Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

  • Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
  • Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
  • Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
  • Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
  • Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
    • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
    • Výzkumná a vědecká činnost
    • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
    • Pedagogické působení
    • Přednášková činnost (akademická i populární)
  • Další odborné aktivity
    • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
  • Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
  • Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
  • Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
  • Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
  • Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
  • Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

  • Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
  • Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
  • Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
  • Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
  • Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
  • Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
  • Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
  • Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
  • No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

2017/02/04 Posted by | dějiny památkové péče, Medailon, osobní zprávy, památkář, personálie, prezentace, wiki | , | Napsat komentář

Archeologie je všude? Tak aby také byla všude co nejsnáze k nalezení (glosa k MDA)

K letošnímu Mezinárodnímu dni archeologie se již přihlásilo vskutku impozantní množství institucí velkých i drobných. Pořadatelé přitom vyslovují jásavým tónem trochu neurčitě znějící heslo, že „Archeologie je všude!“ Není tak úplně jasné, jestli se tím upozorňuje na to, že máme všude počítat s výskytem archeologických nálezů, což je vždy namístě podtrhovat, protože to pro mnohé není samozřejmost, anebo je to projev radosti nad tím, kde všude se myšlenka oslavy archeologie setkáváním odborníků s veřejností již ujímá…

Tak či tak je tato pozvánka nepochybně podnětem i k fotografování památek, prezentací či účastníků MDA. Získané snímky či dojmy budou na různých místech sdíleny, lze říci, že se budou také na internetu objevovat zmínky o archeologii „všude“. Snad by nebylo od věci při této příležitosti činit stále více známou myšlenku, že je třeba podporovat při tomto „všudybylství“ také „všudypřítomnost“ – to je myšleno tak, aby „kdekoliv“ přítomné údaje související s archeologií a památkami byly „odevšad“ dosažitelné. Takže, nadmíru zjednodušeně řečeno, hledat způsoby propojení různých a různě umístěných snímků, textů, videí…

Mezinárodní den archeologie na FlickruSnad lze bez velkého časového či mentálního strádání prospět nalezitelnosti všeho, co souvisí s MDA, např.

  • užíváním tagu #DenArcheologie, #denarcheologie apod. (např. na Twitteru, Facebooku)
  • zařazením fotek do existujících skupin, galerií, alb apod., např. Flickr
  • vložením odkazu na kdekoliv zpřístupněné fotky atd. na Facebook, případně do komentářů Události
  • pokud možno přesným popisem u fotek, galerií, textů, videí…; je vhodné používat i zkratku MDA, protože je přeci jenom na internetu méně frekventovaná, než slova mezinárodní, den a archeologie…

Dále by se mohlo jednat také o sdílení pod vhodným jména na Pinterest, popisy dojmů na blogu, fotoblogy apod. (kdyžtak zde v komentářích, anebo na Facebooku upozorněte na další vhodné Vám známé či vlastní cesty, mohu je zde doplnit, upozornit na tuto cestu pořadatele apod.).

Podpořme tak snadnější využití informací o všudypřítomné archeologii i o Dni samotném. Také sami mezi sebou se budeme moci archeolog nearcheolog o informace lépe podělit.

2016/10/09 Posted by | archeologie, prezentace | , | Napsat komentář

Tipy na výlet, aneb na půli cesty?

Je zřejmé, že kromě zákonem daného snažení o uchování památek dle regulí stanovených vlastníkům příslušnými státními instancemi, je snad nejdůležitějším úkolem všech zasvěcenců – ještě vedle intenzivní výzkumné činnosti – prostředkovat památkové hodnoty co největšímu množství lidí, a to všemi dosažitelnými způsoby, aby mohli sdělení porozumět pokud možno všichni.

Proto také rozpětí prezentací vytvářených památkovými instancemi pokrývá velikou šíři řešení. Od suchopárných prezentací vědeckých výzkumů po dětské prohlídky, od informačních databází a geografických informačních systémů až po mobilní aplikace, od populárních přednášek či komentovaných vycházek až po speciální výstavy či vědecké sborníky. To jen v rychlosti namátkou vybráno…

Zajímavým zpestřením informací o zpřístupněných památkách na webu NPÚ se staly také Tipy na výlet.

Je jisté, že mnoho návštěvníků památek se rádo poohlédne po okolí hradu, zámku, kláštera, skanzenu či technické památky. Památkáři těmito údaji v nepřeberné hojnosti disponují. Stále je aktualizují, vše mají lokalizované. Čili by se možná nabízelo nabídnout existující údaje o památkách např. i lidem kráčejícím krajinou podle památkářských tipů na výlet. Nejeden z nich by jistě ocenil i vysvětlení, v čem spočívá památková hodnota věci a možností potěšit se jejím pozorováním.

Propojení památkářských tipů na výlet s daty o památkách by tak mohlo nabízet bonus, který zřetelně chybí u obdobných uživateli psaných popisů výletů či pozvánek na zajímavá místa, jak je nabízejí velké turistické servery či malé blogy.

Cesta doplněná o informace o památkách na trase by tak mohla poskytnout lákavou výhodu, jinde nedostupnou. Jistěže by pro mnohé zájemce bylo žádoucí informovat se o každé věci nadohled, ale výběr aktuálních informací především o chráněných památkách by jistě nabízel specifické ozvláštnění výletů. Když třeba pomineme šanci na zpětnou vazbu v podobě upozornění, že nějaká památka je právě akutně ohrožena.

Výhodou by bylo i upozornění na památky stranou od projížděné či procházené cesty, protože jinak je těžké se dozvědět, že třeba za hradbou stromů podél říčky míjíme cenný historický mlýn apod. Ne každý je vyznačený v on-line turistických mapách apod. Anebo je mnohé rozptýleno na X specializovaných webech (od Drobných památek přes Vodní mlýny po např. Prázdné domy či Hrady.cz, kde je už téměř vše, vč. mapek s širokými nabídkami filtrování…).

Abych ukázal, jak je to myšleno, pokusil jsem se o ukázku. Přitom jsem zpytoval, jak by se taková mapka trasy lemované památkami dala naroubovat na Tipy na výlet, jak je předkládají památkáři jako náměty pro poznávání okolí, a přitom maximálně využít informační zdroje NPÚ v té podobě, jak jsou veřejnosti zpřístupňovány. Můj postup byl v zásadě technicky minimalistický. Zaujala mě nabídka vydat se krásným šumavským podhůřím ze Zlaté Koruny na Kuklov (i když tip sám je zaměřený jen na bývalý klášter s nejbližším okolím – ale proč si neprohlédnout i památky v malebném okolí…).

Vzhledem k tomu, jak jsou údaje uspořádány v Památkovém katalogu a Památkovém GIS, je to docela pracné, ale kdyby se uznalo, že to nějaký smysl má, jistě by se našlo technicky elegantnější řešení (zviditelňující vybrané typy podél trasy výletu či vědecké expedice apod.). Při případném dalším pokusu bych možná také našel nějaký časově méně náročný šablonovitější postup. Ale to nechme stranou. Nevýhodou takového méně než polovičatého řešení zde samozřejmě také je, že bez dalších kroků jsou vytvořené body viditelné jen v této jediné mapě.

Zdá se mi, že nabídnout takovou mapku jako pomůcku pro plánování výletu lidí, kterým záleží na památkách a jejich poznávání, je nejspíše vhodné. Je možné si předem na náhledech prohlédnout malé snímečky a v případě zajímavosti místa se dokonce seznámit s odborně relevantními aktualizovanými informacemi a získat odkazy na další zdroje informací. Ne vždy je také možné nabídnout turistům kompletní sadu informačních panelů v terénu, jako na procházce podzámčím v Kunštátu.

Anebo by památkáři po dobudování svého velkého IS mohli podpořit mobilní přístupy, pro milovníky památek v terénu logicky se hodící, a lidem místo pokémonů vštěpovat přes zacílený monitor rovnou informace o památkovém fondu… Snad i tato skrovná ukázka může být přitom inspirací…

2016/08/18 Posted by | PR, prezentace | | komentáře 3

OPD a Timelina na Facebooku jako možný vzor pro monitoring památek

Při drobném marginálním srovnávacím testu různých způsobů prezentace „památkové operativy“ byla data vkládána také na facebookovou stránku dané památky. Srovnávacím základem byla stránka na blogu, protože ta umožňuje podobně operativní aktualizace prakticky synchronně se sběrem dat. Blog (či jiný typ stránky, kdyby ji bylo možné podobně operativně obsluhovat) má určité výhody v možnostech kategorizace/tagování, které by mohlo umožnit vyčlenění dokumentů souvisejících s danou „akcí“, což je pro posuzování a interpretaci poznatků důležité. Umožňuje i komentování, v jehož rostoucí důležitost v budoucnu je proč věřit. Užití hashtagů umožňuje i Facebook, ale zkušenosti zatím nepřesvědčují, že je zobrazení příslušného výběru kompletní a spolehlivé.

Postupně vytvářená stránka na blogu umožňuje následně (po případném doplnění) vytvořit finální elaborát a „petrifikovat“ jej ve formátu PDF a v podobě výtisku. (Totéž by umožňovala postupně aktualizovaná stránka produkovaná na stránce typu wiki, s kompletní archivací verzí stránky; ve srovnání s blogy je ovšem na stránkách editovaných pomocí SW MediaWiki většinou složitější správa ilustračního doprovodu.)

Postování na Facebooku je ovšem nejvíce otevřené (samozřejmě s tou licencí, že velká část relevantních odborníků s ním vůbec nezachází, takže nemá tušení, že tam případně cokoliv provádíme). Příspěvky je možné aktualizovat, přičemž verze lze zpětně zhlédnout (to je, jak už opakovaně připomínáme, pro historické zkoumání velmi důležité). Pozice postů na timelině ovšem může vést k nepřehlednosti, pokud by souběžně přicházelo více příspěvků k různým tématům. V tomto případě by mohly pomáhat fotogalerie, ale jejich propojení s timelinou není vždy plně ovladatelné (leda snad opakovaným sdílením či sdílením právě přidaných obrázků).

Nicméně je FB asi bezkonkurenční z hlediska „sociálních“ nástrojů, tedy přidávání komentářů, obrázků, odkazů apod. od dalších uživatelů (kteří pak získávají informace o případných dalších reakcích). K efektivnímu dalšímu využití může napomáhat existence dostupné adresy jednoho každého příspěvku.

To jsou tedy přednosti, které stojí za zohlednění při hledání ideální možnosti operativního zpřístupňování operativně sbíraných poznatků a dokumentací, ovšem střádaných v souladu s platným nařízením aspoň v podmínkách NPÚ na jednom místě (MIS). Je jasné, že v řadě případů bude vždy z organizačních a odborných důvodů vhodné zpracovat komplexní zprávu bez průběžného veřejného nakukování. Nicméně často závažnost informací přesahuje specializovaný rámec zkušeností angažovaného týmu či jednotlivce. V neposlední řadě je to významné i z hlediska vzdělávání a „památkového marketingu“ – zdůrazňování významu práce této instituce a ochrany památkových hodnot vůbec. Jistě se najde určitá skupina lidí, kteří stojí o systematičtější zpravodajství o dění v památkové péči, než je to, co po nějaké selekci „priorit“ nabízejí noviny, rádia, televize a zpravodajské weby.

Nakonec o tom může svědčit už i to, že mnohdy se masmédia sama pídí po aktuálních sděleních o objevech a opravách. Kdyby nevěděla, že tyto články mají pozitivní dopad na prodejnost pestřejšího obsahu, zřejmě by to nedělala (i když si jistě musíme a dovedeme představit i existenci redaktorů, podporujících památková témata z vlastního přesvědčení).

Součástí komplexního operativního sběru informací o dění v terénu by tak mohla být i tvorba výběru odborně fundovaně komentovaného, prostředkujícího věcně korektní sdělení, mezi nimiž nebudou chybět i ta, která by se v masmédiích „neuživila“.

K tématu je otevřena dočasná diskuse na AE.

2015/12/06 Posted by | OA, památky v médiích, prezentace, Uncategorized | , , , | Napsat komentář

Nová možnost setkávání s památkáři otevřena

Každému je známa možnost navštěvovat kulturní památky a seznámit se tak se skvosty minulých dob. Mnozí využijí i nabídky prohlídek řady památek o různých dnech světového či evropského kulturního dědictví. Ale odborněji zaměřené popularizační přednášky památkářů mnohdy nedojdou velkého ohlasu. Nyní se ovšem přednáškové místo v Praze přiblížilo veřejnosti již zcela na maximum. Několik desítek metrů od Národní třídy na cestě ke Staroměstskému náměstí naleznete útulnou prostoru nevelkého knihkupectví, ve které se plánují pravidelně pořádat přednášky i jiné akce pro veřejnost (křty publikací, besedy s odborníky).

Včera se konala první přednáška na téma historie i rozšíření orientálních koberců napříč Evropou a jejich výskytu ve státních sbírkách na hradech a zámcích ve správě NPÚ. Přednáška tak byla velmi příjemnou odezvou nedávné výstavy konané na hradě Karlštejn. Oba přednášející, Josef Štulc a Zdeněk Chudárek, jsou předními znalci v oboru, byť se vlastně jedná o „amatéry“, protože v Národním památkovém ústavu se věnují jiným odbornostem.

Přednáška: Orientální koberce ve sbírkách hradů a zámků (12.1.2015)

Přednášková místnost i knihkupectví

Je skvělé, že se podařilo takto představit novou prostoru k setkávání s veřejností či společenským akcím, a přitom navázat na nedávnou velmi úspěšnou výstavu pořádanou NPÚ. Současně lze jen doufat, že se na tomto místě budeme moci setkávat s památkáři, a samozřejmě i s památkami, stále častěji a jsme na startu přínosné tradice.

Těšíme se nashledanou s Vámi při dalších zamýšlených akcích (informace na webu NPÚ).

2015/01/13 Posted by | NPÚ, prezentace | , | Napsat komentář

Výstava představuje velkolepost sbírek hradů a zámků v bohaté škále

Hrady a zámky objevované a opěvované, Jízdárna Pražského hradu, 19.12.2014-15.3.2015

Dlouhodobě se mezi památkáři mluví o tom, že sbírky na hradech, zámcích a dalších památkách ČR jsou do jisté míry podceňovány jako jakási doplňková součást kdysi obytných interiérů a není dostatečně zejména mezi odborníky doceněna jejich umělecká hodnota a role v dějinách umění vůbec. Jakoby symbolickým posunem v tomto smyslu by měla a mohla být nynější přelomová výstava v Jízdárně Pražského hradu, jedné z nejvýznamnějších výstavních prostor země. Tedy samotné sídlo vládců bylo hradozámeckými sbírkami dobyto a ovládnuto.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Relikviář sv. Maura

Relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou

Lze asi uvažovat i o tom, že se nedostatečném zastoupení hradozámeckých sbírek v uměleckohistorických syntézách, studiích i encyklopediích podílí do jisté míry komplikovaná dostupnost těchto hodnot, které lze zčásti poznávat v průběhu turistických prohlídek, ale to samozřejmě nějakému plnohodnotnému zkoumání nepostačuje. Vědci se sice mohou po určité proceduře dopracovat k povolení výzkumu, návštěvy depozitáře apod., ale k tomu se přeci jenom dopracují odborníci s velmi speciálními zájmy, takže jejich poznatky se ve vybraných případech objeví zakomponované do nějakých vědeckých studií (dnes vydávaných pokud možno v angličtině a pouze na papíře).

Podobně nesnadná je i cesta k impozantním databázím památkářů a povolením reprodukovat snímky.

Odůvodnění jsou poměrně logická – potřeba chránit sbírky pro budoucí generace a bránit komerčnímu či jinému „neautorizovanému“ zneužívání dokumentace. Pak ale není příliš divu, že poklady schraňované památkáři příliš často nefigurují v encyklopediích, umělecko-historických syntézách či učebnicích… Přes obrovité množství a kvalitu spravovaných hodnot není k dispozici nějaká speciální edice či oddíl odborně-vědeckého časopisu Zprávy památkové péče či dalších časopisů a sborníků vydávaných NPÚ.

Na internetu jsou informace o sbírkách dostupné jen vzácně a nesoustavně. Pokus o srovnávání se situací v muzeích či galeriích by v mém podání byl příliš laický a současně vzhledem k rozdílnosti přístupů té které správy sbírky by vždy byl jen výběrový.

Z těchto hledisek tak snad lze doufat, že informace budou více dostupné i za pomoci podnětů, které by mohly přijít v souvislosti s výstavou; ta by snad mohla většímu informačnímu otevření napomoci novými impulzy. A to tím spíše, že je součástí roční kampaně NPÚ nazvané Velká hradozámecká inventura, ke které je zdůrazňován význam historických inventářů pro dnešní studium a obecné poznávání významu sbírek. Čili by se přímo nabízelo hledat nejen inventář nynější výstavy, ale i edice historických inventářů ajv.

Je možné, že toto vše je pro rok 2015 skutečně plánováno a je tedy v mnoha směrech na co se těšit. Výstava v Jízdárně Pražského hradu snad smí být pochopena i jako veliký příslib takového způsobu.

Skladba expozice je zřejmě atraktivní „upoutávkou“ na hrady, zámky i další památky (nejen ty spravované NPÚ), nabízející mnohem pestřejší fondy, velmi často v místních souvislostech prvořadě významné.

Návštěvníci si zde mohou připomenout své dřívější návštěvy památek, anebo se naopak rozhodnout pro prohlídku památky, kterou zatím při svých cestách míjeli.


Asi by bylo zajímavé znát postup výběru exponátů, jaké priority či souvislosti přitom sehrály roli. Bez takové znalosti je těžké výstavu nějak dále komentovat, pokud by se nejednalo o nějaké speciální téma.

Škála výběru je velmi široká, takže prohlídka do jisté míry připomene návštěvu některého ze zámků, i když samozřejmě vystavené předměty představují nadprůměrný výběr. Také na zámcích se setkáme s komnatami či salóny „instalovanými“ pro různá slohová období. Výstava do jisté míry evokuje procházení mezi jednotlivými prostorami hradu či zámku, přičemž nabízí i zajímavé průhledy mezi jednotlivými odděleními.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015)

Gotické oddělení s průhledem do renesance

Obsah oddělení je komponován obdobně jako na hradech či zámcích (také tam se zpravidla jedná o výběr z mnohem obsáhlejších depozitářů). V místnostech tak přehlédneme širokou škálu předmětů od kuchyňských či jídelních potřeb přes zbraně a zbroj až po uměleckou výzdobu prvotřídní úrovně, kombinující díla domácích i zahraničních mistrů.

Místy trochu zpytujeme koncepci pořadatelů, když např. v posledním oddělení je připomínka prezidenta Havla spolu s technicistním a utilitárním vysavačem z Hluboké (ten zřejmě zaujme novináře i návštěvníky svým vybočením z běžných představ o reprezentačním a společenském „provozu“ panských sídel; ovšem tato témata jsou jako „nově objevovaná“ již celkem v módě), moderním automobilem Benz a náznakem pracovny Augusta Sedláčka, který je hlavním představitelem vědeckého „objevování“ památek (asi tak zastupuje pracovny Balbína, Bernaua, Máchy, Menclové či Durdíka, kteří také různými způsoby hrady objevovali i opěvovali – především však ovlivňovali celé generace dnešních milovníků památek).

Každopádně lze výstavu chápat jako srozumitelnou výzvu k vlastním objevitelských cestám za památkami.


Za okraj

Velkolepý výstavní projekt je nepochybně výsledkem náročné koordinace prací a rozsáhlé souhry odborníků. To se ve většině případů projevuje i v solidním obsahu popisek vystavených předmětů. Snad v důsledku téměř bezmezné pestrosti či roznměrové škály prezentovaných exponátů však vznikly návštěvníkům určité komplikace při zjišťování informací z popisek. Popisky jsou mnohdy v rohu prostory za vitrínou, přičemž se mohou týkat i předmětu ve vitríně, ale také řady exponátů na stěně… Pokud je ještě k tomu do koutu umístěn monitor s nějakou animací či zobrazením předmětů, je již prakticky nemožné, aby se zájemci v případě větší návštěvnosti (jak tomu bylo „mezi svátky“) k informacím z popisek dostali.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Popiskové zákoutí

Jeden z popiskových koutků

Písmo popisek je navíc velmi drobné. Jejich výškové situování je vcelku správné, přijatelné jak pro děti a mládež či vozíčkáře, tak pro urostlé vzpřímené postavy. Nicméně vzhledem k drobnému písmu mohou mít potíže s čtením mnozí. Délka textů je ovšem zvolena vhodně, tak, aby návštěvník při množství exponátů mohl informace vstřebávat.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Popisky jen pro někoho

Místo na větší popisky by asi bylo…

Trochu zvláštní je v některých případech i umístění transparentních popisek na skleněných vitrínách. Vzhledem k celkové potemnělosti výstavních prostor je vhodné, že jsou texty (většinou) v bílé barvě. Ale vzhledem k jejich průhlednosti, která umožňuje celkem dobře sledovat předmět současně s textem popisky, je trochu zbytečné, že jsou mnohé popisky umístěny na boku vitríny. To vede k tomu, že za přítomnosti většího počtu diváků se většina z nich nedokáže k popiskám přemístit a nejeden pak na informace resignuje. Exponáty jsou opatřeny čísly, což je dobré pro orientaci při vyhledávání popisek, někdy trochu nepřehledně soustředěných v jednom z rohů vitríny. Takové usnadnění však třeba při rozmístění většího počtu obrazů na stěně chybí a někdy je třeba odhadovat podle námětu obrazu, ke kterému se popisky vztahuje.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Rej popisek

V podobných případech nejednou obtížně pátráme, která popiska patří k čemu. Asi je to myšleno tak, že přednost dostalo soustředění na samotné předměty

Přitom se opět střetneme s drobným rozměrem popisek, protože člověk jen s trochu „rozladěným“ zrakem nemůže sledovat současně obrazy a přibližovat se k popiskám. Pomocí by snad mohla být divadelní kukátka…

Dosti působivým způsobem instalace jsou dvě rozměrné stěny s obrazy v několika úrovních nad sebou, připomínající obrazové galerie na zámcích. Zde se problém s informací pro návštěvníky ukázal jako zvláště složitý. Vyřešen byl vytvořením „zafóliovaných“ „mapek“, ovšem provedených tak, že na jedné straně jsou rozmístěny prezentované obrazy s čísly a na straně druhé očíslované popisky. To vede k poměrně zmateční manipulaci se stálým obracením listu.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Hledej...!

…ovšem ani originální galerie na zámku zpravidla popiskami opatřená není…

Decentně řešená barevnost instalace celkem vhodně zvýrazňuje samotné exponáty. Převažující šedá barva má však matný povrch, na kterém se v několika místech, kam lidé nevhodně vstupují, s překvapivou intenzitou objevují otisky podrážek…

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Šlápoty

Šlápoty zanechané návštěvníky výstavy

Nicméně je jasné, že tyto poznámky jsou zcela okrajového významu a jde spíše o glosy snad málo pozorného návštěvníka.

Výstava je nejviditelnější veřejnou prezentací sbírek spravovaných NPÚ za mnoho posledních let. Je skvělé, že je tato příležitost využita i k několika vzdělávacím akcím pro školní mládež, jejíž zasvěcování je asi vůbec to nejdůležitější, co mohou památkáři přinášet pro společnost. I pro budoucnost svého oboru.

Možná by podobné akce – třebas i menší rozsahem a konané na různých místech – mohly hradozámecké poklady v zimní „mimosezóně“ představovat i v následujících letech…

2015/01/05 Posted by | dostupnost dat, prezentace, výstava | , | Napsat komentář

Veletrh Památky 2014 – setkávání milovníků památek s budoucností?

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Stánek projektu záchrany a obnovy podstávkových domů.

Svátek, který se stal od 2. ročníku do jisté míry komorním, a v jistém smyslu stále i velkosvětským setkáním nejen památkářů, ale v neposlední řadě kulturních paměťových institucí (muzeí), se minulý týden konal potřetí.

Ve značné míře se ho dále – opět už tradičně – účastnilo několik středních i vysokých škol. Nepřehlédnutelná byla účast katolické církve s několika stánky, téměř možno říci honosnými, naznačující, že tyto společenské instance se hodlají na kulturní odkaz seriózně zaměřovat (snad to bude znamenat i konec různým kampaním „očišťování“ chrámů od „balastu“ nastřádaného generacemi předků – jistě k tomu bude potřebná i státní pomoc).

