Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Úvaha o možné recenzi průvodce po opevněných kostelích od Zdeňka Fišery

Zdeněk FIŠERA: Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. část (Turistický průvodce), Olympia, Praha 2015, 152 s. + 32 s. obrazové přílohy. Formát 120×2015 mm. ISBN 978-80-7376-393-0

Přístup naší uměleckohistorické i topografické literatury k opevněným kostelům je do jisté míry rozpačitý. Hlavní důvody asi spočívají v tom, že raně středověké kostely na venkově jsou většinou považovány za původně vlastnické svatyně, takže případné příkopy apod. jsou spojovány spíše se sídlem vlastníka. Přitom jsou také dochované či doložené obranné prvky často spojovány se symbolickými znaky kostela, který má také upomínat na opevnění mýtického Jeruzaléma, ale i to pouze jako součást symbolického pojetí kostela i jeho obvodu. Nicméně v řadě publikací jsou jednotlivě obranná zařízení zmiňována, ale to spíše jaksi pro úplnost, jakoby bez jistoty o tom, že mohla skutečně k obraně sloužit.

Úvodní souhrnná kapitola knihy je uspořádána vcelku přehledně a logicky a její přečtení jako základní seznámení s problematikou lze docela doporučit. Vhodným způsobem upozorňuje na specifické znaky opevněných kostelů a shrnuje hlavní historické okolnosti jejich vzniku (snad by ještě zasloužilo aspoň naznačit souvislost s právem církevního azylu). Zmiňuje také stavby, které pak kupodivu nejsou uváděny v katalogu (třeba Spořice s vodním příkopem; zdá se, že v tomto případě měla být důvodem momentální, i když asi dlouhodobá, nepřístupnost ostrůvku s kostelem kvůli statickému narušení budovy; s. 25).

Je pochopitelné, že pro turistického průvodce jsou stavby do katalogu vybírány podle nějakého klíče, respektujícího např. to, jestli je stavba dobře dosažitelná, jestli je situována v malebné vsi či krajinné situaci. Na druhé straně by asi bylo namístě zařazovat stavby s výrazně rozvinutými a zachovanými prvky, jakými jsou např. střílny, brány uzavírané pomocí odsouvací závory, příkopy apod. Místo toho figurují v řadě případů stavby, u kterých je zmíněna jen část jakési ohradní zdi, většinou v následujících dobách přezděná. Některé stavby pak byly asi zahrnuty jen na základě představy, že dominantní kostelní areály bývaly k obraně zařízeny, ale žádný konkrétní doklad v místě zachován není (Veselí nad Lužnicí) – jistě lze i takové stavby pro příklad zmínit, ale je to trochu nadbytečné v momentu, kdy jiné objekty jsou vypuštěny (cimbuří a střílny na renesanční atice jižní předsíně ve Veselí nad Lužnicí jsou jen dekorací, i když nelze vyloučit, že šlo o nějaký ohlas obranných částí kostela, dnes zaniklých).

Záběr katalogu tak působí velmi namátkovitě. Možná je to nesmělý krok k nějakému budoucímu komplexnějšímu zpracování tématu, které dosud žilo do jisté míry na okraji zájmu širší kulturní i turistické veřejnosti.

Spíše namátkou připojuji pár komentářů ke katalogu. Stavby, které asi neměly být ani v populárním výběru vynechány, jsou psány kurzívou.

Nevylučuji nějaké doplňky, kdyby byla chvíle. Případně můžete také v komentáři…

(S. 36) Lomnice nad Lužnicí (JH). Ve věži kostela jsou umístěné klíčové střílny (zatím není stáří doloženo průzkumem).

(S. 48) Žumberk (CB). Kostel má západní věž vybavenou klíčovými střílnami. Byl pojat do pozdně gotického opevnění tvrze.

[S. 50] Luby (CH). Po odstraněných obranných ochozech se zachovalo několik dřevěných krakorců. V čem by se měl kostel s opevněním podobat kostelu v Horním Slavkově není jasné – autor toto prohlášení nechává bez komentáře.

(S. 80) Kralovice (PS). Zachované patro nad presbyteriem bylo nejspíše součástí obranných prvků kostela v neopevněném městečku.

(S. 86) Přimda (TC). Patro nad presbyteriem pravděpodobně sloužilo obraně.

[S. 87] Řesanice (PJ). V ohradní zdi hřbitova byly v minulých letech doloženy zazděné střílny.

[S. 90] Úterý (PS). Barokní kostel se tyčí na dominantním návrší, ale v podobných případech autor často mluví o původních ohradních zdech hřbitovů, možná částečně upravovaných. Vzhledem ke statickým potížím na svažitém terénu, ale i někdejším modernizačním snahám musíme počítat s tím, že většina těchto zdí byla opakovaně opravována, případně i částečně či zcela nově stavěna ve změněné linii apod. Zachování takových zdí je pak vzácností. Mohlo k němu docházet v případech, kdy k ohrazení kostela byl připojen nějaký pozdější dům – takto se zachoval úsek hradby(?; bez archeologie a sondážního SHP to stejně spolehlivě rozhodnout nelze) i zde na severní straně. Vstup do areálu není od JZ, ale na SZ straně.

(S. 104) Jílové u Prahy (PZ). Kostel sv. Jiljí má presbyterium asi z doby po polovině 14. století vybavené patrem s obdélnými okénky se sedátky po stranách vnitřních výklenků.

[S. 120] Rostoklaty (KO). Kostel stojí na velmi mírně vyvýšené ale nepřehlédnutelné plošině ve vsi. Hřbitov je obehnán zídkou s místy výraznějším tarasem, ve kterém je zřejmě obsažen i starší materiál (kvádry), ovšem blíže časově nezařaditelný bez detailního rozboru. Západní věž je nápadně subtilní a otvory v ní nelze označit jako střílny, ale řekněme jako štřerbinovitá okénka. Takže se v zásadě jedná o jeden z desítek či spíše stovek vesnických kostelů, o kterém lze za dosavadního stavu poznání vznést pouze hypotézu, že mohl být k obraně využitelný a že k tomu byl i nějak vybaven.

(S. 121) Řevničov (RA). V západní věži kostela umístěny klíčové střílny.

[S. 121] Sedlčany (PB). Kostel není na Willebergově kresbě označen jako církvička – toto pojmenování je tam vyhrazeno předměstskému hřbitovnímu kostelu. Zvonice nestojí na místě brány, nýbrž je z brány přestavěná – na vnější straně je hrotitě zaklenutá brána lemovaná vpadlinou pro padací most.

(S. 132) Benešov nad Ploučnicí (DC). Ve věži městského kostela jsou klíčové střílny.

(S. 137) Křímov (CV). Kostel s přibližně čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí, původně v celém rozsahu s obranným patrem, nad lodí s klíčovými střílnami.

(S. 139) Spořice (CV). Vynechání tohoto kostela samozřejmě zarazí, i když autor v úvodu asi jako důvod sděluje, že ostrůvek s kostelem je z bezpečnostních důvodů s ohledem na statické závady kostela uzavřený (s. 25). Nicméně i tak lze kolem areálu vykonat obchůzku a kostel si zvenku prohlédnout. Rozhodně to stojí za to, protože se jedná o nejlépe zachovaný vodní příkop opevněného kostela u nás. Stáří příkopu ovšem není přesně známé (napovědět by asi mohl jedině speciální archeologický průzkum).

[S. 139] Smolnice (LN). Věž není pozdně románská, ale pozdně gotická.

[S. 141] Údlice (CV). Nad lodí bylo vybudováno patro, nesené kamennými krakorci, z nichž se několik zachovalo na severní straně, v podstřeší schodů na věž.

U obrázků nejsou uvedeni autoři ani podmínky zveřejnění. Je tedy otázkou, kde autor knihy či její vydavatel snímky posbírali. Např. snímek kostela v Tožicích nahoře na s. V je sice zpřístupněn se svobodnou licencí na Wikimedia Commons – nicméně podmínky licence nejsou splněny: Není uvedeno jméno autora a platnost licence. Rozhodně by v podobných případech měl být uváděn i odkaz na zdroj. Zde tedy např. adresa.

Jaká je situace u ostatních obrázků, netuším. Na S. 2 knihy je pouze uvedeno © Zdeňka Fišery a Nakladatelství Olympia.


Obecná poznámka za okraj… Přehlížíme-li podobné katalogy, se zájmem čteme kondenzované líčení historie i popisu památek, vždy poněkud jinak vynalézavé, dozvíme se často více, jindy méně odlišné letopočty prvních listinných zmínek, časová zařazení přestaveb. Samozřejmě to není snadná disciplína. Navíc není možné mechanicky opisovat od jiných. Nevyhnutelně však k meritu věci směřuje jen menší část sdělení. To by vcelku nevadilo, protože v tištěné podobě to ani jinak udělat nejde. Nicméně je zvláštní, jak málo zájmu se věnuje internetovému řešení. Když už někdo přistoupí k elektronickému zpřístupnění, volí většinou formát pdf, co nejvíce chráněný proti zneužívání. Nebo volí separátní webovou stránku. Nakonec se jako nepředstavitelné jeví kooperovat, k čemuž se jinak tyto technologie přímo podbízejí. Snad se bude pod tlakem potřeby přístup měnit směrem k on-line spolupráci. To se však samozřejmě nemohlo týkat této podnětné knížky pro objevitelské putování za dosud nepříliš proslulým typem památek.

2015/05/17 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Nenechte si ujít dnešní AKCI! (k novinářské mánii psaní neúplných časových údajů)

Pozvánka bez uvedení data konání

Pozvánka na přednášku bez uvedení data konání :-(.

Opakovaně tu i jinde žehrám na mediální mánii nepsat ve zprávách kompletní datumy. Občas ukazuji i nějaký příklad. Fascinující je to tou zbytečností vynechání roku (ukazoval jsem, že to může být dokonale matoucí, když není u zprávy aspoň „automatický“ údaj o datu vložení zprávy). Zde máme pěkný příklad. Pozvánka platí na „středu“, ale vydána je ve středu. Čili aspoň údaj „dnes“ by mohl být jednoznačný, i když samozřejmě s tou licencí, že tam datum chybí.

Jak je ve zprávě uvedeno, jedná se o akci NPÚ. Na webu NPÚ byla zpráva vydána o den dříve s „přesnějším“ údajem o konání „již tuto středu 1. dubna“, i když opět s vynechaným rokem.

Nevím… Asi to novinářům připadá nějaké takové „žhavější“. Že když si lidi přečtou dnes o přednášce zítra nebo dnes, tak je rok úplně zbytečný. A já povídám, rok tam patří. Jasně, chápu, co si asi myslíte…

2015/04/04 Posted by | památky v médiích, Uncategorized | , | Napsat komentář

Divná móda bezčasí v „aktualitách“

Památkářské weby bohužel stále více přistupují na svých webech k oklešťování časových údajů u vydávaných aktuálních zpráv. Důvodem bude asi trochu neuvážená snaha navazovat na již delší dobu módní způsob jakéhosi omezování snad rozbujelosti datovacích údajů v žurnalistice.

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj: http://www.nczk.cz/novinka/velky-sklenik-ozivily-detske-radovanky

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj.

Velmi časté je na masově sledovaných zpravodajských webech vynechávání údaje o roku, kterého se zpráva týká. Typicky jsme tak adresáty zvolání „nenechte si ujít sobotní zápas“ v nějakém sportu, nebo „vernisáž výstavy se konala 2. února“. Zřejmě se počítá s tím, že na zprávu se někdo podívá leda dnes nebo zítra, a pak už o ni nikdy nikdo nezavadí, takže údaj o roku není nutný. Pravdou je, že někde pod titulem nebo na konci textu většinou lze dohledat údaj o dni v roce, někdy i vteřině vydání zprávy (často jde však o údaj generovaný z nějakých metadat, který třeba nemusí být u případného výtisku zprávy nebo pod.).

Avšak zaznamenáme i verze, kde nenajdeme žádný časový údaj. Ten sice může být vidět u případného krátkodobého odkazu z titulní stránky webu nebo u výpisu aktualit, ale u zprávy samotné může zcela chybět. Jako celkem zarážející to může čtenáři přijít třeba u památkářů, kteří tak pečlivě až úzkostlivě pátrají po detailních časových údajích z dávnověku, ale pak je jim zatěžko příslušný rok vepsat do vlastní zprávy.

Absentující údaj o roku je nepříjemný i pro náhodného návštěvníka, protože časová informace typu „zítra pro Vás náš zámek nachystal atrakci“ se po delší existenci webu může týkat více roků. A úplně matoucí je pro někoho, kdo by se zatoužil dozvídat více, pátrat po dalších zprávách z dotyčného období apod.

Řešení „bezčasových“ zpráv asi vychází z pojetí žhavého zpravodajství či bulváru, kde zpráva ze života nějaké VIP hvězdičky či hvězdy prošumí éterem, aby co nejvíce hned byla nahrazena nějakou další. Hlavním cílem přitom asi stejně je sledovanost připojené reklamy.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v "top" verzi na titulní stránce). Zdroj.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v „top“ verzi na titulní stránce). Zdroj (cit. 2015-02-03).

U seriózně míněných zpráv by však časový údaj měl být vždy kompletní, vč. roku (je to důležitější, než třeba uvedení dne v týdnu, kterého se zpráva týká). Nakonec tedy asi nemohu jinak, než k takovému „vylepšení“ právě editory památkářských webů hlasitě vyzvat. Díky za pochopení.

(Ed. 201502030900) Pozn.: U zpráv není uvedeno jméno autora, pouze se můžeme obrátit na osoby uvedené v rubrice Kontakty.

Z konkrétní zprávy nemáme možnost přejít k výpisu zpráv ke zvolenému tématu, nebo listovat v předchozích/následujících zprávách.

2015/02/03 Posted by | recenze, weby | | Napsat komentář

   

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public