Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Typické příběhy oken od doby vzniku až dodnes i napořád

Dva řadové činžovní domy na pražském Žižkově. Oba vznikly přibližně kolem roku 1890 a byly ozdobeny historizující novorenesanční fasádou. S ní korespondovala i „skříňová“ okna s jemným a slohově adekvátním dekorem dřevěných prvků (i kování). Posléze byl dům vlevo od dekoru „osvobozen“ a dostal „tvrdou“ omítku, jejíž hladkou plochu „člení“ rastr vrypů (odhadem kolem roku 1930). Historizující okna zůstala jako tehdy ještě technicky vyhovující zachována. Dům vpravo této „modernizaci“ unikl. Zachoval se s fasádou sice značně zchátralou až do dnešní doby, kdy došlo k rehabilitaci původní výzdoby na celkem slušné řemeslné úrovni (asi kolem 2010). Okna však již „nevyhověla“, ačkoliv se musela prakticky shodovat s okny vedlejšího domu, a byla nahrazena plastovými. Dům vlevo tedy má (zatím) okna původní, ale ztratil jim příslušnou výzdobu fasády, dům vpravo zachovává původní řešení fasády, ale okna má plastová.

Žižkov (Praha 3), čp. 375, Havlíčkovo náměstí 8

A za takovýchto či podobných „arytmií“ postupně zanikne prakticky vše. V masách podobných obytných domů to ani nemůže probíhat jinak. Naštěstí památkáři a jiní příznivci památek do tohoto procesu zasahují jim příslušným způsobem, což je dobře. Neměla by se opomíjet dokumentace, která by navíc měla být veřejně dostupná, dnes krom archivních polic či of-line paměťových polí samozřejmě i na internetu, dobře pojmenovaná, datovaná, lokalizovaná a vůbec „metadatovaná“, aby byla bez komplikovaného vyhledávání k dispozici pro jakékoliv, dopředu těžko vypočitatelné studijní záměry. Oba domy se budou dále proměňovat, doufejme, co nejpomaleji… a snad i dokumentovat.

2011/04/05 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, ze života památek | , | Napsat komentář

Znovu „za jedna“ pro MK od vévodkyně staromilců… To už je něco!

Do jisté míry obvyklé vlny nadějí a zklamání provázejí snahy o záchranu památek především v Praze. Sled různých podání, rozhodnutí a odvolání by kolikrát vydal na román (přičemž by mohly být zajímavé i kapitoly čistě fabulované o dění v pozadí „věci“). Navíc zejména od dob „masáže“ před výstavbou hotelu 4 sezóny je tu s větším, jindy s menším úspěchem používána tzv. salámová metoda, kdy se zdá, že se ze salámu ukrajuje, ale z jiného pohledu ho může úspěšně přibývat.

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Také pro zamýšlenou novostavbu na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze byl zřejmě navržen (ale možná jen veřejnosti předhozen) úplný veledům, jaksi poskytující investorovi dostatek „prostoru“ pro uspokojení protestující části veřejnosti či úřednictva odkrajováním i vícera pater.

Nicméně po podání příslušného odporu (nevím, jak se to přesně jmenuje) Klubem Za starou Prahu na MK toto zřejmě rozhodlo, že předešlé souhlasné rozhodnutí magistrátu s demolicí neplatí, neboť má (zase se omlouvám za zjednodušení z neznalosti procedur) nějaké formální nedostatky. To sice dělá dojem, že se původně plánovaného záměru dosáhne tím, že se tyto vady (snad nezáměrné…; viz salámová metoda) stanoveným způsobem odstraní. Nicméně dr. Bečkové se toho nyní podařilo využít k další pochvale na adresu MK (zde glosa k té předchozí zde).

Možná jde o jakousi výchovnou proceduru. Jako když paní učitelka zkouší žáčka probudit ze snění lepší známkou… Navíc si dr. Bečková jaksi pojišťuje pana ministra, kdyby snad chtěl „politicky“ rozhodnout jinak… Čili by z jejího vystoupení mohl vzejít pro záchranu a budoucnost obrazu i památkové substance Václavského náměstí nesporný prospěch.

Nicméně, když se zapojuji do toho sílícího potlesku, přecházejícího ve skandování, říkám si, kam paní doktorka píše ty horší známky… Ale nemíním ji provokovat; dělá to dobře! A možná skutečně MK na konci prvního pololetí školního roku zasluhuje vyznamenání. Věřme tedy, že nadále bude staromilcům dělat samou radost.

(A podobně jako s těmi možná v šupleti ponechanými horšími známkami je to s tím, že komentovat blog dr. Bečkové mohu jen proto, že ho provozuje; opět jí za to dík!)

2011/01/31 Posted by | ohrožení památek | , , , | Napsat komentář

Seznamte se, představíme Vám památku, abyste věděli, co to vlastně chcete chránit

K diskusi pod článkem MK vyhlásilo část Nákladového nádraží Žižkov památkou.

Ad: Milý/á/é Jare/o Dr. Lusciniol 08.01.11 12:31

Na něco podobného jsem se právě pokusil poukazovat na České placce (v reakci na blog dr. Bečkové). Industriální objekty zaujmou zvláštní barvitostí; opuštěností, zpustlostí a příznaky někdejšího provozu a živobytí, připomínají zříceniny hradů. Běžného městského člověka překvapují kontrastem oproti o pár desítek metrů dál tepajícímu světélkujícímu klimatizovanému pohodlíčku nákupních megacenter. Je to tedy zase jedna z cest k té příslovečné autenticitě, kterou lidé potřebují v různé míře a do různých souvislostí si ji promítají (jednou je autentický procítěný řev popové hvězdy, jindy bolestný řev raněných při havárii závodního automobilu, jindy zase slza uroněná nad věrohodným hollywoodským dojákem); zřejmě s nějakou nesnadno čitelnou logikou přibývá lidí, kteří prociťují atmosféru starých fabrik, která je bezpochyby nezaměnitelná (asi je to úměrné tempu zanikání). Jak je to ale s tou autenticitou? Nepatří ke kulturnímu odkazu těchto míst i určité ponětí nejen o územním plánu, který je lokalizoval zrovna sem? Ale také o stavu technologií oné doby, o jejích kulturních vazbách, vyplývajících z technologií a zase pobízejících a směrujících jejich vývoj? O vzdělávacím systému, který ve společnosti rozhoduje skoro o všem? O rámusu a smradu, ve kterém předci museli strávit většinu svého času.

Je zřejmé, že takový detailistický přístup už moc nezaujme. Navíc se v něm skrývá zrada zabřednutí v bezbřehosti. A přeci většina industriálních odvětví měla a má vlastní systém archivů a většinou neprofesionální fandovské historiky vcelku nezávisle na tom, zda si jejich domény všímá památková péče či památkami zaujatá veřejnost. Jen občas dojde k tomu, že veřejností nezpozorován, odejde některý obor do zapomnění, když jsou jeho dokumenty z nepochopení zahozeny.

Svět se ovšem nemůže změnit ve skanzen, kterýžto cíl bývá památkářům zjednodušeně vyčten, aby se pak pohodlněji mluvilo o prospěšnosti nového záměru developera. Výsledkem složitých společenských vztahů pak např. v Praze bývají zcela bizarní prostředí jako v okolí opakovaně citovaného bývalého Denisova nádraží, kde se „snoubí“ jakoby zapomenuté historicky cenné a další staré jakoby zbylé stavby s novými, které ale vytvářejí stejně rozdrásané prostředí, prosté nějakých pohledových či ideových významů. Veřejný zájem tu patrně neslavil velké úspěchy (ale dopadlo by to jinak, kdyby se skutečně mohl uplatnit?; a možná se i prosadil…).

čp. 1743/II, Těšnov 13, Praha, Nové Město

Názor, že ochrana památek je ve veřejném zájmu, stojí v protikladu tezi, že nejdůležitějším veřejným zájmem je ochrana soukromých práv, zejména jakéhokoliv vlastnění. Je zřejmé, že řešení vzniká i na úřadech za této rozpolcenosti (zde samozřejmě zjednodušeně komentované).

Jediné, co však může úroveň debat pozvednout, je dostupnost informací. Tedy jejich zpřístupňování v přehledných strukturách, vazbách apod., na internetu spíše, než v repre knihách na křídě. Fotografie v galeriích vždy SEO zaopatřené (kvalitně popsané z hlediska lokalizace, popisu, typu objektu, datace a dalších souvislostí, geotagované). Samozřejmě, že by bylo ideální, aby všichni pracovali na jednom informačním systému, netrousili data po samostatných databázích, vždy jinak uspořádaných, nerespektujících osvědčené standardy, často zbytečně opakujících to samé (stát by měl nabídnout nějaký prostor, ale hlavně popisy „dobré praxe“).

V takovém ideálním stavu by bylo možné k objektu připojit dokumentaci nějakého nejposlednějšího detailu, přičemž by bylo možné „přecházet“ např. po různých pantech či kličkách z budovy do budovy, podle dodavatelských kovodílen apod. Samozřejmě by systém měl být zcela otevřený datům na jakékoliv úrovni podrobnosti zpracování.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

Vím, že to přeháním, že ani komplexní systém, schopný specifikovat nezaměnitelně každou výtvarnou či technickou vlastnost nemůže existovat, ale užívání nynější datové tříště není moc povzbuzující.

Ale takový postup by nás mohl úplně odvést od autentického prostředí památek. Čili vzhůru na objevitelské cesty, do polemik o geniu loci.

A snad aspoň těch pár lidí, co jsou ochotní se o vytvořené fotky apod. podělit (a ne se jimi jen prohrabovat na svém HDD) se zamyslí nad strukturováním jejich popisu a dalších metadat.

Přehledná dokumentace má význam již v době, kdy se posuzuje, co chránit. Přitom by bylo na místě disponovat i dokumentací toho, o co stát nebudeme, i toho, co je třeba v zájmové sféře. Do budoucna tak budeme lépe rozumět i hodnotám toho, co jsme k ochraně vybrali.

Hodnota takové dokumentace navíc vystoupá v momentě zániku objektu. Z tohoto hlediska je např. zajímavé, že se prakticky nepořizuje památková dokumentace objektů, které prostě v dané době nebyly považovány za hodnotné (většinou to platí i pro jejich části, odstraňované např. při úpravách památek, jejichž využití se mění nebo je třeba nutné modernizovat jejich hygienická zařízení; i když metodicky je k tomu postaven základ v podobě OPD). Zachované objekty tak zůstanou jako záhadné a snad milované solitéry, krom svého původního významu v neposlední řadě svědčící o morálních svárech doby, která se zasadila o jejich předání budoucím generacím…

Stav památky se asi zlepšil, ale část její autenticity vzala za své, resp. byla nahražena jinou…
Praha, Malá Strana, čp. 170/III

2011/01/09 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, evidence památek, ohrožení památek, prezentace, zánik památek | , , , , , | Napsat komentář

Tak nám padají Pompeje! Jste šokováni?

Pokud si trochu s chladnou myslí prohlížíte senzační vykopávky nejen v Pomejích, ale i na tisících dalších míst v Itálii, Řecku, Španělsku, Turecku…, ale i na severu Evropy, musíte si všimnout, že odhalená místa více či méně trpí. Jedná se jednak o střídavé vysychání a vlhnutí, kdy některé části zejména v podloží (zemina) mění objem (vídáme, jak jsou zvlněné jinak dokonalé antické mozaikové podlahy), mechanické účinky případně protékající vody (dynamické účinky tekutiny a jí unášeného abraziva), rozměrové změny při změnách teploty (dilatační praskliny, drolení malty a její oddělování od bloků ve zdivu), narušování kořenovými systémy náletových bylin i dřevin (u nás se věří na blahodárné účinky zatravnění koruny torzální zdi), zvýšenými riziky transportu solí z podloží (lepší odpařování urychluje vzlínavý pohyb „solanky“ kapilárami) – a v neposlední řadě neblaze působí i stále opakované očistné, konzervační a konsolidační „kúry“ (typicky mechanickým odstraňováním kořínků porostu dochází k destrukci uvolněné malty i kamenů apod., nevhodně zvolené malty „stabilizačních“ nadezdívek zhoršují korozi překryté starší konstrukce). Připočtěme pohyb návštěvníků. V našem klimatu pak fatální účinky mrazu úměrné zavlhčení konstrukce (pokud na koruně zdiva leží sníh, ze kterého při oblevě vsakuje voda do konstrukce, kde opět při poklesu teplot zmrzne, je jen otázkou času, kdy půjde památku nabrat lopatou; víme ovšem, že např. ruiny hradů bývají velmi masivní a jejich malta byla v mnoha případech speciální, daleko odolnější, než u jiných staveb, které již zub času rozhlodal). Přesto i u nás stále znovu dochází i z vůle archeologů ke zviditelnění vykopávek i po skončení výzkumu. Vlastně až letos v ZPP (Starý Plzenec, Kašperské Hory) zaznělo objektivnější vyhodnocení dopadů odhalení vykopávek, v případě staroplzeneckého kostela zakončeného zavezením zeminou.

Procházíme-li tedy hektary odhalených antických lokalit v Itálii, můžeme sice pozorovat odhalené konstrukce, ale současně trneme nad tím, jak byla tímto zpřístupněním dramaticky snížena jejich životnost. Působivost těchto „autentických“ míst je samozřejmě hluboká a nezadatelná, nelze ji žádnou iluzí a hmotným či virtuálním modelem nahradit. Nicméně by se měly hledat cesty, jak těch originálů prezentovat ve fyzické podobě co nejméně (nebo přiměřené množství). Některá odhalená naleziště navštěvuje evidentně tak minimální množství lidí, že to nikdy nezaplatí provoz (kasu, úklid, údržbu, osvětlení). Řadu takových míst by bylo vhodné po prozkoumání zavézt a vhodně na povrchu upravit (nejlépe pěstováním travin, výsadbou stromů tam, kde je výzkumem doložena absence nálezových situací, zajistit odvod dešťové vody povrchovými strouhami). Jestliže staré konstrukce vydržely pod terénem v dobré kondici 2000 let, zajistili bychom jim takto přinejmenším stejnou perspektivu. Očumováním je ničíme. Lepší by bylo, kdyby se zaplatily precizní výzkumy a jejich výsledky se v určité stupnici komplexnosti a komplikovanosti bez skrupulí (konečně odhozených, kdovíproč vzniklých) kompletně zpřístupnily veřejnosti.

Daleko více pozornosti je třeba věnovat vývoji metod srozumitelného sdělení o hodnotách nalezišť co nejširší veřejnosti. Poznané památky nemají upadnout v zapomnění. K tomu je v EU aktuálně nasměrována řada projektů. Může se tak dojít i k tomu, že se ve veřejnosti projeví větší zájem o aktuálně stojící stavby, jejichž vypovídací hodnoty, když to vezmeme do důsledků, jsou přinejmenším (abych stařešinům nekřivdil) stejné jako u vykopávek, o možnosti poznat další kulturní souvislosti.( Zájem o starožitnosti je v jistém smyslu epizodou v kulturních dějinách lidstva, i když nepochybně významnou; možná významnější, než nás zatím napadlo.) Je třeba více hledat metody, jak tomuto zájmu co nejméně svědků minulosti fyzicky obětovat. Je mi ovšem jasné, že finální řešení není a všechny staré vzácnosti zakrýt nejde, že tyto oběti jsou nutné, protože naším cílem nemůže být jen nespatřené věci předat dalším generacím; to by byl trochu divný a laciný výsledek.

2010/11/16 Posted by | archeologie, ohrožení památek, zánik památek | , | Napsat komentář

Zanikají památky úřední i ty ostatní. Běsnící vodní živel opět zabíjel a ničil

Povodně přinášejí především životní tragédie. Ale podílejí se i na zkáze kulturních hodnot. Dva příklady za jiné. Ve zpravodajství ČT z Chrastavy se opakovaně objevovalo místo po secesním ocelovém mostě v Chrastavě na Liberecku. Ten byl před několika lety rekonstruován a patřil k významným technickým památkám v místě, kde je osudu např. starých továrních budov věnována značná pozornost. Vedle stojící budova (na snímku za mostem) byla ve zpravodajských záběrech již napůl zbořená. Bylo vidět do krovu s ležatou stolicí, zřejmě pozdně barokního (možná až z počátku 19. století). Tato stavba však zřejmě zapsanou památkou nebyla. Zřejmě nenávratně zmizejí obě.

A s nimi spousty dalších. Asi by stálo za to jejich dokumentaci nějak shromáždit v pomyslném muzeu kulturních ztrát. Památky přeci nežijí jen do doby svého zmizení. Otiskují se v urbanistických i jiných souvislostech. Dnes mohou být zobrazovány spolu s aktuálními záběry a přispívat tak ke zintenzivnění veřejného zájmu o jejich osud. Měly by také zůstat zahrnuty v našem kulturním dědictví, jejich dokumentace by měla být dobře dostupná, mj. i z mobilních zařízení.

Chrastava (okres Liberec), most a dům čp. 297
Dnes již neexistující most v Chrastavě na fotografii z archivu Národního památkového ústavu. První zpráva o zřícení mostu zde.

2010/08/08 Posted by | ohrožení památek, zánik památek, ze života památek | , | Napsat komentář

Metodický list Sdružení zemských památkářů v Německu k solárním energetickým zařízením v souvislosti se stavebními památkami

Pracovní skupina pro techniku staveb vypracovala informaci o podmínkách pro aplikaci solárních zařízení (pdf)

Obavy ze změn klimatu nejsou spojeny s větším rizikem, než jakým je poškozování památkového fondu, který navíc tvoří výběr necelých 3% budov. (Můžeme k tomu asi připomenout, že v našich zeměpisných šířkách je energetická výtěžnost sotva na hranici efektivity vynaložených prostředků.)

Termální i fotovoltaická zařízení většinou nepříznivě ovlivňují vzezření historických budov (rozměry, rušivá barevnost a textura povrchu) a vyžadují upevňovací prvky a instalaci příslušných rozvodů médií. Případné narušení památkových hodnot je nutné posuzovat jednotlivě. Je ovšem třeba přiměřeně omezovat i instalaci na „nepamátkové“ objekty situované v historickém a architektonicky kvalitním prostředí. I v případech, kdy bude možné montáž energetických zařízení připustit, měla by být respektována možnost jejich budoucího reverzibilního odstranění.

2010/05/24 Posted by | metodiky, památková legislativa | | Napsat komentář

Ochrana památek vs. opatření ke snížení tepelných ztrát budov v Německu

Kulturní instituce se ohrazují proti tomu, že při snahách o snižování energetických nároků budov s cílem úsporných opatření a ochrany ovzduší není dostatečně respektována nutnost ochraňovat kulturní památky před nadměrnými zásahy, které pak mnohdy narušují či likvidují jejich památkovou identitu.

Komise ministrů kultury v Německu je přesvědčena, že oba závažné zájmy lze uvádět v soulad při využití promyšlených inovativních opatření. Uznává, že také historické budovy musejí být ochraňovány před plýtváním energií. Tomu však není možné obětovat podstatu historických vypovídacích hodnot památek, pozitivně ovlivňujících kulturní identifikaci obyvatel se svými sídly. Tyto hodnoty musejí být při případné energetické modernizaci budovy chráněny. To je třeba zvažovat též v souvislosti se skutečností, že chráněné budovy se omezují na 3% stavebního fondu, takže je zřejmé, že jejich neuváženým poškozením či poničením by se v úhrnu nedosáhlo dostatečně velkého účinku.

Komise proto vyzývá k dalšímu rozvíjení legislativního procesu, přičemž předpisy mají více brát ohled na historické památky. Rovněž je třeba více rozvíjet vzdělávání v oblasti energetických úspor s ohledem na ochranu kulturních hodnot. Při prosazování energetických opatření k ochraně prostředí musejí být respektovány i kulturní hodnoty prostředí. Památkám mají být přizpůsobeny i energetické certifikáty budov. Experti v oblasti energetiky by měli disponovat větším povědomím v oblasti péče o památky. Velkou pozornost je třeba věnovat specializovanému průzkumu energetických podmínek a možnosti historických budov. Je třeba propagovat příklady vhodných realizovaných opatření.

2010/05/24 Posted by | památková legislativa | | Napsat komentář

   

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.