Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

(Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

Pohlédneme-li na historii československé, české, státní, národní atd. památkové péče, nepochybně konstatujeme zásadně přínosný kulturní vliv ve společnosti. Přesto jsou památkáři krom pozitiva v podobě osvěžujících akcí na zpřístupněných památkách veřejností často chápáni jako nepříjemná komplikace potřebných modernizací majetku. Obecné ponětí o přínosech památkové péče či dokonce o jejím „člověčím“ zázemí však není takové, jak by si obor zasloužil. A jako bychom se stále častěji setkávali s případy, kdy i nastupující generace památkářů ztrácí zájem o genezi fungování ochrany památek, její teoretické základy, důvody „ist“ stavu.

Hluboká nad Vltavou, zámek

Četné hrady, zámky a další objekty ve správě památkářů patří k nejnádhernějším památkám světové úrovně.

Zdá se, že blížící se století by mohlo být příležitostí posbírat nejen detaily z dějin institucí památkové péče, ale třeba i osobní vzpomínky, detailní dojmy z praxe, obecnější názory památkářů na politiku, kulturu, na vztah společnosti ke kulturním hodnotám apod. Pohlédneme-li totiž na většinu dostupných informací, týkají se toho nejdůležitějšího – památek, zjistíme nejspíše vše podstatné o každé „kauze“, o peripetiích zkázy i o citlivých záchranách ohrožených hodnot. Ale „společenská“ stránka oboru, ta se do značné míry omezuje na občasné bilance k příležitostem připomenutí např. 25 let „řady úspěchů a jednotlivých proher“, a pak na velmi výběrové připomínky zásluh zesnulých zasloužilců.

Možná bychom se mohli pokusit nějak lidi kolem památek trochu více připomenout, shromáždit i jakési „drobné“ dějiny památkové každodennosti. Snad snést a uveřejnit i opomenuté dokumenty, odpočívající v koutech registračních skříní. Kdo může připomenout nějaké zážitky ze spolupráce s dřívějšími legendami oboru, asi by také mohl tak učinit, dokud má čerstvou paměť. Ale podobně bychom mohli zachovat připomínky nedávné či zcela současné. Vždyť i ty bez trochy zájmu zapadnou bez velkého povšimnutí, ačkoliv jejich význam v dějinách památkové péče je stejně podstatný, jako těch minulých i… budoucích. Mohli bychom zkusit vytvořit nějakou otevřenou a přehlednou kroniku památkového oboru k pěstování jeho vlastní… paměti.

Památkářů je sice nějaký počet (MK mluví o největší příspěvkové organizaci), ale většinu času tráví rozptýleni v terénu, případně ponořeni v archivních šanónech, a samozřejmě také při vytváření spisové agendy.

Na počátku našich státních či národních památkových institucí asi nestál propastný přelom z hlediska administrace, kterou bylo možné v osvědčené podobě převzít jako dědictví monarchie. Přesto „jsme“ převzali vlastní zodpovědnost za kulturní dědictví a začali mateřštinou psát dějiny oboru v nově vytvořené či vybojované zemi, později okleštěné o některé části území (Podkarpatská Ukrajina), pak federalizované a nakonec rozdělené.

Nicméně bychom možná století Československé republiky a jejích následovníků mohli přijmout i jako výzvu k důkladnější bilanci památkového oboru. Ten se totiž při trochu bližším pohledu ukáže jakoby vlastní paměť neměl… Disponuje sice majestátními spisovými archivy i nadanými literáty, ale publikované příležitostné jubilejní aj. příspěvky velmi často končívaly u oslavných bilancí zásluh aktuálního „vedení“.

Vzácností jsou však osobní výpovědi, které by ukazovaly, že v řadách památkářů působí senzační osobnosti se skvělými znalostmi, ale i srdeční, či dokonce vtipní „lidé z masa a kostí“. Velmi často také jejich fundované odborné zájmy daleko přesahují rámec úřední či vědecké agendy. Někteří jsou velmi oblíbenými průvodci turistických výprav, jiní prezentují vědecké výstupy formou vystoupení na špičkových mezinárodních konferencích (někdy jsou to titíž).

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

Při opravách památek často dochází k objevům netušených uměleckých či konstrukčních prvků. V nynější době sílí zájem na zachování informací z průběhu oprav i jejich představení veřejnosti.

Asi by tedy nebylo od věci pokusit se dohodnout na nějaké nejspíše zcela neformální „kampani“, v rámci které by obětavci zalovili ve svých vzpomínkách, našli cenné listiny či poznámkové notesy, v krabici či v zákoutích archivního disku vyhledali zajímavé snímky dokumentující práci neprávem poněkud pozapomenutých osobností minulosti i dneška, záchranu či chátrání památek apod.

Věřím, že Vám nějaké takové zastavení přijde také vhod a že Vám nebude proti mysli se o nějaké dokumenty či znalosti nebo názory podělit.

Rád bych přispěl k tomu, aby takové příspěvky mohly být nějak přehledně k dispozici, ale nedovedu si představit, jak by se to kapacitně či technicky mohlo zvládnout. Přesto se pokusím koncipovat nějakou „svodnou“ stránku, na které by se mohly operativně sbírat a nějak přehledně pořádat získané odkazy, dokumenty, zprávy. Pokusím se obrátit i na správce informačních systémů památkové péče, jestli by mohli najít způsob, jak toto počínání případně podpořit, pokud by opravdu k něčemu došlo.

Z hlediska neformální spolupráce bude vhodné vytvořit platformy pro komunitní sdílení odkazů a informací. „Redakčně“ asi nejsnadnější bude zprovoznění vhodné stránky na Facebooku, zavedení tagů na Twitteru, nějakých unikátních klíčových slov ve fotobankách, což vše by mohlo přispívat k propojení sdílených informací. Na sociálních sítích by stačily posty typu tam a tam jsem objevil něco zajímavého k dějinám památkové péče, nebo jsem vystavil fotku s uvedením jmen aspoň části zobrazených postav. To by také mohlo podpořit vylepšování informací, kdyby si někdo další vzpomněl na jméno osoby na nějaké fotce, kterou se dosud nepodařilo identifikovat.

Nemohu vůbec garantovat nějaké redakční zajištění, ale třeba by se nějakou dávkou času mohli přidat znalí lidé z různých sfér – např. i z redakcí památkových tiskovin, z archivů či knihoven.

Přimlouvám se také za posílení aktivit památkářů na Wikipedii, protože jde o nejužívanější operativní zdroj informací, kde ale mnohé informace o památkové péči zaslouží zdokonalit (během letoška tam již k určitým doplňkům a konsolidacím také došlo).

Snad neodradí na první pohled zřejmá bezbřehost zájmů a aktivit památkové péče. Jak o tom svědčí třeba heslovitý výběr (je neúplný – zkuste pomoci i k jeho doplnění či navrhněte úpravy; třeba dole v komentáři).

  • Pojem památka. Rozšiřování na nové „druhy“ (technické památky, 70. léta 20. stol., kulturní krajina, urbanismus, zaniklá sídla apod.).
  • Veřejný zájem. Vztah k zájmům vlastníka. Hledání poměru mezi veřejným zájmem a právy vlastníka.
  • Význam památkové hodnoty, autenticity, kritérium funkční využitelnosti rekonstruované památky.
  • Má (mít) památková péče teorii?
  • Evidence kulturního dědictví. Zpracovávané údaje. Formální zpracování. Technické zabezpečení. Kartotéky. Databáze. Knihovny. Informační systémy.
  • Dokumentace památek. Fotodokumentace. Měřické metody. Archivace. Informatické zajištění.
  • Ochrana staveb. Péče o mobiliáře. Ochrana krajiny. Ochrana archeologického dědictví.
  • Správa a zpřístupnění cenných kulturních památek ve vlastnictví státu.
Jezeří (MO), zámek

Řada hradů, zámků a dalších památek ve správě NPÚ ohromí nádherou výzdoby či autenticitou restaurovaných partií. Bohužel však některé další zatím ještě na záchranu čekají…

  • Proměny preferovaných metod. Syntetická metoda. Analytická metoda. Česká restaurátorská škola.
  • Úspěchy i nezdary.
  • Statuty. Vývoj začlenění v rámci politických a správních orgánů a organizací.
  • Administrativní zajištění státní památkové péče. Organizace. Politické instance. Personální kapacity. Technické zajištění. Politické deformace.
  • Vliv kulturního vzdělání společnosti na vztah lidí k památkovým hodnotám. Výchova odborníků.
  • Památkový zákon. Státní podpora památkové péče, vlastníků památek. Osvěta.
  • Spisová agenda. Od košilky k elektronickému podpisu.
  • Věda a výzkum. Archeologie. Zkoumání památek. Inventarizace. Archeologie. Laboratorní zkoumání.
  • Metody a metodiky.
  • Vztah k veřejnosti. Návštěvnický provoz. Veřejná dostupnost spravovaných archiválií. Knihovny.
  • Publikační činnost. Metody prezentace. Cílové skupiny. Soupisy památek. Periodika (Zprávy památkové péče, Průzkumy památek, Staletá Praha, Památky jižních Čech, Památky západních Čech, Ingredere Hospes…).
  • Internet. Přednášky. Komentované prohlídky. Výstavy. Aktuální trendy.
Přednáška: Orientální koberce ve sbírkách hradů a zámků (12.1.2015)

Z bohaté přednáškové činnosti památkářů.

  • Mezinárodní spolupráce. UNESCO. ICOMOS. Mezinárodní dokumenty. Zapojení českých odborníků. Dopady na legislativu i praxi.
  • Osobnosti a osůbky. Památkoví lidé. Kdo je kdo v památkové péči. Biografický slovník. Životopisy slavných. Vzpomínky. Momentky. Setkání. Konference. Přátelské vztahy. Antagonismy. Setkání osobní i pracovní. Rozhovory. Hesla na Wikipedii.
  • Příběhy. Konkrétní záchrany památek. Prohry – analýza příčin. Úspěchy.
  • Prehistorie. Centrální komise.
  • Dějiny památkové péče v nadnárodních souvislostech.
  • Spolupráce s vědeckými institucemi. Spolupráce s občanskými spolky.
Svět knihy 2016

Památkáři představují svou obsáhlou publikační činnost na veletrhu Svět knihy 2016 (i takové okolnosti stojí za zmínku, protože byly doby, kdy publikační činnost stála zcela za okrajem zájmu…).

Zdroje informací

Přispějte dle možností zajímavými odkazy, scany, vlastními poznatky. Výběr je nyní velmi výběrový.

  • Archivy. Ročenky.
  • Výroční zprávy. 1998-2015 (verif. 20161210).
  • Oslavné jubilejní články. Nekrology.
  • Vlasitmil VINTER: Úvod do dějin a teorie památkové péče. Díl I. a II. Skripta FF UK. Praha 1971
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 1. – vznik nové organizace v roce 1918. ZPP 2004/64, č. 5, str. 426–430
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 2. – organizační vývoj jednotlivých památkových úřadů. ZPP 2004/64, č. 6, str. 539–545
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 3. – Ostatní památkové instituce a organizace. ZPP 2005/65, č. 1, str. 58–62 PDF
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 4. – Snahy o vydání památkového zákona. ZPP 2005/65, č. 3, str. 246–252 PDF
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvek k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 5. – Státní subvence na opravy památek. ZPP 2006/66, č. 1, str. 55–60 PDF
  • Vratislav NEJEDLÝ: Historie Národního památkového ústavu, on-line, (b. d.!), (verif. 20161209)
Reklamy

2016/12/10 Posted by | dějiny památkové péče, organizace památkové péče | , | 1 komentář

Burza – pak Federál – pak RFE – pak nová budova Národního muzea – pak vytoužená mekka krasoduchů?

Jako památky jsou chráněny různé velmi podivné věci. Třeba vězení a popraviště, např., čili, proč ne federál. Diskuse ukazují, že k nějakému úplně obecnému a nadlidsky objektivnímu řešení ohledně určení památkových či uměleckých hodnot čehokoliv se dojít nedá. Jde o těžko definovatelné otázky vkusu a citu. Je zajímavé o nich mluvit, protože tato aktivita jim dává smysl, pomáhá si ověřit vlastní názory a evidentněji odhalovat úplné avantýry. Tak bych aspoň k návrhu na ta vylepšení památkového obsahu o galerii potentátů (tento příspěvek vlastně souvisí s výživnou diskusí na archiwebu, ale tam nedám obrázky apod.) doplnil síň slávy architektů s promyšleným výběrem těch, co masakrovali urbanismus i jednotlivé budovy. Federál je skutečně příkladem pro učebnice, co není citlivé řešení. Já vím, že když tam dnes bloudíte, začnete již hledět na řadu detailů s nostalgií, dokonce v nich můžete objevovat krásu či poezii, ne-li obé naráz. Ale to je podobné třeba fabrikám. Mnozí je dnes milují, ale v kolika byli „kdysi“, aby zažili ten pekelný kravál, rovněž pekelný zápach, často průvan, vedro i jinak podmínky neslučitelné s normálním životem. Nejvýše vídáme v televizi fárajícího premiéra.

Ale abych uvedl další místa ve federálu, před kterými by bylo vhodné varovat citlivější duše, tak např. neuvěřitelnou chodbu za hlavním sálem

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(chodba s JZ kuloáru k chodbě „za“ sálem)

nebo chodbu za atikou před světlíkem za původní vstupní dvoranou, pak i některá schodiště, kterých je v budově úchvatné množství (co do počtu),

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(pro vnitřní i vnější schodiště je často příznačná sice inženýrská čistota, jak předpokládám, tak poněkud chladné působení materiálů, zvláštně kombinovaných – tak mi třeba připadá ušlechtilý kámen ve vztahu k ocelovým nosníkům i určité lacinosti duralového a dřevotřískového obkladu zábradlí)

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(vnější schodiště jsou často na hranici životnosti, na čemž se ale asi mohou podílet desítky let zanedbané údržby)

s čímž pak souvisí, že stará burza se v 60. letech stala jakousi hroudou (či kamenným blokem), do které se zavrtávali ze všech stran, kusy z ní párali, přitom v mnoha místech a detailech navazovali na svým způsobem ušlechtilé materiálové a řemeslné provedení z 1. republiky.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(dveřní kliky ze 70. let je mnohdy nesnadné odlišit od prvorepublikových vzorů /mohlo se jednat o odlitky/)

Historická budova přitom byla jakoby ponechána, aby byla jakoby citlivě obkročena v křečovitém gestu.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

To se přitom podepsalo i na okolních budovách, resp. na vyznění celého úseku pražské „okružní třídy“.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Vinohradská 1

Chápu, že mnohé zájemce o historii „moderní“ architektury zaujmou mnohé souvislosti, osobité vizionářství bořící konvence, motivy, kompozice, statická verva Pragerovu ateliéru zřejmě vlastní, schopnost prosadit ve své době nepochybně smělé řešení – najít si kontakty, uhranout dodavatele i investory, vytvořit metráky dokumentace, láskyplně pečovat o každý „detail“… (to vše v době, kdy vymírali zdatní prvorepublikoví řemeslníci). A dodnes vyvolávat zmatek v mysli potomků.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(snad jako vhodný závěr pohled na strop původního burzovního sálu, samozřejmě dodatečně vybaveného stupňovitým auditoriem, provedený z pásů „jekoru“…)

2011/03/09 Posted by | architektura, Teorie/praxe památkové péče, ze života památek | | Napsat komentář

Nové malostranské půdičky 2

Příklad ze sousedství Valdštejnské zahrady. Je pěkné, že hřeben střechy nedosáhne nad korunu vysoké ohradní zdi. Zřejmě za to bylo zaplaceno malým sklonem střechy, což je otázkou, jak bude zvládat tašková krytina. Ale fólie pod ní si s průsaky nejspíše hravě poradí. (V pozadí věž kostela sv. Tomáše a báň kostela sv. Mikuláše.)

Praha, Malá Strana, čp. 121/III, Letenská 8. Pohled od severovýchodu, z Klárova.

P1060971

Uvedenými snímky a poznámkami samozřejmě nemám na mysli, že by se změny ve využití, dispozicích, a nakonec i vzhledu staveb vůbec neměly dít.

2009/09/25 Posted by | ze života památek | , | Napsat komentář

Nové malostranské půdičky. Nová vlna pustošení staropražské střešní krajiny?

Poetická staropražská zákoutí, nejednou s malebnými průhledy na monumentální Hrad, lákají v posledních desetiletích k nastěhování. Samozřejmě nejlepší pozice nabízejí donedávna „zbytečná“ podkroví, využívaná nejčastěji k odkládání zbytečností či sušení vypraného šatstva. Mnohdy však tyto „vstupy“ byly provázeny rozsáhlým poškozováním památkových hodnot a právem tak vyvolávaly značný odpor. Nakonec to vedlo k nějakým restrikcím, přičemž se, pokud se moc nepletu, psalo o tom, že již další „půdy“ nebudou povolovány. A ejhle, po několika letech dnes pozorujeme nové ataky střešní krajiny. Zdá se, že okénka jsou o něco menší, vikýřky více stylové… Jaké je zacházení se substancí krovů atd., to samozřejmě jako kolemjdoucí neposoudím.

Co ale čekat, když kanceláře jsou i v podkroví Ledeburského paláce, sídla Národního památkového ústavu (na druhém obrázku vpravo).

Praha, Malá Strana, čp.  170/III, půdní vestavba, 2009 (v pozadí střechy Hradu).
P1060777

Praha, Malá Strana, čp. 163/III, Valdštejnské nám. 2, září 2009 (v pozadí věž katedrály, závěr kostela Všech Svatých na Hradě; vpravo Ledeburský palác čp. 162/III, sídlo Národního památkového ústavu, rovněž s půdní vestavbou).
P1060969

2009/09/22 Posted by | ze života památek | , | Napsat komentář

Barevnost bývalé Malostranské radnice v Praze

O rekonstrukci a dostavbě bývalé radnice pražské Malé Strany se v poslední době mnoho nehovoří. Před rokem dvěma se vedly docela intenzivní diskuse na webu NPÚ, svolávaly se odborné dílny, slibovaly se prohlídky na místě (ty se pak zřejmě oficiálně nekonaly, i když se asi vážnější zájemci dokázali na akci podívat. Obhájci nástavby věží nejprve bazírovali především na tom, že věže patří k původní architektonické kompozici exteriéru, kterou je nutné rehabilitovat (jako že to je přímo neoddiskutovatelným úkolem památkové péče), z čehož postupně slevovali, protože různých nesrovnalostí je ve vztahu fasády a věží (též po konstrukční stránce) tolik, že snad nakonec uznali tuto tezi jako neudržitelnou. Pak se argumentovalo tím, že si zvykneme, což je sice pravda, ale nechápu, co má takové „objevné“ sdělení co dělat v argumentaci odborné organizace. Věže tedy již stojí. V tisku se píše o blížícím se otevření „besedy“ (ale v posledních dnech i o tom, že do objektu zatéká střechou, čemuž se při členitosti povrchu a bariérách v podobě věží a atik není co divit; to ještě uvidí v zimě!). Postupně je snímáno lešení z fasád. Již před několika týdny byla odhalena téměř dokončená severní fasáda, viditelná z Tomášské ulice. Ta samozřejmě musí zaujmout i změněnou barevností. Ta je patrně doložena nějakými nálezy z restaurátorského průzkumu. Možná má evokovat tu holubičí šeď, mezi památkáři před pár lety velmi módní, která však bývala prosazována ve světlejších odstínech a nikoliv s podivným odstínem připomínajícím khaki. Navíc jsou některá pole zejména v hodní části fasády nápadně tmavší. Je to záměr? Nebo je to výsledek hlubokých úvah o tom, že ani v renesanci nedokázali barvu namíchat v dokonale shodném odstínu pro celou fasádu? Ještě před pár lety se kvůli takovým nepravidelnostem znovu stavělo lešení a barvy se opravovaly. Možná se tím má posílit ten dojem „autenticity“, nutný kvůli tomu, že jsou věže nové…

Snímky zachycují detail fasády před opravou, po ní pak v ranním bočním slunci (které podtrhuje plasticitu a nerovnoměrnosti barevnosti milosrdně zakrývá) a v rozptýleném světle (barvy samozřejmě nejsou kalibrovány a poskytují jen základní orientaci v „problému“).

P1020915

P1060776

P1060775

2009/09/20 Posted by | opravy památek | | 1 komentář

Nad posledním číslem ZPP s články k opravě Karlova mostu + několik odboček

Sestavit soubor článků na tak závažné téma, jakým nyní je oprava Karlova mostu, je velmi nesnadné, a to tím více, že jednotliví pisatelé mohou se svými názory vystupovat tendenčně a nevěcně, ba neupřímně. Z tohoto hlediska však redakce zřejmě obstála na výbornou. Velmi přiměřeně vyznívá úvodník paní GŘ, výstižně charakterizující šíři názorů v článcích i nadhled, který by při četbě bylo na místě zachovat. Přesto se samozřejmě najdou aktivisté, kteří budou vystupovat proti některému autorovi či názoru (telefonovat i mailovat tam a onam). Patrně se v tom projeví tradiční obtíž, kterou mají památkáři u nás s diskusí nad názory. Řada z nich považuje zachování památek za klíčovou úlohu lidstva, což nekritizuji, protože tak smýšlet je jejich úkolem ve veřejném zájmu, kterýžto zájem se projevil zřízením odborných organizací památkové péče i dalších institucí. Na druhé straně výrazně preferují vlastní názor, a to tím způsobem, že jej nemíní přednést v podrobnější diskusi a argumentovat pro něj a současně jej zvažovat v porovnání s jinými názory a spět tak třeba k upřesněním, ale jako jediný výsledek „smysluplné“ diskuse, jíž má cenu se účastnit, vidí to, že ostatní účastníci pokorně uznají „mou“ pravdu.

Pro budoucnost mají takové sešity časopisu značný význam. Je škoda, že řada významných akcí památkové péče není podobně reflektována. Zejména to nejsou ty, jejichž výsledky jsou památkáři hodnoceny kladně (samozřejmě jsou výjimky, jako třeba knihy o opravách Valdštejnského či Toskánského paláce, ale ty velkou roli v odborných kruzích nehrají, protože jsou buďto hrozně drahé, anebo se jen rozdávají jako repre dárky při státnických akcích). Přitom by závěrečné zhodnocení takových akcí a prezentace jejich výsledků měla být jednou z nepominutelných cest, jíž by památkáři vysvětlovali „dobrou praxi“. Běžné je, že se dobrého výsledku dociluje tím, když už se tedy takový výsledek dostaví, že investor i dodavatel pokud možno bez přemýšlení do písmene dodržují pokyny památkového orgánu. To je jistě na místě, protože jinak by se jednalo o anarchii, ale nepochybně by jak doložení oprávněnosti způsobu, jímž je zastáván veřejný zájem, tak i posílení angažmá veřejnosti prospívalo, kdyby se publikováním poskytovaly přemýšlivější části obecenstva seriózní informace.

Polemiky nad problematickými realizacemi jsou jistě rovněž potřebné, ale vzhledem k různosti názorů i vždy výběrové argumentaci je vlastně prakticky nemožné se v nich úspěšně zorientovat.

Podle mého by bylo velmi dobré, kdyby se památkáři dopracovali k prezentaci „pilotních“ akcí. Také takové akce by se mohly stát předmětem diskuse, už z té základní příčiny, že některé by představovaly přednostně konzervační přístup, jiné rekonstrukční. Na tom by bylo možné dokládat, kdy je který vhodný, bylo by možné diskutovat o tom, co by se stalo, kdyby v nějaké situaci byl zvolen jiný přístup apod. Polemika nad probíhající diskutabilní akcí je asi také potřebná, ale velký návodný efekt od ní nelze očekávat.

Osobně nedovedu pronést k postupu prací nějaký rozhodný názor, ale to již v dostatečné míře obstarali jiní, protože ze zkušenosti vím, jak jinak se tak rozsáhlá akce začne jevit, když se jde k podrobnostem. Naopak, dokud nejsou podrobnosti známé, rázné úsudky jsou mnohem snadnější. Proto mě vlastně napadají jen otázky.

Spáry. Otázka spár je jedním z ústředních témat probíhající diskuse (krom vlhkosti, zasolení, dilatací. Shrnout to lze snad tak, že by stálo za to obecně věnovat spárám více pozornosti, historická řešení zkoumat a dokumentovat v průběhu oprav či demontáží konstrukcí a poznatky publikovat. Své poznatky o spárách většina odborníků čerpá jen z vlastních pozorování, něco z odposlechnutých zkušeností, v neposlední řadě jsou právě o spárách přednášeny různé mýty. Nějaké speciální výzkumné pozornosti zatím spáry asi nedošly, i když jistě v některých průzkumových i restaurátorských článcích se o nich mohly objevit zajímavé podrobnosti; sotva se to však projevilo v rejstřících a knihovnických záznamech.

Mráz. Zajímavé je, že v řadě článků jsou jako zdroje poškození zdiva i kvádrů jmenovány vlhkost, případně proces transportu vlhkosti materiálem, zasolení či tepelné dilatace. Zpravidla jsou všechny tyto účinky v různé míře kombinovány – obvykle některý dominuje. Až na okrajové zmínky není uváděn mráz, ačkoliv ten je u zavlhlých porézních (vodou nasáklých) materiálů patrně nejúčinnějším degradačním činitelem. Samozřejmě se více uplatňuje tam, kde je pojivo narušené solemi či dilatačními prasklinami. Na západ od našich hranic je v kulturních zemích se zimními mrazy (Německo, Rakousko) zcela běžné, že většina kamenných artefaktů pod širým nebem je na podzim zahalena bedněním či v modernějším pojetí různými polstrovanými obaly (kamenná zábradlí či římsy bývají ometány, aby při oblevách voda nevsakovala do konstrukce a nemohla následně v materiálu opět vymrznout). Nemyslím, že by takto bylo reálné postupovat u Karlova mostu, jen chci poukázat na to, jaký význam je mrazovým škodám přičítán.

Skoro humorně působí – aspoň na mě, jako na laika, nestatika – provedení deformovatelných spár na koncích polí zábradlí. Představuji si, že očekávaný efekt by se mohl dostavit jen v tom případě, že by zábradlí leželo na řadě válečků, anebo by se zábradlí téměř v celé délce odtrhlo od podkladu, tedy se mohlo vcelku volně protahovat či smršťovat. Je zřejmé, že zábradlí prodělává mnohem dynamičtější teplotní změny než ostatek mostu.

SHP – OPD

Význam operativních průzkumů a dokumentace je dostatečně vystižen a zdůrazněn v metodice OPD a v jiných dokumentech. Určitě je na místě, že je zmiňován v souvislosti s Karlovým mostem a že „kauza“ vedla k ocenění průběžného sledování dokumentace památkových akcí, i když to jistě neznamená, že by se takové postupy prosazovaly ve velkém měřítku. Zkušenost ukazuje, že sledování památky v průběhu prací vždy přináší doplňující poznatky, a to i v případech, kdy je k dispozici kompletní standardní SHP ve smyslu platné metodiky. Tato zkušenost již také v některých zemích vedla k tomu, že SHP se považuje za kompletní až po skončení opravy, po té, co byl doplněn o poznatky z průběhu opravy. Tak je to logické a správné.

Zkušenosti však také ukazují, že OPD vyžaduje určité kapacity, které je možné operativně nasadit v co možná krátkém čase, daném specifickými okolnostmi na staveništi. OPD se v našich podmínkách potýkají i s institucionální neukotveností, protože jsou zatím provozovány na základě výzkumného projektu, i když institucionálního. Operativní průzkumy samozřejmě již tradičně (už před vznikem metodiky) zajišťují i seriózní investoři, projektanti, stavební firmy či restaurátoři.

Věřme tedy, že výsledky OPD na Karlově mostě, v časopisu již ve své části prezentované, přispějí ke změně hodnocení významu průzkumů i jejich nedílné funkce v jednotném komplexním pojetí (archeologie, SHP, OPD, restaurátorský průzkum) památkového průzkumu a správy znalostí.

Je zajímavé, že je archivní rešerši z roku 2005 vytýkáno, že nepostihla poválečné období, ačkoliv v té době proběhly dvě velké opravy. To je také problém, značně přesahující dosavadní postupy. Je letitou tradicí památkové péče, že „poslední“ úpravy či doplňky památek jsou „nehodnotné“ či „rušivé“ a „poškozující památkové hodnoty“. To se projevovalo po desítky let i v elaborátech SHP v tom, že právě poslední období bylo pomíjeno. Vycházelo se i z toho, že řada zásahů z nedávných desetiletí je doložena ve spisech na pracovištích památkové péče, na stavebních úřadech apod., které mohou – na rozdíl třeba od latinských listin – číst i běžné odborné či administrativní síly státní památkové péče. Z hlediska archivního výzkumu je také novodobých materiálů příliš mnoho, přičemž jejich studium prakticky nedává šanci na odhalení neznámé skutečnosti (např. doložení autorského podílu nějaké významné slohotvorné osobnosti). Z hlediska památkové péče se přitom jedná o zajímavý protiklad, když o hodnotě starších součástí prakticky není pochyb (čili často není nutné hodnotu dokládat a obhajovat), kdežto zásahy novější doby bývá třeba revidovat (ačkoliv mohou dnes již být chápány jako „doklad doby“, bývají často esteticky i technicky podřadné, ale není to pravidlo).

Archivovaná dokumentace z nedávné doby bývá běžně dostupná i projektantům a památkovým odborníkům. Zpravidla je navíc její rozsah ohromný, daleko přesahující to, co bylo běžné v baroku nebo i v 19. století. Jestliže je tedy možné k elaborátu SHP obvykle přiložit kopie všech dochovaných plánů z období baroka či či významnějších plánů z doby historismů, je to u projektových dokumentací z novější doby již neproveditelné. Zpravidla se jedná o stohy výkresů elketro-, vodo- či vzduchotechniky, povšechné dokumentace skladby hydro- či termoizolačních vrstev apod., výkazy typových či katalogových prvků, ploch, kubatur a profesí. Samozřejmě je možné využít obecné formulace z autorských či průvodních zpráv a z posudků a rozhodnutí vydaných orgány a organizacemi a konfrontovat je se zjištěními na místě. Není však možné to, co třeba pro barokní období, kdy se do archivní rešerše přepíší celé účty (tradičně s přesnými počty zakoupených hřebíků a zásobních šindelů v tom kterém roce, protože to vše skutečně má vypovídací schopnost), inventáře či kroniky.

Toto vše se ovšem projevuje i v popisných pasážích průzkumů, kdy moderní doplňky a úpravy jsou skutečně často pohledově i technicky podřadné, v závěrečné pasáži navržené k odstranění, čili je jasné, že nejsou zvláště popisovány kachlíkové obklady moderních kuchyní, kliky na dveřích a oknech trojácích ze 70. let 20. století, linoleum na podlaze či napojení karmy na starší komínové těleso (podotkněme, že odpovídající diference se projevuje i v katalogu světeckých sloupů a pilířů dra Nejedlého a kol., kde je alespoň text z restaurátorských zpráv zárukou jakéhosi smyslu a odborné hodnoty). Absurdita takového popisu je snad ještě nápadnější ve volně plynoucím textu bez formální i obsahové struktury, jak je to ve standardních SHP běžné (cestu z toho nabízí různé metody katalogu prostor/prvků, v zásadě obdoby německého „Raumbuchu“, dnes často v digitální podobě).

Pokud je k dispozici katalog částí/prvků, přímo se nabízí využít jej i pro OPD, ale také pro restaurátorský průzkum, pro projekt ochrany prvků (odstrojení), pro následné inventarizace a dokonce pro potřeby průběžného monitoringu závad do doby příštího většího zásahu i v jeho průběhu apod. (a tak pořád dokola, včetně památkové evidence a jejích reidentifikací), ačkoliv zatím převládá praxe, kdy je pro každou takovou aktivitu v případě potřeby vytvářen samostatný evidenční systém. Přitom by bylo možné v jednotném systému hledat i zkušenosti z předchozích zásahů na daném prvku anebo na jeho ekvivalentech (srov. databáze IRB).

Pokud se to pokusím shrnout, jsem toho názoru, že v každém elaborátu SHP by dnes měla archivní rešerše „dojít“ až k dnešku, i když to bude v heslovitém extraktu (datum, akce se stručným popisem a s uvedením archivních dokladů). Vím, že tak dnes již řada archivářů postupuje (z výše řečeného je však jasné, že by je v tom mohli zastoupit např. odborníci ve stavebních oborech). Ale je také jasné, že se tím pracnost archivní rešerše zvětšuje. Plyne z toho však ještě jedna věc. Jakmile totiž historické údaje dovedeme až do dneška, je jen logické propojit tento historický rozbor se současností! Tedy např. ve vazbě na ÚSKP začít psát jakousi kroniku památky. Vyjít se dá z potřebných, ale zatím nereálných monitorovacích formulářů (jejichž proveditelnosti by bylo dosaženo tím, že by monitorování bylo předepsáno v PZ a bylo by „bonusem“ při případném poskytování dotací na budoucí opravu).

To jsem zase nadělal odboček.

Asi je to tím, že číslo je podle mého zdařilé a pro mě i podnětné.

2009/09/20 Posted by | opravy památek, publikace, Teorie/praxe památkové péče | , , , , | Napsat komentář

Diskuse o Ještě-Du jako extrém?

Skutečně, tolik hesel, kolik zní v cenzurované diskusi na archiwebu, to už nemůže být samo sebou. Udivují mě ty argumentace v tom smyslu, že mám přijmout i to, co se mi nelíbí, pokud nejsem schopen snést doklady pro to, že nejde o „dobrou architekturu“. Na druhé straně jsou prezentovány výroky typu „Líbí, díky Otíku“, aniž by k tomu zazněl výklad, v čem se jedná o dobrou architekturu. Do toho vstupují zastánci staveb ze 70. a 80. let 20. století s obhajobou „výdobytků“ v tom smyslu, že mohly vzniknout i horší stavby, což není reálně objev (typicky obchoďáky Kotva nebo Máj v Praze), tedy, že máme být vděční, že to nebylo horší. Do toho někteří vstupují s názory, že je třeba hájit Kotvu, aby na jejím místě nevzniklo něco horšího (a nesmíme asi dbát na ty zničené staroměstské pompeje). Nebo dokonce znějí vtipné repliky, že i Kotva je stopou doby, což je samozřejmě pravda a vědělo se to již dříve, než byla postavena. Tedy mi v tom hlavně chybí ten lidský cit, protože podobné argumenty lze snášet pro kde co. Jistě by měl na dotyčném místě být cit kvalifikovaně zkoumán, dokonce omezován, aby nevedl k omezení druhých. Ale kdo jiný by nás vedl?
Z diskusí úplně zmizely hodnoty, které zmizely, aby „nové hodnoty“ vznikly – nemá cenu nad nimi plakat, ale hledat poučení v rizikových postupech, které k jejich zkáze vedly. Z diskusí zmizely i hrůzné scenérie panorámat (neznám v Praze moderní stavbu, která by v tomto smyslu byla citlivá – že bych na nějakou zapomněl?…; třeba poznámky k Interincontinentalu jsou spíše veselou ilustrací toho, jak „vrstevnaté problémy“ před námi vyvstávají; podle mého není naším úkolem sami sebe přesvědčovat, že předešlá surová architektura je dobrá, protože hrozí, že jakoby z logických důvodů budeme trvat na pokračování), i detaily hluchých prosklených parterů (kde za kouřovými skly v el-oxovaných okázalými chuchvalci „gumy“ těsněných rámech vidíme jen zadní strany regálů se zbožím, odhozené igelitky apod.), zpravidla skrytých v polojeskynních koridorech (typicky podél fasád Kotvy, v osobitém náznaku u Nemáje do Spálené a na starostenský hřbitůvek se směšnou zelenající skleněnou „dekorací“ a zelinářskými stánky, ale v plné míře do Národní, byť je tam jeden ze vstupů, v drastické podobě, hodné zaznamenání pro budoucnost, pak u „dispečinku“, před hlavním nádražím), ale hlavně naprosto surový vztah k urbanismu (stavební struktura, devastace podzemí, nelad průhledů/pohledů, vždy znovu ty partery: Pakůl, Ollok, Pardubice, Plzeň – nevím, jak tomu říkají, snad dům hrůzy u Radbůzy /ten by měl být zachován jako odstrašující příklad pro budoucnost, i když by přitom bylo třeba udržovat informační systém jako v nějakém skanzenu totality, nechci říci koncentráku…/, což v oboru architektury začalo na počátku 20. století a dodnes ovládá většinu architektů a urbanistů, bohužel i nekriticky formulujících historiků architektury). Nikdo neřeší ty hluché štítové fasády (ale v diskusi byly zmíněny, i když s úsměvnou shovívavostí, jako by autor příspěvku měl něco podobného na svědomí – ale díky, že se projevil). Ani já neřeším ty architekty. Naopak myslím, že je vhodnější se s tím vypořádat jako s projevem doby a chvatně odkráčet.
Znějí argumenty ve prospěch hodnotných urbanistických „řešení“ Kotvy a Ještědu. Jak to poznat? Hlasováním? To nemá cenu – to už víme z voleb i z logických testů. Mám svůj jediný nesouhlasný hlas sám odsoudit?
Nezbývá, než doufat, že architekti překonají schémata.

2009/05/19 Posted by | Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

Záznam ze zasedání Pracovní skupiny České komory architektů pro památkovou péči – 15. 4. 2009

Zdroj.

Editor: Dita Pavelková
Záznam ze zasedání pracovní skupiny pro památkovou péči České komory architektů, která se konala ve středu 15. dubna od 14.00 hod. v zasedací síni České komory architektů v Josefské ulici 34/6, Praha 1 – Malá Strana.
Přítomni:
členové PS: Ing. arch. Karel Doležel, Ing. arch. Alexander Gjurič, Ing. arch. Martin Krise, Ing. arch. Pavel Kupka, Ing. arch. Jiří Merger, Ing. arch. Miloš Solař, Ing. arch. Petr Všetečka
členové představenstva ČKA : Ing. arch. Martin Peterka, Ing. arch. Milena Vitoulová
kancelář ČKA: Ing. Martin Turek, ředitel kanceláře
Jako čestný host se zasedání zúčastnila Ing. arch. Naděžda Goryczková, generální ředitel Národního památkového ústavu.
Hlavním bodem programu zasedání pracovní skupiny bylo setkání s Ing. arch. Naděždou Goryczkovou, generální ředitelkou NPÚ, která se dostavila ve 14.50 hod. V rámci písemné pozvánky na jednání byly paní ředitelce sděleny některé náměty, o kterých by s ní členové PS chtěli diskutovat.
V úvodu jednání předseda pracovní skupiny Jiří Merger přivítal paní generální ředitelku, představil přítomné a požádal ji, zda je může seznámit se zásadami, které bude ve fungování NPÚ ve své vedoucí funkci uplatňovat.
Ing. arch. Goryczková poděkovala za pozvání na setkání na půdě ČKA a sdělila, že by v budoucnosti velmi ráda s Komorou dále úzce spolupracovala. Následně velmi obsažně vysvětlila s jakým programem se zúčastnila výběrového řízení na funkci generálního ředitele NPÚ a jak tento program uplatňuje v praxi. Ze zasvěceného výkladu lze ve stručnosti shrnout tyto body:
– na přelomu dubna a května bude veřejnosti a médiím představena nová koncepce NPÚ
– bude vytvořen fungující orgán Generálního ředitelství, který bude zastřešovat všechny podřízené útvary a pracoviště NPÚ
– Ústřední pracoviště se musí stát elitním pracovištěm, které bude spravovat péči o Národní kulturní památky ve správě Národního památkového ústavu a o památky Světového kulturního dědictví UNESCO
– Ústřední pracoviště bude především metodickým a dokumentačním pracovištěm, zajišťujícím odborný servis pro oblastní pracoviště NPÚ. Některé pravomoci ústředního pracoviště (např. dohled u vybraného souboru NKP) budou přeneseny do regionálních pracovišť.
– NPÚ je veřejností vnímán jako garant ochrany památek a kulturního dědictví České republiky. Z tohoto důvodu musí být zlepšen i mediální obraz památkové ochrany.
– Oproti současnému stavu se musí zlepšit spolupráce s výkonnou složkou památkové péče ve vydávání stanovisek a rozhodnutí.
– Trvalou snahou zůstane úsilí a o stálé zvyšování odborných znalostí pracovníků ústavu v rámci celoživotního vzdělávání a dalších forem zvyšování odbornosti. Proto se uvažuje také o zavedení některých „atestací“ pro určité oborové specializace.
– NPÚ stále zápolí s nedostatečnými finančními prostředky na svůj provoz a s nízkými mzdovými fondy. Jednou z úvah o zlepšení tohoto stavu je i záměr vytvořit v ústavu „kariérní řád“, jako motivující prvek pro setrvání v oboru.
– Do organizační struktury NPÚ patří i správa památkových objektů, což zahrnuje 104 státních objektů (nejen hradů a zámků)
Po zasvěceném výkladu následovala diskuse paní generální ředitelky s přítomnými. Diskuse se týkala mnoha odborných problémů fungování památkové ochrany v České republice a také námětů pro další spolupráci České komory architektů s Národním památkovým ústavem (jsou uvedeny v závěru tohoto zápisu).
Z této diskuse lze zmínit:
– Věcný návrh zákona o památkovém fondu, který byl vypracován v loňském roce: Není známo, jaký osud bude tento dokument mít. Stále je možné, že se v práci na něm bude pokračovat. NPÚ i ČKA však mají ke konečnému znění, tak jak bylo formulováno na podzim 2008 vážné výhrady. Mimo jiné v něm bylo navrženo oproti současnosti méně významné postavení odborné složky památkové péče ve vztahu ke složce výkonné a proto by mělo být znění upraveno tak, aby byla více zohledněna závaznost odborných stanovisek.
– Na tento námět navázala diskuse o „dvojkolejnosti“ či “jednokolejnosti“ vydávání stanovisek a rozhodnutí ve správním řízení. Ing. arch. Goryczková se přiklání spíše k zachování současné „dvoukolejnosti“, ale s podmínkou, aby odborná stanoviska byla pro výkonný orgán závazná. Arch. Peterka se domnívá, že by se v diskusi o „jednokolejnosti“ mělo pokračovat (odborný orgán by stal i orgánem výkonným).
– Ing. arch. Goryczková přikládá velký význam vydávání „Plánů ochrany památkových rezervací“. V současné době není žádná metodika pro zpracování těchto plánů. NPÚ pořádá na toto téma 23. 4. 09 v Jindřichově Hradci seminář. Uvítala by, kdyby se autorizovaní architekti na zpracování plánů ochrany podíleli. Je možné uspořádat další workshopy a vypracovat vzorový plán ochrany. Arch. Všetečka se obává, že plány ochrany se mohou někdy dostávat do kolize s regulačními plány. Arch. Merger upozornil, že všechny památkově chráněné stavby a území by měly být v plánech ochrany vyznačeny jako architektonicky a urbanisticky významné stavby ve smyslu zákona 360/92 Sb. Plány ochrany jsou velká příležitost pro spolupráci NPÚ a ČKA.
– V další diskusi se arch. Goryczková vyjádřila i k otázce na vytvoření subjektu „autorizovaného památkáře“. Tento námět spíše odmítá, neboť se obává, že tento odborník, pracující na objednávku investora a který by byl tímto investorem honorován, by se mohl dostávat do velké závislosti na jeho záměru. Zároveň byla vyslovena i námitka nedostatečného odborného zázemí tohoto památkáře (fyzické osoby) v celé šíři problematiky památkové ochrany.
– Dalším bodem rozpravy se stala Ministerstvem životního prostředí vyhlášený program „Zelená úsporám“. Přítomní se shodli, že způsob, jakým byla tato akce vyhlášena a zvláště splnění několika podmínek pro získání dotací, by mohly mít neblahé důsledky v památkově chráněných zónách, zvláště u nechráněných historických objektů (zateplování štukových průčelí, plastová okna apod.). Přítomní proto doporučí představenstvu Komory, aby se ČKA připojila ke stanovisku (nebo aby se podílela na jeho formulaci), ve kterém by byly vysloveny obavy z možných negativních dopadů této aktivity a které by mělo být urychleně zasláno na MŽP.
V závěru jednání byly zformulovány možné oblasti spolupráce mezi NPÚ a ČKA, které přítomní členové představenstva, architekti Merger, Peterka, Vitoulová, předloží k projednání a případnému připomínkování a odsouhlasení představenstvu Komory:
– Stanovisko k programu MŽP „Zelená úsporám“ (aktuální problém)
– Spolupráce autorizovaných architektů na vytváření Plánů ochrany památkových rezervací
– Spolupráce a vzájemná informovanost při připomínkování nových legislativních norem
– Delegování zástupců ČKA do poradních orgánů NPÚ
– Vzájemná informovanost o pořádání seminářů, konferencí a vzdělávacích i jiných akcí a případná záštita ČKA nad nimi (též v rámci celoživotního vzdělávání autorizovaných architektů i pracovníků NPÚ)
Po projednání těchto návrhů bude uskutečněno jednání s představenstvem ČKA, o které Ing. arch. Goryczková požádala, a kde budou upřesněny konkrétní formy spolupráce.
Zasedání skončilo v 17. 55 hodin
Zapsal Jiří Merger

2009/05/13 Posted by | organizace památkové péče, památková legislativa | | Napsat komentář

Weiterbauen am Denkmal – Další život památek

Téma výročního sněmu německé památkové péče jako tradičně nabízí mnohostranné využití a výklady, čehož je v programu akce ve značné míře využito. „Další stavění na památce“ je obecně známé a s velkým zájmem zkoumané coby stavební vývoj památek. Naproti tomu aktuální zásahy jsou často striktně odmítány. Je asi zřejmě, že prvořadým důvodem k tomu je diskutabilní pojetí moderního projektování, tak úroveň řemeslných prací. Přesto však se účastníci sněmu zřejmě pokoušejí hledat cesty v seriózní diskusi. Nakonec také my bychom měli o čem debatovat. Možná k tomu zase dojde, až se za pár týdnů budou oslavovat ty nové věže na bývalé malostranské radnici v Praze. Diskuse na toto téma byla poměrně rázně tlumena, jakoby odmítavé postoje některých památkářů byly nějakým apriorním poškozením památkové péče. Přitom každým zásahem – ať konzervačním, nebo rekonstrukčním či revolučním – vtiskujeme do tváře a organismu památky svou stopu. Možná stojí za to hledat důvody pro své takové jednání, možná nestojí. Nevím, k čemu dojdou v Německu, kde je nejednou reálná praxe památkové péče jakoby v drastickém protikladu s propracovanou teorií. Ale možná není.

K tomu program sněmu zde:

http://forum.db.rjm.de/data/akt/Flyerentwurf_VdL_2009.pdf

Témata např.: záchrana památky její dostavbou; doplňování historického urbanismu; kdy končí konverze industriální památky?; co s prolukami?; muzealizace vs. nové hospodářské uplatnění; zachování substance vs. přizpůsobení funkčním potřebám (které mohou být podmínkou dalšího zachování); substance a vnímání památkové hodnoty; historické „vrstvy“ v péči o kulturní krajinu; relace mezi laboratorními poznatky o substanci památky a způsobem péče o ni; originál, nebo rekonstrukce? (historické doplňky poškozených památek vs. falzátorství).

Naši „polem pracující“ památkáři takové otázky řeší denodenně. Možná s nemalými úspěchy i proto, že se nezdržují pořádáním výročních sněmů.

2009/05/11 Posted by | Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

Na tom pražským móstě… (20090509a)

Oprava Karlova mostu v Praze rozhodně právem vyvolává pozornost – právem samozřejmě v tom momentě, kdy si uvědomíme, že nic není červenobílé. Víceméně nepochybuji o seriózním přístupu pověřených pracovníků památkové péče. Na druhé straně sice s pochopením pro jejich pracovní přetížení, ale přeci jenom s údivem, přijímám jejich alergii vůči různým nekompetentním dotazům. Ale nevím, co bych s tím dělal. Tak se snad pokusím pro případné upamatování zde prezentovat pohříchu namátkou získané novinové články a jiné věci.

Na Karlově mostě se bude slavit i opravovat
20090509
Praha, Staré Město – Velký problém teď stojí před techniky a památkáři, kteří se zabývají opravou Karlova mostu. Oprava zábradlí mostu došla až k jedenáctému poli na staroměstské části mostu, ve které se dochovala řada unikátních kamenů, starších než zábradlí.
„Kameny nejsou v dobrém stavu. Je nutné je vyjmout, ošetřit a rozhodnout co s nimi, jestli se do mostu ještě někdy vrátí,“ vysvětluje Daut Kara ze společnosti Mott MacDonald, který pro magistrát dohlíží na opravu mostu.
Kameny přitom nejsou jedinečné jen stářím, ale některé mají i velmi neobvyklý tvar. „Jeden z kamenů je mnohem delší než ostatní kameny, ale přitom je užší, než je šířka zábradlí,“ popisuje vzhled výjimečného kamene Kara.
Kvůli rozhodnutí, jakým způsobem budou kameny ze zábradlí vyzdviženy, se ve čtvrtek na mostě sešla zvláštní komise expertů Národního památkového ústavu. Ta má na opravy po posledních dohadech o kvalitě rekonstrukce dohlížet.
Zábradlí však není jediné, co se nyní bude na mostě opravovat. Příští týden sejmou restaurátoři i mramorové obložení v sousedství sousoší Kalvárie. „Budeme opravovat kameny pod obkladem a doděláme pod obložení izolaci, protože mramor bránil jejímu dokončení,“ vysvětluje Kara.
V květnu se z mostu do restaurátorské dílny přestěhuje sousoší Kosmy a Damiána. Plastika se na most vrátí, až pro ni bude dokončen nový podstavec.
Velká sláva pak most čeká koncem týdne. Na památku se v rámci oslav svatého Jana Nepomuckého vrátí barokní mřížka, která z mostu zmizela před 40 lety.
Slavit se nebude jen na mostě, na Vltavě se objeví třeba osm pravých benátských gondol i s gondoliéry.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES – Praha

2009/05/09 Posted by | Teorie/praxe památkové péče | , | 1 komentář

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond