale považuji to za citlivější řešení, než nasazení trojvěží na bývalou malostranskou radnici na druhém nároží téhož domového bloku.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

V Mostecké ulici bylo v nedávné době osazeno několik obchodních krámců, a to i v poněkud problematických případech (překrytí kubistického parteru dříve proslulé pekárny).

Sterilita pseudomoderních úprav ze 70. a 80. let 20. století v některých případech motivuje k poněkud problematickým řešením, která zřejmě jen velmi volně navazují na možný původní stav, spíše jsou ve vztahu k němu deformací.

Příklad z Milevska (náhodně vybraný za jiné) nepochybně navazuje na předpokládatelné původní formy jen velmi volně. Řada prohřešků v proporcích klenáků v bosáži atd. by se regulérnímu novorenesančnímu staviteli nepřihodila.

čp. 391, Milevsko (okres Písek)

Nicméně i s „pochybným“ technickým provedením (umělý kámen) jde o určité pozvednutí prostředí (před podobnými realizacemi by se však projektant asi měl pokusit se o historickém tvarosloví malinko více poučit). Tak či tak, stal se výsledek součástí památky (i když asi „neprohlášené“) a svědectvím o době svého vzniku.

Ze solitérů by se mělo stát pravidlo.

Nejspíše máte po ruce ještě lepší příklady. Napište, linkujte na fotky.

2011/01/17 Posted by | opravy památek | , | 1 komentář

Výstava Karlův most 2010 – pár dojmů

Veřejnosti je zřejmě stále předkládáno málo informací o našem kulturním dědictví, případně jsou takové informace dosti povrchní, na úrovni turistických „skládaček“. „Nedostatkovým zbožím“ u nás zřejmě jsou informace o průběhu oprav památek a o výsledcích jejich výzkumů, i když samozřejmě nepopírám, že v řadě případů jsou informací přehršle, dokonce i elegantně uspořádaných. Jednou z takových v tomto smyslu hojně obdařených památek je Karlův most. Obecenstvo se samozřejmě ještě více o informace zajímá po té, co byly výrazně mediálně „propírány“ problémy při opravě zábradlí mostu i názorové rozdíly samotných památkářů na to, co je pro památku aktuálně nejlepší.

Výstava Karlův most 2010

Zřejmě tak dojde značného ohlasu i výstava o historii a opravě mostu, připravená na náměstíčku na pražském ostrově Kampa, přes který také Karlův most přechází.

Výstava Karlův most 2010

Mezi památkáři nejspíše bude hodnocena všelijak, přesto má i určitá pozitiva. Obecenstvo se nepochybně zajímá o řadu detailů spojených s konstrukcí i historií mostu (zaslechl jsem hovor matky a klučiny, kterého velmi zaujala udivující skutečnost, že jsou pod mostovkou dutiny; paní matka, zřejmě nějak zasvěcená do stavebních konstrukcí, dokonce jinochovi adresovala vysvětlení o odlehčovacích obloucích, načež se on běžel znovu na fotografii podívat, aby si to poskládal v hlavičce), uvítá i informace o historických proměnách, doplněné vhodně vybranou ikonografií.

Zajímalo mě proto, nakolik je ostrá ona kritika na adresu památkářů, jak se o ní zmiňoval diskusní příspěvek na webu NPÚ, ale nějak jsem ji nepostřehl (byl bych vděčen za případné upřesnění). Nedokázal jsem ovšem všechny panely kompletně přelouskat. Úplně souvislý obraz nepodávají, ale pro dnešní klipovité vnímání je asi pojetí textů a ilustrací docela vhodné. Navíc si zájemci mohou posloužit nákupem publikací ve stánku u výstavky.

Výstava Karlův most 2010

Jestliže tedy mluvím o klipovitosti, není v tom odsudek, protože extrakt postihuje většinu podstatných skutečností, k čemuž jistě přispívá i to, že se autoři památce a jejímu zkoumání věnují již dlouhá léta. Nicméně onu tendenčnost by bylo možné vidět právě v oné „objektivitě“ a snad nestrannosti. Ale to nemohu plně vyhodnotit, ani někomu vpisovat.

Pokud si něco odnáším, je to prohlídka výtečně vytištěných reprodukcí některých historických vyobrazení, a to včetně reliéfu Útěku Fridricha Falckého, byť samozřejmě ve výřezu, který je do značné míry nedostatečně využíván právě proto, že nejsou k dispozici kvalitní fotografie. V archivu autorů však zřejmě leží… (pokud byste věděli, jestli jsou někde volně dostupné, dejte zprávu!; pan fotograf Frouz zřejmě snímky pořídil a ve vhodných chvílích je zpřístupňuje např. zde). Ve velmi dobrém rozlišení si můžeme prohlédnout také výřez z Huberova prospektu Prahy i některá další vyobrazení.

Výstava Karlův most 2010

Výstava Karlův most 2010

Výstava Karlův most 2010

Čili jsem přesvědčen, že oprav památek má památková péče využívat k zasvěcování veřejnosti „do problematiky“. Dokonce by se mělo jednat o samozřejmost, na které by se asi měli památkáři podílet s odborníky z řad dodavatelů. Kromě zřejmě užitečných momentů je tak nasnadě i otázka, nakolik skutečně pořadatelé výstavy sledovali jen cíl objektivně informovat veřejnost. Veřejnosti to může být jedno, protože ta informace využije podle své potřeby. A památkáři nejspíše nemají kde vzít síly na to, aby investovali porovnatelné prostředky do zřejmě nikoliv laciného fundusu i do práce obětavých tvůrců výstavy.

Výstavní stojany jsou opatřeny dokonce vlastním osvětlením.

Výstava Karlův most 2010

Přesto jsou klimatické podmínky pro zvolené technické uspořádání dosti náročné (pod krycí plexiko zatéká voda, což nepochybně trvanlivosti papíru či fólie příliš nepřispěje).

Výstava Karlův most 2010

V ušmudlané vitríně je několik fragmentů kvádrů, patrně pocházejících z mostu, u nichž pár cedulek opakuje sdělení, že nemohly být znovu osazeny do mostní konstrukce, protože jsou značně korodované.

Výstava Karlův most 2010

K celkovému dojmu můžeme rozhodně připočíst i „nevtíravou“ reklamu na a v prostředcích městské hromadné dopravy

Výstava Karlův most 2010 - reklama ve vozu metra

a obsáhlý přehled „partnerů“ výstavy na jednom z panelů a na výstavním webu. Zřejmě se tedy památku i diskuse kolem její opravy podařilo fruktifikovat v mnoha směrech. Snad tedy i památkáři najdou způsob, jak „své“ informace veřejnosti předkládat ve větší míře. Na webu tak mohou činit hned, pokud by jim k tomu ovšem byly poskytnuty „prostředky“.

2010/05/18 Posted by | opravy památek, prezentace, výstava, weby | , , | Napsat komentář

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.