Nová možnost setkávání s památkáři otevřena

Každému je známa možnost navštěvovat kulturní památky a seznámit se tak se skvosty minulých dob. Mnozí využijí i nabídky prohlídek řady památek o různých dnech světového či evropského kulturního dědictví. Ale odborněji zaměřené popularizační přednášky památkářů mnohdy nedojdou velkého ohlasu. Nyní se ovšem přednáškové místo v Praze přiblížilo veřejnosti již zcela na maximum. Několik desítek metrů od Národní třídy na cestě ke Staroměstskému náměstí naleznete útulnou prostoru nevelkého knihkupectví, ve které se plánují pravidelně pořádat přednášky i jiné akce pro veřejnost (křty publikací, besedy s odborníky).

Včera se konala první přednáška na téma historie i rozšíření orientálních koberců napříč Evropou a jejich výskytu ve státních sbírkách na hradech a zámcích ve správě NPÚ. Přednáška tak byla velmi příjemnou odezvou nedávné výstavy konané na hradě Karlštejn. Oba přednášející, Josef Štulc a Zdeněk Chudárek, jsou předními znalci v oboru, byť se vlastně jedná o „amatéry“, protože v Národním památkovém ústavu se věnují jiným odbornostem.

Přednášková místnost i knihkupectví

Je skvělé, že se podařilo takto představit novou prostoru k setkávání s veřejností či společenským akcím, a přitom navázat na nedávnou velmi úspěšnou výstavu pořádanou NPÚ. Současně lze jen doufat, že se na tomto místě budeme moci setkávat s památkáři, a samozřejmě i s památkami, stále častěji a jsme na startu přínosné tradice.

Těšíme se nashledanou s Vámi při dalších zamýšlených akcích (informace na webu NPÚ).

Problematika uchovávání kamenných fragmentů v depozitářích. Exkurze v Lapidáriu NM v Praze

Komentovaná prohlídka v cyklu O památkách trochu jinak – „Pod nohama i nad hlavou. Kámen v památkové péči“ – Série přednášek a komentovaných prohlídek Národního památkového ústavu v rámci cyklu O památkách trochu jinak.

Termín: Pondělí 13.10.2014, od 17 hod.
http://www.npu.cz/news/13736-n/

Účastníci atraktivního tématického cyklu přednášek, vycházek i dalších akcí věnovaných letos „kameni v památkové péči“ se k téměř nevyhnutelně vypravili také do Lapidária Národního muzea v Praze, nejhodnotnější sbírky sochařských, architektonických i dalších děl zejména z kamene (ale také z cihel, dřeva či kovů…).

Dr. Dana Stehlíková představuje jeden z pozoruhodných gotických náhrobků v Lapidáriu.

Vrcholně zasvěceným průvodcem byla vedoucí sbírky Lapidária PhDr. Dana Stehlíková, CSc.; na plánovaná vystoupení Miroslava Kováře a Jana Sommera nedošlo, ale ti poskytli a poskytnou různé zdroje informací – např. rozpracované „heslo“ Lapidárium ZDE (na obsahu se stále pracuje a připomínky jsou vítány!).

S přehledem i bravurou přes omezený čas dr. Stehlíková předestřela Lapidárium jako výsledek historických procesů i přínosů řady vynikajících osobností dějin umění, muzejnictví, památkové péče i restaurování. Připomínala historické okolnosti, provázející vznik i vývoj sbírky, často ve svých dějinách stojící stranou hlavního zájmu kulturní politiky.

Výběrově shrnula i pestrost osudů různých skupin předmětů. Na jedné straně např. řada vlastníků demolovaných staveb usilovala o využití kvalitních kamenických prací jako běžného stavebního materiálu novostavby, na druhé přicházely i předměty, které mohly dále existovat na původním místě, ale stavebník i dodavatelé prosadili vyjmutí ze stavby a náhradu novým dílem (např. zejména v závěrečných fázích dostavby pražského svatovítské katedrály). V řadě případů se však Lapidárium stalo záchranou uměleckých skvostů, „převálcovaných“ kolem dějin – Krocínova kašna, pomník maršála Radeckého, Mariánský sloup ze Staroměstského náměstí v Praze…

Ale i sama sbírka procházela různými zkouškami a nebezpečími. Nejednou byly sbírkové předměty nevhodně umístěné a trpěly agresivním klimatem (např. ostrovské gotické náhrobky byly takto závažným způsobem poničeny). Někdy ovšem také docházelo k dopadům neznalostí o chování některých materiálů a jejich trvale udržitelném uložení. Jde ale o užitečné zkušenosti, byť draze vykoupené.

Dr. Stehlíková v několika případech upozornila na potřebu dalších výzkumů fondů (Ostrovský klášter, parléřovská plastika, Anežský klášter…). Připomínala i to, že exponáty se stávají také důležitou součástí historických a uměleckých výstavních projektů, jak tomu v několika případech bude i za pár týdnů na velké benediktinské výstavě.

Průběžně prováděné restaurátorské zásahy se stále zdokonalují. Dr. Stehlíková ovšem ukazovala i účinky různých restaurátorských metod na vzhled či rozsah rekonstrukčních doplňků. Nicméně zmínit bylo třeba i problémy se zajišťováním financování oprav.

Problémy má již řadu let celá budova Lapidária. Střechy vyžaduje časté opravy, narušovány jsou nosné konstrukce, ve velkém rozsahu jsou degradovány exteriérové štukové reliéfy… To ale není jen výsledek zanedbávání údržby.

Budovu roku 1891 pro Všeobecnou zemskou jubilejní výstavu postavil v neorenesančním slohu Antonín Wiehl, roku 1908 byla přestavěna v neobarokním stylu (kupole, hergesselovy sochy, vyfocený letopočet) a dodnes ji vlastní Magistrát. Vznikla jako výstavní pavilón se záměrem dočasné funkce. Tomu odpovídala předpokládaná trvanlivost provedení některých součástí stavby. Přejme si tedy, aby se nemusely naléhavě potřebné opravy příliš dlouho odkládat.

Akce byla logickou součástí cyklu, bez níž by komplex památkové péče o kamenné artefakty nebyl podán v úplnosti. Skvělé vystoupení dr. Stehlíkové odměnili účastníci halasným potleskem.

Několik fotek.

Wiki miluje památky 2014 už za 3 měsíce… Času dost?

Za tři měsíce – v září 2014 se koná v ČR 3. ročník soutěže Wiki miluje památky. Cílem soutěže je sběr co největšího počtu solidních až krásných, ale informačně bohatých licenčně volných snímků zejména stavebních památek. V řadě zemí proto spojují síly s obětavými dobrovolníky ochotnými poskytnout své snímky i památkové instituce. V jistém smyslu se to v uplynulých ročnících podařilo také u nás. Alespoň tak, že NPÚ (podobně jako Slezské zemské muzeum v Opavě) poskytl soutěži záštitu a vyhlásil svou speciální kategorii, v níž poskytl autorům vítězných snímků knižní ceny; podílel se také na ocenění autorů v hlavní kategorii.

Podobné záměry asi platí i letos. Nicméně se zřejmě nedaří vyhlásit soutěžní témata trochu v předstihu. To není snaha nějak pořadatele popohánět. Ale aspoň ta témata by bylo potřebné vyhlásit tak, aby se vstřícně naladění fotografové památek přeci jenom mohli aktivně zapojit. Plánovat si cesty, zaměřit se na příhodné scenérie či detaily… Pokud jsou témata jaksi v tichosti vyhlášena až v pokročilé fázi letních prázdnin, pravděpodobně se o tom spousta potenciálních „soutěžících“ vůbec nedozví…

Pravidla se asi dramaticky měnit nebudou a s dalším ročníkem se po období nejistoty zřejmě počítá, ale markantní pokles počtu loni přihlášených snímků oproti prvnímu ročníku by mohl být pobídkou k intenzivnějšímu oslovení památkám nakloněných fotografů.

