Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Standardizovat standardy? K potřebě sjednocení přístupů k evidenci památek a jejich dokumentace

V posledních měsících jsme byli pro průzkumy stavebních památek vybaveni několika metodickými publikacemi, opatřenými certifikáty oficiálnosti a spolehlivosti. (Jejich souhrn uveden u záznamu dojmů ze slavnostního křtu.) Logicky jejich autoři i instance udílející certifikát předpokládají, že taková metodická vodítka přispějí ke sjednocování výsledků a k jejich porovnatelnosti. Opakovaně se proto v metodikách mluví o standardizaci postupů apod. To je samozřejmě velmi žádoucí a bude to přínosem pro praxi. Ale současně nelze přehlédnout, že kýžený standard si zpracovatelé jednotlivých metodik většinou představují různě. Dokonce i v rámci jedné metodiky jsou uvedeny instruktivní varianty realizované různými zpracovateli, ovšem s většími či menšími rozdíly. Kde tedy získat poučení o tom, co má být oním standardem? Je tento standard potřebný? Je správné si vybírat z více variant? Nebo se ještě v odborných kruzích diskutuje a varianty se testují?

Zabývat se tím do jisté míry míním proto, že v jedné z metodik se objevil jako jeden z příkladů možného postupu testovní vzorek formuláře zpracovaný v rámci ověřování mého návrhu standardu. (Jako pracovní dokument jsem ho předložil zde.)

Mimoto se opakovaně odkazuje také na formulářová řešení v metodice OPD (PDF), která se stala jedním ze základů dílčích nynějších metodik pro dokumentaci a evidenci prvků. Jeden z používaných vzorů elaborátu nálezové zprávy OPD pak navazuje na mnou kdysi rozpracovaný „formulář“ popisu, dokumentace a vyhodnocení nálezů (zde koncept pro diskusi na konferenci v roce 2014).

V obecné rovině formulář nelze považovat za nějaký konečný cíl při hledání nástrojů evidence a inventarizace. Je to užitečná pomůcka pro zpracovávání dat, vcelku účinně bránící vynechání některých položek. Avšak již není zárukou správného vyplnění „okének“.

Logika struktury formuláře by vcelku měla odpovídat plynulému odbornému popisu, kterým by např. pro účely odborného publikování mělo být reálné formulář nahradit (samozřejmě po náležitém rozvinutí odborných komentářů, hodnocení, srovnání apod.).

Na druhé straně by ovšem systém tabulky měl být zobrazením údajů databáze (o té se v metodikách objevují zmínky, ovšem bez odkazu na detaily), neboť „papírová“ či „wordová“ tabulka by již měla být přežitkem. Nicméně takové věci bych rád nechal informatikům, nakolik by se jimi chtěli zabývat.

„Tabulka“ by mohla být také dobrou základnou monitoringu památek, tedy sledování a záznamu jejich změn, oprav, přesunů apod. Také tyto změny stavu či polohy památky by měly být jaksi na její „timelině“ zaznamenatelné. K tomu zde připojený koncept návrhu tezí formuláře zřejmě příliš možností nevytváří. Většinou (ne jen u dostupných mustrů) totiž vidíme formulář (evidenci, inventarizaci) jako zmrazený v čase. Jakoby se řekněme s objektem již žádná změna neměla udát. Jakoby se nejednalo o výchozí krok průběžného monitoringu. Do jisté míry se na tom podílejí „konzervační“ přístupy památkové péče jako celku. Mnoho pozornosti se nevěnuje ani minulým proměnám či přesunům věci (zde by totiž měly být zahrnuty i předchozí výzkumy, hodnocení apod., protože mají vliv na osud památky).

Čili by vlastně na kolonky typu „lokace“ (a všechny další, jež se mohou změnit) navázáno „nekonečné“ políčko schopné evidovat probíhající či proběhlé změny. Vlastně ani pro záznam změny není nutné mít celý formulář vyplněný. Totiž podobně jako moment vzniku či provádění evidence je stav výsledkem změn, o kterých již většinou všechno nemáme šanci zjistit, mají i všechny aktuální stavy a děje své časové, místní, věcné i personální souvislosti. Opět je tu nějaká akce (přesun, restaurování) a její aktér (aktéři).

Situací přenosu, výtvarné či provozní geneze apod. je také velmi mnoho, a je otázkou, nakolik „jemně“ je možné je rozlišit. Poučení je snad možné hledat např. ve výzkumech provenience za války uloupených předmětů apod.

Specifickým typem „artefaktu“ jsou i destrukce, místa opadání omítek, restaurátorské či statické sondy. Jde o zásahy a jevy, které obvykle neznamenají rozhodující změnu sledovaného (zkoumaného) předmětu. Došel jsem proto s experimentům s formuláři popisujícími nálezovou situaci a „sondu“. To je asi na další diskusi. Na to navazují i otázky monitoringu stavebně-technického stavu apod. (až po „detaily“ typu výměna rozbité okenní tabulky či nátěr okenního rámu; to se může zdát malicherné, ale zasklení molo být barokní či starší apod.).

V řadě případů v praxi se pak ukazovalo využití formulářů jako zdroj komplikací. To platí např. pro tabulky v textových editorech. Je také otázkou, nakolik je „rigorózně“ uplatňovat, když dosud není jeden spolehlivý standard po ruce. Takový, jehož uplatnění dá zpracovateli jistotu, že se jeho data bez komplikací začlení správným způsobem do systému a propojí se vším souvisejícím.

Vzhledem k existujícímu stavu jsem nakonec v praxi uplatňoval textovou verzi, ve které byla některá prázdná políčka pro přehlednost uvedená jako prázdná (třeba aby bylo vidět, že pro danou akci nebylo vhodné či potřebné daný údaj zpracovávat), či mohla být zcela vynechána. Tak byl tento názor představen již před lety na konferenci Dějiny staveb.

Neměly by přitom být přehlíženy otázky vývoje systému – budou se objevovat nové typy památek, bude třeba odlišit dosud shrnuté variety nějakých předmětů… Struktura údajů by měla počítat s proměnami.

Jedním z kroků by mohlo být zpřístupnění maxima „formálních“ i metodických podkladů k volnému stažení. Tím se jednak dramaticky zvýší ochota lidí standard podporovat, jednak to může usnadnit diskusi, protože bude možné poukázat na problém, zveřejnit navrhované jiné řešení k diskusi a testování apod.

V této souvislosti jsem uvažoval zpracovat nějakou srovnávací tabulku jednotlivých v metodikách navrhovaných „standardů“. Ukazuje se však, že – logicky – po obsahové stránce mnoho rozdílů není, takže formální či terminologické rozdíly by měly být odstraňovány v nějaké debatě.

Za sebe jsem se pokusil „svůj“ návrh formuláře drobně korigovat a znovu předložit k diskusi či snad i k testování. Nepodařilo se mi do něj zahrnout všechny detaily či problémy zmiňované výše, ani další, které by nepochybně měly být vzaty v potaz, něco je stále možná nadbytečné. Pokusil jsem se upravit údaje o lokaci a jejích změnách, protože předešlá verze vyžadovala jejich asi matoucí opakování.

Souhrnně si nadále myslím, že by tyto standardy měly být zpracovány na základě široké diskuse (od IT po historiky umění či restaurátory) už v prvním kroku „standardizace“ a z tohoto standardu by pak  vycházely dílčí metodiky. Jako podpora efektivity správy informací o památkách by pak měly formuláře důsledně být vedeny ve verzích – tedy tak, že budou v praxi aktualizací či monitoringu pouze korigovány a doplňovány, nikoliv již znovu sepisovány…

Prosím tedy o případné připomínky. Možná i o komentáře a názory k potřebnosti standardizace či způsobu jejího zajišťování.

(Počítám s vlastními úpravami této verze textu a rád zapracuji i Vaše připomínky.)

VĚC Pojmenování
Lokalita / Okres Co nejvíce srozumitelné a jednoznačné určení pozice věci v době dokumentace (tedy bez údajů typu „pověřená obec“ apod.)
Areál / Část areálu Určení polohy věci „relativně“, v rámci širších prostorových souvislostí (zámek…).
Adresa
Objekt / Část objektu
Lokalizace (souřadnice, číslo místnosti, parcela, stěna místnosti…)
Místní souvislosti Sousední věci vlevo, vpravo apod. Pozice v expozici, skladišti, šupleti…
Evidenční číslo
[Místo původu] Pokud byla věc přemístěna, tak odkud.
Klíčová slova Pokud možno „exaktní“ uvedení pomůcek pro vyhledávání, pro typologická zařazení apod. Jsou rozdělena do skupin, aby napomohla neopomenout na první pohled méně zřetelné souvislosti, vzdálené specializaci zpracovatele apod. Doporučuje se respektovat tezaury, ale pokud je to potřebné, uvádět i „neslovníkové“ odborné termíny.
KS obor (architektura, malířství, chemický průmysl…)
KS typ (stavební díl, ozdobný prvek…)
KS motiv (portrét, alegorie…)
(KS funkce ?) (trám krovu…)
KS téma, ikonografie (rostlinná výzdoba, zelený muž…)
KS jednotlivosti ikonografie (hrozen, kopí…)
KS pozice (součást zdiva, architektonické struktury, např. hlavice je součástí sloupu apod…)
KS prvky (součásti věci, zejména pokud je sestavena z více prvků – podstavec, sloup, hlavice…)
KS materiál
KS chrono (sloh, vročení…)
1. OKOLNOSTI AKCE
Autor
Datum akce / zápisu
Metoda dokumentace (výčet)
Stupeň podrobnosti (odhad; pro relevanci výsledků to může být významné)
2. SOUHRNNÉ ZNAKY VĚCI
Souvislosti umístění
(zasazení do konstrukce, umístění ve stěně…)
Označení (inv. č.)
Funkční uspořádání (např. hlavice je osazena na sloupu a podpírá oblouky arkád)
Původ (pokud není na původním místě) (základní odkaz – zejména v případech druhotného užití, při umístění v expozici…)
Charakteristika (forma, funkce, materiál) (stručně – např. kalichovitá hlavice sloupu, pískovec…)
Tvar (popis, orientační skica)
Slohové zařazení (lze jen uvést sloh, nebo jej blíže charakterizovat)
Datace (od – do, styl)
Autor návrhu (architekt, sochař)
Výrobce (stavební firma, sochař…)
Související osoby (investor, pomocníci)
Vývoj Zejména druhotné užití, doklady údržby, modernizace…)
Význam Dílo významné stavební huti, doklad slohu, vzácný doklad řemesla…
Širší vztahy (slohové filiace, analogie aj.) Charakteristika těchto významných souvislostí a znaků. Možno hesly, ale také rozvést do formy materiálie či studie.
Související prvky (kontext) Komentář ke známým prvkům v místě, v expozici.
Dílčí prvky
Relace prvku Pravděpodobné jsou nálezy dalších prvků v lokalitě, jejich deponování v místním či regionálním muzeu, nebo i v jiných sbírkách a v soukromých fondech.
Potenciál Možné další nálezy v místě, možné doplnění analýz zkoumaného prvku apod. Vodítko pro úvahy o dalším zkoumání.
Pozn.
Výstavy
Dokumenty Archivní doklady.
Literatura
3. DETAILY
Detaily lokalizace / Souřadnice
Rozměry (stručně slovně, příp. schéma na dalším listu)
Hmotnost
Materiál
Způsob výroby / montáže
Stopy opracování
Povrchová úprava
Výrobní značky, přípravné značky
Stopy konstrukčního spojení
Stopy funkce (Oděr. Stopy po kotvení.)
Znečištění / Poškození (Olámání části prvku.)
Dodatečné úpravy, změny
Stratigrafie
Nápisy
Ozdoby (popis, ikonografie)
Technické parametry
Další související analýzy
4. STAV A PÉČE
Vlastník
Využití
Stav a uložení
Doporučení pro péči
Námět pro další průzkumy
Další související analýzy
5. PŘÍLOHA
Plánová dokumentace
Fotodokumentace

2015/03/30 Posted by | dokumentace památek, evidence památek, metodiky, standardy | , , | Napsat komentář

Metodika SHP, standard postupů nebo studie?

Pokusil jsem se zareagovat na výzvu o pár připomínek k připravované metodice. Na stanovenou adresu jsem poslal něco poznámek, ale je těžké komentovat nějaké jednotliviny u tak rozsáhlého textu, navíc kypícího různými náměty variantních úvah či námětů téměř v každé situaci „procesu“ SHP – jak podrobně postupovat, nakolik strukturovat, jak vlastně pracovat s tabulkami. Cílem pisatelů asi není docílit nějaké striktní unifikace postupů a formalit (což je asi dobře, když vidíme, jak se v mnoha směrech hodnocení věcí redukuje na nějaké snadno spočitatelné „kvalitativní“ znaky, umožňující posouzení hodnoty výsledku skoro komukoliv).

Nicméně je nesnadné komentovat detaily tak rozsáhlého dokumentu, ve kterém se navíc autoři vracejí k různým detailům postupů vícekrát v různých souvislostech nebo v různé míře detailu. Přesto jsem pár detailů na uvedené kontaktní adresy sdělil, ale samotného mě více zaujalo trochu sledovat souvislosti produkce metodik v posledních letech i celkem náhlého nástupu „myšlenky“ otevřeného přístupu v památkářských sférách.

Je vynikající, že se na internetu postupně začínají objevovat metodické texty památkové péče (ale tak je tomu vlastně už řádku let). A ještě lepší je, že jsou předkládány návrhy textů on-line k připomínkám. Metodiky se podařilo on-line zpřístupňovat již před několika lety (po nemalých sporech a dodnes trvajících pochybnostech některých aktérů) a děje se tak systematicky (postupně byly metodiky také zpětně certifikovány, aby jimi bylo možné efektivně operovat např. v právních sporech ohledně správné památkové péče). Nyní byla vytvořena v informačním systému památkové péče další možnost zpřístupňování certifikovaných metodik, kterých asi bude možné zveřejňovat více, nežli bude reálné produkovat v tištěné verzi.

Takových možností by mělo být využíváno ještě spíše pro zpřístupňování verzí návrhu metodiky k připomínkám. Tak, jako se to stalo nyní s připravovanou výrazně rozšířenou a zpřesněnou verzí metodiky stavebně-historického průzkumu (SHP).

Patrně je z nějakého důvodu v současnosti marné usilovat o to, aby se „drafty“ metodik uveřejňovaly na oficiální platformě NPÚ, i když i k tomu existuje vzor. Zde se mj. podařilo také doplňovat upravenou verzi a komentovat postup finalizace textu.

Nedávno jsme vysoce kvitovali také zpřístupnění návrhů dalších metodik souvisejících se SHP. (Tento postup byl již před lety s úspěchem aplikován na přípravu metodiky OPD a nepochybně pomohl i její respektované kvalitě.)

Čili je problém spíše jen „administrativní“, že by měly být návrhy zpřístupňovány přehledně jednou cestou. Může to být v rámci Metainformačního systému památkové péče (MIS), ale předložení návrhu by mělo být signalizováno na místě, které lze z hlediska aktualizací sledovat, tedy nejsprávněji na webu NPÚ. Kdyby žádné jiné, mohou k tomu být i důvody licenční.

S tím ještě souvisí jedna okolnost, že v nynější době většina metodik vzniká v rámci řešení projektů vědy a výzkumu. Tam existuje jakýsi trend k prezentacím výsledků na samostatných webech, i když by opět logika nabízela i možnost jednotného zpřístupňování v souvislostech (zde ji považujme za vhodnější).

Na posledně odkazovaném místě se zpřístupňování metodických apod. textů on-line (zahájené ovšem už před lety, jak bylo uvedeno – zejména zde) zdůrazňuje nově jako výsledek vyhovění stanovenému otevřenému zpřístupňování institucí (Open access – OA).

K tomu bychom dnes mohli ovšem nad rámec vylepšení dostupnosti metodik oproti pouhé tištěné verzi, která by ovšem měla zůstat samozřejmostí i nadále, zvažovat i „obousměrný provoz“ komunikace. Při vydání návrhů k připomínkám totiž prakticky neexistuje možnost jiné reakce, než odeslání připomínek na mailovou adresu (zpravidla neobdržíte žádnou reakci; jen pak můžete „s povděkem“ kvitovat, že objevíte opis své věty v nějakém výsledku). To je asi v řadě případů nejvhodnější řešení, ale nepochybně se dnes nabízí i možnost přidávání komentářů, třeba k nějakým detailům, aniž by připomínkující osoba musela korespondovat s uvedenou kontaktní osobou.

V předchozí kampani příprav nové metodiky SHP byly takto zpřístupněny původně mailované připomínky. Zkrátka, když už OA, proč nevyužít i takovýchto dalších možností. (Tehdejší můj pokus.)


Dokument je velmi obsáhlý, týká se „průřezově“ širokých oblastí (od dějin umění a stavitelství až po aktuální trendy památkové péče, kompletní typologie staveb i veškerých jejich prvků…). Je nepochybné, že autoři vynaložili na jeho sestavení a ladění nemálo erudice a energie, takže těžko lze operativně zpracovat nějaké připomínky, které by byly adekvátní …a samy nebyly snadným terčem relativizace a jen tedy všechny nezdržovaly. Případný pisatel připomínek se tak může pokusit zčásti o obecné připomínky (možná jdoucí nad rámec jednotlivé metodiky) či si může všímat možná až podružných či ze souvislostí vytržených detailů. Tak nějak jsem se aspoň pokusil já…

Obecně (něco pokusů o obecnosti pak ještě na konci). Vždy jsem doporučoval formát metodik A4. Zde považuji za vhodné to zopakovat. Pokud se bude pokračovat ve formátu A5, bude svazek prakticky nemanipulovatelný, při lepeném hřbetu se bude rozpadat.

Nedoporučuji atypické formáty, jako měla např. publikace Zkoumání… Formát A4 bude odpovídat formátu elaborátů, takže bude možné dobře zařadit i vzorové stránky (i když je pravdou, že ty se v podobných případech většinou zmenšují). Plánky budou moci mít rozumnou velikost. Při dvousloupcové sazbě bude i zařazování obrázků mnohem efektivnější.

Formát A4 jsem doporučoval od počátku mj. proto, že právě v době obrody edice Odborné a metodické publikace přešel i Úřad pro normalizaci… u ČSN z formátu A5 na A4. Sám to tehdy zdůvodnil rostoucí potřebou velkých tabulek a grafů, což jsou i naše případy (zřejmě i tím, že formát A4 mají i normy ISO).

Formát A5 se u nás preferoval pro „snadné nošení metodik v kapse do terénu“. Při jejich počtu (pro naše témata zvláště) a při rozsahu právě tohoto svazku toto již ztrácí platnost. Navíc přibývá lidí, kteří budou na stole i v terénu pracovat tak jako tak s elektronickou verzí.

Formát A4 by mohl být doplněn o perforaci 4 otvorů u hřbetu pro vložení do standardních pořadačů, kam by se jednak mohly vkládat další metodiky, jež by měly být vydávány v tomto formátu (to je „jenom“ názor), jednak související ČSN, materiálové listy apod., jak s tím běžně pracují projektanti aj.

(V této souvislosti bych nevylučoval ani představu Oborových norem. Protože metodiky začaly v dosavadní edici vycházet proto, že nebyla žádná jiná a nebylo ani jasné, jestli bude vůle v jejich vydávání vytrvat. Existuje také určitá nejasnost ohledně vztahu vydávaných metodik k „certifikovaným“ metodikám. Mohou být v edici zařazeny i necertifikované metodiky?)

Útržky detailů

V následujícím jsem se zmohl jen na pár vytržených poznámek, což souvisí mj. s tím, že některé postupy jsou v metodice nejprve nastíněny obecněji, takže se až dalším čtením dobereme toho, že jsou v následujících kapitolách i vícekrát „řešeny“ podrobněji (to se týká třeba postupu popisu).

Přijde mi, že metodika staví uživatele snad až příliš často před rozhodování (či váhání) o tom, co je či není správné. Text mnohokrát zdůrazňuje jak je všechno možné provádět různě podrobně, jak nejsou postupy ustálené, jak je každá památka jiná, přístup zpracovatele subjektivně podmíněný, jak má na vše vliv postupující vývoj poznání, všechno je relativní…

Problematika je přitom neobyčejně složitá a rozsáhlá. Postihuje všechny slohové etapy, vývoj techniky a společnosti obecně. Atd. Takže je jasné, že i na vybalancování mezi nabízením možností a striktními limity to nemůže být jednoduché. Proto není v jednoduché situaci ani pisatel případných připomínek, a i přes „dostatek“ poskytnutého času těžko může nabízet nějaká doplnění jednotlivých vět či korekce formulací.

V textu (křestní) jména osob vždy rozepisovat. Zkrácení jména vždy ochuzuje informaci a může zcela mást (P. Kroupa = Pavel Kroupa i Petr Kroupa, Z. Dragoun = Zvonimir Dragoun i Zdeněk Dragoun apod.).

Měly by být uvedeny související dokumenty. Zejména navazující metodiky (zaměřování, dokumentace a inventarizace detailů, OPD, okna…).

Předpokládám , že ještě před tiskem projde text jazykovou úpravou. Proto jsem až na výjimky nekomentoval stavbu vět (typu „SHP je zpracováváno“), interpunkci apod. (i když i to může být pro správné pochopení textu významné). To platí i pro volbu termínů, kdy bývají zbytečně hledána synonyma místo použití identického výrazu, když se jedná o stejnou věc (např. požadavek na to, aby elaborát SHP „přebíral“ garant, přičemž se doporučuje „předání“ v rámci kontrolního dne – s. 9).

Důraz se vcelku logicky klade na zadání a kontrolu SHP. Proto by bylo logické v metodice také popsat postup „garanta“ při stanovování podmínek pro SHP. Specifikaci souvisejících metod zkoumání a dokumentace (archeologie, Stavebně-technický průzkum apod.; v kapitole zřejmě není zmíněn průzkum statický) by měla obsahovat také metodika. Měl by v zásadě existovat katalog všech relevantních metod, ze kterého by bylo možné některé na základě zdůvodnění vynechat.

Jde také o to, že by „recipročně“ mělo být stanoveno, že např. při statické sondáži proběhne dílčí SHP, OPD apod. Totéž při restaurátorském průzkumu omítek. Ale také při rekonstrukci elektro- či sanitární instalace. I při takových vcelku technicistně pojímaných dílčích zásazích mohou být objeveny zazděné otvory, historické povrchové úpravy omítek apod.).

Vedle jistě potřebného dohledu odborného pracovníka NPÚ (asi je míněn garant z předchozího textu), jeho konzultací či upřesňování doplňujících průzkumů je též potřebné, aby stejnou iniciativu mohl (či měl) mít průzkumník. To může být důležité v momentu, kdy např. zjistí dříve nepředpokládatelnou stavební fázi apod., což může vést k nárůstu pracnosti, a tedy i nákladnosti, odhalí nutnost doplňujícího průzkumu (to nemusí dokázat jen garant či odborný pracovník; může se to třeba zjistit během kontrolního dne po nějakém postřehu přizvaného odborníka – jinak by se ani kontrolní dny nemusely dělat; reakce „systému“ /garant, zpracovatel, investor/ na taková zjištění nejsou zřejmě specifikovány či naznačeny).

V rámci zmiňované Centrální evidence elaborátů SHP by měly být evidovány i elaboráty uložené v jiných sbírkách dokumentace, než jsou sbírky NPÚ; resp. by neměly být z takové evidence apriori vyloučeny.

Jestliže byl v úvodu SHP popisován jako shromáždění všech poznatků o dosavadním vývoji památky, je namístě rovnou říci, že i po kolaudaci zásahu a předání elaborátu plynule stavebně-historický (stavební, funkční) vývoj pokračuje. Bude tedy vhodné do budoucna počítat s tím, že elaborát je vlastně plně otevřený dalším aktualizacím. To má nemalý význam už proto, že to znamená, že při budoucím zásahu se nebude provádět další SHP, ale budou se zpracovávat „dodatky“ či jinak pojmenované aktualizace. Čímž také dojde ke kvalitativnímu posunu ve využití elektronické verze elaborátu, zmiňované v textu (ale zřejmě je míněna podoba „otisku“ ve formátu PDF).

Další význam tohoto „živého“ elaborátu spočívá v tom, že je skutečně možné do něj zahrnout dílčí výsledky např. z OPD, a „velký“ elaborát zpracovat následně. Je možné, že tím lze snižovat obecně velmi potřebný tlak na zadávání standardního SHP, ale současně to vytváří prostor pro trvalé „provazování“ všech dosahovaných poznatků, vznikajících kdykoliv.

Je to důležité též s ohledem na (možná již vbrzku) budoucí zapojování informací o památce do BIM, ale současně je třeba pamatovat na potřebu typologických či jiných odborných poznatků a jejich začleňování do systému odborných IS (evidence nějakého typu okenních kliček apod. „napříč“ všemi budovami apod.). Tak se také docílí onoho dalšího vědeckého/badatelského využití výsledků.

Současně z těchto souvislostí plyne potřeba modulárního systému jak terénní práce, tak elaborátů – to samozřejmě platí hlavně pro dílčí akce. Standardní SHP i s doplňujícími průzkumy by ovšem mohl být jako modulový též koncipován od počátku. K tomu by bylo vhodné také stanovit určitou škálu úrovní „podrobnosti“, ze které by bylo jasnější, že se věnuje zvýšená pozornost některému prvku (to se týká typicky OPD).

Není zcela jasné, ve které fázi přípravy terénního průzkumu zpracovatel stanovuje rozsah práce, protože to je podstatné pro jednání s investorem a limitující pro výsledek i jeho hodnocení. Není jasné, zda existují nějaké standardy nákladnosti práce.

Opakovaně jsou zmiňovány různé možnosti řešení a postupů v průzkumné a dokumentační fázi i v elaborátu, což je z odborně filozofického pohledu nepochybně namístě. Mnohé by asi objasnily konkrétní příklady. Vzhledem k rozsahu by asi byly ideální vybrané stránky z příkladně zpracovaných elaborátů. Případně odkaz na elaboráty obsažené v IISPP/MIS. Je ale možné, že takové věci budou v obrazové příloze metodiky.

To se týká i formulářového uspořádání (Raumbuchu – tabulek). To nemá u nás zavedenou podobu ani dlouhou tradici. Bylo by vhodné vybrat nějaké příklady a někde je zpřístupnit on-line, aby z nich bylo možné vycházet, a tím co nejrychleji dospět ke standardizaci (tak, jako se to u mnoha zpracovatelů podařilo u OPD).

Je třeba upozornit na problematiku „tabulek“, protože ty v textových editorech dělají problémy při přechodech mezi formáty (včetně přenosů do „vyšších“ verzí editorů). Na rozdíl od tabulkových programů (xls) umožňují lepší kontrolu nad výslednou podobou tisku. Tabulky by však měly mít co nejméně komplikovanou strukturu formátování (případně by v elektronické verzi měly být připojeny i v textové verzi s nějakými vhodnými oddělovači).

Že není sjednocena terminologie, je ovšem truchlivé. Nicméně různá literatura existuje – počínaje VŠ skripty, příručkami, metodikami, „Herouty“…

Metodika správně varuje před (nad)užíváním synonym v elaborátech. V redakčním dolaďování textu metodiky by bylo vhodné rovněž k tomu přihlédnout.

Nad rámec metodiky musím i zde opakovat výzvu, aby se všude myslelo na vytvoření terminologického slovníku, ale hlavně aby se přitom napříč památkovou péčí a příbuznými obory postupovalo koordinovaně, v široké dohodě. Je to natolik důležité, že by k tomu měl být projekt a nejspíše vydána metodika… 🙂

V textu by asi měly být popisovány i aktuální součásti mobiliáře. A to proto, že SHP není jen hodnocením stavby, „pátráním“ po jejích předchozích podobách a funkcích a podkladem pro optimalizaci právě připravovaného zásahu, ale také pramenem informací pro budoucí obdobné (ale třeba i etnografické) bádání. Absence těchto pasáží v běžných SHP má řadu důvodů – často je to fakt, že SHP probíhá po vyklizení stavby či po jejím opuštění.

Typologie – zpracovatelé SHP by se opět měli spojit (i s dalšími specialisty z oblasti památkového zkoumání) a spolupracovat na encyklopedii. To tato metodika nevyřeší, ale po stránce postupu jde jen o to se dohodnout a začít. K tomu by se mohla v dohledné době konat nějaká schůzka (IT, SHP, historici…).

Vztah k inventarizaci by měl být velmi přímý. Je jedno, jestli jsou „inventarizovány“ místnosti (Raumbuch) nebo okna (inventář, seznam hodnotných či nehodnotných prvků). Jde o takový podklad, prakticky neoddělitelný od SHP, jakým je i stavebně-technický průzkum (ten se v některých fázích vývoje SHP v SÚRPMO stával společnou součástí elaborátu se SHP).

S tím souvisí i přístup k OPD, jehož součástí by měla být i doplněná „inventarizace“ těch prvků, které byly v průběhu zásahů teprve zjištěny. Výše naznačený systém, kdy by každá památka či objekt měly svou SHP/encyklopedickou stránku, by umožňoval průběžně inventář doplňovat a aktualizovat (např. právě o informace o přesunu nějakého prvku na jiné místo v rámci budovy, nebo i o přenesení do muzejního depozitáře apod.; k tomu všemu by nám mohlo pomáhat i navazování na standard sdílených informací o předmětech nejen muzeálních CIDOC-CRM; totéž v BIM).

Takový „modulární“ postup také umožní různou podrobnost přístupu (zeď s okny > okno > výplň > klička) k jednotlivým prvkům, přičemž je možné podle okolností časem provádět doplňky v podobě prohloubení podrobnosti vybraných prvků apod.

Číslování místností. Asi by přednostně mělo odpovídat současné nebo poslední nalezené plánové dokumentaci. Nebo by měly být zopakovány (či odkázány) zásady pro stanovení pořadí atd., jak se vyučují na stavebních školách, nebo předepsány ČSN. V principu by se mělo shodovat s projektovou dokumentací aktuálního zásahu, aby bylo co nejsnáze zjistitelné, co se týká téže místnosti či prvku. V případě, že není žádné číslování nalezeno, mělo by být optimálně provedeno tak, aby mohlo být převzato i pro další vznikající dokumenty (projekt, RP, AV…).

Patrně by bylo vhodné doporučit datové formáty nejen pro plány. Text: doc?, docx?, txt?, rtf?, html? PDF? PDF/A? Fotky: tiff?, jpg?, png?, bmp?. Video? Audio? 3D? Případně odlišit preferované vs. zakázané. Pokud je to obsaženo v nějaké metodice pro práci s památkovými daty, lze doplnit odkaz.

Vhodné by bylo doporučit velikost obrázku pro vložení do textu i „Jména“ souborů a nějak se zabývat vztahem náhledů v textu a podrobných obrázků. Podotýkám, že se trvalou udržitelností dat zabývají mezinárodní konsorcia. Tak tedy odkázat na nějaké doporučení NA ČR? Problém „stability“ tabulek je také trochu širší (nejsem technik). Je možné, že pro tyto otázky, které jsou společné mnoha oblastem IS kulturního dědictví a paměťových institucí, budou „řešeny“ jinou metodikou, „jdoucí“ napříč dalšími oblastmi, ve kterých vznikají data určená ke sdílení a archivaci.

Slovníček? Na slovníčku by bylo možné společnou prací začít víceméně hned. Osobně jsem si dovolil nějaké pokusy, když jsem zjistil, že k některým souvisejícím termínům ze specifické oblasti SHP výklad chybí. Vybírám snad k úvaze… SondaNálezová situace.


Není zcela jasné, jak se v rámci jinak citovaného IISPP reaguje na získané poznatky (ale to se samozřejmě netýká jen SHP). Když se např. zjistí dosud nepředpokládaná stavební etapa nějaké části památky, jak se to promítne do „charakteristiky“ památky v evidenci kulturních památek? (Na to ale možná mají OEDIS nějaké postupy.)

Z hlediska ještě více obecného mi trochu chybí možnost komentovat návrh metodiky třeba přímo na webu Svorník (mně alespoň web přidávání komentářů nedovolí). Není mi také jasné, zda budou připomínky zveřejněny, nebo ne. Do jisté míry bych se podle toho možná rozhodoval při volbě formulací apod. Domnívám se však, že by připomínky měly být uveřejňovány operativně, aby na ně vzájemně mohli připomínkující osoby reagovat. Připojit se k nim, nebo je označit za nesprávné apod. Nicméně na takový postup by připomínkující měli být předem upozorněni.

Nyní mi nezbývá než doufat, že jsem zbytečně nezdržoval.

Jan Sommer, Praha, 1.-3.1.2015.

2015/01/04 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat, standardy | , , , , , , , | komentáře 2

Inovované vyhledávání v databázi německého archeologického ústavu Arachne

Uvádí se, že se jedná o beta verzi (zde není automaticky nabízena zkrácená permanentní adresa – tak si ji musíme vyrobit ručně: ZDE)

Výsledek je ale vysoce funkční. Nová rozšíření se týkají především různých možností sortování (místo nálezu, místo uložení, typologie, chronologie, ikonografie…).

Předchozí stav systému nemám uložen v paměti, a také tento jsem zhlédl zběžně. Nicméně lze konstatovat značné přínosy v „otevřenosti“ systému v tom smyslu, že jsou nabízené různé tématické „předvýběry“ v podobě „kategorií“ (chronologie, lokalizace, typologie…), které umožňují dohledat něco k určitým základním kritériím zejména novému tazateli.

Takové systémy jsou logicky vyvíjeny vždy po delší dobu, což obvykle nějak vede k určitému zapouzdření autorského týmu, a tím k hypertrofii nějak specifických uspořádání vyhledávání (samozřejmě chce každý vývojář dojít k tomu nejlepšímu výsledku a všechny svou nápaditostí oslovit) a preferování určitých témat. To lze nejlépe testovat na některých okrajových typech dotazů.

U dokumentu nalezneme také odkaz na terminologický slovník (kde by se snad hodilo mít i vybraný instruktivní obrázek). Ale opět je nabídnut permalink. (Nicméně nejsou termíny úplně spojovány do kategorií a nejsou v plné míře nabízeny nadřazené „rozcestníky“ – zde třeba typy líců zdiva – či nižší úrovně /materiál, formy prvků/.)

Odtud je možné přejít k zobrazení příslušných příkladů, i když ty zřejmě nejsou nijak tříděné, takže při větším počtu položek nemusí být snadné se ve výběru orientovat. Lze však výběr upřesňovat (místo objektu apod.). Zoomování obrázků zřejmě vyžaduje registraci, což je asi rozumné omezení (i když v některých prohlížečích je to momentálně hlášeno jen jako chyba databáze).

Setkáme se i s velmi speciálními filtry, jako je „nedokončenost“ – zde nedokončené sloupové hlavice (ale nenabídne se permalink, jen adresa výběru ke skopírování). Příklad jedné z hlavic.

Filtrace je možné v překvapivém rozsahu kontrolovat (doplňovat, odstraňovat), přičemž navigace (na velkém monitoru) poskytuje vynikající přehled o aktuálním nastavení.

Rozhodně by si měli prohlédnout zpracovatelé a zpřístupňovatelé databází všeho druhu…

Málokdy se nabízí takový obsáhlý zdroj informací způsobem, jenž by uživateli poskytoval takovou jistotu o tom, kde se nachází, kam může dále postupovat v třídění, kudy se vrátit apod. Pro další šíření slávy Arachne by se snad mohla hodit jen nabídka kódu pro „embeding“ položky např. do tohoto blogu a snad zobrazování „cest“ k příslušné položce (opět by to podpořilo vyhledávání souvisejících dokumentů).

Popisy předmětů jsou různě obsáhlé, což je nepochybně správnější, než vynucovat zpřístupnění až po kompletaci o údaje, které jsou pro řadu lidí stejně jen pomocného významu. Některé položky vlastně fungují jen jako propojení na další IS, což je jistě správné v situaci, kdy (dosud?) neexistuje všeobecná dohoda a spolupráce.

Výtečně uspořádaný je i mapový přístup, ve kterém je rovněž možné pracovat s filtry.

Náhledy obrázků jsou překryté vodoznaky, ale ty jsou velmi nekontrastní a při orientační prohlídce neruší (někde možná nejsou vůbec – možná to souvisí s příslušnou licencí, což by bylo správnější, nežli plošné pokažení obrázků).

Při sledování některých externích odkazů v navazujících systémech DA se ovšem přehlednost může ztrácet, ale vždy se nějaká data najdou…

Celé zobrazení stránek se plynule přizpůsobuje velikosti okna prohlížeče (responsivní design).

Trochu v nejistotě se ocitáme při „tradičním“ testovacím dotazu „Lapidárium“, se kterým většinou zápolí muzejní systémy. Zpracovatelům totiž většinou není při vytváření jednotlivých položek úplně jasné, jestli zařazovat všechno, co je uloženo v nějakém lapidáriu, nebo obecnější dokumenty (např. celkové foto interiéru lapidária). Např.

Na druhé straně nás rozcestník gazetteer může propojit na databáze dalších institucí (systémy roky budované v souvislostech projektu STOA apod.).

„Klíčová slova“ ve výpisech nejsou aktivní (alespoň v těch případech, které jsem natrefil; tam, kde je odkaz na slovník, je umístěna mimo text).

Patrně nejsou obecně dostupná „metadata“ (tedy např. u reprodukce historické fotografie popis snímku samotného).

Nevidím možnost komentovat objekty – pokud by existovala po registraci, bylo by vhodné na to upozornit i neregistrované uživatele.

Pro určité typy sledování je vhodné, když systém umožňuje chronologické sledování aktualizací. Zde záznamy v uživatelském zobrazení zřejmě nejsou datované. Řazení výsledků je možné nastavit podle ID vzestupně/sestupně. Není ale jasné, jestli čísla odpovídají pořadí vložení položek.

Základní orientaci dobře poslouží přehledné FAQ’s.

Nelze než dát 5* a všem doporučit – mj. např. tam, kde se chystají nějaké památkové katalogy ajv.

2014/12/21 Posted by | dostupnost dat, evidence památek | , | Napsat komentář

NPÚ na workshopu NK ČR k aktuálnímu stavu projektu Europeana

Národní knihovna ČR uspořádala 10.5.2012 Europeana Workshop k digitálnímu zpřístupnění evropského kulturního dědictví.

NPÚ na workshopu NK ČR k aktuálnímu stavu projektu Europeana

Informace a prezentace jsou na webu NK ČR (dobře se to tam nehledá, takže obsažná tisková zpráva je zde: PDF /převzata zde/; prezentace jsou shrnuty zde: ZIP cca 23 MB!). Zde jen několik povýtce vytržených dojmů účastníka.

Knoll: Brusel vyzval k propagaci projektu Europeana a k uspořádání workshopu, který by ukázal, jak jsou data do systému dodávána.

Seznámil s genezí projektu. Na počátku nebylo úplně jasné, čeho se chce dosáhnout. Původně se počítalo s digitální knihovnou. Nyní se jedná o portál – rozcestník ke zpřístupněnému digitálnímu obsahu v zemích Evropy.

Zprvu soupis a popis knihoven. Následně se sdružilo několik velkých (národních) knihoven (zejm. Britská knihovna). Tyto knihovny vytvořily společný portál. Následně se připojovaly další knihovny evropských zemí (Rada Evropy). Portál odkazoval do katalogů a do digitalizovaného obsahu knihoven. Výrazně postupně narostla aktivita Francie. Opět vznikl portál odkazující na knihovny, nikoliv digitální knihovna. [Je ale třeba vědět, že Francie byla a stále je o několik délek napřed. Při hledání poučení je dobré vždy začít ve Francii. Od počátku vlastně vytvářejí jediný komplexní systém, ve kterém z principu lze slučovat informace např. o příbuzných předmětech napříč jednotlivými evidencemi muzeí, archivů, knihoven i památkářů. Význam této jednotnosti a komplexnosti začíná ostatním postupně docházet teprve dnes, kdy ale budeme více méně zbytečně bojovat s tím, že prakticky každý „projekt“ má svůj obtížně propojitelný systém. Ačkoliv všichni evidují prakticky shodné údaje. Také základem normativu CIDOC-CRM je francouzský systém, i když nevím, co k tomu říká třeba Martin Doerr…]

Agregace metadat. Míra agregace – pro uživatele je nejvhodnější, když má ke všemu přístup jednotným způsobem. Portál odkazuje na podrobnosti na serveru poskytovatele informací. [Potřeba jednotnosti byla nepochybná od počátku. Přesto asi stojí za zkoumání, proč se většina vydavatelů dat vydávala rozličnými nespojitými cestami. Vyhlídka na nějaké sjednocení a dohodu je dnes ve hvězdách. O tom svědčí i to, jak přibývá institucí, které své digitalizáty zpřístupňují na Wikipedii..]

Dochází k proměně cílového uživatele; obecný zájemce (EUROPEANA) vs. vědec (TEL). [O těchto věcech ale věděli ve Francii také. Zajímavým produktem z tohoto hlediska jsou různě pojaté „cesty“ či virtuální výstavy nebo publikace, vytvářené na bázi odborně relevantních systematických dat. Tento postup sice není plně rozvinutý, ale lze najít řadu velmi podnětných řešení…]

Ukazuje se, že vědecká komunita nejvíce užívá Google (80%). [S těmito zjištěními může souviset i aktuální snaha konsorcia w3c o prosazení standardizovaných „anotací“, které by doplňovaly dosavadní klíčová slova apod. Mohu podotknout, že z podobných úvah vznikly již před lety anotace v rámci elaborátů OPD či SHP (zatím jen doporučeno, ač by měly být závazné i pro restaurátorské či jiné zprávy). Ale i prosazení anotací u článků v časopisu ZPP u nás stálo řadu let tuhých bojů! Prostě tradicionalismus také k lidem patří…]

Na příkladu ukázány výsledky z těchto tří zdrojů. EUROPEANA 3 výsledky, TEL stovky, Google zdaleka nejvíce (odkazuje i na kvalitní data produkovaná jinými – Wikipedia, fotky od návštěvníků muzeí [třeba zde], zdroje na webech samotných institucí). EUROPEANA je závislá na normové podobě dat. Nenajdeme ani četná data, o kterých víme, že jsou dostupná. Google pracuje i s nepřesnými dotazy. [Ale nepochybně také mnohé neukáže, a mnohé skryje v záplavě balastu…]

O administrativním uspořádání komitétů EUROPEANA.

Nyní 20 mil. předmětů. Z České republiky minimum. Množství obsahu je stále problémem.

Autorská práva – mnohé nelze publikovat. Vědecká data (pokud nejsou dosud publikovaná).

Financování mají zajistit jednotlivé země, ideálně s využitím strukturálních fondů.

Největším partnerem knihoven je Google, masivně digitalizující v řadě knihoven.

Otázkou je, jaké náklady ještě lze očekávat. Co vše je nutné digitalizovat – otázka duplikátů.

Psohlavec (AIP Beroun). Provozuje Manuscriptorium pro NK – agregátor pro Europeana. Evropská digitální knihovna psaného kulturního dědictví. 250 tis. položek, cca 5 mil. dostupných stránek. Přispěvateli jsou hlavně národní a univerzitní knihovny. Základní informace s odkazem jsou dostupné v Europeana. Na Manuscriptorium průběžně přichází z Europeana stále rostoucí počet uživatelů (dnes 19%).

Problémem je zpracování různorodě uspořádaných dat/metadat. S každým subagregátorem vytvořeny specifické konverze. Bohužel dochází i ke změnám na straně dodavatelů. Bylo by potřebné směřovat ke sjednocování, aby různorodých konverzí bylo co nejméně.

Potíží tradičně bylo (a je) i to, že řada institucí si chce data „žárlivě“ střežit, ačkoliv by bylo potřebné digitalizovaný obsah co nejsnáze zpřístupňovat.

Nesourodost obrazových dat. Nevydávají striktní pokyny, což by usnadňovalo dodávky. Na druhé straně uživatel by homogenitu ocenil. Dochází k výpadkům lokálních serverů.

Plány, co změnit. Usilují o projekt EU. Sestavili konsorcium předkladatelů žádosti (25 dodavatelů dodá 4 mil. obrazů). Bylo by však třeba obrazová data sjednotit. Malí partneři dostanou vlastní služby a „cloudový“ repozitář. Nebudou muset řešit technické komplikace.

Douša (NM). eSbirky.cz. Česká specifika muzejních sbírek v prostředí Europeana. Muzea se pokusí dohnat „vlak, který nám ujel“. eSbirky, původně on-line prezentace sbírek NM – výsledek nadšení. Zjistili, že bez spolupráce s dalšími institucemi to nepůjde. Po spuštění před dvěma roky 7 muzeí. Snaha o agregaci pro Europeana. Práce byly zdržovány i obavami ze zneužití metadat. Nakonec došli k tomu, že je prospěšné data poskytovat. eSbirky se snaží shromažďovat data muzejních sbírek, ale současně agregovat data pro Europeana. Přitom ale chtějí vytvořit vlastní prostředí pro obecné uživatele i pro badatele. Snaží se také aplikaci upravovat dle potřeb dodavatelů dat. Měla by umožňovat muzeím správu sbírek. Současně pro uživatele důvěryhodný zdroj informací.

Snaží se data propojovat a dalšími postupy zpřístupňovat pro různé zájmy uživatelů. [Ale lapidária a spravované součásti staveb jsou stále „na chvostu“, spíše mimo sféru zájmu… Budu se na to pokoušet dále upozorňovat…]

Vybudované uživatelské prostředí umožňuje muzeím dobrou komunikaci, snadné publikování do European.

Paměťové instituce by měly k datům přistupovat jednotně. Hledají optimální způsob licencování zpřístupněného obsahu.

Téma „otevřených dat“ není u nás zatím „na pořadu dne“.

Z vytvořených dat sestavují virtuální výstavy (BLE – spices).

eSbirky chápou jako doklad obecného smyslu paměťových insitucí a potřeby dalšího hledání způsobů prezentace kulturního odkazu.

D: Zda zpřístupňují např. za úplatu chráněný obsah.

Ne.

D: Plánují aplikace pro mobilní přístup?

Snaží se v tomto smyslu přihlásit projekt.

D: Jak vypadá konkrétní spolupráce muzeí (jednotlivé objekty?; dávky?). Komerční systém Museion umožňuje snadný přístup – sbírky do 3000 položek mohou používat zdarma.

D: Komunikace s Europeana přes NK? Ne – přímo.

NPÚ na workshopu NK ČR k aktuálnímu stavu projektu Europeana

Blažková (NPÚ). CARARE a informační systémy NPÚ. IS NPÚ zaznamenaly v posledních letech značný rozvoj, obecně málo známý. Památková data se od dat sbírek do jisté míry odlišují.

Důležité jsou u památek lokalizační údaje (v Europeana nejsou) a data památková (stupeň ochrany apod.). V oblasti lokalizačních dat lze očekávat vývoj. Předpokládá se, že by v budoucnu mohla v Europeana existovat i sekce pro památky. [S lokalizacemi v průběhu loňského roku začala ale Europeana poměrně velkoryse pracovat a vytvořila speciální systém filtrace výběrem oblasti v mapě. To je velmi prograsivní řešení, které se snad rozvine. Jinak v praxi je např. zřejmě, že u fotografií jsou evidovány pozice zobrazených scenérií i umístění reprodukce v archivu. Bohužel se v tom však nyní orientuje daleko hůře, protože se tvůrci Europeana rozhodli většinu metadat (klíčových slov atd.) pro běžné užití skrývat…]

Seznámení s informačními systémy NPÚ. IISPP. Podrobnější představení MIS. Parametrické vyhledávání (zatím?) jen pro oprávněné uživatele.

Projekt památkový katalog. Již 4 roky se nedaří získat dotace z EU. V té době nebyl přijat ani projekt na dílčí vývoj seznamů památek s odkazem na běžící velkou žádost.

Snahou je evidovat i „nepamátky“. Aktuálně však vyhlídky nejisté. [Také zde se ukazuje, že je jako pozitivní posun chápáno zjištění, že je třeba evidovat nejen památky na úředním seznamu, ale že je nutné odlišit nejen objekty v rámci areálu, ale i jejich kontrukční, funkční či výtvarné elementy (pro příklad uvedeny např. sochy na oltáři v kostele; uvedeno, že GIS umožňuje jejich prostorové spojení). Ale i to je evidentní odevždy a od vydání CIDOC-CRM to lze považovat za normativ! Evidence „nepamátek“ by měla být standardem, s možností vysvětlení… Je třeba říci, že jsem se vždy účastnil iniciativ pro sjednocování evidencí. Reálně se to projevilo např. vytvořením databáze dendrochronoligických datací památek (specialisté si pak založili vlastní separátní…), připojení databáze nejohroženějších památek (bylo zabráněno vytvoření separátní databáze), databáze „hlášení“ a výsledků v rámci projektu OPD]

D: Není jasné, zda existuje centrální evidence movitých památek. Zda uvažují o zpřístupnění, byť omezeném.

Movité památky jsou v neveřejné části. Nejsou zaneseny všechny objekty (databáze není v dobrém stavu). Privátní předměty zřejmě nebudou nikdy kompletně přístupné. Vlastník by musel vydat souhlas. Evidence je využívána zejména ve spolupráci s policií při vyhledávání a identifikaci odcizených předmětů.

D: Probíhal rozsáhlý projekt reidentifikace. Podařilo se všechna data promítnout?

Výsledek se v MonumNet neprojevil v celistvosti. Data z ÚOP jsou zanášena na ÚP. Více než polovina je aktualizována. Je to v tabulce označeno.

Knoll poděkoval. Chtěli ukázat různé typy dědictví, zahrnované do Europeana.

NPÚ na workshopu NK ČR k aktuálnímu stavu projektu Europeana

[Akce vyvolala značný zájem řady účastníků. Jestli to reálně podpoří rozsáhlou koordinaci prací, je otázkou. Spíše bude třeba více podobných akcí, ale také zdůrazňování veškerých souvislostí na odborných setkáních či v publikacích různého druhu a zaměření. Ale to bych se opakoval…]

2012/05/12 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, standardy, weby | , , , , | Napsat komentář

   

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.