Zamaskovaná gotika na Zbořenci

Fragment gotického portálu v areálu zaniklého kláštera křížovníků Božího hrobu Na Zderaze v Praze na Novém Městě.

2/ Klášter dvakrát zanikl a mnohokrát byl přestavován. Viditelných reliktů na místě zůstává několik málo. Skrytě v konstrukcích nynějších staveb (zejména domu čp. 275/II) jich bylo několik odhaleno dříve v minulém století a část z nich je „prezentována“ „in situ“ na zadním dvoře domu. V roce 1904 byly při prakticky barbarské demolici barokního kostela získány nějaké středověké i barokní relikty (či odlitky – např. barokních pilastrových hlavic apod.), jež jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Další rozsáhlé zprávy nepochybně budou časem získány při „záchranných“ archeologických výzkumech, ale i při sledování stavebních úprav existujících objektů, jak v uvedeném domě, tak i v areálu Techniky.

Obr. 1. Úsek zdi s ukrytými relikty poškozeného gotického portálu.

3/ Jedním z posledních významnějších reliktů je část ostění gotického portálu, nyní existující na dvoře Techniky. Zvláštní na něm však je to, že vlastně nikdo neinformovaný jej nerozpozná. Na první pohled bychom mohli myslet, že se jedná o nějaký zbytek ohradní zdi, možná stěny jakékoliv stavby, jejíž význam nemáme podle čeho posoudit, docenit. Zvláštní jsou výrazná zkosení hran, ale jejich důvod bez dalšího sotva kdo může uhodnout. Protože se tu stavebně upravovalo zcela nedávno, je možné, že se plánuje umístění nějaké informační cedulky. Ale jisté to není, protože dvůr je dnes modernizován do podoby úhledného parkoviště, uzavíraného robustní dálkově ovládanou bránou. Nicméně tu bylo pořízeno i posezení s popelníky pro dýchače tabákového dýmu.

Obr. 2. Fragment zdi s těžce poškozeným ostěním gotického portálu v roce 1979 (foto SÚRPMO).

4/ Na ploše dvora – parkoviště – se nachází i poslední dochovaná funkční část sakrálního komplexu, kaple Božího hrobu, do roku 1904 přiléhající k boku barokního kostela. Proto je možné, že bude při určitých příležitostech, třeba i turistických prohlídkách, plocha parkoviště přístupná širší veřejnosti. Tím spíše by bylo vhodné nějakou informaci o významu chabých pozůstatků, jakož i archeologických nálezech, a nakonec i o významných středověkých a barokních dějinách návštěvníkům nabídnout.

5/ Věřme, že k něčemu takovému dojde – můžeme předpokládat, že investor i památkáři něco v tom smyslu zamýšlejí. Přesto jde o obecnější problém, často opomenutý, nyní ilustrovaný na konkrétním příkladu.

© Jan Sommer, 20200203

Památky opravou interpretované, ale historicky umlčované?

1/ Malé nerealistické postesknutí.

2/ Opravit památku vždy znamená nějak ji změnit. Od dob rozpoznání specifického významu obecného kulturního dědictví a jeho zavedení do vzdělávacích systémů (i když to je i ve vztahu k dějepisu či vlastivědě pořád s rezervami), akademií i zákonodárství, jsou památky krom krásy oceňovány i jako svědkové minulosti. Pro takové svědky je nepochybně podstatná vypovídací schopnost. Ta je velmi komplexní (a s rozvojem nových technik výzkumu i teoretického bádání je vše stále spletitější). Stále více se její součástí stávají výsledky technologických či socio-historických výzkumů, často spojené s užitím komplikovaných a nákladných aparatur. Výsledky různorodých výzkumů pak jsou z velké části umlčeny deponováním v archivu. Podobně i památka samotná, ve chvílích kulminace degradace či havárie, případně i v průběhu restaurátorských, konzervačních či konvertujících zásahů (zvaných typicky např. obnova, rekonstrukce, modernizace apod.), může přechodně či krátce (třeba i po dobu minut mezi odlomením nějakého kusu zpuchřelé omítky, proškrábnutím spár a novým zaomítnutím) podávat neobyčejně intenzivní výpověď o mnohovýznamové podstatě své hmotné substance. Ta vypovídá o proměnách stavby, vč. případných a ne neobvyklých improvizací, stylových či funkčních korekcích, překrytých pozdějšími změnami apod. Můžeme tak mnohdy vysoce efektivně doplňovat to, co víme z (obvykle mezerovitých) písemných či grafických pramenů apod.

Obr. 1. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20200201. Zdivo je zakryté novou omítkou, po té, co bylo několik let neomítnuté, zřejmě s cílem zdivo odvlhčit. To se celkem očekávatelně ne zcela podařilo, takže na omítce se objevují vlhké fleky, a snad už i výkvěty solí. Nicméně je prostředí uklizené opatřené omítkou snad normově kvalitní. Jaké je zdivo pod omítkou nemůžeme tušit. Je-li staré, obnovené, přeplentované, zda obsahuje starší druhotně užité kusy apod.

3/ To jsou nejspíše obecně zřetelné pravdy, i když v běžném provozu studia i ochrany památek asi nejednou podceněné (např. pokud jsou uvedeny do „konkurence“ s bojem za holé zachování památky vedeným s nekulturním developerem apod.). Ale na jejich základě snad lze stále potřebně připomínat spojitost přehledně zpracovávané a zpřístupňované dokumentace i výsledků zkoumání. Sebelépe fundovaně zabezpečená oprava zastře něco (často vše), co by bylo možné z památky pohledem „číst“ o její historicitě, struktuře apod. Současně ale stále častěji disponujeme analytickými podklady i odborn(nick)ými interpretacemi (typologickými či chronologickými začleněními apod.), jež ale prakticky nedovedeme propojit s momentem pozorování objektu, kdy jsme vlastně vydáni všanc tomu, jaká metoda „zásahu“ („rekonstrukce“ apod.) byla právě zvolena.

Obr. 2. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20180704 (stejná partie zdiva průjezdu, jako na předchozím snímku).  Zřejmě ve snaze dosáhnout vysušení zdiva byla několik let omítka osekána a byly částečně vyčištěny i okraje spár ve zdivu. Vidíme celkem nepřehlednou strukturu zdiva, sestávajícího z velké části z druhotně použitého materiálu. Čili nejde o zvláště významné zjištění. Ale právě i k takové informaci by bylo vhodné se dopracovat, pokud je známá a někde je uložená příslušná dokumentace.

4/ Tento přístup je asi ideální pro pozorovatele pozitivně naladěného, znalého obecných dějin, několika letopočtů, třeba i sečtělého v „Heroutovi“ apod. Ale i mezi takovými se najdou lidé se zájmem o hlubší detaily. Těm by mělo být možné nabízet hlubší „vhled“ pod apartní skořápku aktualizovaného objektu. Moc netuším, jak by se taková věc dala technicky provést, ani nemám zdání, jaké investice by to vyžadovalo. Ale vzhledem ke stavu informačních technologií se zdá, ale mohu se zcela mýlit, že by mohlo být možné zpřístupňovat nějak vytvářené informace k operativnímu užití. Typicky při pohybu v terénu, případně při četbě, sledování souvisejících objektů ve fotobankách apod. Zdá se, že by k tomu mohly pomáhat nějaké sdílené sbírky odkazů, klíčových slov apod., zejména spolu s mapovým přístupem.

5/ Nemám k tomu žádnou preciznější představu, žádný návod. Ani mě nenapadají vzory, protože většina institucí, dobrovolníků i výzkumných grantů vytváří izolované systémy. Určitá vodítka by bylo možné vyvozovat z toho, jak postupují např. prazdnedomy.cz (např.), velmi intenzivně odkazující prakticky na cokoliv souvisejícího, co je na síti nalezeno, nebo drobnepamatky.cz (např.), mj. s přepychovým propojením na historické mapy. Velký potenciál samozřejmě v tomto směru má i Wikipedie, ale zpracování se místo od místa velmi liší (a je navíc mnohdy měněno), ale lze předpokládat, že se stále více bude projevovat přínos spolupráce wikipedistů s mnoha jinými tvůrci dat (vč. obou předešle jmenovaných).

© Jan Sommer, 20200202

Evropský den konzervování-restaurování 2018

1/ Do rámce Evropského roku kulturního dědictví 2018 zařadila Evropská konfederace organizací konzervátorů-restaurátorů E.C.C.O. 1. ročník Evropského dne konzervování-restaurování s termínem 14.10.2018. Řada institucí zejména v Německu a v řadě dalších zemí uspořádala pro odbornou i laickou veřejnost různé prezentace odborné restaurátorské práce (účastníci). V ČR se k akci přihlásila Asociace muzeí a galerií ČR – Komise konzervátorů-restaurátorů. Ta se zabývá primárně péčí o sbírky muzeí a galerií, samozřejmě známých celé široké veřejnosti. Záběr této komise proto postihuje prakticky všechny typy kulturního odkazu – od archeologie přes módu, listiny s pečetěmi, cechovní truhly a emblémy, nábytek, díla sochařství, malířství, fotografická či všech uměleckých i běžných řemesel až třeba po obrobky z kovů nebo kreace designérů; prakticky tu bezbřehost nelze ani naznačit!

Náhled do restaurátorské „kuchyně“…

2/ Odbornou záštitu nad kvalitou ochrany památek i jejich oprav, včetně restaurátorských prací, pokud jsou mimo takové sbírky, zajišťuje především Národní památkový ústav (ten se také nějakým dílem účastní aktivit AMG). Typologická škála je rovněž neomezeně rozsáhlá. Jednak instituce pečuje o více jak 100 veřejnosti zpřístupněných hradů, zámků, klášterů, ale také skanzenů, industriálních objektů, kostelů apod., jednak posuzuje hodnoty památek v procesu jejich prohlašování za kulturní památky a vydává odborná stanoviska prakticky k veškerým konzervátorským-restaurátorským pracím na kulturních památkách, prováděným z iniciativy jejich vlastníků. Krom toho se spolu s dalšími institucemi (Archeologický ústav AV ČR, muzea…) podílí na ochraně archeologického dědictví. Zapojuje se i do ochrany kulturní krajiny, rozvoje technologií konzervace a restaurování apod. Rozhodně by proto měl co říci i k Evropskému dni konzervování-restaurování.

3/ Věřme, že by tedy mohla tato akce, pokud dojde i na její další ročník, přispět k intenzivnější propagaci ochrany památek a k objasňování jejích metod co nejširší veřejnosti též u nás. Mimochodem by také mohla pomoci i propojením s ukázkami metod na zahraničních restaurátorských pracovištích, a tak vyzdvihnout i nejednou špičkové výsledky našich restaurátorů i památkářů, ale i rozvoj mezinárodní spolupráce (pozn.:
S tím by nakonec mohlo souviset i upřesňování pojmů konzervace a restaurování, chápaných často různými jazykovými tradicemi do jisté míry odlišně).

© Jan Sommer, 20181014

Ex-citace: Jan Sommer: Evropský den konzervování-restaurování 2018. On-line blog https://wp.me/pqrNE-Pu. Publikováno 14.10.2018. Verifikováno (datum Vašeho zhlédnutí).

Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky

(Publikováno 20181012. Edit. 20181023. 20190121. 20190124.¹)

1/ Poněkud stranou zájmu a bez intenzivní propagace se v databázi eSbírek objevily ukázky ze sbírkové pokladnice státních hradů a zámků ve správě NPÚ. Nutně zaujmou dosud nedosaženou podrobností zpracování, ale i koncepcí uspořádání katalogových položek. To je ovšem výsledek systematičtější výzkumné práce při evidenci sbírkových fondů v expozicích i depozitářích NPÚ, rozvíjené po řadu let. Proto není moc co vytknout a asi nezbývá, než se těšit na další příspěvky co nejdříve.

2/ Zahrnutá díla od gotiky po manýrismus korespondují s podstatnou částí obsahu velmi důkladné a též metodicky podnětné knihy Ad unicum. Umělecká díla z fondů Národního památkového ústavu I/1. Od gotiky k manýrismu. Šárka Radostová (ed.), Hana Baštýřová, Tomáš Gaudek (co-eds.), Národní památkový ústav, Praha 2017. ISBN 978–80–7480–089–4.

3/ NPÚ již za posledních snad 15 let vydal dlouhou řadu publikací o sbírkách na spravovaných památkách, obvykle nějak tématicky zaměřených, což dává určitou možnost přispět ke komplexnějšímu poznání aktuálními poznatky či novými hodnoceními např. po restaurátorském zásahu, anebo na základě soustavného výzkumu, zejména podporovanému ministerstvem kultury – tak tomu bylo i v tomto případě.

4/ Zatím základní formou výstupů těchto výzkumů jsou příkladně zpracované syntézy či katalogy, často doprovázející i pozoruhodné specializované výstavy. Lze tedy říci, že výsledky jsou tak odborně kontrolovatelné a využitelné v dalším bádání, současně jsou ve velikém rozsahu nabídnuty široké kulturní veřejnosti, studentům dějin umění apod.

5/ Tím nápadnější ovšem je absence nějakého elektronického katalogu movitostí v rámci Integrovaného informačního systému památkové péče. Nyní se tak cenný prezentační soubor uchýlil na portál eSbírky. I to je ovšem citelný pokrok, protože to jistě vyžadovalo i nějakou změnu přístupu k ochraně informací o dílech, protože ta je nastavena na maximální opatrnost, což má logiku, kterou nelze popřít. Potřeba podpory vzdělávání a obecného šíření kulturních informací, jakož i snaha zpřístupňovat informace a výsledky výzkumů vytvořených z veřejných prostředků co nejdostupněji poznamenaly priority řady významných paměťových institucí světa. Dnes je stále běžnější, že velká muzea či galerie zpřístupňují stovky katalogových položek se snímky ve vysokém rozlišení.

6/ V Evropské unii se přikročilo k budování monumentálního systému, který ale musí překonávat nejrůznější komplikace, plynoucí z vazeb mezi databázemi, které většinou nebyly původně vůbec předpokládány jako nějaký nadnárodní publikační systém, který má ambice pomáhat vyhledávajícím osobám překládáním klíčových slov, lokalizací v mapě…

Pro vyhledání předmětů ze sbírek Národního památkového ústavu je třeba vyhledat jak „Národní památkový ústav“, tak i „NPÚ“.

7/ Oporou tohoto grandiózního záměru měly být i národní repozitáře, shromažďující a sjednocující data od jednotlivých spolupracujících institucí. S podobným záměrem zřejmě před lety vznikly i eSbírky, ale v rámci měnící se situace se posunuly spíše do podoby nástroje publikování „domácích“ dat, kam nyní dospěly i vybrané exponáty NPÚ.

8/ Přitom NPÚ již poskytl do systému Europeana velké množství dat, ale ta pocházejí z Metainformačního systému, takže obsahují ve většině údaje o nemovitých kulturních památkách – fotografie, ale i vybrané plány, odborné posudky, administrativní podklady o ochraně památek… Ukazují také, že míra širší zajímavosti takové dokumentace může být různá, zejména pokud je těžké zobrazit mezi „Podobnými Položkami“ ty, které by s vyhledaným předmětem přímo souvisely (např. díly triptychu apod.).

9/ Tímto „automatismem“ ve vyhledávání trpí i eSbírky, protože např. ze skupiny 4 světeckých soch ze sbírek NPÚ dole mezi „podobnými předměty“ zřejmě často nejsou zbylé 3 (zřejmě se výpis vždy generuje znovu a často jinak). Přitom by mohlo pomoci doplnit k sochám pevné odkazy, které by zájemci umožnily neztratit se z potřebného kontextu.

Výsledek hledání „Národní památkový ústav“.

10/ Informace od památkářů v eSbírkách jsou do značné míry novinkou mimořádně velkým rozsahem zpřístupněné dokumentace i textů. Ve formě příloh jsou totiž ve formátu PDF poskytnuty u předmětů katalogové texty z knihy kompletně, včetně vyobrazení v náhledové kvalitě.

Odkaz pro stažení přílohy ve formátu PDF.

11/ Netuším, jestli jsou dostupné také úvodní souhrnné kapitoly knihy, ale ty už si asi zájemce musí zakoupit či prohlédnout ve vypůjčené knize.

12/ Při vyhledání výrazu „Národní památkový ústav“ se nám zatím objeví 50 předmětů, při vyhledání „NPÚ“ je jich 14. V knize je však předmětů 60. Není proto úplně snadné zjistit, jestli se 4 předměty kvůli způsobu zápisu objeví v obou výpisech, nebo jich je na eSbírkách o 4 více, nežli v knize. To se může zdát málo významné, ale kdyby NPÚ ve zveřejňování elektronických verzí katalogů nebo primárně elektronicky pokračoval, nebude asi již snadné odlišit, co pochází ze kterého zdroje, z jakého kontextu. Publikaci tak je třeba vyhledat po kouskách (ale nelze vyloučit, že se někde objeví její pokoutní kopie). Např. je značně nesnadné projít si ji souvisle podle toho, jak jsou předměty seřazeny v knize.

Zdá se, že získání trvalého odkazu na stránku předmětu nemusí být spolehlivé (snad stabilní odkaz lze ovšem jednoduše vytvořit okopírováním první části adresy s číslem položky, např. http://www.esbirky.cz/predmet/18912613). Licence umožňuje nekomerční užití při uvedení zdroje (ale je otázka, jak budou toto uživatelé řešit, protože zřejmě není nabídnuta nějaká doporučená forma odkazu).

13/ Nicméně je výsledek vynikající, takže lze leda doufat, že NPÚ bude v poskytování informací touto cestou pokračovat.

14/ Z dnešního pohledu by už asi nebylo od věci, kdyby eSbírky měly mobilní verzi, aby si zájemci o informace mohli snáze pročíst třeba cestou na dotyčný zámek, a tam si pak exponáty prohlédnout se znalostí souvislostí. Zdá se, že není v nabídce kód pro vložení náhledu stránky exponátu při sdílení na jiném webu apod.

15/ Určitá otázka může vzniknout i z hlediska místa uveřejnění. eSbírky jsou jistě důstojným místem. Vyhlídka na to, že z této platformy, vytvořené prvotně jako repozitář pro Europeana, budou exponáty NPÚ exportovány i tam, asi existuje, ale zatím k přenosu dat nedošlo. Z hlediska obrovského rozsahu a významu sbírek ve správě NPÚ by jistě stálo za úvahu disponovat i vlastní verzí této elektronické publikace. Např. by to umožnilo zařadit odkaz na předměty v eSbírkách do IISPP či na webech památek vytvořit propojení, které by jistě zajímalo i nejednoho kulturního turistu, plánujícího si návštěvu památky. (Tak jsme to např. zkoušeli i v někdejších Exponátech týdne na někdejším webu.)

16/ Stručná prohlídka eSbírek se zřetelem k předmětům prezentovaným Národním památkovým ústavem:

Edit 20181023:

17/ Na portálu eSbírky došlo k úpravě popisů položek dodaných od NPÚ tak, že dodávající instituce byla jednotně pojmenována „Národní památkový ústav“, takže vyhledávání „NPÚ“ již nefunguje. Ponechme stranou, že by bylo lepší, kdyby vše šlo vyhledat na oba dotazy…

Edit 20190121:

18/ Nyní zřejmě stránky na webu eSbírky dostupné nejsou. Budeme se snažit zjistit, zda se jedná jen o nějaké přechodné „opatření“ (možná i v souvislosti s probíhajícími aktualizacemi?; na ty by asi ale bylo upozorněno).

© Jan Sommer, 20181012 (psáno v září 2018)

Citace

Jan Sommer: Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky. In: Česká placka (on-line blog), https://wp.me/pqrNE-Ph. Publikováno 20181012. Verifikováno (uveďte datum přečtení).
(dlouhý odkaz https://ceskaplacka.wordpress.com/2018/10/12/poklady-sbirkovych-fondu-pamatek-ve-sprave-npu-na-portalu-esbirky/)

Poznámky

1 Dne 20180121 bylo zjištěno, že sbírkové položky publikované NPÚ nejsou na e-Sbírky k dispozici. Předpokládal jsem, že snad probíhají nějaké aktualizace. To mi potvrdila odpověď od hlavní editorky publikace, jež mi dále sdělila, že se připravuje též publikování řady dalších položek, zpracovaných v rámci projektu VaV v roce 2018. Je tedy obecně škoda, že projekty NPÚ nedisponují nějakými aktivními webovými stránkami typicky s blogem (jehož aktualizace jde obvykle snadno sledovat), kde by na podobné pochopitelné situace bylo možné větou upozorňovat. Edit.: Tak pro upřesnění je nutné dodat, že jednotlivé položky databáze jsou na e-Sbírky funkční, jen momentálně nefunguje vyhledávání. Do zjednání nápravy proto lze používat třeba wiki stránku knihy ZDE.

Otevřené domy – otevřené fotky!

V těchto chvílích vrcholí přípravy akce Open House Praha 2018, zpřístupňující mnohé více i méně významné objekty zájemcům o návštěvu. Ohlas v médiích i na sociálních sítích je notný, počasí bude zřejmě velmi nakloněno, takže lze očekávat velký návštěvnický zájem. Co bude asi výsledkem? Krom velkého uspokojení citu a mysli návštěvníků vznikne obrovské množství… fotografií.

To je dnes typické a vzásadě to nestojí za vážnější zájem či glosu. Nicméně tak, jako se daří stále více lidí přivádět k zájmu o památky, někdy snad jsou projevy až masové, mohlo by se podařit zapojit aspoň část z nich do spolupráce při dokumentaci. Těch, co opřekot fotografují je ohromné množství, ale prakticky nikdo z nich jaksi nedohlédne významu možnosti spolupráce při dokumentování. Ta asi nějak organizačně není dnes myslitelná – bohužel, protože na nic takového nejsou kapacity ve státních archivních aj. informačních systémech, kterým by se nejednou fotky mohly hodit. Ale vstřícně naladěné fotografy by nijak zvlášť neomezilo, kdyby fotografie vkládali do vhodných fotobank, pokud možno pod nějakou otevřenou licencí, která by jim umožnila další „život“ v informačních systémech fotobank (asi nejlépe CC by-sa, která i při archivním užití nutí správce evidovat a uvádět jméno autora; nicméně můžete volit i přísnější verzi).

Open House Praha 2018 – na stránce otevřené památky je fotoaparát škrtnutý a k tomu je napsána vysvětlivka o povolení fotit „v rámci vyhrazené trasy“. Pořadatelé akce mi na dotaz ochotně dovysvětlili, že to znamená, že se nesmějí fotit věci, které nejsou na trase procházené s průvodcem, ale v rozmezí této trasy by focení mělo být povoleno. Nicméně prý je vodné na místě si ověřit, jaké přesně platí limity. Čili by tedy i v otevřené barokní Invalidovně nejspíše bylo možné získat řadu snímků, které by se hodily k doplnění informací ve veřejném prostředí, pokud budou popsány a zpřístupněny jak se patří.

Čili při té veškeré „otevřenosti“ by na něco takového mohli myslet i pořadatelé „otevírání památek“ při nejrůznějších příležitostech. Při vycházkách za Prázdnými domy, Mezinárodních dnech památek a historických sídel, Dnech evropského dědictví by vždy mezi ústředními propozicemi měla být výzva návštěvníkům, aby fotky veřejně zpřístupnili.

Mohli by jim navrhnout osvědčené „platformy“ vč. Wikipedie (Wikimedia Commons), u kterých je možné ze zkušeností, případně i po doporučeních paměťových institucí předpokládat jak slušnou kapacitu, tak i s určitou nadějí spoléhat na to, že třeba v případě nějakých vážných změn v obchodním režimu (zdražení datového prostoru, hrozící likvidace…).

Bylo by asi vhodné při akcích vždy navrhnout vhodnou formu pojmenování alba s fotografiemi (to by mohlo být uvedeno na webu akce, aby si lidi nemuseli nic opisovat, ale mohli si jen skopírovat text nebo kliknout).

Některé fotobanky k tomu umožňují propojovat snímky od různých lidí přidáním odkazu na „skupinu“, vhodným tagem, uvedením souřadnic, správné adresy apod. Konec konců na podobných základech vznikla ve světě značně, u nás ne zcela doceněná fotosoutěž Wiki miluje památky, získávající licenčně vhodné snímky např. v rámci Dnů evropského dědictví.

Takové odkazy na alba apod. pak je možné efektivně sdílet např. na FB v komentářích Události, a tak je jaksi podstrčit velmi mnoha možným zájemcům z řad ostatních návštěvníků apod.

Takovýto detail obří karlínské Invalidovny je už asi pro většinu návštěvníků příliš, ale v „součtu“ se snímky jiných autorů ve vhodné skupině by mohl postupně získávat smysl…

Je zřejmé, že by to pomáhalo při správném datování snímků apod. k jejich propojování v chronologickém sledu a vylepšovalo tak přehled o proměnách památek.

Bez velkého časového zatížení by tak mohl ohromně bohatnout jakýsi národní informační památkový fundus jako neomezené kolektivní dílo vytvářené jaksi napochodu potenciálně bezmezným týmem milovníků památek. Rozptýleně, ale snadno nastavitelnými pomůckami vytvářejícím přebohaté předivo informací o kulturním dědictví, všemi obdivovaném.

Možná se pak přidají i další fotobanky apod. s podporou pro vyhledávání fotek památek od různých lidí, jak se to před pár dny s překvapivě vysokou účinností povedlo na Rajčeti s „Podobnými alby“, dále usnadní jejich zobrazování v mapách apod. (I když právě např. u Invalidovny to moc nefunguje, protože tam převažují fotky ze sídliště nebo z Paříže…)

Čili si snad lze právem myslet, že i malé přispění alby turistických aj. fotek zobrazujících památky by mohlo z každého učinit účastníka při vytváření velkého informačního fondu společného kulturního dědictví…

© Jan Sommer, 20180518

Památkové označení „šetrně“? Nebo jako „cejch“ na věčné časy…

Fyzické označení kulturních památek má nepochybně svůj symbolický, informativní (osvětový) i praktický (právní či administrativní) význam; z řady hledisek tak může existence cedulky zamezit opominutí nějakých povinností, zákonem ukládaných při ochraně památek. Jedná se o doklad nepochybně významné změny v „životě“ objektu, který se tak stal předmětem ochrany ve veřejném zájmu, ocitl se v ohnisku administrativní pozornosti s cílem uchovat jej pokud možno dlouhodobě či natrvalo.

Nápis o výstavbě chóru kolínského chrámu sv. Bartoloměje Petrem Parléřem za panování Karla IV.

Datace v betonové části schodiště před vchodem do románského kostela.

Snahou proto je, aby označení památky vyhlíželo důstojně, bylo trvanlivé, přitom ale jeho osazení vyžadovalo co nejmenší zásah do samotné substance autentické památky. Dřívější smaltované cedulky upevňované asi na hřebíčky zatloukané do špalíků zasádrovaných ve zdivu tak trochu připomínaly označení domů zajišťovaných jednou z velkých pojišťoven. Nynější vyhlížejí přímo bronzově.

Oficiální cedulka označující kulturní památku. Od VitVit (Vlastní dílo) [CC BY-SA 4.0], prostřednictvím Wikimedia Commons

Přesto vlastníkům nemovitých kulturních památek není ukládána povinnost osadit na objektu takové označení, ale příslušné orgány státní správy k tomu často vlastníky pobízejí, odborně jim přitom pomáhají (volba umístění označení apod.).

Možná si aspoň diskusně lze položit otázku významu „šetrnosti“ umístění takového označení, nepochybně významného kulturněhistoricky, svědčícího o víceméně státnickém aktu v kulturní sféře, do značné míry ovlivňujícího další dějiny objektu. Ten mohl dosud relativně snadno být odstraněn a nahrazen čímkoliv (co by „prošlo“ jinými schvalovacími postupy ve stavebním i dalším územním ad. řízení). Pak je otázka, zda označení místo obav o poškození zavrtáváním hmoždinek naopak nenahradit (dle technických možností) vysekáním zprávy o tak důležitém dějinném momentu do zdiva monumentu samotného…

Zahraniční příklad (byť i tam použitý spíše nahodile).

© Jan Sommer, 2017-2018

Námět pro Národní památkový den

Úspěch akcí jako Dny evropského dědictví, Mezinárodní den archeologie, Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS, Dny lidové architektury, Noc muzeí aj. je dnes již bez diskuse. Samozřejmě za tím stojí úsilí řady lidí, a také několikaletý vývoj, kdy se k akcím často až postupně s rozpaky připojují instituce nejprve znepokojené (např. v NPÚ trvalo řadu let, než byly akceptovány EHD či MDPS) a asi organizačně hledající kapacity a příděl provozních prostředků. Některé akce ovšem ukazují, že vytrvalé úsilí prvotně zcela neformální může spustit úplnou lavinu akcí, jak je tomu v případu MDA.

Přínosem řady takových akcí je zpřístupnění památek, jež jsou jinak veřejnosti uzavřené. Ale zejména při MDA jsou zájemcům nabídnuty mnohé zdroje informací o archeologické disciplíně jako takové; přednášky, vycházky či výstavy ukazují aktuální objevy a pomáhají je poznat v širších kontextech, včetně mezinárodních.

Asi není příliš zkratkovitá úvaha, že podobnou akci potřebuje jako sůl i památková péče. Výše zmíněné akce totiž směřují k obecenstvu zaměřenému spíše „turisticky“, tedy zájemcům o památky. Ale vlastní problematika památkové péče zůstává stranou, není tak zdůrazňována, jak si zaslouží. V nynější době by asi již bylo možné uspořádat setkání památkářů se zájemci o památkovou péči – tedy o metody a výsledky výzkumů, o evidenci a dokumentaci památek, o poznání základů kvalifikované památkové péče, o to, co odborná památková organizace nabízí vlastníkům památek, co publikuje, co chystá na zpřístupněných památkách apod.

Např. v Rakousku nebo Bavorsku mají podobné „domácké“ akce již tradici, takže by bylo možné využít tamní zkušenosti. „Národní“ rozměr by také mohl více zacílit pozornost k „domácím“ otázkám, tématům či problémům. V tomto směru zřejmě veřejnost uvítala již opakovaně pořádané dny otevřených dveří tuším v ÚOP NPÚ v Olomouci či Plzni. Nyní navrhovaný červnový termín by také mohl podpořit zájem škol o účast, ale také upozornit kulturní turisty na to, co by jim nemělo uniknout v počínající letní sezóně apod.

Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

• Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
• Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
• Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
• Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
• Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
  • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
  • Výzkumná a vědecká činnost
  • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
  • Pedagogické působení
  • Přednášková činnost (akademická i populární)
• Další odborné aktivity
  • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
• Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
• Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
• Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
• Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
• Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
• Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

• Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
• Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
• Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
• Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
• Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
• Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
• Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
• Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
• No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

Archeologie je všude? Tak aby také byla všude co nejsnáze k nalezení (glosa k MDA)

K letošnímu Mezinárodnímu dni archeologie se již přihlásilo vskutku impozantní množství institucí velkých i drobných. Pořadatelé přitom vyslovují jásavým tónem trochu neurčitě znějící heslo, že „Archeologie je všude!“ Není tak úplně jasné, jestli se tím upozorňuje na to, že máme všude počítat s výskytem archeologických nálezů, což je vždy namístě podtrhovat, protože to pro mnohé není samozřejmost, anebo je to projev radosti nad tím, kde všude se myšlenka oslavy archeologie setkáváním odborníků s veřejností již ujímá…

Tak či tak je tato pozvánka nepochybně podnětem i k fotografování památek, prezentací či účastníků MDA. Získané snímky či dojmy budou na různých místech sdíleny, lze říci, že se budou také na internetu objevovat zmínky o archeologii „všude“. Snad by nebylo od věci při této příležitosti činit stále více známou myšlenku, že je třeba podporovat při tomto „všudybylství“ také „všudypřítomnost“ – to je myšleno tak, aby „kdekoliv“ přítomné údaje související s archeologií a památkami byly „odevšad“ dosažitelné. Takže, nadmíru zjednodušeně řečeno, hledat způsoby propojení různých a různě umístěných snímků, textů, videí…

Snad lze bez velkého časového či mentálního strádání prospět nalezitelnosti všeho, co souvisí s MDA, např.

• užíváním tagu #DenArcheologie, #denarcheologie apod. (např. na Twitteru, Facebooku)
  
• zařazením fotek do existujících skupin, galerií, alb apod., např. Flickr
• vložením odkazu na kdekoliv zpřístupněné fotky atd. na Facebook, případně do komentářů Události
• pokud možno přesným popisem u fotek, galerií, textů, videí…; je vhodné používat i zkratku MDA, protože je přeci jenom na internetu méně frekventovaná, než slova mezinárodní, den a archeologie…

Dále by se mohlo jednat také o sdílení pod vhodným jména na Pinterest, popisy dojmů na blogu, fotoblogy apod. (kdyžtak zde v komentářích, anebo na Facebooku upozorněte na další vhodné Vám známé či vlastní cesty, mohu je zde doplnit, upozornit na tuto cestu pořadatele apod.).

Podpořme tak snadnější využití informací o všudypřítomné archeologii i o Dni samotném. Také sami mezi sebou se budeme moci archeolog nearcheolog o informace lépe podělit.

Tipy na výlet, aneb na půli cesty?

(1) Je zřejmé, že kromě zákonem daného snažení o uchování památek dle regulí stanovených vlastníkům příslušnými státními instancemi, je snad nejdůležitějším úkolem všech zasvěcenců – ještě vedle intenzivní výzkumné činnosti – prostředkovat památkové hodnoty co největšímu množství lidí, a to všemi dosažitelnými způsoby, aby mohli sdělení porozumět pokud možno všichni.

(2) Proto také rozpětí prezentací vytvářených památkovými instancemi pokrývá velikou šíři řešení. Od suchopárných prezentací vědeckých výzkumů po dětské prohlídky, od informačních databází a geografických informačních systémů až po mobilní aplikace, od populárních přednášek či komentovaných vycházek až po speciální výstavy či vědecké sborníky. To jen v rychlosti namátkou vybráno…

(3) Zajímavým zpestřením informací o zpřístupněných památkách na webu NPÚ se staly také Tipy na výlet.

(4) Je jisté, že mnoho návštěvníků památek se rádo poohlédne po okolí hradu, zámku, kláštera, skanzenu či technické památky. Památkáři těmito údaji v nepřeberné hojnosti disponují. Stále je aktualizují, vše mají lokalizované. Čili by se možná nabízelo nabídnout existující údaje o památkách např. i lidem kráčejícím krajinou podle památkářských tipů na výlet. Nejeden z nich by jistě ocenil i vysvětlení, v čem spočívá památková hodnota věci a možností potěšit se jejím pozorováním.

(5) Propojení památkářských tipů na výlet s daty o památkách by tak mohlo nabízet bonus, který zřetelně chybí u obdobných uživateli psaných popisů výletů či pozvánek na zajímavá místa, jak je nabízejí velké turistické servery či malé blogy.

(6) Cesta doplněná o informace o památkách na trase by tak mohla poskytnout lákavou výhodu, jinde nedostupnou. Jistěže by pro mnohé zájemce bylo žádoucí informovat se o každé věci nadohled, ale výběr aktuálních informací především o chráněných památkách by jistě nabízel specifické ozvláštnění výletů. Když třeba pomineme šanci na zpětnou vazbu v podobě upozornění, že nějaká památka je právě akutně ohrožena.

(7) Výhodou by bylo i upozornění na památky stranou od projížděné či procházené cesty, protože jinak je těžké se dozvědět, že třeba za hradbou stromů podél říčky míjíme cenný historický mlýn apod. Ne každý je vyznačený v on-line turistických mapách apod. Anebo je mnohé rozptýleno na X specializovaných webech (od Drobných památek přes Vodní mlýny po např. Prázdné domy či Hrady.cz, kde je už téměř vše, vč. mapek s širokými nabídkami filtrování…).

(8) Abych ukázal, jak je to myšleno, pokusil jsem se o ukázku. Přitom jsem zpytoval, jak by se taková mapka trasy lemované památkami dala naroubovat na Tipy na výlet, jak je předkládají památkáři jako náměty pro poznávání okolí, a přitom maximálně využít informační zdroje NPÚ v té podobě, jak jsou veřejnosti zpřístupňovány. Můj postup byl v zásadě technicky minimalistický. Zaujala mě nabídka vydat se krásným šumavským podhůřím ze Zlaté Koruny na Kuklov (i když tip sám je zaměřený jen na bývalý klášter s nejbližším okolím – ale proč si neprohlédnout i památky v malebném okolí…).

(9) Vzhledem k tomu, jak jsou údaje uspořádány v Památkovém katalogu a Památkovém GIS, je to docela pracné, ale kdyby se uznalo, že to nějaký smysl má, jistě by se našlo technicky elegantnější řešení (zviditelňující vybrané typy podél trasy výletu či vědecké expedice apod.). Při případném dalším pokusu bych možná také našel nějaký časově méně náročný šablonovitější postup. Ale to nechme stranou. Nevýhodou takového méně než polovičatého řešení zde samozřejmě také je, že bez dalších kroků jsou vytvořené body viditelné jen v této jediné mapě.

(10) Zdá se mi, že nabídnout takovou mapku jako pomůcku pro plánování výletu lidí, kterým záleží na památkách a jejich poznávání, je nejspíše vhodné. Je možné si předem na náhledech prohlédnout malé snímečky a v případě zajímavosti místa se dokonce seznámit s odborně relevantními aktualizovanými informacemi a získat odkazy na další zdroje informací. Ne vždy je také možné nabídnout turistům kompletní sadu informačních panelů v terénu, jako na procházce podzámčím v Kunštátu.

(11) Anebo by památkáři po dobudování svého velkého IS mohli podpořit mobilní přístupy, pro milovníky památek v terénu logicky se hodící, a lidem místo pokémonů vštěpovat přes zacílený monitor rovnou informace o památkovém fondu… Snad i tato skrovná ukázka může být přitom inspirací…

© Jan Sommer, 20160818