Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě si zaslouží i pozornost památkářů

1/ Možná by jej památkáři měli více vyzdvihnout, ale asi se to bere tak, že když i vrcholnou osobností a představitelkou české památkové péče je významná odbornice a badatelka, mají „splněno“. Snad tomu tak opravu je.

2/ V souvislostech památkové péče se angažuje mnoho vynikajících odbornic. Je pravdou, že jsem během let vlastně ani nezaznamenal nějaké „genderové“ nesrovnalosti na odborných konferencích, při organizaci výzkumů apod. Nicméně nemohu vyloučit, že k nějakým atakům či nelibostem mohl někdo poklesnout. Je také možné, že i já jsem někdy mohl někomu připadnout málo vstřícný.

3/ Některé památkové vědátorky významně ovlivnily celý stav ochrany kulturního dědictví dnes. Mně vždy vytane na mysli především paní docentka Milada Radová-Štiková; letos si připomínáme 100 let od jejího narození. Právě ona však je příkladem „politického“ nedocenění až deptání. Přesto svou morální pevností i odborným soustředěním a nasazením ovlivnila řadu lidí z generací, které v současnosti významně působí v památkové sféře.

Paní docentka Milada Radová-Štiková v kruhu svých žáků a přátel v roce 1990

4/ Samozřejmě bych takto nerad opomíjel řadu dalších památkových badatelek, často ovšem začleněných do „garantských“ pozic památkové organizace, ale současně velmi aktivně působících v řadě výzkumných projektů v NPÚ, ale i akademických aj. výzkumných institucích.

5/ Zaslouží obecné uznání, ale i zájem o výsledky jejich práce. Ale také nadšenou pracovní součinnost, kde to jen jde. Bude mi potěšením, kdykoliv bych na to sám stačil…

© Jan Sommer, 20200211

2020/02/11 Posted by | glosa, osobní zprávy, památkář | , | Napsat komentář

Zamaskovaná gotika na Zbořenci

Fragment gotického portálu v areálu zaniklého kláštera křížovníků Božího hrobu Na Zderaze v Praze na Novém Městě.

2/ Klášter dvakrát zanikl a mnohokrát byl přestavován. Viditelných reliktů na místě zůstává několik málo. Skrytě v konstrukcích nynějších staveb (zejména domu čp. 275/II) jich bylo několik odhaleno dříve v minulém století a část z nich je „prezentována“ „in situ“ na zadním dvoře domu. V roce 1904 byly při prakticky barbarské demolici barokního kostela získány nějaké středověké i barokní relikty (či odlitky – např. barokních pilastrových hlavic apod.), jež jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Další rozsáhlé zprávy nepochybně budou časem získány při „záchranných“ archeologických výzkumech, ale i při sledování stavebních úprav existujících objektů, jak v uvedeném domě, tak i v areálu Techniky.

čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha (20200121)

Obr. 1. Úsek zdi s ukrytými relikty poškozeného gotického portálu.

3/ Jedním z posledních významnějších reliktů je část ostění gotického portálu, nyní existující na dvoře Techniky. Zvláštní na něm však je to, že vlastně nikdo neinformovaný jej nerozpozná. Na první pohled bychom mohli myslet, že se jedná o nějaký zbytek ohradní zdi, možná stěny jakékoliv stavby, jejíž význam nemáme podle čeho posoudit, docenit. Zvláštní jsou výrazná zkosení hran, ale jejich důvod bez dalšího sotva kdo může uhodnout. Protože se tu stavebně upravovalo zcela nedávno, je možné, že se plánuje umístění nějaké informační cedulky. Ale jisté to není, protože dvůr je dnes modernizován do podoby úhledného parkoviště, uzavíraného robustní dálkově ovládanou bránou. Nicméně tu bylo pořízeno i posezení s popelníky pro dýchače tabákového dýmu.

čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha (1979; foto SÚRPMO)

Obr. 2. Fragment zdi s těžce poškozeným ostěním gotického portálu v roce 1979 (foto SÚRPMO).

4/ Na ploše dvora – parkoviště – se nachází i poslední dochovaná funkční část sakrálního komplexu, kaple Božího hrobu, do roku 1904 přiléhající k boku barokního kostela. Proto je možné, že bude při určitých příležitostech, třeba i turistických prohlídkách, plocha parkoviště přístupná širší veřejnosti. Tím spíše by bylo vhodné nějakou informaci o významu chabých pozůstatků, jakož i archeologických nálezech, a nakonec i o významných středověkých a barokních dějinách návštěvníkům nabídnout.

5/ Věřme, že k něčemu takovému dojde – můžeme předpokládat, že investor i památkáři něco v tom smyslu zamýšlejí. Přesto jde o obecnější problém, často opomenutý, nyní ilustrovaný na konkrétním příkladu.

© Jan Sommer, 20200203

2020/02/04 Posted by | dokumentace památek, evidence památek, prezentace | | Napsat komentář

Památky opravou interpretované, ale historicky umlčované?

1/ Malé nerealistické postesknutí.

2/ Opravit památku vždy znamená nějak ji změnit. Od dob rozpoznání specifického významu obecného kulturního dědictví a jeho zavedení do vzdělávacích systémů (i když to je i ve vztahu k dějepisu či vlastivědě pořád s rezervami), akademií i zákonodárství, jsou památky krom krásy oceňovány i jako svědkové minulosti. Pro takové svědky je nepochybně podstatná vypovídací schopnost. Ta je velmi komplexní (a s rozvojem nových technik výzkumu i teoretického bádání je vše stále spletitější). Stále více se její součástí stávají výsledky technologických či socio-historických výzkumů, často spojené s užitím komplikovaných a nákladných aparatur. Výsledky různorodých výzkumů pak jsou z velké části umlčeny deponováním v archivu. Podobně i památka samotná, ve chvílích kulminace degradace či havárie, případně i v průběhu restaurátorských, konzervačních či konvertujících zásahů (zvaných typicky např. obnova, rekonstrukce, modernizace apod.), může přechodně či krátce (třeba i po dobu minut mezi odlomením nějakého kusu zpuchřelé omítky, proškrábnutím spár a novým zaomítnutím) podávat neobyčejně intenzivní výpověď o mnohovýznamové podstatě své hmotné substance. Ta vypovídá o proměnách stavby, vč. případných a ne neobvyklých improvizací, stylových či funkčních korekcích, překrytých pozdějšími změnami apod. Můžeme tak mnohdy vysoce efektivně doplňovat to, co víme z (obvykle mezerovitých) písemných či grafických pramenů apod.

Vyšehrad (P02), Táborská brána (20200201)

Obr. 1. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20200201. Zdivo je zakryté novou omítkou, po té, co bylo několik let neomítnuté, zřejmě s cílem zdivo odvlhčit. To se celkem očekávatelně ne zcela podařilo, takže na omítce se objevují vlhké fleky, a snad už i výkvěty solí. Nicméně je prostředí uklizené opatřené omítkou snad normově kvalitní. Jaké je zdivo pod omítkou nemůžeme tušit. Je-li staré, obnovené, přeplentované, zda obsahuje starší druhotně užité kusy apod.

3/ To jsou nejspíše obecně zřetelné pravdy, i když v běžném provozu studia i ochrany památek asi nejednou podceněné (např. pokud jsou uvedeny do „konkurence“ s bojem za holé zachování památky vedeným s nekulturním developerem apod.). Ale na jejich základě snad lze stále potřebně připomínat spojitost přehledně zpracovávané a zpřístupňované dokumentace i výsledků zkoumání. Sebelépe fundovaně zabezpečená oprava zastře něco (často vše), co by bylo možné z památky pohledem „číst“ o její historicitě, struktuře apod. Současně ale stále častěji disponujeme analytickými podklady i odborn(nick)ými interpretacemi (typologickými či chronologickými začleněními apod.), jež ale prakticky nedovedeme propojit s momentem pozorování objektu, kdy jsme vlastně vydáni všanc tomu, jaká metoda „zásahu“ („rekonstrukce“ apod.) byla právě zvolena.

Vyšehrad (P02), Táborská brána (20180704)

Obr. 2. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20180704 (stejná partie zdiva průjezdu, jako na předchozím snímku).  Zřejmě ve snaze dosáhnout vysušení zdiva byla několik let omítka osekána a byly částečně vyčištěny i okraje spár ve zdivu. Vidíme celkem nepřehlednou strukturu zdiva, sestávajícího z velké části z druhotně použitého materiálu. Čili nejde o zvláště významné zjištění. Ale právě i k takové informaci by bylo vhodné se dopracovat, pokud je známá a někde je uložená příslušná dokumentace.

4/ Tento přístup je asi ideální pro pozorovatele pozitivně naladěného, znalého obecných dějin, několika letopočtů, třeba i sečtělého v „Heroutovi“ apod. Ale i mezi takovými se najdou lidé se zájmem o hlubší detaily. Těm by mělo být možné nabízet hlubší „vhled“ pod apartní skořápku aktualizovaného objektu. Moc netuším, jak by se taková věc dala technicky provést, ani nemám zdání, jaké investice by to vyžadovalo. Ale vzhledem ke stavu informačních technologií se zdá, ale mohu se zcela mýlit, že by mohlo být možné zpřístupňovat nějak vytvářené informace k operativnímu užití. Typicky při pohybu v terénu, případně při četbě, sledování souvisejících objektů ve fotobankách apod. Zdá se, že by k tomu mohly pomáhat nějaké sdílené sbírky odkazů, klíčových slov apod., zejména spolu s mapovým přístupem.

5/ Nemám k tomu žádnou preciznější představu, žádný návod. Ani mě nenapadají vzory, protože většina institucí, dobrovolníků i výzkumných grantů vytváří izolované systémy. Určitá vodítka by bylo možné vyvozovat z toho, jak postupují např. prazdnedomy.cz (např.), velmi intenzivně odkazující prakticky na cokoliv souvisejícího, co je na síti nalezeno, nebo drobnepamatky.cz (např.), mj. s přepychovým propojením na historické mapy. Velký potenciál samozřejmě v tomto směru má i Wikipedie, ale zpracování se místo od místa velmi liší (a je navíc mnohdy měněno), ale lze předpokládat, že se stále více bude projevovat přínos spolupráce wikipedistů s mnoha jinými tvůrci dat (vč. obou předešle jmenovaných).

© Jan Sommer, 20200202

2020/02/02 Posted by | analýza památek, dokumentace památek, dostupnost dat, glosa, OPD, opravy památek, prezentace | , , , , | Napsat komentář

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

1/ Info na webu pořadatele (verif. 20191214)

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Tiráž.

2/ Výstavy k dějinám architektury jsou celkem specifickým „druhem“ prezentací, shromažďujícím stavební plány, staré i nové modely, dobovou ikonografii, ukázky souvisejících traktátů aj. publikací, obvykle portréty (podobenky) umělců či jejich objednavatelů… Prakticky nic z toho nechybí ani na nobilovské výstavě, leda snad aktuální snímky staveb, což by asi mohlo pomoci i představě návštěvníků o časové proměnlivosti památek, o jejich pohledovém uplatnění v měnícím se prostředí. A nakonec i o výsledné podobě podle zvolené varianty z představovaných návrhů, protože každý nemá objekty do detailu v paměti…

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Fialová asi byla Nobileho oblíbená…

3/ U vstupu návštěvníka „navnadí“ růžovofialová barevnost na plakátech a posléze i fialové dveře v pozadí barokního vstupního portálu. Nakolik toto bylo inspirováno dílem Nobileho, to si asi zdatnější návštěvníci nějak vyluští.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Vstupní část expozice.

4/ Instalace je celkem pečlivě provedená, příhodně střídmě osvětlená, akorát tak, aby obsah plánů byl docela dobře čitelný. To je vskutku namístě, protože se jedná vlastně o drobnokresby, provedené s až skoro neuvěřitelnou precizností a pečlivostí. (Návštěvníkům lze navrhnout vybavit se lupou.)

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Drobné kresby jsou provedeny s ohromující přesností.

5/ Specialitou současného výstavnictví jsou popisky exponátů, obvykle nízko umístěné a psané drobnými literami. Zde je místo pro popisky zvolené celkem dobře. Obvykle snadno určíme příslušnost k exponátu a písmo má i únosnou velikost (malost). Nicméně texty v negativním provedení (bílé znaky na černém podkladu) se z velké části ocitají mimo celkem úzce směrovaný kužel jinak vhodně rozmístěných svítidel, takže v potemnělých místnostech často přečtení činí potíž.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Ze skladby exponátů není tak úplně jasné divákem logicky očekávané napětí mezi technikou a krásou, naznačené v názvu výstavy. Nicméně dokonalé stavební inženýrství, mistrovská detailní technická kresba i výrazný zájem o využití „moderních“ materiálů včetně litiny z plaských sléváren toto nakonec zřetelně tlumočí.

6/ Někdy v minulosti asi probíhaly diskuse o tom, zda nobilovský apod. styly pojmenovávat klasicismus, jak tomu bylo u nás po mnoho desetiletí zvykem, nebo neoklasicismus, jak bylo zavedeno především na Západě. Zde již vidíme celkem jednoznačné vítězství anglicismu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Varianta projektu Koňské brány pro Václavské náměstí v Praze.

7/ Je tomu tak zřejmě proto, že v zahraniční literatuře (nedovedu to jako nespecialista blíže vyhodnotit, ale zřejmě jde hlavně o anglicky psanou vědu) se klasicismem rozumějí všechny „retro“ vlny návratů k antikizujícímu (antickému?) tvarosloví. U nás ovšem klasicismus k označení stylů kolem 1800 docela dobře vyhovoval, protože např. pro renesanci se nepoužíval, a např. pro novorenesanci také ne. A dokonce se v naší literatuře setkáváme s užitím „novoklasicismu“ právě pro novorenesanci apod. cca ve druhé polovině 19. století. Takže v našich podmínkách postupné převedení novoklasicismu do doby kolem roku 1800 a po něm je sice odbornou obcí asi shodně přijímáno (může tomu tak být i proto, že se to tak už učí i ve školách), ale obecně toto novoužití termínu původně a do nedávna označujícího něco jiného (a u nás prakticky neznámého) zřejmě není jasně vysvětleno, odůvodněno např. slovníkově apod. (Zřejmě to zatím vůbec nedolehlo do Wikipedie.)

8/ O nesnadnostech v tomto smyslu nakonec svědčí i nedávné vysvětlení od samotné autorky výstavy:

9/ „Evropský neoklasicismus i středoevropský klasicismus jsou na rozdíl od gotiky nebo baroka pojmy značně přesahující pevné hranice období let 1750-1850. Kromě této doby se jako tendence vycházející obecně z antické architektury sloupových řádů objevují v dějinách architektury v různých podobách od renesance až do 20. století. V kontextu umění 19. století se používá první pojem pro architekturu, která vznikala v zemích s tradicí barokního klasicismu, jako byly Francie a Anglie. Ve Francii se objevují první náznaky ve čtyřicátých letech 18. století a za vlády Ludvíka XVI. (1774-1792) vykrystalizovaly do podoby lujsézního rokoka i strohé monumentálnosti tzv. revoluční architektury. Závěr tvoří období empiru císaře Napoleona I. V Anglii, kde se neoklasicismus označuje podle svého zdroje neopalladianismus, se jeho počátky spojují s cestami do Itálie a reedicemi teoretických spisů.“ Taťána Petrasová: Architektura „státního“ klasicismu, palladiánského neoklasicismu a počátků romantického historismu. Čechy 1780-1840, in: Dějiny českého výtvarného umění (III/1) 1780/1890, Academia, Praha 2001 , s. 28-29.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Kynžvart ve variantách projektu, vytvářených zřejmě v diskusích s kancléřem Metternichem.

10/ Výstavní katalog je poměrně solidně vytisknutý, což platí i pro drobné reprodukce kreseb zejména v Katalogu díla. I když místy jsou snad z uvážení grafika malé zbytečně, když okolo zbývá bílá plocha papíru. Přesto je to ale pro čtenáře dobrá pomůcka pro základní orientaci v textu. Při prohlídce však přeci jenom trochu zalitujeme, že nějaký on-line doprovod výstavy nebyl vytvořen na internetu, protože je jasné, že vytvořené scany mají vysoké rozlišení a nejednomu zájemci o podrobnější poznání by nepochybně pomohly.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Přípravný nákres pro stavbu zámku Kynžvart s „odklopnými“ variantami výtvarné koncepce. Jejich odhalení by mohlo být jedním z přínosů případné on-line verze výstavy, protože logicky nic takového není fyzicky možné.

11/ Nezdá se, že by speciálně ÚDU s něčím podobným počítal. I když by to šíření zpracovaných informací jen a jedině prospělo, což přeci nepochybně musí být úmysl realizátorů výzkumu i zpracovatelů výstavy a katalogu. Z nějakého důvodu však stále činí potíže představa, že jsou dokumenty dostupné komukoliv i neplatícímu, fyzicky neschopnému dorazit na výstavu. Nechci vyloučit, že zde třeba již bude zvolen jiný přístup (takové případné záměry pořadatel zřejmě nikde nepopisuje). Ale za zmínku to stojí i proto, že i v případě on-line zpřístupněných výstav se často jedná o nápadně izolované stránky se specifickou terminologií, s individualizovaným systémem vyhledávání či třídění apod. Ideální pro uživatele by ovšem bylo, kdyby data byla dostupná v nějakém „všeobjímajícím“ systému paměťových institucí, nebo pod.

12/ Čili v tomto případě by byla k nalezení s jinými dokumenty týkajícími se Plas či Kynžvartu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Souhrnný plán úprav staré prelatury kláštera Plasy.

13/ Navíc se „u“ on-line exponátů mohou „sejít“ lidé, kteří se neměli šanci setkat fyzicky na výstavě, ale navíc mohou zavést debatu i s lidmi, kteří ani o pořádání nevěděli. A co více, je-li stránka vhodně provedená, může tuto komunikační službu provádět ještě řadu let po dernisáži a nadále tak svému tématu prospívat a výsledky práce pořadatelů ještě více „zhodnocovat“.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Antikizující dóza z Kynžvartu. Asi plaská litina?

14/ Cena katalogu 250 Kč. při 96 stranách působí trochu přemrštěně, zvláště v souvislosti s dotováním z grantu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Součástí expozice je i „projekce“, prezentující „karuselově“ několik plánků a kreseb, ale bez popisek! Prezentovaný plánek kostela sv. Václava v Plasích jednak není popsán, jednak není „řešena“ diskuse s Bohumilem Fantou, který uvažoval o jiném autorovi…

PDF (bude)

© Jan Sommer, 20191214

2019/12/14 Posted by | recenze, výstava | | Napsat komentář

Při publikaci fotek na internetu je třeba vždy uvést lokalizaci a datum

Mnoha lidem fotografujícím památky se zdá, že hlavní hodnota jejich snímků je naplněna náladou, emocí, mnozí jsou asi opojeni zdařilostí vypracované kompozice… Proč ne, ale každý jejich snímek zachycuje nějakou památku v jejím momentálním stavu. Proto by autoři měli vždy podpořit možnosti následného dohledání publikovaných snímků. Památka se bude v čase měnit, může dokonce zaniknout. Je také předmětem zájmu možných návštěvníků, ale i výzkumů, inventarizací apod. Ale většinu takových požadavků může plnit, pokud se publikující osoba uvolí doplnit aspoň minimální jednoznačný popis.

Popis by měl vždy obsahovat název lokality (v 1. p. j. č.!), označení objektu, datum fotografování. Dle možností je vhodné doplnit nějaké popisné údaje, protože jen tak „nabídneme“ snímek textovým vyhledávačům apod. Vždy je vhodné přidat souřadnice místa focení, protože to může pomoci při identifikaci dokumentované věci.

Tedy např.

  • Kotěhůlky, kostel Sv. Kříže, podzim 2019
  • Kotěhůlky, chalupa čp. 5, 20191008

Ideový odkaz reprezentovaný památkami daleko přesahuje pohnutky fotografa. Náležitému respektu k hodnotám památek odpovídá, že fotky poskytneme k dalšímu využití.

Obvykle stačí celkem málo. Proto se zamyslete a nikdy nezapomeňte na tyto souvislosti Vámi pořízených snímků.

Dnes registrujeme mnoho různých fyzických i on-line fotografických kurzů, rovněž pro dokumentaci památek. Fotodokumentace je tradičně součástí edukace historiků umění či stavitelství. Výzva a návod k vhodnému sdílení fotek památek by v takových situacích měla zaznít vždy.

Nikdy by se nemělo zapomenout upozornit na přednosti poskytování fotek památek pro využití na Wikipedii.

Doporučení:

Lze také doporučit uvedení různých slovních označení obsahu snímku. Může to jednak napomoci jejich nalezení v různých výzkumných aj. souvislostech. Rovněž to může napomoci vývoji počítačových programů vyhledávajících v obrazových souborech.

Typicky by se mohlo jednat o doplnění slov jako chalupa, kostel, okno, věž, socha, náhrobek, mlýn…

Příklady:

Fotobanka Rajče

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne i Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní. https://www.rajce.net/a301243

Metainformační systém NPÚ. Zde lze použít jako jednoduchý vzor velkou část položek, tedy jejich „popis“, protože jinak je velmi komplexní uspořádání docela nesnadno přehledné.

Metainformační systém NPÚ. Příklad

Příklad velmi obsáhlých metadat, z nichž ovšem jako vzorek pro naše účely postačí kolonka „Popis dokumentu“ (vlastně jde o určení dokumentovaného objektu, ale dobrá…). Zdroj.

Geograph

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku. Těžko s tím něco snese srovnání, u nás asi podobná podpora fotografům nevznikne. https://www.geograph.org.uk/photo/5478363

Pokud nedojde k nějaké efektivní shodě, bude vždy problém s lokalizací.

Jedním z pokusů najít v tomto směru nějaké řešení, jsou „plus kódy“ v mapách Google, např. Zatím však nevíme, zda by bylo možné s jejich pomocí propojit snímky jedné věci od více lidí či hledat „obsah“ sousedících polí atd.

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.)

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.). https://mapy.cz/s/hukumavole.

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | 1*, 1**, dokumentace památek, dostupnost dat | | Napsat komentář

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století

Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002), kurátor: Martin Pavlis

Anotace pořadatele (Zdroj, FB):

Přestože fotografie už dávno ztratila status zcela objektivního zobrazujícího média, bývá tak stále vnímána, a to zejména v její vědecké poloze, jakou je i dokumentace architektury a památek. Úkolem dokumentačního fotografa uměleckých děl je maximálně eliminovat „parazitní“ prvky, které se do fotografie vkrádají a které zachycovaný objekt z hledaného neutrálního bezčasí „rušivě“ vtahují zpět do naší reality. V rozporu se záměrem fotografa však snímky často obsahují opomenuté či neodstranitelné detaily, které mohou prudce zaútočit na naše vnímání a učinit fotografii vícevýznamovou.

Výstava představuje dokumentační fotografie ze 70. až 90. let 20. století ze sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, které díky oněm detailům vystupují z bezčasí a vypovídají o době, kterou nechtěně reprezentují.

V anotaci naznačené detaily mohou být v mnoha směrech podstatným historickým svědectvím, ale samozřejmě mohou také pobavit příznačným kouzlem nechtěného. Např. když se do záběru dostalo nějaké nečekané zvíře, pohřební či svatební průvod apod.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Úvodní vitrína ukazuje problém s reflexy, na který je třeba při koncipování výstavy v tomto místě myslet. Většina předchozích výstav se s tím spíše úspěšněji vypořádala většími barevnými kontrasty. Zde je problém trochu komplikován tím, že bílá písmena před černobílými snímky jsou „přebíjena“ barevnými odlesky okolních staveb.

Nicméně skupinka snímků vybraných do expozice celkem překvapivě právě toto pomíjí, vynechává. Nicméně zachycuje mnohé detaily staveb, jež samozřejmě od doby pořízení fotografie zmizely či byly změněny. Takové stránce dokumentačních snímků samozřejmě např. památková péče, lokální vlastivěda, specializovaní zájemci o některé druhy památek apod. samozřejmě věnují pozornost. Pro památkovou péči typicky je velmi důležité disponovat snímky, které zachycují některé hodnotné prvky, jež ustoupily např. zjednodušujícím dřívějším opravám a jež se ukazuje jako potřebné obnovit.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Pokud máme zájem si snímky podrobněji prohlédnout, měli bychom mít velké černé paraple, nebo musíme vyhledat takový úhel pohledu, kdy se nám ve skle bude odrážet něco tmavšího…

Pokud by tomu ale bylo takto, bylo by potřebné to divákům vysvětlit v nějakých popiskách. I když ty zase na úzkém chodníku s hojnou frekvencí pěších nelze dopodrobna číst. V tomto smyslu by oknová galerie mohla být efektivně využívána jako „link“ na nějaké webové zdroje. Např. prezentované snímky by mohly být „uvolněny“ on-line a opatřeny podrobnou vysvětlivkou.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Tady se nám ocitá detail žigulíku na historickém snímku s reflexem projíždějícího aktuálního „žihadla“. Na dolním snímku pak vidíme dnes již historickou podobu pražské malostranské radnice, dnes vybavené imitací původní atiky a trojicí věžovitých altánů. Tento rekonstrukční zásah byl před pár lety předmětem vážných diskusí, na což by se zde asi hodilo upozornit.

Spolu s aktuální, ale i jinou starší dokumentací bychom se mohli něco dozvědět o tom, jak snímky umožňují sledovat proměny detailů staveb. Vždyť snímky většinou z velko- či středoformátových zachycují takových detailů téměř bezmezný počet.

Ačkoliv snímky dokumentují stavbu tak, jak to bylo fotografovi zadáno, zachycují většinou zaniklé vybavení obchodních parterů domů, pouliční osvětlení (zmizelé z technických důvodů téměř bez výjimek, i když nejednou nahrazované napodobeninami plynových svítilen – v Praze dokonce plynofikovaných), proměněné povrchy komunikací. Jistěže takové vlastnosti mají i snímky pořizované dnes. Ale tím spíše má cenu upozornit na to, že takové historické dokumenty vytváříme vlastně vždy, když zastavěném prostředí či před nějakou chalupou nebo zříceninou stiskneme spoušť…

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Moravská vitrína (Kroměříž, Prostějov, Olomouc).

Měli bychom to vědět a vlastně si tak uvědomovat, že i naše fotografie mohou a mají být respektovány jako svědectví o době. Asi hlavní je, abychom si to uvědomovali sami. A v důsledku toho se rozhodovali fotky sdílet veřejně, správně je popisovat apod.

Samozřejmě, že nelze počítat s věčným fungováním internetu. Ale dobře tak umožníme zájemcům o historii naše fotky zařadit k ostatním. Rovněž můžeme věřit, že nějaká paměťová instituce nakonec začne takové snímky památek z internetu „sklízet“ a s ohledem na autorský zákon je archivovat. Jistěže je tu podmínkou kloudně fotky popsat. A můžeme také k podobnému vstřícnému přístupu inspirovat další fotografy památek, dnes tak hojné…

U prezentovaných snímků ale takovou inspiraci nehledejme. Jsou stroze představeny „jen jako takové“. Bez nějakých památkových souvislostí. To je příznačné např. pro fotografii pražské malostranské radnice, kde by zvláště stálo za to porovnat snímek s dnešním stavem i s historickou ikonografií.

Nicméně a každopádně je třeba v obecné rovině vítat jakékoliv upozornění na význam dokumentačních sbírek paměťových a vědeckých institucí!

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | glosa, recenze, výstava | | Napsat komentář

Na Facebooku apod. vždy oznamujte pořádanou akci formou Události!

Zatím stále vidíme mnoho postů s obrázkovými pozvánkami na pořádané konference, semináře, přednášky, vernisáže, křty publikací apod. Komunikativnější pořadatelé nám poskytnou i fotky stránek s programem jednání konference apod. (ačkoliv je vždy potřebné vydat textovou verzi programu a dalších informací, resp. ji upřednostnit před obrázkem i před pdf!).

Vytvoření Události by mělo mít vždy přednost. Obrázek s odkazem na Událost pak může být vydán vzápětí, nebo i kdykoliv později. Tím se zabrání znepřehledňování komunikace opakovaným upozorňováním na obrázek, jeho houfným sdílením apod.

Není vůbec problém, když je v prvním kroku informace o Události neúplná apod. Kdokoliv se o ni „zajímá“, bude dostávat zprávy o aktualizacích či korekcích.

Lidi si Událost pohodlně zařadí do kalendáře, mohou na ni pozvat další osoby, mohou přidat komentáře, vznést dotaz na pořadatele, následně připojit odkaz na informace o akci apod. Uvidí také lépe, jestli jim pořádaná akce koliduje s nějakými jinými plány.

Památkové Události

© Jan Sommer, 20191007

2019/10/07 Posted by | 1**, Facebook | | Napsat komentář

Vodu crčící z kašny před Národním muzeem v Praze se podařilo ukáznit

Po zprovoznění rekonstruované kašny před Národním muzeem voda z krajních stružek značně zalévala a promáčela pískovcové bloky bosovaného zdiva nástupní rampy. Mokré fleky nebyly příliš pohledné, ale promáčení by také mohlo nepříznivě ovlivňovat trvanlivost kamenů.

čp. 1700/II, Národní muzeum, Praha, Nové Město (20181018)

20181018

Nyní vidíme, že se podařilo pomocí nízkých (olověných?) hráziček „čůrky“ vody od zdiva oddálit.

čp. 1700/II, Národní muzeum, Praha, Nové Město (20190711)

20190711

Těžko říci, jak bylo toto technicky vyřešeno v původním stavu či před poslední rekonstrukcí, ale je příznivé, že se chybu podařilo celkem operativně odstranit.

© Jan Sommer, 20190728

2019/07/28 Posted by | glosa | | Napsat komentář

Část bývalého hospodářského dvora ve Zbýšově kulturní památkou

Poznámka s exkurzem k otázce prezentace památkových hodnot

1/ Je to pár týdnů, co se kulturní památkou stala rozměrná budova hospodářského dvora ve Zbýšově, vybudovaného v 18. století na místě původně středověkého proboštství sázavského kláštera.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Obr. 1. Zbýšov, okres Kutná Hora, jižní průčelí objektu čp. 1 a 3. V pozadí neoslohový kostel. (20.1.2017)

2/ O prohlášení „věci“ kulturní památkou vydal stručnou zprávu také Kutnohorský deník. Je skutečně skvělé, že masmédia během letoška výrazně posilují památkové zpravodajství. Nemalý podíl zaujímají právě zprávy o nově prohlášených kulturních památkách. Je až překvapivé, jak intenzivně je „provaří“ prakticky všechny celostátní i příslušné regionální deníky i magazíny. Působí to, jakoby se jednalo o nějakou dohodu na úrovni vydavatelů médií či Klubu kultury Syndikátu novinářů, protože dříve se nic takového v podobné míře nedělo a mediální ohlas byl úplnou výjimkou. Současně je však pravdou, že vlastně i NPÚ vydával takové zprávy jen zcela ojediněle a nějakou systematickou praxi v tomto smyslu to spíše nenaznačovalo. Až se nám mohlo zdát, že tuatam některých odborný pracovník podobnou zprávu spolu s editorem regionální odnože webu NPÚ vypustili spíše navzdory… (Je ovšem jasné, že nejde o snadnou prezentační disciplínu, protože je třeba zapojit příslušné odborné pracovníky, údaje ověřovat apod. Takové nasazení asi nebývá mnoho oceněno.)

3/ Nyní se však zjevně můžeme těšit chvílemi snad až z přemíry replik některé zprávy. Pokud totiž sledujeme památkové zpravodajství systematičtěji, může to začít být až „únavné“ (zvláště, když víme, kolik zajímavých památkových událostí, jevů a objevů je zatím stále opomíjeno). Na druhé straně je to nesporný úspěch a svědectví nějakých jinak zatím nekomentovaných změnách v památkových PR. Čili je příznivé, že se o památkách něco dozví více lidí. Ale zřejmě to svědčí i o tom, že to čtenáře zajímá a nachází, protože jinak by to jako ztrátový podnik tolik vydavatele médií nezaujalo.

4/ Souvislostí by se tu dalo zvažovat vícero, ale nyní tedy ke zprávě o Zbýšovu.

5/ Deník oznámil, že Zbýšov má novou kulturní památku, přičemž se jedná o výsledek lokální iniciativy a objekt jako památku vyhodnotila Šárka Koukalová (takto odborná pracovnice odd. evidence a dokumentace památek na středočeském pracovišti NPÚ, ale také výzkumná pracovnice, autorka několika výstav, četných článků a knih). Takové detaily zprávy je nepochybně vhodné ocenit, protože osobní nasazení konkrétních památkářů nebývá často ani zmiňováno. Zpracování podkladů pro návrh na prohlášení objektu za kulturní památku bylo velmi důkladné, což se také projevilo na mimořádně precizní prezentaci v rámci Památkového katalogu. Zmíněny jsou také ve zdivu barokního objektu nalezené druhotně použité gotické či renesanční architektonické prvky, nejspíše pocházející z objektu proboštství.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Obr. 2. Fragment nejspíše gotického ostění portálku, vsazený druhotně do severovýchodního nároží objektu čp. 1 (20.1.2017)

6/ Jsem rád, že právě i tyto detaily noviny zaujaly, protože jsem se shodou okolností na jejich identifikaci podílel při jedné z průzkumných a dokumentačních cest dr. Koukalové do Zbýšova. Mým cílem tehdy bylo právě prověřit, jestli v barokním zdivu objektu bude možné odhalit doklady předbarokní výstavby. Protože jsem nálezy považoval za významné, publikoval jsem je v podobě stručné zprávy. Věřím, že se poznatky podaří doplnit při dalších výzkumech a zejména v souvislosti s potřebnými opravami.

7/ Objekt je ovšem cenný dochováním řady dalších prvků z doby jeho fungování ve schwarzenberské správě, protože byl za posledních snad 100 let jen minimálně „modernizován“. Jedná se zejména o krovy, četné dveřní a okenní otvory a výplně, schodiště do podkroví, sklepní prostory… Snad se prohlášení objektu kulturní památkou stane také motivací pro zájem o prostředí obce v širších souvislostech – dalšího objektu dvora situovaného západně (čp. 27), kostela se hřbitovem, rybníka s bývalým mlýnem a dalšími objekty…

8/ A ještě jedna drobná odbočka k mediálním prezentacím památek a památkové péče. Jako jiné internetové tituly, zavedl před pár měsíci placení notné části poskytovaného obsahu také (regionální) Deník.

scrs190718-denik-zbysov-dvur

Obr. 3. Podoba zprávy na webu Deníku

9/ Je pravdou, že dlouho odolával a snažil se „vyjít“ s výnosy z reklamy. Nicméně informace o památkových hodnotách či kulturním dědictví by možná neměly být předmětem „obchodu“. Členství v klubu čtenářů Deníku není sice tak nákladné, ale někdy požadavek na platbu skutečně překvapí u zcela stručných sdělení, když jsou neplatícím skryty např. 2 nebo 3 řádky. Možná by média mohla v podobných případech „slevit“ ze svých nároků – samozřejmě nepopírám, že musejí „živit“ příslušné redaktorky či redaktory, ale možná by aspoň u podobných drobných příspěvků mohli svým způsobem přispívat k šíření povědomí o významu sdíleného kulturního odkazu. Asi nelze předpokládat, že by podobná lokální sdělení tak jako tak oslovila nějaký velký počet zájemců.

10/ Nicméně by část řešení těchto potřeb mohla spočívat i na webech (bedrech) památkových institucí, kde by bylo možné informace propojit s rozšiřujícími zdroji z datových fondů evidence kulturních památek apod.

© Jan Sommer, 20190719

2019/07/19 Posted by | evidence památek, památky v médiích, PR | , | Napsat komentář

Brutálně zaobaleno

Je to celkem zvláštní, jakou vysokou prestiž si vydobyl v „kulturní sféře“ architektonický styl brutalismus – označený termínem aspoň v češtině upomínajícím jakoby na zvířeckou nezvladatelnost, snad až autenticitu, coby nelíčenost, živočišnost. Jeho hlavním vyjadřovacím „prvkem“ se stal „surový“ beton s „přírodní“ „barevností“, s výrazně patrným „reliéfem“ v podobě otisků prkenného šalování, s „přiznanými“ nehomogenitami ve struktuře materiálu. Vše jakoby opět dosvědčovalo totální pravost bez příkras a marnivých kudrlinek (k nim mnozí pocítili odpor někdy možná i pro svou neznalost historických kulturních kontextů).

Protože ale postupně beton stále častěji a úplněji mizí pod skleněnými nebo plechovými „plášti“ či „podhledy“, mizí vlastně i to jediné z celé struktury objektu, co se mohlo projevit nějakým „zemitým“ „sdělením“ (když už takové stavby nemají žádné detaily s rytmy a proporčními vztahy a jediným pojítkem s kontextem se staly reflexy okolních budov v obřích skleněných tabulích). Samozřejmě nelze popřít, že např. v klientském centru, dvoraně, na schodišti či v zasedačce jsou situována třeba virtuózně zpracovaná sochařská díla, tapisérie, vitraje apod., k obkladům jsou použity třeba i tak drahé plasty, že ani nevydávají žádný smrad, zachytitelný lidským čichem, kombinované tu s mramorem, tu zase keramikou, jinde mahagonem, a pak třeba zase smrkovými palubkami.

Smíchov, parc. st. 2834/1, Mozartova ul., Praha 5 (20181120)

Nicméně to, co jsme třeba vnímali během provádění „hrubé“ stavby v souvislostech se stylem klasického funkcionalismu a mohli jsme čekat nějaké „brutální“ strukturování při dokončování obvykle „vyšumí“. Vše je potaženo sítí subtilních nosníčků a ověšeno sklem. Tam, kde se nepodařilo betonové části obalit, jsou velepečlivě potaženy nějakým marockým či benátským štukem, opět napodobujícím jiné materiály.

Stavby tak již nejsou „eklekticky“ načančané, ale vlastně se redukují na jakési nadýchnuté „ilustrace“ svého tvaru. Nějak cítíme, že místo STAVBY je na odiv vystavován „lapidární“ vizualizovaný tvar. Ale ten nemá vypadat jako „elementární“, neb je obvykle aspoň nějak proměnlivě zakřiven, nakloněn, seříznut nějakou šikmou rovinou… Snad máme věřit, že je jeho úkolem něco vyjádřit (sílu, souznění, vizionářskou povahu investora, otevřenost světu a návštěvníkům, kosmickému prachu…), protože pastva pro oči se zhruba od počátků funkcionalismu jaksi nekoná.

Smíchov, parc. st. 2834/1, Mozartova ul., Praha 5 (20190712)

Zde je tvar asi vynalézavě odvozen od zakřivení jednoho z ok „brýlí“ mimoúrovňové křižovatky, do něhož stavba jakoby „samozřejmě“ zapadla (a pak že chybí kontext…). Nicméně dominantním dojmem se asi může stávat jakási nehmotnost kulisy, jejímž jediným „autentickým“ vzepětím je oblost, či neznatelná „zalamovanost“ daná rovnými plochami skleněného obložení. Každopádně se ukazuje, že na skle se oko nezastaví – asi se odrazí nebo sklouzne. Tak raději zase zpátky do historie.

50°04’18.2″N 14°23’51.8″E || 50.071725, 14.397708 mapa

scrs190716-p05-green-point

© Jan Sommer, 20190716

2019/07/16 Posted by | architektura | | Napsat komentář

CRAACE

Continuity/Rupture: Art and Architecture in Central Europe 1918-1939

John Fiske Antiquing

Foraging in the History of Everyday Life

Medieval Histories

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

London Churches in photographs

See all the Anglican, Catholic and Orthodox church buildings in Greater London

Arbeitskreis für Hausforschung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

cesare griffa

architetto

the incluseum

Inclusion | Museums

Spitalfields Life

In the midst of life I woke to find myself living in an old house beside Brick Lane in the East End of London

Museum and the City

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Bunget Arts & Culture

the propaganda of art and history

ARK MAGAZINE

Patrimonio en libertad

Albanécar

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmäler & Denkwürdigkeiten

Blog zu Kunst-, Kultur- & Architekturgeschichte

Archeo Kyrgyz

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Les Cahiers du Mont d'Or

Ecrits et recherches sur le patrimoine du Mont d'Or lyonnais...

Colectivo A Rula

Asociación Cultural Colectivo a Rula

Comments for Projekt Forlǫg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Classic Planning

Creating places where people can flourish