Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Nadčasovost památkových informací?

Pseudoformalistická mikrorecenze

§1 V Památkovém katalogu se časové údaje o platnosti či vytvoření informací objevují částečně systematicky – to se týká zejména informací o platnosti zákonné památkové ochrany (datum prohlášení, zrušení prohlášení apod.) – částečně však jen výběrově a nahodile. To zejména platí pro absentující údaj o poslední editaci, takže nejsme informováni o době, ke které se vztahuje obsah „hesla“ v té podobě, jak je právě zkoumáme, či dokonce nějak právoplatně používáme. Přitom z reakcí vyhledávačů apod. je zřejmé, že se nějaké změny dějí, ale nelze již nijak ověřit, zda se jednalo o nápravu překlepu, nebo o nějakou významnější aktualizaci, doplnění, rozšíření, „porcování“ (např. areálu na součásti = objekty apod.)… Mnohé z toho přitom má podstatný věcný dopad. (Zcela výjimečně je uvedena datace textu u „výstupů“ některých vědeckovýzkumných projektů, pokud jsou zařazeny do PK.)

§2 Snad jako drobnou ilustraci tohoto „problému“ lze zmínit napohled okrajovou a v běžném hovoru celkem srozumitelnou formulku „v současnosti…“:

scrs200428-pk-soucasnost

Obr. 1. „Bezčasový“ údaj v Památkovém katalogu https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-myslivna-18974176: „V současnosti je dokončována celková rekonstrukce objektu.“

§3 Platí příslušný údaj v momentu, kdy jej čteme? Nebo je staršího data a oprava již byla dokončena? Případně – bude ponechán v této podobě i po dokončení opravy? (Pak by v podobném informatickém „duchu“ mohl být „aktualizován“ do podoby „nedávno“, „v minulém roce“ apod.)

§4 Zde by bylo jednoduchým „řešením“, velmi snadným, a přitom finálně spolehlivým, napsat např. „v roce 2020 je dokončována…“.

§5 Současně by měla být vytvořena nějaká možnost zjistit (resp. tedy spolehlivě vidět) alespoň datum poslední aktualizace údajů PK. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby se daly prohlédnout předchozí verze „hesla“, ale to by mohlo mít i nějaké právní souvislosti, které nedovedu posoudit, tak bych asi nerad nenaléhal…

§6 Problém je možná pro editory obsahu PK „neviditelný“, protože v jejich interní verzi tyto údaje obsažené jsou, takže nemuseli vůbec na takovéto „malicherné“ problémy narazit.

§7 Tyto časové údaje mají i souvislost odbornou, když např. v nějaké stati (třeba i fundovanější, než toto postesknutí) jsou citovány z PK údaje o památce či o její ochraně a odkazují na PK jako na zdroj a korektně přitom uvádějí časový údaj; čtenář za nynějšího stavu v zásadě nemá možnost ověřit „zdroj“ citace. (Prakticky je asi jediným technickým řešením převzít citaci celou z PK.)

© Jan Sommer, 20200428

2020/04/28 Posted by | evidence památek, Památkový katalog | , | Napsat komentář

Historizující návrat k historickému historismu. Základní škola ve Velké Bíteši, Tišnovská 115

Velká Bíteš (okres Žďár nad Sázavou), čp. 115, Tišnovská. Škola

(§1) V diskusích o zacházení s památkami a o způsobech jejich oprav velmi často znějí preference moderního, odlišitelného „vstupu“. Že by případný doplněk apod. měl být raději kontrastní, jasně odpovídající době svého vzniku, a hlavně ne mystifikující ohledně doby svého stáří, stylového zařazení. A měly bychom se také vyhýbat „restitucím“ stavů již minulých, převrstvených.

(§2) Zvláštním příspěvkem k diskusím může být rekonstrukce školy ve Velké Bíteši, čp. 115, Tišnovské ulici (ve městě je ještě několik dalších školních budov).

Velká Bíteš (ZR), čp. 115, Tišnovská (Památkový katalog NPÚ)

Obr. 1. Situace komplexu školních budov na mapě Památkového katalogu. Zdroj – upraveno.

(§3) Nejsem zasvěcen do detailů projektu.1 Jen jsem při průjezdech touto lokalitou docela s úžasem pozoroval velkorysý „návrat“ historických historizujících forem, dosud při pohledu na „oholenou“ fasádu zcela nepředstavitelných.

(§4) Patrová stavba situovaná na mírné vyvýšenině je dominantou parčíku a frekventované křižovatky severovýchodně od komplexu obzvláště pozoruhodného opevněného kostela. Základní kámen školní budovy byl položen v roce 1902 a vzdělávání zahájeno zřejmě ve školním roce 1905.2 Tvarosloví bylo použito výrazně tradicionalistní, novorenesanční, odpovídající významu, který byl v té době přiznáván školní výchově mladé generace (stavba připomínala zámek či knížecí palác).

Velká Bíteš (ZR), čp. 115, Tišnovská (asi 1903)

Obr. 2. Pohlednice s fotografií ze slavnostního otevření školy (údajně 1905).

(§5) Zřejmě v roce 1974 vznikla „úprava“ s holou fasádou s břízolitovou omítkou, kde zůstaly zachovány jen mělké rizality v ose západního vstupního průčelí a na nárožích jižní fasády, kvádrový sokl a zjednodušená hlavní římsa. Zřejmě někdy v posledních desetiletích byla ještě vyměněna okna. Nejspíše smím odhadnout, že „modernizovány“ byly i interiéry, ale tam jsem nezavítal.

Velká Bíteš (ZR), čp. 115, Tišnovská (201203)

Obr. 3. Stav před poslední rekonstrukcí (Google Street View, 2012 – upraveno).

(§6) Nynější „projekt“ byl rozdělen do dvou počinů. Západní část při Tišnovské ulici byla celkem překvapivě navrácena do historické podoby z počátku 20. století.

Velká Bíteš (ZR), čp. 115, Tišnovská (20191004)

Obr. 4. Stav při dokončování rekonstrukce objektu Tišnovská čp. 115 (20191004)

(§7) Bylo doplněno (po zateplení?)3 plastické členění fasád, ale především výrazně „aktualizována“ novější východní část při ulici Za Školou. Vzniklý kontrast mě příliš neoslovil – za sebe bych dal přednost tomu, aby se zde hledalo spíše nějaké „propojení“ v rámci „kontextu“ se stavbou při Tišnovské ulici, ale chápu, že nějak se to rozhodnout muselo (mohla sehrát roli i snaha o „zviditelnění“ výsledků dotace).

Velká Bíteš (ZR), čp. 115, Tišnovská (návrh revitalizace 2017; Stanislava Fixelová)

Obr. 5. Vizualizace (2017). Pohled od jihu (Zdroj: web školy. Autor: Stanislava Fixelová)

(§8) Ovšem právě toto rozhodnutí je také ilustrací ideově stylistických zvažování i ve vztahu k historickému prostředí. Do takových úvah samozřejmě vstupují i obavy z toho, že se investor, projektant či památkáři ocitnou v podezření, že usilují o skanzenifikaci.

Velká Bíteš (ZR), čp. 115, Tišnovská (20191004)

Obr. 6. Nově zřízený střešní štít rizalitu nad vstupem v ose západního průčelí. (20191004)

(§9) Tak či tak se zde zřejmě jedná o pozoruhodné řešení, které lze z hlediska kultivace prostředí historických sídel vyzdvihnout. Samozřejmě s rezervou k nadbytečné výraznosti modernosti východní části komplexu budov.

© Jan Sommer, 20200406

Poznámky

3/ Bohužel nyní nedohledám fotky pořízené během opravy z lešení. Asi jsou zcela ztraceny.

 

2020/04/06 Posted by | opravy památek, rekonstrukce | | Napsat komentář

Výběr památkových jubileí 2020

Na stránce se (teprve) pracuje… (Za případné doplňky či upozornění zde v komentářích či v SZ na FB jsem předem vděčen.)

Při použití si laskavě údaj ověřte z dalších zdrojů.

*

Ottavio Broggio, architekt 350 * 2.1.1670
Arthur Brausewetter, architekt, konzervátor 100 † 5.1.1920
Alois Kubiček, historik architektury, památkář 50 † 8.1.1970
Bohumír Jan Dlabacz, autor slovníku umělců 200 † 4.2.1820
Věra Anna Kvasová, archivářka, památkářka 100 * 1.3.1920
Miroslav Míčko, historik umění 50 † 1.3.1970
Marie Benešová, historička architektury 100 * 2.3.1920
Řehoř Thény, sochař 325 * 4.3.1695
Josef Břenek, sochař, restaurátor (Tišnov) 200 * 4.3.1820
Giovanni Battista Alliprandi, architekt 300 † 13.3.1720
Erich Hubala, historik umění 100 * 24.3.1920
Bohuslav Fuchs, architekt 125 * 24.3.1895
Jan Slavíček, malíř 50 † 5.4.1970
Raffael Santi, malíř 500 † 6.4.1520
Václav Richter, historik umění, teoretik památkové péče 50 † 7.4.1970
František Dvořák, historik umění 100 * 17.4.1920
Václav Levý, sochař 150 † 30.4.1870
Marek Nonnenmacher, truhlář v Praze 300 † 2.5.1720
Josef Mánes, malíř 200 * 12.5.1820
Antonín Slavíček, malíř 150 * 16.5.1870
Bedřich Wachsmann, malíř, architekt 200 * 17.5.1820
Ladislav Lábek, etnograf, muzejník 50 † 26.5.1970
Johann Philipp Jöndl, architekt, stavitel, pedagog 150 † 5.6.1870
Milada Radová-Štiková, historička architektury 100 * 7.6.1920
Ferdinand Velc, znalec a propagátor památek na Slánsku 100 † 1.7.1920
Miloslav Chlupáč, malíř, sochař, restaurátor 100 * 10.7.1920
Jiří Kotalík, historik umění, ředitel NG 100 * 22.7.1920
Jiří Josefík, ak. mal., restaurátor 100 * 29.7.1920
Pavel Šopák, historik umění, památkář 50 * 31.7.1970
Ladislav Šaloun, sochař 150 * 1.8.1870
Josef Vítězslav Šimák, historik, vlastivědec 150 * 15.8.1870
Vinzenz Luksch, historik umění, památkář 100 † 18.8.1920
Hubert Ječný, historik umění, archeolog 100 * 19.8.1920
Ludvík Baran, etnograf, fotograf 100 * 23.8.1920
Otakar Máčel st., architekt, etnograf, památkář 100 * 25.8.1920
Václav Levý, sochař 200 * 14.9.1820
Vlasta Dvořáková, historička umění, památkářka 100 * 19.9.1920
Prosper Mérimée, památkář, spisovatel 150 † 23.9.1870
František Zuman, historik 150 * 2.10.1870
Viktorin Šulc, architekt 150 * 9.10.1870
Adolf Loos, architekt 150 * 10.10.1870
Dagmar Hejdová, historička umění, archeoložka 100 * 18.10.1920
Jiří Kynčil, archivář, památkář 100 * 11.11.1920
Josef Mauder, sochař 100 † 15.11.1920
Antonín Hejna, archeolog 100 * 20.11.1920
František Antonín Thun-Hohenstein, mecenáš, historik umění, památkář 150 † 22.11.1870
Jiří Kostka, historik umění, památkář 100 * 29.12.1920

*

© Jan Sommer, 20200402

2020/04/02 Posted by | dějiny památkové péče, personálie | | Napsat komentář

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě si zaslouží i pozornost památkářů

1/ Možná by jej památkáři měli více vyzdvihnout, ale asi se to bere tak, že když i vrcholnou osobností a představitelkou české památkové péče je významná odbornice a badatelka, mají „splněno“. Snad tomu tak opravu je.

2/ V souvislostech památkové péče se angažuje mnoho vynikajících odbornic. Je pravdou, že jsem během let vlastně ani nezaznamenal nějaké „genderové“ nesrovnalosti na odborných konferencích, při organizaci výzkumů apod. Nicméně nemohu vyloučit, že k nějakým atakům či nelibostem mohl někdo poklesnout. Je také možné, že i já jsem někdy mohl někomu připadnout málo vstřícný.

3/ Některé památkové vědátorky významně ovlivnily celý stav ochrany kulturního dědictví dnes. Mně vždy vytane na mysli především paní docentka Milada Radová-Štiková; letos si připomínáme 100 let od jejího narození. Právě ona však je příkladem „politického“ nedocenění až deptání. Přesto svou morální pevností i odborným soustředěním a nasazením ovlivnila řadu lidí z generací, které v současnosti významně působí v památkové sféře.

Paní docentka Milada Radová-Štiková v kruhu svých žáků a přátel v roce 1990

4/ Samozřejmě bych takto nerad opomíjel řadu dalších památkových badatelek, často ovšem začleněných do „garantských“ pozic památkové organizace, ale současně velmi aktivně působících v řadě výzkumných projektů v NPÚ, ale i akademických aj. výzkumných institucích.

5/ Zaslouží obecné uznání, ale i zájem o výsledky jejich práce. Ale také nadšenou pracovní součinnost, kde to jen jde. Bude mi potěšením, kdykoliv bych na to sám stačil…

© Jan Sommer, 20200211

2020/02/11 Posted by | glosa, osobní zprávy, památkář | , | Napsat komentář

Zamaskovaná gotika na Zbořenci

Fragment gotického portálu v areálu zaniklého kláštera křížovníků Božího hrobu Na Zderaze v Praze na Novém Městě.

2/ Klášter dvakrát zanikl a mnohokrát byl přestavován. Viditelných reliktů na místě zůstává několik málo. Skrytě v konstrukcích nynějších staveb (zejména domu čp. 275/II) jich bylo několik odhaleno dříve v minulém století a část z nich je „prezentována“ „in situ“ na zadním dvoře domu. V roce 1904 byly při prakticky barbarské demolici barokního kostela získány nějaké středověké i barokní relikty (či odlitky – např. barokních pilastrových hlavic apod.), jež jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Další rozsáhlé zprávy nepochybně budou časem získány při „záchranných“ archeologických výzkumech, ale i při sledování stavebních úprav existujících objektů, jak v uvedeném domě, tak i v areálu Techniky.

čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha (20200121)

Obr. 1. Úsek zdi s ukrytými relikty poškozeného gotického portálu.

3/ Jedním z posledních významnějších reliktů je část ostění gotického portálu, nyní existující na dvoře Techniky. Zvláštní na něm však je to, že vlastně nikdo neinformovaný jej nerozpozná. Na první pohled bychom mohli myslet, že se jedná o nějaký zbytek ohradní zdi, možná stěny jakékoliv stavby, jejíž význam nemáme podle čeho posoudit, docenit. Zvláštní jsou výrazná zkosení hran, ale jejich důvod bez dalšího sotva kdo může uhodnout. Protože se tu stavebně upravovalo zcela nedávno, je možné, že se plánuje umístění nějaké informační cedulky. Ale jisté to není, protože dvůr je dnes modernizován do podoby úhledného parkoviště, uzavíraného robustní dálkově ovládanou bránou. Nicméně tu bylo pořízeno i posezení s popelníky pro dýchače tabákového dýmu.

čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha (1979; foto SÚRPMO)

Obr. 2. Fragment zdi s těžce poškozeným ostěním gotického portálu v roce 1979 (foto SÚRPMO).

4/ Na ploše dvora – parkoviště – se nachází i poslední dochovaná funkční část sakrálního komplexu, kaple Božího hrobu, do roku 1904 přiléhající k boku barokního kostela. Proto je možné, že bude při určitých příležitostech, třeba i turistických prohlídkách, plocha parkoviště přístupná širší veřejnosti. Tím spíše by bylo vhodné nějakou informaci o významu chabých pozůstatků, jakož i archeologických nálezech, a nakonec i o významných středověkých a barokních dějinách návštěvníkům nabídnout.

5/ Věřme, že k něčemu takovému dojde – můžeme předpokládat, že investor i památkáři něco v tom smyslu zamýšlejí. Přesto jde o obecnější problém, často opomenutý, nyní ilustrovaný na konkrétním příkladu.

© Jan Sommer, 20200203

2020/02/04 Posted by | dokumentace památek, evidence památek, prezentace | | Napsat komentář

Památky opravou interpretované, ale historicky umlčované?

1/ Malé nerealistické postesknutí.

2/ Opravit památku vždy znamená nějak ji změnit. Od dob rozpoznání specifického významu obecného kulturního dědictví a jeho zavedení do vzdělávacích systémů (i když to je i ve vztahu k dějepisu či vlastivědě pořád s rezervami), akademií i zákonodárství, jsou památky krom krásy oceňovány i jako svědkové minulosti. Pro takové svědky je nepochybně podstatná vypovídací schopnost. Ta je velmi komplexní (a s rozvojem nových technik výzkumu i teoretického bádání je vše stále spletitější). Stále více se její součástí stávají výsledky technologických či socio-historických výzkumů, často spojené s užitím komplikovaných a nákladných aparatur. Výsledky různorodých výzkumů pak jsou z velké části umlčeny deponováním v archivu. Podobně i památka samotná, ve chvílích kulminace degradace či havárie, případně i v průběhu restaurátorských, konzervačních či konvertujících zásahů (zvaných typicky např. obnova, rekonstrukce, modernizace apod.), může přechodně či krátce (třeba i po dobu minut mezi odlomením nějakého kusu zpuchřelé omítky, proškrábnutím spár a novým zaomítnutím) podávat neobyčejně intenzivní výpověď o mnohovýznamové podstatě své hmotné substance. Ta vypovídá o proměnách stavby, vč. případných a ne neobvyklých improvizací, stylových či funkčních korekcích, překrytých pozdějšími změnami apod. Můžeme tak mnohdy vysoce efektivně doplňovat to, co víme z (obvykle mezerovitých) písemných či grafických pramenů apod.

Vyšehrad (P02), Táborská brána (20200201)

Obr. 1. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20200201. Zdivo je zakryté novou omítkou, po té, co bylo několik let neomítnuté, zřejmě s cílem zdivo odvlhčit. To se celkem očekávatelně ne zcela podařilo, takže na omítce se objevují vlhké fleky, a snad už i výkvěty solí. Nicméně je prostředí uklizené opatřené omítkou snad normově kvalitní. Jaké je zdivo pod omítkou nemůžeme tušit. Je-li staré, obnovené, přeplentované, zda obsahuje starší druhotně užité kusy apod.

3/ To jsou nejspíše obecně zřetelné pravdy, i když v běžném provozu studia i ochrany památek asi nejednou podceněné (např. pokud jsou uvedeny do „konkurence“ s bojem za holé zachování památky vedeným s nekulturním developerem apod.). Ale na jejich základě snad lze stále potřebně připomínat spojitost přehledně zpracovávané a zpřístupňované dokumentace i výsledků zkoumání. Sebelépe fundovaně zabezpečená oprava zastře něco (často vše), co by bylo možné z památky pohledem „číst“ o její historicitě, struktuře apod. Současně ale stále častěji disponujeme analytickými podklady i odborn(nick)ými interpretacemi (typologickými či chronologickými začleněními apod.), jež ale prakticky nedovedeme propojit s momentem pozorování objektu, kdy jsme vlastně vydáni všanc tomu, jaká metoda „zásahu“ („rekonstrukce“ apod.) byla právě zvolena.

Vyšehrad (P02), Táborská brána (20180704)

Obr. 2. Táborská brána v pevnosti Vyšehrad v Praze, stav 20180704 (stejná partie zdiva průjezdu, jako na předchozím snímku).  Zřejmě ve snaze dosáhnout vysušení zdiva byla několik let omítka osekána a byly částečně vyčištěny i okraje spár ve zdivu. Vidíme celkem nepřehlednou strukturu zdiva, sestávajícího z velké části z druhotně použitého materiálu. Čili nejde o zvláště významné zjištění. Ale právě i k takové informaci by bylo vhodné se dopracovat, pokud je známá a někde je uložená příslušná dokumentace.

4/ Tento přístup je asi ideální pro pozorovatele pozitivně naladěného, znalého obecných dějin, několika letopočtů, třeba i sečtělého v „Heroutovi“ apod. Ale i mezi takovými se najdou lidé se zájmem o hlubší detaily. Těm by mělo být možné nabízet hlubší „vhled“ pod apartní skořápku aktualizovaného objektu. Moc netuším, jak by se taková věc dala technicky provést, ani nemám zdání, jaké investice by to vyžadovalo. Ale vzhledem ke stavu informačních technologií se zdá, ale mohu se zcela mýlit, že by mohlo být možné zpřístupňovat nějak vytvářené informace k operativnímu užití. Typicky při pohybu v terénu, případně při četbě, sledování souvisejících objektů ve fotobankách apod. Zdá se, že by k tomu mohly pomáhat nějaké sdílené sbírky odkazů, klíčových slov apod., zejména spolu s mapovým přístupem.

5/ Nemám k tomu žádnou preciznější představu, žádný návod. Ani mě nenapadají vzory, protože většina institucí, dobrovolníků i výzkumných grantů vytváří izolované systémy. Určitá vodítka by bylo možné vyvozovat z toho, jak postupují např. prazdnedomy.cz (např.), velmi intenzivně odkazující prakticky na cokoliv souvisejícího, co je na síti nalezeno, nebo drobnepamatky.cz (např.), mj. s přepychovým propojením na historické mapy. Velký potenciál samozřejmě v tomto směru má i Wikipedie, ale zpracování se místo od místa velmi liší (a je navíc mnohdy měněno), ale lze předpokládat, že se stále více bude projevovat přínos spolupráce wikipedistů s mnoha jinými tvůrci dat (vč. obou předešle jmenovaných).

© Jan Sommer, 20200202

2020/02/02 Posted by | analýza památek, dokumentace památek, dostupnost dat, glosa, OPD, opravy památek, prezentace | , , , , | Napsat komentář

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

1/ Info na webu pořadatele (verif. 20191214)

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Tiráž.

2/ Výstavy k dějinám architektury jsou celkem specifickým „druhem“ prezentací, shromažďujícím stavební plány, staré i nové modely, dobovou ikonografii, ukázky souvisejících traktátů aj. publikací, obvykle portréty (podobenky) umělců či jejich objednavatelů… Prakticky nic z toho nechybí ani na nobilovské výstavě, leda snad aktuální snímky staveb, což by asi mohlo pomoci i představě návštěvníků o časové proměnlivosti památek, o jejich pohledovém uplatnění v měnícím se prostředí. A nakonec i o výsledné podobě podle zvolené varianty z představovaných návrhů, protože každý nemá objekty do detailu v paměti…

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Fialová asi byla Nobileho oblíbená…

3/ U vstupu návštěvníka „navnadí“ růžovofialová barevnost na plakátech a posléze i fialové dveře v pozadí barokního vstupního portálu. Nakolik toto bylo inspirováno dílem Nobileho, to si asi zdatnější návštěvníci nějak vyluští.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Vstupní část expozice.

4/ Instalace je celkem pečlivě provedená, příhodně střídmě osvětlená, akorát tak, aby obsah plánů byl docela dobře čitelný. To je vskutku namístě, protože se jedná vlastně o drobnokresby, provedené s až skoro neuvěřitelnou precizností a pečlivostí. (Návštěvníkům lze navrhnout vybavit se lupou.)

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Drobné kresby jsou provedeny s ohromující přesností.

5/ Specialitou současného výstavnictví jsou popisky exponátů, obvykle nízko umístěné a psané drobnými literami. Zde je místo pro popisky zvolené celkem dobře. Obvykle snadno určíme příslušnost k exponátu a písmo má i únosnou velikost (malost). Nicméně texty v negativním provedení (bílé znaky na černém podkladu) se z velké části ocitají mimo celkem úzce směrovaný kužel jinak vhodně rozmístěných svítidel, takže v potemnělých místnostech často přečtení činí potíž.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Ze skladby exponátů není tak úplně jasné divákem logicky očekávané napětí mezi technikou a krásou, naznačené v názvu výstavy. Nicméně dokonalé stavební inženýrství, mistrovská detailní technická kresba i výrazný zájem o využití „moderních“ materiálů včetně litiny z plaských sléváren toto nakonec zřetelně tlumočí.

6/ Někdy v minulosti asi probíhaly diskuse o tom, zda nobilovský apod. styly pojmenovávat klasicismus, jak tomu bylo u nás po mnoho desetiletí zvykem, nebo neoklasicismus, jak bylo zavedeno především na Západě. Zde již vidíme celkem jednoznačné vítězství anglicismu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Varianta projektu Koňské brány pro Václavské náměstí v Praze.

7/ Je tomu tak zřejmě proto, že v zahraniční literatuře (nedovedu to jako nespecialista blíže vyhodnotit, ale zřejmě jde hlavně o anglicky psanou vědu) se klasicismem rozumějí všechny „retro“ vlny návratů k antikizujícímu (antickému?) tvarosloví. U nás ovšem klasicismus k označení stylů kolem 1800 docela dobře vyhovoval, protože např. pro renesanci se nepoužíval, a např. pro novorenesanci také ne. A dokonce se v naší literatuře setkáváme s užitím „novoklasicismu“ právě pro novorenesanci apod. cca ve druhé polovině 19. století. Takže v našich podmínkách postupné převedení novoklasicismu do doby kolem roku 1800 a po něm je sice odbornou obcí asi shodně přijímáno (může tomu tak být i proto, že se to tak už učí i ve školách), ale obecně toto novoužití termínu původně a do nedávna označujícího něco jiného (a u nás prakticky neznámého) zřejmě není jasně vysvětleno, odůvodněno např. slovníkově apod. (Zřejmě to zatím vůbec nedolehlo do Wikipedie.)

8/ O nesnadnostech v tomto smyslu nakonec svědčí i nedávné vysvětlení od samotné autorky výstavy:

9/ „Evropský neoklasicismus i středoevropský klasicismus jsou na rozdíl od gotiky nebo baroka pojmy značně přesahující pevné hranice období let 1750-1850. Kromě této doby se jako tendence vycházející obecně z antické architektury sloupových řádů objevují v dějinách architektury v různých podobách od renesance až do 20. století. V kontextu umění 19. století se používá první pojem pro architekturu, která vznikala v zemích s tradicí barokního klasicismu, jako byly Francie a Anglie. Ve Francii se objevují první náznaky ve čtyřicátých letech 18. století a za vlády Ludvíka XVI. (1774-1792) vykrystalizovaly do podoby lujsézního rokoka i strohé monumentálnosti tzv. revoluční architektury. Závěr tvoří období empiru císaře Napoleona I. V Anglii, kde se neoklasicismus označuje podle svého zdroje neopalladianismus, se jeho počátky spojují s cestami do Itálie a reedicemi teoretických spisů.“ Taťána Petrasová: Architektura „státního“ klasicismu, palladiánského neoklasicismu a počátků romantického historismu. Čechy 1780-1840, in: Dějiny českého výtvarného umění (III/1) 1780/1890, Academia, Praha 2001 , s. 28-29.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Kynžvart ve variantách projektu, vytvářených zřejmě v diskusích s kancléřem Metternichem.

10/ Výstavní katalog je poměrně solidně vytisknutý, což platí i pro drobné reprodukce kreseb zejména v Katalogu díla. I když místy jsou snad z uvážení grafika malé zbytečně, když okolo zbývá bílá plocha papíru. Přesto je to ale pro čtenáře dobrá pomůcka pro základní orientaci v textu. Při prohlídce však přeci jenom trochu zalitujeme, že nějaký on-line doprovod výstavy nebyl vytvořen na internetu, protože je jasné, že vytvořené scany mají vysoké rozlišení a nejednomu zájemci o podrobnější poznání by nepochybně pomohly.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Přípravný nákres pro stavbu zámku Kynžvart s „odklopnými“ variantami výtvarné koncepce. Jejich odhalení by mohlo být jedním z přínosů případné on-line verze výstavy, protože logicky nic takového není fyzicky možné.

11/ Nezdá se, že by speciálně ÚDU s něčím podobným počítal. I když by to šíření zpracovaných informací jen a jedině prospělo, což přeci nepochybně musí být úmysl realizátorů výzkumu i zpracovatelů výstavy a katalogu. Z nějakého důvodu však stále činí potíže představa, že jsou dokumenty dostupné komukoliv i neplatícímu, fyzicky neschopnému dorazit na výstavu. Nechci vyloučit, že zde třeba již bude zvolen jiný přístup (takové případné záměry pořadatel zřejmě nikde nepopisuje). Ale za zmínku to stojí i proto, že i v případě on-line zpřístupněných výstav se často jedná o nápadně izolované stránky se specifickou terminologií, s individualizovaným systémem vyhledávání či třídění apod. Ideální pro uživatele by ovšem bylo, kdyby data byla dostupná v nějakém „všeobjímajícím“ systému paměťových institucí, nebo pod.

12/ Čili v tomto případě by byla k nalezení s jinými dokumenty týkajícími se Plas či Kynžvartu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Souhrnný plán úprav staré prelatury kláštera Plasy.

13/ Navíc se „u“ on-line exponátů mohou „sejít“ lidé, kteří se neměli šanci setkat fyzicky na výstavě, ale navíc mohou zavést debatu i s lidmi, kteří ani o pořádání nevěděli. A co více, je-li stránka vhodně provedená, může tuto komunikační službu provádět ještě řadu let po dernisáži a nadále tak svému tématu prospívat a výsledky práce pořadatelů ještě více „zhodnocovat“.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Antikizující dóza z Kynžvartu. Asi plaská litina?

14/ Cena katalogu 250 Kč. při 96 stranách působí trochu přemrštěně, zvláště v souvislosti s dotováním z grantu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Součástí expozice je i „projekce“, prezentující „karuselově“ několik plánků a kreseb, ale bez popisek! Prezentovaný plánek kostela sv. Václava v Plasích jednak není popsán, jednak není „řešena“ diskuse s Bohumilem Fantou, který uvažoval o jiném autorovi…

PDF (bude)

© Jan Sommer, 20191214

2019/12/14 Posted by | recenze, výstava | | Napsat komentář

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019

V posledních týdnech památkáři řadou výstav i jiných akcí, asi i publikací, zdraví kapitalistickou památkovou třicetiletku. Tak by mezi tím halasem mohla zaniknout i jedna méně zviditelňovaná výstava, seznamující s výsledky několika výzkumných archeologických akcí souvisejících s úpravami v pražském Klementinu. Tyto zásahy, provázené rozpaky ohledně budoucnosti Národní knihovny samotné – resp. tedy jejího umístění a místa pro sklady knižních aj. fondů, stále utěšeně rostoucích.

Archeologové pražského územního odborného pracoviště NPÚ spolu s řadou dalších odborníků všemožných oborů průběžně realizují důkladné archeologické, stavebně-historické aj. výzkumy, aby zaznamenali a interpretovali maximum z toho, co bylo nutné obětovat některým modernizačním úpravám staroslavné budovy.

Postupně tak odhalili relikty románského objektu a několika staveb gotických, souvisejících především s významným dominikánským klášterem u kostela sv. Klimenta. Zachránili různé architektonické prvky, samozřejmě i interiérová vybavení – nádoby, dlaždice, kovové díly…

(O výstavě podrobně na webu pražských památkových archeologů zde.)

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Vstupní upoutávky…

V jedné prostorné …prostoře v severovýchodním nároží Klementina (vstup z průjezdu z Mariánského náměstí) je rozvěšena a rozestavena řada přehledně ilustrovaných i psaných panelů, sledujících mnoho souvislostí středověkých dějin areálu. Nechybí model rekonstrukce středověké podoby kláštera, ale ani četné plánky výzkumů jako podklad rekonstrukčních skic apod. To zde není proč vše opakovat či popisovat.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Pohled do výstavního sálu.

Cenná je vysoká odborná úroveň výkladů spolu s jejich srozumitelným podáním. Přitom se takové prezentaci tým věnuje celu dobu výzkumu. Průběžně otevírá sondy (např. při Mezinárodním dni archeologie), seznamuje s poznatky média (tiskovými konferencemi a zprávami), pořádá dílčí výstavy a dokonce připravuje po obsahové stránce publikace (zřejmě největší pozornost byla poprávu věnována nálezu drobného zlomku kamenného(?) reliéfu s hlavou Krista(?), nalezenou v nynějším kostele Nejsv. Salvátora.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Reliéf považovaný za zobrazení Krista je provedený v překvapivě drobném měřítku.

Samozřejmě rád zdůrazním i vystavené zlomky gotických architektonických článků. Většinou klenební přípory či žebra a několik dílů okenních kružeb. Symbolem „ikonou“ výstavy se stal zlomek prutu z kružbového okna s letmo vyrytou postavou, nejspíše světeckou (kruh kolem obličeje se asi nejvíce ze všeho podobá svatozáři).

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Prut z kružbového okna s vyrytou postavou asi neurčitelného světce.

Zlomek s reliéfem hlavy s vlnitými vlasy jsem viděl prvně, takže mě až nyní překvapil velmi drobným měřítkem, i když je zřejmé, že se jedná o fragment rozsáhlejšího výtvoru. Zvláštní je také použitý materiál, snad tedy opuka. Vzdáleně připomíná homogenní jemný materiál některých hlavic v Záboří nad Labem. Mohl by pocházet z podobných vrstev horniny. Nicméně v Záboří jsem se nemohl ubránit úvahám o litém kameni. Geo- a petrologové tehdy vysvětlovali, že skutečně je velmi obtížné obdobné produkty odlišit od přírodního materiálu. To zde snad bylo bráno v potaz a analýzou opuka potvrzena. Nicméně charakter zpracování detailů povrchu, vlny záhybů roucha či zářezy tvořící účes a vous jsou nápadně plynulé a zaostřené. Na povrchu prakticky nejsou patrné stopy kamenických nástrojů. Je možné, že autorem byl mistr cvičený spíše v práci se slonovinou nebo jemnými dřevy, možná s hlínou.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Díl gotické okenní kružby (asi kolem 1400?) z velmi jemné opuky s výtečně zachovanými stopami kamenických nástrojů (asi zubaté plošiny) a následného hlazení.

Architektonické články jsou sice poškozené, ale jejich povrchy se stopami kamenického opracování jsou zachované výtečně. Zčásti i s povrchovou úpravou (štuk, pačok?) vč. reliktů barevných nátěrů. Při vhodném osvětlení můžeme velmi podrobně zkoumat stopy kamenických nástrojů např. na hrubě opracovaných ložných plochách prvků, stejně jako jemným zubatým ostřím osekané povrchy profilů zřejmě z první poloviny 14. století či ohlazené povrchy profilů kružeb asi z doby kolem roku 1400 s „prosvítajícími“ stopami předchozího hrubého zpracování zubatou plošinou.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Ložná plocha dílu klenební přípory, snad z pvní poloviny 14. století. Patrné je hrubé opracování plochy, která nebyla pohledová, velmi pečlivými seky zubatou plošinou, jakož i rysky potřebné pro přesné provedení profilace.

Pohled do kamenické kuchyně umožňují také pečlivě provedené rysky na ložných plochách, vzácně také na čele fragmentu kružby, jakož i na čelních lištách klenebních žeber.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Za pozornost stojí i jemné osekání při hranách profilací, zdůrazňující jejich precizní provedení.

Pokud jsem si stačil všimnout, nejsou na prezentovaných prvcích přítomné kamenické značky.

Prvky, které asi lze zařadit do první poloviny 14. století, jsou zřejmě zhotovené z dobře soudržné horniny, asi opuky. Kdežto fragmenty kružeb zařaditelné později, do doby kolem roku 1400, jsou z příznačné velejemné pražské opuky, na které se bohužel typicky projevuje rozpraskávání špatně soudržných vrstev po vyjmutí z vlhkého a teplotně relativně stabilního archeologizovaného prostředí v zásypech.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Opukový díl gotické okenní kružby (kolem 1400?) s jasně patrnými stopami hlazení kamenicky opracovaného povrchu. Praskliny jsou vyvolány rozměrovými změnami při vlhnutí a vysychání opuky.

Na výstavních panelech, adjustaci exponátů, letáku i propagaci výstavy je patrná dlouhodobá systematicky rozvíjená publikační „rutina“ pražských památkářů, tedy zejména jejich archeologického pracoviště. V tom by mohli být ostatním vzorem jak z hlediska „technologií“, tak i vzhledem k soustavnosti. Nicméně na souhrnném webu NPÚ takové prezentace nejsou příliš zviditelňovány.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019

Informační skládačka je hodnotnou připomínkou obsahu výstavy.

Obecně ovšem platí, že je třeba zásahy do historických terénů omezovat, ale tím pečlivěji zpracovat to, co již vytěženo být nevyhnutelně muselo…

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Informační panely seznamují i s širšími kulturními kontexty doby vzniku objevených artefaktů.

PDF

© Jan Sommer, 20191102

2019/11/06 Posted by | archeologie, detaily staveb, recenze, výstava | Napsat komentář

Při publikaci fotek na internetu je třeba vždy uvést lokalizaci a datum

Mnoha lidem fotografujícím památky se zdá, že hlavní hodnota jejich snímků je naplněna náladou, emocí, mnozí jsou asi opojeni zdařilostí vypracované kompozice… Proč ne, ale každý jejich snímek zachycuje nějakou památku v jejím momentálním stavu. Proto by autoři měli vždy podpořit možnosti následného dohledání publikovaných snímků. Památka se bude v čase měnit, může dokonce zaniknout. Je také předmětem zájmu možných návštěvníků, ale i výzkumů, inventarizací apod. Ale většinu takových požadavků může plnit, pokud se publikující osoba uvolí doplnit aspoň minimální jednoznačný popis.

Popis by měl vždy obsahovat název lokality (v 1. p. j. č.!), označení objektu, datum fotografování. Dle možností je vhodné doplnit nějaké popisné údaje, protože jen tak „nabídneme“ snímek textovým vyhledávačům apod. Vždy je vhodné přidat souřadnice místa focení, protože to může pomoci při identifikaci dokumentované věci.

Tedy např.

  • Kotěhůlky, kostel Sv. Kříže, podzim 2019
  • Kotěhůlky, chalupa čp. 5, 20191008

Ideový odkaz reprezentovaný památkami daleko přesahuje pohnutky fotografa. Náležitému respektu k hodnotám památek odpovídá, že fotky poskytneme k dalšímu využití.

Obvykle stačí celkem málo. Proto se zamyslete a nikdy nezapomeňte na tyto souvislosti Vámi pořízených snímků.

Dnes registrujeme mnoho různých fyzických i on-line fotografických kurzů, rovněž pro dokumentaci památek. Fotodokumentace je tradičně součástí edukace historiků umění či stavitelství. Výzva a návod k vhodnému sdílení fotek památek by v takových situacích měla zaznít vždy.

Nikdy by se nemělo zapomenout upozornit na přednosti poskytování fotek památek pro využití na Wikipedii.

Doporučení:

Lze také doporučit uvedení různých slovních označení obsahu snímku. Může to jednak napomoci jejich nalezení v různých výzkumných aj. souvislostech. Rovněž to může napomoci vývoji počítačových programů vyhledávajících v obrazových souborech.

Typicky by se mohlo jednat o doplnění slov jako chalupa, kostel, okno, věž, socha, náhrobek, mlýn…

Příklady:

Fotobanka Rajče

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne i Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní. https://www.rajce.net/a301243

Metainformační systém NPÚ. Zde lze použít jako jednoduchý vzor velkou část položek, tedy jejich „popis“, protože jinak je velmi komplexní uspořádání docela nesnadno přehledné.

Metainformační systém NPÚ. Příklad

Příklad velmi obsáhlých metadat, z nichž ovšem jako vzorek pro naše účely postačí kolonka „Popis dokumentu“ (vlastně jde o určení dokumentovaného objektu, ale dobrá…). Zdroj.

Geograph

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku. Těžko s tím něco snese srovnání, u nás asi podobná podpora fotografům nevznikne. https://www.geograph.org.uk/photo/5478363

Pokud nedojde k nějaké efektivní shodě, bude vždy problém s lokalizací.

Jedním z pokusů najít v tomto směru nějaké řešení, jsou „plus kódy“ v mapách Google, např. Zatím však nevíme, zda by bylo možné s jejich pomocí propojit snímky jedné věci od více lidí či hledat „obsah“ sousedících polí atd.

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.)

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.). https://mapy.cz/s/hukumavole.

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | 1*, 1**, dokumentace památek, dostupnost dat | | Napsat komentář

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století

Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002), kurátor: Martin Pavlis

Anotace pořadatele (Zdroj, FB):

Přestože fotografie už dávno ztratila status zcela objektivního zobrazujícího média, bývá tak stále vnímána, a to zejména v její vědecké poloze, jakou je i dokumentace architektury a památek. Úkolem dokumentačního fotografa uměleckých děl je maximálně eliminovat „parazitní“ prvky, které se do fotografie vkrádají a které zachycovaný objekt z hledaného neutrálního bezčasí „rušivě“ vtahují zpět do naší reality. V rozporu se záměrem fotografa však snímky často obsahují opomenuté či neodstranitelné detaily, které mohou prudce zaútočit na naše vnímání a učinit fotografii vícevýznamovou.

Výstava představuje dokumentační fotografie ze 70. až 90. let 20. století ze sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, které díky oněm detailům vystupují z bezčasí a vypovídají o době, kterou nechtěně reprezentují.

V anotaci naznačené detaily mohou být v mnoha směrech podstatným historickým svědectvím, ale samozřejmě mohou také pobavit příznačným kouzlem nechtěného. Např. když se do záběru dostalo nějaké nečekané zvíře, pohřební či svatební průvod apod.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Úvodní vitrína ukazuje problém s reflexy, na který je třeba při koncipování výstavy v tomto místě myslet. Většina předchozích výstav se s tím spíše úspěšněji vypořádala většími barevnými kontrasty. Zde je problém trochu komplikován tím, že bílá písmena před černobílými snímky jsou „přebíjena“ barevnými odlesky okolních staveb.

Nicméně skupinka snímků vybraných do expozice celkem překvapivě právě toto pomíjí, vynechává. Nicméně zachycuje mnohé detaily staveb, jež samozřejmě od doby pořízení fotografie zmizely či byly změněny. Takové stránce dokumentačních snímků samozřejmě např. památková péče, lokální vlastivěda, specializovaní zájemci o některé druhy památek apod. samozřejmě věnují pozornost. Pro památkovou péči typicky je velmi důležité disponovat snímky, které zachycují některé hodnotné prvky, jež ustoupily např. zjednodušujícím dřívějším opravám a jež se ukazuje jako potřebné obnovit.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Pokud máme zájem si snímky podrobněji prohlédnout, měli bychom mít velké černé paraple, nebo musíme vyhledat takový úhel pohledu, kdy se nám ve skle bude odrážet něco tmavšího…

Pokud by tomu ale bylo takto, bylo by potřebné to divákům vysvětlit v nějakých popiskách. I když ty zase na úzkém chodníku s hojnou frekvencí pěších nelze dopodrobna číst. V tomto smyslu by oknová galerie mohla být efektivně využívána jako „link“ na nějaké webové zdroje. Např. prezentované snímky by mohly být „uvolněny“ on-line a opatřeny podrobnou vysvětlivkou.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Tady se nám ocitá detail žigulíku na historickém snímku s reflexem projíždějícího aktuálního „žihadla“. Na dolním snímku pak vidíme dnes již historickou podobu pražské malostranské radnice, dnes vybavené imitací původní atiky a trojicí věžovitých altánů. Tento rekonstrukční zásah byl před pár lety předmětem vážných diskusí, na což by se zde asi hodilo upozornit.

Spolu s aktuální, ale i jinou starší dokumentací bychom se mohli něco dozvědět o tom, jak snímky umožňují sledovat proměny detailů staveb. Vždyť snímky většinou z velko- či středoformátových zachycují takových detailů téměř bezmezný počet.

Ačkoliv snímky dokumentují stavbu tak, jak to bylo fotografovi zadáno, zachycují většinou zaniklé vybavení obchodních parterů domů, pouliční osvětlení (zmizelé z technických důvodů téměř bez výjimek, i když nejednou nahrazované napodobeninami plynových svítilen – v Praze dokonce plynofikovaných), proměněné povrchy komunikací. Jistěže takové vlastnosti mají i snímky pořizované dnes. Ale tím spíše má cenu upozornit na to, že takové historické dokumenty vytváříme vlastně vždy, když zastavěném prostředí či před nějakou chalupou nebo zříceninou stiskneme spoušť…

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Moravská vitrína (Kroměříž, Prostějov, Olomouc).

Měli bychom to vědět a vlastně si tak uvědomovat, že i naše fotografie mohou a mají být respektovány jako svědectví o době. Asi hlavní je, abychom si to uvědomovali sami. A v důsledku toho se rozhodovali fotky sdílet veřejně, správně je popisovat apod.

Samozřejmě, že nelze počítat s věčným fungováním internetu. Ale dobře tak umožníme zájemcům o historii naše fotky zařadit k ostatním. Rovněž můžeme věřit, že nějaká paměťová instituce nakonec začne takové snímky památek z internetu „sklízet“ a s ohledem na autorský zákon je archivovat. Jistěže je tu podmínkou kloudně fotky popsat. A můžeme také k podobnému vstřícnému přístupu inspirovat další fotografy památek, dnes tak hojné…

U prezentovaných snímků ale takovou inspiraci nehledejme. Jsou stroze představeny „jen jako takové“. Bez nějakých památkových souvislostí. To je příznačné např. pro fotografii pražské malostranské radnice, kde by zvláště stálo za to porovnat snímek s dnešním stavem i s historickou ikonografií.

Nicméně a každopádně je třeba v obecné rovině vítat jakékoliv upozornění na význam dokumentačních sbírek paměťových a vědeckých institucí!

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | glosa, recenze, výstava | | Napsat komentář

DĚJINY ŘÍMANŮ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Das ZI aus dem Homeoffice

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Dr Sophie Hay

Just an archaeologist who lived in Rome

Umění a vizuální kultura renesance a baroka ve střední Evropě

Blog Centra pro studium raného novověku | Seminář dějin umění, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

Blog der Bayerischen Schlösserverwaltung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Héritages

La culture pour les jeunes et par les jeunes

http://www.asor.org/

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The official Battle of Wisby blog

The Battle of Wisby 2013 3/8 - 11/8

Docomomo International

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

CRAACE

Continuity/Rupture: Art and Architecture in Central Europe 1918-1939

John Fiske Antiquing

Foraging in the History of Everyday Life

Medieval Histories

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

London Churches in photographs

See all the Anglican, Catholic and Orthodox church buildings in Greater London

Arbeitskreis für Hausforschung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

cesare griffa

architetto

the incluseum

Inclusion | Museums

Spitalfields Life

In the midst of life I woke to find myself living in an old house beside Brick Lane in the East End of London

Museum and the City

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Bunget Arts & Culture

the propaganda of art and history