Památky opravou interpretované, ale historicky umlčované?

1/ Malé nerealistické postesknutí.

2/ Opravit památku vždy znamená nějak ji změnit. Od dob rozpoznání specifického významu obecného kulturního dědictví a jeho zavedení do vzdělávacích systémů (i když to je i ve vztahu k dějepisu či vlastivědě pořád s rezervami), akademií i zákonodárství, jsou památky krom krásy oceňovány i jako svědkové minulosti. Pro takové svědky je nepochybně podstatná vypovídací schopnost. Ta je velmi komplexní (a s rozvojem nových technik výzkumu i teoretického bádání je vše stále spletitější). Stále více se její součástí stávají výsledky technologických či socio-historických výzkumů, často spojené s užitím komplikovaných a nákladných aparatur. Výsledky různorodých výzkumů pak jsou z velké části umlčeny deponováním v archivu. Podobně i památka samotná, ve chvílích kulminace degradace či havárie, případně i v průběhu restaurátorských, konzervačních či konvertujících zásahů (zvaných typicky např. obnova, rekonstrukce, modernizace apod.), může přechodně či krátce (třeba i po dobu minut mezi odlomením nějakého kusu zpuchřelé omítky, proškrábnutím spár a novým zaomítnutím) podávat neobyčejně intenzivní výpověď o mnohovýznamové podstatě své hmotné substance. Ta vypovídá o proměnách stavby, vč. případných a ne neobvyklých improvizací, stylových či funkčních korekcích, překrytých pozdějšími změnami apod. Můžeme tak mnohdy vysoce efektivně doplňovat to, co víme z (obvykle mezerovitých) písemných či grafických pramenů apod.

Obr. 1. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20200201. Zdivo je zakryté novou omítkou, po té, co bylo několik let neomítnuté, zřejmě s cílem zdivo odvlhčit. To se celkem očekávatelně ne zcela podařilo, takže na omítce se objevují vlhké fleky, a snad už i výkvěty solí. Nicméně je prostředí uklizené opatřené omítkou snad normově kvalitní. Jaké je zdivo pod omítkou nemůžeme tušit. Je-li staré, obnovené, přeplentované, zda obsahuje starší druhotně užité kusy apod.

3/ To jsou nejspíše obecně zřetelné pravdy, i když v běžném provozu studia i ochrany památek asi nejednou podceněné (např. pokud jsou uvedeny do „konkurence“ s bojem za holé zachování památky vedeným s nekulturním developerem apod.). Ale na jejich základě snad lze stále potřebně připomínat spojitost přehledně zpracovávané a zpřístupňované dokumentace i výsledků zkoumání. Sebelépe fundovaně zabezpečená oprava zastře něco (často vše), co by bylo možné z památky pohledem „číst“ o její historicitě, struktuře apod. Současně ale stále častěji disponujeme analytickými podklady i odborn(nick)ými interpretacemi (typologickými či chronologickými začleněními apod.), jež ale prakticky nedovedeme propojit s momentem pozorování objektu, kdy jsme vlastně vydáni všanc tomu, jaká metoda „zásahu“ („rekonstrukce“ apod.) byla právě zvolena.

Obr. 2. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20180704 (stejná partie zdiva průjezdu, jako na předchozím snímku).  Zřejmě ve snaze dosáhnout vysušení zdiva byla několik let omítka osekána a byly částečně vyčištěny i okraje spár ve zdivu. Vidíme celkem nepřehlednou strukturu zdiva, sestávajícího z velké části z druhotně použitého materiálu. Čili nejde o zvláště významné zjištění. Ale právě i k takové informaci by bylo vhodné se dopracovat, pokud je známá a někde je uložená příslušná dokumentace.

4/ Tento přístup je asi ideální pro pozorovatele pozitivně naladěného, znalého obecných dějin, několika letopočtů, třeba i sečtělého v „Heroutovi“ apod. Ale i mezi takovými se najdou lidé se zájmem o hlubší detaily. Těm by mělo být možné nabízet hlubší „vhled“ pod apartní skořápku aktualizovaného objektu. Moc netuším, jak by se taková věc dala technicky provést, ani nemám zdání, jaké investice by to vyžadovalo. Ale vzhledem ke stavu informačních technologií se zdá, ale mohu se zcela mýlit, že by mohlo být možné zpřístupňovat nějak vytvářené informace k operativnímu užití. Typicky při pohybu v terénu, případně při četbě, sledování souvisejících objektů ve fotobankách apod. Zdá se, že by k tomu mohly pomáhat nějaké sdílené sbírky odkazů, klíčových slov apod., zejména spolu s mapovým přístupem.

5/ Nemám k tomu žádnou preciznější představu, žádný návod. Ani mě nenapadají vzory, protože většina institucí, dobrovolníků i výzkumných grantů vytváří izolované systémy. Určitá vodítka by bylo možné vyvozovat z toho, jak postupují např. prazdnedomy.cz (např.), velmi intenzivně odkazující prakticky na cokoliv souvisejícího, co je na síti nalezeno, nebo drobnepamatky.cz (např.), mj. s přepychovým propojením na historické mapy. Velký potenciál samozřejmě v tomto směru má i Wikipedie, ale zpracování se místo od místa velmi liší (a je navíc mnohdy měněno), ale lze předpokládat, že se stále více bude projevovat přínos spolupráce wikipedistů s mnoha jinými tvůrci dat (vč. obou předešle jmenovaných).

© Jan Sommer, 20200202

Praha, Malá Strana, čp. 158/III, Valdštejnská 14. Město v pohybu (20190726)

Stavební dědictví je v našich končinách v letošním roce (opět) postiženo značnou mírou přehřátí, což samozřejmě v souvislosti s teplotní roztažností materiálů vede k deformacím a lokálním degradacím (prasklinám). Samozřejmě mnoho prasklin aj. vad souvisí též se střídavým vysoušením a vlhnutím podloží a podzákladí apod. Kombinaci příčin lze ve stabilizované situaci asi stanovit jen na základě dlouholetých zkušeností a stavebně-statické průpravě.

My se asi můžeme jen pokoušet zaznamenat spatřené doklady nehomogenit a veřejně je zpřístupnit. Ať už jako doplněk dřívějších znalostí, nebo jako možný podklad budoucího rozboru.

čp. 158/III, Valdštejnská 14, Praha, Malá Strana (20190726)

Zde se prasklina objevila jen pár dnů po dokončení opravy omítek a obnovy nátěrů uličního průčelí. Prasklina je výrazně tlaková, protože se omítka s fungl novými nátěry boulí (vybouluje) a přesouvá se „šupinovitě“ přes linii praskliny. Vliv na to nepochybně lze přičíst i extrémním teplotám ovzduší, dlouhodobě působícím (dva tři měsíce).

1 – Přibližná poloha praskliny na uličním průčelí domu je asi ve vztahu k základovým poměrům středověkého opevnění a k postupným stavebním úpravám objektu. 2 – Poloha raně gotické branky v kvádrové hradební zdi. 3 – přibližná poloha pozdně gotického šnekového schodiště v severním křídle Valdštejnského paláce. Zdroj.

Nicméně nemůžeme pominout ani fakt, že těmito místy probíhala i (pozdně?) románská hradba od Opyše podél východní strany románského podhradí směrem k Valentinskému brodu a Juditinu mostu. V příslušném místě tak musíme počítat se základy hradby a příkopem napříč Valdštejnské ulice.

© Jan Sommer, 20190728

Povrchové úpravy historických staveb (17. konference SpSHP 2018)

(Pracuje se… 20180512-1000)

Právě takto je specifikováno téma letošní, již 17. konference Sdružení pro stavebně-historický průzkum. Pořadatelé od počátku pravidelných konferencí zvolili přístup, kdy pro každý ročník vyberou nějaké specifické téma, jež z odborných důvodů lze považovat za aktuálně potřebné diskutovat či přínosné zdůraznit. Námitka, že by konference měla sloužit i prezentaci nejčerstvějších objevů apod., byla do značné míry logicky odvrácena s tím, že pro takové příspěvky je velký dostatek prostoru na pravidelných konferencích Dějiny staveb, pořádaných společností Evida na zámku v Nečtinách, v posledních letech pak Centru stavitelského dědictví v Plasech (letos proběhl již 19. ročník), jichž se účastní do značné míry shodný kádr odborníků.

Témata konferencí SpSHP jsou volena z různých hledisek, nejednou asi i podle toho, které téma se jeví jako dosud málo zpracovávané či je „přiživováno“ sérií novějších objevů. Z počátku se zdálo, že na konferencích asi zazní i úvodní příspěvky, které by třeba méně poučeným zájemcům poskytly nějaký ucelenější přehled po problematice (vývoj, typologie, terminologie, související památkové otázky, metody zkoumání a dokumentace). To se ale událo jen v malé míře… Většina autorů buďto prezentovala jeden či skupinu objektů souvisejících s daným tématem, pokud je v poslední době měli příležitost studovat, případně i vypracovala nějaké typologické zhodnocení (i když spíše jako oporu možné a jistě i potřebné diskuse). To vše bylo nepopiratelným přínosem.

Ukázka barokní stavby, jejíž dokončovací práce se zastavily v polovině procesu povrchových úpravy asi někdy kolem roku 1700. „Naštěstí“ již pak nikdo neměl sílu „povrchovou úpravu“ dokončit nebo jinak památku vylepšovat. (Pisciotta, Itálie; to mi vlastně připomíná i potřebu nějak povzbudit hojně cestující odborníky k tomu, aby se dělili o posbíraná data…; když se to bude dělat v domluvě, velmi to podpoří šíření znalostí.)

Osobně se mi však trochu zdálo, že mobilizace zájmu převážné části zainteresovaných odborníků by přeci jenom mohla vyvolat chuť přispět k tomu, aby se pro obecnější zpřehlednění tématu spojily znalosti četnějších specialistů. Přijde mi, že na tom, že tato možnost zůstala nevyužita, mělo podíl několik okolností, jejichž kombinovaný vliv byl posílen obvykle velmi krátkým termínem na vypracovávání příspěvků. V možnostech Sdružení zřejmě nebylo vyhlásit výroční téma dříve, nežli na Valné hromadě, obvykle konané v únoru nebo v březnu, přičemž konference se koná v červnu. Tím bylo na vytvoření konferenčního příspěvku nebo panelu tak asi 3 měsíce času. Nicméně jen málokdy se podaří, aby zrovna byl poruce vybádaný materiál i pro materiálové sdělení, ale sestavení nějakého systematičtějšího přehledu problematiky je prakticky již mimo realitu.

Před pár lety došlo k tomu, že témata byla vyhlášena předběžně a nezávazně na více let dopředu. To by mohlo zlepšovat vyhlídky na komplexnější výstupy. Nicméně např. tím, že seznam témat není k dispozici na webu, se taková šance notně redukuje. Patrně by i přípravná „předkonference“ shrnující informace o tom, co je skutečně vhodné rozvinout, možná i navrhnout, jak by příspěvky mohly logicky na sebe navazovat, by nebyla od věci. Do takových „testů“ by se mohli zapojit i vysokoškolští studenti, nebo angažované skupiny na Facebooku apod. Nicméně je tu všeobecně přítomný tlak času, který nakonec rozhodne o všem.

Z takových a podobných důvodů jsem kdysi nadhodil možnost nevytvářet pracné syntézy tématu, ale jaksi „povrchněji“ přispět vytvořením orientační pomůcky v podobě hutného výkladového slovníčku významných termínů, případně se více věnovat těm, které nejsou jednotně používány s důsledky např. v podobě nedorozumění či vágnosti komunikace. Terminologický/výkladový slovníček by samozřejmě nijak nevylučoval zpracovat některou položku podrobněji apod. Pro „laiky“ či trochu jinak zaměřené specialisty by to mohla být šikovná orientační pomůcka (také by mohli identifikovat nejasnosti, které si zaslouží i jejich aktivní přispění). Přínosem by snad bylo i zpřehledňování komunikace či její jednoznačnost a spolehlivá srozumitelnost. Důležité by z tohoto hlediska bylo i doplňování odkazů na podrobnější výklady jinde.

Samozřejmě se přímo nabízí sestavit takový produkt na internetu, a to dokonce s několika velmi zásadními bonusy oproti např. tištěné verzi. Je možné kdykoliv průběžně obsah rozšiřovat a doplňovat, provádět aktualizace, reagovat na nové objevy apod. Jistě by nebylo od věci vhodným řešením (blog?) zájemce upozorňovat na aktuální zajímavosti, nové články apod.

„Moderní“ stavby jsou pohledově spíše „kapotou“ konstrukce sice inženýrsky dokonale odolné, ale o nějakém vztahu se „substancí“ se už nedá mluvit.

Čili si dovoluji předložit návrh začít s něčím takovým třeba zrovna letos. A od povrchu by se mohlo pokročit i k hlubším okruhům témat.

Ale zrovna tak jako v minulých letech nenaléhám…

Základní tématická osnova, vydaná pořadateli konference, by se mohla stát krom inspirace přednášejícím také kostrou možného slovníkového rozcestníku. Bylo by tak možné doplňovat i okrajové termíny, na které třeba nedojde v průběhu vlastního jednání a v následném sborníku. Možná by to tedy v tomto smyslu mohlo někoho inspirovat k domluvě na nějaké byť stručné spolupráci.

Název do jisté míry umožňuje rozvažovat i o tom, nakolik pořadatelé měli na mysli i určitý dvojsmysl, patrný v rozpětí mezi historickými úpravami historických budov a současnou péčí o tyto povrchy. Nejspíše jde o pohled na vývoj a historické doklady. Nicméně jsou výsledky takových výzkumů velmi často oporou „objektivního“ rozhodování o optimálním způsobu „obnovy“, konzervace, restaurování, doplnění, překrytí…

Povrch staveb nakonec nabízí mnohé výklady. Je v prvé řadě tou různobarevnou a rozličně strukturovanou slupkou, „membránou“, kterou zejména jsme schopní vnímat svými smysly, tedy především zrakem. Do značné míry při malém odstupu i hmatem (povrch hrubý či lesklý, vlhký či suchý, studený či vyhřátý, např. sluncem), poklepem (odhalujeme dutiny či degradaci pojiva apod.), někdy také čichem (tlející dřevo, plíseň ve sklepích, prohřátý prach v podkroví…).

Povrch staveb je tím hlavním, co nás poučuje o jejich slohových znacích, tím, na co se upínaly představy tvůrců i investorů, čemu se nakonec rovněž nyní uctívaná konstrukční substance musela spíše podřizovat. Dnes jsou z hlediska stavebně-historického zkoumání povrchové úpravy oporou poznávání slohového zařazení památky, ale jsou i svým způsobem bariérou naší touhy a potřeby posoudit materiálovou a technickou podstatu díla. Přitom jsou ale i jakousi membránou, kterou k nám v náznacích pronikají právě „zprávy“ o různých dřívějších změnách staveb, o statických poruchách, následcích provlhnutí konstrukcí. Můžeme tak pomoci i k optimální volbě případně potřebných modernizačních zásahů. V případu poškození či aktuálních zásahů do povrchu (sejmutí omítek) můžeme pozorováním získávat informace o jinak ukryté konstrukci objektu, a to stále pouhým pozorováním povrchu, aniž bychom do něj např. hloubili sondy apod.

Tematické rozdělení povrchových úprav historických objektů

(podle propozic konference, s doplňky)

1. Podle typu prostředků a obecného způsobu aplikace

Nátěry – natíraná tenká vrstva; Omítky a lité nebo dusané vrstvy – nanášená silnější vrstva; Obklady – mechanicky připevňovaná vrstva; Glazura/smalt/galvanizace – slinutá integrovaná vrstva.

+ Zde bude škála ve „stavebně-historické encyklopedii“ rozšiřována. Např. obklady se upevňují  typicky „fyzikálně-chemicky“ pomocí tmelů, lepidel… A samy o sobě jsou nejrůznějšími způsoby vyráběny. Nejen glazováním či smaltem, ale zejména je podstatná jejich materiálová skladba. U nátěrů je třeba sledovat i způsoby nanášení (nátěr štětcem, válečkování, nástřik. Patrně sem budou zařazeny např. dřevěné obklady jako deštění / táflování.

„Povrchové úpravy“ při mnoha „rekonstrukcích“ památek končí bez většího zájmu v kontejneru a dnes následně v drtičce… Zde „materiál“ z domu v Praze na Malé Straně (zřejmě je převážně „novodobý“ – vidíme např. probarvované „terazzo“ asi tak z 20. nebo 30. let 20. století).

2. Podle důvodu pořízení povrchové úpravy

Ochranný – ochrana před degradací a klimatickými vlivy; Funkční – mechanická kvalita povrchu; Izolační – dáno funkčním nárokem prostoru či stavby; Dezinfekční – hygienický požadavek užívání; Estetický – výtvarný a architektonický záměr.

+ Estetická stránka by asi vydala na samostatný bod, a to v široké polaritě od ušlechtilých povrchů, až po líce staveb, které dodnes existují bez povrchu, který byl původně plánován (třeba proto, že vyschl zdroj financí). Vlivům stylových proměn asi bude věnován značný prostor v konferenčních příspěvcích.

+ Sem by pak mohly spadat různé historismy a snahy po zachování autentického „řešení“, vrcholící od 19. století „uvědomělou“ památkovou péčí. Rovněž tak exotismy v důsledku importů z objevitelských či obchodních cest (inspirace z Číny, Japonska, Indie…).

+ Snad také zdi bez jakékoliv finální povrchové úpravy jsou stejně významným svědectvím.

3. Podle druhu materiálu, na němž jsou aplikovány

Kámen, dřevo, nepálená a pálená hlína, kovy, sklo, kompozitní materiály (zdivo, omítka, beton).

4. Podle konstrukce, na niž jsou aplikovány

Stěny (sloupy, pilíře, rámové konstrukce), stropy, klenby, podlahy, krovy, střešní plášť, rámování otvorů, výplně otvorů.

+ Součástí povrchové úpravy v určitých případech jsou jako řekněme podkladová vrstva i líce zdiva, protože ukrývají např. podřadnější lité vnitřní zdivo apod.

5. Podle materiálového složení aplikované povrchové úpravy

Pojivo na bázi vody, vápna, ethanolu, oleje, fermeže, asfaltu, vodního skla. Organické a anorganické druhy pigmentů a plniv. Kámen, dřevo, hlíny, kovy, sklo, tkaniny, přírodní materiály.

+ Některé součásti povrchových úprav mohou vést ke škodám na „substanci“ samotné (typicky neprodyšné betonové omítky, dehtové penetrační nátěry apod.).

Omítka nanášení na latě. Zámek Jezeří, asi konec 18. století?

6. Druhy technologií řemeslné aplikace

Natírání, stříkání, lití, tupování, máčení, nahazování, natahování, sypání. Řemeslné postupy a používané nástroje.

Nosná konstrukce a materiálové provedení omítkového profilu římsy divadelního sálu na zámku Jezeří.

7. Proces života povrchových vrstev a jeho stopy

Stopy stáří, degradační zásahy a poškození, druhotné úpravy a opravy, graffiti, depicti.

Odření většiny dosavadních převrstvených povrchových úprav dopravními prostředky v úzké historické uličce v Praze na Malé Straně.

+ Na povrchu staveb se v různé míře projevují i stopy změn či degradace „nosné“ konstrukce. To je právě často velmi podstatné z hlediska SHP, neboť např. praskliny či různé stopy provlhnutí konstrukce i povrchové úpravy nejednou pomáhají identifikovat různě staré úseky zdiva a rozdíly v použitém materiálu zdiva apod. Čili jde také o to, že povrchové úpravy mnohdy měly za úkol zahalovat nesourodost upravovaného objektu, rozšíření stavby, nástavbu patra…

+ Celkem podstatným druhem následných úprav (aspoň z hlediska památkové péče) jsou i různé sondy, „analytická okénka“. Přitom jde také o jaksi „mapování“ proměn „objektu“, čili řekněme koncepci nějaké „časové osy“, rozvíjené nejen ode dneška do budoucnosti přidáváním např. informací z produkce OPD, ale i do minulosti, kde je úkolem hledat doklady důvodů nynější „redakce“ povrchu objektu.

+ Sledování takových stop a sběru dokladů je třeba věnovat pozornost i proto, že každá oprava výpověď o minulých verzích povrchové úpravy, ale i o vlastnostech nosné konstrukce více méně zkreslí, znejasní, umlčí…

+ K takovým dokladům proměn patří též pekování, obvykle sloužící ke zdrsnění ponechaných částí starší povrchové úpravy či míst, kde bylo třeba tuto úpravu odstranit.

Graffiti. Zámek Jezeří.

+ Na povrchu staveb figurují i nejrůznější označení – ulic, ukazatelů směru, vlastníků, provozovatelů, polepy, plakáty. Cedule jsou různě upevňovány (na špalíky, lepením).

+ Možná nějak s povrchovými úpravami souvisejí i různé dočasné ozdoby či funkční doplňky (rolety, přístřešky).

+ V posledním cca století jsou povrchy často poškozovány „instalacemi“ vodovodů, plynovodního potrubí, nejvíce pak elektrickými rozvody a zařízením.

+ Šmouhy či oděr již byly tématem jedné z konferencí. To tak trochu podporuje právě ideu oborového slovníčku, který bude možné během let dle témat konferencí rozvíjet.

8. Instrumentální metody pro výzkum povrchových úprav

Metody dokumentace, průzkumu a analýz včetně současných progresivních možností nedestruktivního operativního terénního průzkumu. Zároveň ale i potřeby katalogizace pořízené dokumentace a zpřístupnění nebo problematika správného názvosloví.

Pokročilé dokumentační metody nebudou v každé situaci dostupné. Nicméně prakticky vždy, je-li to jen trochu časově či technicky proveditelné, má být ve snímku, který údajně dokumentuje barevnost, vložena „standardní barevná škála“. I když zde jsou dokumentovány jen otisky latí, jež armovaly původní kožich srubu. Na škálu se naprosto nemá chmatat, jak to vídáme na snímcích některých vstřícných dokumentátorů. Ale i ochmataná, ošoupaná a vyšisovaná škála je lepší nežli nic (aspoň dokládá základní pochopení pro věc, snad v brzku následované pochopením potřeby vybavit dokumentátory tímto minimálním nástrojem pro exaktní práci).

+ Slovníčkový přehled by asi mohl obsáhnout i běžně známé metody, kterými logicky nebudou mít účastníci konference důvod se zabývat. Vlastně by dával možnost např. stručný výklad „tezauru“ propojit právě i s detailními informacemi v předneseném konferenčním příspěvku.

+ Katalogizace asi bude možná jen „zdola“. Zdá se, že památkové informační systémy se stále budou prioritně věnovat vymezení hranic památek a evidenci jejich „právních stavů“ apod. (i když takovou hranicí je z určitého pohledu i povrchová úprava památky samotné).

+ Zpřístupňování informací centrálně asi není ani ničím cílem. Zpracovatelé průzkumů a jiní držitelé informací by měli usilovat o co nejširší zpřístupňování vhodnou formou (to se zřejmě týká hlavně kvalitních popisů, lokalizace, dobře srozumitelné a informaticky udržitelné obrazové dokumentace, co nejméně závisející na aktualizovaných verzích prohlížečů apod.).

+ Základem čehokoliv v souvislosti se „správným názvoslovím“ by se měla stát právě nějaká „encyklopedická“ stránka. Ta by měla ovšem cíleně vytvářet nástroje k přehledné práci s různými dobovými či regionálními termíny apod.

9. Význam povrchových úprav pro hodnotu a ochranu historických staveb

Hodnoty vizuální, ochranné, památkové, emocionální, sociální, hodnoty hmotného pramene, sémantika vizuálního vjemu.

Bědný úlomek „tvrdé“ omítky zbořeného „Kozákova“ domu na Václavském náměstí v Praze.

+ Za pozornost asi stojí i někdy značně radikální „rekonstrukční“ zásahy k revokaci „původní“ či jiné vhodné „spolehlivě doložené“ minulé podoby, jíž bývají obětovány následné vrstvy nejednou jen s povšechnou dokumentací a hodnocením (to souvisí s nemohoucností ve smyslu „katalogizace“ – viz bod 8). Kromě záznamu a prozkoumání stratigrafie dřívějších vrstev je třeba se dopracovat ke „kontinuálnímu“ sledování toho, jak se památka upravuje v naší době.

+ Obětované vrstvy. Ochranné vrstvy.

+ Analytická „řešení“. Odkryté části starších vrstev. Prezentované sondy.

Prezentace celého souvrství povrchové úpravy na vrcholné řemeslné a umělecké úrovni. Paestum. Současně ukázka boje o udržení vrstev vydaných vykopáním všanc povětří, byť „jen“ subtropickému…

+ Odlišitelnost doplňku. Replika. Kopie. Náhrada.

+ 10. Poznání jako opora rozhodování o dalším zacházení s památkou

+ 11. Typy nálezových situací

+ Asi stojí za samostatnou pozornost.

+ Možná sem lze zařadit i úseky povrchů sejmuté např. ze zanikajících památek a umístěné v muzeích (fresky, mozaiky…). Transfery.

+ 12. Nové vrstvy se stávají součástí informací o památce již v momentu svého vzniku

+ To by mohla být určitá nová rovina pohledu na historicitu památky, kterou již „jen“ nezkoumáme jakoby na pitevním stole, byť s ohledem na její nezadatelnou autenticitu, ale chápeme jaksi synchronně její současné „vrstvy“ a informace o nich vkládáme do informační „reprezentace“ objektu.

„Aplikace“ „sanační“ omítky na zdivo barokního malostranského paláce v Praze po té, co bylo vše předchozí úzkostlivě vyškrabáno až do hloubi spár.

+ 13. „Nad“povrchové úpravy

+ Často efemérní překryvy (např. vlajkosláva), nebo např. porosty, zajímavě či až překvapivě měnící vzhled během roku. Přitom někdy poškozující „vlastní“ povrchové úpravy objektu.

Chátrající konstrukce treláže upevněná na „tvrdé“ „břízolitové“ omítce. Na funkcionalistických vilkách z jejich jižní strany se často pěstovalo bílé i „psí“ víno.

+ Treláže.

+ 14. Odkazy

+ Asi by nebylo od věci dělit se o možná i nějak komentované či hodnocené odkazy na weby či odbornou literaturu (metodiky, specializované články).

+ Co se týče webů, mohlo by se jednat jak o specializované stránky vědeckých týmů, tak např. i o skupiny na Facebooku, kde nejednou „proběhnou“ zajímavé aktuální poznatky, netypická zjištění.

+ 15. Komunikace

+ Oboru by mohlo prospět otevření prostoru nějaké operativnější cesty sdělování informací. Na internetu by se mohlo jednat např. o blog, shrnující operativní reporty o zajímavých nálezech, jež by tak případně mohli zhlédnout i další specialisté.

Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu

© Jan SOMMER, 2010 – 2018

Článek vznikl v roce 2010. Později byl drobně aktualizován, ale nakonec byl několik let odložen v rozpracovanosti, protože z různých osobních důvodů jej nebylo možné dokončit. Nyní je takto předkládán s několika drobnými aktualizacemi, aby získané informace byly zpřístupněny možným zájemcům. Za velmi cenné připomínky k textu děkuji Janu N. Adámkovi v Písku!
Článek byl původně zamýšlen jako materiálie pro časopis Průzkumy památek (kam se jej možná ještě po případné aktualizaci podaří předložit). Nynější publikace touto neoficiální formou může být chápána též jako pokus poskytnout reálný příklad k zatím jakoby nepotřebným diskusím o OA i publikování on-line.

Citace: Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu. In: Česká placka, 4.1.2018. On-line: https://wp.me/pqrNE-NH.

Celkový pohled na areál kostela se zvonicí a farou (vlevo) od východu. 2009.

01. O středověkém původu stavby kostela sv. Michala v Horním Záhoří neměla dosavadní odborná literatura žádných pochyb, neboť presbyterium je zaklenuto dvěma poli vznosné křížové žebrové klenby; vyžlabená klínovitá žebra se protínají ve svornících s rozetami a na stěnách jsou místo častějších konzolek podepřena tzv. ostruhovitým podseknutím. Gotická je také čtvercová sakristie na severním boku presbyteria, a to zřejmě včetně hmotné valené klenby. Vnější vzhled kostela je však zcela určen barokní úpravou, z níž pocházejí rozměrná segmentem zaklenutá okna i střídmé členění fasád lisenovými rámy a výrazně profilovaná korunní římsa. Barokního původu je také západní předsíň kostela. Ostatně v první polovině 18. století byl významně upraven celý sakrální areál; přestavěna byla starší (asi renesanční) zvonice, stojící samostatně před západním průčelím kostela, opatřená elegantní štíhlou jehlancovitou střechou (ve formě příznačné pro řadu kostelů v dolním Pootaví a středním Povltaví), a nově byla postavena náročně vybavená farní budova. K výraznějším změnám kostela ani jeho areálu již naštěstí nedošlo.

Interiér presbyteria. 1983.

02. I když se názory na přesnou dobu výstavby gotického kostela dosud neshodly, není vcelku pochyb o tom, že zdivo je jednotného původu. To se také potvrdilo při první významnější příležitosti k průzkumu, kterou bylo radikální sejmutí omítek ze spodní části (asi do výšky 150 cm nad terénem) vnějších líců obvodového zdiva celého kostela v roce 2005.¹ V souvislosti s tím byl na vnějším obvodu stavby vyhlouben i drenážní kanálek.² Předmětem průzkumu a dokumentace s cílem rozlišit a zaznamenat informace o historických konstrukcích, výtvarných prvcích a případných dokladech stavebního vývoje se stala spodní část vnějších líců zdiva v plném rozsahu lodi, presbyteria, sakristie a předsíně.³ Zevrubněji byly zkoumány druhotně použité prvky ostění gotického profilovaného portálu a další prokazatelně gotické fragmenty, osazené ve zdivu barokní předsíně a v zazdívce na místě zrušeného portálu v jižní stěně lodi.

Celkový pohled na severní stranu kostela. 2009.

Popis nálezů

Plánek kostela (podle Soupisu památek) se skicou stavebně-historické analýzy. Červený obrys – zdivo gotické, zelený – barokní. 1 – Místo zrušeného gotického portálu. 2 – Fragmenty ostění zrušeného gotického portálu ve zdivu barokní předsíně. 3 – Fragmenty gotických okenních kružeb ve zdivu barokní předsíně.

03. Na exteriéru kostela byly do výšky cca 150 cm v celém rozsahu otlučeny omítky, nepochybně většinou barokního původu; případně zachované starší relikty omítek byly přitom také odstraněny.

04. Zdivo gotické části kostela je lomové. Převažují v něm velké nepravidelné bloky žuly, zřejmě zcela bez opracování. Prokládány jsou drobnějšími úlomky. Líce jsou proto velmi nerovné, i když celkově je průběh zdiva vcelku pravidelný. Zjevně se počítalo se silnou vrstvou omítky. Ve zdivu je v odhaleném úseku nad terénem patrná jedna vodorovná ložná spára. Nároží jsou armována velkými kvádry z tmavě šedé žuly, pečlivě opracovanými. Na několika místech jsou na kvádrech zachovány bíle natřené pásky o šíři 16-16,5 cm, sledující nároží (hypoteticky lze usuzovat, že k okraji tohoto pásku probíhala omítka; nároží by se tedy odlišovala hladkým bíle natřeným páskem; zatím nelze určit, zda se jednalo o prvotní systém úpravy fasád z doby výstavby).

Gotické zdivo sakristie od severovýchodu. 2010.

05. Zdivo sakristie je s lodí i presbyteriem provázané. Vazba mezi lodí a presbyteriem na jižní straně zřejmě rovněž existuje, i když je tu zdivo do jisté míry narušeno. Na západním konci jižní stěny je v horní části odhaleného líce úsek cihlové plenty; snad tu bylo v době barokní přestavby zdivo nějak poškozené.

06. Pod východní stěnou presbyteria vystupuje nad terén předzáklad z nepravidelných bloků žuly.

07. Vstup v západní stěně sakristie je dodatečný. Kamenné barokní ostění je obezděno cihlami.

Barokní portál v jižní stěně lodi s kamenným ostěním obezděným cihlami. Vpravo úsek druhotného zdiva s fragmenty opracovaných kamenných prvků. 2010.

08. V jižní stěně lodi je asi ve druhé čtvrtině délky od západu barokní portál. Ostění je obezděné cihlami, které vystupují před líc okolního gotického lomového zdiva, takže zřejmě dosahovaly k povrchu starších omítek, ponechaných při barokizaci na zdivu. Vpravo od portálu je úsek zazdívky ze smíšeného cihlokamenného zdiva, v němž jsou obsaženy i kamenické architektonické fragmenty, zřejmě středověkého původu. Jeden má podobu širokého zkosení a pravoúhlého bloku; mohlo by jít o úsek špalety s okenním ostěním, ale proti tomu hovoří, že nebyla pozorována polodrážka pro zasklení. Druhý prvek má zřejmě okosenou hranu, lemovanou zářezem; tento článek se podobá části profilace fragmentů portálu, vloženým do zdiva předsíně, ale vzhledem k malému úseku profilace to nelze prokázat. Na líci prvku jsou zachovány zbytky několika vápenných nátěrů, většinou bílých (zdá se, že jeden nátěr měl červenou barvu). Gotický portál byl tedy situován východněji, než nynější barokní portál.

Jihozápadní nároží kostela a barokní předsíň.

09. Nejvíce nálezů poskytlo zdivo předsíně. Zdivo je smíšené cihlokamenné, s konstrukčním soklem a rovněž konstrukčními odsazenými oblými nárožími. Vstupní portál v ose západní stěny předsíně je barokní s omítaným cihlovým ostěním.

10. V západní části jižní stěny předsíně převažují cihly, což zřejmě souvisí s vložením schodiště do patra předsíně a na kůr, zasahujícího do síly zdi. Jinak v jižní stěně převažují lomové kameny. Jen u jihozápadního nároží je ve zdivu vložen nápadně dlouhý opracovaný blok tmavě šedé žuly (délka 106 cm, tloušťka 18 cm; na viditelné straně není patrná žádná profilace). Již pod omítku nad osekaným úsekem zdiva zasahuje kvádr z tmavé žuly, pečlivě opracovaný, s vrstvou bílého nátěru. Ve zdivu předsíně bylo druhotně použito několik pečlivě opracovaných kvádrů z tmavě šedé žuly. Jejich rozmístění je nepravidelné, ovšem jejich hrany byly většinou využity k vyzdění hran zdiva, lemujících odsazená zaoblená nároží západní stěny.

Fragment gotické okenní kružby druhotně osazený v jihozápadním nároží barokní předsíně kostela. 2010.

11. V zaoblení jihozápadního nároží je nad soklem odštípaný blok okrové změklé žuly; nelze vyloučit, že do zdiva byl vložen opracovanou stranou. Nad ním nad jednou řadou cihel je vložen fragment okenní kružby. Zřejmě jde o rozměrný díl, jehož formu však lze zatím jen odhadovat. Je vidět zakřivený prut, z něhož zřejmě vybíhal další, rovněž křivkový, a do jihozápadního nároží jižní stěny vystupuje úsek s kružbovým nosem. To nasvědčuje tomu, že zde byla buďto jeptiška nebo vícelistý kruhový či sférický útvar. Profilace je na vnitřní i vnější straně vyžlabená; mezi výžlabky probíhá polodrážka pro vsazení skel (nelze spolehlivě rozlišit, zda je pravoúhlá nebo klínovitá). Na povrchu je několik vrstev nátěrů. Zdá se, že by se mohlo jednat o velký díl kružby, určený nad střední prut, tvořený polovinami obou jeptišek a úsekem vrcholového útvaru (jehož formu zatím nelze s konečnou platností určit).

12. Na jižním konci západní stěny je v soklu velký kvádr růžové změklé žuly. Těsně nad konstrukčním soklem je osazen fragment ostění portálu z růžové žuly. Pod okrajem plochy zbavené omítek je ve smíšeném zdivu ještě jeden tmavě šedý kvádr se zachovaným vápenným nátěrem (zřejmě jen jedním).

Profilovaný díl ostění gotického portálu druhotně osazený ve zdivu na západní straně barokní předsíně, při jejím jihozápadním nároží. 2010.

13. V severní části západní stěny předsíně je v severozápadním nároží v soklu mezi cihlami jeden kvádr z tmavě šedé žuly. Nad soklem je velký nepravidelný kus šedé žuly. Nad ním je s odstupem vložen soklový díl ostění gotického portálu. Větší část profilace soklu je zatím ukryta v zazdívce. Na líci prvku je zachován vápenný nátěr. Ve výžlabku profilace je zachováno několik vrstev bílých nátěrů. Přibližně uprostřed severního úseku západní stěny předsíně je zhruba ve výšce soklového prvku portálu vložen další díl ostění téhož gotického portálu. Na jeho ložné ploše jsou patrné přibližně paralelní seky plochým břitem kamenického nástroje (dláta nebo plošiny). Na profilu jsou rovněž patrné nátěry.

Severní část západní stěny předsíně, vlevo se soklovým dílem ostění zrušeného gotického portálu lodi kostela. 2010.

14. V zaoblení severozápadního nároží je těsně pod okrajem osekané plochy líce díl růžové změklé žuly, ale celá viditelná část je osekaná (nelze určit, zda je do zdiva obrácena profilace).

15. V severozápadním nároží severní stěny je v soklu kvádr z tmavě šedé žuly. Jeho nároží je opatřeno bíle natřeným páskem o šíři 10 cm; dále od tohoto místa snad původně již pokračovala omítka.⁴ Nad soklem předsíně je vložen další díl ostění portálu (opět ložnou plochou do líce zdiva), tentokrát více poškozený (nos hruškovce je odlomen). Nad ním je ve zdivu několik drobných odštěpků růžové změklé žuly; snad by se mohlo jednat o zbytky rozbitého architektonického článku gotického původu. Dále je zdivo severní stěny předsíně celkem pravidelné cihlokamenné. Přibližně uprostřed délky severní stěny předsíně je nad soklem vložen osekaný blok žuly okrové barvy; nelze určit, zda jde o díl architektonického článku (je to celkem pravděpodobné, protože na středověké stavbě se tento typ materiálu jinak zřejmě uplatňoval jen zcela ojediněle).

Poznámky ke stavebnímu vývoji a architektonickému významu

16. Z nově dosažených poznatků je možné vyvodit některá upřesnění dosavadních vědomostí o kostele. Zejména lze téměř s jistotou předpokládat, že díly a fragmenty portálového ostění, použité druhotně ve vnějších lících zdiva barokní západní předsíně, náležely původnímu jižnímu portálu gotické lodi. Určité otázky vyplývají z toho, proč bylo ostění vylámáno ze svého původního místa. Situace v jižní stěně lodi zřejmě svědčí o tom, že barokní portál zřejmě zčásti kolidoval s poněkud východněji posunutou pozicí gotického portálu. Nejspíše proto nebylo možné starší portál pouze zazdít. Přesto však zatím zůstává určitá pochybnost, protože vycházíme pouze z toho, že vpravo od barokního portálu je úsek dodatečného zdiva, v němž jsou druhotně použity relikty gotických kamenických architektonických článků.⁵ V principu totiž zatím není možné vyloučit ani možnost, že díly gotického ostění portálu použité ve zdivu předsíně pocházejí z portálu, který mohl být osazen také v západní stěně gotické lodi.⁶ Obvyklejší však bylo, že kostel byl opatřen pouze jediným portálem, nejčastěji na jižní straně lodi.Tyto otázky však zřejmě nebude možné s konečnou platností řešit bez průzkumu zdiva v interiéru, pokud by i tam někdy došlo k sejmutí omítek (např. by tak bylo možné ověřit případnou existenci hrany vnitřní niky portálu na jižní straně lodi). Formální podoba ostění jižního barokního portálu lodi by mohla svědčit o shodné době jeho vzniku jako u západního portálu sakristie, kdežto pouze cihlové ostění západního portálu předsíně, zaklenutého stlačeným obloukem, nejspíše vzniklo v odlišné době. Přesto lze předpokládat, že k vybourání ostění gotického (asi jižního) portálu lodi došlo těsně před výstavbou předsíně, neboť na profilaci dílů portálu, osazených ve zdivu předsíně, se velice dobře zachovaly zbytky vápenného líčení.

17. Profilace ostění portálu se velice dobře zachovala (i když na některých dílech byla při osazování do zdiva předsíně poškozena). Dominantním prvkem profilu je hruškovcový prut, provázený po obou stranách výžlabky. Vnější hrana jednoho výžlabku je zkosená, kdežto hraně druhého z výžlabků je doplněn ještě drobný oblounek, lemovaný jemným zářezem s projmutým bokem. Vzhledem k tomu, že zatím nebyl zjištěn žádný díl záklenku ostění, není možné spolehlivě určit, která strana ostění byla obrácená k příchozímu. Z posouzení rozměrů jednotlivých nelezených prvků se spíše zdá, že na vnější líc zdiva navazovalo prosté okosení, kdežto oblounek se obracel dovnitř portálu. Je to pravděpodobnější i proto, že v této pozici by se portál více rozevíral směrem ven.

18. Soklový díl ostění ukazuje, že profilace nad prahem portálu zabíhala do nakoso poměrně strmě zkosené trojúhelníkovité plochy. Tento útvar bývá častěji konstatován u staveb, které během první poloviny 14. století rozvíjely impulsy tvarosloví poklasické gotiky. Přesto se běžně objevuje až do husitských válek, po nichž se ovšem znovu ujal především u jednodušších ostění (např. u měšťanských domů, na tvrzích, či dokonce u venkovských usedlostí). Ani profil ostění nelze přes poměrnou výraznost a preciznost provedení zcela jednoznačně zařadit na základě srovnávání. Snad by mohl posloužit portál kostela v Krči, který má zjevně archaičtější profilaci (navazující ještě na raně gotická ústupková schémata), která však nad prahem rovněž zabíhá do podobně nakoso sklopené trojúhelníkovité plochy soklu. Ostění v Krči lze přibližně řadit do doby kolem před rokem 1300⁷, možná i na počátek 14. století. Profilace v Záhoří je ovšem zjevně pokročilejší, nepochybně však není zasažena inovacemi pokročilé lucemburské architektury z doby po polovině 14. století. Považuji za pravděpodobné, že portál pochází přibližně z období 1300-1340.

19. Z toho ovšem vyplývá otázka, zda je současný s ostatními gotickými částmi kostela, v první řadě s jeho zdivem. Obvodové zdivo lodi, presbyteria i sakristie je prakticky jednolité. Vnější líce jsou nepravidelné, z hrubě olámaných kamenů, kladených do silné vrstvy malty. Zdivem probíhají výrazné ložné spáry, nepochybně korespondující s úrovněmi pater lešení. Naproti tomu nároží jsou tvořená rozměrnými a velice pečlivě opracovanými žulovými kvádry. Tato stavební technologie má z okolí nejblíže k tomu, co známe z raně gotických staveb královské stavební huti v Písku, působící hlavně za panování Přemysla Otakara II. (od poloviny 13. století a snad ještě po roce 1278). O tomto srovnání nutí uvažovat i neobvykle veliká tloušťka obvodového zdiva, které navíc ani u klenutého presbyteria není opatřeno vnějšími opěrnými pilíři. S tak raným zařazením je ovšem v rozporu i dispozice kostela, nápadná podélným presbyteriem s dvěma poli žebrové křížové klenby. Tato půdorysná skladba sice sama o sobě není zvláště výraznou pomůckou pro srovnávání, avšak jak již bylo konstatováno, právě v jižních Čechách vytvářejí stavby s tímto formováním presbyteria výrazné seskupení, i když se nedá hovořit přímo o jednotné skupině. Naopak, některé slohové prvky nasvědčují, že jinak podobné stavby mohlo budovat více stavebních hutí – ale to je zatím pouhá pracovní hypotéza. Asi nejstarší stavbou s protáhlým presbyteriem tohoto typu byl již někdy kolem roku 1265 stavěný kostel v severně vzdáleném Vysokém Újezdu (okres Benešov). Ještě raně gotické formy má podobné presbyterium kostela ve Starých Prachaticích (možná brzy po roce 1275). Je otázkou, zda ostatní reprezentanti tohoto typu na uvedené stavby navazovali, neboť k jejich výstavbě došlo většinou v zatím poměrně neostře definovaném období snad druhé a třetí čtvrtiny 14. století. Kdysi jsem vyslovil domněnku, že většina těchto staveb vznikala ve sféře vlivu rozsáhlých panovnických domén na Hlubocku a Budějovicku s tím, že vytvořené huti mohly působit i na jiných statcích.⁸ Pracovně jsem na základě srovnání některých užívaných architektonických článků navrhl možnost, že s touto skupinou staveb souvisela i další, do značné míry specifická pro stejnou oblast, představovaná stavbami s drobnou vížkou mezi lodí a presbyteriem, nesenou zpravidla dvojicí klenebních pasů (např. Ševětín, Bošilec, Dolní Bukovsko, Křtěnov.⁹ Další typově výraznou jihočeskou skupinou pak byly kostely s koutovými věžemi vsunutými do jednoho ze západních koutů obdélné lodi. Zde je však zatím hledán původ v činnosti huti působící na hradě a v klášteru ve Strakonicích.¹⁰

20. Fragment (nebo fragmenty) gotické kružby zřejmě dvoudílného okna, osazené v barokním zdivu na jihozápadním nároží předsíně nasvědčují tomu, že ve zdivu kostela existovalo alespoň jedno poměrně velké okno (nelze vyloučit, že svými rozměry bylo zdůrazněno východní okno presbyteria, jak to známe z některých raně gotických kostelů v okolí – např. z děkanského chrámu v Písku nebo z kostela v Myšenci). Na vnější i vnitřní straně je kružba profilována mělkým vyžlabením, mezi nimiž probíhá polodrážka pro vsazení skel. Takové formy lze pouze obecně zařadit do 14. století.

21. Tvarosloví klenby presbyteria v Záhoří je do značné míry odlišné od většiny zde uváděných i dalších kostelů. Snad jen v Krči se asi v průběhu první čtvrtiny 14. století v presbyteriu objevilo pod výběhy žeber místo konzol ostruhové podsekávání. V Záhoří jsou tyto prvky ovšem výrazně propracovanější, což se zřejmě také zasloužilo o pozdní datování kostela do třetí čtvrtiny 14. století.¹¹

Klenební konzola na severní straně presbyteria. 1983.

22. Bez dalšího zkoumání nelze určit příčinu rozdílnosti materiálu zdiva a zejména nárožních kvádrů od zjevně měkčí žuly ostění portálu a okenní kružby (zatím neznáme materiál klenebních žeber v presbyteriu). Je možné, že nejde o doklad odlišného stáří, nýbrž o výsledek rozhodnutí kameníků použít pro náročněji tvarované díly snáze opracovatelný materiál (zdroje takových různorodých žul v Píseckých horách byly využívány i v Písku).

23. Listinné historické zprávy nám nejspíše při pokusu o spolehlivější časové zařazení gotické výstavby kostela rovněž neposkytují úplně spolehlivé zprávy. Nicméně je zřejmé, že fara s nevelkým okrskem byla mimořádně obvěněna. Z venkovských far v bechyňském děkanátu odváděla největší desátek (po Českých Budějovicích, Písku a Vodňanech). To nejspíše nějak souviselo s královským patronátem fary i blízkostí královského města Písku a sídla na Zvíkově, jejichž nejvhodnější spojnice také vedla přes Záhoří (je také možné, že již tehdy odtud vedla i variantní cesta přes Újezdec a Hlubokou do Českých Budějovic). První zmínku o kostele lze spojit s rokem 1335. V dalších desetiletích sem Karel IV. dosazoval jako faráře významné osobnosti spojené s činností panovnického dvora či přímo spolupracující s vladařem.¹²

Svorník v západním klenebním poli presbyteria. 1983.

24. Pracovně řadím zejména dosud známé architektonické články do před polovinou 14. století.¹³ Zaniklý portál lze podle nalezených dílů také možná ještě před polovinu 14. století, i když pozdější původ nelze vyloučit. Pak by portál nejspíše byl vsazen do zdiva dodatečně. O původu před nebo po polovině 14. století nám nedovolují rozhodnout ani formy nalezeného fragmentu okenní kružby. Nelze ovšem vyloučit starší původ obvodového zdiva.

25. Nápadným znakem dispozice kostela je poměrně značná šířka lodi ve srovnání s presbyteriem. Je prakticky dvojnásobkem šířka presbyteria. To je nejčastější u staveb, které byly založeny jako dvoulodní; tuto verzi ovšem navrhuji pouze zvažovat při případných dalších průzkumech.

26. Rovněž je třeba počítat s tím, že v době stavby barokní předsíně existovala nějaká zatím neznámá část kostela nebo nějaký další objekt v jeho sousedství, neboť jen tak lze vysvětlit existenci druhotně použitých nárožních kvádrů ve zdivu předsíně. Tyto kvádry se svými menšími rozměry liší od většinou mohutných kvádrů v nárožích lodi, presbyteria i sakristie. Také na nich byl zjištěn pozůstatek užšího hladkého lemu, nežli na nárožích kostela, čímž je patrně vyloučena možnost, že by kvádry pocházely např. z horních částí nároží některé části kostela. Čistě hypoteticky lze zvažovat, že by se mohlo jednat o kvádry z hrany vnitřní špalety zrušeného gotického (?) portálu.¹⁴

Poznámky

1Tento zásah, který způsobil ztrátu historických omítek, převážně barokních, byl proveden v rozporu se stanoviskem orgánu státní památkové péče. Za podnět k průzkumu a dokumentaci jsem vděčen pan Janu Adámkovi z Prácheňského muzea v Písku.

2Příslušná archeologická pozorování jsou popsána v samostatné stati………..

3Zdivo bylo v plném rozsahu fotografováno, byl pořízen popis a části konstrukcí byly podrobněji proměřeny a zachyceny na měřických snímcích.

4Podobné pásky bílého nátěru jsou i na nárožích lodi a presbyteria, kde jsou však širší.

5Poloha jižního barokního portálu lodi rovněž vyvolává určité otázky, protože nekoresponduje s omítkovým barokním systémem členění stěny lisenami, ani s rytmem okenních os.

6Příkladem kostelů s dvojicí gotických portálů v lodi (zpravidla v západní a jižní stěně) mohou být kostely v Hodušíně (datování zatím kolísá asi v období 1260-1290) nebo v Lašovicích (asi 1260-1280 s tím, že raně gotický západní portál byl pro nynější osazení v neznámé době přepracován a jižní portál pochází asi ze druhé čtvrtiny 14. století).

7Tak to předpokládá Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornis, Praha 2001, s. 202.

8Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Mikuláše v Nedvědicích (o. Tábor), in: Památky a příroda, 12, 1987, č. 5, s. 280-281. Souhrnně Jan SOMMER: Poznámky k jihočeské architektuře doby kolem roku 1300, in: Výběr, roč. 28, 1991, č. 2, s. 101-110. Stavební rozbor umožnil k tomuto typu s velkou pravděpodobností přiřadit i kostel ve Slavkově (okres Český Krumlov) – Jan SOMMER: Poznámky k výkladu stavebního vývoje několika středověkých kostelů v nejjižnějším cípu Čech – 2, in: Zprávy památkové péče, roč. 52, 1992, č. 9, s. 19-21. Srovnáním některých z probíraných staveb se nejnověji zabýval Roman LAVIČKA: Kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele na Starém městě v Českých Budějovicích – stavební vývoj a význam architektury kostela ve středověku, in: Staré Budějovice 1, 2005, s. 20-44.

9Na tento typ staveb dávno upozornil Josef BRANIŠ: Některé zvláštnosti starších chrámových staveb jihočeských, in: Památky archeologické 17, 1897, sl. 210 n. Viz k tomu Jan SOMMER: Gotická zvonice kostela ve Štěpánovicích, in: Památky a příroda, roč. 12, 1987, č. 3. s. 158; Jan SOMMER: Gotická sanktusová věž kostela v Křtěnově, in: Zprávy památkové péče, roč. 56, 1996, č. 1-2, s. 17-22.

10Kde ovšem vazby na královskou huť v Písku a na Zvíkově rovněž byly konstatovány – např. Jiří KUTHAN: Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Academia, Praha 1975, s. 105-108.

11Tak např. D. LÍBAL, cit. v pozn. 7.

12Středověkou historií fary v Záhoří se podrobně zabýval Jan N. ADÁMEK: Die Pfarrkirche in Záhoří bei Písek – ein Benefizium unter der Protektion der Luxemburger, in: Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová et alii, Bolletino dell´Istituto Storico Ceco di Roma. Supplemento 2008, Praga 2009, s. 71-79. [ISBN 978-80-87271-14-8]

13Vzhledem k poloze Záhoří na významných komunikacích lze uvažovat i o možném raně středověkém předchůdci.

14Stručná zmínka o nálezech v článku Jan SOMMER: Na okraj operativního průzkumu a dokumentace historických staveb v NPÚ – několik poznámek a příkladů, in: Průzkumy památek, roč. 13, 2006, s. 135. Stručnou informaci o fragmentech publikoval Jiří FRÖHLICH: Gotické architektonické články ve zdivu kostela sv. Michala v Horním Záhoří, in: Výběr, časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč.50, 2013, č. 1, s. 58-60.

Drobnost ke konstrukci stěn kaplového arkýře na Krakovci

Gotická architektura Krakovce je plným právem řazena na nejvyšší příčky uměleckých výbojů v českých zemích. Spolu s výtvarnou vynalézavostí však samozřejmě dosahovalo vynikající úrovně i technické provedení. To platí zejména pro projektovou přípravu jedinečných kleneb paláce i lodě kaple, ale také pro konstrukční realizaci křehkého kaplového arkýře, vystupujícího z naopak robustního masivu hradního paláce.

Obdobné kaple byly ve druhé polovině 14. století a kolem roku 1400 mimořádně ceněné. Vzhledem ke křehkosti stavby se realizace nejspíše ujímaly specializované skupiny kameníků. Do „kuchyně“ těchto kamenických dílen je možné nahlížet např. při opravách (při obnově arkýře kaple Staroměstské radnice v Praze po zničení v květnu 1945), nebo u staveb poškozených či dochovaných fragmentárně.

To je případ kaple na Krakovci, ze které se zachovaly jen části bočních stěn arkýře s částí profilace oken. Z těchto reliktů je možné vyčíst různé informace svědčící o metodě projekce i o konstrukčním řešení. To muselo být velmi propracované, když stěny kaple byly tlusté jen 28,5 cm a pole podokenního zdiva měla tloušťku jen asi 15 cm. Je nepochybné, že taková konstrukce vyžadovala velmi přesné provedení všech dílů, a také jejich pevné provázání kovanými trny a táhly. Stopy po nich jsou asi zčásti zakryty maltou z předchozích oprav.

Navázání boční stěny arkýře na zdivo paláce. V dolní části snímku je patrná drážka určená ke spojení zdiva s tenkou stěnou či deskou parapetu. V horní části nad římsou profilace okna.

Podokenní zdivo nebylo vytvořeno z průběžných vrstev kvádrů, ale pod meziokenními pilířky byly i v parapetu vytvořeny profilované pilíře, ke kterým byla podokenní stěna připojena na spáru. Mohlo se tedy jednat buďto o tenkou stěnu z kvádrů odlišně vrstevných, neprovázaných s pilířky, nebo dokonce o desku (snad s plastickými ozdobami, jako u desek pod okny pozdně gotického arkýře nad bránou paláce na Křivoklátu). Je možné, že jsou nějaké relikty dalších prvků zachovány na hradě či jinde, případně ještě zavaleny v zásypu na úbočí či úpatí hradního ostrohu.

Polní náčrtek zachované části parapetního zdiva kaplového arkýře

Spojení pilířků s podokenním zdivem bylo zajištěno pomocí klínovité vazby, kdy je drážka zahloubená do pilíře (přibližné míry jsou zřejmé z připojeného polního náčrtku), zatímco pero odpovídajícího profilu vystupovalo z dílů mezi pilířky. Na hradě se zachovaly fragmenty, zřejmě pocházející ze soklové části mezi pilířky, jak tomu odpovídá šířka a v některých případech i zachovaný profil soklu (shodu profilace jsem zatím nemohl ověřit detailním měřením, avšak prvky jsou do značné míry erodované).

Fragment pocházející s největší pravděpodobní ze soklu zdiva kaplového arkýře s klínovitou drážkou (kemnická značka na boku zřejmě v podobných případech neměla sloužit ani k identifikaci kameníka, ani jako montážní, protože se v převaze jedná o křížky, ale sloužila nejspíše k označení dílů převzatých či proplacených vedoucím huti)

Tenké díly mezi soklem a podokenní římsou jsem zatím nepozoroval. Mohlo se jednat o několik solidně spojených plochých kvádrů, ale nelze vyloučit ani možnost, že do drážky byla ve vhodné fázi výstavby pilířků vsunuta jednolitá rozměrná deska. Je ovšem třeba zvažovat i možnost, že se jednalo o sestavu menších dílů, vkládanou až následně, po vyzdění pilířků, přičemž by mělká drážka umožňovala montáž (podobně, jako se s tím někdy setkáváme u záklenků kružbových oken, do kterých bývaly kružby rovněž vsouvány až po provedení záklenků, např. fixované do mělce vykrouženého výžlabku ostění).

Je pravděpodobné, že pod profilovanými díly parapetní římsy, zřejmě nahoře usazené na tenké podokenní pole zdiva, probíhal kovaný ztužující pás, ale to zde jen odhaduji.

Je možné, že u dalších obdobných staveb byla příslušná partie provedena jiným způsobem – to je třeba vždy zkoumat na objektu.

Ke kapli Staroměstské radnice v Praze jistě existuje detailní dokumentace, která ale mě momentálně není dostupná. Podobně jistě existují podklady k restauracím a regotizacím arkýřů Karolina či Vlašského dvora. Přesto zde uvedený komentář detailu z Krakovce může být použit pro nějaké srovnávání či jako podklad dalších upřesnění.

Jižní bok arkýře kaple Staroměstské radnice v Praze po rekonstrukci (po zničení arkýře v květnu 1945 byla tato partie nejméně poškozena)

Kaple, na kterou se málem zapomnělo? (kaple sv. Václava v pražském Valdštejnském paláci)

Půdorys severní části paláce při Vévodském nádvoří.

1/ Stěží pochopitelné převýšení kaple Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně nad jejím miniaturním půdorysem je obvykle komentované jako svého druhu zvláštnost související jednak s výtvarným konceptem paláce, jednak s jeho provozním uspořádáním a z toho plynoucím umístěním oratoří ve dvou patrech nad sebou. Asi i s nějakými požadavky ze strany stavebníka.

2/ Nicméně je vložení kaple do dispozice paláce natolik anomální, že alespoň v rovině úvah je třeba se zabývat i dalšími technicky přijatelnými variantami, a to s vědomím, že přes převážně sjednocené vzezření celku paláce pozorujeme na jeho architektonickém článkoví různé doklady vcelku hektických změn plánu prováděných „na pochodu“ v průběhu výstavby.

3/ Tyto změny se projevují různými drobnými anomáliemi v profilacích říms jednotlivých křídel apod. Tak, jak se rozvíjejí výzkumy paláce (v posledních letech zejména Petr Uličný), bude asi možné tyto „nesrovnalosti“ pojmout do interpretace stavebního postupu. Přitom je ale zřejmé, že je potřebné také sledovat konstrukční detaily, nakolik je případně bude možné provázat s listinnými zprávami (zatím se projevuje spíše snaha tento vývoj vysledovat v detailech architektury, plastické a malířské výzdobě).

Osa se zazděnými/iluzívními okny kryjícími severozápadní kout palácové kaple.

4/ Přitom je stále třeba značné opatrnosti, protože např. řada architektonických kamenných prvků byla zřejmě vyráběna do zásoby v sériích a osazována v některých případech asi i po delší době od vytvoření v kamenické huti. To asi lze předpokládat hlavně u velkého množství okenních ostění.

5/ To může být zajímavé také při hodnocení kaple a jejího vztahu k dispozici paláce. V místě severozápadního nároží kaple jsou v obvodové zdi osazena kamenná okenní ostění shodná s ostatními, ale vzhledem k tomu, že jsou na vnitřní straně v kolizi s zaobleným koutem kaple, jsou všechna tři okna v této ose (v přízemí a v 1. i 2. patře) zazděná. Líce zazdívek jsou omítnuté. Po nedávné rekonstrukci jsou v oknech pater na omítce vymalována iluzívní okna. Není mi jasné, jestli se tak stalo na základě nějakých nálezů historických barevností, ale je to vcelku pravděpodobné. Nicméně o původní řešení se asi nejedná, protože rámy i zasklení v jednotlivých patrech se liší. Čili zůstává otázka, jestli při rekonstrukci spíše nebylo napodobeno uspořádání okenních rámů v okolních otvorech. To ale pro „věc kaple“ není tak podstatné.

6/ Při opravách omítek v roce 1999 byla v iluzívním okně přízemí v místě nároží kaple provedena do zazdívky drobná sonda, záhy opět zazděná a překrytá omítkou. Zřejmě se nepodařilo proniknout do zdiva příliš hluboko, ale v otvoru bylo možné pozorovat kovanou mříž z šikmo kladených prutů, zcela shodnou s okolními funkčními okny.

7/ Existence mříže v iluzívním okně by mohla znamenat několik věcí, ale především signalizuje reálnou možnost, že se v době stavby zdi s okny s kaplí uvnitř nepočítalo. Vůbec je v celé západní části severního křídla paláce ukončení místností u vnější zdi natolik nepravidelné, že lze téměř nepochybně počítat s tím, že se koncept dispozice během stavby nějak měnil. Obvodová zeď byla zřejmě vystavěna bez přesné představy o tom, jaké bude vnitřní členění půdorysu (nebo byla v době výstavby zdi představa o interiéru jiná). Místnosti v této části byly pak asi definitivně rozvrhnuty až v souvislosti s výstavbou dvorní stěny severního křídla.

Sonda v zazdívce okna v přízemí ukazuje, že okno bylo před vestavbou kaple opatřeno kovanou mříží. (Foto 19.9.1999)

8/ Je tedy možné, že okno v přízemí bylo opatřeno mříží bez ohledu na to, že bude kolidovat s kaplí. Spíše se však zdá pravděpodobnější, že bylo zazděno až v souvislosti s vkládáním kaple do dispozice. Definitivní řešení těchto otázek snad bude možné na základě dalších výzkumů (je možné, že zainteresovaní odborníci již řešení znají), ale zamřížování dotyčného okna je třeba brát jako nepominutelný argument pro možnost, že kaple byla až v pokročilé fázi výstavby na nynějším místě vybourána v již rozestavěné dispozici. Uvnitř se tomu zdá nasvědčovat i poloha jižní stěny kaple ve vztahu k severnímu ukončení dvorní arkády západního křídla (přičemž poslední severní pole klenby chodby vykazuje nepravidelnosti, které většinou ani nejsou na stavebních plánech paláce zachyceny) a zejména těsná blízkost jihovýchodního koutu kaple u severozápadního koutu nádvoří.

9/ Tento stavební postup by vysvětloval těsné půdorysné rozměry komínovitého prostoru kaple a mohl by být kamínkem v mozaice zřejmě velmi dynamických korekcí dispozice paláce a jeho architektury v průběhu výstavby, jak je to postupně výzkumnými akcemi rozpoznáváno. Vztah zazděného okna s mříží lze shrnout do dvou variant výkladu. Obvodová zeď s okny byla v tomto úseku stavěna v předstihu před vnitřními stěnami, přičemž kaple byla vystavěna buď bez odkladu spolu s ostatní dispozicí, anebo byla kaple vložena do dispozice až s určitým odstupem (přičemž mohlo jít i jen o týdny či měsíce).

---

Citace: Jan SOMMER: Kaple, na kterou se málem zapomnělo? (kaple sv. Václava v pražském Valdštejnském paláci), in: Česká placka, post. 2014-12-08, last ed. 2014-12-08, on-line: http://wp.me/pqrNE-nN, Praha 2014. [verif. YYYY-MM-DD]