Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Otevřené domy – otevřené fotky!

V těchto chvílích vrcholí přípravy akce Open House Praha 2018, zpřístupňující mnohé více i méně významné objekty zájemcům o návštěvu. Ohlas v médiích i na sociálních sítích je notný, počasí bude zřejmě velmi nakloněno, takže lze očekávat velký návštěvnický zájem. Co bude asi výsledkem? Krom velkého uspokojení citu a mysli návštěvníků vznikne obrovské množství… fotografií.

To je dnes typické a vzásadě to nestojí za vážnější zájem či glosu. Nicméně tak, jako se daří stále více lidí přivádět k zájmu o památky, někdy snad jsou projevy až masové, mohlo by se podařit zapojit aspoň část z nich do spolupráce při dokumentaci. Těch, co opřekot fotografují je ohromné množství, ale prakticky nikdo z nich jaksi nedohlédne významu možnosti spolupráce při dokumentování. Ta asi nějak organizačně není dnes myslitelná – bohužel, protože na nic takového nejsou kapacity ve státních archivních aj. informačních systémech, kterým by se nejednou fotky mohly hodit. Ale vstřícně naladěné fotografy by nijak zvlášť neomezilo, kdyby fotografie vkládali do vhodných fotobank, pokud možno pod nějakou otevřenou licencí, která by jim umožnila další „život“ v informačních systémech fotobank (asi nejlépe CC by-sa, která i při archivním užití nutí správce evidovat a uvádět jméno autora; nicméně můžete volit i přísnější verzi).

Open House Praha 2018. Invalidovna

Open House Praha 2018 – na stránce otevřené památky je fotoaparát škrtnutý a k tomu je napsána vysvětlivka o povolení fotit „v rámci vyhrazené trasy“. Pořadatelé akce mi na dotaz ochotně dovysvětlili, že to znamená, že se nesmějí fotit věci, které nejsou na trase procházené s průvodcem, ale v rozmezí této trasy by focení mělo být povoleno. Nicméně prý je vodné na místě si ověřit, jaké přesně platí limity. Čili by tedy i v otevřené barokní Invalidovně nejspíše bylo možné získat řadu snímků, které by se hodily k doplnění informací ve veřejném prostředí, pokud budou popsány a zpřístupněny jak se patří.

Čili při té veškeré „otevřenosti“ by na něco takového mohli myslet i pořadatelé „otevírání památek“ při nejrůznějších příležitostech. Při vycházkách za Prázdnými domy, Mezinárodních dnech památek a historických sídel, Dnech evropského dědictví by vždy mezi ústředními propozicemi měla být výzva návštěvníkům, aby fotky veřejně zpřístupnili.

Mohli by jim navrhnout osvědčené „platformy“ vč. Wikipedie (Wikimedia Commons), u kterých je možné ze zkušeností, případně i po doporučeních paměťových institucí předpokládat jak slušnou kapacitu, tak i s určitou nadějí spoléhat na to, že třeba v případě nějakých vážných změn v obchodním režimu (zdražení datového prostoru, hrozící likvidace…).

Bylo by asi vhodné při akcích vždy navrhnout vhodnou formu pojmenování alba s fotografiemi (to by mohlo být uvedeno na webu akce, aby si lidi nemuseli nic opisovat, ale mohli si jen skopírovat text nebo kliknout).

Některé fotobanky k tomu umožňují propojovat snímky od různých lidí přidáním odkazu na „skupinu“, vhodným tagem, uvedením souřadnic, správné adresy apod. Konec konců na podobných základech vznikla ve světě značně, u nás ne zcela doceněná fotosoutěž Wiki miluje památky, získávající licenčně vhodné snímky např. v rámci Dnů evropského dědictví.

Takové odkazy na alba apod. pak je možné efektivně sdílet např. na FB v komentářích Události, a tak je jaksi podstrčit velmi mnoha možným zájemcům z řad ostatních návštěvníků apod.

Karlín (Praha 8), Invalidovna, čp. 24, Sokolovská 136

Takovýto detail obří karlínské Invalidovny je už asi pro většinu návštěvníků příliš, ale v „součtu“ se snímky jiných autorů ve vhodné skupině by mohl postupně získávat smysl…

Je zřejmé, že by to pomáhalo při správném datování snímků apod. k jejich propojování v chronologickém sledu a vylepšovalo tak přehled o proměnách památek.

Bez velkého časového zatížení by tak mohl ohromně bohatnout jakýsi národní informační památkový fundus jako neomezené kolektivní dílo vytvářené jaksi napochodu potenciálně bezmezným týmem milovníků památek. Rozptýleně, ale snadno nastavitelnými pomůckami vytvářejícím přebohaté předivo informací o kulturním dědictví, všemi obdivovaném.

Možná se pak přidají i další fotobanky apod. s podporou pro vyhledávání fotek památek od různých lidí, jak se to před pár dny s překvapivě vysokou účinností povedlo na Rajčeti s „Podobnými alby“, dále usnadní jejich zobrazování v mapách apod. (I když právě např. u Invalidovny to moc nefunguje, protože tam převažují fotky ze sídliště nebo z Paříže…)

Čili si snad lze právem myslet, že i malé přispění alby turistických aj. fotek zobrazujících památky by mohlo z každého učinit účastníka při vytváření velkého informačního fondu společného kulturního dědictví…

© Jan Sommer, 20180518

Reklamy

2018/05/18 Posted by | dokumentace památek, glosa, koordinace dat, participace, prezentace | | Napsat komentář

Česká placka ve stříbrném lesku

Více než čtvrtstoletí si dělám starosti o publikační činnost kolem památek. Zažil jsem přitom mnohé. Bude-li ještě něco času, možná se k něčemu z toho ještě vrátím. Většinu této éry jsem působil jako redaktor papírového časopisu i webu Národního památkového ústavu. Přitom jsem se vždy snažil všemožně typy i rozsah památkových publikací rozšiřovat (metodické publikace, soupisné či sborníkové přílohy časopisu apod. vznikaly v době, kdy byl přístup manažerů k publikování „poněkud“ rezervovanější, než je tomu zřejmě dnes, ohrožena byla existence Zpráv památkové péče, rušily se některé ročenky či sborníky regionálních pracovišť odborné památkové péče). Také web jsem budoval téměř od nuly – samozřejmě nemohu opomenout kolegy v redakcích i své nadřízené, nakolik byli schopní akceptovat či podpořit různé nápady obsahové či koncepcí.

Samozřejmě jsem vždy uvažoval, jak tyto práce provádět užitečně i efektivně. Hledal jsem neortodoxní řešení, i když někdy to mělo na mé další perspektivy všelijaké dopady.

Přitom všem jsem se ale vždy věnoval i vlastní výzkumné a publikační činnosti… To zase vlastně v době, kdy se na publikující památkáře aspoň chvílemi hledělo jako na nedosti vytížené, když jim na takové „nadstavbové“ či dokonce sebechvalné činnosti zbývá čas. Protože jsem ale věděl, že je publikování důležité i jaksi pro oborovou vnitřní kulturu, ale je podstatné i pro veřejné povědomí o významu památek a práce specialistů – historiků umění, archeologů, technologů, restaurátorů a mnohých dalších, angažoval jsem se v různých spolcích či radách. Jednou z takových instancí byl i Klub kultury Syndikátu novinářů ČR, kde vlastně vznikala i cena pro kulturní novináře Média na pomoc památkám.

S potěšením jsem pak sledoval, že se Klubu, a zejména jeho skvělé duši, paní Naděždě Kalousové, podařilo cenu etablovat i dbát na výběr kvalitních nominantů i skutečně skvělou úroveň oceněných osobností. O ceně jsem pak reportoval v odborném tisku, uveřejňoval jsem fotografie ze slavnostních udílení cen.

Moc si této aktivity vážím. Proto jsem také v loňském roce paní Naděždě Kalousové „udělil“ imaginární Zlatou placku. To je „projekt“, v rámci kterého není ani vyznamenaným tato skutečnost oznamována. Musím sebekriticky přiznat, že počáteční myšlenka vzešla z toho, že jsem se vždy kriticky stavěl k tomu, že již dlouhé roky nebyla udílena žádná státní cena za přínos ochraně památek (jediný, kdo se tím zabýval systematicky a skutečně zdárně, byl za svého působení na MK pan Jan Kaigl). Po dřívější několikaleté epizodě se k tomu již roky neodhodlalo ani MK (vždy jsem se snažil v lednu ptát, dají-li tr. někomu medaili, předkládal návrhy apod., aby věděli, že by to nebylo úplně zbytečné, protože aspoň já bych to s velkým zájmem sledoval), neujal se toho ani NPÚ, který se ovšem v posledních letech pochlapil s medailemi Patrimonium pro futuro. Nakonec ani ČNK ICOMOS takovou myšlenku nedovedl zvednout tak, jako třeba národní komitét ICOMOS na Slovensku. Zlatá placka tak přežívá jako čistě privátní snaha nesmířit se s tím, že vynikající práce památkářů, ochránců, vlastníků či propagátorů památek není oceňována, ačkoliv hraje zcela zásadní roli ve veřejné sféře.

(Je dokazatelné, že paní Kalousová o ocenění Zlatou plackou neměla tušení až do momentu, kdy mi desky s diplomem minulý týden slavnostně předávala. Takže jsem ocenění nezískal jaksi na oplátku.)

Vposled jsem však musel uznat, že nejsem tak úplně s to „garantovat“ výběr oceněných z hlediska nějakého objektivnějšího názoru na přínos památkové péči z širších perspektiv či z hlediska konkrétní záchrany památky apod. (i když jsem vyzýval k pomoci v podobě návrhů nominací, ale moc jsem s tím neoslovil). Proto jsem možná „objevil“ novou cestu a Zlatou placku nedávno udělil všem, kdo se zabývají vzděláváním o hodnotách, historii, křehkosti apod. našeho kulturního dědictví. Podobně mám záměr takto „ocenit“ všechny ediční a redakční pracovníky v rámci památkové péče pracující na všech možných frontách publikační činnosti, jejichž práce mi přijde málo prezentovaná a oceněná (trochu vím, co vše musejí zvládat, aby díla uznávaných autorů spatřila s uspořádané a úhledné podobě světlo světa). Ale o tom někdy příště…

Redakční i publikační činnosti jsem se každopádně oddával po celé ty už desítky let s plným nasazením, s notnou dávkou vynalézavosti i v době, kdy šlo o činnost s minimem podpory (jak říkám, možná v rámci nějakého projektu sto let československé a české památkové péče se k tomu ještě pár poznámkami vrátím). Protože jsem si ale byl vědom toho, že jako napřed jediný, pak vedoucí redaktor časopisu Zprávy památkové péče, pak jediný a pak pár let i vedoucí editor webu nemohu své psavecké snahy a potřeby „řešit“ na spravovaných „platformách“, hledal jsem jiný způsob. Ještě před rozvinutím publikačních možností na internetu se jako celkem snadná možnost ukázala forma „otevřeného dopisu“. Zde jsem si „mohl dovolit“ bez obav např. ze střetu zájmů komentovat odbornou literaturu, výstavy, napsat to či ono o tom, jak by mohla publikační činnost památkové péče být účelněji rozvíjena apod. Název Česká placka obsahoval tak trochu apriorní „shození“, které by mi mohlo ušetřit diskuse o tom, že jsem si to nebo ono snad „neměl dovolit“ nebo pod. Tomu napomáhala i „forma“ otevřeného dopisu. Dnes však najdeme články z papírové éry ČP v ústředních knihovních databázích, protože jsem každý výtisk předával do knihovny SÚPP/NPÚ a posílal do Národní knihovny.

Jeden z vážených kolegů památkářů mě tehdy pobavil a trochu i potěšil, když mi říkal, že Česká placka je jediný opravdu „autentický“ časopis o památkách.

Všechnu svou editorskou i publikační činnost jsem vždy promýšlel v relacích nějakého komplexního publikačního systému. Mou snahou vždy byl co nejvíce dokonalý výsledek. Snažil jsem se vše provádět tak, aby bylo možné se ctí třeba přijmout i nějaké ocenění.
Podobně je tomu i u České placky. Vždy jsem si chtěl právě zde jaksi na sobě, i s rizikem čtenářské kritiky (i při očekávané nulové čtenosti), ověřovat své představy o vystupování odborného pracovníka památkové péče před veřejností. Spíše mi šlo o nějakou „editorskou technologii“ ověřující mé představy o tom, že by památkáři se svými znalostmi měli být co nejvíce veřejnosti k dispozici. Vím, že mnozí památkáři (ale mám pocit, že jich je stále méně) píší do různých radničních zpravodajů či dobrovolnických „plátků“.

Po určité době mi jeden odborný kolega položil otázku, proč ten otevřený dopis vydávám v pár výtiscích na papíru, místo abych jej světu snáze předkládal na internetu. Tehdy jsme již s jedním z redakčních pracovníků v ZPP (během let se mi podařilo vybojovat posily) také založili webové stránky časopisu. S minimem technických znalostí jsem proto textové verze České placky „přesypal“ na web Seznamu („grafický design“ pro mě byl vždycky spíše rozptylováním pozornosti, jelikož potřebuji číst vyjádření a prohlížet dokumentační obrázky – ostatní je bohužel rozptylující balast). Když jsem pak kvůli souběhu s jinými „projekty“ narazil na strop bezplatného datového prostoru (několikrát jsem to pak ověřoval, ale „prostor“ na sweb se zřejmě nezvětšoval), hledal jsem volné možnosti a redakční systém jinde. Prověřil jsem řadu nabízených řešení a skončil jsem zde, na wordpress.com. Samozřejmě jsem se mohl mýlit, ale roky provozu zatím bez jediného výpadku volbu potvrzují. To jsem samozřejmě nedovedl na počátku vědět, ale vycházel jsem z prospekce mezi muzejními aj. paměťovými institucemi světa působících v tomto „prostředí“, Kongresovou knihovnou, Smithsonian Institutes, Getty (Iris), Historic England…

Současně jsem ale „logicky“ objevoval i možnosti „sociálních sítí“. Z dnešního pohledu se může zdát skoro pitoreskní, že několik let bylo provozování stránky NPÚ na Facebooku opakovaně zakazováno po stížnostech nějakých dobráků „nahoru“. To se asi mohlo změnit k lepšímu, ale nejspíše bojujeme s jinými podobnými „bloky“ jaksi o krok či dva později. (Za ilustrativní poznámku asi stojí, že po „spuštění“ Událostí na FB jsem okamžitě začal zkušebně vytvářet Události pro akce NPÚ, zejména konference apod. Viděl jsem v tom veliký potenciál a odhadl jsem, že jej určitě MZ v krátké době využije; nebylo to tak hned, ale dnes je to již jasně potvrzeno. Moje počínání však vedlo k tomu, že ve směrnici NPÚ pro počínání na sociálních sítích bylo výslovně zakázáno vytvářet na FB Události. Nevím, jestli už se direktiva modernizovala, ale PR pracovnice a pracovníci v regionech většinou pochopili, že to cesta je, pokud chtějí hrstku svých zájemců nějak systémově oslovit. Akce jsou sice většinou v majestátním informačním systému webu NPÚ obsaženy, ale problém je v tom, že vážný (nebo i mediální) zájemce nemá k dispozici žádnou možnost sledovat přidávání či aktualizace akcí a nějak tuto informaci využít (já nevím, zapnout si třeba sledování změn).

Nechme teď stranou testy speciální památkové wiki, spolupráci s WMC ve snaze propagovat a pro oficiální dokumentaci památek využít soutěž Wiki miluje památky…

Nevypočetl jsem zdaleka všechny různé snahy a testy.

No, a pak mimo představy přišla skoro nepochopitelná zpráva, že se Syndikát novinářů dožaduje možnosti mě kontaktovat. Jeho pošta mě kvůli nemoci nezastihla v kanceláři. Kolega, kterého si velice vážím, mi telefonoval, že mi paní Kalousová vzkazuje, že se s ní mám domluvit, jak by mi mohla předat… DIPLOM. Samozřejmě jsem prvně myslel, že by mohlo jít i o veselý žert.

Nakonec se ale ukázalo, že jsem vskutku obdržel ve 21. ročníku novinářské soutěže Média na pomoc památkám v Kategorii internet 2. cenu „za originální pojetí portálu Česká placka“.

Co mám teď říci? Roky jsem se snažil, aby památkový časopis i web NPÚ měl špičkovou, světovou úroveň. Těžko si představíte ty složitosti všelijakých jednání, kdy ředitelé na nějaké poradě schvalují „layout“, zvažují, co je ideální landingpage, besedují o formátu, proč není dobrá A4, diví se, že není v časopisu ani na webu dosti zpráv o aktuálním dění kolem památek. Ale já vždy hleděl za sebe odevzdat maximum.

Česká placka je a bude mé útočiště pro testování korektních způsobů komunikace. Jsou tu i trochu vágní pokusy ze sféry slovníků a terminologií, jíž památková péče dluží snad až neuvěřitelně mnoho – mé námitky k tomu vznášené, jsou identifikovány jako zbytečné. Vždy se budu snažit vyjadřovat věcně. Předem děkuji za pochopení. Rád uvítám jakoukoliv spolupráci. Zařadím článek, přidám editora, budu reagovat na seriózní komentář.

Musím rád poděkovat četným spolupracovnicím i spolupracovníkům, i těm, kteří se mě případně zastali. Nebýt jich, této životní mety bych nedosáhl.

© Jan Sommer, 20180513-2140

2018/05/13 Posted by | publikační činnost | , , | Napsat komentář

Povrchové úpravy historických staveb (17. konference SpSHP 2018)

(Pracuje se… 20180512-1000)

Právě takto je specifikováno téma letošní, již 17. konference Sdružení pro stavebně-historický průzkum. Pořadatelé od počátku pravidelných konferencí zvolili přístup, kdy pro každý ročník vyberou nějaké specifické téma, jež z odborných důvodů lze považovat za aktuálně potřebné diskutovat či přínosné zdůraznit. Námitka, že by konference měla sloužit i prezentaci nejčerstvějších objevů apod., byla do značné míry logicky odvrácena s tím, že pro takové příspěvky je velký dostatek prostoru na pravidelných konferencích Dějiny staveb, pořádaných společností Evida na zámku v Nečtinách, v posledních letech pak Centru stavitelského dědictví v Plasech (letos proběhl již 19. ročník), jichž se účastní do značné míry shodný kádr odborníků.

Témata konferencí SpSHP jsou volena z různých hledisek, nejednou asi i podle toho, které téma se jeví jako dosud málo zpracovávané či je „přiživováno“ sérií novějších objevů. Z počátku se zdálo, že na konferencích asi zazní i úvodní příspěvky, které by třeba méně poučeným zájemcům poskytly nějaký ucelenější přehled po problematice (vývoj, typologie, terminologie, související památkové otázky, metody zkoumání a dokumentace). To se ale událo jen v malé míře… Většina autorů buďto prezentovala jeden či skupinu objektů souvisejících s daným tématem, pokud je v poslední době měli příležitost studovat, případně i vypracovala nějaké typologické zhodnocení (i když spíše jako oporu možné a jistě i potřebné diskuse). To vše bylo nepopiratelným přínosem.

Pisciotta (Itálie, Campania, Salerno), město

Ukázka barokní stavby, jejíž dokončovací práce se zastavily v polovině procesu povrchových úpravy asi někdy kolem roku 1700. „Naštěstí“ již pak nikdo neměl sílu „povrchovou úpravu“ dokončit nebo jinak památku vylepšovat. (Pisciotta, Itálie; to mi vlastně připomíná i potřebu nějak povzbudit hojně cestující odborníky k tomu, aby se dělili o posbíraná data…; když se to bude dělat v domluvě, velmi to podpoří šíření znalostí.)

Osobně se mi však trochu zdálo, že mobilizace zájmu převážné části zainteresovaných odborníků by přeci jenom mohla vyvolat chuť přispět k tomu, aby se pro obecnější zpřehlednění tématu spojily znalosti četnějších specialistů. Přijde mi, že na tom, že tato možnost zůstala nevyužita, mělo podíl několik okolností, jejichž kombinovaný vliv byl posílen obvykle velmi krátkým termínem na vypracovávání příspěvků. V možnostech Sdružení zřejmě nebylo vyhlásit výroční téma dříve, nežli na Valné hromadě, obvykle konané v únoru nebo v březnu, přičemž konference se koná v červnu. Tím bylo na vytvoření konferenčního příspěvku nebo panelu tak asi 3 měsíce času. Nicméně jen málokdy se podaří, aby zrovna byl poruce vybádaný materiál i pro materiálové sdělení, ale sestavení nějakého systematičtějšího přehledu problematiky je prakticky již mimo realitu.

Před pár lety došlo k tomu, že témata byla vyhlášena předběžně a nezávazně na více let dopředu. To by mohlo zlepšovat vyhlídky na komplexnější výstupy. Nicméně např. tím, že seznam témat není k dispozici na webu, se taková šance notně redukuje. Patrně by i přípravná „předkonference“ shrnující informace o tom, co je skutečně vhodné rozvinout, možná i navrhnout, jak by příspěvky mohly logicky na sebe navazovat, by nebyla od věci. Do takových „testů“ by se mohli zapojit i vysokoškolští studenti, nebo angažované skupiny na Facebooku apod. Nicméně je tu všeobecně přítomný tlak času, který nakonec rozhodne o všem.

Z takových a podobných důvodů jsem kdysi nadhodil možnost nevytvářet pracné syntézy tématu, ale jaksi „povrchněji“ přispět vytvořením orientační pomůcky v podobě hutného výkladového slovníčku významných termínů, případně se více věnovat těm, které nejsou jednotně používány s důsledky např. v podobě nedorozumění či vágnosti komunikace. Terminologický/výkladový slovníček by samozřejmě nijak nevylučoval zpracovat některou položku podrobněji apod. Pro „laiky“ či trochu jinak zaměřené specialisty by to mohla být šikovná orientační pomůcka (také by mohli identifikovat nejasnosti, které si zaslouží i jejich aktivní přispění). Přínosem by snad bylo i zpřehledňování komunikace či její jednoznačnost a spolehlivá srozumitelnost. Důležité by z tohoto hlediska bylo i doplňování odkazů na podrobnější výklady jinde.

Samozřejmě se přímo nabízí sestavit takový produkt na internetu, a to dokonce s několika velmi zásadními bonusy oproti např. tištěné verzi. Je možné kdykoliv průběžně obsah rozšiřovat a doplňovat, provádět aktualizace, reagovat na nové objevy apod. Jistě by nebylo od věci vhodným řešením (blog?) zájemce upozorňovat na aktuální zajímavosti, nové články apod.

Krč (P04), čp. 1929, Olbrachtova 62 (20180430)

„Moderní“ stavby jsou pohledově spíše „kapotou“ konstrukce sice inženýrsky dokonale odolné, ale o nějakém vztahu se „substancí“ se už nedá mluvit.

Čili si dovoluji předložit návrh začít s něčím takovým třeba zrovna letos. A od povrchu by se mohlo pokročit i k hlubším okruhům témat.

Ale zrovna tak jako v minulých letech nenaléhám…

Základní tématická osnova, vydaná pořadateli konference, by se mohla stát krom inspirace přednášejícím také kostrou možného slovníkového rozcestníku. Bylo by tak možné doplňovat i okrajové termíny, na které třeba nedojde v průběhu vlastního jednání a v následném sborníku. Možná by to tedy v tomto smyslu mohlo někoho inspirovat k domluvě na nějaké byť stručné spolupráci.

Název do jisté míry umožňuje rozvažovat i o tom, nakolik pořadatelé měli na mysli i určitý dvojsmysl, patrný v rozpětí mezi historickými úpravami historických budov a současnou péčí o tyto povrchy. Nejspíše jde o pohled na vývoj a historické doklady. Nicméně jsou výsledky takových výzkumů velmi často oporou „objektivního“ rozhodování o optimálním způsobu „obnovy“, konzervace, restaurování, doplnění, překrytí…

Povrch staveb nakonec nabízí mnohé výklady. Je v prvé řadě tou různobarevnou a rozličně strukturovanou slupkou, „membránou“, kterou zejména jsme schopní vnímat svými smysly, tedy především zrakem. Do značné míry při malém odstupu i hmatem (povrch hrubý či lesklý, vlhký či suchý, studený či vyhřátý, např. sluncem), poklepem (odhalujeme dutiny či degradaci pojiva apod.), někdy také čichem (tlející dřevo, plíseň ve sklepích, prohřátý prach v podkroví…).

Povrch staveb je tím hlavním, co nás poučuje o jejich slohových znacích, tím, na co se upínaly představy tvůrců i investorů, čemu se nakonec rovněž nyní uctívaná konstrukční substance musela spíše podřizovat. Dnes jsou z hlediska stavebně-historického zkoumání povrchové úpravy oporou poznávání slohového zařazení památky, ale jsou i svým způsobem bariérou naší touhy a potřeby posoudit materiálovou a technickou podstatu díla. Přitom jsou ale i jakousi membránou, kterou k nám v náznacích pronikají právě „zprávy“ o různých dřívějších změnách staveb, o statických poruchách, následcích provlhnutí konstrukcí. Můžeme tak pomoci i k optimální volbě případně potřebných modernizačních zásahů. V případu poškození či aktuálních zásahů do povrchu (sejmutí omítek) můžeme pozorováním získávat informace o jinak ukryté konstrukci objektu, a to stále pouhým pozorováním povrchu, aniž bychom do něj např. hloubili sondy apod.

Tematické rozdělení povrchových úprav historických objektů

(podle propozic konference, s doplňky)

1. Podle typu prostředků a obecného způsobu aplikace

Nátěry – natíraná tenká vrstva; Omítky a lité nebo dusané vrstvy – nanášená silnější vrstva; Obklady – mechanicky připevňovaná vrstva; Glazura/smalt/galvanizace – slinutá integrovaná vrstva.

+ Zde bude škála ve „stavebně-historické encyklopedii“ rozšiřována. Např. obklady se upevňují  typicky „fyzikálně-chemicky“ pomocí tmelů, lepidel… A samy o sobě jsou nejrůznějšími způsoby vyráběny. Nejen glazováním či smaltem, ale zejména je podstatná jejich materiálová skladba. U nátěrů je třeba sledovat i způsoby nanášení (nátěr štětcem, válečkování, nástřik. Patrně sem budou zařazeny např. dřevěné obklady jako deštění / táflování.

čp. 276/III, Mostecká 17, Malá Strana, Praha 1

„Povrchové úpravy“ při mnoha „rekonstrukcích“ památek končí bez většího zájmu v kontejneru a dnes následně v drtičce… Zde „materiál“ z domu v Praze na Malé Straně (zřejmě je převážně „novodobý“ – vidíme např. probarvované „terazzo“ asi tak z 20. nebo 30. let 20. století).

2. Podle důvodu pořízení povrchové úpravy

Ochranný – ochrana před degradací a klimatickými vlivy; Funkční – mechanická kvalita povrchu; Izolační – dáno funkčním nárokem prostoru či stavby; Dezinfekční – hygienický požadavek užívání; Estetický – výtvarný a architektonický záměr.

+ Estetická stránka by asi vydala na samostatný bod, a to v široké polaritě od ušlechtilých povrchů, až po líce staveb, které dodnes existují bez povrchu, který byl původně plánován (třeba proto, že vyschl zdroj financí). Vlivům stylových proměn asi bude věnován značný prostor v konferenčních příspěvcích.

+ Sem by pak mohly spadat různé historismy a snahy po zachování autentického „řešení“, vrcholící od 19. století „uvědomělou“ památkovou péčí. Rovněž tak exotismy v důsledku importů z objevitelských či obchodních cest (inspirace z Číny, Japonska, Indie…).

+ Snad také zdi bez jakékoliv finální povrchové úpravy jsou stejně významným svědectvím.

3. Podle druhu materiálu, na němž jsou aplikovány

Kámen, dřevo, nepálená a pálená hlína, kovy, sklo, kompozitní materiály (zdivo, omítka, beton).

4. Podle konstrukce, na niž jsou aplikovány

Stěny (sloupy, pilíře, rámové konstrukce), stropy, klenby, podlahy, krovy, střešní plášť, rámování otvorů, výplně otvorů.

+ Součástí povrchové úpravy v určitých případech jsou jako řekněme podkladová vrstva i líce zdiva, protože ukrývají např. podřadnější lité vnitřní zdivo apod.

5. Podle materiálového složení aplikované povrchové úpravy

Pojivo na bázi vody, vápna, ethanolu, oleje, fermeže, asfaltu, vodního skla. Organické a anorganické druhy pigmentů a plniv. Kámen, dřevo, hlíny, kovy, sklo, tkaniny, přírodní materiály.

+ Některé součásti povrchových úprav mohou vést ke škodám na „substanci“ samotné (typicky neprodyšné betonové omítky, dehtové penetrační nátěry apod.).

Jezeří (MO), zámek

Omítka nanášení na latě. Zámek Jezeří, asi konec 18. století?

6. Druhy technologií řemeslné aplikace

Natírání, stříkání, lití, tupování, máčení, nahazování, natahování, sypání. Řemeslné postupy a používané nástroje.

Jezeří (MO), zámek

Nosná konstrukce a materiálové provedení omítkového profilu římsy divadelního sálu na zámku Jezeří.

7. Proces života povrchových vrstev a jeho stopy

Stopy stáří, degradační zásahy a poškození, druhotné úpravy a opravy, graffiti, depicti.

čp. 170/III, Sněmovní 15, Praha, Malá Strana

Odření většiny dosavadních převrstvených povrchových úprav dopravními prostředky v úzké historické uličce v Praze na Malé Straně.

+ Na povrchu staveb se v různé míře projevují i stopy změn či degradace „nosné“ konstrukce. To je právě často velmi podstatné z hlediska SHP, neboť např. praskliny či různé stopy provlhnutí konstrukce i povrchové úpravy nejednou pomáhají identifikovat různě staré úseky zdiva a rozdíly v použitém materiálu zdiva apod. Čili jde také o to, že povrchové úpravy mnohdy měly za úkol zahalovat nesourodost upravovaného objektu, rozšíření stavby, nástavbu patra…

+ Celkem podstatným druhem následných úprav (aspoň z hlediska památkové péče) jsou i různé sondy, „analytická okénka“. Přitom jde také o jaksi „mapování“ proměn „objektu“, čili řekněme koncepci nějaké „časové osy“, rozvíjené nejen ode dneška do budoucnosti přidáváním např. informací z produkce OPD, ale i do minulosti, kde je úkolem hledat doklady důvodů nynější „redakce“ povrchu objektu.

+ Sledování takových stop a sběru dokladů je třeba věnovat pozornost i proto, že každá oprava výpověď o minulých verzích povrchové úpravy, ale i o vlastnostech nosné konstrukce více méně zkreslí, znejasní, umlčí…

+ K takovým dokladům proměn patří též pekování, obvykle sloužící ke zdrsnění ponechaných částí starší povrchové úpravy či míst, kde bylo třeba tuto úpravu odstranit.

Jezeří (MO), zámek

Graffiti. Zámek Jezeří.

+ Na povrchu staveb figurují i nejrůznější označení – ulic, ukazatelů směru, vlastníků, provozovatelů, polepy, plakáty. Cedule jsou různě upevňovány (na špalíky, lepením).

+ Možná nějak s povrchovými úpravami souvisejí i různé dočasné ozdoby či funkční doplňky (rolety, přístřešky).

+ V posledním cca století jsou povrchy často poškozovány „instalacemi“ vodovodů, plynovodního potrubí, nejvíce pak elektrickými rozvody a zařízením.

+ Šmouhy či oděr již byly tématem jedné z konferencí. To tak trochu podporuje právě ideu oborového slovníčku, který bude možné během let dle témat konferencí rozvíjet.

8. Instrumentální metody pro výzkum povrchových úprav

Metody dokumentace, průzkumu a analýz včetně současných progresivních možností nedestruktivního operativního terénního průzkumu. Zároveň ale i potřeby katalogizace pořízené dokumentace a zpřístupnění nebo problematika správného názvosloví.

Vysoký Chlumec (okres Příbram), skanzen

Pokročilé dokumentační metody nebudou v každé situaci dostupné. Nicméně prakticky vždy, je-li to jen trochu časově či technicky proveditelné, má být ve snímku, který údajně dokumentuje barevnost, vložena „standardní barevná škála“. I když zde jsou dokumentovány jen otisky latí, jež armovaly původní kožich srubu. Na škálu se naprosto nemá chmatat, jak to vídáme na snímcích některých vstřícných dokumentátorů. Ale i ochmataná, ošoupaná a vyšisovaná škála je lepší nežli nic (aspoň dokládá základní pochopení pro věc, snad v brzku následované pochopením potřeby vybavit dokumentátory tímto minimálním nástrojem pro exaktní práci).

+ Slovníčkový přehled by asi mohl obsáhnout i běžně známé metody, kterými logicky nebudou mít účastníci konference důvod se zabývat. Vlastně by dával možnost např. stručný výklad „tezauru“ propojit právě i s detailními informacemi v předneseném konferenčním příspěvku.

+ Katalogizace asi bude možná jen „zdola“. Zdá se, že památkové informační systémy se stále budou prioritně věnovat vymezení hranic památek a evidenci jejich „právních stavů“ apod. (i když takovou hranicí je z určitého pohledu i povrchová úprava památky samotné).

+ Zpřístupňování informací centrálně asi není ani ničím cílem. Zpracovatelé průzkumů a jiní držitelé informací by měli usilovat o co nejširší zpřístupňování vhodnou formou (to se zřejmě týká hlavně kvalitních popisů, lokalizace, dobře srozumitelné a informaticky udržitelné obrazové dokumentace, co nejméně závisející na aktualizovaných verzích prohlížečů apod.).

+ Základem čehokoliv v souvislosti se „správným názvoslovím“ by se měla stát právě nějaká „encyklopedická“ stránka. Ta by měla ovšem cíleně vytvářet nástroje k přehledné práci s různými dobovými či regionálními termíny apod.

9. Význam povrchových úprav pro hodnotu a ochranu historických staveb

Hodnoty vizuální, ochranné, památkové, emocionální, sociální, hodnoty hmotného pramene, sémantika vizuálního vjemu.

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Bědný úlomek „tvrdé“ omítky zbořeného „Kozákova“ domu na Václavském náměstí v Praze.

+ Za pozornost asi stojí i někdy značně radikální „rekonstrukční“ zásahy k revokaci „původní“ či jiné vhodné „spolehlivě doložené“ minulé podoby, jíž bývají obětovány následné vrstvy nejednou jen s povšechnou dokumentací a hodnocením (to souvisí s nemohoucností ve smyslu „katalogizace“ – viz bod 8). Kromě záznamu a prozkoumání stratigrafie dřívějších vrstev je třeba se dopracovat ke „kontinuálnímu“ sledování toho, jak se památka upravuje v naší době.

+ Obětované vrstvy. Ochranné vrstvy.

+ Analytická „řešení“. Odkryté části starších vrstev. Prezentované sondy.

Paestum (Itálie, Campania, Salerno)

Prezentace celého souvrství povrchové úpravy na vrcholné řemeslné a umělecké úrovni. Paestum. Současně ukázka boje o udržení vrstev vydaných vykopáním všanc povětří, byť „jen“ subtropickému…

+ Odlišitelnost doplňku. Replika. Kopie. Náhrada.

+ 10. Poznání jako opora rozhodování o dalším zacházení s památkou

+ 11. Typy nálezových situací

+ Asi stojí za samostatnou pozornost.

+ Možná sem lze zařadit i úseky povrchů sejmuté např. ze zanikajících památek a umístěné v muzeích (fresky, mozaiky…). Transfery.

+ 12. Nové vrstvy se stávají součástí informací o památce již v momentu svého vzniku

+ To by mohla být určitá nová rovina pohledu na historicitu památky, kterou již „jen“ nezkoumáme jakoby na pitevním stole, byť s ohledem na její nezadatelnou autenticitu, ale chápeme jaksi synchronně její současné „vrstvy“ a informace o nich vkládáme do informační „reprezentace“ objektu.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

„Aplikace“ „sanační“ omítky na zdivo barokního malostranského paláce v Praze po té, co bylo vše předchozí úzkostlivě vyškrabáno až do hloubi spár.

+ 13. „Nad“povrchové úpravy

+ Často efemérní překryvy (např. vlajkosláva), nebo např. porosty, zajímavě či až překvapivě měnící vzhled během roku. Přitom někdy poškozující „vlastní“ povrchové úpravy objektu.

Treláž

Chátrající konstrukce treláže upevněná na „tvrdé“ „břízolitové“ omítce. Na funkcionalistických vilkách z jejich jižní strany se často pěstovalo bílé i „psí“ víno.

+ Treláže.

+ 14. Odkazy

+ Asi by nebylo od věci dělit se o možná i nějak komentované či hodnocené odkazy na weby či odbornou literaturu (metodiky, specializované články).

+ Co se týče webů, mohlo by se jednat jak o specializované stránky vědeckých týmů, tak např. i o skupiny na Facebooku, kde nejednou „proběhnou“ zajímavé aktuální poznatky, netypická zjištění.

+ 15. Komunikace

+ Oboru by mohlo prospět otevření prostoru nějaké operativnější cesty sdělování informací. Na internetu by se mohlo jednat např. o blog, shrnující operativní reporty o zajímavých nálezech, jež by tak případně mohli zhlédnout i další specialisté.

2018/05/11 Posted by | analýza památek, participace, terminologie | Napsat komentář

Pozlatit památkové vzdělávání – Zlatá placka pro všechny, kdo předávají informace o hodnotách kulturního dědictví a metodách uchování památek

Významné památkové dny v roce bývají příležitostí k oceňování odborných přínosů v oboru památkové péče – při záchraně památek, jejich výzkumech či „interpretaci“. Tak tomu zpravidla je i při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS. Jenže památkáři „jako takoví“, historici architektury a uměn, archeologové apod. z toho většinou nějak vypadávají…; když jsem se optal, zda bude letos podobně jako loni MK oceňovat vybrané odborníky zejména za celoživotní nebo nějak aktuálně speciální přínos k ochraně památek, dozvěděl jsem se nepřímo, že ceny památkářům jsou prý udíleny ob rok – tak jsem to tedy vzal jako podnět k úvaze o tom, že má cenu pokračovat v imaginárním udílení imaginárních cen, hrdě nazvaných Zlatá placka.

Cena je to sice imaginární, ale má již déledobější imaginární tradici, protože vznikla před lety právě jako osobní reakce na to, že MK tehdy ustalo ve vyznamenávání osobností památkové sféry. Nyní sice NPÚ udílí ceny Patrimonium pro futuro, ale ty se zaměřují přeci jenom na ocenění lidí mimo památkovou péči, kteří se zasloužili o záchranu památky ve své správě či vlastnictví, čili tak nějak přistoupili na památkové priority a často s velkým vlastním nasazením zachránili nějaký objekt. Cena je tak jak oceněním, tak vystavením následováníhodného vzoru na odiv. Nakonec i objekty, které byly na cenu PPF nominovány, jsem prezentovány na webu NPÚ v jistě sledované rubrice „Inspirujte se“; nepochybně je vhodné moci dalším vlastníkům památek před jejich opravou ukázat výhody citlivého přístupu. To je velmi vhodný účel takového ocenění (podobně jsem již dříve poukazoval na vzory podobných cen např. v řadě spolkových zemí Německa, posléze i na Slovensku a jinde; s velkou pompou a dotacemi např. v Anglii).

U nás jakoby chyběl zájem památkové „obce“ vděčně ocenit zasloužilé osobnosti oboru. Nakonec i „osobní“ ocenění PPF je udíleno i lidem působícím zcela mimo obor, nejspíše nějak jinak o obor zasloužilým.

European Heritage Awards Ceremony 2017 - After the Ceremony

Vzdělávací projekty NPÚ již došlo uznání o udělením ceny Europa Nostra pro rok 2017 (Foto)

Z takových a podobných důvodů byla imaginární Zlatá placka dosud imaginárně udílena významným osobnostem. Ale výběr byl do jisté míry poznamenán vlastním rozhledem při sběru nominací, i když jsem se pokoušel vyzývat (např. via FB) lidi v mém dosahu, aby mi pomohli navržením dalších zasloužilců. Tak byl nakonec důsledkem výběr sice špičkových osobností, ale alespoň z mého pohledu pak chybí jistota, jestli jsem nevynechal někoho důležitého jen proto, že jsem o něm dosti neslyšel apod.

Tak jsem si nyní sdělil, že cenu udělím určité sféře památkových odborníků, aktivně pracujících v nějaké oblasti, která podle mého není tak úplně po zásluze doceněná. Ne, že bych to mohl tímto „aktem“ změnit. Jen jsem se chtěl pokusit ukázat, co bych si představoval stavět jako důležité pro současnost i budoucnost oboru památkové péče. Celkem mi nyní „nahrálo“ téma vyhlášené ICOMOS pro letošní Mezinárodní den památek a historických sídel. Stala se jím (nejen) mezigenerační sdílení znalostí o významu kulturního dědictví a přístupech k jeho ochraně. Protože toto lze nakonec považovat za velmi zásadní pro celé chápání památek v nejširším společenském měřítku, ale také pro to, jak budou památky zvažovány třeba ve volebních či vládních programech politických představitelů, jaká bude jejich pozice v těžkém boji „proti“ zájmům developerů, ale i pro to, jak budou schopní pro své kulturní angažmá co nejširší skupiny lidí „v místech“ využívat památky pro udržování „lokálního“ života a tradic, jakož i pro to, jak budou oceňovány i požadovány výsledky vědeckého zkoumání památek při posuzování nejrůznějších záměrů.

Lidé, kteří se zabývají památkovou „edukací“ došli v oboru památkové péče určitého uznání a podpory až v posledních několika letech. Naštěstí se však grantových aj. možností chopili lidé pro tyto potřeby svou minulostí velice dobře připravení. Až nečekaně rychle tak byla vybudována síť edukačních „laboratoří“ na několika pracovištích NPÚ i na několika hradech či zámcích ve správě NPÚ. Do práce se metodicky i prakticky zapojili také zástupci vysokých škol (pedagogických i jiných). Nelze samozřejmě pominout ani to, že již v předchozích letech stále sílil význam vysokých škol při výchově památkově angažovaných archeologů, historiků, architektů, restaurátorů, chemiků apod. Také v památkovém ústavu si již před desítkami let několik osobností tyto potřeby pro budoucnost oboru i památek uvědomovalo, ale jejich pozice a přínos byly především výsledkem neobyčejného osobního nasazení v situaci, kdy si sám obor a jeho instituce tyto naléhavé kontexty nepřipouštěly a do jisté míry jim i bránili.

Dnes vycházejí z vysokých škol desítky odborníků každým rokem, další jsou již velmi dlouho připravováni v postgraduálních a rekvalifikačních kurzech, organizovaných NPÚ. K tomu se v posledních letech přidávají nejrůznější spolky, např. na základě podpory různými granty. To se jistě bude projevovat např. v počtu turistů navštěvujících památky, ale v postupně účinnější ochraně památek.

Proto je až nyní v květnu 2018 (trochu opožděně po termínu MDPS) imaginární Zlatá placka imaginárně udělena všem, kdo se jakkoliv energicky a vytrvale věnují výchově lidí k úctě ke kulturnímu dědictví již od základních škol, pořádají přednášky, vycházky či výlety, publikují kvalitní literaturu (off- i on-line), organizují výstavy s doprovodnými programy pro školáky i dospěláky, seznamují s výzkumy i s aktuálními opravami památek na internetu, v rámci různých dnů otevřených dveří či sond apod.

Je to neobyčejně potřebná činnost, zasluhující uznání ze strany jak kolegů (každý nemá talent vyučovat či publikovat), tak státního aparátu, nakolik je jeho úkolem kulturní hodnoty „propagovat“ i hájit ku prospěchu současníků i následujících generací…

Imaginární udělení ZP není nijak reálně oceněným sdělováno.

© Jan Sommer, 20180508

2018/05/08 Posted by | Zlatá placka | | 1 komentář

Kubismus, purismus, funkcionalismus (vs. funkčnost), geometrická secese, moderna… Možná nám ohrožený Libeňský most pomůže si v tom udělat jasno

Mánesův most, Praha, Staré Město

Kubismus u Mánesova mostu v Praze. Korigováno zřejmě v souvislosti s budováním garáží pod Palachovým „náměstím“.

/01/ Vcelku víme z odborné uměleckohistorické literatury, že hranice mezi jednotlivými styly meziválečné architektury jsou těžko jasně stanovitelné časově i stylově (inspiračně). (Během oněch 20 let došlo k neuvěřitelně dynamickému vývoji v několika souběžných i se protínajících liniích.)

/02/ Užívání různých takových „značek“, škatulek, patří k nedílným znakům literární interpretace (nutné je to např. v učebnicích, slovnících…). Mohlo by pomáhat při orientaci ve výrocích, kdyby však pisatelé i adresáti sdělení viděli hranice ve stejných místech.

/03/ K tomu by mohlo být výhodné např. vždy takové záchranářské kampaně či přímo bitvy za zachování využít k doladění výkladového slovníku dějin umění, stavitelství a památkové péče. Místo toho se ovšem i odborníci nechávají médii, která jim najednou jakoby pečlivě naslouchají, unášet k neurčitému vysvětlování, jak kdo obsah některého pojmu chápe, přičemž hlavní na tom je, aby čtenáři „pochopili“, že právě toto chápání je správné, kdežto ostatní se pletou, málo vědí, „zavádějí“…

/04/ Nicméně v tom tempu, jakým se „komunikace“ kolem Libeňského mostu „vyvíjí“, nakonec není na nějaké pozastavení či bilanci ani chvilička… (Zřejmě s chutí s těmito nejasnostmi mediálně pracují i političtí představitelé, když shazují nějaký názor operující s kubismem, když přeci jiný odborník, dokonce známý z televize, sdělil, že most kubistický není – tím méně by mohl platit za kubistický unikát…)

/05/ Možná by nebylo od věci podívat se i na obecně sledované slovníkové zdroje, jakým je dnes hlavně Wikipedie. Jednou z jejích hlavních předností je, že kdokoliv, vč. třeba akademiků či vědců výzkumníků z oblasti památkové péče může nepřesnost opravit, doplnit lepší dobový citát, odkaz na kvalitní literaturu apod.

/06/ Podobně jsou takové hektické aktuální debaty „testem“ chápání pojmů jako rekonstrukce, údržba, replika, kopie, autenticita, historicita, unikát, substance… Ale ještě spíše testem ochoty a schopnosti se na přesném významu domluvit a ve prospěch úspěšné výměny názorů a rozumného kultivovaného konečného postupu, přínosného pro historické dědictví, slevit z poučování odborných oponentů.

© Jan Sommer, 20180426

2018/04/26 Posted by | architektura, dějiny památkové péče, ohrožení památek, terminologie | , | Napsat komentář

Paměťové instituce v klidu zapomínají?…

01. Kdosi mi řekl, že nemám experimentovat na FB (např. s těmi hashtagy, jak jsem zmiňoval nedávno) a soustředit se na kloudné weby a databáze. To se mi připomnělo, když jsem náhodou procházel nějaký starý blog s odkazy na data o našich i cizích památkách. Z tuším pěti odkazů na stránky většinou oficiálních institucí fungoval jediný, a to ten na Facebook, pouhou to sociální síť. Ostatní odkazy, které měly ilustrovat nějaké povídání o zpřístupňování dat o památkách, byly kompletně… zvadlé. Najdete i „stařičké“ odkazy na Wikipedii (při přejmenování je asi všechno přesměrováváno ze starého na nové místo), najdu i při testu své pradávné stránky na sweb.cz, ale nenajdu rok či dva staré odkazy na europeana.eu… Měly by asi ty paměťové instituce nějak na toto trochu více… pamatovat…

02. K tomu nedávno na ČP také zde.

© Jan Sommer, 20180116

2018/01/17 Posted by | archivace, dostupnost dat, Facebook, OA, památky v médiích, udržitelnost dat | | Napsat komentář

Památkový Wikidata workshop ke koordinaci databází Národního památkového ústavu a Wikidat a Wikipedie

Událost na FB. Verze této zprávy na FB. (20180113-20180115)

Na úvod se po uvítání od Vojtěcha Dostála v hutném „kolečku“ představili účastníci z řad památkářů, zástupkyně Národní knihovny ČR, představitelka projektu Senioři píší Wikipedii a wikipedisté a wikidatisté různého původu.

Památkový Wikidata workshop

Prvním bodem programu bylo souhrnné seznámení s Integrovaným informačním systémem památkové péče (IISPP), provozovaným Národním památkovým ústavem, přednesené Irenou Blažkovou (NPÚ).

Památkový Wikidata workshop

Na ni navázal Šimon Eismann (NPÚ), který naznačil složitosti rozsáhlých databází, v nichž jsou propojena data o památkách, souvisejících archiváliích, spisovou agendou atd. Přešel pak k rozsáhlému památkovému geografickému informačnímu systému (paGIS), zajišťujícímu prostorovou identifikaci všech ostatních památkových informací (Geoportál). Bylo nutné vytvořit vlastní systém, protože žádný vhodně uspořádaný národní standard neexistuje (různé instituce si vytvářejí vlastní, přizpůsobené specifickým potřebám; s nimi je nutné spolupracovat ve sféře územního plánování, ochrany životního prostředí či stavebního řízení…). Poukazoval i na historickou genezi informačních systémů. (D): Jaroslav Zastoupil ocenil komplexnost a přístupnost informačního systému NPÚ ve srovnání s většinou informací zahraničních památkových péčí). Vzhledem k propojení s nadnárodními systémy je součástí systému i kontrolovaný slovník a klíčová slova.

Památkový Wikidata workshop

Vojtěch Dostál charakterizoval genezi nestrukturované podstaty „článků“ na Wikipedii. Postupně do stránek Wikipedie začínaly pronikat i databáze z Wikidat, která jsou postupně zdrojem dalších položek v článcích, u památek typicky např. odkazy na data v informačních systémech NPÚ (např. Karlštejn). Wikipedie předpokládá, že jednoho krásného dne budou informace o památkách nadnárodně propojeny. Jedním z podnětů pro Wikipedii bylo také pořádání soutěže Wiki miluje památky, pro niž wikipedisté vytvořili vlastní seznamy. Sofistikovanější práci s památkovými daty umožňují nyní Wikidata. V nedávných měsících došlo k navázání spolupráce s NPÚ. Porovnáním dat pak docházelo k opravám na obou stranách. NPÚ poskytl přístup k územní identifikaci v Geoportálu NPÚ. Pomocí nového nástroje lze zobrazit památky ve svém okolí, které dosud postrádají fotku. Využívá se to i pro aktuální soutěž Popiš památku!

Památkový Wikidata workshop

Přitom ovšem vyvstávají některé problémy. Např. součásti rozsáhlých památek (např. Belveder je součástí jedné evidované památky Pražský hrad). Na některých objektech jsou např. chráněna jenom průčelí – např. (takže nemusí být zcela jasné, jestli na Wikipedii zaznamenat jen onu chráněnou fasádu, nebo celý objekt).

Také data památek obsahují různé nestandardnosti, což vyplynulo z dřívějších korekcí či migrací. Toto při přenosu na stranu Wikidat plodí nejasnosti, které bude třeba řešit.

Další otázky. Data zrušených památek, encyklopedicky významných objektů dávno zaniklých… Originál, kopie, replika… (diskutovala se i mezi památkáři „oblíbená“ otázka soch z Karlova mostu, kde dnes jsou většinou kopie, kdežto originály jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea). Kategorizace – dům, nájemní dům, obytný dům, usedlost (někdy u stejných objektů je použito rozdílné označení).

Ještě bych doplnil, že několikrát byly zmíněny souvislosti s kategorizačními systémy (zejména Europeana.eu; nebyly ovšem konkrétně zmíněny např. AAT Getty, Historic England – FISH, CIDOC-CRM, Kongresová knihovna…). Patrně s řadou z nich Wikimedia intenzivně komunikuje, což bude jistě prospěšné, protože se prostě musí dojít k jednomu všady sdílenému systému.

Další připomínky v debatě souvisely s diferencí mezi „objektovým“ přístupem Wikipedie a osobitostmi oficiální evidence památek, související s nutností preferovat „právní stavy“, orientací celého systému na to, co je jako památka specifikováno v Památkovém zákonu, čehož se principiálně týká celá odborná a výkonná činnost památkového ústavu. Proto byl zmiňován např. jednotlivý zjištěný případ, kdy jsou dva objekty shrnuty pod jedno památkové číslo, dále výše zčásti zmíněné případy, kdy je třeba v areálu usedlosti památkově chráněna jen vzácná stodola, nebo je jedinou památkou areál Pražského hradu, sestávající z desítek samostatných objektů, které mají izolovaná hesla na Wikipedii.

Problém soustředění se v seznamu památek Wikipedie na to, co je definováno jako kulturní památky v Ústředním seznamu kulturních památek, je markantní na příkladech objektů, ze kterých je např. chráněna jen fasáda (také to již bylo výše zmíněno), přičemž na Wikipedii je třeba popsat celý objekt. Pro Wikipedii mohou být jako samostatné objekty chápány také 4 pamětní desky na fasádě jediného domu, týkající se různých historických osobností a vzniklé v různé době. Mohlo by se tak jevit jako zřejmé, že Wikipedie má nadále preferovat členění na objekty podle logiky „článků“, a že údaj o případné ochraně je dobré přičlenit jako řekněme kategorizační údaj (objekt je součástí kulturní památky, areálu, chráněného území, případně je chráněna ta a ta jeho část). Vazba na ÚSKP ovšem má svou historickou logiku v tom (jak to tedy vidím možná pro nedostatek detailní znalosti geneze a současných záměrů), že seznamy na Wikipedii vznikaly hlavně pro účely soutěže Wiki miluje památky, kdy bylo nutné nějak vymezit, co se má fotit, a bylo celkem logické pobídnout dobrovolníky k focení doloženě hodnotných objektů na oficiálním seznamu.

S tím ale trochu souvisí i wikipedistická otázka významnosti, kdy i nevýznamná věc dostává hodnotu v nějakém kontextu, třeba jako začátečnické dílo jinak významného sochaře apod. Ale s vědomím, že na všeobecné encyklopedii nemůže být vše, co by zaujalo nějakého specialistu, jsem inicioval vlastní instalaci Mediawiki pro NPÚ, kde by právě takové věci logicky mohly najít místo; tento „projekt“ se však zatím stále převaluje v plenkách. Třeba o něm časem ještě bude slyšet více…

Padla též zmínka ohledně multiplicitních údajů o památkách, kdy jsem byl wikipedistou z Plzně připomenut jako známý krofal (jedním z případů, kdy jsem kritizoval separatistická řešení, byly právě Drobné památky v Plzni a nejen tam). Vždy mi vadilo, že se sepisovatelé památek nespojí a radostně popisují a fotografují stále dokola převážně stejné objekty, zatímco by mohli „synergicky“ data v dohodě rozšiřovat na jednom místě či v nějakém propojeném systému. Toto samozřejmě nepůjde nejspíše nikdy změnit v plné míře, ale vypořádat by se s touto ideou měl každý, kdo se do vytváření a prezentování dat o památkách pouští (a speciálně tam, kde se soupis a popisy památek tvoří v oficiálních institucionálních výzkumech, mělo by být maximální propojení dat vyžadováno). Patrně nejotevřenějším nástrojem k tomu by mohla být Wikipedie. Spolupráce s památkáři k tomu může být velice dobrým základem.

© Jan Sommer, 20180113-20180115

2018/01/15 Posted by | evidence památek, koordinace dat, participace, standardy | | Napsat komentář

Testování památkově zaměřených tagů na Facebooku

01 Možná trochu dětinský experiment…

02 Na FB jsem pořád tápal, jak různě sortovat posty (ale i fotky apod.) podle témat apod. Viděl jsem, že nejde pracovat tak, jak to třeba klohní jedinci spíše pro zábavu, např.

03 Ale podobně postupují i některé instituce – zde Obnova SK.

04 Jenže takto obecné tagy (v příkladu jsou ovšem kombinovány i některé hodně speciální) nemohou mnoho fungovat, protože se pak pletou s „produkcí“ mnoha jiných lidí i v jiných souvislostech, např #hradyzamky.

05 Takové věci tedy používat nejde. Je tomu tak i proto, že FB má často s vypsáním tagů potíže (často mnoho vynechává, možná podle nějakých preferencí, ale výsledek není vždy stejný; někdy získáme dva tři poslední, vzácně možná i výpis kompletní, ale to není jak ověřit).

06 Tak jsem došel k úvaze o „speciálních“ tazích (mn. č. od tag). Začalo to tím, že jsem zkusmo používal IDy z Památkového katalogu, např. #PK2283270.

07 Jedním z podnětů bylo i ověření možnosti propojovat zprávy k Evropskému roku kulturního dědictví #EYCH2018cz. (Tag #EYCH2018 používají i v Bruselu, též na Twitteru.)

08 Začalo se to ukazovat jako praktické, ale tag musí být unikátní a neměl by se stát terčem nějakého šíření po nesouvisejících postech. Přitom ale je problém s tím, že pro mnoho zdejších památkových objektů IDy neexistují a asi nikdy nebudou (tak jsem začal testovat nějaká čísla zplichtěná z WGS souřadnic – levý dolní roh nějakého čtverce, nevím, jakou detailnost /“zoom“/ volit, který by obsáhl souřadnice tam spadajících objektů, ale nevím nevím…).

#heritagTEST

09 Unikátní tag jsem si nazval „heritag“ 🙂 Testuji je např. pomocí #heritagTEST.

10 U jednotlivých nalezených postů pak lze využít další tagy pro ověření, jak to teď funguje – např. #heritagTechnickePamatky. Trochu to funguje jako kategorie na Wikipedii. Velmi by se hodil i tag dělaný z MDT, ale to se hodně komplikovaně hledá (i když to v Haagu a v NK pořád vylepšují).

11 Zatím jsem zkusil oslovit nějaké další stránky, aby texty s tagy ozkoušely – poslal jsem jim hotový textík, aby pokud možno „šifry“ nekomolili a mohlo to fungovat mezi různými stránkami a vyhledat související věci z více zdrojů (ne všichni se připojili, ale to teď nevadí; zase, kdyby se přidali další, stejně by byl jen zmatek a přibývalo by multiplicit, jak nakonec vidíme i v jiných souvislostech, že přibývá lidí, co hlavně sdílejí dokola, co někde „objevili“).

12 Tak bych i k tomu stál o názor, varování, náměty. Ale není to nutnost, jen by mě to mohlo vrátit z nějaké popletené slepé uličky.

13 Ale při pátku mají všichni náladu na jiné věci… Tak snad časem…


14 ED 20180114_1915: Trochu zkusmo jsem začal přidávat i „banální“ tagy, a ukazuje se, že to v některých případech má smysl, protože to umožňuje nalézt nejrůznější produkty (z celého světa, protože FB hledá i v překladech – zatím se zdá, že ne vždy, a jen v anglických), někdy relevantní. Např., když doplním k #heritagBreznice ještě #Breznice nebo k #heritagNadrazi ještě #Nadrazi (a hle, tak najdu fotky nádraží pořizované jedním svým „FB přítelem“ archeologem, o nichž jsem neměl tušení…).


© Jan Sommer, 20180112 – 20180114

2018/01/12 Posted by | Facebook, glosa, koordinace dat | | Napsat komentář

České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018

Pozvánka k možné spolupráci

01. Institucionalizovaná památková péče na území České republiky počítá své dějiny asi na 165 let, tedy od vzniku vídeňské Centrální komise pro výzkum a zachování památek v roce 1850, resp. jejího reálného zprovoznění v roce 1853 (Bundesdenkmalamt na Wikipedii). Před stoletím v návaznosti na vytvoření státního útvaru Československo byly zřízeny také památkové orgány nového státu, jež do jisté míry navázaly na praxi z doby mocnářství Rakousko-Uhersko.

02. Již při letmém pohledu na vývoj památkové péče pocítíme hrdost na odborný i etický význam památkářů a na jejich společenské kulturní vystupování. Nelze přehlédnout ani spolupůsobení s dalšími akademickými a dalšími vědeckými kapacitami a obory (dnes např. Ústav dějin umění AV ČR, vysoké školy, kde se intenzivně rozvíjejí obory, připravující architekty, archeology, muzejníky či historiky umění pro práci v oblastech ochrany kulturního dědictví). Po generace se přes různé politické i válečné zvraty, kapacitní či technické limity daří v zásadě udržet kontinuitu studia a evidence památek (v celostátním měřítku se jedná o impozantní úkoly zvládané i díky osobnímu zaujetí a nasazení mnoha „řadových“ památkářů).

03. Rozvíjelo se i zákonné prostředí, poskytující památkářům nemalé kompetence při ochraně památek, zdůrazňující význam jejich hmotné substance, jejíž ztrátu nelze v podstatě nijak nahradit. To souvisí i s rozvojem vzdělávání a osvětového působení památkových institucí, jež v tomto směru také nikdo nemůže zastoupit.
V tomto směru se také projevuje důstojné zpřístupňování památek ve veřejném vlastnictví, spravovaných Národním památkovým ústavem i dalšími institucemi, ale též soukromníky, vesměs spolupracujícími s odbornými složkami NPÚ.

04. Pominout nelze ani publikační činnost památkářů, dříve po desítky let málo podporovanou až potlačovanou (nepřálo se šlechtickým ani církevním památkám), v posledních letech ovšem velmi dynamicky rozvíjenou.

05. To souvisí i s intenzivní podporou památkového výzkumu v rámci řady „projektů“ v posledních cca 15 letech. Dřívější výzkum existoval v určité omezené centralizované podobě, ale i tak jeho výsledky stály za pozornost, protože „centralistické“ vedení umožňovalo koordinaci, která v dnešní době chybí a v propojení výsledků různých „projektů“ lze vidět notnou rezervu odborného i obecně společenského prospěchu z vědy a výzkumu.

06. Velké přínosy plynou i z mezinárodní spolupráce, která také doznala podstatnější rozvoj až po roce 1989. Do té doby prakticky nebyla dostupná ani cizí odborná literatura. Přesto si památková péče udržela vysoký etický a odborný standard, uznávaný i v zahraničí, což souviselo i s tím, že se mezi památkáři „ukrývaly“ i individuality schopné přeshraničního vlivu (dr. Líbal, arch. Vošahlík, ing. Jiřinec…).

07. Mnoho lidí dnes může sbírat zkušenosti v cizině a porovnávat, případně usilovat o aplikaci užitečných námětů. Nicméně takové poznatky a podněty jsou jen vzácně užity v praxi, či alespoň přínosně publikovány.

08. To sice nepřímo, ale vcelku zásadně souvisí s absencí celooborových konferencí, jež poskytují např. impozantní výsledky v Německu.

09. „Nevědecká“ publikační a popularizační činnost je zatím také spíše na okraji zájmu a nedostává se jí náležitého morálního ocenění. (Spíše opovrhováno je publikování on-line – např. na blogu…).

10. Jistě ovšem je mnohé ze zde uvedeného spolu s dalšími úkoly a záměry zahrnuto v koncepci NPÚ z roku 2015 (PDF). Proč se tedy zabývat tématy, jež jsou již projednána a sesumírována?

EYCH2018_Logos_Yellow-CS-300

11. Letos zřejmě dojde k tak velkému kumulování „osmičkových“ aktivit, že se sotva podaří nějaké „interní“ otázky, teoretická dilemata, pociťovaná rizika pro památky apod. více společensky zviditelnit. Ale přesto by bylo užitečné dějiny památkové péče zkusit nějak shrnout, bilancovat, hodnotit pozitiva i ztráty. A výsledky nějak shrnout tak, aby byly k užitku (přehledné, snadno dostupné…). Připomeňme drobně, že letos je to také 60 let od založení Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v intencích nového a po novelách dosud platného Památkového zákona. K soustředění pozornosti na prezentaci památkových otázek by mohl pomoci i Evropský rok kulturního dědictví 2018, jenže jeho cíle jsou spíše propagační…

12. Samotná památková péče svoji historii mnoho nepěstuje. Nedávný projekt tvorby retrospektivního biografického slovníku oboru byl dle mého nelogicky ani ne v polovině ukončen (část zpracovaného materiálu je ovšem dostupná on-line; že to nebyla marná práce, o tom svědčí např. to, že hesla jsou citována na Wikipedii). V odborných časopisech či na celooborových konferencích (jež se ale také už řadu let nekonají…) se sice objevují dílčí příspěvky, ve vysokoškolském vzdělávání také zazní určité nutné penzum k dějinám oboru, takže nejde o neznámé věci. Nicméně to působí dojmem, že pro institucionální aparát nejsou jej táhnoucí lidé příliš zajímaví. Nebýt akademického slovníku historiků umění, encyklopedií archeologů či archivářů, nenašlo by se nejspíše nic. K tomu zde dříve glosa a výzva.

13. Na webu památkářů v jeho aktuální verzi jsou obvykle „medailonky“ ředitelů (např.) či náměstků, na stránkách některých odborných pracovišť či památkových správ najdeme i další lidi (někde např. kastelány). Nejde však o nějakou encyklopedii, protože při výměně osoby jsou stará data prostě eliminována a nahrazena jinými (asi se dají s podmíněným úspěchem dohledat na archive.org).

14. To vše ale působí až „odlidštěně“. Proto by možná nemusela být od věci „tvorba“ nějakých kapitolek či glos k nějaké zajímavosti z minulosti památkového působení, která by se někomu namanula.

15. Zajímavé je, že podobně jsme na tom s terminologií oboru. Ten má k dispozici „Blažíčka“ a pozdější slovník restaurování. Jistě je význam termínů sdělován opět studujícím, ale mnohé dohady např. kolem pojmu „rekonstrukce“ svědčí spíše o zanedbanosti i v tomto směru. Totéž platí vlastně pro jediný funkční terminologický „standard“, kterým jsou „klíčová slova“ používaná v Památkovém katalogu a Metainformačním systému památkové péče. Zde však jsou výrazy užívány neuspořádaně, bez nějakého redakčního či odborného dohledu. I v tomto směru bychom mohli něco zkusit (také terminologický slovník byl rozpracován, ale nekončen, ačkoliv je jasné, že i na takovém „dokumentu“ by se v prostředí internetu mělo pracovat nepřetržitě – proč tedy ne od letoška?!). Já tak činím, a ověřuji i různé technické cesty. Tak vyzývám k domluvě. Rád zkusím reagovat, kdybyste k tomu měli nějaký dotaz (asi zde do komentářů, případně i na FB).

16. Publikovat by bylo vhodné např. na „firemním“ blogu památkářů, ale nic takového (zatím?) neexistuje. Tedy třeba na nějakém vlastním. Jistě je možné přispívat na Wikipedii (ideální by bylo tam napsat i heslo o sobě samém, ale to by asi kdekdo považoval za „nemístné“, ačkoliv by to bylo praktické, protože by pisatel měl informace nejlépe po ruce bez pátrání…; hodnotu tomu dává to, že význam informací pro ostatní zájemce nemá být limitován „falešnou skromností“ osoby, která může v klidu zcela věcně popsat, co myslí, že je obecněji významné). Máme i svou wiki v informačním systému památkářů, ale ta se již několik let nedokázala vyhrabat z testovacího provozu – i to by se možná letos mohlo vyřešit…

16. Tak kdyžtak dejte vědět, co máte k dispozici, nebo se Vám již podařilo uveřejnit…
Mějte dobrý památkový rok!

© Jan SOMMER: České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018. Pozvánka k možné spolupráci, in: Česká placka, on-line 20180109.

2018/01/09 Posted by | dějiny památkové péče, glosa, památkář, personálie | , | Napsat komentář

Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu

© Jan SOMMER, 2010 – 2018

Článek vznikl v roce 2010. Později byl drobně aktualizován, ale nakonec byl několik let odložen v rozpracovanosti, protože z různých osobních důvodů jej nebylo možné dokončit. Nyní je takto předkládán s několika drobnými aktualizacemi, aby získané informace byly zpřístupněny možným zájemcům. Za velmi cenné připomínky k textu děkuji Janu N. Adámkovi v Písku!
Článek byl původně zamýšlen jako materiálie pro časopis Průzkumy památek (kam se jej možná ještě po případné aktualizaci podaří předložit). Nynější publikace touto neoficiální formou může být chápána též jako pokus poskytnout reálný příklad k zatím jakoby nepotřebným diskusím o OA i publikování on-line.

Citace: Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu. In: Česká placka, 4.1.2018. On-line: https://wp.me/pqrNE-NH.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Celkový pohled na areál kostela se zvonicí a farou (vlevo) od východu. 2009.

01. O středověkém původu stavby kostela sv. Michala v Horním Záhoří neměla dosavadní odborná literatura žádných pochyb, neboť presbyterium je zaklenuto dvěma poli vznosné křížové žebrové klenby; vyžlabená klínovitá žebra se protínají ve svornících s rozetami a na stěnách jsou místo častějších konzolek podepřena tzv. ostruhovitým podseknutím. Gotická je také čtvercová sakristie na severním boku presbyteria, a to zřejmě včetně hmotné valené klenby. Vnější vzhled kostela je však zcela určen barokní úpravou, z níž pocházejí rozměrná segmentem zaklenutá okna i střídmé členění fasád lisenovými rámy a výrazně profilovaná korunní římsa. Barokního původu je také západní předsíň kostela. Ostatně v první polovině 18. století byl významně upraven celý sakrální areál; přestavěna byla starší (asi renesanční) zvonice, stojící samostatně před západním průčelím kostela, opatřená elegantní štíhlou jehlancovitou střechou (ve formě příznačné pro řadu kostelů v dolním Pootaví a středním Povltaví), a nově byla postavena náročně vybavená farní budova. K výraznějším změnám kostela ani jeho areálu již naštěstí nedošlo.

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Interiér presbyteria. 1983.

02. I když se názory na přesnou dobu výstavby gotického kostela dosud neshodly, není vcelku pochyb o tom, že zdivo je jednotného původu. To se také potvrdilo při první významnější příležitosti k průzkumu, kterou bylo radikální sejmutí omítek ze spodní části (asi do výšky 150 cm nad terénem) vnějších líců obvodového zdiva celého kostela v roce 2005.1 V souvislosti s tím byl na vnějším obvodu stavby vyhlouben i drenážní kanálek.2 Předmětem průzkumu a dokumentace s cílem rozlišit a zaznamenat informace o historických konstrukcích, výtvarných prvcích a případných dokladech stavebního vývoje se stala spodní část vnějších líců zdiva v plném rozsahu lodi, presbyteria, sakristie a předsíně.3 Zevrubněji byly zkoumány druhotně použité prvky ostění gotického profilovaného portálu a další prokazatelně gotické fragmenty, osazené ve zdivu barokní předsíně a v zazdívce na místě zrušeného portálu v jižní stěně lodi.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Celkový pohled na severní stranu kostela. 2009.

Popis nálezů

Horní Záhoří (PI), kostel - schéma stavebně-historické analýzy

Plánek kostela (podle Soupisu památek) se skicou stavebně-historické analýzy. Červený obrys – zdivo gotické, zelený – barokní. 1 – Místo zrušeného gotického portálu. 2 – Fragmenty ostění zrušeného gotického portálu ve zdivu barokní předsíně. 3 – Fragmenty gotických okenních kružeb ve zdivu barokní předsíně.

03. Na exteriéru kostela byly do výšky cca 150 cm v celém rozsahu otlučeny omítky, nepochybně většinou barokního původu; případně zachované starší relikty omítek byly přitom také odstraněny.

04. Zdivo gotické části kostela je lomové. Převažují v něm velké nepravidelné bloky žuly, zřejmě zcela bez opracování. Prokládány jsou drobnějšími úlomky. Líce jsou proto velmi nerovné, i když celkově je průběh zdiva vcelku pravidelný. Zjevně se počítalo se silnou vrstvou omítky. Ve zdivu je v odhaleném úseku nad terénem patrná jedna vodorovná ložná spára. Nároží jsou armována velkými kvádry z tmavě šedé žuly, pečlivě opracovanými. Na několika místech jsou na kvádrech zachovány bíle natřené pásky o šíři 16-16,5 cm, sledující nároží (hypoteticky lze usuzovat, že k okraji tohoto pásku probíhala omítka; nároží by se tedy odlišovala hladkým bíle natřeným páskem; zatím nelze určit, zda se jednalo o prvotní systém úpravy fasád z doby výstavby).

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Gotické zdivo sakristie od severovýchodu. 2010.

05. Zdivo sakristie je s lodí i presbyteriem provázané. Vazba mezi lodí a presbyteriem na jižní straně zřejmě rovněž existuje, i když je tu zdivo do jisté míry narušeno. Na západním konci jižní stěny je v horní části odhaleného líce úsek cihlové plenty; snad tu bylo v době barokní přestavby zdivo nějak poškozené.

06. Pod východní stěnou presbyteria vystupuje nad terén předzáklad z nepravidelných bloků žuly.

07. Vstup v západní stěně sakristie je dodatečný. Kamenné barokní ostění je obezděno cihlami.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Barokní portál v jižní stěně lodi s kamenným ostěním obezděným cihlami. Vpravo úsek druhotného zdiva s fragmenty opracovaných kamenných prvků. 2010.

08. V jižní stěně lodi je asi ve druhé čtvrtině délky od západu barokní portál. Ostění je obezděné cihlami, které vystupují před líc okolního gotického lomového zdiva, takže zřejmě dosahovaly k povrchu starších omítek, ponechaných při barokizaci na zdivu. Vpravo od portálu je úsek zazdívky ze smíšeného cihlokamenného zdiva, v němž jsou obsaženy i kamenické architektonické fragmenty, zřejmě středověkého původu. Jeden má podobu širokého zkosení a pravoúhlého bloku; mohlo by jít o úsek špalety s okenním ostěním, ale proti tomu hovoří, že nebyla pozorována polodrážka pro zasklení. Druhý prvek má zřejmě okosenou hranu, lemovanou zářezem; tento článek se podobá části profilace fragmentů portálu, vloženým do zdiva předsíně, ale vzhledem k malému úseku profilace to nelze prokázat. Na líci prvku jsou zachovány zbytky několika vápenných nátěrů, většinou bílých (zdá se, že jeden nátěr měl červenou barvu). Gotický portál byl tedy situován východněji, než nynější barokní portál.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Jihozápadní nároží kostela a barokní předsíň.

09. Nejvíce nálezů poskytlo zdivo předsíně. Zdivo je smíšené cihlokamenné, s konstrukčním soklem a rovněž konstrukčními odsazenými oblými nárožími. Vstupní portál v ose západní stěny předsíně je barokní s omítaným cihlovým ostěním.

10. V západní části jižní stěny předsíně převažují cihly, což zřejmě souvisí s vložením schodiště do patra předsíně a na kůr, zasahujícího do síly zdi. Jinak v jižní stěně převažují lomové kameny. Jen u jihozápadního nároží je ve zdivu vložen nápadně dlouhý opracovaný blok tmavě šedé žuly (délka 106 cm, tloušťka 18 cm; na viditelné straně není patrná žádná profilace). Již pod omítku nad osekaným úsekem zdiva zasahuje kvádr z tmavé žuly, pečlivě opracovaný, s vrstvou bílého nátěru. Ve zdivu předsíně bylo druhotně použito několik pečlivě opracovaných kvádrů z tmavě šedé žuly. Jejich rozmístění je nepravidelné, ovšem jejich hrany byly většinou využity k vyzdění hran zdiva, lemujících odsazená zaoblená nároží západní stěny.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Fragment gotické okenní kružby druhotně osazený v jihozápadním nároží barokní předsíně kostela. 2010.

11. V zaoblení jihozápadního nároží je nad soklem odštípaný blok okrové změklé žuly; nelze vyloučit, že do zdiva byl vložen opracovanou stranou. Nad ním nad jednou řadou cihel je vložen fragment okenní kružby. Zřejmě jde o rozměrný díl, jehož formu však lze zatím jen odhadovat. Je vidět zakřivený prut, z něhož zřejmě vybíhal další, rovněž křivkový, a do jihozápadního nároží jižní stěny vystupuje úsek s kružbovým nosem. To nasvědčuje tomu, že zde byla buďto jeptiška nebo vícelistý kruhový či sférický útvar. Profilace je na vnitřní i vnější straně vyžlabená; mezi výžlabky probíhá polodrážka pro vsazení skel (nelze spolehlivě rozlišit, zda je pravoúhlá nebo klínovitá). Na povrchu je několik vrstev nátěrů. Zdá se, že by se mohlo jednat o velký díl kružby, určený nad střední prut, tvořený polovinami obou jeptišek a úsekem vrcholového útvaru (jehož formu zatím nelze s konečnou platností určit).

12. Na jižním konci západní stěny je v soklu velký kvádr růžové změklé žuly. Těsně nad konstrukčním soklem je osazen fragment ostění portálu z růžové žuly. Pod okrajem plochy zbavené omítek je ve smíšeném zdivu ještě jeden tmavě šedý kvádr se zachovaným vápenným nátěrem (zřejmě jen jedním).

Záhoří (PI), kostel sv. Michala

Profilovaný díl ostění gotického portálu druhotně osazený ve zdivu na západní straně barokní předsíně, při jejím jihozápadním nároží. 2010.

13. V severní části západní stěny předsíně je v severozápadním nároží v soklu mezi cihlami jeden kvádr z tmavě šedé žuly. Nad soklem je velký nepravidelný kus šedé žuly. Nad ním je s odstupem vložen soklový díl ostění gotického portálu. Větší část profilace soklu je zatím ukryta v zazdívce. Na líci prvku je zachován vápenný nátěr. Ve výžlabku profilace je zachováno několik vrstev bílých nátěrů. Přibližně uprostřed severního úseku západní stěny předsíně je zhruba ve výšce soklového prvku portálu vložen další díl ostění téhož gotického portálu. Na jeho ložné ploše jsou patrné přibližně paralelní seky plochým břitem kamenického nástroje (dláta nebo plošiny). Na profilu jsou rovněž patrné nátěry.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Severní část západní stěny předsíně, vlevo se soklovým dílem ostění zrušeného gotického portálu lodi kostela. 2010.

14. V zaoblení severozápadního nároží je těsně pod okrajem osekané plochy líce díl růžové změklé žuly, ale celá viditelná část je osekaná (nelze určit, zda je do zdiva obrácena profilace).

15. V severozápadním nároží severní stěny je v soklu kvádr z tmavě šedé žuly. Jeho nároží je opatřeno bíle natřeným páskem o šíři 10 cm; dále od tohoto místa snad původně již pokračovala omítka.4 Nad soklem předsíně je vložen další díl ostění portálu (opět ložnou plochou do líce zdiva), tentokrát více poškozený (nos hruškovce je odlomen). Nad ním je ve zdivu několik drobných odštěpků růžové změklé žuly; snad by se mohlo jednat o zbytky rozbitého architektonického článku gotického původu. Dále je zdivo severní stěny předsíně celkem pravidelné cihlokamenné. Přibližně uprostřed délky severní stěny předsíně je nad soklem vložen osekaný blok žuly okrové barvy; nelze určit, zda jde o díl architektonického článku (je to celkem pravděpodobné, protože na středověké stavbě se tento typ materiálu jinak zřejmě uplatňoval jen zcela ojediněle).

Poznámky ke stavebnímu vývoji a architektonickému významu

16. Z nově dosažených poznatků je možné vyvodit některá upřesnění dosavadních vědomostí o kostele. Zejména lze téměř s jistotou předpokládat, že díly a fragmenty portálového ostění, použité druhotně ve vnějších lících zdiva barokní západní předsíně, náležely původnímu jižnímu portálu gotické lodi. Určité otázky vyplývají z toho, proč bylo ostění vylámáno ze svého původního místa. Situace v jižní stěně lodi zřejmě svědčí o tom, že barokní portál zřejmě zčásti kolidoval s poněkud východněji posunutou pozicí gotického portálu. Nejspíše proto nebylo možné starší portál pouze zazdít. Přesto však zatím zůstává určitá pochybnost, protože vycházíme pouze z toho, že vpravo od barokního portálu je úsek dodatečného zdiva, v němž jsou druhotně použity relikty gotických kamenických architektonických článků.5 V principu totiž zatím není možné vyloučit ani možnost, že díly gotického ostění portálu použité ve zdivu předsíně pocházejí z portálu, který mohl být osazen také v západní stěně gotické lodi.6 Obvyklejší však bylo, že kostel byl opatřen pouze jediným portálem, nejčastěji na jižní straně lodi.Tyto otázky však zřejmě nebude možné s konečnou platností řešit bez průzkumu zdiva v interiéru, pokud by i tam někdy došlo k sejmutí omítek (např. by tak bylo možné ověřit případnou existenci hrany vnitřní niky portálu na jižní straně lodi). Formální podoba ostění jižního barokního portálu lodi by mohla svědčit o shodné době jeho vzniku jako u západního portálu sakristie, kdežto pouze cihlové ostění západního portálu předsíně, zaklenutého stlačeným obloukem, nejspíše vzniklo v odlišné době. Přesto lze předpokládat, že k vybourání ostění gotického (asi jižního) portálu lodi došlo těsně před výstavbou předsíně, neboť na profilaci dílů portálu, osazených ve zdivu předsíně, se velice dobře zachovaly zbytky vápenného líčení.

17. Profilace ostění portálu se velice dobře zachovala (i když na některých dílech byla při osazování do zdiva předsíně poškozena). Dominantním prvkem profilu je hruškovcový prut, provázený po obou stranách výžlabky. Vnější hrana jednoho výžlabku je zkosená, kdežto hraně druhého z výžlabků je doplněn ještě drobný oblounek, lemovaný jemným zářezem s projmutým bokem. Vzhledem k tomu, že zatím nebyl zjištěn žádný díl záklenku ostění, není možné spolehlivě určit, která strana ostění byla obrácená k příchozímu. Z posouzení rozměrů jednotlivých nelezených prvků se spíše zdá, že na vnější líc zdiva navazovalo prosté okosení, kdežto oblounek se obracel dovnitř portálu. Je to pravděpodobnější i proto, že v této pozici by se portál více rozevíral směrem ven.

18. Soklový díl ostění ukazuje, že profilace nad prahem portálu zabíhala do nakoso poměrně strmě zkosené trojúhelníkovité plochy. Tento útvar bývá častěji konstatován u staveb, které během první poloviny 14. století rozvíjely impulsy tvarosloví poklasické gotiky. Přesto se běžně objevuje až do husitských válek, po nichž se ovšem znovu ujal především u jednodušších ostění (např. u měšťanských domů, na tvrzích, či dokonce u venkovských usedlostí). Ani profil ostění nelze přes poměrnou výraznost a preciznost provedení zcela jednoznačně zařadit na základě srovnávání. Snad by mohl posloužit portál kostela v Krči, který má zjevně archaičtější profilaci (navazující ještě na raně gotická ústupková schémata), která však nad prahem rovněž zabíhá do podobně nakoso sklopené trojúhelníkovité plochy soklu. Ostění v Krči lze přibližně řadit do doby kolem před rokem 13007, možná i na počátek 14. století. Profilace v Záhoří je ovšem zjevně pokročilejší, nepochybně však není zasažena inovacemi pokročilé lucemburské architektury z doby po polovině 14. století. Považuji za pravděpodobné, že portál pochází přibližně z období 1300-1340.

19. Z toho ovšem vyplývá otázka, zda je současný s ostatními gotickými částmi kostela, v první řadě s jeho zdivem. Obvodové zdivo lodi, presbyteria i sakristie je prakticky jednolité. Vnější líce jsou nepravidelné, z hrubě olámaných kamenů, kladených do silné vrstvy malty. Zdivem probíhají výrazné ložné spáry, nepochybně korespondující s úrovněmi pater lešení. Naproti tomu nároží jsou tvořená rozměrnými a velice pečlivě opracovanými žulovými kvádry. Tato stavební technologie má z okolí nejblíže k tomu, co známe z raně gotických staveb královské stavební huti v Písku, působící hlavně za panování Přemysla Otakara II. (od poloviny 13. století a snad ještě po roce 1278). O tomto srovnání nutí uvažovat i neobvykle veliká tloušťka obvodového zdiva, které navíc ani u klenutého presbyteria není opatřeno vnějšími opěrnými pilíři. S tak raným zařazením je ovšem v rozporu i dispozice kostela, nápadná podélným presbyteriem s dvěma poli žebrové křížové klenby. Tato půdorysná skladba sice sama o sobě není zvláště výraznou pomůckou pro srovnávání, avšak jak již bylo konstatováno, právě v jižních Čechách vytvářejí stavby s tímto formováním presbyteria výrazné seskupení, i když se nedá hovořit přímo o jednotné skupině. Naopak, některé slohové prvky nasvědčují, že jinak podobné stavby mohlo budovat více stavebních hutí – ale to je zatím pouhá pracovní hypotéza. Asi nejstarší stavbou s protáhlým presbyteriem tohoto typu byl již někdy kolem roku 1265 stavěný kostel v severně vzdáleném Vysokém Újezdu (okres Benešov). Ještě raně gotické formy má podobné presbyterium kostela ve Starých Prachaticích (možná brzy po roce 1275). Je otázkou, zda ostatní reprezentanti tohoto typu na uvedené stavby navazovali, neboť k jejich výstavbě došlo většinou v zatím poměrně neostře definovaném období snad druhé a třetí čtvrtiny 14. století. Kdysi jsem vyslovil domněnku, že většina těchto staveb vznikala ve sféře vlivu rozsáhlých panovnických domén na Hlubocku a Budějovicku s tím, že vytvořené huti mohly působit i na jiných statcích.8 Pracovně jsem na základě srovnání některých užívaných architektonických článků navrhl možnost, že s touto skupinou staveb souvisela i další, do značné míry specifická pro stejnou oblast, představovaná stavbami s drobnou vížkou mezi lodí a presbyteriem, nesenou zpravidla dvojicí klenebních pasů (např. Ševětín, Bošilec, Dolní Bukovsko, Křtěnov.9 Další typově výraznou jihočeskou skupinou pak byly kostely s koutovými věžemi vsunutými do jednoho ze západních koutů obdélné lodi. Zde je však zatím hledán původ v činnosti huti působící na hradě a v klášteru ve Strakonicích.10

20. Fragment (nebo fragmenty) gotické kružby zřejmě dvoudílného okna, osazené v barokním zdivu na jihozápadním nároží předsíně nasvědčují tomu, že ve zdivu kostela existovalo alespoň jedno poměrně velké okno (nelze vyloučit, že svými rozměry bylo zdůrazněno východní okno presbyteria, jak to známe z některých raně gotických kostelů v okolí – např. z děkanského chrámu v Písku nebo z kostela v Myšenci). Na vnější i vnitřní straně je kružba profilována mělkým vyžlabením, mezi nimiž probíhá polodrážka pro vsazení skel. Takové formy lze pouze obecně zařadit do 14. století.

21. Tvarosloví klenby presbyteria v Záhoří je do značné míry odlišné od většiny zde uváděných i dalších kostelů. Snad jen v Krči se asi v průběhu první čtvrtiny 14. století v presbyteriu objevilo pod výběhy žeber místo konzol ostruhové podsekávání. V Záhoří jsou tyto prvky ovšem výrazně propracovanější, což se zřejmě také zasloužilo o pozdní datování kostela do třetí čtvrtiny 14. století.11

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Klenební konzola na severní straně presbyteria. 1983.

22. Bez dalšího zkoumání nelze určit příčinu rozdílnosti materiálu zdiva a zejména nárožních kvádrů od zjevně měkčí žuly ostění portálu a okenní kružby (zatím neznáme materiál klenebních žeber v presbyteriu). Je možné, že nejde o doklad odlišného stáří, nýbrž o výsledek rozhodnutí kameníků použít pro náročněji tvarované díly snáze opracovatelný materiál (zdroje takových různorodých žul v Píseckých horách byly využívány i v Písku).

23. Listinné historické zprávy nám nejspíše při pokusu o spolehlivější časové zařazení gotické výstavby kostela rovněž neposkytují úplně spolehlivé zprávy. Nicméně je zřejmé, že fara s nevelkým okrskem byla mimořádně obvěněna. Z venkovských far v bechyňském děkanátu odváděla největší desátek (po Českých Budějovicích, Písku a Vodňanech). To nejspíše nějak souviselo s královským patronátem fary i blízkostí královského města Písku a sídla na Zvíkově, jejichž nejvhodnější spojnice také vedla přes Záhoří (je také možné, že již tehdy odtud vedla i variantní cesta přes Újezdec a Hlubokou do Českých Budějovic). První zmínku o kostele lze spojit s rokem 1335. V dalších desetiletích sem Karel IV. dosazoval jako faráře významné osobnosti spojené s činností panovnického dvora či přímo spolupracující s vladařem.12

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Svorník v západním klenebním poli presbyteria. 1983.

24. Pracovně řadím zejména dosud známé architektonické články do před polovinou 14. století.13 Zaniklý portál lze podle nalezených dílů také možná ještě před polovinu 14. století, i když pozdější původ nelze vyloučit. Pak by portál nejspíše byl vsazen do zdiva dodatečně. O původu před nebo po polovině 14. století nám nedovolují rozhodnout ani formy nalezeného fragmentu okenní kružby. Nelze ovšem vyloučit starší původ obvodového zdiva.

25. Nápadným znakem dispozice kostela je poměrně značná šířka lodi ve srovnání s presbyteriem. Je prakticky dvojnásobkem šířka presbyteria. To je nejčastější u staveb, které byly založeny jako dvoulodní; tuto verzi ovšem navrhuji pouze zvažovat při případných dalších průzkumech.

26. Rovněž je třeba počítat s tím, že v době stavby barokní předsíně existovala nějaká zatím neznámá část kostela nebo nějaký další objekt v jeho sousedství, neboť jen tak lze vysvětlit existenci druhotně použitých nárožních kvádrů ve zdivu předsíně. Tyto kvádry se svými menšími rozměry liší od většinou mohutných kvádrů v nárožích lodi, presbyteria i sakristie. Také na nich byl zjištěn pozůstatek užšího hladkého lemu, nežli na nárožích kostela, čímž je patrně vyloučena možnost, že by kvádry pocházely např. z horních částí nároží některé části kostela. Čistě hypoteticky lze zvažovat, že by se mohlo jednat o kvádry z hrany vnitřní špalety zrušeného gotického (?) portálu.14

Poznámky

1Tento zásah, který způsobil ztrátu historických omítek, převážně barokních, byl proveden v rozporu se stanoviskem orgánu státní památkové péče. Za podnět k průzkumu a dokumentaci jsem vděčen pan Janu Adámkovi z Prácheňského muzea v Písku.

2Příslušná archeologická pozorování jsou popsána v samostatné stati………..

3Zdivo bylo v plném rozsahu fotografováno, byl pořízen popis a části konstrukcí byly podrobněji proměřeny a zachyceny na měřických snímcích.

4Podobné pásky bílého nátěru jsou i na nárožích lodi a presbyteria, kde jsou však širší.

5Poloha jižního barokního portálu lodi rovněž vyvolává určité otázky, protože nekoresponduje s omítkovým barokním systémem členění stěny lisenami, ani s rytmem okenních os.

6Příkladem kostelů s dvojicí gotických portálů v lodi (zpravidla v západní a jižní stěně) mohou být kostely v Hodušíně (datování zatím kolísá asi v období 1260-1290) nebo v Lašovicích (asi 1260-1280 s tím, že raně gotický západní portál byl pro nynější osazení v neznámé době přepracován a jižní portál pochází asi ze druhé čtvrtiny 14. století).

7Tak to předpokládá Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornis, Praha 2001, s. 202.

8Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Mikuláše v Nedvědicích (o. Tábor), in: Památky a příroda, 12, 1987, č. 5, s. 280-281. Souhrnně Jan SOMMER: Poznámky k jihočeské architektuře doby kolem roku 1300, in: Výběr, roč. 28, 1991, č. 2, s. 101-110. Stavební rozbor umožnil k tomuto typu s velkou pravděpodobností přiřadit i kostel ve Slavkově (okres Český Krumlov) – Jan SOMMER: Poznámky k výkladu stavebního vývoje několika středověkých kostelů v nejjižnějším cípu Čech – 2, in: Zprávy památkové péče, roč. 52, 1992, č. 9, s. 19-21. Srovnáním některých z probíraných staveb se nejnověji zabýval Roman LAVIČKA: Kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele na Starém městě v Českých Budějovicích – stavební vývoj a význam architektury kostela ve středověku, in: Staré Budějovice 1, 2005, s. 20-44.

9Na tento typ staveb dávno upozornil Josef BRANIŠ: Některé zvláštnosti starších chrámových staveb jihočeských, in: Památky archeologické 17, 1897, sl. 210 n. Viz k tomu Jan SOMMER: Gotická zvonice kostela ve Štěpánovicích, in: Památky a příroda, roč. 12, 1987, č. 3. s. 158; Jan SOMMER: Gotická sanktusová věž kostela v Křtěnově, in: Zprávy památkové péče, roč. 56, 1996, č. 1-2, s. 17-22.

10Kde ovšem vazby na královskou huť v Písku a na Zvíkově rovněž byly konstatovány – např. Jiří KUTHAN: Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Academia, Praha 1975, s. 105-108.

11Tak např. D. LÍBAL, cit. v pozn. 7.

12Středověkou historií fary v Záhoří se podrobně zabýval Jan N. ADÁMEK: Die Pfarrkirche in Záhoří bei Písek – ein Benefizium unter der Protektion der Luxemburger, in: Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová et alii, Bolletino dell´Istituto Storico Ceco di Roma. Supplemento 2008, Praga 2009, s. 71-79. [ISBN 978-80-87271-14-8]

13Vzhledem k poloze Záhoří na významných komunikacích lze uvažovat i o možném raně středověkém předchůdci.

14Stručná zmínka o nálezech v článku Jan SOMMER: Na okraj operativního průzkumu a dokumentace historických staveb v NPÚ – několik poznámek a příkladů, in: Průzkumy památek, roč. 13, 2006, s. 135. Stručnou informaci o fragmentech publikoval Jiří FRÖHLICH: Gotické architektonické články ve zdivu kostela sv. Michala v Horním Záhoří, in: Výběr, časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč.50, 2013, č. 1, s. 58-60.

2018/01/05 Posted by | analýza památek, detaily staveb, články | | Napsat komentář

Iconclass Blog

Sharing stories about ICONCLASS

Avon Valley Archaeological Society

Discovering the Avon Valley's past

The AVAS Blog

Avon Valley Archaeological Society

following hadrian photography

I came, I saw, I photographed…

Palios

Arte e iconografía de las religiones

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Blog de Románico

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le Blog des Amis de la Cathédrale de Strasbourg

Un poème ? Une photographie ? Un dessin ? Un petit texte ? Dites votre attachement et votre admiration pour la cathédrale de Strasbourg !

EDAD MEDIA DIGITAL

Just another WordPress.com site

Historieblogg.no

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Gárgolas - Dolores Herrero

Dolores Herrero, Historiadora del Arte, especializada en Gárgolas y Arte Medieval.

Urban Jewish Heritage | Presence and Absence

3 - 7 September 2018 | Krakow, Poland

Library Policy and Advocacy Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

wanjawedekind

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Wikimédia France

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

the Wikimedia UK blog!

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.