Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Blížím se k městečku s několika věžičkami atd. Co potřebuji vědět?

Každému asi vyhovuje jiný způsob a rozsah přísunu informací při pohybu památkovou krajinou. Když se blížím k nějaké lokalitě, přičemž třeba místem jenom projíždím, ale pro přehled a případnou zastávku bych potřeboval rychle a co možná komplexně vědět, co zde mohu očekávat, a co bych případně neměl opomenout, protože to třeba odpovídá tématu mé cesty, jen jsem to neměl jak a kdy prověřit, protože z různých důvodů sleduji vzdálenější cíl.

Moderní prostředky mi mnoho nepomohou – řídím a nemohu ovládat nějaké on-line dostupné zdroje (možná to jde hlasově, ale to nemám nadosah…). Několikasvazkové encyklopedie, navíc ještě třeba zaměřené tématicky, mi mnoho nepomohou. Moderní svazky Dehia s podrobnostmi o desítkách měšťanských domů (když se obvykle jedná o údaje typu, že dům má jedno patro, volutový štít a vzadu starou stodolu).

Potřebuji vědět o zámku, že stojí na místě hradu a je barokní. Že klášter na předměstí je barokní piaristický. Velký hospodářský dvůr vedle je také barokní. Kostel je gotický, barokně přestavěný. Vedle něj stojí renesanční kostnice, nejspíše staršího původu nebo na místě staršího objektu. Barokní špitál je již z konce 17. století. Mlýn a hamr u potoka mají zachováno staré zařízení. Most přes potok je snad ze 16. století, na zábradlí s barokní sochou sv. Jána. Na náměstíčku stojí rychta s renesančním střešním štítem, několik domů má starší kamenné portály, zřejmě renesanční a jsou tam někde i roubené stodoly. (Údaje jsou jen pro příklad, nemají reálný podklad.)

Kirchberg am Walde (AT_NO)

Ilustrační příklad: Kirchberg am Walde, Dolní Rakousy.

To by mohlo být asi tak všechno, co si lze v rychlosti přečíst, aby nemuselo něco opravdu závažného uniknout. Ani tak není „neštěstí“ vyloučeno.

Kirchberg am Walde (AT_NO), Dehio

Kirchberg am Walde, Dehio Niederösterreich, 1935

Ale v nějakém podrobném fasciklu bych stejně nenašel nic. Třeba v případě městečka na snímku tak je stále nejlépe sáhnout po předválečném Dehiovi. Tomu chybějí k dokonalosti jen mapky lokalit a plánky objektů (ale situaci pro danou lokalitu i při mnohonásobném rozsahu textu v novém Dehiovi také nenajdeme).

U nás pak po „červeném Wirthovi“.

Jejich koncentrovaná vyjádření by možná bylo lze precizovat, dnes třeba doplňovat o údaje o fabrikách, školních budovách apod. Ale jejich lapidárnost nic nenahradí.

2017/05/19 Posted by | publikace, Soupis(y) památek | | Napsat komentář

Oklikami k naučným stezkám jihočeskými památkovými parky

V zákrutech webu NPÚ lze odhalit řadu zajímavostí, možná i unikátů. Podrobně jsou představeny (aktuálně 3) naučné stezky zámeckými parky (Hluboká nad Vltavou, Červený Dvůr) a parkem krajinářským (Terčino údolí). Již na úvodním rozcestníku se o každé stezce dozvíme řadu podrobností, přičemž každá stezka má ještě samostatnou stránku s podrobnými informacemi (např. Hluboká nad Vltavou), kde je možné v *.pdf získat texty panelů (zajímavé je, že včetně legend mapek, které ale v dokumentu obsaženy nejsou; důvodem zpřístupnění textů zřejmě bylo hlavně poskytnutí jejich jazykových verzí (EN, DE), se kterými mohou cizinci porozumět panelům v terénu).

Trochu postrádáme odkaz na stránky dotyčných památek. Např. u Hluboké nad Vltavou zatím (?) odkaz na stezku nenajdeme v Tipech na výlet. U Nových Hradů najdeme v Tipech Terčino údolí, avšak ani zde propojení s naučnou stezkou nemáme k dispozici (zde je uvedeno, že cesta není vhodná pro vozíčkáře; musím rád potvrdit, že pokud je slušné počasí a na cestě nejsou blátivé úseky a postrk vozíku není příliš znaven, je to od parkoviště či pilířové brány minimálně k Lázničkám krásná projížďka!). Rovněž by bylo vhodné pro možné zvídavější zájemce nabízet odkazy na Památkový katalog (např. Terčino údolí).

Asi je koncept referování o nabídce naučných stezek ve stadiu zavádění, takže se snad oprávněně můžeme těšit na přínosná obohacení informací pro plánované výlety. (Odkazy na ně by mohly být recipročně u informací o památkách v Památkovém katalogu, případně i v mapách památkového GIS.)

Našli jste podobné podnětné zdroje na dalších místech stránek NPÚ? Připojte odkaz…

© Jan SOMMER, 20170517

2017/05/17 Posted by | dostupnost dat, odkazy, recenze, weby | | Napsat komentář

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Přednáškový cyklus cestujících středočeských památkářů je rozhodně perspektivní jako platforma diskusí kolem rozdílných přístupů ke konzervaci památek, pro poznávání rozdílů či podobností našich památek s tím, co potřebujeme znát z míst, která podněcovala tvorbu celosvětově, ale také pro možnost srovnání dění v „uměleckých perifériích“ apod. Shetlandy a Orkneje na samém dalekém okraji Evropy hluboko v oceánu překvapí hlavně dávnověkými počátky lidské kultury i výborným stavem zachování části dávných staveb.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Milan Jančo si přednášku připravil skutečně skvěle. Věřme, že bude inspirovat i některé budoucí referenty. Celé pásmo bylo uspořádáno tak, jak výprava, které se účastnil, putovala krajinou a historickými lokalitami. Jednotlivá místa však byla představena vysoce srozumitelně – byla lokalizována v mapce, souhrnně charakterizována nad vypůjčenými leteckými snímky, načež byly jednotlivé prvky dokumentovány aktuálními snímky s ukázkami historických konstrukcí, ale i způsobů jejich prezentace na místě (informační panely, exponáty) a fyzické ochrany vykopávkami odhalených částí. Logicky pak následovaly i různé rekonstrukce polyfunkčních obřích věžových domů doby kamenné či průlet nad dějinami polykulturního sídliště, fungujícího několik tisíc let.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Přístupy obětavých referentů cestovatelského cyklu středočeských památkářů se samozřejmě velmi různí. Obrázky z cest mají svou zajímavost vždy, zejména, když se jedná o exotické končiny s „učebnicovými“ ukázkami starověkých památek nebo méně frekventované turistické destinace ve Skandinávii, přitom plné významných podnětů i pro naše památkové snažení (Skansen), apod.

Přístup Milana Janča nepochybně překonal dosavadní mety a může být etalonem podobných záslužných snah. Samozřejmě přichází i otázka pracnosti, dávky času, kterou může ten který vstřícný přednášející na přípravu vynaložit. Někteří přednášející rozloží po stolech různé turistické informační materiály, ale zatím většinou nevznikla možnost nad podněty obsáhleji diskutovat. Proto jsem např. navrhoval oslovit v některých případech více referentů k nějakému detailu, nakolik může být zajímavý mezinárodně a byl logicky sledován více cestovateli (plastová okna, fotovoltaika, tepelné izolace, drnování korun zdí), přitom by se ale v jediné přednášce mohl trochu ztratit.

Každopádně se lze leda těšit na pokračování svým způsobem průkopnického cyklu.

© Jan Sommer, 20170413

2017/04/13 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Staroboleslavský středověk v pohybu

Petr MACEK: O objevech v basilice sv. Václava ve Staré Boleslavi, přednáška v cyklu Středověk v pohybu, pořádaná Ústavem dějin umění AV ČR dne 28.3.2017.

Stará Boleslav (okres Praha-východ), kostel sv. Václava

Stav v roce 2008

Přednáška byla pozoruhodná z několika ohledů. Hned v úvodu Petr Macek upozornil na to, že hodlá v aktuálním stavu zkoumání, kdy na standardní nedestruktivní SHP baziliky sv. Václava začínají navazovat sondáže (vč. sledování sond vytvářených restaurátory), do jisté míry odborně riskovat tím, že vystoupí s některými teoriemi a názory, jež budou dalšími výzkumy snad potvrzeny, ale je třeba počítat i s nalezením odlišných vysvětlení některých anomálií, dosud literaturou opomíjených či líčených schématicky a pokaždé s jiným výsledkem. Připustil možnost kritiky či odmítnutí některých námětů a parafrázoval název cyklu „Středověk v pohybu“ s tím, že v pohybu se během dalších etap OPD ocitnou i jeho momentální hypotézy, a možná může i on sám urychleně opouštět přednáškovou místnost, kdyby jeho náměty či otázky měly ostřeji odmítavý ohlas.

Tomuto přístupu ovšem nelze vytknout nic, naopak je třeba jej vyzdvihnout. Už i proto, že tímto směrem pociťujeme rostoucí posuny v komunikaci odborné komunity. Archeologové, stavebně-historičtí průzkumníci i obětaví vlastníci či správci památek zejména na Facebooku stále intenzivněji otevřeně reportují o objevech či postupu oprav nějaké památky (něco z toho lze sledovat např. na FB stránce OPD). To podporuje diskusi, vyvolává kritiku a podněty. Tradiční přístup ovšem velí co možná informace nevydávat (tak k tomu dosud přistupují i složky PR institucí, poukazující někdy právem na riziko publikování unáhlených závěrů, nepřesností apod.) a závěrečný elaborát bez internetové „stopy“ předat do listinného archivu k potřebě případných seriózních přišedších zájemců. Protože ale mezitím bývají s poznatky co možná bombasticky seznámeni novináři a jejich prostřednictvím i nejširší veřejnost, dozvídají se často odborníci o podrobnějších výsledcích nejpozději – za rok či dva na nějaké konferenci, kde stejně zase nejsou přítomní všichni dotčení. Přitom by ale právě oni měli získávat přehled i jinak než v kuloárech (i když to je staletími prověřená celkem funkční metoda), protože při efektivním zpřístupňování informací by mohli přispět svými připomínkami, případně se spíše dostavit na místo pro lepší seznámení se situací apod. (samozřejmě by neměli ohrožovat tempo či bezpečnost stavebních a výzkumných prací).

Nejspíše právě specialisté OPD a SHP v NPÚ by měli být těmi, kdo testují možnosti operativního sdělování poznatků, ověřují jak reálnou užitečnost (pokud by to jen zdržovalo, nechť se tomu nadále věnují jen externisté), tak časové nároky. Ale i v případě nevelkého ohlasu je potřebné jít v tomto směru příkladem a přínosy či rizika ověřovat.

Petr Macek provedl posluchače celou stavbou a poukazoval na různé nesrovnalosti či odchylky od dosavadních hodnocení v literatuře (i když ta zdaleka nedošla k nějaké shodě). Upozorňoval na charakteristiky zdiv, potvrzující do značné míry závěry archeologických výzkumů závěrové části kostela (což kvitovala i komentovala v diskusi dr. Boháčová – ArÚ AV ČR). V omítkách již byly započaty bodové sondáže. Z těch mě zatím zaujalo poznání, že hrotité mezilodní arkády nebyly opatřeny profilací či kvádrovou armaturou, ale byly vyzděny z hrubého lomového kamene, jakož i sdělení, že západní hrany zbylých oblouků zdiva lodi „rotundy“ v severní lodi jsou přezděné z cihel, což posiluje pravděpodobnost hypotézy o rotundě (nikoliv podkovovité apsidě, jak navrhoval Mencl). Nicméně datování jednotlivých gotických i renesančních fází asi je třeba mít zatím za pracovní a očekávat upřesnění dalšími poznatky (zatím bych si alespoň jako variantu ponechal i názor na zařazení závěrové části baziliky: Stavební vývoj kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Pokus o diskusní příspěvek; Poznámka k průzkumům kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi).

Zajímavé náznaky historizujících motivů by mohly vést k pozoruhodným zjištěním ohledně vlivu úcty k patronu země a s ním spojovaným artefaktům, užívaným ve stavbě druhotně, či napodobovaným v pozdějších dobách.

Mnoho otázek stále souvisí s románskými kryptami a jejich možnými historizujícími korekcemi. Zatím jen naznačena byla existence rozsáhlých vynikajících renesančních nástěnných maleb v interiérech chrámu.

Věřme, že se podaří plánované systematické sledování průběhu stavebních prací, jak to konec konců plyne z metodiky OPD, ale ukázkové výsledky by mohly přispět i k obecnějšímu docenění těchto dokumentací a jejich akceptování na srovnatelné úrovni se záchrannými archeologickými výzkumy. Samozřejmou součástí „dodávky“ rekonstrukce památky by OPD měly být zejména tam, kde se „čerpají“ dotace.

Jedna z našich nejcennějších památek si o ukázkové přístupy k průzkumům důrazně říká. Je skvělé, že se toho ujímají přední odborníci, přičemž slibují během prací otevřené „kontrolní dny“ a „workshopy“ na místě. Výsledné vylepšené poznání by mohlo být i skvělou reklamou pro OPD.

Text a foto © Jan Sommer, 20170329

2017/03/29 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Rok památkové krajiny 2017

Je zajímavé, jak široce je kulturní krajina vnímána, od přístupu čistě národohospodářského až po místo kontemplace či podnět ke snění o minulosti či nekonečnu…

Osobně to nemohu nijak podrobněji z odborného památkářského hlediska pojmout, takže si říkám, že třeba v letošním „mediálním“ tématu NPÚ „Kulturní krajina 2017“ načerpám jednak přehled, jednak se seznámím s případnými zdroji informací, jak je nakonec potřebuje i občasný pisatel blogu…

Pohled na příslušné heslo na Wikipedii (teď je tam už aspoň zmínka o památkových souvislostech kulturní krajiny) i na některá další místa mi však ukázal, že obecně je kulturní krajina vnímána především jako hospodářský „zdroj“, případně záruka budoucího udržitelného zdravého života, kterou je třeba již dnes chránit z hledisek ekologie. Prakticky jen mezi památkáři a částí krajinných architektů je kulturní krajina chápána jako historická kultivovaná krajina, kterou je třeba chránit i jako zděděný kulturní a tvůrčí odkaz a pro její estetické hodnoty.

Proto jsem se chtěl pokusit podnítit práce na nějakém přehledném a snadno dostupném zdroji informací, poskytujícím dobrou orientaci v celé sféře krajinné památkové péče (od historického studia po konzervační metody a péči o stále živé dědictví nejen parků a zahrad). Trochu jsem o tom hovořil i s odborníky, kteří tento deficit také pociťují. Ale uvidíme, zda se podaří najít nějaký soulad v názorech o způsobu i volný čas…

Je jistě pravdou, že mně samotnému, ale asi nejen mně, unikají nepochybně v rámci vědeckých aj. výzkumů vytvořené podobné zdroje. Ale ty např. nejsou navázány na nějaký komplexnější „tezaurus“ památkové péče. Možná by tak byla příležitost získat nějaké již zpracované podklady a využít je v rámci roky plánovaného výkladového slovníku památkové péče nebo podobně. A případně také ve spolupráci se specialisty doplnit, co ještě řečeno nebylo, protože je to třeba pro znalce příliš samozřejmé.

Uvidíme. Zde zatím úvodní poznámka a vysloveně pracovní předsbírka možných pojmů pro zařazení, ale i pro uvědomění si dalekosáhlosti všech souvislostí všeobjímajícího krajinného a přírodního začlenění kulturního dědictví a našeho závazku k udržování a posilování jeho kvality.

Veltrusy (ME), zámek

Veltrusy.

Pochopení a případnou spolupráci předem vděčně vítám s vírou, že by to mohlo prospět… Ozvat se lze zde v komentáři, zprávou na FB či jinak.

© Jan Sommer, 20170210

2017/02/10 Posted by | participace, slovníček | | Napsat komentář

Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

  • Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
  • Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
  • Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
  • Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
  • Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
    • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
    • Výzkumná a vědecká činnost
    • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
    • Pedagogické působení
    • Přednášková činnost (akademická i populární)
  • Další odborné aktivity
    • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
  • Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
  • Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
  • Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
  • Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
  • Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
  • Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

  • Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
  • Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
  • Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
  • Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
  • Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
  • Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
  • Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
  • Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
  • No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

2017/02/04 Posted by | dějiny památkové péče, Medailon, osobní zprávy, památkář, personálie, prezentace, wiki | , | Napsat komentář

(Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

Pohlédneme-li na historii československé, české, státní, národní atd. památkové péče, nepochybně konstatujeme zásadně přínosný kulturní vliv ve společnosti. Přesto jsou památkáři krom pozitiva v podobě osvěžujících akcí na zpřístupněných památkách veřejností často chápáni jako nepříjemná komplikace potřebných modernizací majetku. Obecné ponětí o přínosech památkové péče či dokonce o jejím „člověčím“ zázemí však není takové, jak by si obor zasloužil. A jako bychom se stále častěji setkávali s případy, kdy i nastupující generace památkářů ztrácí zájem o genezi fungování ochrany památek, její teoretické základy, důvody „ist“ stavu.

Hluboká nad Vltavou, zámek

Četné hrady, zámky a další objekty ve správě památkářů patří k nejnádhernějším památkám světové úrovně.

Zdá se, že blížící se století by mohlo být příležitostí posbírat nejen detaily z dějin institucí památkové péče, ale třeba i osobní vzpomínky, detailní dojmy z praxe, obecnější názory památkářů na politiku, kulturu, na vztah společnosti ke kulturním hodnotám apod. Pohlédneme-li totiž na většinu dostupných informací, týkají se toho nejdůležitějšího – památek, zjistíme nejspíše vše podstatné o každé „kauze“, o peripetiích zkázy i o citlivých záchranách ohrožených hodnot. Ale „společenská“ stránka oboru, ta se do značné míry omezuje na občasné bilance k příležitostem připomenutí např. 25 let „řady úspěchů a jednotlivých proher“, a pak na velmi výběrové připomínky zásluh zesnulých zasloužilců.

Možná bychom se mohli pokusit nějak lidi kolem památek trochu více připomenout, shromáždit i jakési „drobné“ dějiny památkové každodennosti. Snad snést a uveřejnit i opomenuté dokumenty, odpočívající v koutech registračních skříní. Kdo může připomenout nějaké zážitky ze spolupráce s dřívějšími legendami oboru, asi by také mohl tak učinit, dokud má čerstvou paměť. Ale podobně bychom mohli zachovat připomínky nedávné či zcela současné. Vždyť i ty bez trochy zájmu zapadnou bez velkého povšimnutí, ačkoliv jejich význam v dějinách památkové péče je stejně podstatný, jako těch minulých i… budoucích. Mohli bychom zkusit vytvořit nějakou otevřenou a přehlednou kroniku památkového oboru k pěstování jeho vlastní… paměti.

Památkářů je sice nějaký počet (MK mluví o největší příspěvkové organizaci), ale většinu času tráví rozptýleni v terénu, případně ponořeni v archivních šanónech, a samozřejmě také při vytváření spisové agendy.

Na počátku našich státních či národních památkových institucí asi nestál propastný přelom z hlediska administrace, kterou bylo možné v osvědčené podobě převzít jako dědictví monarchie. Přesto „jsme“ převzali vlastní zodpovědnost za kulturní dědictví a začali mateřštinou psát dějiny oboru v nově vytvořené či vybojované zemi, později okleštěné o některé části území (Podkarpatská Ukrajina), pak federalizované a nakonec rozdělené.

Nicméně bychom možná století Československé republiky a jejích následovníků mohli přijmout i jako výzvu k důkladnější bilanci památkového oboru. Ten se totiž při trochu bližším pohledu ukáže jakoby vlastní paměť neměl… Disponuje sice majestátními spisovými archivy i nadanými literáty, ale publikované příležitostné jubilejní aj. příspěvky velmi často končívaly u oslavných bilancí zásluh aktuálního „vedení“.

Vzácností jsou však osobní výpovědi, které by ukazovaly, že v řadách památkářů působí senzační osobnosti se skvělými znalostmi, ale i srdeční, či dokonce vtipní „lidé z masa a kostí“. Velmi často také jejich fundované odborné zájmy daleko přesahují rámec úřední či vědecké agendy. Někteří jsou velmi oblíbenými průvodci turistických výprav, jiní prezentují vědecké výstupy formou vystoupení na špičkových mezinárodních konferencích (někdy jsou to titíž).

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

Při opravách památek často dochází k objevům netušených uměleckých či konstrukčních prvků. V nynější době sílí zájem na zachování informací z průběhu oprav i jejich představení veřejnosti.

Asi by tedy nebylo od věci pokusit se dohodnout na nějaké nejspíše zcela neformální „kampani“, v rámci které by obětavci zalovili ve svých vzpomínkách, našli cenné listiny či poznámkové notesy, v krabici či v zákoutích archivního disku vyhledali zajímavé snímky dokumentující práci neprávem poněkud pozapomenutých osobností minulosti i dneška, záchranu či chátrání památek apod.

Věřím, že Vám nějaké takové zastavení přijde také vhod a že Vám nebude proti mysli se o nějaké dokumenty či znalosti nebo názory podělit.

Rád bych přispěl k tomu, aby takové příspěvky mohly být nějak přehledně k dispozici, ale nedovedu si představit, jak by se to kapacitně či technicky mohlo zvládnout. Přesto se pokusím koncipovat nějakou „svodnou“ stránku, na které by se mohly operativně sbírat a nějak přehledně pořádat získané odkazy, dokumenty, zprávy. Pokusím se obrátit i na správce informačních systémů památkové péče, jestli by mohli najít způsob, jak toto počínání případně podpořit, pokud by opravdu k něčemu došlo.

Z hlediska neformální spolupráce bude vhodné vytvořit platformy pro komunitní sdílení odkazů a informací. „Redakčně“ asi nejsnadnější bude zprovoznění vhodné stránky na Facebooku, zavedení tagů na Twitteru, nějakých unikátních klíčových slov ve fotobankách, což vše by mohlo přispívat k propojení sdílených informací. Na sociálních sítích by stačily posty typu tam a tam jsem objevil něco zajímavého k dějinám památkové péče, nebo jsem vystavil fotku s uvedením jmen aspoň části zobrazených postav. To by také mohlo podpořit vylepšování informací, kdyby si někdo další vzpomněl na jméno osoby na nějaké fotce, kterou se dosud nepodařilo identifikovat.

Nemohu vůbec garantovat nějaké redakční zajištění, ale třeba by se nějakou dávkou času mohli přidat znalí lidé z různých sfér – např. i z redakcí památkových tiskovin, z archivů či knihoven.

Přimlouvám se také za posílení aktivit památkářů na Wikipedii, protože jde o nejužívanější operativní zdroj informací, kde ale mnohé informace o památkové péči zaslouží zdokonalit (během letoška tam již k určitým doplňkům a konsolidacím také došlo).

Snad neodradí na první pohled zřejmá bezbřehost zájmů a aktivit památkové péče. Jak o tom svědčí třeba heslovitý výběr (je neúplný – zkuste pomoci i k jeho doplnění či navrhněte úpravy; třeba dole v komentáři).

  • Pojem památka. Rozšiřování na nové „druhy“ (technické památky, 70. léta 20. stol., kulturní krajina, urbanismus, zaniklá sídla apod.).
  • Veřejný zájem. Vztah k zájmům vlastníka. Hledání poměru mezi veřejným zájmem a právy vlastníka.
  • Význam památkové hodnoty, autenticity, kritérium funkční využitelnosti rekonstruované památky.
  • Má (mít) památková péče teorii?
  • Evidence kulturního dědictví. Zpracovávané údaje. Formální zpracování. Technické zabezpečení. Kartotéky. Databáze. Knihovny. Informační systémy.
  • Dokumentace památek. Fotodokumentace. Měřické metody. Archivace. Informatické zajištění.
  • Ochrana staveb. Péče o mobiliáře. Ochrana krajiny. Ochrana archeologického dědictví.
  • Správa a zpřístupnění cenných kulturních památek ve vlastnictví státu.
Jezeří (MO), zámek

Řada hradů, zámků a dalších památek ve správě NPÚ ohromí nádherou výzdoby či autenticitou restaurovaných partií. Bohužel však některé další zatím ještě na záchranu čekají…

  • Proměny preferovaných metod. Syntetická metoda. Analytická metoda. Česká restaurátorská škola.
  • Úspěchy i nezdary.
  • Statuty. Vývoj začlenění v rámci politických a správních orgánů a organizací.
  • Administrativní zajištění státní památkové péče. Organizace. Politické instance. Personální kapacity. Technické zajištění. Politické deformace.
  • Vliv kulturního vzdělání společnosti na vztah lidí k památkovým hodnotám. Výchova odborníků.
  • Památkový zákon. Státní podpora památkové péče, vlastníků památek. Osvěta.
  • Spisová agenda. Od košilky k elektronickému podpisu.
  • Věda a výzkum. Archeologie. Zkoumání památek. Inventarizace. Archeologie. Laboratorní zkoumání.
  • Metody a metodiky.
  • Vztah k veřejnosti. Návštěvnický provoz. Veřejná dostupnost spravovaných archiválií. Knihovny.
  • Publikační činnost. Metody prezentace. Cílové skupiny. Soupisy památek. Periodika (Zprávy památkové péče, Průzkumy památek, Staletá Praha, Památky jižních Čech, Památky západních Čech, Ingredere Hospes…).
  • Internet. Přednášky. Komentované prohlídky. Výstavy. Aktuální trendy.
Přednáška: Orientální koberce ve sbírkách hradů a zámků (12.1.2015)

Z bohaté přednáškové činnosti památkářů.

  • Mezinárodní spolupráce. UNESCO. ICOMOS. Mezinárodní dokumenty. Zapojení českých odborníků. Dopady na legislativu i praxi.
  • Osobnosti a osůbky. Památkoví lidé. Kdo je kdo v památkové péči. Biografický slovník. Životopisy slavných. Vzpomínky. Momentky. Setkání. Konference. Přátelské vztahy. Antagonismy. Setkání osobní i pracovní. Rozhovory. Hesla na Wikipedii.
  • Příběhy. Konkrétní záchrany památek. Prohry – analýza příčin. Úspěchy.
  • Prehistorie. Centrální komise.
  • Dějiny památkové péče v nadnárodních souvislostech.
  • Spolupráce s vědeckými institucemi. Spolupráce s občanskými spolky.
Svět knihy 2016

Památkáři představují svou obsáhlou publikační činnost na veletrhu Svět knihy 2016 (i takové okolnosti stojí za zmínku, protože byly doby, kdy publikační činnost stála zcela za okrajem zájmu…).

Zdroje informací

Přispějte dle možností zajímavými odkazy, scany, vlastními poznatky. Výběr je nyní velmi výběrový.

  • Archivy. Ročenky.
  • Výroční zprávy. 1998-2015 (verif. 20161210).
  • Oslavné jubilejní články. Nekrology.
  • Vlasitmil VINTER: Úvod do dějin a teorie památkové péče. Díl I. a II. Skripta FF UK. Praha 1971
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 1. – vznik nové organizace v roce 1918. ZPP 2004/64, č. 5, str. 426–430
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 2. – organizační vývoj jednotlivých památkových úřadů. ZPP 2004/64, č. 6, str. 539–545
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 3. – Ostatní památkové instituce a organizace. ZPP 2005/65, č. 1, str. 58–62 PDF
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 4. – Snahy o vydání památkového zákona. ZPP 2005/65, č. 3, str. 246–252 PDF
  • Petr ŠTONCNER: Příspěvek k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 5. – Státní subvence na opravy památek. ZPP 2006/66, č. 1, str. 55–60 PDF
  • Vratislav NEJEDLÝ: Historie Národního památkového ústavu, on-line, (b. d.!), (verif. 20161209)

2016/12/10 Posted by | dějiny památkové péče, organizace památkové péče | , | 1 komentář

Mýty o „proslulém vídeňském architektovi“ – autorovi Schwarzenberské hrobky u Třeboně

Nějakým uděláním v minulosti se stalo, že do naší památkové, turistické i elektronické literatury byl uveden reálně snad ani nedoložitelný proslulý vídeňský projektant Jan Schmidt, a to jakožto autor vskutku a nepochybně proslulé Schwarzenberské hrobky u třeboňského rybníka Svět. (Protože archiválie z této doby zvládnuté nemám, nemohu vyloučit, že jsem pomýlen já, takže možného zájemce o toto téma vybízím k ověření…)
Důstojnou výjimkou je např. heslo Památkového katalogu, kde je v odstavci Historický vývoj jmenován Friedrich Schmidt – vskutku proslulý „vídeňák“, jenže je mu zřejmě mylně jako další významné dílo přiřčena radnice v Liberci. Ale na „pravou“ míru je to uvedeno zase o pár řádků dál v odstavci Popis, kde se nám objevuje další z občas uváděných přiřčení Schmidtovi, tentokrát Josefovi.

Objevují se tedy varianty Jan, Johann, Josef, Joseph. Zcela vzácně však správné Friedrich Schmidt nebo Friedrich von Schmidt. Chybný Jan se vyskytl i na Wikipedii (tam je to nyní opraveno). Narazil jsem na to proto (nechal bych to opatrnicky specialistům), že mi internet signalizoval aktualizaci oficiální stránky hrobky, a zde opět: Jan! (Edit 20161109-1700: Správce webu po korespondenci bez otálení opravil. Jan tedy skutečně neplatí!)

Prosím tedy o upozornění, pokud bych hrozil vnesením nějakého omylu, případně o potvrzení v komentáři (nedohledám svými silami věrohodné zdroje). Věřím, že spolehlivým vodítkem mi může být článek Jindřicha Vybírala.

Pokud je tato atribuce správná, prosím, aby to správci webů korigovali. Díky za pochopení.

(Všechny citace ověřeny 20161109-0700 CET.)

Ed (20161109-2400 CET): Ještě dva detaily.

  • Napřed: Všude možně se uvádí, že hrobka představuje „jihočeské Campo Santo“, např. na oficiálním webu slovy: „Hrobka je postavena v pseudogotickém slohu podle vzoru italského Campo Santo – pohřebiště slavných mužů. Je to dvoupodlažní budova ve tvaru pravidelného šestiúhelníku.“ Jenže Campo Santo připomínal především prvotní návrh Damase Deworetzkého ve formě arkádového dvora. Dobře – název se mohl vzhledem k nezměněné funkci přenést i na stavbu jiného formálního řešení.
  • Dále: S pozoruhodnou vytrvalostí se také ve velké části literatury opakuje mýtus o šestibokém půdorysu hrobky; je OSMIBOKÝ. Může se to jevit jako drobnost, ale opravit by to po získání informace mělo být asi samozřejmostí.

2016/11/09 Posted by | recenze, weby | | Napsat komentář

Čím by tak asi mohl kus staropražské zdi obohatit informatickou pokladnici kulturního dědictví Europeana?

cp161030-opd-europeana-02

Detail zdiva zadního křídla Ledebourského paláce v Praze na pracovním snímku OPD dostupný v systému Europeana. (Foto 21.10.2015)

Když se objeví jakoby nahodilá fotka kusu otlučeného zdiva stavby z průběhu operativního průzkumu ve sbírce pokladů evropského dědictví Europeana, tak se autorovi takového pracovního snímku téměř podlomí kolena; taková sláva: Drobným příspěvkem jsem obohatil informace o sdíleném kulturním bohatství.

cp161030-opd-europeana-06-detail-g0084313

Jiný detail téže zdi Ledebourského paláce v Praze, tentokrát ve verzi MIS. (26.10.2016)

Snímek byl exportován přes příslušný repozitář, kde snad došlo k nějaké editační kontrole, z úložiště MIS – Metainformačního systému NPÚ. Tam byl vložen autorem snímku s tím, že se v případu MIS jedná o primární úložiště digitálních dokumentů státní památkové péče. Snímek ovšem nebyl izolovaný, ale tvoří součást dokumentace v režimu OPD (Operativní průzkum a dokumentace staveb). Tato dokumentace byla označena nějakým klíčovým slovem či kódem akce s nadějí využít toho k vytvoření vazby mezi těmito „položkami“ jednoho „konvolutu“. Stejným způsobem je to provázáno i s elaborátem pdf, rovněž deponovaným v MIS.

cp161030-opd-europeana-05-mis-opd

Elaborát OPD v MIS ve formátu PDF zachycuje první etapu dokumentace (mj. proto, že autor v zásadě nevěděl, jestli bude moci být přítomen v dalších etapách prací).

Zatím takové provázání není (snadno) proveditelné či technologií podporované. Informatické položky související s objektem je možné vztáhnout k lokalizovanému bodu, jehož hlavním spojovníkem je Památkový geografický informační systém (paGIS) spojený se stránkou Památkového katalogu (PK). V rámci PK je také možné získat informace či odkazy na složky Integrovaného informačního systému (literaturu či archivy, listinné dokumenty, odbornou i správní agendu…).

Nicméně u samotného dokumentu nejsou vzájemné návaznosti zobrazené nebo dostupné, v informatickém uzlu – PK – je sice možné je zobrazovat (nebo to v souladu s postupem konsolidace dat možné bude) ve vazbě k dotyčnému objektu, ale „extrahovat“ samotný elaborát spolu s odkazy na přílohy, které s ním tvoří jeden nedílný komplet, není zřejmě hlavní záměr systému.

Pro ověření možnosti prezentace průběžně vytvářeného záznamu (monitoringu) v podobě souborů vkládaných do MIS, s výsledkem v podobě konečného elaborátu, který využívá předchozí po etapách vloženou dokumentaci, jsem se věnoval právě tomuto nepříliš významnému úseku zdiva (postupně aktualizovaný elaborát OPD), jehož snímky doputovaly do European. Tím spíše tak lze sledovat některé vlastnosti tohoto „supersystému“ a jeho možnosti, ale porovnat význam takto sdílených dokumentů i s tím, jak se chová na „národní“ úrovni.

Postup a cíle průběžné dokumentace onoho kousku zdi jsem již „rozebíral“ jinde (s poukazem na potřebu v systému evidovat a sledovat aktuální změny, tyto záznamy řadit na „timelině“ apod.). Nyní tak myslím, že je snad namístě poukázat na potřebu otevřít zmiňované systémy nějakému funkčnímu vytváření kontextových propojení. Kdo narazí na fotku samostatně zcela nepochopitelného a nevýznamného kousku zdi, musí přeci mít alespoň možnost ověřit, jaké kontexty jsou s ní svázané, i kdyby to byla „jen“ myšlenka zpracovatele dokumentace na propojení několika fotek s elaborátem, ke kterému fotky patří. Vždyť v jiných případech mohou být takové „vymyšlené“ a „subjektivně vnímané“ vazby zcela zásadní jak třeba pro historické bádání, tak i pro aktuální zacházení s památkou.

Čili se zdá potřebné u dokumentu tyto vazby zviditelňovat. Asi by tomu pomohlo i otevření komentářům od uživatelů, uživatelské tagování apod. Tento námět (či nárok?) lze ovšem vztahovat i na jiné podobné či související rozsáhlé informační zdroje (třeba jako eSbírky apod.).

Na jednom z výše citovaných míst jsem se pokusil poukazovat i na potřebu průběžného zpracovávání „on-line“ operativních dokumentací či monitoringů. Vcelku osvědčené elaboráty PDF by nebylo od věci doplnit o možnost průběžného aktualizování rozpracovaného dokumentu, který by se až v určité finální či etapové verzi „fixoval“ v nějaké „konzervované“ podobě (výtisk v archivu, soubor pdf v IS).

2016/10/31 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, IS, OPD | , | Napsat komentář

OPD a meze významnosti (pomocné náčrty na stavbě)

Při historických a památkových výzkumech staveb (SHP, OPD, MSTS…) se obvykle pozornost zaměřuje na to, co je možné využít pro poznání vývoje památky po konstrukční, funkční či výtvarné stránce, případně jako podklad pro vyzdvižení její úředněpamátkové hodnoty. Limitů pro podrobnost, detailnost či přesnost takové dokumentace je několik. Předně tu hrají roli otázky časové a kapacitní. Ty jsou nejrůzněji kombinovány s tím, co si aktéři představují jako v dané situaci důležité, případně hodné záznamu předaného ostatním zúčastněným instancím, anebo uchovaného pro příští generace. V různé míře se projevuje i vlastní badatelská specializace, jak ji v době dokumentační akce sleduje ten který zpracovatel. Přitom záleží i na tom, nakolik existuje, nebo je vyžadována nějaká formální struktura předání získaných poznatků a dokumentů. K tomu jsou vytvářeny metodiky, většinou vydávané NPÚ, ale to není pravidlo. S tím souvisí zase další nejasnosti, protože ani vyžadovaná struktura dat není jednotná napříč různými výzkumnými obory, takže ani doklady stejných jevů z různých výzkumů nelze efektivně studovat v možných souvislostech (správněji by měla být pro tato data nabízena úložiště se stále modernizovanou strukturou, reagující na přicházející odborné požadavky).

Příkladem nestandardizovatelného projevu lidských aktivit v památkách jsou i graffiti, od čmáranic po umělecké výtvory, v naprosto neomezené pestrosti, vymezené jen tím, nakolik je nějaká plocha vhodná k nanášení barvy či vedení kreslicího náčiní. Zvláštní sférou, která může někdy souviset i se stavební činností v průběhu akce OPD, jsou nejrůznější skici, znázorňující nějaký zadávaný pracovní úkol, odměřovací značky (niveleta podlahy apod.), značky pro rozmístění vybavovacích prvků (vyznačování polohy elektrických zásuvek, vodovodních baterií). Většina z toho nemá nijak podstatný význam. Přesto asi k diskusím o míře detailnosti dokumentace, inventarizace atd. patří pokoušet se o prověření účelnosti případného záznamu.

Graffiti na stavbách mohou být nejrůznějšího druhu. Jak z hlediska výtvarné hodnoty, tak z hlediska funkce. V průběhu dokumentace jim také někdy věnujeme pozornost. Samozřejmě(?) většinou dáváme přednost těm starším. Naopak většinou pomíjíme ta nová. Nakonec ani nemáme kategorie k jejich zařazení, výpovědní hodnota obvykle odpovídá banálnímu obsahu, zběžné provedení jakoby rovnou vylučovalo jakékoliv bádání a promýšlení. V tezovitých pasážích metodik se sice velí při dokumentaci se vyhýbat subjektivizmu, ale i tak jsou více či méně důrazně v evidenci preferovány položky jaksi „prověřené časem“. Nicméně vzhledem k poznání, že z historických dokladů je nakonec evidováno vcelku vše, protože v nějakých souvislostech bude jako užitečné výhledově vyhodnoceno prakticky bez výjimky cokoliv.


Graffiti. Náčrty několika situací během stavby. Vpravo zřejmě vyznačení polohy otvorových výplní. Vlevo rysky určující polohu elektrické „skříňky“ pro vypínač – značka vedle asi specifikuje typ osazeného prvku. Dole zřejmě výšková značka („kačenka“) s nějakým číselným údajem. Zřejmě se v tomto místě sešly informace od několika profesí v průběhu opravy stavby.

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město


Graffiti. Celková výška plochy zobrazené na fotografii je cca 40 cm. Výpis vysílacích frekvencí (VKV, MHz) několika rozhlasových stanic, jejichž signál je zřejmě v dané lokalitě dostupný pro přijímač používaný nějakou zde přítomnou osobou. Výpis je narušený průzkumnými sondami (stavebně-historickými?, restaurátorskými?). Rukopis je proveden na bílém monochromním hlinkovém nátěru tužkou černé barvy, dobře členěným nespojitým rukopisem. Výpis zřejmě vyhotovil někdo z dělníků zúčastněných na rekonstrukci a opravě památky. Jestli to bude nějak zajímat Ochranný svaz autorský? Snad propána ne… Jinak ale víme, že hlučné křaplání otlučeného tranzistoráku se nese mnoha staveništi…

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město


Graffiti. „Magický kruh“ je proveden na dveřním křídle, vyjmutém z dosavadního místa a zde postaveném vzhůru nohama jako součást ohrady části staveniště při rekonstrukci památky. Nepochybně ještě na původním místě tu byla vykreslena paprsčitě rozdělená přibližně kruhová „plocha“. Segmenty jsou po obvodu napřeskáčku očíslované. V původně levém polokruhu je asi třetina kruhu bez členění do menších „trojúhelníků“. V průsečíku radiálních příček je drobný kroužek s puntíkem uprostřed, lemovaný (částečně přibližně uprostřed až v jedné čtvrtině délky paprsků) dvojicí linek. Také obvodová line „kruhu“ je dvojitá. Mohlo by jít o terč pro nějakou (házecí?) hru, po čemž však nevidíme žádné stopy, ale je také možné, že se jedná o zákres provedený restaurátory či kameníky při opravě šnekového schodiště, třeba při vyjmutí stupňů kvůli opravě a plánovanému zpětnému osazení s využitím této orientační pomůcky.

Vlašská kaple, Praha, Staré Město

2016/10/23 Posted by | OPD | , , | Napsat komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public