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Stánek Cechu kamnářů ČR

Velcí podnikatelé se ocitli v defenzivě, ale zájem projevilo pár menších firem zaměřujících se na památky či jejich prvky (typicky truhláři); případně profesní skupiny (kamnáři).

Pořadatelé naopak poskytli velký prostor různým neziskovým a občanským spolkům, které přímo různé památky zachraňují, anebo se zabývají propagací kulturního dědictví, ať už ve prospěch turistiky, nebo s cílem podporovat zájem milovníků památek či výchovně působit na mládež.

I z tohoto neuspořádaného a mezerovitého přehledu je zřejmé, že se veletrh i ve své krátké historii stačil zajímavě vyprofilovat jako akce podporující památkovou ideu. Myslím ostatně, že to tak odpovídá i letoře pořadatelského týmu, kterému tak mají památkáři svým způsobem zač děkovat.

Ve svém stručném úvodním projevu ostatně na tyto stránky veletrhu poukázala i náměstkyně ministra kultury dr. Anna Matoušková, což by mohlo nasvědčovat tomu, že i na MK jsou si pozitivních stránek z hlediska ochrany památek vědomi. Pro pořadatele je to snad i alespoň morální pobídka do práce na budoucích ročnících.

Nepochybně by takovou pobídkou mohla a měla být i relativní spokojenost vystavovatelů a návštěvníků.

Přínosem bylo i pojetí odborného programu (byl nazván doprovodným, ale v jistém smyslu jej lze považovat za významný z řady ohledů, podle mého zejména z hlediska metody prezentace, jak ji předváděli vystupující z mnoha odborných institucí, škol i dobrovolnických instancí). Škála byla široká a v mnoha směrech poučná i pro samotné přednášející. Věřím, že bude nějak vyhodnocena jak na vysokých školách, tak třeba v rámci NPÚ, který pořádal dva obsáhlé přednáškové bloky.

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Studentská památková mise.

Zajímavé bylo např. i vystoupení Studentské památkové mise, představující postupy i výsledky zkoumání stavebního fondu i urbanismu pražských Košíř v rámci projektu realizovaného za účasti NPÚ. Ve spolupráci studentů fakult architektury a dějin umění byly systematicky zkoumány oblasti, které prodělaly pestrý stavební a urbanistický vývoj od předměstské zemědělské krajiny k částečně zastavěnému území, zasahovanému urbanismem v několika „budovatelských“ vlnách (dělnické kolonie, čtvrti činžovních domů i honosných vil). Zpracovatelé byli vedeni k pozornosti mnoha dosud opomíjeným výzdobným detailům, ale také historicitě či „kampaňovitosti“ zakladatelských počinů, ale zejména k pochopení významu jevů v souvislostech a důležitosti uchování maxima takových svědectví pro kvalitu životního prostředí ve městě.

Snad si tyto přístupy podrží i do své budoucí praktické činnosti a budou také pěstovat schopnost a zájem vysvětlovat tyto principy vlastníkům památek či příslušným úředním či politickým představitelům. Bez osvěty se totiž nedobereme ani budoucích památkově orientovaných …památkových zákonů apod. (ani toho, že bude osvěta výrazněji akcentována i v samotném památkové zákonu :-)).

Studentská památková mise pokročila i k tomu, že z vyhodnocených objektů kvalifikovaně vybrala několik hodnotných příkladů a podala na MK návrhy na prohlášení za kulturní památky.

Do značné míry tak studenti poznávají celý proces přípravy památkové ochrany od výzkumů až po administrativní konání nutné pro zákonné zakotvení.

Přesto je trochu zneklidňující, že v takovém projektu není znatelný zájem navázat vytvořená data na „vyšší“ informační systémy zejména v památkové péči (MonumNet). Nebo to tak aspoň není prezentováno.

To mě napadá v další mnou oblíbené oblasti, kterou jsou různé formy evidence památkových jevů, tedy „formulářová památková péče“. Na začátku každého „projektu“ jakoby prvním krokem bylo vytvoření vlastního formuláře. Ten vždy logicky obsahuje prakticky stejné položky, jež jsou jen „poněkud“ jinak seřazené a pojmenované.

Chybnost tohoto přístupu se zdá málo závažná. Věřme, že si jí časem, ale co nejdříve, všimnou tam, kde mohou vznést skutečně slyšené námitky, vydat nekompromisní doporučení či dokonce pokyny. I když zase ne ukvapeně!

Ideálně by měly takové „platformy“ být pro podobné studentské i jiné výzkumné a soupisné aktivity vytvořeny a poskytnuty již na samém jejich počátku.

Data by tak nebyla vytvářena stále dokola v rámci různých projektů (které o sobě nejednou ani „nevědí“), ale jejich účinek by se sčítal (či násobil :-)).

Skoro to dělá dojem, že něco takového ještě nikoho ani nenapadlo, protože ani v úvodních tezích projektů není vysloveno politování, že vlastní IS byl vytvořen proto, že nebylo na co navázat…

Ale to jsem odbočil.

Na doprovodném programovém bloku NPÚ věnovaném tématu „Kámen v památkové péči“ se podařilo zhodnotit a souhrnně představit celé téma, a ve zkrácených verzích i přednášky, které k tématu odborníci realizovali v průběhu letošního roku, kdy byl kámen sledován v NPÚ i pořádáním dalších akcí.

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Prezentace na podporu nominace kulturní krajiny Krušnohoří na Seznam UNESCO.

NPÚ dále zpřístupnil v pražské premiéře několik „putovních“ výstav k různým tématům (právě kámen v památkové péči, dále podstávkové domy v severních Čechách). Podílel se také na vytvoření prezentace připravované přihlášky památek hornické minulosti Krušnohoří do Seznamu UNESCO.

Památkové prezentace na veletrhu Památky 2014 rozhodně představují zajímavý příslib z hlediska komunikace památkářů s veřejností. Možná se Vám to zdá samozřejmé. Jenže ono to skutečně svědčí o určitém pozitivním posunu v mysli památkářů. K prvnímu ročníku veletrhu se totiž mnoho památkářů stavělo velmi odtažitě. Projevoval se nezájem podpořit veletrh propagačně apod., jelikož byl považován za čistě komerční akci. Již na prvním ročníku se však podařilo výrazně prezentovat projekt (Ne)tušených souvislostí. Na druhém ročníku byla „komerční“ stránka veletrhu do značné míry redukovaná, takže mezi prezentacemi se již výrazně uplatňoval jak stánek NPÚ, tak i jeho bloky v odborném doprovodném programu.

Posluchači těchto bloků sice nebyli příliš početní, ale tím spíše šlo o významnou příležitost si taková veřejná vystoupení naostro vyzkoušet. To by se mohlo zdát jednoznačně pozitivní. Nicméně je to vystaveno riziku, že třeba při nekonání veletrhu (třeba i přechodném) či naopak jeho výraznější komerčnosti, by tato veřejná vystoupení chyběla. Tedy, možná by je postrádal málokdo, ale jejich konání či nekonání by nemělo takto zůstat mimo vliv památkářů. (Připomeňme si, že již řadu let se nekonají celoústavní konference, které se velkou vitalitou a nepochybným zdarem obětavě zajišťoval dr. Václav Pilz. Od jeho odchodu jakoby již nikdo nic takového nepotřeboval – to je ale neblahý omyl.)

Nakonec již při zahájení vyzdvihla společenské a odborné stránky veletrhu i paní náměstkyně ministra Anna Matoušková. Nedává to tedy možnost nějaké podobné prezentační aktivity vytvářet i vlastními silami památkářů?

Zdá se totiž, že by to aspoň vlažný zájem veřejnosti vyvolat mohlo. Řekněme podobně, jako v případě nedávného „Mezinárodního“ dne archeologie. Kapacity památkářů nejsou velké (jejich přebytek pro zapojování do podobných aktivit není bohužel asi dostatečný, což ale při „běžném provozu“ není příliš nápadné). Ale zájem o problematiku i její prezentaci většinou stál aspoň na počátku u rozhodnutí se tomuto oboru věnovat profesionálně.

Napadat nás mohou takové věci i v souvislosti s probíhajícím Týdnem vědy a techniky, kde se některá pracoviště rovněž dotýkají památkářských témat (dějiny umění, analytické metody…). Nebo při pohledu do Rakouska či Bavorska (dny památkové péče, dny otevřených dveří…).

Památková péče stále častěji ráda poukazuje na svou multidisciplinárnost. Vlastně je možné říci, že sotva někdo další může představit tak širokou škálu vizí či metod.

V případě pořádání nějakého národního Dne či Týdne památkové péče by bylo možné zpřístupňovat (samozřejmě v přijatelné míře) depozitáře, laboratoře, restaurátorské dílny, edukační i metodická centra a ukazovat „národu“ co se tam děje zajímavého i nového, kam se obor právě ubírá.

Slyšel jsem, že na některých pracovištích se již dny otevřených dveří pořádají (např. zní skoro jako nějaká báchorka, že se přitom otevře i ředitelna, kterou procházejí lidi – někteří se jen podívají, jiní s ředitelem probírají aktuální medializované kauzy, nebo se ptají na svůj problém třeba s výměnou oken).

Památkáři se z širšího pohledu zatím trochu vlažně (a v minulých letech s opožděním) zapojovali do aktivit k Mezinárodnímu dni památek a historických sídel či ke Dnům evropského dědictví (spíše se nejprve „otevíraly“ správy některých památek). Nicméně samostatná akce by mohla být také viditelnější, a současně by mohla být účinnější mimo termín s velkou konkurencí dalších aktivit měst, regionů či ministerstev.

Nakonec pozorujeme i to, jak „kampaně“ typu Mezinárodního dne archeologie či Dnů vědy a techniky jsou daleko lépe zvládnutelné pro celostátní média (TV, rozhlas…).

Např. květnový či červnový termín by mohl být zajímavý i pro možnost zapojit do akcí zpřístupněné památky.

Nicméně zatím děkujme pořadatelům veletrhu Památky 2014 a těšme se na další ročník!

2014/11/02 Posted by | prezentace | | Napsat komentář

Problematika uchovávání kamenných fragmentů v depozitářích. Exkurze v Lapidáriu NM v Praze

Komentovaná prohlídka v cyklu O památkách trochu jinak – „Pod nohama i nad hlavou. Kámen v památkové péči“ – Série přednášek a komentovaných prohlídek Národního památkového ústavu v rámci cyklu O památkách trochu jinak.

Termín: Pondělí 13.10.2014, od 17 hod.
http://www.npu.cz/news/13736-n/

Účastníci atraktivního tématického cyklu přednášek, vycházek i dalších akcí věnovaných letos „kameni v památkové péči“ se k téměř nevyhnutelně vypravili také do Lapidária Národního muzea v Praze, nejhodnotnější sbírky sochařských, architektonických i dalších děl zejména z kamene (ale také z cihel, dřeva či kovů…).

Problematika uchovávání kamenných fragmentů v depozitářích. Komentovaná prohlídka v cyklu O památkách trochu jinak (prohlídka pořádaná NPÚ)

Dr. Dana Stehlíková představuje jeden z pozoruhodných gotických náhrobků v Lapidáriu.

Vrcholně zasvěceným průvodcem byla vedoucí sbírky Lapidária PhDr. Dana Stehlíková, CSc.; na plánovaná vystoupení Miroslava Kováře a Jana Sommera nedošlo, ale ti poskytli a poskytnou různé zdroje informací – např. rozpracované „heslo“ Lapidárium ZDE (na obsahu se stále pracuje a připomínky jsou vítány!).

S přehledem i bravurou přes omezený čas dr. Stehlíková předestřela Lapidárium jako výsledek historických procesů i přínosů řady vynikajících osobností dějin umění, muzejnictví, památkové péče i restaurování. Připomínala historické okolnosti, provázející vznik i vývoj sbírky, často ve svých dějinách stojící stranou hlavního zájmu kulturní politiky.

Výběrově shrnula i pestrost osudů různých skupin předmětů. Na jedné straně např. řada vlastníků demolovaných staveb usilovala o využití kvalitních kamenických prací jako běžného stavebního materiálu novostavby, na druhé přicházely i předměty, které mohly dále existovat na původním místě, ale stavebník i dodavatelé prosadili vyjmutí ze stavby a náhradu novým dílem (např. zejména v závěrečných fázích dostavby pražského svatovítské katedrály). V řadě případů se však Lapidárium stalo záchranou uměleckých skvostů, „převálcovaných“ kolem dějin – Krocínova kašna, pomník maršála Radeckého, Mariánský sloup ze Staroměstského náměstí v Praze…

Ale i sama sbírka procházela různými zkouškami a nebezpečími. Nejednou byly sbírkové předměty nevhodně umístěné a trpěly agresivním klimatem (např. ostrovské gotické náhrobky byly takto závažným způsobem poničeny). Někdy ovšem také docházelo k dopadům neznalostí o chování některých materiálů a jejich trvale udržitelném uložení. Jde ale o užitečné zkušenosti, byť draze vykoupené.

Dr. Stehlíková v několika případech upozornila na potřebu dalších výzkumů fondů (Ostrovský klášter, parléřovská plastika, Anežský klášter…). Připomínala i to, že exponáty se stávají také důležitou součástí historických a uměleckých výstavních projektů, jak tomu v několika případech bude i za pár týdnů na velké benediktinské výstavě.

Průběžně prováděné restaurátorské zásahy se stále zdokonalují. Dr. Stehlíková ovšem ukazovala i účinky různých restaurátorských metod na vzhled či rozsah rekonstrukčních doplňků. Nicméně zmínit bylo třeba i problémy se zajišťováním financování oprav.

Problémy má již řadu let celá budova Lapidária. Střechy vyžaduje časté opravy, narušovány jsou nosné konstrukce, ve velkém rozsahu jsou degradovány exteriérové štukové reliéfy… To ale není jen výsledek zanedbávání údržby.

Budovu roku 1891 pro Všeobecnou zemskou jubilejní výstavu postavil v neorenesančním slohu Antonín Wiehl, roku 1908 byla přestavěna v neobarokním stylu (kupole, hergesselovy sochy, vyfocený letopočet) a dodnes ji vlastní Magistrát. Vznikla jako výstavní pavilón se záměrem dočasné funkce. Tomu odpovídala předpokládaná trvanlivost provedení některých součástí stavby. Přejme si tedy, aby se nemusely naléhavě potřebné opravy příliš dlouho odkládat.

Akce byla logickou součástí cyklu, bez níž by komplex památkové péče o kamenné artefakty nebyl podán v úplnosti. Skvělé vystoupení dr. Stehlíkové odměnili účastníci halasným potleskem.

Několik fotek.

2014/10/14 Posted by | prezentace | , | Napsat komentář

Bylo by reálné dále zhodnocovat podnětná památková témata NPÚ?

Témata různých významných odborných památkových akcí i akcí připravených památkáři pro širokou veřejnost mnohdy přímo vybízejí k prohloubení, rozšíření i široké medializaci odborných souvislostí. Přesto můžeme mít nejednou pocit, že zůstávají určité nevyužité, i když jakoby nepřehlédnutelně se nabízející možnosti. Příkladem mohou být např. témata Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS, jen s opatrností aplikovaná v podobě celkem nenápadného semináře Českého národního komitétu, jehož příspěvky pak nejsou dále zveřejněny (ani v podobě nějaké elektronicky dostupné anotace či přednáškové prezentace). NPÚ připravuje velmi podnětná odborná témata kampaní zaměřených na širokou veřejnost, ale ty pak mají převážně podobu jednotlivých akcí, které navzájem na sebe nenavazují a nenabídnou nějaké syntetické výstupy, ať už orientované na širokou veřejnost, na vzdělávání mládeže, na návštěvníky památek… Případně také na nějakou etapovou vědeckou syntézu tématu (na které se přeci znovu obrátí soustavnější zájem až po letech…). Anebo na výsledek typu provolání ve prospěch ochrany nějakého opomíjeného druhu památek či dokonce nějaké vlastníky památek využitelné metodické směrnice.

Podobné zobecňující ambice by mohly mít i projekty zaměřené na určité důležité oblasti historického odkazu, jejich prozkoumávání a prezentaci směrem k veřejnosti, jak je tomu např. u projektu Po stopách šlechtických rodů. Tam je sice znát určité solidnější organizační zázemí, protože jsou připravovány docela rozsáhlé výstavní projekty, vydávány i nějaké publikace… A zbývá i na reklamu… Ale třeba loňský Rok francouzské kultury přímo volal po nějaké mezinárodní konferenci. Nemíním dělat chytrého, protože takové věci jistě pořadatele napadly, ale program museli přizpůsobit existujícím limitům (možná i v dosažitelnosti odborných kapacit)…

Nicméně je každopádně zřejmé, že zejména jsou velmi okrajově využity možnosti nějakých webových zpřístupnění informací, často produkovatelné bez větších kapacitních nároků díky případnému „recyklování“ informací vytvářených pro jiné účely. Vím, že mnohdy jsou organizátoři přesvědčeni, že elektronické zpřístupňování je ztrátou, rozptýlením či znevážením informací (lidé se podívají na web, a pak už na výstavu nepřijdou), ohrožením licenčních nároků… Jakoby nebylo hlavním cílem odborné práce dosažené poznatky a výsledky poskytnout všem možným zájemcům maximem existujících způsobů, samozřejmě co možná přiměřeným, odborně i autorskoprávně kvalitním způsobem.

To je nápadné i u témat cyklu Tradiční materiály v památkové péči. Atomizované přednášky či tématické výstavy jasně přesvědčují, že NPÚ disponuje věci znalými a iniciativními odborníky. Nicméně nedojde ke svolání nějaké odborné konference k ročnímu tématu (loni „dřevo“, letos „kámen“). A může vzniknout pocit, že mohlo dojít i k nějakým souhrnným zhodnocením odborné práce. I kdyby třeba jen v podobě sešitku (byť třeba dostupného „pouze“ elektronicky po síti), stručně představující historické užívání dřeva i problematiku související se snahami o zachování např. dřevěných prvků staveb pro budoucnost.

Loni se tématicky sešla s rokem zaměřeným na dřevo jak jarní konference Axis (pořádaná NPÚ) – ale zřejmě šlo o náhodu, protože letošní konference v roce kamene se věnuje kovům – tak i Rok lidové architektury. Uvidíme, zda k nějakým souhrám dojde i letos.

V neposlední řadě by témata měla být využívána i pro různé vzdělávací programy či tématické prohlídky památek nebo vycházky. Jenže k tomu je potřeba témata brzy diskutovat a informace o přípravách zveřejňovat a doplňovat různými výzvami k zapojení do spolupráce apod. Většinou jsme však spíše svědky snah přípravy příliš nemedializovat, zřejmě s cílem nepřipravit se o „moment ohromení“ při slavnostním zahájení. Samozřejmě se může stát, že přílišná „mediální masáž“ může možné diváky a posluchače odradit. Jenže zatím se spíše zdá, že nedostatečná informovanost přípravu a dopad prezentací ve výsledku trochu znejasňuje…

Proč k tomu takto rozevlátě zrovna teď?… Přišel totiž další zajímavý podnět v podobě tématu konference SHP – Otisk života v historických stavbách. Zdá se, že i tam by podobné možnosti při svém využití mohly být přínosem…

2014/02/18 Posted by | dostupnost dat, prezentace | , , | 1 komentář

Orientační přehled webů souvisejících s NPÚ

Tento výčet vyplývá z pracovního podkladu vytvořeného redakcí webu NPÚ. Je značně obsáhlý, ale pravděpodobně ne úplný, jak to vyplývá z množství položek i z toho, že trvale vznikají další weby (o jejichž existenci mohou být informace získávány se zpožděním).

(ED 20161119:) Stránku asi opět začínám aktualizovat, protože momentálně nevidím nějaký aktualizovaný přehled „certifikovaných“ webů. Prosím proto o případná upozornění na nedostatky či na změny, které tu dosud nebyly registrovány. Bude-li chvíle, možná dojde i na pokus o nějaké zpřehlednění.

Ediční poznámka:

Seznam vznikal na základě soustavného sledování webových prezentací a ve spolupráci s několika kolegy z týmu editorů webu NPÚ.

Prosím každého, komu je známá nějaká nedopatřením vynechaná stránka, aby mi poslal upozornění s adresou, anebo, aby využil komentáře zde. Díky za spolupráci!

Jan Sommer, sommer.jan@npu.cz

Poslední aktualizace: https://www.facebook.com/zamekazahradykromeriz/. (19.11.2016)

Přehled webů NPÚ – pracovní verze

Jde zejména o weby nesouvisející s IISPP nebo s webem NPÚ. Web NPÚ samotný je velmi rozsáhlý – zkušenosti ukazují, že je třeba zejména jej zpřehledňovat. Ale současně by měl být doplňován o nejrůznější projekty (výstavy, věda+výzkum, realizace dotací…), a to tak, aby byla možná jejich logická návaznost, a tím využitelnost, a současně, aby z toho vyplýval velký rozsah odborné práce i její koncepčnost.

Určitá dosavadní nepřehlednost webových prezentací NPÚ, hradů a zámků, projektům… by mohla podpořit snahu o potřebné soustředění, kooperaci apod., a tím i vzájemnou mediální a informační podporu apod.

Bylo by vhodné „pod jednou střechou“ provozovat i weby výstav, konferencí, projektů (VaV, ED…).

Následující přehled snad k tomu může být základní oporou, případně může být cestou k využití některých stránek, obecně méně známých.

Doména NPÚ

Externí weby pracovišť

Dle ÚOP v tradičním pořadí; v rámci ÚOP abecedně.

GnŘ

Praha

střední Čechy

České Budějovice

Vysočina

Brno

Kroměříž

Hrady a zámky

Přehled je dostupný a občas dle podnětů či vlastních zjištění aktualizovaný zde:

http://www.npu.cz/pro-navstevniky/

Zde jsou i odkazy na stránky památek v rámci webu NPÚ. To má význam i proto, že některé památky dosud vlastní web nemají (i když se jedná jen o jednotlivé zatím nepřístupné – Zahrádka, Florián…). (Příkazy jsem musel zatím vynechat, protože se antivirům pořád nějak nelíbí ani v nové verzi…)

Weby akcí bývají zakládány externě a nesoustavně, i když by z řady důvodů bylo vhodné je soustředit. Většinou lze stejný obsah umístit i na web NPÚ, a to navíc s výhodou propojení s dalšími informacemi, kalendářem akcí apod. Informace o zřízení webů dosud byly redakci sdělovány jen výjimečně.

Facebook stránky

Dle ÚOP v tradičním pořadí; v rámci ÚOP abecedně.

GnŘ

České Budějovice

Liberec

Brno

Telč

Kroměříž

Facebook stránky provozuje i řada správ zpřístupněných památek. Ty jsou v dosti reprezentativním přehledu dostupné zde:

Výhodou FB je velmi snadná editace, doprovázená možností odezvy od uživatelů, kteří mohou sami obsah dotvářet (fotky, odkazy), předávat dalším pozvánky na akce apod.

Památkáři i kasteláni se zcela jednotlivě prezentují na FB (mladších kolegů jsou desítky), případně mají vlastní fotogalerie se snímky památek i z pořádaných akcí (Rajče, Panoramio, Flickr…).

ÚOP v Liberci vytváří obrázkovou „nástěnku“ – blog

…a vydává publikace v on-line verzi

Podobně prozatímně jsou některé výstavy zpřístupněny na externích adresách (i když mohou být na webu NPÚ, ale tam je obsluha jak pro editora, tak pro uživatele méně komfortní; jen je třeba pamatovat na otázky licenční). Výhodou pak je možnost na naše stránky jednoduše vkládat funkční náhledy s odkazy.

Jednotlivé příklady se objevují i na dalších místech – často jde spíše o pokusy…

Multimédia (video)

Zatím nesoustavně několik málo snímků na Youtube.

Adresy ještě doplníme.

Blogy a další druhy odborné a vědecké komunikace a prezentace

Zatím téměř zcela postrádáme. Několik jich bylo vytvořeno v uplynulých měsících, ale většinou řešitelům nezbývá mnoho kapacit na průběžné aktualizace.

Od konce srpna 2013 je v provozu stránka vzdělávacícho projektu NAKI:
Památky nás baví: http://www.pamatkynasbavi.cz/.

2013/07/24 Posted by | 1*, NPÚ, odkazy, prezentace, weby | , | Napsat komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public