Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Internetová nepaměť

Občas se Vám to asi také stalo. Našli jste někde na internetu, v mailu, ale třeba i v tiskovině v zajímavé souvislosti odkaz na on-line zdroj, kde buďto měly být podklady pro nějaké tvrzení, nebo se tam měly dát najít nějaké rozšiřující informace. Adresa vypadala věrohodně (nějaké velké periodikum, veřejnoprávní médium, vědecké pracoviště…). Asi jste už zažili to zklamání z reportu „404“ – stránka zanikla, byla přejmenována, přesunuta…

Některé stránky asi většinou uživatelů považované za efemérní, nespolehlivé, závislé na libovůli akcionářů, na svévoli podnikatele sledujícího jen výnos z kontextové reklamy atd. mohou ale překvapit stabilitou betonovou či žulovou – to je třeba případ Facebooku, kde zřejmě všechny miliardy adres stále fungují! (Samozřejmě je nějaké procento výjimek, ale to bývají stránky odstraněné pro nějaký nestravitelný obsah – rasistický, politicky nekorektní apod.). (K tomu aktuálně Klaus Graf: Archivalia heute vor zehn Jahren (archivalia.hypotheses.org; 20171007): „Z 53 odkazů sdílených na blogu Archivalia ve dnech 1.-6.10.2017 je dosud funkčních 34, 19 již je nedostupných, mezi nimi i jedna adresa Zemského archivu Bádenska-Württemberska.“)

Ale absolutní spoleh možný není. Co tedy např. s „časovými“ informacemi o památkách? Ze zpravodajských, muzejních, archivních, památkových aj. webů je většinou nemůžeme kopírovat vzhledem k licenčním omezením (autor či vydavatel někde dole píše, že si to nepřeje). Za vzor dnes můžeme dát NPÚ, který před pár týdny na web umístil licenční výminku, která nově umožňuje užít z webu texty i obrazy za podmínky svobodné licence CC (‚Není-li výslovně uvedeno jinak, podléhají fotografie a texty licenci Creative Commons (CC BY-NC-ND 3.0 CZ) (Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla). Při užití obsahu uvádějte odkaz na stránky www.npu.cz a „zdroj: Národní památkový ústav“‘). V této souvislosti je asi zatím problém jen to, že na webu obvykle není jméno autora uváděno, takže kde je vzít, když je podmínkou licence, dále pak to, že obrázky či pasáže textu jsou přebírány z Integrovaného informačního systému památkové péče (IISPP), tedy zejména z jeho segmentů Metainformační systém (MIS) a Památkový katalog (PK), kde ovšem je uvedena „přísná“ licence ©, ovšem s nejednotným časovým údajem (2017; 2007-2017; 2015). V MIS je zpravidla jméno autora možné ověřit, i když není úplně na ráně, v PK není autorství uvedeno (ale lze to zřejmě brát tak, že se jedná o dílo pověřeného zaměstnance či týmu zaměstnanců, tedy tzv. zaměstnanecké dílo). Lze se ovšem dopátrat, že některé podrobné popisné texty byly vypracovány specializovanými experty v rámci projektů vědy a výzkumu. (Můžeme se ale dohadovat, že se i zde bude s licencemi něco dít, protože dokumenty jsou sdíleny v projektu europeana.eu, kde je ovšem jejich zpřístupnění dosud limitováno na drobný náhled se základními metadaty a s vodoznakem, o jehož odstranění či úpravě údajně probíhají jednání.)

Ale to jsem notně odbočil. Lze si představit nějaký systém záchrany paměťových dat v době, kdy ústřední instituce o to zájem nemají (nelze to vymezovat rezortně, protože se to týká archivů, knihoven, muzeí, památkářů…). Kdysi jsem ověřoval podle mého udržitelné řešení. Myšlenkově jsem jaksi navázal na výstřižkové služby z novin, které v Praze obstarávala Pražská informační služba pro mnoho institucí i soukromníků, jakož i na práci s výstřižky z novin běžnou v řadě institucí. Obvykle knihovníci ráno prošli noviny (Ruďasa, Lidovky, Práci…) a články týkající se instituce vystříhali, dali do obálky a donesli na sekretariát, takže vedení bylo obeznámeno s možnými útoky, kritikami, pochvalami… Čili jsem v „nové“ době vybíral z dotyčných zpráv pouhé texty a ukládal je do souboru *.txt, samozřejmě s uvedením názvu článku, jména autora, internetové adresy, datem vydání. Soubor jsem periodicky předával odborné knihovně s dotazem, jestli by takto nebylo možné nejen nahradit výstřižkovou službu, ale vlastně začít pořádat oborový archiv „novinových“ informací. Jak jsem uvedl, lze ověřit, že mnohé internetové zdroje o památkách hynou, kdykoliv, bez varování (typu: Oznamujeme PT příznivcům naší stránky, že část obsahu smažeme, tak si jej uložte pro vlastní potřebu /nezveřejňujte bez svolení/, pokud myslíte, že Vás zajímá; případně náš obsah předáváme na archive.org či webarchiv Národní knihovny, nebo jej archivujeme jinde a nabízíme Vám aspoň prozatím a bez záruky přesměrovací adresu, jako např. ICOMOS). Podle mého by specializovaná odborná knihovna mohla z hlediska autorského, archivního i knihovního zákona tyto zásobní údaje (a časem dost možná úplně jedinečné) hromadit na svých interních discích, chráněných před neoprávněným přístupem z internetu. Co by totiž bylo absolutně klíčové a nenahraditelné, nezastupitelné např. pokustónstvím zpravodajských webů s různými kategorizacemi zpráv, nezastupitelné ani archivováním webů Národní knihovnou, byť tomu velmi fandím, je jaksi metadatová práce. V prvním kroku fulltextové vyhledávání. V dalším zatřiďování Mezinárodního desetinného třídění (MDT), jehož funkce jsou skoro neuhlídatelným tempem vylepšovány. Důležité je to i ve spojení s NK, protože je zásadně potřebné, aby specializované knihovny obsah třídily, kategorizovaly, tagovaly, metadatovaly… Zde je hlavní úloha NK, řídit ty kategorie, „autority„, atd. tak, aby propojovaly různé typy dat, aby se mohla propojit data ze sto let starého projektu nějakého cukrovaru s nynějšími otázkami památkové ochrany jeho reliktů, aby se specializované či regionální knihovny, rovněž nabité specializovanými daty, jen nepřekřikovaly nespojitým slovníkem. Na to asi má NK nějaký redakční tým?

Je současně velmi podstatné, že z hlediska autorského či tiskového zákona je zřejmě jedině systém (veřejných?, odborných?) knihoven příslušný k tomu, aby mohl takové dokumenty uložit a za nějak stanovených podmínek (asi vč. úplaty) zpřístupňovat ke studiu. Související knihovědné knihovnické zpracování je také nejlepší zárukou toho, že tato archivovaná forma publikací bude nějak k nalezení z nejrůznějších hledisek, včetně těch, která nás (většinou) v aktuální historické situaci nenapadnou (naproti tomu třídění či názvosloví v různých databázových systémech nejsou obvykle schopné žádné operativní reakce na nové potřeby, během vývoje bývají dokonce se ztrátami obsahu upgradovány na nějaké pokročilejší IS apod.).

Mnohým z pár možných čtenářů této skici se bude zdát takové apelování zbytečné, protože si přece může uložit každý zájemce, co a jak chce. To je samozřejmě pravda. Jenže to si jednak budou „pro strýčka“ ukládat obsah do jisté míry zbytečně další a další, ačkoliv by ve skutečnosti mohli využít utříděné fondy knihoven, navíc snad pravděpodobně trvanlivější i lépe prohledatelné, než vlastní disky. Nemluvě o tom, že archivy internetových zdrojů jinak nedávají vůbec žádné záruky udržitelnosti informací a po delší době skutečně nastává velký úbytek dostupnosti.

Vídáme sice články o pozoruhodných „kronikách“ webů na archive.org, např. v archivovaných verzích lze dosud dohledat leccos, včetně pradávných koncepcí, směrnic či výročních zpráv památkového ústavu. Ale pátrat ve starších webech někdejších samostatných poboček, to už je tvrdší oříšek, ale také lze leccos dohledat. Kdyby ovšem i jejich obsah byl dostupný v knihovních fondech v nějaké kapacitně nenáročné podobě (bez grafického balastu apod.), bylo by možné jej zpřístupňovat vlastně trvale (mj. předpokládejme i vyrobení tištěné, „trezorové“ verze). Webarchiv NK sice periodicky „sklízí“ celý českých internet, ale ve veřejně přístupné části zatím podporuje uživatele vždy jen několika klíčovými slovy a zatím nerozvíjí podrobnější zpracování obsahu (rejstříky obsahu podstránek apod. – ale to je právě to, co by bylo možné vlastně jen v podobě „stabilních“ kopií vybraných verzí stránek, sice možná neobsahujících aktualizace, ale ušetřených rizika redukcí či smazání; nicméně bez rozlišení obsahu verzí nebude ani s pomocí takových nástrojů efektivní práce s obsahem).

Reklamy

2017/10/09 Posted by | archivace, dostupnost dat, koordinace dat, standardy, udržitelnost dat | | Napsat komentář

Kronika památkové péče by se dnes již ani psát nedala…

Asi to bude zase dobré nechat potomkům, aby si z toho příslovečného historického odstupu mohli lépe vymýšlet… Událostí (akcí, diskusí na FB, ohlasů na publikace, dodatků do databází apod.) je v pár posledních letech tolik, že by je bylo nutné sepisovat v nějaké teď a stále doplňované synoptické (chronologické) „tabulce. Nicméně se nedostavuje, co by také potřebnou komunikaci posilovalo, totiž dohoda o nějakém souboru kooperativních komunikačních linií („kanálů“). V zásadě každý vynálezce nové myšlenky si založí web, profil a vynalézavě uspořádanou databázi. „Sympatickým“ svědectvím jsou vysloveně souběžné aktivity několika týmů nyní zkoumajících architekturu druhé poloviny 20. století. Často popisují a fotí stejné stavby jen poněkud obměněnými slovy odborného popisu a volbou trochu jiných pozic fotografujícího…

V posledních několika letech velmi rapidně narostl počet absolventů studia dějin umění, architektury a dalších oborů se specializacemi na památkovou péči (často s vyučujícími „profilovanými“ zájmem o hledání nových sfér zájmu pro památkové snažení). Logicky to nese databázové i jiné ovoce.

Den architektury (30.9. a 1.10.2017) též ve většině sledoval památková témata. Přitom na řadě akcí se účastnilo mnoho desítek, možná i stovek návštěvníků. (Nová architektura si na své zájemce zřejmě musí rovněž ještě nějaký rok počkat, než se interval mezi vznikem stavby a zrodem její zajímavosti začne limitně blížit nule.) Připomeneme-li si dubnový Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS či záříjové Dny evropského dědictví, rovněž návštěvnicky velmi úspěšné, můžeme už tušit očekávání nějakého zlomu v obchodním i politickém nazírání na tyto projevy zájmu.

2017/10/02 Posted by | glosa | , | Napsat komentář

Mé přehledné analogové dědictví (s nabubřelým komentářem)

Tak jsem při dalších marných pokusech najít nějaký „neprůstřelný“ systém správy digitálních fotek, který by byl snadný (vyžadoval by minimum času, ale spíše by jej v součtu šetřil), fungoval i při letmé pozornosti ve spěchu, přitom za stejných okolností byl plně k dispozici i za 30 či více let, poskytoval stabilní čísla či kódy souborů, která bych aspoň fulltextem našel i u fotek na Wikipedii, v MIS, na Flickru, na Rajčeti, foto.mapy, Google…, byl převoditelný do národních či globálních systémů a byl tam schopný být užitečný pro potřeby dokumentace památek, dějin umění, poznání jednotlivých objektů, umožňoval propojení s fotkami či jinými dokumenty od dalších lidí…, opět resignoval. Tak jsem zkusmo popsal, jak jsem postupoval v době černobílých kinofilmů. Ještě asi doplním nedlouhou éru pokusů s barevnými negativy a diapozitivy.

Správa negativů a fotek (blog)

Základem orientace v mém „analogovém“ archivu jsou čísla negativů. Více v odkazu v textu…

Souvisí s tím ještě jedna věc, a tou jsou pro mě otázky cest pro komentáře či názory, které mi přijde sdělit, tak, aby časová náročnost byla blízká nule, protože to koresponduje s očekávaným nulovým čtenářským dopadem. Žádný centrální nástroj pro blogování neexistuje. Facebook se asi blíží ideálu, protože tam „blogpost“ může dokonce postupně růst formou vlastních i cizích komentářů, obsahujících obrázky či videa, jejich úpravami apod. V tomto smyslu nemůže žádný blogovací nástroj (blog.cz, wordpress.com, blogspot.com) konkurovat ani náhodou. Ale je zcela logické a oprávněné, že některým autorům i čtenářům tato živelnost nevyhovuje. Raději si počkají na tištěný článek, podrobený oponenturám i pečlivé redakci a grafickému zpracování. Z toho by ale nemělo plynout odmítání dokumentů či podnětů předkládaných promptní cestou. Naopak, věřím, že je třeba tyto doplňkové cesty podpořit. Vidíme řadu zajímavých výsledků, povýtce ovšem izolovaných (archeologové předkládají na FB zprávy o právě probíhajících výzkumech a „právě“ nalezených mincích či kachlích, stavební historici předkládají k diskusi atypické nálezy apod.).

Pokud by takový komplexní respekt nastal, mohli bychom se dopracovávat k možnosti, že budeme schopní i takové „efemérní“ příspěvky evidovat v památkovém či rovněž naléhavě potřebném komplexním kulturně historickém informačním systém. Jak jsem již zmínil jinde, často zjišťujeme, že např. posty z Facebooku jsou mnohem „trvanlivější“, než články na webech paměťových institucí…

Mimoto by bylo potřebné, aby paměťové instituce našly cestu k tomu, jak při dodržení licenčních podmínek „skladovat“ tématicky vhodné články apod. z internetu jak na svých interních neveřejných médiích (jako prostý text, html apod. relativně udržitelné a informačně postačující formáty, bez balastu grafiky apod.), současně si je však nějak trvanlivě vytisknout, evidenčně zpracovat v systému knihovnických „autorit“, a tak nechat jaksi vstoupit do „kartoték“, přírůstkových knih apod.

Tuto lamentaci jsem si dopřál na základě „vytvoření“ blogu stručně shrnujícího postup, kterým jsem za dob „analogu“ spravoval fotografickou i jinou dokumentaci z letitých výzkumů památek. Protože vlastně dnes už jen zápolím s nepřeberností digitálních dat, s pokusy o evidenci, která by přestála upgrade operačního systému, byla funkční i pro staré složky, přesouvané po záložních discích apod.

Dotyčný blog se ovšem vymyká z toho, jak dnes blogy většinou pojímáme – jako „elektronické“ články, s úhledně vloženými fotkami, nebo dokonce slidery (nejednou s nástroji pro generování verze pdf apod.). Trochu k ověření možností fotobanky, která se dlouho prezentovala jako „fotoblog“, jsem sestavil nevelké album s popiskami (zájemce si je může přečíst a jednoduše si je projít kurzorovými šipkami; jak se to dělá třeba v Androidu, to netuším…). V té chvíli jsem to bral tak, že si možná tímto testem ušetřím čas na editaci blogu třeba na WordPress.com (ale zase nebýt toho, nemusel jsem se pokoušet o tuto zpověď, kterou ale na internetu aspoň nikomu nevnucuji ke čtení…). Nejvíce se výsledek podobá právě postu na FB s připojenými komentáři. Čili by mohlo jít o to, aby vlastně byla k mání možnost i takovéto posty či blogy následně (nejspíše včetně komentářů) převést do souhrnného dokumentu, vhodného jak pro tisk, tak i pro uložení v databázích apod. pro další studium.

To ovšem není ambice citovaného pokusného nesourodého příspěvku.

(Verze na FB.)


© Jan Sommer, 20170928

2017/09/28 Posted by | archivace, evidence památek, IS, koordinace dat | , | Napsat komentář

X důvodů, proč památkář pro dokumentaci a zkoumání památek neupotřebí chytrý telefon poslední či předposlední generace

Samozřejmě jsem nedovedl vyjmenovat všechny…

[Teď ještě vidíte pracovní verzi! Díky za pochopení! A díky i za případné zkušenosti a připomínky!]

Nepotřebuje být operativní, protože památky mu (většinou) neutečou. A když, získá čas pro jinou práci.

Nepotřebuje mít v terénu promptní zdroj informací o místě, kde se nachází, o památce, o dotyčné literatuře, uložení plánové dokumentace. Vše si poznamenal předem do notesu.
Nepotřebuje možnost si takové informační zdroje operativně prohlédnout, protože má obvykle složku xerokopií v deskách v aktovce nebo baťůžku.

Nepotřebuje ani získat informaci o zajímavém objektu, třeba právě ohroženém, který uvidí možná nahodile proto, že autobus musel jet objížďkou pro závadu na silnici, nebo díky jiné příležitosti.

Nepotřebuje pohotový a kapacitní nástroj pro focení v každé situaci, s lokalizací snímků, s možností jejich diktovaných komentářů.

čp. 704/II, Štěpánská 61, Praha, Nové Město

Mobilem lze vyfotit jakoukoliv koninu (tomu se nejednou ani v historickém prostředí nelze vyhnout a je to nedílná součást objektivistické dokumentace…).

Nepotřebuje aplikace, které by mu pomohly s měřickým využitím snímků, 360° prohlídek, panoramat, HDR, vytvořením 3D modelu.

Nepotřebuje nástroj pro solidní videozáznam nálezových situací.

Nepotřebuje pomůcku k rychlému vytvoření pracovních kopií textů, plánové dokumentace, reprodukcí archivních fotek.

Nepotřebuje nástroj pro pohotové odeslání dokumentace na příslušné adresy (kompetentní památkář, spolupracující výzkumník, sbírka dokumentace MIS; protože ta stejně nepodporuje takové promptní funkce – např. odeslání jen částečně popsaných snímků k následnému detailnímu popsání z desktopu).

Nepotřebuje v terénu nástroj pro vyhledávání kontaktů na odborníky, kterým pomyslí sdělit čerstvé poznatky či se mu zachce se jich na něco zeptat. Kontakty má „pro strýčka“ všechny v notesu. Nebo zavolá kolegovi, který sedí zrovna u počítače nebo pod.

Nepotřebuje např. operativní videochat pro konzultaci s odborníkem příslušným nějaké nálezové situaci, protože ví, že dotyčný nemá náležité komunikační vybavení.

Nepotřebuje možnost např. při cestě veřejnou dopravou si jaksi začerstva poznamenávat zjištěné skutečnosti a připravit si je v cloudu pro další práci, protože si je píše do notesu tužkou se známou výhodou, že jen tato technologie odolá např. namočení při lijáku, pádu do louže apod.

Nepotřebuje se strachovat, že v nějaké důležité lokalitě zrovna nebude mít signál.

Nepotřebuje stroj se spoustou funkcí, k jejichž využití neobdrží školení.

Nepotřebuje si pořizovat selfíčka.

2017/08/20 Posted by | pomůcky, Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

Hrady, tvrze a širší encyklopedické souvislosti

Cheb (okres Cheb), hrad, bergfritOpět se po roce koná tématicky specializovaná konference oboru SHP, takže snad lze opět připomenout otázky po stavu encyklopedických aj. informacích nejen na internetu, nakolik usnadňují obecným zájemcům rychlou orientaci v terminologii, typologii apod. Zdaleka si nedělám nárok na jakoukoliv míru úplnosti pohledu (např. útržkovitý přehled ke konferenčnímu tématu v roce 2014). Hradozpyt patří k základním oblastem zájmu často od útlého věku pro budoucí archeology, historiky staveb, umělecké historiky i památkáře. Většinou proto na rozdíl od jiných oborů nejsou žádné problémy se znalostí terminologie či dokonce s přehledem po typech nejrůznějších plášťových hradů, štítových zdí, bergfritů, parkánů, barbakánů či prevetů. Řada aktivistů také během let poskytla mnohé webové stránky s výkladem pojmů, něco se dá najít i na Wikipedii.

Takže není tak naléhavě potřebné se zabývat se pobídkami na adresu specialistů, aby při své zasvěcenosti pomohli zájemcům usnadnit cestu k vědomostem. Ale přeci jenom… Když třeba pohlédneme na Wikipedii na heslo Donjon (cit. verze 20170620), vidíme krom možných upřesnění určitý dluh třeba z hlediska výčtu výskytu příkladů na našem území, možná i těch nejlepších reprezentantů v jiných evropských zemích.

Např. v informačním systému NPÚ není vlastně termín definován, ale vyskytuje se jak v Památkovém katalogu, tak i v Metainformačním systému (sbírka elektronických verzí obrazových a dalších dokumentů), i když zřejmě není užíván důsledně, protože výsledky vyhledávání se z hlediska výskytu příslušných památek nekryjí).

Celkem podobně jsme na tom s bergfritem (cit. verze 20170620) (PK, MIS).

Čili by přeci jenom v širších souvislostech mohla nějaká akce slovníkového směru přinést užitek…

Ale opět v širších souvislostech s těšíme hlavně na budoucí konferenční sborník…

2017/06/20 Posted by | slovníček, terminologie | | Napsat komentář

Úvaha o možné recenzi průvodce po opevněných kostelích od Zdeňka Fišery

Zdeněk FIŠERA: Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. část (Turistický průvodce), Olympia, Praha 2015, 152 s. + 32 s. obrazové přílohy. Formát 120×2015 mm. ISBN 978-80-7376-393-0

Přístup naší uměleckohistorické i topografické literatury k opevněným kostelům je do jisté míry rozpačitý. Hlavní důvody asi spočívají v tom, že raně středověké kostely na venkově jsou většinou považovány za původně vlastnické svatyně, takže případné příkopy apod. jsou spojovány spíše se sídlem vlastníka. Přitom jsou také dochované či doložené obranné prvky často spojovány se symbolickými znaky kostela, který má také upomínat na opevnění mýtického Jeruzaléma, ale i to pouze jako součást symbolického pojetí kostela i jeho obvodu. Nicméně v řadě publikací jsou jednotlivě obranná zařízení zmiňována, ale to spíše jaksi pro úplnost, jakoby bez jistoty o tom, že mohla skutečně k obraně sloužit.

Úvodní souhrnná kapitola knihy je uspořádána vcelku přehledně a logicky a její přečtení jako základní seznámení s problematikou lze docela doporučit. Vhodným způsobem upozorňuje na specifické znaky opevněných kostelů a shrnuje hlavní historické okolnosti jejich vzniku (snad by ještě zasloužilo aspoň naznačit souvislost s právem církevního azylu). Zmiňuje také stavby, které pak kupodivu nejsou uváděny v katalogu (třeba Spořice s vodním příkopem; zdá se, že v tomto případě měla být důvodem momentální, i když asi dlouhodobá, nepřístupnost ostrůvku s kostelem kvůli statickému narušení budovy; s. 25).

Je pochopitelné, že pro turistického průvodce jsou stavby do katalogu vybírány podle nějakého klíče, respektujícího např. to, jestli je stavba dobře dosažitelná, jestli je situována v malebné vsi či krajinné situaci. Na druhé straně by asi bylo namístě zařazovat stavby s výrazně rozvinutými a zachovanými prvky, jakými jsou např. střílny, brány uzavírané pomocí odsouvací závory, příkopy apod. Místo toho figurují v řadě případů stavby, u kterých je zmíněna jen část jakési ohradní zdi, většinou v následujících dobách přezděná. Některé stavby pak byly asi zahrnuty jen na základě představy, že dominantní kostelní areály bývaly k obraně zařízeny, ale žádný konkrétní doklad v místě zachován není (Veselí nad Lužnicí) – jistě lze i takové stavby pro příklad zmínit, ale je to trochu nadbytečné v momentu, kdy jiné objekty jsou vypuštěny (cimbuří a střílny na renesanční atice jižní předsíně ve Veselí nad Lužnicí jsou jen dekorací, i když nelze vyloučit, že šlo o nějaký ohlas obranných částí kostela, dnes zaniklých).

Záběr katalogu tak působí velmi namátkovitě. Možná je to nesmělý krok k nějakému budoucímu komplexnějšímu zpracování tématu, které dosud žilo do jisté míry na okraji zájmu širší kulturní i turistické veřejnosti.

Spíše namátkou připojuji pár komentářů ke katalogu. Stavby, které asi neměly být ani v populárním výběru vynechány, jsou psány kurzívou.

Nevylučuji nějaké doplňky, kdyby byla chvíle. Případně můžete také v komentáři…

(S. 36) Lomnice nad Lužnicí (JH). Ve věži kostela jsou umístěné klíčové střílny (zatím není stáří doloženo průzkumem).

(S. 48) Žumberk (CB). Kostel má západní věž vybavenou klíčovými střílnami. Byl pojat do pozdně gotického opevnění tvrze.

[S. 50] Luby (CH). Po odstraněných obranných ochozech se zachovalo několik dřevěných krakorců. V čem by se měl kostel s opevněním podobat kostelu v Horním Slavkově není jasné – autor toto prohlášení nechává bez komentáře.

(S. 80) Kralovice (PS). Zachované patro nad presbyteriem bylo nejspíše součástí obranných prvků kostela v neopevněném městečku.

(S. 86) Přimda (TC). Patro nad presbyteriem pravděpodobně sloužilo obraně.

[S. 87] Řesanice (PJ). V ohradní zdi hřbitova byly v minulých letech doloženy zazděné střílny.

[S. 90] Úterý (PS). Barokní kostel se tyčí na dominantním návrší, ale v podobných případech autor často mluví o původních ohradních zdech hřbitovů, možná částečně upravovaných. Vzhledem ke statickým potížím na svažitém terénu, ale i někdejším modernizačním snahám musíme počítat s tím, že většina těchto zdí byla opakovaně opravována, případně i částečně či zcela nově stavěna ve změněné linii apod. Zachování takových zdí je pak vzácností. Mohlo k němu docházet v případech, kdy k ohrazení kostela byl připojen nějaký pozdější dům – takto se zachoval úsek hradby(?; bez archeologie a sondážního SHP to stejně spolehlivě rozhodnout nelze) i zde na severní straně. Vstup do areálu není od JZ, ale na SZ straně.

(S. 104) Jílové u Prahy (PZ). Kostel sv. Jiljí má presbyterium asi z doby po polovině 14. století vybavené patrem s obdélnými okénky se sedátky po stranách vnitřních výklenků.

[S. 120] Rostoklaty (KO). Kostel stojí na velmi mírně vyvýšené ale nepřehlédnutelné plošině ve vsi. Hřbitov je obehnán zídkou s místy výraznějším tarasem, ve kterém je zřejmě obsažen i starší materiál (kvádry), ovšem blíže časově nezařaditelný bez detailního rozboru. Západní věž je nápadně subtilní a otvory v ní nelze označit jako střílny, ale řekněme jako štřerbinovitá okénka. Takže se v zásadě jedná o jeden z desítek či spíše stovek vesnických kostelů, o kterém lze za dosavadního stavu poznání vznést pouze hypotézu, že mohl být k obraně využitelný a že k tomu byl i nějak vybaven.

(S. 121) Řevničov (RA). V západní věži kostela umístěny klíčové střílny.

[S. 121] Sedlčany (PB). Kostel není na Willebergově kresbě označen jako církvička – toto pojmenování je tam vyhrazeno předměstskému hřbitovnímu kostelu. Zvonice nestojí na místě brány, nýbrž je z brány přestavěná – na vnější straně je hrotitě zaklenutá brána lemovaná vpadlinou pro padací most.

(S. 132) Benešov nad Ploučnicí (DC). Ve věži městského kostela jsou klíčové střílny.

(S. 137) Křímov (CV). Kostel s přibližně čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí, původně v celém rozsahu s obranným patrem, nad lodí s klíčovými střílnami.

(S. 139) Spořice (CV). Vynechání tohoto kostela samozřejmě zarazí, i když autor v úvodu asi jako důvod sděluje, že ostrůvek s kostelem je z bezpečnostních důvodů s ohledem na statické závady kostela uzavřený (s. 25). Nicméně i tak lze kolem areálu vykonat obchůzku a kostel si zvenku prohlédnout. Rozhodně to stojí za to, protože se jedná o nejlépe zachovaný vodní příkop opevněného kostela u nás. Stáří příkopu ovšem není přesně známé (napovědět by asi mohl jedině speciální archeologický průzkum).

[S. 139] Smolnice (LN). Věž není pozdně románská, ale pozdně gotická.

[S. 141] Údlice (CV). Nad lodí bylo vybudováno patro, nesené kamennými krakorci, z nichž se několik zachovalo na severní straně, v podstřeší schodů na věž.

U obrázků nejsou uvedeni autoři ani podmínky zveřejnění. Je tedy otázkou, kde autor knihy či její vydavatel snímky posbírali. Např. snímek kostela v Tožicích nahoře na s. V je sice zpřístupněn se svobodnou licencí na Wikimedia Commons – nicméně podmínky licence nejsou splněny: Není uvedeno jméno autora a platnost licence. Rozhodně by v podobných případech měl být uváděn i odkaz na zdroj. Zde tedy např. adresa.

Jaká je situace u ostatních obrázků, netuším. Na S. 2 knihy je pouze uvedeno © Zdeňka Fišery a Nakladatelství Olympia.


Obecná poznámka za okraj… Přehlížíme-li podobné katalogy, se zájmem čteme kondenzované líčení historie i popisu památek, vždy poněkud jinak vynalézavé, dozvíme se často více, jindy méně odlišné letopočty prvních listinných zmínek, časová zařazení přestaveb. Samozřejmě to není snadná disciplína. Navíc není možné mechanicky opisovat od jiných. Nevyhnutelně však k meritu věci směřuje jen menší část sdělení. To by vcelku nevadilo, protože v tištěné podobě to ani jinak udělat nejde. Nicméně je zvláštní, jak málo zájmu se věnuje internetovému řešení. Když už někdo přistoupí k elektronickému zpřístupnění, volí většinou formát pdf, co nejvíce chráněný proti zneužívání. Nebo volí separátní webovou stránku. Nakonec se jako nepředstavitelné jeví kooperovat, k čemuž se jinak tyto technologie přímo podbízejí. Snad se bude pod tlakem potřeby přístup měnit směrem k on-line spolupráci. To se však samozřejmě nemohlo týkat této podnětné knížky pro objevitelské putování za dosud nepříliš proslulým typem památek.

2015/05/17 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Nenechte si ujít dnešní AKCI! (k novinářské mánii psaní neúplných časových údajů)

Pozvánka bez uvedení data konání

Pozvánka na přednášku bez uvedení data konání :-(.

Opakovaně tu i jinde žehrám na mediální mánii nepsat ve zprávách kompletní datumy. Občas ukazuji i nějaký příklad. Fascinující je to tou zbytečností vynechání roku (ukazoval jsem, že to může být dokonale matoucí, když není u zprávy aspoň „automatický“ údaj o datu vložení zprávy). Zde máme pěkný příklad. Pozvánka platí na „středu“, ale vydána je ve středu. Čili aspoň údaj „dnes“ by mohl být jednoznačný, i když samozřejmě s tou licencí, že tam datum chybí.

Jak je ve zprávě uvedeno, jedná se o akci NPÚ. Na webu NPÚ byla zpráva vydána o den dříve s „přesnějším“ údajem o konání „již tuto středu 1. dubna“, i když opět s vynechaným rokem.

Nevím… Asi to novinářům připadá nějaké takové „žhavější“. Že když si lidi přečtou dnes o přednášce zítra nebo dnes, tak je rok úplně zbytečný. A já povídám, rok tam patří. Jasně, chápu, co si asi myslíte…

2015/04/04 Posted by | památky v médiích, Uncategorized | , | Napsat komentář

Divná móda bezčasí v „aktualitách“

Památkářské weby bohužel stále více přistupují na svých webech k oklešťování časových údajů u vydávaných aktuálních zpráv. Důvodem bude asi trochu neuvážená snaha navazovat na již delší dobu módní způsob jakéhosi omezování snad rozbujelosti datovacích údajů v žurnalistice.

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj: http://www.nczk.cz/novinka/velky-sklenik-ozivily-detske-radovanky

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj.

Velmi časté je na masově sledovaných zpravodajských webech vynechávání údaje o roku, kterého se zpráva týká. Typicky jsme tak adresáty zvolání „nenechte si ujít sobotní zápas“ v nějakém sportu, nebo „vernisáž výstavy se konala 2. února“. Zřejmě se počítá s tím, že na zprávu se někdo podívá leda dnes nebo zítra, a pak už o ni nikdy nikdo nezavadí, takže údaj o roku není nutný. Pravdou je, že někde pod titulem nebo na konci textu většinou lze dohledat údaj o dni v roce, někdy i vteřině vydání zprávy (často jde však o údaj generovaný z nějakých metadat, který třeba nemusí být u případného výtisku zprávy nebo pod.).

Avšak zaznamenáme i verze, kde nenajdeme žádný časový údaj. Ten sice může být vidět u případného krátkodobého odkazu z titulní stránky webu nebo u výpisu aktualit, ale u zprávy samotné může zcela chybět. Jako celkem zarážející to může čtenáři přijít třeba u památkářů, kteří tak pečlivě až úzkostlivě pátrají po detailních časových údajích z dávnověku, ale pak je jim zatěžko příslušný rok vepsat do vlastní zprávy.

Absentující údaj o roku je nepříjemný i pro náhodného návštěvníka, protože časová informace typu „zítra pro Vás náš zámek nachystal atrakci“ se po delší existenci webu může týkat více roků. A úplně matoucí je pro někoho, kdo by se zatoužil dozvídat více, pátrat po dalších zprávách z dotyčného období apod.

Řešení „bezčasových“ zpráv asi vychází z pojetí žhavého zpravodajství či bulváru, kde zpráva ze života nějaké VIP hvězdičky či hvězdy prošumí éterem, aby co nejvíce hned byla nahrazena nějakou další. Hlavním cílem přitom asi stejně je sledovanost připojené reklamy.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v "top" verzi na titulní stránce). Zdroj.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v „top“ verzi na titulní stránce). Zdroj (cit. 2015-02-03).

U seriózně míněných zpráv by však časový údaj měl být vždy kompletní, vč. roku (je to důležitější, než třeba uvedení dne v týdnu, kterého se zpráva týká). Nakonec tedy asi nemohu jinak, než k takovému „vylepšení“ právě editory památkářských webů hlasitě vyzvat. Díky za pochopení.

(Ed. 201502030900) Pozn.: U zpráv není uvedeno jméno autora, pouze se můžeme obrátit na osoby uvedené v rubrice Kontakty.

Z konkrétní zprávy nemáme možnost přejít k výpisu zpráv ke zvolenému tématu, nebo listovat v předchozích/následujících zprávách.

2015/02/03 Posted by | recenze, weby | | Napsat komentář

   

Ghost Signs

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby