Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Při publikaci fotek na internetu je třeba vždy uvést lokalizaci a datum

Mnoha lidem fotografujícím památky se zdá, že hlavní hodnota jejich snímků je naplněna náladou, emocí, mnozí jsou asi opojeni zdařilostí vypracované kompozice… Proč ne, ale každý jejich snímek zachycuje nějakou památku v jejím momentálním stavu. Proto by autoři měli vždy podpořit možnosti následného dohledání publikovaných snímků. Památka se bude v čase měnit, může dokonce zaniknout. Je také předmětem zájmu možných návštěvníků, ale i výzkumů, inventarizací apod. Ale většinu takových požadavků může plnit, pokud se publikující osoba uvolí doplnit aspoň minimální jednoznačný popis.

Popis by měl vždy obsahovat název lokality (v 1. p. j. č.!), označení objektu, datum fotografování. Dle možností je vhodné doplnit nějaké popisné údaje, protože jen tak „nabídneme“ snímek textovým vyhledávačům apod. Vždy je vhodné přidat souřadnice místa focení, protože to může pomoci při identifikaci dokumentované věci.

Tedy např.

  • Kotěhůlky, kostel Sv. Kříže, podzim 2019
  • Kotěhůlky, chalupa čp. 5, 20191008

Ideový odkaz reprezentovaný památkami daleko přesahuje pohnutky fotografa. Náležitému respektu k hodnotám památek odpovídá, že fotky poskytneme k dalšímu využití.

Obvykle stačí celkem málo. Proto se zamyslete a nikdy nezapomeňte na tyto souvislosti Vámi pořízených snímků.

Dnes registrujeme mnoho různých fyzických i on-line fotografických kurzů, rovněž pro dokumentaci památek. Fotodokumentace je tradičně součástí edukace historiků umění či stavitelství. Výzva a návod k vhodnému sdílení fotek památek by v takových situacích měla zaznít vždy.

Nikdy by se nemělo zapomenout upozornit na přednosti poskytování fotek památek pro využití na Wikipedii.

Doporučení:

Lze také doporučit uvedení různých slovních označení obsahu snímku. Může to jednak napomoci jejich nalezení v různých výzkumných aj. souvislostech. Rovněž to může napomoci vývoji počítačových programů vyhledávajících v obrazových souborech.

Typicky by se mohlo jednat o doplnění slov jako chalupa, kostel, okno, věž, socha, náhrobek, mlýn…

Příklady:

Fotobanka Rajče

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne i Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní. https://www.rajce.net/a301243

Metainformační systém NPÚ. Zde lze použít jako jednoduchý vzor velkou část položek, tedy jejich „popis“, protože jinak je velmi komplexní uspořádání docela nesnadno přehledné.

Metainformační systém NPÚ. Příklad

Příklad velmi obsáhlých metadat, z nichž ovšem jako vzorek pro naše účely postačí kolonka „Popis dokumentu“ (vlastně jde o určení dokumentovaného objektu, ale dobrá…). Zdroj.

Geograph

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku. Těžko s tím něco snese srovnání, u nás asi podobná podpora fotografům nevznikne. https://www.geograph.org.uk/photo/5478363

Pokud nedojde k nějaké efektivní shodě, bude vždy problém s lokalizací.

Jedním z pokusů najít v tomto směru nějaké řešení, jsou „plus kódy“ v mapách Google, např. Zatím však nevíme, zda by bylo možné s jejich pomocí propojit snímky jedné věci od více lidí či hledat „obsah“ sousedících polí atd.

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.)

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.). https://mapy.cz/s/hukumavole.

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | 1*, 1**, dokumentace památek, dostupnost dat | | Napsat komentář

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století

Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002), kurátor: Martin Pavlis

Anotace pořadatele (Zdroj, FB):

Přestože fotografie už dávno ztratila status zcela objektivního zobrazujícího média, bývá tak stále vnímána, a to zejména v její vědecké poloze, jakou je i dokumentace architektury a památek. Úkolem dokumentačního fotografa uměleckých děl je maximálně eliminovat „parazitní“ prvky, které se do fotografie vkrádají a které zachycovaný objekt z hledaného neutrálního bezčasí „rušivě“ vtahují zpět do naší reality. V rozporu se záměrem fotografa však snímky často obsahují opomenuté či neodstranitelné detaily, které mohou prudce zaútočit na naše vnímání a učinit fotografii vícevýznamovou.

Výstava představuje dokumentační fotografie ze 70. až 90. let 20. století ze sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, které díky oněm detailům vystupují z bezčasí a vypovídají o době, kterou nechtěně reprezentují.

V anotaci naznačené detaily mohou být v mnoha směrech podstatným historickým svědectvím, ale samozřejmě mohou také pobavit příznačným kouzlem nechtěného. Např. když se do záběru dostalo nějaké nečekané zvíře, pohřební či svatební průvod apod.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Úvodní vitrína ukazuje problém s reflexy, na který je třeba při koncipování výstavy v tomto místě myslet. Většina předchozích výstav se s tím spíše úspěšněji vypořádala většími barevnými kontrasty. Zde je problém trochu komplikován tím, že bílá písmena před černobílými snímky jsou „přebíjena“ barevnými odlesky okolních staveb.

Nicméně skupinka snímků vybraných do expozice celkem překvapivě právě toto pomíjí, vynechává. Nicméně zachycuje mnohé detaily staveb, jež samozřejmě od doby pořízení fotografie zmizely či byly změněny. Takové stránce dokumentačních snímků samozřejmě např. památková péče, lokální vlastivěda, specializovaní zájemci o některé druhy památek apod. samozřejmě věnují pozornost. Pro památkovou péči typicky je velmi důležité disponovat snímky, které zachycují některé hodnotné prvky, jež ustoupily např. zjednodušujícím dřívějším opravám a jež se ukazuje jako potřebné obnovit.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Pokud máme zájem si snímky podrobněji prohlédnout, měli bychom mít velké černé paraple, nebo musíme vyhledat takový úhel pohledu, kdy se nám ve skle bude odrážet něco tmavšího…

Pokud by tomu ale bylo takto, bylo by potřebné to divákům vysvětlit v nějakých popiskách. I když ty zase na úzkém chodníku s hojnou frekvencí pěších nelze dopodrobna číst. V tomto smyslu by oknová galerie mohla být efektivně využívána jako „link“ na nějaké webové zdroje. Např. prezentované snímky by mohly být „uvolněny“ on-line a opatřeny podrobnou vysvětlivkou.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Tady se nám ocitá detail žigulíku na historickém snímku s reflexem projíždějícího aktuálního „žihadla“. Na dolním snímku pak vidíme dnes již historickou podobu pražské malostranské radnice, dnes vybavené imitací původní atiky a trojicí věžovitých altánů. Tento rekonstrukční zásah byl před pár lety předmětem vážných diskusí, na což by se zde asi hodilo upozornit.

Spolu s aktuální, ale i jinou starší dokumentací bychom se mohli něco dozvědět o tom, jak snímky umožňují sledovat proměny detailů staveb. Vždyť snímky většinou z velko- či středoformátových zachycují takových detailů téměř bezmezný počet.

Ačkoliv snímky dokumentují stavbu tak, jak to bylo fotografovi zadáno, zachycují většinou zaniklé vybavení obchodních parterů domů, pouliční osvětlení (zmizelé z technických důvodů téměř bez výjimek, i když nejednou nahrazované napodobeninami plynových svítilen – v Praze dokonce plynofikovaných), proměněné povrchy komunikací. Jistěže takové vlastnosti mají i snímky pořizované dnes. Ale tím spíše má cenu upozornit na to, že takové historické dokumenty vytváříme vlastně vždy, když zastavěném prostředí či před nějakou chalupou nebo zříceninou stiskneme spoušť…

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Moravská vitrína (Kroměříž, Prostějov, Olomouc).

Měli bychom to vědět a vlastně si tak uvědomovat, že i naše fotografie mohou a mají být respektovány jako svědectví o době. Asi hlavní je, abychom si to uvědomovali sami. A v důsledku toho se rozhodovali fotky sdílet veřejně, správně je popisovat apod.

Samozřejmě, že nelze počítat s věčným fungováním internetu. Ale dobře tak umožníme zájemcům o historii naše fotky zařadit k ostatním. Rovněž můžeme věřit, že nějaká paměťová instituce nakonec začne takové snímky památek z internetu „sklízet“ a s ohledem na autorský zákon je archivovat. Jistěže je tu podmínkou kloudně fotky popsat. A můžeme také k podobnému vstřícnému přístupu inspirovat další fotografy památek, dnes tak hojné…

U prezentovaných snímků ale takovou inspiraci nehledejme. Jsou stroze představeny „jen jako takové“. Bez nějakých památkových souvislostí. To je příznačné např. pro fotografii pražské malostranské radnice, kde by zvláště stálo za to porovnat snímek s dnešním stavem i s historickou ikonografií.

Nicméně a každopádně je třeba v obecné rovině vítat jakékoliv upozornění na význam dokumentačních sbírek paměťových a vědeckých institucí!

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | glosa, recenze, výstava | | Napsat komentář

Na Facebooku apod. vždy oznamujte pořádanou akci formou Události!

Zatím stále vidíme mnoho postů s obrázkovými pozvánkami na pořádané konference, semináře, přednášky, vernisáže, křty publikací apod. Komunikativnější pořadatelé nám poskytnou i fotky stránek s programem jednání konference apod. (ačkoliv je vždy potřebné vydat textovou verzi programu a dalších informací, resp. ji upřednostnit před obrázkem i před pdf!).

Vytvoření Události by mělo mít vždy přednost. Obrázek s odkazem na Událost pak může být vydán vzápětí, nebo i kdykoliv později. Tím se zabrání znepřehledňování komunikace opakovaným upozorňováním na obrázek, jeho houfným sdílením apod.

Není vůbec problém, když je v prvním kroku informace o Události neúplná apod. Kdokoliv se o ni „zajímá“, bude dostávat zprávy o aktualizacích či korekcích.

Lidi si Událost pohodlně zařadí do kalendáře, mohou na ni pozvat další osoby, mohou přidat komentáře, vznést dotaz na pořadatele, následně připojit odkaz na informace o akci apod. Uvidí také lépe, jestli jim pořádaná akce koliduje s nějakými jinými plány.

Památkové Události

© Jan Sommer, 20191007

2019/10/07 Posted by | 1**, Facebook | | Napsat komentář

Vodu crčící z kašny před Národním muzeem v Praze se podařilo ukáznit

Po zprovoznění rekonstruované kašny před Národním muzeem voda z krajních stružek značně zalévala a promáčela pískovcové bloky bosovaného zdiva nástupní rampy. Mokré fleky nebyly příliš pohledné, ale promáčení by také mohlo nepříznivě ovlivňovat trvanlivost kamenů.

čp. 1700/II, Národní muzeum, Praha, Nové Město (20181018)

20181018

Nyní vidíme, že se podařilo pomocí nízkých (olověných?) hráziček „čůrky“ vody od zdiva oddálit.

čp. 1700/II, Národní muzeum, Praha, Nové Město (20190711)

20190711

Těžko říci, jak bylo toto technicky vyřešeno v původním stavu či před poslední rekonstrukcí, ale je příznivé, že se chybu podařilo celkem operativně odstranit.

© Jan Sommer, 20190728

2019/07/28 Posted by | glosa | | Napsat komentář

Část bývalého hospodářského dvora ve Zbýšově kulturní památkou

Poznámka s exkurzem k otázce prezentace památkových hodnot

1/ Je to pár týdnů, co se kulturní památkou stala rozměrná budova hospodářského dvora ve Zbýšově, vybudovaného v 18. století na místě původně středověkého proboštství sázavského kláštera.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Obr. 1. Zbýšov, okres Kutná Hora, jižní průčelí objektu čp. 1 a 3. V pozadí neoslohový kostel. (20.1.2017)

2/ O prohlášení „věci“ kulturní památkou vydal stručnou zprávu také Kutnohorský deník. Je skutečně skvělé, že masmédia během letoška výrazně posilují památkové zpravodajství. Nemalý podíl zaujímají právě zprávy o nově prohlášených kulturních památkách. Je až překvapivé, jak intenzivně je „provaří“ prakticky všechny celostátní i příslušné regionální deníky i magazíny. Působí to, jakoby se jednalo o nějakou dohodu na úrovni vydavatelů médií či Klubu kultury Syndikátu novinářů, protože dříve se nic takového v podobné míře nedělo a mediální ohlas byl úplnou výjimkou. Současně je však pravdou, že vlastně i NPÚ vydával takové zprávy jen zcela ojediněle a nějakou systematickou praxi v tomto smyslu to spíše nenaznačovalo. Až se nám mohlo zdát, že tuatam některých odborný pracovník podobnou zprávu spolu s editorem regionální odnože webu NPÚ vypustili spíše navzdory… (Je ovšem jasné, že nejde o snadnou prezentační disciplínu, protože je třeba zapojit příslušné odborné pracovníky, údaje ověřovat apod. Takové nasazení asi nebývá mnoho oceněno.)

3/ Nyní se však zjevně můžeme těšit chvílemi snad až z přemíry replik některé zprávy. Pokud totiž sledujeme památkové zpravodajství systematičtěji, může to začít být až „únavné“ (zvláště, když víme, kolik zajímavých památkových událostí, jevů a objevů je zatím stále opomíjeno). Na druhé straně je to nesporný úspěch a svědectví nějakých jinak zatím nekomentovaných změnách v památkových PR. Čili je příznivé, že se o památkách něco dozví více lidí. Ale zřejmě to svědčí i o tom, že to čtenáře zajímá a nachází, protože jinak by to jako ztrátový podnik tolik vydavatele médií nezaujalo.

4/ Souvislostí by se tu dalo zvažovat vícero, ale nyní tedy ke zprávě o Zbýšovu.

5/ Deník oznámil, že Zbýšov má novou kulturní památku, přičemž se jedná o výsledek lokální iniciativy a objekt jako památku vyhodnotila Šárka Koukalová (takto odborná pracovnice odd. evidence a dokumentace památek na středočeském pracovišti NPÚ, ale také výzkumná pracovnice, autorka několika výstav, četných článků a knih). Takové detaily zprávy je nepochybně vhodné ocenit, protože osobní nasazení konkrétních památkářů nebývá často ani zmiňováno. Zpracování podkladů pro návrh na prohlášení objektu za kulturní památku bylo velmi důkladné, což se také projevilo na mimořádně precizní prezentaci v rámci Památkového katalogu. Zmíněny jsou také ve zdivu barokního objektu nalezené druhotně použité gotické či renesanční architektonické prvky, nejspíše pocházející z objektu proboštství.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Obr. 2. Fragment nejspíše gotického ostění portálku, vsazený druhotně do severovýchodního nároží objektu čp. 1 (20.1.2017)

6/ Jsem rád, že právě i tyto detaily noviny zaujaly, protože jsem se shodou okolností na jejich identifikaci podílel při jedné z průzkumných a dokumentačních cest dr. Koukalové do Zbýšova. Mým cílem tehdy bylo právě prověřit, jestli v barokním zdivu objektu bude možné odhalit doklady předbarokní výstavby. Protože jsem nálezy považoval za významné, publikoval jsem je v podobě stručné zprávy. Věřím, že se poznatky podaří doplnit při dalších výzkumech a zejména v souvislosti s potřebnými opravami.

7/ Objekt je ovšem cenný dochováním řady dalších prvků z doby jeho fungování ve schwarzenberské správě, protože byl za posledních snad 100 let jen minimálně „modernizován“. Jedná se zejména o krovy, četné dveřní a okenní otvory a výplně, schodiště do podkroví, sklepní prostory… Snad se prohlášení objektu kulturní památkou stane také motivací pro zájem o prostředí obce v širších souvislostech – dalšího objektu dvora situovaného západně (čp. 27), kostela se hřbitovem, rybníka s bývalým mlýnem a dalšími objekty…

8/ A ještě jedna drobná odbočka k mediálním prezentacím památek a památkové péče. Jako jiné internetové tituly, zavedl před pár měsíci placení notné části poskytovaného obsahu také (regionální) Deník.

scrs190718-denik-zbysov-dvur

Obr. 3. Podoba zprávy na webu Deníku

9/ Je pravdou, že dlouho odolával a snažil se „vyjít“ s výnosy z reklamy. Nicméně informace o památkových hodnotách či kulturním dědictví by možná neměly být předmětem „obchodu“. Členství v klubu čtenářů Deníku není sice tak nákladné, ale někdy požadavek na platbu skutečně překvapí u zcela stručných sdělení, když jsou neplatícím skryty např. 2 nebo 3 řádky. Možná by média mohla v podobných případech „slevit“ ze svých nároků – samozřejmě nepopírám, že musejí „živit“ příslušné redaktorky či redaktory, ale možná by aspoň u podobných drobných příspěvků mohli svým způsobem přispívat k šíření povědomí o významu sdíleného kulturního odkazu. Asi nelze předpokládat, že by podobná lokální sdělení tak jako tak oslovila nějaký velký počet zájemců.

10/ Nicméně by část řešení těchto potřeb mohla spočívat i na webech (bedrech) památkových institucí, kde by bylo možné informace propojit s rozšiřujícími zdroji z datových fondů evidence kulturních památek apod.

© Jan Sommer, 20190719

2019/07/19 Posted by | evidence památek, památky v médiích, PR | , | Napsat komentář

Brutálně zaobaleno

Je to celkem zvláštní, jakou vysokou prestiž si vydobyl v „kulturní sféře“ architektonický styl brutalismus – označený termínem aspoň v češtině upomínajícím jakoby na zvířeckou nezvladatelnost, snad až autenticitu, coby nelíčenost, živočišnost. Jeho hlavním vyjadřovacím „prvkem“ se stal „surový“ beton s „přírodní“ „barevností“, s výrazně patrným „reliéfem“ v podobě otisků prkenného šalování, s „přiznanými“ nehomogenitami ve struktuře materiálu. Vše jakoby opět dosvědčovalo totální pravost bez příkras a marnivých kudrlinek (k nim mnozí pocítili odpor někdy možná i pro svou neznalost historických kulturních kontextů).

Protože ale postupně beton stále častěji a úplněji mizí pod skleněnými nebo plechovými „plášti“ či „podhledy“, mizí vlastně i to jediné z celé struktury objektu, co se mohlo projevit nějakým „zemitým“ „sdělením“ (když už takové stavby nemají žádné detaily s rytmy a proporčními vztahy a jediným pojítkem s kontextem se staly reflexy okolních budov v obřích skleněných tabulích). Samozřejmě nelze popřít, že např. v klientském centru, dvoraně, na schodišti či v zasedačce jsou situována třeba virtuózně zpracovaná sochařská díla, tapisérie, vitraje apod., k obkladům jsou použity třeba i tak drahé plasty, že ani nevydávají žádný smrad, zachytitelný lidským čichem, kombinované tu s mramorem, tu zase keramikou, jinde mahagonem, a pak třeba zase smrkovými palubkami.

Smíchov, parc. st. 2834/1, Mozartova ul., Praha 5 (20181120)

Nicméně to, co jsme třeba vnímali během provádění „hrubé“ stavby v souvislostech se stylem klasického funkcionalismu a mohli jsme čekat nějaké „brutální“ strukturování při dokončování obvykle „vyšumí“. Vše je potaženo sítí subtilních nosníčků a ověšeno sklem. Tam, kde se nepodařilo betonové části obalit, jsou velepečlivě potaženy nějakým marockým či benátským štukem, opět napodobujícím jiné materiály.

Stavby tak již nejsou „eklekticky“ načančané, ale vlastně se redukují na jakési nadýchnuté „ilustrace“ svého tvaru. Nějak cítíme, že místo STAVBY je na odiv vystavován „lapidární“ vizualizovaný tvar. Ale ten nemá vypadat jako „elementární“, neb je obvykle aspoň nějak proměnlivě zakřiven, nakloněn, seříznut nějakou šikmou rovinou… Snad máme věřit, že je jeho úkolem něco vyjádřit (sílu, souznění, vizionářskou povahu investora, otevřenost světu a návštěvníkům, kosmickému prachu…), protože pastva pro oči se zhruba od počátků funkcionalismu jaksi nekoná.

Smíchov, parc. st. 2834/1, Mozartova ul., Praha 5 (20190712)

Zde je tvar asi vynalézavě odvozen od zakřivení jednoho z ok „brýlí“ mimoúrovňové křižovatky, do něhož stavba jakoby „samozřejmě“ zapadla (a pak že chybí kontext…). Nicméně dominantním dojmem se asi může stávat jakási nehmotnost kulisy, jejímž jediným „autentickým“ vzepětím je oblost, či neznatelná „zalamovanost“ daná rovnými plochami skleněného obložení. Každopádně se ukazuje, že na skle se oko nezastaví – asi se odrazí nebo sklouzne. Tak raději zase zpátky do historie.

50°04’18.2″N 14°23’51.8″E || 50.071725, 14.397708 mapa

scrs190716-p05-green-point

© Jan Sommer, 20190716

2019/07/16 Posted by | architektura | | Napsat komentář

Plus kódy jako možná pomůcka při lokalizaci památek a jejich fotek apod.

(Možná jen téma k diskusi o památkových IS?)

1/ Víme, že s lokalizací stavebních památek a jejich částí míváme různé potíže drobnější či větší – pro někoho to přitom může být problém, jiného to může ponechat v klidu. Někomu stačí adresa s číslem popisným (kterou mu dnes již tuzemské i globální vyhledávače nejednou lokalizují do mapy s vysokou mírou spolehlivosti – při shodách názvů mu nabízejí možnost dotaz upřesnit atd. apod.) či dokonce pojmenování hradu apod.

2/ Přitom se dnes od PaGIS pohybujeme k PaGIM (s ambicemi nějak v jakémsi systému relativním či absolutním lokalizovat každé dveře či okno) na jedné straně, ale současně v systémech evidence nemovitostí i památek stále pracujeme s jednotlivými body coby „rozcestníky“ ke všem informacím o objektu. To pak ale vede k potížím při propojování informací o věci, jež jsou např. lokalizovány pomocí přesnějšího bodu, ale ten se neshoduje s identifikačním bodem GIS. V pokročilejších a robustnějších systémech nejspíše je možné např. k pozemku zahrnout vše, co má souřadnice spadající do známé plochy objektu. Obecně je však zřejmě obtížné do takového systému včlenit fotku objektu z ulice, kdy nevíme dobře ani to, kde je hranice mezi sousedícími parcelami.

3/ Postupně jsem se pokoušel (chvílemi) se zabývat vhodně malými „čtverečky“, jejichž poloha by byla definována např. souřadnicí levého dolního rohu (při pohledu na mapu v obvyklé poloze). Ze souřadnic by se vytvořil „kód“. Ten by určil polohu i velikost „čtverečku“. Umožnil by také určit vztah mezi velkým „čtverečkem“ a malými, v něm obsaženými. Ovšem i souřadnice všech bodů ve „čtverečku“ by ve výsledku (jehož jsem se nedopočítal) byly propojeny s informacemi o jeho dalším obsahu, o dalších obsažených bodech apod.

4/ Takto rozvržené „čtverečky“ by umožňovaly detailnější lokalizaci např. fotek či nákresů ve vztahu ke stavební památce většího rozsahu – to je typické např. pro areály zámků či hradů. Existuje určitá naděje, že by to pak např. s pomocí klíčových slov umožňovalo zvladatelné metody dohledání různých typů informací (přitom by „zoomováním“ „čtverečků“ bylo možné i lépe probírat detailnější informace). Samozřejmě mi ale bylo jasné, že jsem systém nedovedl do finálního řešení, a samozřejmě také bylo nemyslitelné dojít k tomu, že by „systém“ začal používat někdo další…

5/ Inspirativní v tom jistě je i britský geograph. Asi existují i jiné systémy.

V zásadě jsem nakonec na „rozvoj“ takových „úvah“ či snah resignoval a rozhodl se pro sebe u fotek apod. využívat vhodné struktury textových informací, takže se dobře ve svých datech „najdu“ pomocí dnes běžných vyhledávacích nástrojů internetu.

6/ Proto mě také nyní zaujalo řešení na mapách Googlu, které vlastně matematicky podloženým způsobem také definuje „pravoúhlá“ políčka, založená na globálních souřadnicích. Sice zřejmě není možné tyto „čtverečky“ slučovat, či v nich „zoomovat“, ale jejich jednoznačnosti by asi bylo možné využít i pro některé potřeby lokalizace fotek a jiných informací.

7/ Nástroj je nazván „Plus codes“.

8/ Uvidíme, jestli bude mít nějakou perspektivu a trvalost právě v tom oboru, který nás zajímá zde – tedy evidenci a dokumentaci památek aj. stavebních výtvorů.

scrs190121-plus-code1

Na rozdíl od návodu je ideální kliknout na položku „Co je tady?“ v lokálním menu.

scrs190121-plus-code

Vlevo se mezi „adresními“ údaji bodu objeví kód, který lze kopírovat do schránky.

scrs190121-plus-code2

V mapě plus.codes se po vložení kódu objeví příslušné políčko.

scrs190121-plus-code3

Příklad o několik m dále ukazuje členění ploch – ukázka po vložení dalšího kódu.

9/ Uvidíme, zda se bude šířit praktické využití a najde-li se jaké i pro památkovou péči.

© Jan Sommer, 20190121

2019/01/21 Posted by | mapy | | Napsat komentář

Také česká a československá státní památková péče si snad nějak připomene své století

1/ Samostatný odborný a výkonný orgán památkové péče na území nynějších Čech, Moravy a Slezska, C. K. zemský památkový úřad pro Království České, vznikl v květnu 1918 oddělením od vídeňské centrální komise pro výzkum a ochranu památek. Již dne 29.10.1918 bylo vydáno nařízení Národního výboru československého č. 13 Sb., o ochraně a zákazu vývozu uměleckých památek. 5.11.2018 Národní výbor pověřil Zemský památkový úřad pro Království České v Praze vykonáváním dosavadní agendy, tj. péčí o památky na celém území Československa. Na počátku roku 1919 bylo pojmenování změněno na Státní památkový úřad. Vedoucí pozici hlavního konzervátora v té době zastával Luboš Jeřábek (do roku 1925).

© Jan Sommer, 20181022

2018/10/22 Posted by | dějiny památkové péče, glosa, organizace památkové péče | , , | Napsat komentář

Česká placka ve stříbrném lesku

Více než čtvrtstoletí si dělám starosti o publikační činnost kolem památek. Zažil jsem přitom mnohé. Bude-li ještě něco času, možná se k něčemu z toho ještě vrátím. Většinu této éry jsem působil jako redaktor papírového časopisu i webu Národního památkového ústavu. Přitom jsem se vždy snažil všemožně typy i rozsah památkových publikací rozšiřovat (metodické publikace, soupisné či sborníkové přílohy časopisu apod. vznikaly v době, kdy byl přístup manažerů k publikování „poněkud“ rezervovanější, než je tomu zřejmě dnes, ohrožena byla existence Zpráv památkové péče, rušily se některé ročenky či sborníky regionálních pracovišť odborné památkové péče). Také web jsem budoval téměř od nuly – samozřejmě nemohu opomenout kolegy v redakcích i své nadřízené, nakolik byli schopní akceptovat či podpořit různé nápady obsahové či koncepcí.

Samozřejmě jsem vždy uvažoval, jak tyto práce provádět užitečně i efektivně. Hledal jsem neortodoxní řešení, i když někdy to mělo na mé další perspektivy všelijaké dopady.

Přitom všem jsem se ale vždy věnoval i vlastní výzkumné a publikační činnosti… To zase vlastně v době, kdy se na publikující památkáře aspoň chvílemi hledělo jako na nedosti vytížené, když jim na takové „nadstavbové“ či dokonce sebechvalné činnosti zbývá čas. Protože jsem ale věděl, že je publikování důležité i jaksi pro oborovou vnitřní kulturu, ale je podstatné i pro veřejné povědomí o významu památek a práce specialistů – historiků umění, archeologů, technologů, restaurátorů a mnohých dalších, angažoval jsem se v různých spolcích či radách. Jednou z takových instancí byl i Klub kultury Syndikátu novinářů ČR, kde vlastně vznikala i cena pro kulturní novináře Média na pomoc památkám.

S potěšením jsem pak sledoval, že se Klubu, a zejména jeho skvělé duši, paní Naděždě Kalousové, podařilo cenu etablovat i dbát na výběr kvalitních nominantů i skutečně skvělou úroveň oceněných osobností. O ceně jsem pak reportoval v odborném tisku, uveřejňoval jsem fotografie ze slavnostních udílení cen.

Moc si této aktivity vážím. Proto jsem také v loňském roce paní Naděždě Kalousové „udělil“ imaginární Zlatou placku. To je „projekt“, v rámci kterého není ani vyznamenaným tato skutečnost oznamována. Musím sebekriticky přiznat, že počáteční myšlenka vzešla z toho, že jsem se vždy kriticky stavěl k tomu, že již dlouhé roky nebyla udílena žádná státní cena za přínos ochraně památek (jediný, kdo se tím zabýval systematicky a skutečně zdárně, byl za svého působení na MK pan Jan Kaigl). Po dřívější několikaleté epizodě se k tomu již roky neodhodlalo ani MK (vždy jsem se snažil v lednu ptát, dají-li tr. někomu medaili, předkládal návrhy apod., aby věděli, že by to nebylo úplně zbytečné, protože aspoň já bych to s velkým zájmem sledoval), neujal se toho ani NPÚ, který se ovšem v posledních letech pochlapil s medailemi Patrimonium pro futuro. Nakonec ani ČNK ICOMOS takovou myšlenku nedovedl zvednout tak, jako třeba národní komitét ICOMOS na Slovensku. Zlatá placka tak přežívá jako čistě privátní snaha nesmířit se s tím, že vynikající práce památkářů, ochránců, vlastníků či propagátorů památek není oceňována, ačkoliv hraje zcela zásadní roli ve veřejné sféře.

(Je dokazatelné, že paní Kalousová o ocenění Zlatou plackou neměla tušení až do momentu, kdy mi desky s diplomem minulý týden slavnostně předávala. Takže jsem ocenění nezískal jaksi na oplátku.)

Vposled jsem však musel uznat, že nejsem tak úplně s to „garantovat“ výběr oceněných z hlediska nějakého objektivnějšího názoru na přínos památkové péči z širších perspektiv či z hlediska konkrétní záchrany památky apod. (i když jsem vyzýval k pomoci v podobě návrhů nominací, ale moc jsem s tím neoslovil). Proto jsem možná „objevil“ novou cestu a Zlatou placku nedávno udělil všem, kdo se zabývají vzděláváním o hodnotách, historii, křehkosti apod. našeho kulturního dědictví. Podobně mám záměr takto „ocenit“ všechny ediční a redakční pracovníky v rámci památkové péče pracující na všech možných frontách publikační činnosti, jejichž práce mi přijde málo prezentovaná a oceněná (trochu vím, co vše musejí zvládat, aby díla uznávaných autorů spatřila s uspořádané a úhledné podobě světlo světa). Ale o tom někdy příště…

Redakční i publikační činnosti jsem se každopádně oddával po celé ty už desítky let s plným nasazením, s notnou dávkou vynalézavosti i v době, kdy šlo o činnost s minimem podpory (jak říkám, možná v rámci nějakého projektu sto let československé a české památkové péče se k tomu ještě pár poznámkami vrátím). Protože jsem si ale byl vědom toho, že jako napřed jediný, pak vedoucí redaktor časopisu Zprávy památkové péče, pak jediný a pak pár let i vedoucí editor webu nemohu své psavecké snahy a potřeby „řešit“ na spravovaných „platformách“, hledal jsem jiný způsob. Ještě před rozvinutím publikačních možností na internetu se jako celkem snadná možnost ukázala forma „otevřeného dopisu“. Zde jsem si „mohl dovolit“ bez obav např. ze střetu zájmů komentovat odbornou literaturu, výstavy, napsat to či ono o tom, jak by mohla publikační činnost památkové péče být účelněji rozvíjena apod. Název Česká placka obsahoval tak trochu apriorní „shození“, které by mi mohlo ušetřit diskuse o tom, že jsem si to nebo ono snad „neměl dovolit“ nebo pod. Tomu napomáhala i „forma“ otevřeného dopisu. Dnes však najdeme články z papírové éry ČP v ústředních knihovních databázích, protože jsem každý výtisk předával do knihovny SÚPP/NPÚ a posílal do Národní knihovny.

Jeden z vážených kolegů památkářů mě tehdy pobavil a trochu i potěšil, když mi říkal, že Česká placka je jediný opravdu „autentický“ časopis o památkách.

Všechnu svou editorskou i publikační činnost jsem vždy promýšlel v relacích nějakého komplexního publikačního systému. Mou snahou vždy byl co nejvíce dokonalý výsledek. Snažil jsem se vše provádět tak, aby bylo možné se ctí třeba přijmout i nějaké ocenění.
Podobně je tomu i u České placky. Vždy jsem si chtěl právě zde jaksi na sobě, i s rizikem čtenářské kritiky (i při očekávané nulové čtenosti), ověřovat své představy o vystupování odborného pracovníka památkové péče před veřejností. Spíše mi šlo o nějakou „editorskou technologii“ ověřující mé představy o tom, že by památkáři se svými znalostmi měli být co nejvíce veřejnosti k dispozici. Vím, že mnozí památkáři (ale mám pocit, že jich je stále méně) píší do různých radničních zpravodajů či dobrovolnických „plátků“.

Po určité době mi jeden odborný kolega položil otázku, proč ten otevřený dopis vydávám v pár výtiscích na papíru, místo abych jej světu snáze předkládal na internetu. Tehdy jsme již s jedním z redakčních pracovníků v ZPP (během let se mi podařilo vybojovat posily) také založili webové stránky časopisu. S minimem technických znalostí jsem proto textové verze České placky „přesypal“ na web Seznamu („grafický design“ pro mě byl vždycky spíše rozptylováním pozornosti, jelikož potřebuji číst vyjádření a prohlížet dokumentační obrázky – ostatní je bohužel rozptylující balast). Když jsem pak kvůli souběhu s jinými „projekty“ narazil na strop bezplatného datového prostoru (několikrát jsem to pak ověřoval, ale „prostor“ na sweb se zřejmě nezvětšoval), hledal jsem volné možnosti a redakční systém jinde. Prověřil jsem řadu nabízených řešení a skončil jsem zde, na wordpress.com. Samozřejmě jsem se mohl mýlit, ale roky provozu zatím bez jediného výpadku volbu potvrzují. To jsem samozřejmě nedovedl na počátku vědět, ale vycházel jsem z prospekce mezi muzejními aj. paměťovými institucemi světa působících v tomto „prostředí“, Kongresovou knihovnou, Smithsonian Institutes, Getty (Iris), Historic England…

Současně jsem ale „logicky“ objevoval i možnosti „sociálních sítí“. Z dnešního pohledu se může zdát skoro pitoreskní, že několik let bylo provozování stránky NPÚ na Facebooku opakovaně zakazováno po stížnostech nějakých dobráků „nahoru“. To se asi mohlo změnit k lepšímu, ale nejspíše bojujeme s jinými podobnými „bloky“ jaksi o krok či dva později. (Za ilustrativní poznámku asi stojí, že po „spuštění“ Událostí na FB jsem okamžitě začal zkušebně vytvářet Události pro akce NPÚ, zejména konference apod. Viděl jsem v tom veliký potenciál a odhadl jsem, že jej určitě MZ v krátké době využije; nebylo to tak hned, ale dnes je to již jasně potvrzeno. Moje počínání však vedlo k tomu, že ve směrnici NPÚ pro počínání na sociálních sítích bylo výslovně zakázáno vytvářet na FB Události. Nevím, jestli už se direktiva modernizovala, ale PR pracovnice a pracovníci v regionech většinou pochopili, že to cesta je, pokud chtějí hrstku svých zájemců nějak systémově oslovit. Akce jsou sice většinou v majestátním informačním systému webu NPÚ obsaženy, ale problém je v tom, že vážný (nebo i mediální) zájemce nemá k dispozici žádnou možnost sledovat přidávání či aktualizace akcí a nějak tuto informaci využít (já nevím, zapnout si třeba sledování změn).

Nechme teď stranou testy speciální památkové wiki, spolupráci s WMC ve snaze propagovat a pro oficiální dokumentaci památek využít soutěž Wiki miluje památky…

Nevypočetl jsem zdaleka všechny různé snahy a testy.

No, a pak mimo představy přišla skoro nepochopitelná zpráva, že se Syndikát novinářů dožaduje možnosti mě kontaktovat. Jeho pošta mě kvůli nemoci nezastihla v kanceláři. Kolega, kterého si velice vážím, mi telefonoval, že mi paní Kalousová vzkazuje, že se s ní mám domluvit, jak by mi mohla předat… DIPLOM. Samozřejmě jsem prvně myslel, že by mohlo jít i o veselý žert.

Nakonec se ale ukázalo, že jsem vskutku obdržel ve 21. ročníku novinářské soutěže Média na pomoc památkám v Kategorii internet 2. cenu „za originální pojetí portálu Česká placka“.

Co mám teď říci? Roky jsem se snažil, aby památkový časopis i web NPÚ měl špičkovou, světovou úroveň. Těžko si představíte ty složitosti všelijakých jednání, kdy ředitelé na nějaké poradě schvalují „layout“, zvažují, co je ideální landingpage, besedují o formátu, proč není dobrá A4, diví se, že není v časopisu ani na webu dosti zpráv o aktuálním dění kolem památek. Ale já vždy hleděl za sebe odevzdat maximum.

Česká placka je a bude mé útočiště pro testování korektních způsobů komunikace. Jsou tu i trochu vágní pokusy ze sféry slovníků a terminologií, jíž památková péče dluží snad až neuvěřitelně mnoho – mé námitky k tomu vznášené, jsou identifikovány jako zbytečné. Vždy se budu snažit vyjadřovat věcně. Předem děkuji za pochopení. Rád uvítám jakoukoliv spolupráci. Zařadím článek, přidám editora, budu reagovat na seriózní komentář.

Musím rád poděkovat četným spolupracovnicím i spolupracovníkům, i těm, kteří se mě případně zastali. Nebýt jich, této životní mety bych nedosáhl.

© Jan Sommer, 20180513-2140

2018/05/13 Posted by | publikační činnost | , , | Napsat komentář

Kubismus, purismus, funkcionalismus (vs. funkčnost), geometrická secese, moderna… Možná nám ohrožený Libeňský most pomůže si v tom udělat jasno

Mánesův most, Praha, Staré Město

Kubismus u Mánesova mostu v Praze. Korigováno zřejmě v souvislosti s budováním garáží pod Palachovým „náměstím“.

/01/ Vcelku víme z odborné uměleckohistorické literatury, že hranice mezi jednotlivými styly meziválečné architektury jsou těžko jasně stanovitelné časově i stylově (inspiračně). (Během oněch 20 let došlo k neuvěřitelně dynamickému vývoji v několika souběžných i se protínajících liniích.)

/02/ Užívání různých takových „značek“, škatulek, patří k nedílným znakům literární interpretace (nutné je to např. v učebnicích, slovnících…). Mohlo by pomáhat při orientaci ve výrocích, kdyby však pisatelé i adresáti sdělení viděli hranice ve stejných místech.

/03/ K tomu by mohlo být výhodné např. vždy takové záchranářské kampaně či přímo bitvy za zachování využít k doladění výkladového slovníku dějin umění, stavitelství a památkové péče. Místo toho se ovšem i odborníci nechávají médii, která jim najednou jakoby pečlivě naslouchají, unášet k neurčitému vysvětlování, jak kdo obsah některého pojmu chápe, přičemž hlavní na tom je, aby čtenáři „pochopili“, že právě toto chápání je správné, kdežto ostatní se pletou, málo vědí, „zavádějí“…

/04/ Nicméně v tom tempu, jakým se „komunikace“ kolem Libeňského mostu „vyvíjí“, nakonec není na nějaké pozastavení či bilanci ani chvilička… (Zřejmě s chutí s těmito nejasnostmi mediálně pracují i političtí představitelé, když shazují nějaký názor operující s kubismem, když přeci jiný odborník, dokonce známý z televize, sdělil, že most kubistický není – tím méně by mohl platit za kubistický unikát…)

/05/ Možná by nebylo od věci podívat se i na obecně sledované slovníkové zdroje, jakým je dnes hlavně Wikipedie. Jednou z jejích hlavních předností je, že kdokoliv, vč. třeba akademiků či vědců výzkumníků z oblasti památkové péče může nepřesnost opravit, doplnit lepší dobový citát, odkaz na kvalitní literaturu apod.

/06/ Podobně jsou takové hektické aktuální debaty „testem“ chápání pojmů jako rekonstrukce, údržba, replika, kopie, autenticita, historicita, unikát, substance… Ale ještě spíše testem ochoty a schopnosti se na přesném významu domluvit a ve prospěch úspěšné výměny názorů a rozumného kultivovaného konečného postupu, přínosného pro historické dědictví, slevit z poučování odborných oponentů.

© Jan Sommer, 20180426

2018/04/26 Posted by | architektura, dějiny památkové péče, ohrožení památek, terminologie | , | Napsat komentář

Les Cahiers du Mont d'Or

Ecrits et recherches sur le patrimoine du Mont d'Or lyonnais...

Colectivo A Rula

Asociación Cultural Colectivo a Rula

Comments for Projekt Forlǫg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Collective Intelligence

Creating places where people can flourish

EAHN | Site-Wide Activity

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Bridging Eurasia

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

190 Jahre DAI

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

biblonia

a medievalist's blog about reading, writing and the impact of books from ancient times to the digital age

CNRS Le journal

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge