Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Námět pro Národní památkový den

Úspěch akcí jako Dny evropského dědictví, Mezinárodní den archeologie, Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS, Dny lidové architektury, Noc muzeí aj. je dnes již bez diskuse. Samozřejmě za tím stojí úsilí řady lidí, a také několikaletý vývoj, kdy se k akcím často až postupně s rozpaky připojují instituce nejprve znepokojené (např. v NPÚ trvalo řadu let, než byly akceptovány EHD či MDPS) a asi organizačně hledající kapacity a příděl provozních prostředků. Některé akce ovšem ukazují, že vytrvalé úsilí prvotně zcela neformální může spustit úplnou lavinu akcí, jak je tomu v případu MDA.

Přínosem řady takových akcí je zpřístupnění památek, jež jsou jinak veřejnosti uzavřené. Ale zejména při MDA jsou zájemcům nabídnuty mnohé zdroje informací o archeologické disciplíně jako takové; přednášky, vycházky či výstavy ukazují aktuální objevy a pomáhají je poznat v širších kontextech, včetně mezinárodních.

Asi není příliš zkratkovitá úvaha, že podobnou akci potřebuje jako sůl i památková péče. Výše zmíněné akce totiž směřují k obecenstvu zaměřenému spíše „turisticky“, tedy zájemcům o památky. Ale vlastní problematika památkové péče zůstává stranou, není tak zdůrazňována, jak si zaslouží. V nynější době by asi již bylo možné uspořádat setkání památkářů se zájemci o památkovou péči – tedy o metody a výsledky výzkumů, o evidenci a dokumentaci památek, o poznání základů kvalifikované památkové péče, o to, co odborná památková organizace nabízí vlastníkům památek, co publikuje, co chystá na zpřístupněných památkách apod.

Např. v Rakousku nebo Bavorsku mají podobné „domácké“ akce již tradici, takže by bylo možné využít tamní zkušenosti. „Národní“ rozměr by také mohl více zacílit pozornost k „domácím“ otázkám, tématům či problémům. V tomto směru zřejmě veřejnost uvítala již opakovaně pořádané dny otevřených dveří tuším v ÚOP NPÚ v Olomouci či Plzni. Nyní navrhovaný červnový termín by také mohl podpořit zájem škol o účast, ale také upozornit kulturní turisty na to, co by jim nemělo uniknout v počínající letní sezóně apod.

Reklamy

2017/10/19 Posted by | NPD, participace, prezentace | | Napsat komentář

Europeana si všimla blogů

Blogy se nakonec budou muset více prosadit do myšlení lidí kolem památek, na což posléze zaměřují pozornost i Europeana. Přitom se ale jejich využití od počátků památkových webů přímo nabízí (k tomu např., nebo, anebo asi nejkomplexněji kdysi…). Je tomu tak i proto, že tímto způsobem lze publikovat vlastně jakýkoliv text – od nějaké momentní emotivní glosy, pozvánky na workshop, recenze publikace či výstavy až po vědeckou studii, atd. Přitom je „třeba“ se většinou obejít bez redakčního zázemí, oponentních posudků, grafických vymožeností (i když dnes velké blogovací weby nabízejí bezpočet šablon, postupně doplňovaných o „vylepšení“ responzivitou atd., což ale mnohdy nepomáhá orientaci v informacích, ale spíše je přehlušuje). Na druhé straně je asi „blogosféra“ sledována s trochou obav, protože panuje dojem, že blogy jsou součástí „sociálních sítí“, se všemi jejich nešvary (osobní útoky, nepodložené výpady apod.). A nakonec třeba i blogující zaměstnanec nějaké instituce je jaksi „neřízená střela“, je třeba kontrolovat, jestli „nevynáší informace“ apod. (přitom hrají roli i postupně více zdůrazňovaná omezení pro autorské užití zaměstnaneckých děl, i když naproti tomu velmi pozvolna postupně přibývá obsahu zpřístupňovaných pod otevřenými licencemi CC, typicky především byncsa). Nicméně i velké světové vědecké, muzejní, galerijní apod. instituce postupně zřizují blogy, protože zřejmě zjistily výhodnou možnost aktuálně sdělovat informace k vydaným publikacím, zahajovaným výstavám, dosaženým novým poznatkům o památkách, nově zpřístupněným i teprve testovaným databázím. Atd.

Z hlediska takové grandiózní kontinentální sbírky kulturního, památkového obsahu, jakou jsou Europeana, je nepochybně forma blogů jednou z velmi perspektivních pro oživování posbíraných (meta)dat. (To samozřejmě platí i pro úroveň jednotlivých států.)

Technicky jsou blogy skvělým nástrojem, výtečně integrujícím i např. obrazovou dokumentaci z různých zdrojů. Mj. i proto jsem před dávnými lety brzy po zahájení ostrého provozu databáze Europeana tento potenciál využití na blogu testoval. Bohužel se adresy snímků ukázaly jako nestabilní a v blogu dnes zejí prázdná okénka.
To je totiž jeden z hlavních problémů blogů a jiných nástrojů pro integrování sdíleného obsahu, že vlastně neexistuje žádná spolehlivá záruka udržitelnosti adres odkazů (k čemuž nejednou přispívají zbrklé změny informačních systémů v institucí holedbajících se „paměťovostí“). Představoval jsem si, že by právě Europeana v tomto mohla být jednak jaksi vzorem „národním“ poskytovatelům dat, jednak by snad mohla poskytovat stabilní prostředí i v případech, kdy by na na „lokálních“ systémech docházelo k nějakým změnám.

Je postupně běžnější, že se u informací v databázích sbírek, památek apod. objevují odkazy na literaturu, někdy též „strojově“ generované odkazy na Wikipedii, ale odkazy na internetové zdroje, mezi nimi blogy, chybějí (pro ilustraci si uveďme, že v Památkovém katalogu nejsou u památek odkazy na nejednou docela zajímavé a obsažné články na webu NPÚ, referující o výsledcích průzkumů či o provedené opravě památky, přičemž i v knihovnické databázi Carmen jsou zvláštním způsobem skloubena data knihovnická a archivní, ale internetová jsou pominuta; nemohu vyloučit, že se tam už i nějaký odkaz na internetový zdroj objeví, ale já na něj nenarazil; v Památkovém katalogu lze tyto odkazy evidovat, ale vytvořené položky nejsou dostupné ve veřejné části – a není moc jasné, proč). Vlastně do jisté míry postrádáme i stručná operativní sdělení o poznatcích z průběhu oprav památek (OPD), anebo o výsledcích četných vědeckovýzkumných projektů (DKRVO, NAKI…), což by také ve formě blogu bylo možné vytvářet operativně, bez technických prodlev, provázejících vytvoření tiskovin, ale přitom po odborné stránce korektně.

Blogy odborných památkových apod. institucí by ovšem bylo namístě podpořit využitím nějakého kooperativního prostředí. V tomto smyslu lze zřejmě považovat za vynikající vodítko „blogosféru“ hypotheses. Podmínkou by ovšem bylo, aby si našli čas možní autoři (jejich získávání např. formou angažování redakční síly je třeba uvážit). Věřím, že by to prospělo pozici památkové ideje, srozumitelnosti argumentů při její obhajobě, operativnosti odborné či vědecké komunikace.

Nyní se však jeví reálněji, že se o „datech“ poskytnutých památkovými institucemi ČR, bude blogovat na bruselské úrovni? Těžko věřit.


Editace:

Svého druhu zvláštností byl experiment, rozvíjený ale vytrvale několik let, jímž byl v době předblogové papírový „blog“ Česká placka. Ten byl distribuován do několika knihovnických institucí, takže dnes se honosí tou výsadou, že je evidován v systému knihovnických informací NPÚ Carmen ZDE. Posléze se ovšem změnil na internetový blog (tedy ten, co máte nyní před sebou), ale obsah papírových výtisků byl následně rovněž zpřístupněn on-line (odkazy v levé „menu“). O tom už však Carmen nic neví…

Podobnou operativou v památkové sféře byly Památkové listy, nepravidelná příloha časopisu Zprávy památkové péče. Její vznik vyšel z poznatku, že pečlivě redakčně zpracovávaný tištěný časopis se od uzávěrky distribuuje cca po dvou měsících. Takže do něj nebylo možné vkládat pozvánky na právě otevírané výstavy, probíhající poznatky z památek apod. Ty byly redakčně dokončeny pár dní před distribucí ZPP a byly do časopisu vkládány. Posléze byly na webu NPÚ rovněž zpřístupněny on-line. Díky své „papírovosti“ se také propracovaly do knihovnických databází. To, že následně vznikly pokusy oživit Památkové listy ve „verzi“ on-line, již knihovny neevidují. Zde se ovšem přímo nabízí možnost pokračovat, navázat na papírového předchůdce… (Snad jsem nic nepřehlédl, ale zdá se mi, že v Carmen není možné vytvořit výpis evidovaných článků z hledaného čísla? Ale to je spíše nešikovné…)

Zvláštním úkazem je HistorieBlog.cz, který je z nemalé část naplňován sdílením tiskových zpráv NPÚ apod. Možná jde o následky nějakého projektu, protože sledovanost asi není ohromující.

2017/10/18 Posted by | blogy, publikační činnost | , , | Napsat komentář

Pavel Titz a „jeho“ Mezinárodní den archeologie v ČR imaginárně vyznamenán

Dalším letošním imaginárním nositelem Zlaté placky se v roce 2017 stal Pavel Titz (Wikipedie). Mezinárodně aktivní vědec významně působí také na poli prezentace archeologického dědictví. Stal se hlavním hybatelem pořádání Mezinárodního dne archeologie v ČR (nebo jedním z hlavních – to je diskutabilní specifikum této virtuální medaile, že se nejednou zaměří na tu viditelnější část nějakého týmu apod.; čili se vyznamenání týká i dalších osobností, možná z „povrchního“ pohledu méně viditelných; ale kdokoliv může připomínkovat, navrhovat…). Tato aktivita se rychle setkala se zájmem obecné veřejnosti, ale přihlásily se k ní aktivně i četné muzejní, archeologické či památkové instance.

Možná v tom lze tušit i motivy pro vyhlášení Národního památkového dne. Tehdy by otevřely své dveře památkové instituce i objekty. Odborní pracovníci by vysvětlovali důvody potřeb zachovat cenné památky, i když třeba někoho odrazují svou omšelostí, ukazovali metody zkoumání památek i aktuální pozoruhodné výzkumné přínosy. Ale to je odbočka, možná hledající cíle budoucích imaginárních Zlatých placek.

Pavlu Titzovi lze leda imaginárně gratulovat a přát jemu i všem aktivistům MDA vytrvalé reálné nadšení pro důležitou myšlenku uchování a zkoumání kulturního dědictví.

2017/10/14 Posted by | Zlatá placka | | Napsat komentář

Zlatá placka 2017 v dámském gardu

Tato cena je zcela virtuální a subjektivní, možná stižená i nahodilostmi při výběru („šanci“ např. bohužel nemá, o kom se nedozvím apod.; můžete třeba v komentářích připojit nějaké návrhy). Vznikla před lety, v době, kdy neudílelo žádné ceny památkářům či prospěšným památkovým počinům ani MK, ani nikdo jiný. Zatím její étos zcela nevyprchal, i když již čtvrtým rokem letos uděloval oficiózní ceny NPÚ – Patrimonium pro futuro.

Jsem samozřejmě vděčen za jakékoliv nominace, náměty, upozornění…

Virtuální udělení virtuální ceny Zlatá placka obvykle není nijak sdělováno oceněným, i když tato možnost není vyloučena. Nicméně zatím panují obavy, že spojení takového nápadu s jejich jménem by se mohlo dotyčných… dotknout nepříjemně. Tak je to jen takto na České placce stručně zmíněno a zdůvodněno. Nejsou stanoveny žádné termíny, takže k virtuálnímu udělení může dojít kdykoliv.

Zlatá placka se virtuálně udílí těmto osobnostem:

Mgr. Natálie Belisová. Ve svém regionu, kterým je z mého pohledu Děčínsko a Český ráj (i když to nedovedu vymezit přesně,) obdivuhodnou aktivitou a vytrvalostí povzbuzuje a soustřeďuje široký okruh milovníků drobných památek a lidí ochotných přiložit ruku k dílu při záchraně křížků, kapliček i dalších drobných památek; proslulé jsou hojně navštěvované brigády při záchraně ruiny Dolského mlýna. Ale je to i úžasná regionální badatelka, autorka řady fundovaných popularizačních publikací a hybatel mnoha památkových událostí. Její propamátkové aktivity byly zejména v regionu již několikrát veřejně oceněny.

Mgr. Naděžda Kalousová. Památková témata významně podporuje nejen činností v Klubu kultury Syndikátu novinářů, ale pozornost široké veřejnosti na ně pomohla upřít vyhlašováním novinářské ceny Prix Non Repeant. Media na pomoc památkám.

Mgr. Květa Vitvarová. Během let se neobyčejně zasloužila o propamátkové působení Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, jehož je dlouholetou tajemnicí. Do značné míry koncipovala i udržuje vitalitu různých soutěží (zejména udílení medailí Památka roku, fotosoutěže mladých zájemců o historické dědictví…), odborných konferencí atd. Ze Dnů evropského dědictví se pod její patronací stal zřejmě největší svátek milovníků památek, kdy tisíce zájemců jsou zvány k podrobným prohlídkám památek, vstřícně otevíraných stále rostoucím počtem soukromých vlastníků, obecních úřadů, firem sídlících v historických objektech apod.


Samozřejmě takovým výběrem oceněných nelze postihnout mnohé nepřehlédnutelné i méně očividné zásluhy, kterými stále početnější milovníci památek pomáhají záchraně kulturního dědictví i jeho prezentaci, bojují proti podnikatelsky či politicky motivovaným necitlivým vestavbám do měst, pomáhají rozvoji osvětové, vzdělávací a publikační činnosti. Jistě mimořádnou skupinou jsou vlastníci a spolky, kteří se ujímají zbědovaných objektů a s maximální snahou jim vracejí původní krásu a zachraňují jejich přeživší hodnoty.

Tak ještě jednou prosím o upozornění na další možné adepty pro příští kola virtuálního udílení. Připojte případně odkaz na informace o dotyčné osobnosti.

2017/10/09 Posted by | Zlatá placka | | Napsat komentář

Internetová nepaměť

Občas se Vám to asi také stalo. Našli jste někde na internetu, v mailu, ale třeba i v tiskovině v zajímavé souvislosti odkaz na on-line zdroj, kde buďto měly být podklady pro nějaké tvrzení, nebo se tam měly dát najít nějaké rozšiřující informace. Adresa vypadala věrohodně (nějaké velké periodikum, veřejnoprávní médium, vědecké pracoviště…). Asi jste už zažili to zklamání z reportu „404“ – stránka zanikla, byla přejmenována, přesunuta…

Některé stránky asi většinou uživatelů považované za efemérní, nespolehlivé, závislé na libovůli akcionářů, na svévoli podnikatele sledujícího jen výnos z kontextové reklamy atd. mohou ale překvapit stabilitou betonovou či žulovou – to je třeba případ Facebooku, kde zřejmě všechny miliardy adres stále fungují! (Samozřejmě je nějaké procento výjimek, ale to bývají stránky odstraněné pro nějaký nestravitelný obsah – rasistický, politicky nekorektní apod.). (K tomu aktuálně Klaus Graf: Archivalia heute vor zehn Jahren (archivalia.hypotheses.org; 20171007): „Z 53 odkazů sdílených na blogu Archivalia ve dnech 1.-6.10.2017 je dosud funkčních 34, 19 již je nedostupných, mezi nimi i jedna adresa Zemského archivu Bádenska-Württemberska.“)

Ale absolutní spoleh možný není. Co tedy např. s „časovými“ informacemi o památkách? Ze zpravodajských, muzejních, archivních, památkových aj. webů je většinou nemůžeme kopírovat vzhledem k licenčním omezením (autor či vydavatel někde dole píše, že si to nepřeje). Za vzor dnes můžeme dát NPÚ, který před pár týdny na web umístil licenční výminku, která nově umožňuje užít z webu texty i obrazy za podmínky svobodné licence CC (‚Není-li výslovně uvedeno jinak, podléhají fotografie a texty licenci Creative Commons (CC BY-NC-ND 3.0 CZ) (Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla). Při užití obsahu uvádějte odkaz na stránky www.npu.cz a „zdroj: Národní památkový ústav“‘). V této souvislosti je asi zatím problém jen to, že na webu obvykle není jméno autora uváděno, takže kde je vzít, když je podmínkou licence, dále pak to, že obrázky či pasáže textu jsou přebírány z Integrovaného informačního systému památkové péče (IISPP), tedy zejména z jeho segmentů Metainformační systém (MIS) a Památkový katalog (PK), kde ovšem je uvedena „přísná“ licence ©, ovšem s nejednotným časovým údajem (2017; 2007-2017; 2015). V MIS je zpravidla jméno autora možné ověřit, i když není úplně na ráně, v PK není autorství uvedeno (ale lze to zřejmě brát tak, že se jedná o dílo pověřeného zaměstnance či týmu zaměstnanců, tedy tzv. zaměstnanecké dílo). Lze se ovšem dopátrat, že některé podrobné popisné texty byly vypracovány specializovanými experty v rámci projektů vědy a výzkumu. (Můžeme se ale dohadovat, že se i zde bude s licencemi něco dít, protože dokumenty jsou sdíleny v projektu europeana.eu, kde je ovšem jejich zpřístupnění dosud limitováno na drobný náhled se základními metadaty a s vodoznakem, o jehož odstranění či úpravě údajně probíhají jednání.)

Ale to jsem notně odbočil. Lze si představit nějaký systém záchrany paměťových dat v době, kdy ústřední instituce o to zájem nemají (nelze to vymezovat rezortně, protože se to týká archivů, knihoven, muzeí, památkářů…). Kdysi jsem ověřoval podle mého udržitelné řešení. Myšlenkově jsem jaksi navázal na výstřižkové služby z novin, které v Praze obstarávala Pražská informační služba pro mnoho institucí i soukromníků, jakož i na práci s výstřižky z novin běžnou v řadě institucí. Obvykle knihovníci ráno prošli noviny (Ruďasa, Lidovky, Práci…) a články týkající se instituce vystříhali, dali do obálky a donesli na sekretariát, takže vedení bylo obeznámeno s možnými útoky, kritikami, pochvalami… Čili jsem v „nové“ době vybíral z dotyčných zpráv pouhé texty a ukládal je do souboru *.txt, samozřejmě s uvedením názvu článku, jména autora, internetové adresy, datem vydání. Soubor jsem periodicky předával odborné knihovně s dotazem, jestli by takto nebylo možné nejen nahradit výstřižkovou službu, ale vlastně začít pořádat oborový archiv „novinových“ informací. Jak jsem uvedl, lze ověřit, že mnohé internetové zdroje o památkách hynou, kdykoliv, bez varování (typu: Oznamujeme PT příznivcům naší stránky, že část obsahu smažeme, tak si jej uložte pro vlastní potřebu /nezveřejňujte bez svolení/, pokud myslíte, že Vás zajímá; případně náš obsah předáváme na archive.org či webarchiv Národní knihovny, nebo jej archivujeme jinde a nabízíme Vám aspoň prozatím a bez záruky přesměrovací adresu, jako např. ICOMOS). Podle mého by specializovaná odborná knihovna mohla z hlediska autorského, archivního i knihovního zákona tyto zásobní údaje (a časem dost možná úplně jedinečné) hromadit na svých interních discích, chráněných před neoprávněným přístupem z internetu. Co by totiž bylo absolutně klíčové a nenahraditelné, nezastupitelné např. pokustónstvím zpravodajských webů s různými kategorizacemi zpráv, nezastupitelné ani archivováním webů Národní knihovnou, byť tomu velmi fandím, je jaksi metadatová práce. V prvním kroku fulltextové vyhledávání. V dalším zatřiďování Mezinárodního desetinného třídění (MDT), jehož funkce jsou skoro neuhlídatelným tempem vylepšovány. Důležité je to i ve spojení s NK, protože je zásadně potřebné, aby specializované knihovny obsah třídily, kategorizovaly, tagovaly, metadatovaly… Zde je hlavní úloha NK, řídit ty kategorie, „autority„, atd. tak, aby propojovaly různé typy dat, aby se mohla propojit data ze sto let starého projektu nějakého cukrovaru s nynějšími otázkami památkové ochrany jeho reliktů, aby se specializované či regionální knihovny, rovněž nabité specializovanými daty, jen nepřekřikovaly nespojitým slovníkem. Na to asi má NK nějaký redakční tým?

Je současně velmi podstatné, že z hlediska autorského či tiskového zákona je zřejmě jedině systém (veřejných?, odborných?) knihoven příslušný k tomu, aby mohl takové dokumenty uložit a za nějak stanovených podmínek (asi vč. úplaty) zpřístupňovat ke studiu. Související knihovědné knihovnické zpracování je také nejlepší zárukou toho, že tato archivovaná forma publikací bude nějak k nalezení z nejrůznějších hledisek, včetně těch, která nás (většinou) v aktuální historické situaci nenapadnou (naproti tomu třídění či názvosloví v různých databázových systémech nejsou obvykle schopné žádné operativní reakce na nové potřeby, během vývoje bývají dokonce se ztrátami obsahu upgradovány na nějaké pokročilejší IS apod.).

Mnohým z pár možných čtenářů této skici se bude zdát takové apelování zbytečné, protože si přece může uložit každý zájemce, co a jak chce. To je samozřejmě pravda. Jenže to si jednak budou „pro strýčka“ ukládat obsah do jisté míry zbytečně další a další, ačkoliv by ve skutečnosti mohli využít utříděné fondy knihoven, navíc snad pravděpodobně trvanlivější i lépe prohledatelné, než vlastní disky. Nemluvě o tom, že archivy internetových zdrojů jinak nedávají vůbec žádné záruky udržitelnosti informací a po delší době skutečně nastává velký úbytek dostupnosti.

Vídáme sice články o pozoruhodných „kronikách“ webů na archive.org, např. v archivovaných verzích lze dosud dohledat leccos, včetně pradávných koncepcí, směrnic či výročních zpráv památkového ústavu. Ale pátrat ve starších webech někdejších samostatných poboček, to už je tvrdší oříšek, ale také lze leccos dohledat. Kdyby ovšem i jejich obsah byl dostupný v knihovních fondech v nějaké kapacitně nenáročné podobě (bez grafického balastu apod.), bylo by možné jej zpřístupňovat vlastně trvale (mj. předpokládejme i vyrobení tištěné, „trezorové“ verze). Webarchiv NK sice periodicky „sklízí“ celý českých internet, ale ve veřejně přístupné části zatím podporuje uživatele vždy jen několika klíčovými slovy a zatím nerozvíjí podrobnější zpracování obsahu (rejstříky obsahu podstránek apod. – ale to je právě to, co by bylo možné vlastně jen v podobě „stabilních“ kopií vybraných verzí stránek, sice možná neobsahujících aktualizace, ale ušetřených rizika redukcí či smazání; nicméně bez rozlišení obsahu verzí nebude ani s pomocí takových nástrojů efektivní práce s obsahem).

2017/10/09 Posted by | archivace, dostupnost dat, koordinace dat, standardy, udržitelnost dat | | Napsat komentář

Kronika památkové péče by se dnes již ani psát nedala…

Asi to bude zase dobré nechat potomkům, aby si z toho příslovečného historického odstupu mohli lépe vymýšlet… Událostí (akcí, diskusí na FB, ohlasů na publikace, dodatků do databází apod.) je v pár posledních letech tolik, že by je bylo nutné sepisovat v nějaké teď a stále doplňované synoptické (chronologické) „tabulce. Nicméně se nedostavuje, co by také potřebnou komunikaci posilovalo, totiž dohoda o nějakém souboru kooperativních komunikačních linií („kanálů“). V zásadě každý vynálezce nové myšlenky si založí web, profil a vynalézavě uspořádanou databázi. „Sympatickým“ svědectvím jsou vysloveně souběžné aktivity několika týmů nyní zkoumajících architekturu druhé poloviny 20. století. Často popisují a fotí stejné stavby jen poněkud obměněnými slovy odborného popisu a volbou trochu jiných pozic fotografujícího…

V posledních několika letech velmi rapidně narostl počet absolventů studia dějin umění, architektury a dalších oborů se specializacemi na památkovou péči (často s vyučujícími „profilovanými“ zájmem o hledání nových sfér zájmu pro památkové snažení). Logicky to nese databázové i jiné ovoce.

Den architektury (30.9. a 1.10.2017) též ve většině sledoval památková témata. Přitom na řadě akcí se účastnilo mnoho desítek, možná i stovek návštěvníků. (Nová architektura si na své zájemce zřejmě musí rovněž ještě nějaký rok počkat, než se interval mezi vznikem stavby a zrodem její zajímavosti začne limitně blížit nule.) Připomeneme-li si dubnový Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS či záříjové Dny evropského dědictví, rovněž návštěvnicky velmi úspěšné, můžeme už tušit očekávání nějakého zlomu v obchodním i politickém nazírání na tyto projevy zájmu.

2017/10/02 Posted by | glosa | , | Napsat komentář

Mé přehledné analogové dědictví (s nabubřelým komentářem)

Tak jsem při dalších marných pokusech najít nějaký „neprůstřelný“ systém správy digitálních fotek, který by byl snadný (vyžadoval by minimum času, ale spíše by jej v součtu šetřil), fungoval i při letmé pozornosti ve spěchu, přitom za stejných okolností byl plně k dispozici i za 30 či více let, poskytoval stabilní čísla či kódy souborů, která bych aspoň fulltextem našel i u fotek na Wikipedii, v MIS, na Flickru, na Rajčeti, foto.mapy, Google…, byl převoditelný do národních či globálních systémů a byl tam schopný být užitečný pro potřeby dokumentace památek, dějin umění, poznání jednotlivých objektů, umožňoval propojení s fotkami či jinými dokumenty od dalších lidí…, opět resignoval. Tak jsem zkusmo popsal, jak jsem postupoval v době černobílých kinofilmů. Ještě asi doplním nedlouhou éru pokusů s barevnými negativy a diapozitivy.

Správa negativů a fotek (blog)

Základem orientace v mém „analogovém“ archivu jsou čísla negativů. Více v odkazu v textu…

Souvisí s tím ještě jedna věc, a tou jsou pro mě otázky cest pro komentáře či názory, které mi přijde sdělit, tak, aby časová náročnost byla blízká nule, protože to koresponduje s očekávaným nulovým čtenářským dopadem. Žádný centrální nástroj pro blogování neexistuje. Facebook se asi blíží ideálu, protože tam „blogpost“ může dokonce postupně růst formou vlastních i cizích komentářů, obsahujících obrázky či videa, jejich úpravami apod. V tomto smyslu nemůže žádný blogovací nástroj (blog.cz, wordpress.com, blogspot.com) konkurovat ani náhodou. Ale je zcela logické a oprávněné, že některým autorům i čtenářům tato živelnost nevyhovuje. Raději si počkají na tištěný článek, podrobený oponenturám i pečlivé redakci a grafickému zpracování. Z toho by ale nemělo plynout odmítání dokumentů či podnětů předkládaných promptní cestou. Naopak, věřím, že je třeba tyto doplňkové cesty podpořit. Vidíme řadu zajímavých výsledků, povýtce ovšem izolovaných (archeologové předkládají na FB zprávy o právě probíhajících výzkumech a „právě“ nalezených mincích či kachlích, stavební historici předkládají k diskusi atypické nálezy apod.).

Pokud by takový komplexní respekt nastal, mohli bychom se dopracovávat k možnosti, že budeme schopní i takové „efemérní“ příspěvky evidovat v památkovém či rovněž naléhavě potřebném komplexním kulturně historickém informačním systém. Jak jsem již zmínil jinde, často zjišťujeme, že např. posty z Facebooku jsou mnohem „trvanlivější“, než články na webech paměťových institucí…

Mimoto by bylo potřebné, aby paměťové instituce našly cestu k tomu, jak při dodržení licenčních podmínek „skladovat“ tématicky vhodné články apod. z internetu jak na svých interních neveřejných médiích (jako prostý text, html apod. relativně udržitelné a informačně postačující formáty, bez balastu grafiky apod.), současně si je však nějak trvanlivě vytisknout, evidenčně zpracovat v systému knihovnických „autorit“, a tak nechat jaksi vstoupit do „kartoték“, přírůstkových knih apod.

Tuto lamentaci jsem si dopřál na základě „vytvoření“ blogu stručně shrnujícího postup, kterým jsem za dob „analogu“ spravoval fotografickou i jinou dokumentaci z letitých výzkumů památek. Protože vlastně dnes už jen zápolím s nepřeberností digitálních dat, s pokusy o evidenci, která by přestála upgrade operačního systému, byla funkční i pro staré složky, přesouvané po záložních discích apod.

Dotyčný blog se ovšem vymyká z toho, jak dnes blogy většinou pojímáme – jako „elektronické“ články, s úhledně vloženými fotkami, nebo dokonce slidery (nejednou s nástroji pro generování verze pdf apod.). Trochu k ověření možností fotobanky, která se dlouho prezentovala jako „fotoblog“, jsem sestavil nevelké album s popiskami (zájemce si je může přečíst a jednoduše si je projít kurzorovými šipkami; jak se to dělá třeba v Androidu, to netuším…). V té chvíli jsem to bral tak, že si možná tímto testem ušetřím čas na editaci blogu třeba na WordPress.com (ale zase nebýt toho, nemusel jsem se pokoušet o tuto zpověď, kterou ale na internetu aspoň nikomu nevnucuji ke čtení…). Nejvíce se výsledek podobá právě postu na FB s připojenými komentáři. Čili by mohlo jít o to, aby vlastně byla k mání možnost i takovéto posty či blogy následně (nejspíše včetně komentářů) převést do souhrnného dokumentu, vhodného jak pro tisk, tak i pro uložení v databázích apod. pro další studium.

To ovšem není ambice citovaného pokusného nesourodého příspěvku.

(Verze na FB.)


© Jan Sommer, 20170928

2017/09/28 Posted by | archivace, evidence památek, IS, koordinace dat | , | Napsat komentář

Krajina paměti. EHD 2017 – Památky a příroda

Památková krajina v letošním krajinně památkovém roce (Rok památkové krajiny 2017) vyvolává notný zájem veřejnosti i médií. Nemálo se na tom ovšem podílí i Dny evropského dědictví se svým tématem Památky a příroda. Pro pár lidí, co ještě pamatuje SÚPPOP a časopis Památky a příroda to zní skoro jako jakési milé retro. Nicméně je zřejmé, že téma vlastně po čtvrtstoletí od rozluky ochrany památek a přírody zvláštním způsobem dozrálo. Asi nebylo možné tak komplexně přistupovat již tehdy k industriální krajině, k reliktům nejrůznějších činností v krajině, jak se po staletí vzájemně překrývaly, stíraly.

Dnes se souvislostí památek s přírodou více či méně dotýkají i nejrůznější výzkumné projekty, autoři vědeckých článků či certifikovaných metodik. Výzkumníci podle specializací zpracovávají industriální, vernakulární, drobné, zahradní, funerální, sepulkrální, dopravní, energetické, vodárenské, montánní, archeologické, skulpturální a veškeré další dědictví, k čemuž jsou sdružováni v multidisciplinárních a interinstitucionálních grantových týmech, nejednou i internacionálních. Celkem logicky z toho plyne mnoho vyhodnocených typů historických staveb a areálů, konferencí, sborníků, výstav s katalogy, regionálně či abecedně rozdělených soupisů památek zvolených druhů, databázových a mapových webů, komentovaných vycházek, populárních přednášek…

V dnešní situaci se z toho však zdá plynout zvláštní nespojitost této mentální krajiny dokumentace, do níž byly památky transponovány. Výzkumné týmy jsou minimálně vzájemně propojeny (nejeden výzkumník ovšem asi je členem vícero týmů). Asi jsou koordinovány příslušnými poradními sbory. Produkované výsledky zatím nejsou plně vnímatelné ve vzájemných souvislostech, v místním kontextu (most je v jiné databázi či odborně obsahové mapě, než socha na podstavci ukončujícím zábradlí mostu…). Přispívá k tomu i to, že krom výjimek jsou jako „bodované“ výstupy ohodnocovány jen tištěné publikace, rozptýlené ve vybraných periodikách, což především, při vší úctě, znemožňuje promptní práci, která by byla podporována možnostmi internetu.

Věřme, že je to již natolik nápadné, že se už hledá řešení, protože čím později, tím složitější bude náprava…

Kdysi k tomu stručně např.

2017/09/11 Posted by | koordinace dat | Napsat komentář

Památky a příroda – připomínka odtržení časopisů v roce 1992

Téma letošních Dnů evropského dědictví (EHD) „Památky a příroda“ se asi náhodou (nebo nějakou dohodou?) do značné míry sešlo s letošním „tématem“ NPÚ „Krajina. Kulturní i přírodní dědictví“. Téma letošních EHD je samozřejmě velmi zásadní z řady důvodů. Mj. charakterizuje i komplexnost vztahu lidí a společnosti k životnímu prostředí, protože z něj není možné vyčlenit ani kulturní památky, ani ty pro zákon a úřad „nekulturní“, které ale nelze oddělit ani od krajiny či přírody, ani od prostředí kulturních památek. O tom, že však mnohé souvislosti zřejmě v myšlenkách lidí potřebují „nazrát“, svědčí zvláštní situace před cca čtvrtstoletím, kdy se radostně odstřihávaly od sebe instituce ochrany přírody a památkové péče, do té doby těžce nesoucí jařmo sloučení, naoktrojovaného před desetiletími „komunisty“ v podobě „sjednoceného“ Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody.

Sledoval jsem tehdy do jisté míry nálady kolem rozdělení (dvou)oborového periodika Památky a příroda, částí památkářů posměšně nazývaného „Svět zvířat“. Řada lidí se těšila z vyhlídky na obnovené dříve „režimem“ zrušených Zpráv památkové péče (pak ještě přejmenovaných na celkem univerzální „Památkovou péči“ – to bylo dobré i proto, že přeci jenom „zpráv“ se tradičně spíše nedostávalo /ty nám chybějí i nyní/ a prostor dostávaly jistě též důležité studie, koncepce, plány…). Nikdo nechtěl slyšet, že nějaké cesty ke zviditelňování souvislostí mezi památkami a přírodou začínají být potřebné. Ačkoliv „symbióza“ vznikla „prozíravým nařízením“, pod řadě let se právě tehdy začínaly rýsovat významy souvislostí (památky v krajině, zahradní a parková krajina, devastace kulturní krajiny, přírodní vlivy, ovlivňující stav památek apod.).

Přerov nad Labem (NB), pivovar (28.2.2015)

Jedno z „propojení“ památek a přírody. Renesanční sgrafita s rozvilinami jsou pohlcována bujícím porostem…

Možná tedy není od věci si potřebnost těchto vazeb připomenout i zamyšlením nad tím, co se možná z určitých hledisek ukvapeným oddělením obou oblastí ztratilo a asi opozdilo. I když třeba jen proto, abychom mohli lépe sami domýšlet dopady, až zase přijde nějaké nařízení… Témata přírodního prostředí a kulturní krajiny se občas objevují i v následnických Zprávách památkové péče. Ale je možné, že by intenzivnější sdělování a porovnávání znalostí pomohlo oběma stranám, a ve výsledku všem, kdo si tuto péči a ochranu hradí…

© Jan Sommer, 20170909

2017/09/09 Posted by | dějiny památkové péče, Památkový týden, publikační činnost | , | Napsat komentář

X důvodů, proč památkář pro dokumentaci a zkoumání památek neupotřebí chytrý telefon poslední či předposlední generace

Samozřejmě jsem nedovedl vyjmenovat všechny…

[Teď ještě vidíte pracovní verzi! Díky za pochopení! A díky i za případné zkušenosti a připomínky!]

Nepotřebuje být operativní, protože památky mu (většinou) neutečou. A když, získá čas pro jinou práci.

Nepotřebuje mít v terénu promptní zdroj informací o místě, kde se nachází, o památce, o dotyčné literatuře, uložení plánové dokumentace. Vše si poznamenal předem do notesu.
Nepotřebuje možnost si takové informační zdroje operativně prohlédnout, protože má obvykle složku xerokopií v deskách v aktovce nebo baťůžku.

Nepotřebuje ani získat informaci o zajímavém objektu, třeba právě ohroženém, který uvidí možná nahodile proto, že autobus musel jet objížďkou pro závadu na silnici, nebo díky jiné příležitosti.

Nepotřebuje pohotový a kapacitní nástroj pro focení v každé situaci, s lokalizací snímků, s možností jejich diktovaných komentářů.

čp. 704/II, Štěpánská 61, Praha, Nové Město

Mobilem lze vyfotit jakoukoliv koninu (tomu se nejednou ani v historickém prostředí nelze vyhnout a je to nedílná součást objektivistické dokumentace…).

Nepotřebuje aplikace, které by mu pomohly s měřickým využitím snímků, 360° prohlídek, panoramat, HDR, vytvořením 3D modelu.

Nepotřebuje nástroj pro solidní videozáznam nálezových situací.

Nepotřebuje pomůcku k rychlému vytvoření pracovních kopií textů, plánové dokumentace, reprodukcí archivních fotek.

Nepotřebuje nástroj pro pohotové odeslání dokumentace na příslušné adresy (kompetentní památkář, spolupracující výzkumník, sbírka dokumentace MIS; protože ta stejně nepodporuje takové promptní funkce – např. odeslání jen částečně popsaných snímků k následnému detailnímu popsání z desktopu).

Nepotřebuje v terénu nástroj pro vyhledávání kontaktů na odborníky, kterým pomyslí sdělit čerstvé poznatky či se mu zachce se jich na něco zeptat. Kontakty má „pro strýčka“ všechny v notesu. Nebo zavolá kolegovi, který sedí zrovna u počítače nebo pod.

Nepotřebuje např. operativní videochat pro konzultaci s odborníkem příslušným nějaké nálezové situaci, protože ví, že dotyčný nemá náležité komunikační vybavení.

Nepotřebuje možnost např. při cestě veřejnou dopravou si jaksi začerstva poznamenávat zjištěné skutečnosti a připravit si je v cloudu pro další práci, protože si je píše do notesu tužkou se známou výhodou, že jen tato technologie odolá např. namočení při lijáku, pádu do louže apod.

Nepotřebuje se strachovat, že v nějaké důležité lokalitě zrovna nebude mít signál.

Nepotřebuje stroj se spoustou funkcí, k jejichž využití neobdrží školení.

Nepotřebuje si pořizovat selfíčka.

2017/08/20 Posted by | pomůcky, Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

Ghost Signs

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby