Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Také česká a československá státní památková péče si snad nějak připomene své století

1/ Samostatný odborný a výkonný orgán památkové péče na území nynějších Čech, Moravy a Slezska, C. K. zemský památkový úřad pro Království České, vznikl v květnu 1918 oddělením od vídeňské centrální komise pro výzkum a ochranu památek. Již dne 29.10.1918 bylo vydáno nařízení Národního výboru československého č. 13 Sb., o ochraně a zákazu vývozu uměleckých památek. 5.11.2018 Národní výbor pověřil Zemský památkový úřad pro Království České v Praze vykonáváním dosavadní agendy, tj. péčí o památky na celém území Československa. Na počátku roku 1919 bylo pojmenování změněno na Státní památkový úřad. Vedoucí pozici hlavního konzervátora v té době zastával Luboš Jeřábek (do roku 1925).

© Jan Sommer, 20181022

Reklamy

2018/10/22 Posted by | dějiny památkové péče, glosa, organizace památkové péče | , , | Napsat komentář

Web Národního muzea oslaví svých 200 let a století republiky v nové fazóně

1/ Asi v souvislosti s přípravami velkolepé 1. etapy velkolepého postupného znovuotevírání Národního muzea v Praze zřejmě došlo i ke spuštění nového webu. I když zatím zřejmě nedošlo k oficiálnímu přestřihávání virtuální pásky a k přípitkům s VIP a s novináři.

2/ Vím, že předešlá podoba stránky se části odborníků i z řad památkářů hodně líbila, ale kombinace šedé a fialové na tlačítkách apod. úplně nepobízela k procházení, jak se mně zdálo.

Web Národního muzea vynoven (20181019)

Pohyb úvodních obrázků je rychlý, takže pokud si chceme větičku pod nadpisem přečíst, musíme najít tlačítka pro ruční ovládání pohybu.

3/ Nová verze je také poměrně střízlivá, což je asi správné, protože zábavy z různých hejblat si lze dostatek užít jinde. Zde se snad editoři soustředí hlavně na dobrou „prostupnost“ informací. Zatím lze vidět, že se inženýři celkem pečlivě věnovali responzivitě. I na mobilu se ovšem hodí používat verzi pro PC, protože i ta je celkem roztahaná. Při šířkovém uspořádání je to asi i na mobilu nejschůdnější řešení. Mobilní verze na mobilu navýšku se soustředěněšjímu hledání brání svou délkou, protože posouvání celkem početné skupiny okének je nakonec zdrojem nejistoty, co bylo nahoře, co dole apod.

4/ Obecně trochu chybí, že krom kalendářových informací o akcích a aktualit nejsou ostatní položky zřejmě označené datem. To může vadit některým pravidelnějším návštěvníkům, ale je to celkem jedno třeba lidem, kteří jdou do NM jednou za život s dorůstajícími dětmi. Ve výpisu novinek ovšem datumy jsou (nejstarší položky jsou zatím z roku 2016, takže se teprve ukáže, jestli bude na nový web přenesen i předchozí obsah). V detailu Novinek ale už datum zase není a chybí i nějaké šipečky pro listování mezi „předchozí“ a „následující“ novinkou.

Web Národního muzea vynoven (20181019)

Na titulní stránce se objevuje rozcestník Události, zahrnující i Akce, Novinky apod. Názvosloví se ale zčásti liší. K vydání jubilejní mince tak najdeme pod označením „článek“ zprávu zařazenou do rubriky „novinky“. Této události se ovšem týká i tisková zpráva.

5/ Zobrazení „větve“ od úvodní stránky lze ocenit, protože ne každý designér tuto potřebnost uznává (jen je to trochu mrňavé a šedé písmo na černém pozadí skoro nelze číst). Momentálně jsou ovšem Novinky zařazené ve větvi podstránky O nás, ale z této stránky na ně nesměřuje odkaz. Zdá se také, že pojmenování úrovní ve větvích se ne vždy shoduje s tím, co je v menu. Na některých stránkách je již uvedeno menu podstránek, ale je v této chvíli umístěné nad patou stránky, což by vyžadovalo zbytečné rolování.

Web Národního muzea vynoven (20181019)

Příklad otevřeného přehledného menu ve verzi PC.

6/ Nicméně fungování je rychlé a migrace obsahu nejspíše intenzivně probíhá. E-shop je zřejmě plně vybavený a funkční, ale jde o samostatnou stránku, která asi aktuálně není měněna. Dobře se jím prochází opět díky tomu, že jsou vypsány větve podstránek.

7/ Intenzivně jsou již zřejmě aktualizovány zejména tiskové zprávy, což je zřejmě motivováno i přípravami velkých muzejních oslav v příštím týdnu.

8/ Uvidíme, jestli se pod zprávami či články objeví i nabídky souvisejících exponátů, expozic, výstav či komentovaných prohlídek apod., jak to dnes bývá běžné. A naopak i třeba u exponátů odkazy na články, které se jim věnují, což by bylo velice vítané, protože takové řešení by prozatím bylo spíše průlomové.

Starý web Národního muzea v Praze v červenci 2018

A ještě pro připomenutí předchozí podoba webu, uchovávaná na archive.org…

© Jan Sommer, 20181019

Citace: Jan Sommer: Web Národního muzea oslaví svých 200 let a století republiky v nové fazóně, blog on-line https://wp.me/pqrNE-PA, publikováno 19.10.2018. (+uveďte datum Vaší verifikace)

2018/10/19 Posted by | glosa, PR, recenze, weby | Napsat komentář

Evropský den konzervování-restaurování 2018

1/ Do rámce Evropského roku kulturního dědictví 2018 zařadila Evropská konfederace organizací konzervátorů-restaurátorů E.C.C.O. 1. ročník Evropského dne konzervování-restaurování s termínem 14.10.2018. Řada institucí zejména v Německu a v řadě dalších zemí uspořádala pro odbornou i laickou veřejnost různé prezentace odborné restaurátorské práce (účastníci). V ČR se k akci přihlásila Asociace muzeí a galerií ČR – Komise konzervátorů-restaurátorů. Ta se zabývá primárně péčí o sbírky muzeí a galerií, samozřejmě známých celé široké veřejnosti. Záběr této komise proto postihuje prakticky všechny typy kulturního odkazu – od archeologie přes módu, listiny s pečetěmi, cechovní truhly a emblémy, nábytek, díla sochařství, malířství, fotografická či všech uměleckých i běžných řemesel až třeba po obrobky z kovů nebo kreace designérů; prakticky tu bezbřehost nelze ani naznačit!

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

Náhled do restaurátorské „kuchyně“…

2/ Odbornou záštitu nad kvalitou ochrany památek i jejich oprav, včetně restaurátorských prací, pokud jsou mimo takové sbírky, zajišťuje především Národní památkový ústav (ten se také nějakým dílem účastní aktivit AMG). Typologická škála je rovněž neomezeně rozsáhlá. Jednak instituce pečuje o více jak 100 veřejnosti zpřístupněných hradů, zámků, klášterů, ale také skanzenů, industriálních objektů, kostelů apod., jednak posuzuje hodnoty památek v procesu jejich prohlašování za kulturní památky a vydává odborná stanoviska prakticky k veškerým konzervátorským-restaurátorským pracím na kulturních památkách, prováděným z iniciativy jejich vlastníků. Krom toho se spolu s dalšími institucemi (Archeologický ústav AV ČR, muzea…) podílí na ochraně archeologického dědictví. Zapojuje se i do ochrany kulturní krajiny, rozvoje technologií konzervace a restaurování apod. Rozhodně by proto měl co říci i k Evropskému dni konzervování-restaurování.

3/ Věřme, že by tedy mohla tato akce, pokud dojde i na její další ročník, přispět k intenzivnější propagaci ochrany památek a k objasňování jejích metod co nejširší veřejnosti též u nás. Mimochodem by také mohla pomoci i propojením s ukázkami metod na zahraničních restaurátorských pracovištích, a tak vyzdvihnout i nejednou špičkové výsledky našich restaurátorů i památkářů, ale i rozvoj mezinárodní spolupráce (pozn.:
S tím by nakonec mohlo souviset i upřesňování pojmů konzervace a restaurování, chápaných často různými jazykovými tradicemi do jisté míry odlišně).

© Jan Sommer, 20181014

Ex-citace: Jan Sommer: Evropský den konzervování-restaurování 2018. On-line blog https://wp.me/pqrNE-Pu. Publikováno 14.10.2018. Verifikováno (datum Vašeho zhlédnutí).

2018/10/14 Posted by | glosa, mezinárodní spolupráce, prezentace | | Napsat komentář

Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky

1/ Poněkud stranou zájmu a bez intenzivní propagace se v databázi eSbírek objevily ukázky ze sbírkové pokladnice státních hradů a zámků ve správě NPÚ. Nutně zaujmou dosud nedosaženou podrobností zpracování, ale i koncepcí uspořádání katalogových položek. To je ovšem výsledek systematičtější výzkumné práce při evidenci sbírkových fondů v expozicích i depozitářích NPÚ, rozvíjené po řadu let. Proto není moc co vytknout a asi nezbývá, než se těšit na další příspěvky co nejdříve.

2/ Zahrnutá díla od gotiky po manýrismus korespondují s podstatnou částí obsahu velmi důkladné a též metodicky podnětné knihy Ad unicum. Umělecká díla z fondů Národního památkového ústavu I/1. Od gotiky k manýrismu. Šárka Radostová (ed.), Hana Baštýřová, Tomáš Gaudek (co-eds.), Národní památkový ústav, Praha 2017. ISBN 978–80–7480–089–4.

3/ NPÚ již za posledních snad 15 let vydal dlouhou řadu publikací o sbírkách na spravovaných památkách, obvykle nějak tématicky zaměřených, což dává určitou možnost přispět ke komplexnějšímu poznání aktuálními poznatky či novými hodnoceními např. po restaurátorském zásahu, anebo na základě soustavného výzkumu, zejména podporovanému ministerstvem kultury – tak tomu bylo i v tomto případě.

4/ Zatím základní formou výstupů těchto výzkumů jsou příkladně zpracované syntézy či katalogy, často doprovázející i pozoruhodné specializované výstavy. Lze tedy říci, že výsledky jsou tak odborně kontrolovatelné a využitelné v dalším bádání, současně jsou ve velikém rozsahu nabídnuty široké kulturní veřejnosti, studentům dějin umění apod.

5/ Tím nápadnější ovšem je absence nějakého elektronického katalogu movitostí v rámci Integrovaného informačního systému památkové péče. Nyní se tak cenný prezentační soubor uchýlil na portál eSbírky. I to je ovšem citelný pokrok, protože to jistě vyžadovalo i nějakou změnu přístupu k ochraně informací o dílech, protože ta je nastavena na maximální opatrnost, což má logiku, kterou nelze popřít. Potřeba podpory vzdělávání a obecného šíření kulturních informací, jakož i snaha zpřístupňovat informace a výsledky výzkumů vytvořených z veřejných prostředků co nejdostupněji poznamenaly priority řady významných paměťových institucí světa. Dnes je stále běžnější, že velká muzea či galerie zpřístupňují stovky katalogových položek se snímky ve vysokém rozlišení.

6/ V Evropské unii se přikročilo k budování monumentálního systému, který ale musí překonávat nejrůznější komplikace, plynoucí z vazeb mezi databázemi, které většinou nebyly původně vůbec předpokládány jako nějaký nadnárodní publikační systém, který má ambice pomáhat vyhledávajícím osobám překládáním klíčových slov, lokalizací v mapě…

scrs181012-eSbirky-01

Pro vyhledání předmětů ze sbírek Národního památkového ústavu je třeba vyhledat jak „Národní památkový ústav“, tak i „NPÚ“.

7/ Oporou tohoto grandiózního záměru měly být i národní repozitáře, shromažďující a sjednocující data od jednotlivých spolupracujících institucí. S podobným záměrem zřejmě před lety vznikly i eSbírky, ale v rámci měnící se situace se posunuly spíše do podoby nástroje publikování „domácích“ dat, kam nyní dospěly i vybrané exponáty NPÚ.

8/ Přitom NPÚ již poskytl do systému Europeana velké množství dat, ale ta pocházejí z Metainformačního systému, takže obsahují ve většině údaje o nemovitých kulturních památkách – fotografie, ale i vybrané plány, odborné posudky, administrativní podklady o ochraně památek… Ukazují také, že míra širší zajímavosti takové dokumentace může být různá, zejména pokud je těžké zobrazit mezi „Podobnými Položkami“ ty, které by s vyhledaným předmětem přímo souvisely (např. díly triptychu apod.).

9/ Tímto „automatismem“ ve vyhledávání trpí i eSbírky, protože např. ze skupiny 4 světeckých soch ze sbírek NPÚ dole mezi „podobnými předměty“ zřejmě často nejsou zbylé 3 (zřejmě se výpis vždy generuje znovu a často jinak). Přitom by mohlo pomoci doplnit k sochám pevné odkazy, které by zájemci umožnily neztratit se z potřebného kontextu.

scrs181012-eSbirky-02

Výsledek hledání „Národní památkový ústav“.

10/ Informace od památkářů v eSbírkách jsou do značné míry novinkou mimořádně velkým rozsahem zpřístupněné dokumentace i textů. Ve formě příloh jsou totiž ve formátu PDF poskytnuty u předmětů katalogové texty z knihy kompletně, včetně vyobrazení v náhledové kvalitě.

scrs181012-eSbirky-03

Odkaz pro stažení přílohy ve formátu PDF.

11/ Netuším, jestli jsou dostupné také úvodní souhrnné kapitoly knihy, ale ty už si asi zájemce musí zakoupit či prohlédnout ve vypůjčené knize.

12/ Při vyhledání výrazu „Národní památkový ústav“ se nám zatím objeví 50 předmětů, při vyhledání „NPÚ“ je jich 14. V knize je však předmětů 60. Není proto úplně snadné zjistit, jestli se 4 předměty kvůli způsobu zápisu objeví v obou výpisech, nebo jich je na eSbírkách o 4 více, nežli v knize. To se může zdát málo významné, ale kdyby NPÚ ve zveřejňování elektronických verzí katalogů nebo primárně elektronicky pokračoval, nebude asi již snadné odlišit, co pochází ze kterého zdroje, z jakého kontextu. Publikaci tak je třeba vyhledat po kouskách (ale nelze vyloučit, že se někde objeví její pokoutní kopie). Např. je značně nesnadné projít si ji souvisle podle toho, jak jsou předměty seřazeny v knize.

scrs181012-eSbirky-04

Zdá se, že získání trvalého odkazu na stránku předmětu nemusí být spolehlivé (snad stabilní odkaz lze ovšem jednoduše vytvořit okopírováním první části adresy s číslem položky, např. http://www.esbirky.cz/predmet/18912613). Licence umožňuje nekomerční užití při uvedení zdroje (ale je otázka, jak budou toto uživatelé řešit, protože zřejmě není nabídnuta nějaká doporučená forma odkazu).

13/ Nicméně je výsledek vynikající, takže lze leda doufat, že NPÚ bude v poskytování informací touto cestou pokračovat.

14/ Z dnešního pohledu by už asi nebylo od věci, kdyby eSbírky měly mobilní verzi, aby si zájemci o informace mohli snáze pročíst třeba cestou na dotyčný zámek, a tam si pak exponáty prohlédnout se znalostí souvislostí. Zdá se, že není v nabídce kód pro vložení náhledu stránky exponátu při sdílení na jiném webu apod.

15/ Určitá otázka může vzniknout i z hlediska místa uveřejnění. eSbírky jsou jistě důstojným místem. Vyhlídka na to, že z této platformy, vytvořené prvotně jako repozitář pro Europeana, budou exponáty NPÚ exportovány i tam, asi existuje, ale zatím k přenosu dat nedošlo. Z hlediska obrovského rozsahu a významu sbírek ve správě NPÚ by jistě stálo za úvahu disponovat i vlastní verzí této elektronické publikace. Např. by to umožnilo zařadit odkaz na předměty v eSbírkách do IISPP či na webech památek vytvořit propojení, které by jistě zajímalo i nejednoho kulturního turistu, plánujícího si návštěvu památky. (Tak jsme to např. zkoušeli i v někdejších Exponátech týdne na někdejším webu.)

16/ Stručná prohlídka eSbírek se zřetelem k předmětům prezentovaným Národním památkovým ústavem:

Edit 20181023:

17/ Na portálu eSbírky došlo k úpravě popisů položek dodaných od NPÚ tak, že dodávající instituce byla jednotně pojmenována „Národní památkový ústav“, takže vyhledávání „NPÚ“ již nefunguje. Ponechme stranou, že by bylo lepší, kdyby vše šlo vyhledat na oba dotazy…

© Jan Sommer, 20181012 (psáno v září 2018)

Citace

Jan Sommer: Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky. In: Česká placka (on-line blog), https://wp.me/pqrNE-Ph. Publikováno 20181012. Verifikováno (uveďte datum přečtení).
(dlouhý odkaz https://ceskaplacka.wordpress.com/2018/10/12/poklady-sbirkovych-fondu-pamatek-ve-sprave-npu-na-portalu-esbirky/)

2018/10/12 Posted by | dostupnost dat, NPÚ, prezentace, publikační činnost, recenze, weby | , , , | Napsat komentář

Kuboklasicismus – trefné pojmenování?

cp181003-MIS-hubrtova-katerina-politickychVeznu-11-id-110178

Praha 1, Nové Město, č.p. 1419, Politických vězňů 11, jiná správní stavba – bývalý kancelářský dům Vítkovického hutního těžařství (Památkový katalog), pohled od J. Foto NPÚ, Kateřina Hubrtová, 16.12.2009. Zdroj.

1/ Pro mě nové (na internetu). Díky nahlédnutí do jakéhosi památkářského spisu jsem narazil na vynalézavé pojmenování stylu části staveb z doby první československé republiky. To lze v zásadě pochopit z toho, že u několika zařazených a vyobrazených staveb se objevuje příslušné označení. Lze říci, že se jedná o stavby, u kterých by se možná jinde použilo označení modernistické, ve stylu art-deco, někdy i rondokubistické či v národním stylu. Nicméně tento zřejmě novotvar není příliš výstižný. Je ale pravdou, že názvosloví meziválečných stylů činí obecně určité potíže. Přispívá k tomu i to, že zřejmě znalci a badatelé přijmou určité zařazení jako správné, a již pak nepřistoupí na diskusi, vedoucí k nějakému zpřehlednění. Asi nám také chybí ten „historický odstup“ a informací o stavbách je i po archivech a v dobové literatuře poschováváno příliš mnoho.

28754613_756171551249379_4909833023093997568_n[1]

Kuboklasicismus po pražsku I. – Jan Kotěra – Praha, Politických vězňů 1419/11 – Kuboklasicism after Prague I. – Jan Kotěra – Prague, Politických vězňů 1419/11. Zdroj.

2/ Termín byl zřejmě na stavby aplikován až v posledních letech. Obecněji do dějin umění asi vstoupil v charakteristice nábytkového stylu. Daniela Karasová: Kuboklasicismus. Zdeněk Lukeš et al. Josef Gočár. Praha : Titanic, 2010. S. 279–284. Ale nevím, jestli to bylo zde poprvé. (Kuboklasicismus. Trojúhelníkové tympanony, náznaky arkýřů, mansardové střechy výklenků podél vstupu, arkáda se zde snoubí s modernistickou texturou fasády a zmíněnými zkosenými římsami.

3/ Slovo se zatím neproniklo do seznamu „slohů“ v Památkovém katalogu (zatím tam ovšem postrádáme i kubismus samotný). Není použito ani v popisech fotografií či jiných dokumentů v MIS.

cp181003-MIS-ernygrova-i-hybernska-42-id-99304

Praha 1, Nové Město, č.p. 1674, Hybernská 42, činžovní dům, pohled od V. Foto NPÚ, I. Ernýgrová, 29.6.2004. Zdroj.

4/ Ojediněle se v PK objevuje i varianta se spojovníkem „kubo-klasicismus“. (Dům „…byl v l. 1918-19 adaptován Boh. Kozákem a Václavem Nekvasilem do podoby kancelářského domu s kubo-klasicistní fasádou…“) Z hlediska nějaké serióznější práce s památkovými údaji je celkem skličující, že texty nejsou ani autorizovány, ani datovány.

5/ Čili se můžeme při určení stylu staveb trefovat pomocí dalšího pospojovaného termínu…

© Jan Sommer, 20181003

2018/10/03 Posted by | terminologie | Napsat komentář

Otevřené domy – otevřené fotky!

V těchto chvílích vrcholí přípravy akce Open House Praha 2018, zpřístupňující mnohé více i méně významné objekty zájemcům o návštěvu. Ohlas v médiích i na sociálních sítích je notný, počasí bude zřejmě velmi nakloněno, takže lze očekávat velký návštěvnický zájem. Co bude asi výsledkem? Krom velkého uspokojení citu a mysli návštěvníků vznikne obrovské množství… fotografií.

To je dnes typické a vzásadě to nestojí za vážnější zájem či glosu. Nicméně tak, jako se daří stále více lidí přivádět k zájmu o památky, někdy snad jsou projevy až masové, mohlo by se podařit zapojit aspoň část z nich do spolupráce při dokumentaci. Těch, co opřekot fotografují je ohromné množství, ale prakticky nikdo z nich jaksi nedohlédne významu možnosti spolupráce při dokumentování. Ta asi nějak organizačně není dnes myslitelná – bohužel, protože na nic takového nejsou kapacity ve státních archivních aj. informačních systémech, kterým by se nejednou fotky mohly hodit. Ale vstřícně naladěné fotografy by nijak zvlášť neomezilo, kdyby fotografie vkládali do vhodných fotobank, pokud možno pod nějakou otevřenou licencí, která by jim umožnila další „život“ v informačních systémech fotobank (asi nejlépe CC by-sa, která i při archivním užití nutí správce evidovat a uvádět jméno autora; nicméně můžete volit i přísnější verzi).

Open House Praha 2018. Invalidovna

Open House Praha 2018 – na stránce otevřené památky je fotoaparát škrtnutý a k tomu je napsána vysvětlivka o povolení fotit „v rámci vyhrazené trasy“. Pořadatelé akce mi na dotaz ochotně dovysvětlili, že to znamená, že se nesmějí fotit věci, které nejsou na trase procházené s průvodcem, ale v rozmezí této trasy by focení mělo být povoleno. Nicméně prý je vodné na místě si ověřit, jaké přesně platí limity. Čili by tedy i v otevřené barokní Invalidovně nejspíše bylo možné získat řadu snímků, které by se hodily k doplnění informací ve veřejném prostředí, pokud budou popsány a zpřístupněny jak se patří.

Čili při té veškeré „otevřenosti“ by na něco takového mohli myslet i pořadatelé „otevírání památek“ při nejrůznějších příležitostech. Při vycházkách za Prázdnými domy, Mezinárodních dnech památek a historických sídel, Dnech evropského dědictví by vždy mezi ústředními propozicemi měla být výzva návštěvníkům, aby fotky veřejně zpřístupnili.

Mohli by jim navrhnout osvědčené „platformy“ vč. Wikipedie (Wikimedia Commons), u kterých je možné ze zkušeností, případně i po doporučeních paměťových institucí předpokládat jak slušnou kapacitu, tak i s určitou nadějí spoléhat na to, že třeba v případě nějakých vážných změn v obchodním režimu (zdražení datového prostoru, hrozící likvidace…).

Bylo by asi vhodné při akcích vždy navrhnout vhodnou formu pojmenování alba s fotografiemi (to by mohlo být uvedeno na webu akce, aby si lidi nemuseli nic opisovat, ale mohli si jen skopírovat text nebo kliknout).

Některé fotobanky k tomu umožňují propojovat snímky od různých lidí přidáním odkazu na „skupinu“, vhodným tagem, uvedením souřadnic, správné adresy apod. Konec konců na podobných základech vznikla ve světě značně, u nás ne zcela doceněná fotosoutěž Wiki miluje památky, získávající licenčně vhodné snímky např. v rámci Dnů evropského dědictví.

Takové odkazy na alba apod. pak je možné efektivně sdílet např. na FB v komentářích Události, a tak je jaksi podstrčit velmi mnoha možným zájemcům z řad ostatních návštěvníků apod.

Karlín (Praha 8), Invalidovna, čp. 24, Sokolovská 136

Takovýto detail obří karlínské Invalidovny je už asi pro většinu návštěvníků příliš, ale v „součtu“ se snímky jiných autorů ve vhodné skupině by mohl postupně získávat smysl…

Je zřejmé, že by to pomáhalo při správném datování snímků apod. k jejich propojování v chronologickém sledu a vylepšovalo tak přehled o proměnách památek.

Bez velkého časového zatížení by tak mohl ohromně bohatnout jakýsi národní informační památkový fundus jako neomezené kolektivní dílo vytvářené jaksi napochodu potenciálně bezmezným týmem milovníků památek. Rozptýleně, ale snadno nastavitelnými pomůckami vytvářejícím přebohaté předivo informací o kulturním dědictví, všemi obdivovaném.

Možná se pak přidají i další fotobanky apod. s podporou pro vyhledávání fotek památek od různých lidí, jak se to před pár dny s překvapivě vysokou účinností povedlo na Rajčeti s „Podobnými alby“, dále usnadní jejich zobrazování v mapách apod. (I když právě např. u Invalidovny to moc nefunguje, protože tam převažují fotky ze sídliště nebo z Paříže…)

Čili si snad lze právem myslet, že i malé přispění alby turistických aj. fotek zobrazujících památky by mohlo z každého učinit účastníka při vytváření velkého informačního fondu společného kulturního dědictví…

© Jan Sommer, 20180518

2018/05/18 Posted by | dokumentace památek, glosa, koordinace dat, participace, prezentace | | Napsat komentář

Česká placka ve stříbrném lesku

Více než čtvrtstoletí si dělám starosti o publikační činnost kolem památek. Zažil jsem přitom mnohé. Bude-li ještě něco času, možná se k něčemu z toho ještě vrátím. Většinu této éry jsem působil jako redaktor papírového časopisu i webu Národního památkového ústavu. Přitom jsem se vždy snažil všemožně typy i rozsah památkových publikací rozšiřovat (metodické publikace, soupisné či sborníkové přílohy časopisu apod. vznikaly v době, kdy byl přístup manažerů k publikování „poněkud“ rezervovanější, než je tomu zřejmě dnes, ohrožena byla existence Zpráv památkové péče, rušily se některé ročenky či sborníky regionálních pracovišť odborné památkové péče). Také web jsem budoval téměř od nuly – samozřejmě nemohu opomenout kolegy v redakcích i své nadřízené, nakolik byli schopní akceptovat či podpořit různé nápady obsahové či koncepcí.

Samozřejmě jsem vždy uvažoval, jak tyto práce provádět užitečně i efektivně. Hledal jsem neortodoxní řešení, i když někdy to mělo na mé další perspektivy všelijaké dopady.

Přitom všem jsem se ale vždy věnoval i vlastní výzkumné a publikační činnosti… To zase vlastně v době, kdy se na publikující památkáře aspoň chvílemi hledělo jako na nedosti vytížené, když jim na takové „nadstavbové“ či dokonce sebechvalné činnosti zbývá čas. Protože jsem ale věděl, že je publikování důležité i jaksi pro oborovou vnitřní kulturu, ale je podstatné i pro veřejné povědomí o významu památek a práce specialistů – historiků umění, archeologů, technologů, restaurátorů a mnohých dalších, angažoval jsem se v různých spolcích či radách. Jednou z takových instancí byl i Klub kultury Syndikátu novinářů ČR, kde vlastně vznikala i cena pro kulturní novináře Média na pomoc památkám.

S potěšením jsem pak sledoval, že se Klubu, a zejména jeho skvělé duši, paní Naděždě Kalousové, podařilo cenu etablovat i dbát na výběr kvalitních nominantů i skutečně skvělou úroveň oceněných osobností. O ceně jsem pak reportoval v odborném tisku, uveřejňoval jsem fotografie ze slavnostních udílení cen.

Moc si této aktivity vážím. Proto jsem také v loňském roce paní Naděždě Kalousové „udělil“ imaginární Zlatou placku. To je „projekt“, v rámci kterého není ani vyznamenaným tato skutečnost oznamována. Musím sebekriticky přiznat, že počáteční myšlenka vzešla z toho, že jsem se vždy kriticky stavěl k tomu, že již dlouhé roky nebyla udílena žádná státní cena za přínos ochraně památek (jediný, kdo se tím zabýval systematicky a skutečně zdárně, byl za svého působení na MK pan Jan Kaigl). Po dřívější několikaleté epizodě se k tomu již roky neodhodlalo ani MK (vždy jsem se snažil v lednu ptát, dají-li tr. někomu medaili, předkládal návrhy apod., aby věděli, že by to nebylo úplně zbytečné, protože aspoň já bych to s velkým zájmem sledoval), neujal se toho ani NPÚ, který se ovšem v posledních letech pochlapil s medailemi Patrimonium pro futuro. Nakonec ani ČNK ICOMOS takovou myšlenku nedovedl zvednout tak, jako třeba národní komitét ICOMOS na Slovensku. Zlatá placka tak přežívá jako čistě privátní snaha nesmířit se s tím, že vynikající práce památkářů, ochránců, vlastníků či propagátorů památek není oceňována, ačkoliv hraje zcela zásadní roli ve veřejné sféře.

(Je dokazatelné, že paní Kalousová o ocenění Zlatou plackou neměla tušení až do momentu, kdy mi desky s diplomem minulý týden slavnostně předávala. Takže jsem ocenění nezískal jaksi na oplátku.)

Vposled jsem však musel uznat, že nejsem tak úplně s to „garantovat“ výběr oceněných z hlediska nějakého objektivnějšího názoru na přínos památkové péči z širších perspektiv či z hlediska konkrétní záchrany památky apod. (i když jsem vyzýval k pomoci v podobě návrhů nominací, ale moc jsem s tím neoslovil). Proto jsem možná „objevil“ novou cestu a Zlatou placku nedávno udělil všem, kdo se zabývají vzděláváním o hodnotách, historii, křehkosti apod. našeho kulturního dědictví. Podobně mám záměr takto „ocenit“ všechny ediční a redakční pracovníky v rámci památkové péče pracující na všech možných frontách publikační činnosti, jejichž práce mi přijde málo prezentovaná a oceněná (trochu vím, co vše musejí zvládat, aby díla uznávaných autorů spatřila s uspořádané a úhledné podobě světlo světa). Ale o tom někdy příště…

Redakční i publikační činnosti jsem se každopádně oddával po celé ty už desítky let s plným nasazením, s notnou dávkou vynalézavosti i v době, kdy šlo o činnost s minimem podpory (jak říkám, možná v rámci nějakého projektu sto let československé a české památkové péče se k tomu ještě pár poznámkami vrátím). Protože jsem si ale byl vědom toho, že jako napřed jediný, pak vedoucí redaktor časopisu Zprávy památkové péče, pak jediný a pak pár let i vedoucí editor webu nemohu své psavecké snahy a potřeby „řešit“ na spravovaných „platformách“, hledal jsem jiný způsob. Ještě před rozvinutím publikačních možností na internetu se jako celkem snadná možnost ukázala forma „otevřeného dopisu“. Zde jsem si „mohl dovolit“ bez obav např. ze střetu zájmů komentovat odbornou literaturu, výstavy, napsat to či ono o tom, jak by mohla publikační činnost památkové péče být účelněji rozvíjena apod. Název Česká placka obsahoval tak trochu apriorní „shození“, které by mi mohlo ušetřit diskuse o tom, že jsem si to nebo ono snad „neměl dovolit“ nebo pod. Tomu napomáhala i „forma“ otevřeného dopisu. Dnes však najdeme články z papírové éry ČP v ústředních knihovních databázích, protože jsem každý výtisk předával do knihovny SÚPP/NPÚ a posílal do Národní knihovny.

Jeden z vážených kolegů památkářů mě tehdy pobavil a trochu i potěšil, když mi říkal, že Česká placka je jediný opravdu „autentický“ časopis o památkách.

Všechnu svou editorskou i publikační činnost jsem vždy promýšlel v relacích nějakého komplexního publikačního systému. Mou snahou vždy byl co nejvíce dokonalý výsledek. Snažil jsem se vše provádět tak, aby bylo možné se ctí třeba přijmout i nějaké ocenění.
Podobně je tomu i u České placky. Vždy jsem si chtěl právě zde jaksi na sobě, i s rizikem čtenářské kritiky (i při očekávané nulové čtenosti), ověřovat své představy o vystupování odborného pracovníka památkové péče před veřejností. Spíše mi šlo o nějakou „editorskou technologii“ ověřující mé představy o tom, že by památkáři se svými znalostmi měli být co nejvíce veřejnosti k dispozici. Vím, že mnozí památkáři (ale mám pocit, že jich je stále méně) píší do různých radničních zpravodajů či dobrovolnických „plátků“.

Po určité době mi jeden odborný kolega položil otázku, proč ten otevřený dopis vydávám v pár výtiscích na papíru, místo abych jej světu snáze předkládal na internetu. Tehdy jsme již s jedním z redakčních pracovníků v ZPP (během let se mi podařilo vybojovat posily) také založili webové stránky časopisu. S minimem technických znalostí jsem proto textové verze České placky „přesypal“ na web Seznamu („grafický design“ pro mě byl vždycky spíše rozptylováním pozornosti, jelikož potřebuji číst vyjádření a prohlížet dokumentační obrázky – ostatní je bohužel rozptylující balast). Když jsem pak kvůli souběhu s jinými „projekty“ narazil na strop bezplatného datového prostoru (několikrát jsem to pak ověřoval, ale „prostor“ na sweb se zřejmě nezvětšoval), hledal jsem volné možnosti a redakční systém jinde. Prověřil jsem řadu nabízených řešení a skončil jsem zde, na wordpress.com. Samozřejmě jsem se mohl mýlit, ale roky provozu zatím bez jediného výpadku volbu potvrzují. To jsem samozřejmě nedovedl na počátku vědět, ale vycházel jsem z prospekce mezi muzejními aj. paměťovými institucemi světa působících v tomto „prostředí“, Kongresovou knihovnou, Smithsonian Institutes, Getty (Iris), Historic England…

Současně jsem ale „logicky“ objevoval i možnosti „sociálních sítí“. Z dnešního pohledu se může zdát skoro pitoreskní, že několik let bylo provozování stránky NPÚ na Facebooku opakovaně zakazováno po stížnostech nějakých dobráků „nahoru“. To se asi mohlo změnit k lepšímu, ale nejspíše bojujeme s jinými podobnými „bloky“ jaksi o krok či dva později. (Za ilustrativní poznámku asi stojí, že po „spuštění“ Událostí na FB jsem okamžitě začal zkušebně vytvářet Události pro akce NPÚ, zejména konference apod. Viděl jsem v tom veliký potenciál a odhadl jsem, že jej určitě MZ v krátké době využije; nebylo to tak hned, ale dnes je to již jasně potvrzeno. Moje počínání však vedlo k tomu, že ve směrnici NPÚ pro počínání na sociálních sítích bylo výslovně zakázáno vytvářet na FB Události. Nevím, jestli už se direktiva modernizovala, ale PR pracovnice a pracovníci v regionech většinou pochopili, že to cesta je, pokud chtějí hrstku svých zájemců nějak systémově oslovit. Akce jsou sice většinou v majestátním informačním systému webu NPÚ obsaženy, ale problém je v tom, že vážný (nebo i mediální) zájemce nemá k dispozici žádnou možnost sledovat přidávání či aktualizace akcí a nějak tuto informaci využít (já nevím, zapnout si třeba sledování změn).

Nechme teď stranou testy speciální památkové wiki, spolupráci s WMC ve snaze propagovat a pro oficiální dokumentaci památek využít soutěž Wiki miluje památky…

Nevypočetl jsem zdaleka všechny různé snahy a testy.

No, a pak mimo představy přišla skoro nepochopitelná zpráva, že se Syndikát novinářů dožaduje možnosti mě kontaktovat. Jeho pošta mě kvůli nemoci nezastihla v kanceláři. Kolega, kterého si velice vážím, mi telefonoval, že mi paní Kalousová vzkazuje, že se s ní mám domluvit, jak by mi mohla předat… DIPLOM. Samozřejmě jsem prvně myslel, že by mohlo jít i o veselý žert.

Nakonec se ale ukázalo, že jsem vskutku obdržel ve 21. ročníku novinářské soutěže Média na pomoc památkám v Kategorii internet 2. cenu „za originální pojetí portálu Česká placka“.

Co mám teď říci? Roky jsem se snažil, aby památkový časopis i web NPÚ měl špičkovou, světovou úroveň. Těžko si představíte ty složitosti všelijakých jednání, kdy ředitelé na nějaké poradě schvalují „layout“, zvažují, co je ideální landingpage, besedují o formátu, proč není dobrá A4, diví se, že není v časopisu ani na webu dosti zpráv o aktuálním dění kolem památek. Ale já vždy hleděl za sebe odevzdat maximum.

Česká placka je a bude mé útočiště pro testování korektních způsobů komunikace. Jsou tu i trochu vágní pokusy ze sféry slovníků a terminologií, jíž památková péče dluží snad až neuvěřitelně mnoho – mé námitky k tomu vznášené, jsou identifikovány jako zbytečné. Vždy se budu snažit vyjadřovat věcně. Předem děkuji za pochopení. Rád uvítám jakoukoliv spolupráci. Zařadím článek, přidám editora, budu reagovat na seriózní komentář.

Musím rád poděkovat četným spolupracovnicím i spolupracovníkům, i těm, kteří se mě případně zastali. Nebýt jich, této životní mety bych nedosáhl.

© Jan Sommer, 20180513-2140

2018/05/13 Posted by | publikační činnost | , , | Napsat komentář

Povrchové úpravy historických staveb (17. konference SpSHP 2018)

(Pracuje se… 20180512-1000)

Právě takto je specifikováno téma letošní, již 17. konference Sdružení pro stavebně-historický průzkum. Pořadatelé od počátku pravidelných konferencí zvolili přístup, kdy pro každý ročník vyberou nějaké specifické téma, jež z odborných důvodů lze považovat za aktuálně potřebné diskutovat či přínosné zdůraznit. Námitka, že by konference měla sloužit i prezentaci nejčerstvějších objevů apod., byla do značné míry logicky odvrácena s tím, že pro takové příspěvky je velký dostatek prostoru na pravidelných konferencích Dějiny staveb, pořádaných společností Evida na zámku v Nečtinách, v posledních letech pak Centru stavitelského dědictví v Plasech (letos proběhl již 19. ročník), jichž se účastní do značné míry shodný kádr odborníků.

Témata konferencí SpSHP jsou volena z různých hledisek, nejednou asi i podle toho, které téma se jeví jako dosud málo zpracovávané či je „přiživováno“ sérií novějších objevů. Z počátku se zdálo, že na konferencích asi zazní i úvodní příspěvky, které by třeba méně poučeným zájemcům poskytly nějaký ucelenější přehled po problematice (vývoj, typologie, terminologie, související památkové otázky, metody zkoumání a dokumentace). To se ale událo jen v malé míře… Většina autorů buďto prezentovala jeden či skupinu objektů souvisejících s daným tématem, pokud je v poslední době měli příležitost studovat, případně i vypracovala nějaké typologické zhodnocení (i když spíše jako oporu možné a jistě i potřebné diskuse). To vše bylo nepopiratelným přínosem.

Pisciotta (Itálie, Campania, Salerno), město

Ukázka barokní stavby, jejíž dokončovací práce se zastavily v polovině procesu povrchových úpravy asi někdy kolem roku 1700. „Naštěstí“ již pak nikdo neměl sílu „povrchovou úpravu“ dokončit nebo jinak památku vylepšovat. (Pisciotta, Itálie; to mi vlastně připomíná i potřebu nějak povzbudit hojně cestující odborníky k tomu, aby se dělili o posbíraná data…; když se to bude dělat v domluvě, velmi to podpoří šíření znalostí.)

Osobně se mi však trochu zdálo, že mobilizace zájmu převážné části zainteresovaných odborníků by přeci jenom mohla vyvolat chuť přispět k tomu, aby se pro obecnější zpřehlednění tématu spojily znalosti četnějších specialistů. Přijde mi, že na tom, že tato možnost zůstala nevyužita, mělo podíl několik okolností, jejichž kombinovaný vliv byl posílen obvykle velmi krátkým termínem na vypracovávání příspěvků. V možnostech Sdružení zřejmě nebylo vyhlásit výroční téma dříve, nežli na Valné hromadě, obvykle konané v únoru nebo v březnu, přičemž konference se koná v červnu. Tím bylo na vytvoření konferenčního příspěvku nebo panelu tak asi 3 měsíce času. Nicméně jen málokdy se podaří, aby zrovna byl poruce vybádaný materiál i pro materiálové sdělení, ale sestavení nějakého systematičtějšího přehledu problematiky je prakticky již mimo realitu.

Před pár lety došlo k tomu, že témata byla vyhlášena předběžně a nezávazně na více let dopředu. To by mohlo zlepšovat vyhlídky na komplexnější výstupy. Nicméně např. tím, že seznam témat není k dispozici na webu, se taková šance notně redukuje. Patrně by i přípravná „předkonference“ shrnující informace o tom, co je skutečně vhodné rozvinout, možná i navrhnout, jak by příspěvky mohly logicky na sebe navazovat, by nebyla od věci. Do takových „testů“ by se mohli zapojit i vysokoškolští studenti, nebo angažované skupiny na Facebooku apod. Nicméně je tu všeobecně přítomný tlak času, který nakonec rozhodne o všem.

Z takových a podobných důvodů jsem kdysi nadhodil možnost nevytvářet pracné syntézy tématu, ale jaksi „povrchněji“ přispět vytvořením orientační pomůcky v podobě hutného výkladového slovníčku významných termínů, případně se více věnovat těm, které nejsou jednotně používány s důsledky např. v podobě nedorozumění či vágnosti komunikace. Terminologický/výkladový slovníček by samozřejmě nijak nevylučoval zpracovat některou položku podrobněji apod. Pro „laiky“ či trochu jinak zaměřené specialisty by to mohla být šikovná orientační pomůcka (také by mohli identifikovat nejasnosti, které si zaslouží i jejich aktivní přispění). Přínosem by snad bylo i zpřehledňování komunikace či její jednoznačnost a spolehlivá srozumitelnost. Důležité by z tohoto hlediska bylo i doplňování odkazů na podrobnější výklady jinde.

Samozřejmě se přímo nabízí sestavit takový produkt na internetu, a to dokonce s několika velmi zásadními bonusy oproti např. tištěné verzi. Je možné kdykoliv průběžně obsah rozšiřovat a doplňovat, provádět aktualizace, reagovat na nové objevy apod. Jistě by nebylo od věci vhodným řešením (blog?) zájemce upozorňovat na aktuální zajímavosti, nové články apod.

Krč (P04), čp. 1929, Olbrachtova 62 (20180430)

„Moderní“ stavby jsou pohledově spíše „kapotou“ konstrukce sice inženýrsky dokonale odolné, ale o nějakém vztahu se „substancí“ se už nedá mluvit.

Čili si dovoluji předložit návrh začít s něčím takovým třeba zrovna letos. A od povrchu by se mohlo pokročit i k hlubším okruhům témat.

Ale zrovna tak jako v minulých letech nenaléhám…

Základní tématická osnova, vydaná pořadateli konference, by se mohla stát krom inspirace přednášejícím také kostrou možného slovníkového rozcestníku. Bylo by tak možné doplňovat i okrajové termíny, na které třeba nedojde v průběhu vlastního jednání a v následném sborníku. Možná by to tedy v tomto smyslu mohlo někoho inspirovat k domluvě na nějaké byť stručné spolupráci.

Název do jisté míry umožňuje rozvažovat i o tom, nakolik pořadatelé měli na mysli i určitý dvojsmysl, patrný v rozpětí mezi historickými úpravami historických budov a současnou péčí o tyto povrchy. Nejspíše jde o pohled na vývoj a historické doklady. Nicméně jsou výsledky takových výzkumů velmi často oporou „objektivního“ rozhodování o optimálním způsobu „obnovy“, konzervace, restaurování, doplnění, překrytí…

Povrch staveb nakonec nabízí mnohé výklady. Je v prvé řadě tou různobarevnou a rozličně strukturovanou slupkou, „membránou“, kterou zejména jsme schopní vnímat svými smysly, tedy především zrakem. Do značné míry při malém odstupu i hmatem (povrch hrubý či lesklý, vlhký či suchý, studený či vyhřátý, např. sluncem), poklepem (odhalujeme dutiny či degradaci pojiva apod.), někdy také čichem (tlející dřevo, plíseň ve sklepích, prohřátý prach v podkroví…).

Povrch staveb je tím hlavním, co nás poučuje o jejich slohových znacích, tím, na co se upínaly představy tvůrců i investorů, čemu se nakonec rovněž nyní uctívaná konstrukční substance musela spíše podřizovat. Dnes jsou z hlediska stavebně-historického zkoumání povrchové úpravy oporou poznávání slohového zařazení památky, ale jsou i svým způsobem bariérou naší touhy a potřeby posoudit materiálovou a technickou podstatu díla. Přitom jsou ale i jakousi membránou, kterou k nám v náznacích pronikají právě „zprávy“ o různých dřívějších změnách staveb, o statických poruchách, následcích provlhnutí konstrukcí. Můžeme tak pomoci i k optimální volbě případně potřebných modernizačních zásahů. V případu poškození či aktuálních zásahů do povrchu (sejmutí omítek) můžeme pozorováním získávat informace o jinak ukryté konstrukci objektu, a to stále pouhým pozorováním povrchu, aniž bychom do něj např. hloubili sondy apod.

Tematické rozdělení povrchových úprav historických objektů

(podle propozic konference, s doplňky)

1. Podle typu prostředků a obecného způsobu aplikace

Nátěry – natíraná tenká vrstva; Omítky a lité nebo dusané vrstvy – nanášená silnější vrstva; Obklady – mechanicky připevňovaná vrstva; Glazura/smalt/galvanizace – slinutá integrovaná vrstva.

+ Zde bude škála ve „stavebně-historické encyklopedii“ rozšiřována. Např. obklady se upevňují  typicky „fyzikálně-chemicky“ pomocí tmelů, lepidel… A samy o sobě jsou nejrůznějšími způsoby vyráběny. Nejen glazováním či smaltem, ale zejména je podstatná jejich materiálová skladba. U nátěrů je třeba sledovat i způsoby nanášení (nátěr štětcem, válečkování, nástřik. Patrně sem budou zařazeny např. dřevěné obklady jako deštění / táflování.

čp. 276/III, Mostecká 17, Malá Strana, Praha 1

„Povrchové úpravy“ při mnoha „rekonstrukcích“ památek končí bez většího zájmu v kontejneru a dnes následně v drtičce… Zde „materiál“ z domu v Praze na Malé Straně (zřejmě je převážně „novodobý“ – vidíme např. probarvované „terazzo“ asi tak z 20. nebo 30. let 20. století).

2. Podle důvodu pořízení povrchové úpravy

Ochranný – ochrana před degradací a klimatickými vlivy; Funkční – mechanická kvalita povrchu; Izolační – dáno funkčním nárokem prostoru či stavby; Dezinfekční – hygienický požadavek užívání; Estetický – výtvarný a architektonický záměr.

+ Estetická stránka by asi vydala na samostatný bod, a to v široké polaritě od ušlechtilých povrchů, až po líce staveb, které dodnes existují bez povrchu, který byl původně plánován (třeba proto, že vyschl zdroj financí). Vlivům stylových proměn asi bude věnován značný prostor v konferenčních příspěvcích.

+ Sem by pak mohly spadat různé historismy a snahy po zachování autentického „řešení“, vrcholící od 19. století „uvědomělou“ památkovou péčí. Rovněž tak exotismy v důsledku importů z objevitelských či obchodních cest (inspirace z Číny, Japonska, Indie…).

+ Snad také zdi bez jakékoliv finální povrchové úpravy jsou stejně významným svědectvím.

3. Podle druhu materiálu, na němž jsou aplikovány

Kámen, dřevo, nepálená a pálená hlína, kovy, sklo, kompozitní materiály (zdivo, omítka, beton).

4. Podle konstrukce, na niž jsou aplikovány

Stěny (sloupy, pilíře, rámové konstrukce), stropy, klenby, podlahy, krovy, střešní plášť, rámování otvorů, výplně otvorů.

+ Součástí povrchové úpravy v určitých případech jsou jako řekněme podkladová vrstva i líce zdiva, protože ukrývají např. podřadnější lité vnitřní zdivo apod.

5. Podle materiálového složení aplikované povrchové úpravy

Pojivo na bázi vody, vápna, ethanolu, oleje, fermeže, asfaltu, vodního skla. Organické a anorganické druhy pigmentů a plniv. Kámen, dřevo, hlíny, kovy, sklo, tkaniny, přírodní materiály.

+ Některé součásti povrchových úprav mohou vést ke škodám na „substanci“ samotné (typicky neprodyšné betonové omítky, dehtové penetrační nátěry apod.).

Jezeří (MO), zámek

Omítka nanášení na latě. Zámek Jezeří, asi konec 18. století?

6. Druhy technologií řemeslné aplikace

Natírání, stříkání, lití, tupování, máčení, nahazování, natahování, sypání. Řemeslné postupy a používané nástroje.

Jezeří (MO), zámek

Nosná konstrukce a materiálové provedení omítkového profilu římsy divadelního sálu na zámku Jezeří.

7. Proces života povrchových vrstev a jeho stopy

Stopy stáří, degradační zásahy a poškození, druhotné úpravy a opravy, graffiti, depicti.

čp. 170/III, Sněmovní 15, Praha, Malá Strana

Odření většiny dosavadních převrstvených povrchových úprav dopravními prostředky v úzké historické uličce v Praze na Malé Straně.

+ Na povrchu staveb se v různé míře projevují i stopy změn či degradace „nosné“ konstrukce. To je právě často velmi podstatné z hlediska SHP, neboť např. praskliny či různé stopy provlhnutí konstrukce i povrchové úpravy nejednou pomáhají identifikovat různě staré úseky zdiva a rozdíly v použitém materiálu zdiva apod. Čili jde také o to, že povrchové úpravy mnohdy měly za úkol zahalovat nesourodost upravovaného objektu, rozšíření stavby, nástavbu patra…

+ Celkem podstatným druhem následných úprav (aspoň z hlediska památkové péče) jsou i různé sondy, „analytická okénka“. Přitom jde také o jaksi „mapování“ proměn „objektu“, čili řekněme koncepci nějaké „časové osy“, rozvíjené nejen ode dneška do budoucnosti přidáváním např. informací z produkce OPD, ale i do minulosti, kde je úkolem hledat doklady důvodů nynější „redakce“ povrchu objektu.

+ Sledování takových stop a sběru dokladů je třeba věnovat pozornost i proto, že každá oprava výpověď o minulých verzích povrchové úpravy, ale i o vlastnostech nosné konstrukce více méně zkreslí, znejasní, umlčí…

+ K takovým dokladům proměn patří též pekování, obvykle sloužící ke zdrsnění ponechaných částí starší povrchové úpravy či míst, kde bylo třeba tuto úpravu odstranit.

Jezeří (MO), zámek

Graffiti. Zámek Jezeří.

+ Na povrchu staveb figurují i nejrůznější označení – ulic, ukazatelů směru, vlastníků, provozovatelů, polepy, plakáty. Cedule jsou různě upevňovány (na špalíky, lepením).

+ Možná nějak s povrchovými úpravami souvisejí i různé dočasné ozdoby či funkční doplňky (rolety, přístřešky).

+ V posledním cca století jsou povrchy často poškozovány „instalacemi“ vodovodů, plynovodního potrubí, nejvíce pak elektrickými rozvody a zařízením.

+ Šmouhy či oděr již byly tématem jedné z konferencí. To tak trochu podporuje právě ideu oborového slovníčku, který bude možné během let dle témat konferencí rozvíjet.

8. Instrumentální metody pro výzkum povrchových úprav

Metody dokumentace, průzkumu a analýz včetně současných progresivních možností nedestruktivního operativního terénního průzkumu. Zároveň ale i potřeby katalogizace pořízené dokumentace a zpřístupnění nebo problematika správného názvosloví.

Vysoký Chlumec (okres Příbram), skanzen

Pokročilé dokumentační metody nebudou v každé situaci dostupné. Nicméně prakticky vždy, je-li to jen trochu časově či technicky proveditelné, má být ve snímku, který údajně dokumentuje barevnost, vložena „standardní barevná škála“. I když zde jsou dokumentovány jen otisky latí, jež armovaly původní kožich srubu. Na škálu se naprosto nemá chmatat, jak to vídáme na snímcích některých vstřícných dokumentátorů. Ale i ochmataná, ošoupaná a vyšisovaná škála je lepší nežli nic (aspoň dokládá základní pochopení pro věc, snad v brzku následované pochopením potřeby vybavit dokumentátory tímto minimálním nástrojem pro exaktní práci).

+ Slovníčkový přehled by asi mohl obsáhnout i běžně známé metody, kterými logicky nebudou mít účastníci konference důvod se zabývat. Vlastně by dával možnost např. stručný výklad „tezauru“ propojit právě i s detailními informacemi v předneseném konferenčním příspěvku.

+ Katalogizace asi bude možná jen „zdola“. Zdá se, že památkové informační systémy se stále budou prioritně věnovat vymezení hranic památek a evidenci jejich „právních stavů“ apod. (i když takovou hranicí je z určitého pohledu i povrchová úprava památky samotné).

+ Zpřístupňování informací centrálně asi není ani ničím cílem. Zpracovatelé průzkumů a jiní držitelé informací by měli usilovat o co nejširší zpřístupňování vhodnou formou (to se zřejmě týká hlavně kvalitních popisů, lokalizace, dobře srozumitelné a informaticky udržitelné obrazové dokumentace, co nejméně závisející na aktualizovaných verzích prohlížečů apod.).

+ Základem čehokoliv v souvislosti se „správným názvoslovím“ by se měla stát právě nějaká „encyklopedická“ stránka. Ta by měla ovšem cíleně vytvářet nástroje k přehledné práci s různými dobovými či regionálními termíny apod.

9. Význam povrchových úprav pro hodnotu a ochranu historických staveb

Hodnoty vizuální, ochranné, památkové, emocionální, sociální, hodnoty hmotného pramene, sémantika vizuálního vjemu.

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Bědný úlomek „tvrdé“ omítky zbořeného „Kozákova“ domu na Václavském náměstí v Praze.

+ Za pozornost asi stojí i někdy značně radikální „rekonstrukční“ zásahy k revokaci „původní“ či jiné vhodné „spolehlivě doložené“ minulé podoby, jíž bývají obětovány následné vrstvy nejednou jen s povšechnou dokumentací a hodnocením (to souvisí s nemohoucností ve smyslu „katalogizace“ – viz bod 8). Kromě záznamu a prozkoumání stratigrafie dřívějších vrstev je třeba se dopracovat ke „kontinuálnímu“ sledování toho, jak se památka upravuje v naší době.

+ Obětované vrstvy. Ochranné vrstvy.

+ Analytická „řešení“. Odkryté části starších vrstev. Prezentované sondy.

Paestum (Itálie, Campania, Salerno)

Prezentace celého souvrství povrchové úpravy na vrcholné řemeslné a umělecké úrovni. Paestum. Současně ukázka boje o udržení vrstev vydaných vykopáním všanc povětří, byť „jen“ subtropickému…

+ Odlišitelnost doplňku. Replika. Kopie. Náhrada.

+ 10. Poznání jako opora rozhodování o dalším zacházení s památkou

+ 11. Typy nálezových situací

+ Asi stojí za samostatnou pozornost.

+ Možná sem lze zařadit i úseky povrchů sejmuté např. ze zanikajících památek a umístěné v muzeích (fresky, mozaiky…). Transfery.

+ 12. Nové vrstvy se stávají součástí informací o památce již v momentu svého vzniku

+ To by mohla být určitá nová rovina pohledu na historicitu památky, kterou již „jen“ nezkoumáme jakoby na pitevním stole, byť s ohledem na její nezadatelnou autenticitu, ale chápeme jaksi synchronně její současné „vrstvy“ a informace o nich vkládáme do informační „reprezentace“ objektu.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

„Aplikace“ „sanační“ omítky na zdivo barokního malostranského paláce v Praze po té, co bylo vše předchozí úzkostlivě vyškrabáno až do hloubi spár.

+ 13. „Nad“povrchové úpravy

+ Často efemérní překryvy (např. vlajkosláva), nebo např. porosty, zajímavě či až překvapivě měnící vzhled během roku. Přitom někdy poškozující „vlastní“ povrchové úpravy objektu.

Treláž

Chátrající konstrukce treláže upevněná na „tvrdé“ „břízolitové“ omítce. Na funkcionalistických vilkách z jejich jižní strany se často pěstovalo bílé i „psí“ víno.

+ Treláže.

+ 14. Odkazy

+ Asi by nebylo od věci dělit se o možná i nějak komentované či hodnocené odkazy na weby či odbornou literaturu (metodiky, specializované články).

+ Co se týče webů, mohlo by se jednat jak o specializované stránky vědeckých týmů, tak např. i o skupiny na Facebooku, kde nejednou „proběhnou“ zajímavé aktuální poznatky, netypická zjištění.

+ 15. Komunikace

+ Oboru by mohlo prospět otevření prostoru nějaké operativnější cesty sdělování informací. Na internetu by se mohlo jednat např. o blog, shrnující operativní reporty o zajímavých nálezech, jež by tak případně mohli zhlédnout i další specialisté.

2018/05/11 Posted by | analýza památek, participace, terminologie | Napsat komentář

Pozlatit památkové vzdělávání – Zlatá placka pro všechny, kdo předávají informace o hodnotách kulturního dědictví a metodách uchování památek

Významné památkové dny v roce bývají příležitostí k oceňování odborných přínosů v oboru památkové péče – při záchraně památek, jejich výzkumech či „interpretaci“. Tak tomu zpravidla je i při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS. Jenže památkáři „jako takoví“, historici architektury a uměn, archeologové apod. z toho většinou nějak vypadávají…; když jsem se optal, zda bude letos podobně jako loni MK oceňovat vybrané odborníky zejména za celoživotní nebo nějak aktuálně speciální přínos k ochraně památek, dozvěděl jsem se nepřímo, že ceny památkářům jsou prý udíleny ob rok – tak jsem to tedy vzal jako podnět k úvaze o tom, že má cenu pokračovat v imaginárním udílení imaginárních cen, hrdě nazvaných Zlatá placka.

Cena je to sice imaginární, ale má již déledobější imaginární tradici, protože vznikla před lety právě jako osobní reakce na to, že MK tehdy ustalo ve vyznamenávání osobností památkové sféry. Nyní sice NPÚ udílí ceny Patrimonium pro futuro, ale ty se zaměřují přeci jenom na ocenění lidí mimo památkovou péči, kteří se zasloužili o záchranu památky ve své správě či vlastnictví, čili tak nějak přistoupili na památkové priority a často s velkým vlastním nasazením zachránili nějaký objekt. Cena je tak jak oceněním, tak vystavením následováníhodného vzoru na odiv. Nakonec i objekty, které byly na cenu PPF nominovány, jsem prezentovány na webu NPÚ v jistě sledované rubrice „Inspirujte se“; nepochybně je vhodné moci dalším vlastníkům památek před jejich opravou ukázat výhody citlivého přístupu. To je velmi vhodný účel takového ocenění (podobně jsem již dříve poukazoval na vzory podobných cen např. v řadě spolkových zemí Německa, posléze i na Slovensku a jinde; s velkou pompou a dotacemi např. v Anglii).

U nás jakoby chyběl zájem památkové „obce“ vděčně ocenit zasloužilé osobnosti oboru. Nakonec i „osobní“ ocenění PPF je udíleno i lidem působícím zcela mimo obor, nejspíše nějak jinak o obor zasloužilým.

European Heritage Awards Ceremony 2017 - After the Ceremony

Vzdělávací projekty NPÚ již došlo uznání o udělením ceny Europa Nostra pro rok 2017 (Foto)

Z takových a podobných důvodů byla imaginární Zlatá placka dosud imaginárně udílena významným osobnostem. Ale výběr byl do jisté míry poznamenán vlastním rozhledem při sběru nominací, i když jsem se pokoušel vyzývat (např. via FB) lidi v mém dosahu, aby mi pomohli navržením dalších zasloužilců. Tak byl nakonec důsledkem výběr sice špičkových osobností, ale alespoň z mého pohledu pak chybí jistota, jestli jsem nevynechal někoho důležitého jen proto, že jsem o něm dosti neslyšel apod.

Tak jsem si nyní sdělil, že cenu udělím určité sféře památkových odborníků, aktivně pracujících v nějaké oblasti, která podle mého není tak úplně po zásluze doceněná. Ne, že bych to mohl tímto „aktem“ změnit. Jen jsem se chtěl pokusit ukázat, co bych si představoval stavět jako důležité pro současnost i budoucnost oboru památkové péče. Celkem mi nyní „nahrálo“ téma vyhlášené ICOMOS pro letošní Mezinárodní den památek a historických sídel. Stala se jím (nejen) mezigenerační sdílení znalostí o významu kulturního dědictví a přístupech k jeho ochraně. Protože toto lze nakonec považovat za velmi zásadní pro celé chápání památek v nejširším společenském měřítku, ale také pro to, jak budou památky zvažovány třeba ve volebních či vládních programech politických představitelů, jaká bude jejich pozice v těžkém boji „proti“ zájmům developerů, ale i pro to, jak budou schopní pro své kulturní angažmá co nejširší skupiny lidí „v místech“ využívat památky pro udržování „lokálního“ života a tradic, jakož i pro to, jak budou oceňovány i požadovány výsledky vědeckého zkoumání památek při posuzování nejrůznějších záměrů.

Lidé, kteří se zabývají památkovou „edukací“ došli v oboru památkové péče určitého uznání a podpory až v posledních několika letech. Naštěstí se však grantových aj. možností chopili lidé pro tyto potřeby svou minulostí velice dobře připravení. Až nečekaně rychle tak byla vybudována síť edukačních „laboratoří“ na několika pracovištích NPÚ i na několika hradech či zámcích ve správě NPÚ. Do práce se metodicky i prakticky zapojili také zástupci vysokých škol (pedagogických i jiných). Nelze samozřejmě pominout ani to, že již v předchozích letech stále sílil význam vysokých škol při výchově památkově angažovaných archeologů, historiků, architektů, restaurátorů, chemiků apod. Také v památkovém ústavu si již před desítkami let několik osobností tyto potřeby pro budoucnost oboru i památek uvědomovalo, ale jejich pozice a přínos byly především výsledkem neobyčejného osobního nasazení v situaci, kdy si sám obor a jeho instituce tyto naléhavé kontexty nepřipouštěly a do jisté míry jim i bránili.

Dnes vycházejí z vysokých škol desítky odborníků každým rokem, další jsou již velmi dlouho připravováni v postgraduálních a rekvalifikačních kurzech, organizovaných NPÚ. K tomu se v posledních letech přidávají nejrůznější spolky, např. na základě podpory různými granty. To se jistě bude projevovat např. v počtu turistů navštěvujících památky, ale v postupně účinnější ochraně památek.

Proto je až nyní v květnu 2018 (trochu opožděně po termínu MDPS) imaginární Zlatá placka imaginárně udělena všem, kdo se jakkoliv energicky a vytrvale věnují výchově lidí k úctě ke kulturnímu dědictví již od základních škol, pořádají přednášky, vycházky či výlety, publikují kvalitní literaturu (off- i on-line), organizují výstavy s doprovodnými programy pro školáky i dospěláky, seznamují s výzkumy i s aktuálními opravami památek na internetu, v rámci různých dnů otevřených dveří či sond apod.

Je to neobyčejně potřebná činnost, zasluhující uznání ze strany jak kolegů (každý nemá talent vyučovat či publikovat), tak státního aparátu, nakolik je jeho úkolem kulturní hodnoty „propagovat“ i hájit ku prospěchu současníků i následujících generací…

Imaginární udělení ZP není nijak reálně oceněným sdělováno.

© Jan Sommer, 20180508

2018/05/08 Posted by | Zlatá placka | | 1 komentář

Kubismus, purismus, funkcionalismus (vs. funkčnost), geometrická secese, moderna… Možná nám ohrožený Libeňský most pomůže si v tom udělat jasno

Mánesův most, Praha, Staré Město

Kubismus u Mánesova mostu v Praze. Korigováno zřejmě v souvislosti s budováním garáží pod Palachovým „náměstím“.

/01/ Vcelku víme z odborné uměleckohistorické literatury, že hranice mezi jednotlivými styly meziválečné architektury jsou těžko jasně stanovitelné časově i stylově (inspiračně). (Během oněch 20 let došlo k neuvěřitelně dynamickému vývoji v několika souběžných i se protínajících liniích.)

/02/ Užívání různých takových „značek“, škatulek, patří k nedílným znakům literární interpretace (nutné je to např. v učebnicích, slovnících…). Mohlo by pomáhat při orientaci ve výrocích, kdyby však pisatelé i adresáti sdělení viděli hranice ve stejných místech.

/03/ K tomu by mohlo být výhodné např. vždy takové záchranářské kampaně či přímo bitvy za zachování využít k doladění výkladového slovníku dějin umění, stavitelství a památkové péče. Místo toho se ovšem i odborníci nechávají médii, která jim najednou jakoby pečlivě naslouchají, unášet k neurčitému vysvětlování, jak kdo obsah některého pojmu chápe, přičemž hlavní na tom je, aby čtenáři „pochopili“, že právě toto chápání je správné, kdežto ostatní se pletou, málo vědí, „zavádějí“…

/04/ Nicméně v tom tempu, jakým se „komunikace“ kolem Libeňského mostu „vyvíjí“, nakonec není na nějaké pozastavení či bilanci ani chvilička… (Zřejmě s chutí s těmito nejasnostmi mediálně pracují i političtí představitelé, když shazují nějaký názor operující s kubismem, když přeci jiný odborník, dokonce známý z televize, sdělil, že most kubistický není – tím méně by mohl platit za kubistický unikát…)

/05/ Možná by nebylo od věci podívat se i na obecně sledované slovníkové zdroje, jakým je dnes hlavně Wikipedie. Jednou z jejích hlavních předností je, že kdokoliv, vč. třeba akademiků či vědců výzkumníků z oblasti památkové péče může nepřesnost opravit, doplnit lepší dobový citát, odkaz na kvalitní literaturu apod.

/06/ Podobně jsou takové hektické aktuální debaty „testem“ chápání pojmů jako rekonstrukce, údržba, replika, kopie, autenticita, historicita, unikát, substance… Ale ještě spíše testem ochoty a schopnosti se na přesném významu domluvit a ve prospěch úspěšné výměny názorů a rozumného kultivovaného konečného postupu, přínosného pro historické dědictví, slevit z poučování odborných oponentů.

© Jan Sommer, 20180426

2018/04/26 Posted by | architektura, dějiny památkové péče, ohrožení památek, terminologie | , | Napsat komentář

Everybody's Libraries

Libraries for everyone, by everyone, shared with everyone, about everything

Románico en Ribagorza

Inventario de las construcciones total o parcialmente de época románica de Ribagorza

Doing History in Public

A collective project by historians for the public

Stiftung Kirchenburgen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Průzkumy krovů

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

IHBC NewsBlog Archive

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Marta-Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

READ Project

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Chris Kolonko

Archaeologist and Second World War Defence Specialist

FOLLOWING HADRIAN

I came, I saw, I photographed... follow me in the footsteps of Hadrian!

Roman Abušinov

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Iconclass Blog

Sharing stories about ICONCLASS

Avon Valley Archaeological Society

Discovering the Avon Valley's past

The AVAS Blog

Avon Valley Archaeological Society

following hadrian photography

I came, I saw, I photographed…

Palios

Arte e iconografía de las religiones

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Blog de Románico

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.