Je možné, že „reklamní“ kampaň v průběhu září opět přeci jenom mnohé fotografy osloví. Je možné, že by příliš předčasné výzvy potenciální přispěvatele spíše „unavily“. Ale věřím, že by to přeci jenom podpořilo systematičtější spolupráci s ochotnými fotografy.

Tak či tak třeba toto můžete vzít když ne jako pozvánku, tak aspoň jako informaci, že se zřejmě i letos soutěž konat bude a Vaše spolupráce by mohla být vítána.

Pokud je mi známo, byla zatím diskutována možná témata navazující jednak na Rok pánů z Kunštátu, jednak na odborné téma roku Kámen pohledem památkové péče. Nicméně je to zcela bez záruky…

English Heritage mobilizuje národ ke spolupráci při dokumentaci ohrožených památek

Byly provedeny důkladné přípravy a vyhodnocují se pilotní projekty. Výsledkem celonárodní kampaně by měl být první úplný přehled stavu ohrožených či zanedbaných památek. Informace se stanou základnou správně cílené podpory vlastníků při péči o historické objekty, ale budou i zdrojem znalostí i inspirace pro osvětu i propagaci kulturního dědictví. Monitoring stavu památek může přispět k odhalení některých ohrožení již v zárodku a umožnit tak včasné zásahy. S kampaní souvisejí i probíhající kurzy ve školách, což by mělo podpořit budování nové generace odborníků.

Začátek kampaně se plánuje na příští podzim, ale již nyní se vážní zájemci mohou hlásit a zapojit se do příprav.

Také u nás probíhají kampaně Generálních aktualizací seznamu památek, Reidentifikací památkových hodnot, Monitoringů stavebně-technického stavu. Tak to bude jistě poučné srovnání.

Europeana ocení fotky galerií, knihoven, archivů a muzeí (GLAM)

Europeana prizes GLAM photos

Wiki Loves Monuments je značně specifická fotosoutěž. Nejen proto, že je zaměřena na kulturní památky, ale také proto, že je organizována „federativně“ dobrovolníky Wikimedia z mnoha zemí po celém světě.

To mj. znamená, že kromě národních cen nabízených místními pořadatelskými týmy mohou soutěžící vyhrát ocenění na mezinárodní úrovni.

Jedna z těchto cen bude štědře sponzorována internetovým portálem Europeana, prezentujícím více než 10 milionů knih, obrazů, filmů a muzejních předmětů, který rovněž podpořil v loňském roce cenu do zvláštní secesní kategorii. Ale to není vše!

V letošním roce bude Europeana sponzorovat další ocenění pro obrázky v kategorii GLAM – fotografie budov galerií, knihoven, archivů a muzeí z celého světa. Kromě toho Europeana uspořádá virtuální výstavu nejlepších fotografií. Více informací je k dispozici na blogu Europeana; GLAM obrázky jsou také shromážděny v kategorii na Wikimedia Commons.

Pořadatelé děkují Europeana za kontinuální podporu Wiki Loves Monuments, a přejí úspěch všem účastníkům ve speciálním kategorii!

(Informace o české účasti také na FB.)

Přednáška Bývalé vrchnostenské dvory v Čechách v průběhu 18.-19. století

Přednáška v cyklu Národního památkového ústavu O památkách trochu jinak 2011.

Dnešní přednáška Jana Žižky o hospodářských dvorech byla přehledná a přinesla poučení nejen o typologii a vývoji hospodářských dvorů a jednotlivých objektech v jejich areálech (s důrazem na ty nejvýraznější, jimiž jsou sýpky, stodoly či chlévy), nechyběly poukazy na řadu výtvarných i technických prvků. Jaksi v druhém plánu ukázala také na tristní stav těchto někdejších honosných budov, hotových „paláců pro dobytek“. Mnohé fotografie prezentovaly již zaniklé historické stavby. Na to navázala také část diskuse. Lze něco vykonat pro záchranu těchto krajinářsky často skvěle situovaných komplexů? Stav zemědělství byl (v souladu s tím, co říkávají někteří národohospodáři) hodnocen jako tristní, na čemž se nepochybně podepsaly poválečné kolektivizační dekády. Lektora posluchači vyzývali, aby zpracoval své rozsáhlé výzkumné dílo do knižní podoby, neboť by tak jednak dokumentace byla aspoň minimálním odkazem po památkách již zaniklých, jednak by měla osvětový přínos a poukázala na ohrožené hodnoty a snad někde pomohla probudit účinný zájem…

Pořadatelům v NPÚ lze za přednáškový cyklus jen poděkovat. Vynikající lektoři často prezentují příkladné výsledky letité málo nápadné výzkumné práce. Akce jsou vzorně organizované a navštěvované jak odbornými památkáři, tak početnými zájemci z řad kulturní veřejnosti.

Mobilizace Wikipedie i informací o památkách pomocí QR-kódu

Již několik let se pozvolna rozvíjejí nabídky informací o zpřístupněných památkách NPÚ pro mobilní telefony. Některé telefony umožní stažení informací o příslušné památce (i s obrázky). Obsah těchto textů mi není známý. (Nevíte, jestli jsou dostupné na síti?) Většinovému turistovi asi vyhoví. Nevím, jestli je možné v případě zájmu o nějaký detail o něm získat další informace (texty, archivní snímky apod.). To by již bylo docela sofistikované.

Zdá se však, že s mobilním zpřístupněním ostatních webových služeb NPÚ (seznam památek, web NPÚ, weby hradů a zámků…) se zatím moc nepočítá. Samozřejmě můžeme používat bezgrafickou verzi (se kterou se při troše tréninku také dá pracovat; jenže je link na ni většinou dostupný až po stažení obrázkové verze…).

QR-kód je výhodný velkým objemem dat a snadným přístupem pomocí mobilů s fotoaparátem. Ve světě se již uplatnil jednak v některých muzeích, jednak i při „pouličních“ projektech prezentace památek (někde jsem to tu také zmiňoval).

Nyní přichází Wikipedie s řešením pro poskytování informací v dnešním globalizovaném světě (než dojde ropa) nejspíše šikovným a perspektivním. Jeden QR-kód poskytne danou informaci v různých jazycích. Tedy obsah využije jak tuzemec, tak cizinec (otázkou ovšem je, jak to funguje v případě, že se jazykové verze liší – je možné, že kód není přesným textem, ale jen odkazem na případně odlišné jazykové verze, jak je tomu i „velké“ Wikipedii).

Vzhledem k tomu, že kódy lze generovat a tisknout pomocí běžně dostupných zařízení, je tu možná cesta i pro lepší zpřístupňování dat o památkách návštěvníkům, kteří by se zajímali o jednotlivé obrazy či sochy v expozici. Ale je možné, že se památkáři vydají i jinou cestou (bezdrátový přenos z databází apod.).

Soupisy památek vstupují do internetové éry

Samozřejmostí je dnes to, že všechny evropské státy provozují památkovou péči a pro pořádek mají seznamy chráněných památek. Sestavení těchto seznamů má zásadní právní význam (je součástí definice omezení dopadajících na vlastníky památek, i když z některých pohledů, vlastních mnohdy lidem, kteří sami žádnou památku nevlastní, je takové omezení poctou), ale je také zárukou věcného smyslu těchto státních aktivit samotných. To se sice nezdá tak rozhodující jako otázky právní/správní. Nicméně bez pozornosti věnované poznávací, dokumentační a evidenční činnosti, založené na vědecké/akademické bázi, by nevznikla ani státní památková péče, ani veřejný zájem s politickými a právními důsledky (samozřejmě nelze popřít to, že lidový zájem pozitivně ovlivňuje i vědecké studium – jde prostě o kulturní komplex; včetně souvislostí politických či ekonomických, jak o nich někteří mluví jako o primárních). Je velmi pravděpodobné, či se aspoň zdá být logické, že úroveň výzkumu, která se podílí na preciznosti posouzení památkových hodnot, má dopady na právní/správní postupy. S podobnými zdůvodněními, doplněnými ovšem o zdůraznění osvětového dopadu, jsou vydávány tištěné publikace obsáhlých a velmi podrobných soupisů v Německu (nedávno Bamberg) i jinde. U nás v Liberci!

Je dobře, že krom evidentního přínosu pro prestiž památkové péče i památek v regionu i velkého mediálního ohlasu má vydání libereckého soupisu značný dopad na povědomí o významu soupisů mezi samotnými památkáři. Je to velice potřebné, protože NPÚ dlouhodobě ponechával edice soupisů stranou, jako momentálně odložitelnou „třešinku na dortu“. Nezdálo a většinou se ještě nezdá, že jde o zásadní složku veřejného působení památkové péče, vhodně propojitelnou s úředními výnosy a odbornými administrativními úkony. Nyní však probíhají diskuse, ve kterých převládají zatím rozpory. O potřebnosti vydávání soupisů si však nikdo nedovolí vyslovit pochybnost. Snad se ji podaří zakotvit do rozpočtů (i když v nynější situaci památkové péče?…).

Památkáři již roky mají svou elektronickou databázi památek, ale tam se o vlastních hodnotách předmětu ochrany neříká prakticky nic. V posledních letech se díky několika zdatným specialistům v NPÚ buduje rozsáhlý informační systém založený na GIS (shrnující databáze archeologické, stavebně-památkové, územní vymezení, ale také „mnohovrstevnaté“ hodnotové rozlišení; to vše ve vazbě na digitální dokumentaci atd.). Takové systémy budují i jiné systémy státní památkové péče ve vyspělých zemích. Stále více je však zřejmé, že je třeba tato data nějak poskytovat k veřejnému užití, ať už pro ochranu, či k „prosté“ potěše milovníků kulturních dějin lidstva nebo nějaké drobné lokality.

Leckde bylo vykonáno mnoho pro modifikaci takových „masivních“ informačních systémů do veřejnosti přístupné podoby (pro představu mě napadá třeba vývoj veřejného zpřístupňování v Plzeňském kraji s velmi podrobnými popisy, např., ale současně s výstupy pro turisty apod.). Ukazuje se přitom – mj. (nedovedu vyhodnotit všechny informatické souvislosti) –, že potřebné datové redukce pro připojení po internetu jsou velmi nesnadné. Často vedou k různým strukturním komplikacím, znepřehledňujícím data pro běžné užití. Přístup bývá velmi pomalý a např. nepoužitelný pro mobilní připojení. Uspořádání dat je u různých poskytovatelů často velice rozdílné, což ztěžuje orientaci uživatelů. Podoba dat většinou znemožňuje jejich dostupnost pro běžné metody vyhledávání na internetu.

Asi takové a podobné těžko přehlédnutelné komplikace v minulých měsících a aktuálně způsobují, že evropští památkáři hledají způsoby, jak informace o památkách poskytovat kulturní veřejnosti co nejdostupnější formou.

EU způsobila vznik impozantního projektu Europeana, ale ten je zaměřený především na zpřístupňování digitalizovaného (digitálního) obsahu knihoven, archivů muzeí apod., tedy sbírek veřejných institucí (to se možná časem změní ve prospěch „sběratelů“). To znamená, že např. stavební památky jsou reprezentovány svými fotografiemi, plány, psanými dějinami, popisy… Primárně však jsou Eropeana spíše informací o dokumentu, nežli o jeho obsahu; i když i to se razantně a rapidně mění, protože např. u fotografií se již v metadatech objeví více informací o fotografované budově…:

Informace o Schwarzenberském paláci v Praze u fotografií v Deutsche Fotothek jsou zde mnohem podrobnější (klikněte na „More/Více“ pod stručnými údaji!), než u samotného poskytovatele dat!

Čili vzniká otázka, zda touto cestou neuplatnit i informace o památkové ochraně zobrazených objektů. Jenže tato cesta se asi nejeví jako perspektivní, i když nejspíše posuzována byla (systém je dnes vybaven obrovským informatickým zázemím: rozvoj mezijazykových tezaurů, kategorie všeho druhu, geotagy, časová osa…).

Nicméně zřejmě v dohodě řady zemí se památkové péče orientují na Wikipedii. Asi sehrály roli různé vlivy. Europeana se v době rozhodování nemusela jevit pro památková data optimální. Navíc je u staveb zpravidla potřebný popis, který může nabývat značného rozsahu, stejně jako historický přehled nebo typologické či uměleckohistorické hodnocení a zařazení (ale takové dokumenty, byť většinou historické/archivní, jsou v Europeanech zahrnuty). Navíc je třeba stavební památky daleko více propagovat vzhledem k potřebnosti jejich přijetí veřejností. To asi sehrálo roli při hledání nějaké nadnárodní platformy pro prezentaci památkových seznamů a informací o památkách samých. Není celkem divu, že volba padla na Wikipedii. Ta se již jednak osvědčuje při veřejně přístupné evidenci památek (Holandsko), přičemž sehrává nepochybně roli i možnost získávat angažmá občanů nejen při ochraně památek, ale také při doplňování a aktualizaci dat.

Z podobných důvodů jsme také loni při přípravě projektu aktualizace seznamu památek ČR v rámci „NAKI“ zdůrazňovali potřebu vědeckého přístupu k vytváření obsahu, ale současně nutnost kromě přípravy tištěných svazků průběžně již vytvořená data (i dílčí) zpřístupňovat na internetu. Navrhli jsme Wikipedii (ač jsme jen z nepřímých informací tušili, že podobným směrem se vydávají ostatní země, ačkoliv to nepochybně někomu v této zemi bylo sděleno). Projekt ovšem nebyl příslušnou komisí uznán za hodný podpory.

Ostatní Evropané zřejmě vycházeli z toho, že Wikipedie nabízí nejlepší možnosti kooperace, aktualizace, doplnění obrazové dokumentace (navíc s dobře vyřešenými licenčními náležitostmi), geopozicování (v mapách jsou např. obrázky zobrazovány vč. azimutu), nastavení tématických aj. souvislostí apod. V neposlední řadě má vynikající prestiž u významných vyhledávačů, které hesla zobrazují i v mapových nástrojích.

Po přípravném období, kdy nejspíše ani nebyla tato cesta ještě plánována – projekty Wiki Loves Monuments v Holandsku a Německu; navazují zřejmě na o rok či dva starší Wiki Loves Art především v Anglii a USA (na Flickru; výsledky v Holandsku), u kterých se jednalo hlavně o fotosoutěže, sloužící ovšem pro obohacování fotoarchivů Wikipedie (přitom šlo také o to „přimět“ soutěžící k tomu, aby snímky reprodukovatelně označovali), loni proběhl testovací projekt on-line soupisu památek v Německu. Letos již za účasti řady spolkových zemí běží na ostro (odkazy na německé seznamy památek na Wikipedii jsou v mnohém nestandardní; pozornost zaslouží koncepcí i rozsahem bavorský). Přihlásil se k němu i rakouský spolkový úřad. A nakonec i řada dalších zemí, protože došlo k docela zvláštnímu propojení se soutěží Wiki Loves Monuments, ve které se angažuje Europa Nostra, z čehož vyplynula potřeba poskytnout fotografům seznamy památek jako podklad pro jejich soutěžní aktivitu.

Ovoce tohoto procesu je dnes evidentní; snad i tam, kde se uvažuje a možná i rozhoduje o možném zapojení ČR (ta dosud chybí i v seznamu států, ve kterých soutěž probíhá…). A o tom, co bude se zpřístupňováním soupisů památek ČR.

(21.7.2011, CEST 11:45)

Truchlivý doklad stavu zlodějského stavu

Z běžných zpravodajských „kanálů“ i z prostého pozorování víme o tom, že se z památek krade skoro všechno, i když zlodějům je případná památkovost terče jejich zájmu lhostejná. A oloupeného vlastníka tento „detail“ možná také moc nezajímá. Docela mě udivuje, jak se často tyto ztráty přepočítávají na hodnotu uloupené hmoty v Kč. To, že třeba byl okraden člověk, který nemá reálnou možnost i nepříliš drahou věc nahradit, jakoby vinu nezvětšovalo. Zřejmě již i soudům dochází, že krádeže kabelů zabezpečovací techniky na železnici jsou „problém“ a místo prosté loupeže se mluví o veřejném ohrožení. Z památek se jako „sběrné suroviny“ nejvíce ztrácejí (když pomineme např. z kostelů kradené umělecké či řemeslné kulturně významné předměty – „vytržení“ andělíčka z barokního oltáře svým způsobem také znaky obecného kulturního ohrožení splňuje) prvky z ušlechtilých kovů, ponejvíce měděné okapy a střešní krytiny, „zhodnocované“ díky „pochopení“ provozovatelů sběren odpadního materiálu. Ze hřbitovů pak litinové kříže, brány… Utržený okap nějakou dobu stavební památku ohrožuje a devastuje, do doby, než je kovová roura nahražena např. novodurovou či jinak surovinově nevyužitelnou.

Nyní jsem se zřejmě setkal s dokladem poměrně nového zlodějského „postupu“. (Pochybuji, že by v daném případě šlo o náhodně zpozorovaný moment z průběhu nějaké opravy či jiného záměrného zásahu majitele.) Zřejmě zloděj s pákovými nůžkami vystřihne kus zvíci 1-1,5 m bleskosvodu. Prostě, kam dosáhne. Stopy na zachovaném kusu drátu svědčí o použití uvedeného nástroje. Takto zřejmě obejde několik staveb, a má na pivo. Dráty bleskosvodu (v první polovině 20. století se často jednalo o lana splétaná z tenčích drátů) jsou většinou z mědi, protože ta je vysoce elektricky vodivá, což je důležité pro ochranu majetku a kulturních statků. Jakékoliv narušení drátu však eliminuje spojení hrotu bleskosvodu se zeměním. Důsledky mohou být, a pokud se tato zlodějská metoda rozmůže, tak i budou fatální.

Měděný drát na bleskosvodu ve sběrně nepřijatelným plastem nenahradíš.

Cena za opelichanost

Opravená památka vypovídá zejména o tom, jaké byly představy zúčastněných osob o opravování památek v době opravy, dále do určité míry o výtvarné koncepci původního uspořádání, pokud se je podařilo rekonstruovat či zachovat. Je samozřejmé, že se památky musejí opravovat. Na druhé straně jen a jedině neopravená památka poskytuje bohatou nezkreslenou („neinterpretovanou“) výpověď o své minulosti. Pro poučenějšího diváka není třeba ji interpretovat. Zdá se, že si toho začínají všímat návštěvníci. Mohlo by to inspirovat vlastníky památek k citlivosti a úspornosti zásahů. Nicméně možná záleží na perspektivě, protože citovaní němečtí turisté mohou být ovlivněni „hyperopraveností“ památek v jejich vlasti a jako autentické mohou pociťovat i památky „vynovené“ našimi řemeslníky, protože mají jakoby starodávně vlnitý povrch, křivé římsy a další atributy jakési rukodělné zemitosti. Občas jsou u nás vyslovovány obavy z přílišné korektnosti povrchových úprav staveb. Tyto obavy jsou přehnané hlavně proto, že naši zedníci mají určité meze z hlediska obratnosti a důslednosti. Na autenticitě našich památek se tak podílejí ve významné míře, památkáři mnohdy nedoceňované.

K zamyšlení aktuální citát z Lidových novin (Cizí turisty lákají neopravené památky. Jsou „autentické“, 17.1.2011.):

‚…Turisty lákají i památky. Pro návštěvníky z německy mluvících zemí jsou ale atraktivní také proto, že ještě nejsou „v tak pokročilém stadiu oprav“. Oceňují jejich „autentičnost“, kterou doma nenajdou. „Skanzen je pro ně zajímavější,“…‘