Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Krajina paměti. EHD 2017 – Památky a příroda

Památková krajina v letošním krajinně památkovém roce (Rok památkové krajiny 2017) vyvolává notný zájem veřejnosti i médií. Nemálo se na tom ovšem podílí i Dny evropského dědictví se svým tématem Památky a příroda. Pro pár lidí, co ještě pamatuje SÚPPOP a časopis Památky a příroda to zní skoro jako jakési milé retro. Nicméně je zřejmé, že téma vlastně po čtvrtstoletí od rozluky ochrany památek a přírody zvláštním způsobem dozrálo. Asi nebylo možné tak komplexně přistupovat již tehdy k industriální krajině, k reliktům nejrůznějších činností v krajině, jak se po staletí vzájemně překrývaly, stíraly.

Dnes se souvislostí památek s přírodou více či méně dotýkají i nejrůznější výzkumné projekty, autoři vědeckých článků či certifikovaných metodik. Výzkumníci podle specializací zpracovávají industriální, vernakulární, drobné, zahradní, funerální, sepulkrální, dopravní, energetické, vodárenské, montánní, archeologické, skulpturální a veškeré další dědictví, k čemuž jsou sdružováni v multidisciplinárních a interinstitucionálních grantových týmech, nejednou i internacionálních. Celkem logicky z toho plyne mnoho vyhodnocených typů historických staveb a areálů, konferencí, sborníků, výstav s katalogy, regionálně či abecedně rozdělených soupisů památek zvolených druhů, databázových a mapových webů, komentovaných vycházek, populárních přednášek…

V dnešní situaci se z toho však zdá plynout zvláštní nespojitost této mentální krajiny dokumentace, do níž byly památky transponovány. Výzkumné týmy jsou minimálně vzájemně propojeny (nejeden výzkumník ovšem asi je členem vícero týmů). Asi jsou koordinovány příslušnými poradními sbory. Produkované výsledky zatím nejsou plně vnímatelné ve vzájemných souvislostech, v místním kontextu (most je v jiné databázi či odborně obsahové mapě, než socha na podstavci ukončujícím zábradlí mostu…). Přispívá k tomu i to, že krom výjimek jsou jako „bodované“ výstupy ohodnocovány jen tištěné publikace, rozptýlené ve vybraných periodikách, což především, při vší úctě, znemožňuje promptní práci, která by byla podporována možnostmi internetu.

Věřme, že je to již natolik nápadné, že se už hledá řešení, protože čím později, tím složitější bude náprava…

Kdysi k tomu stručně např.

Advertisements

2017/09/11 Posted by | koordinace dat | Napsat komentář

Památky a příroda – připomínka odtržení časopisů v roce 1992

Téma letošních Dnů evropského dědictví (EHD) „Památky a příroda“ se asi náhodou (nebo nějakou dohodou?) do značné míry sešlo s letošním „tématem“ NPÚ „Krajina. Kulturní i přírodní dědictví“. Téma letošních EHD je samozřejmě velmi zásadní z řady důvodů. Mj. charakterizuje i komplexnost vztahu lidí a společnosti k životnímu prostředí, protože z něj není možné vyčlenit ani kulturní památky, ani ty pro zákon a úřad „nekulturní“, které ale nelze oddělit ani od krajiny či přírody, ani od prostředí kulturních památek. O tom, že však mnohé souvislosti zřejmě v myšlenkách lidí potřebují „nazrát“, svědčí zvláštní situace před cca čtvrtstoletím, kdy se radostně odstřihávaly od sebe instituce ochrany přírody a památkové péče, do té doby těžce nesoucí jařmo sloučení, naoktrojovaného před desetiletími „komunisty“ v podobě „sjednoceného“ Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody.

Sledoval jsem tehdy do jisté míry nálady kolem rozdělení (dvou)oborového periodika Památky a příroda, částí památkářů posměšně nazývaného „Svět zvířat“. Řada lidí se těšila z vyhlídky na obnovené dříve „režimem“ zrušených Zpráv památkové péče (pak ještě přejmenovaných na celkem univerzální „Památkovou péči“ – to bylo dobré i proto, že přeci jenom „zpráv“ se tradičně spíše nedostávalo /ty nám chybějí i nyní/ a prostor dostávaly jistě též důležité studie, koncepce, plány…). Nikdo nechtěl slyšet, že nějaké cesty ke zviditelňování souvislostí mezi památkami a přírodou začínají být potřebné. Ačkoliv „symbióza“ vznikla „prozíravým nařízením“, pod řadě let se právě tehdy začínaly rýsovat významy souvislostí (památky v krajině, zahradní a parková krajina, devastace kulturní krajiny, přírodní vlivy, ovlivňující stav památek apod.).

Přerov nad Labem (NB), pivovar (28.2.2015)

Jedno z „propojení“ památek a přírody. Renesanční sgrafita s rozvilinami jsou pohlcována bujícím porostem…

Možná tedy není od věci si potřebnost těchto vazeb připomenout i zamyšlením nad tím, co se možná z určitých hledisek ukvapeným oddělením obou oblastí ztratilo a asi opozdilo. I když třeba jen proto, abychom mohli lépe sami domýšlet dopady, až zase přijde nějaké nařízení… Témata přírodního prostředí a kulturní krajiny se občas objevují i v následnických Zprávách památkové péče. Ale je možné, že by intenzivnější sdělování a porovnávání znalostí pomohlo oběma stranám, a ve výsledku všem, kdo si tuto péči a ochranu hradí…

© Jan Sommer, 20170909

2017/09/09 Posted by | dějiny památkové péče, Památkový týden, publikační činnost | , | Napsat komentář

X důvodů, proč památkář pro dokumentaci a zkoumání památek neupotřebí chytrý telefon poslední či předposlední generace

Samozřejmě jsem nedovedl vyjmenovat všechny…

[Teď ještě vidíte pracovní verzi! Díky za pochopení! A díky i za případné zkušenosti a připomínky!]

Nepotřebuje být operativní, protože památky mu (většinou) neutečou. A když, získá čas pro jinou práci.

Nepotřebuje mít v terénu promptní zdroj informací o místě, kde se nachází, o památce, o dotyčné literatuře, uložení plánové dokumentace. Vše si poznamenal předem do notesu.
Nepotřebuje možnost si takové informační zdroje operativně prohlédnout, protože má obvykle složku xerokopií v deskách v aktovce nebo baťůžku.

Nepotřebuje ani získat informaci o zajímavém objektu, třeba právě ohroženém, který uvidí možná nahodile proto, že autobus musel jet objížďkou pro závadu na silnici, nebo díky jiné příležitosti.

Nepotřebuje pohotový a kapacitní nástroj pro focení v každé situaci, s lokalizací snímků, s možností jejich diktovaných komentářů.

čp. 704/II, Štěpánská 61, Praha, Nové Město

Mobilem lze vyfotit jakoukoliv koninu (tomu se nejednou ani v historickém prostředí nelze vyhnout a je to nedílná součást objektivistické dokumentace…).

Nepotřebuje aplikace, které by mu pomohly s měřickým využitím snímků, 360° prohlídek, panoramat, HDR, vytvořením 3D modelu.

Nepotřebuje nástroj pro solidní videozáznam nálezových situací.

Nepotřebuje pomůcku k rychlému vytvoření pracovních kopií textů, plánové dokumentace, reprodukcí archivních fotek.

Nepotřebuje nástroj pro pohotové odeslání dokumentace na příslušné adresy (kompetentní památkář, spolupracující výzkumník, sbírka dokumentace MIS; protože ta stejně nepodporuje takové promptní funkce – např. odeslání jen částečně popsaných snímků k následnému detailnímu popsání z desktopu).

Nepotřebuje v terénu nástroj pro vyhledávání kontaktů na odborníky, kterým pomyslí sdělit čerstvé poznatky či se mu zachce se jich na něco zeptat. Kontakty má „pro strýčka“ všechny v notesu. Nebo zavolá kolegovi, který sedí zrovna u počítače nebo pod.

Nepotřebuje např. operativní videochat pro konzultaci s odborníkem příslušným nějaké nálezové situaci, protože ví, že dotyčný nemá náležité komunikační vybavení.

Nepotřebuje možnost např. při cestě veřejnou dopravou si jaksi začerstva poznamenávat zjištěné skutečnosti a připravit si je v cloudu pro další práci, protože si je píše do notesu tužkou se známou výhodou, že jen tato technologie odolá např. namočení při lijáku, pádu do louže apod.

Nepotřebuje se strachovat, že v nějaké důležité lokalitě zrovna nebude mít signál.

Nepotřebuje stroj se spoustou funkcí, k jejichž využití neobdrží školení.

Nepotřebuje si pořizovat selfíčka.

2017/08/20 Posted by | pomůcky, Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

Poznámka k etickému kodexu OPD

Při opravách významných památek (ale to jsou propána asi všechny, i ty „nezapsané“) by v odborném vyjádření památkových instancí (a samozřejmě i v úředním rozhodnutí, nebo jak se to jmenuje) mělo být vždy navrženo, a pak i vymáháno, aby vzhledem k významu kulturního dědictví investor, projektant i další dodavatelé učinili maximum pro to, aby bylo možné během jakýchkoliv zásahů (rekonstrukce, obnova…) za splnění bezpečnostních podmínek uskutečnit

1. zejména vhodné množství veřejně oznámených prohlídek pro odborníky (historiky, archeology, památkáře, restaurátory, archiváře + limitovaný počet zájemců z řad veřejnosti)

2. v mimořádných případech (NKP, kulturní památka ve vlastnictví státu, záchrana dotovaná z veřejných prostředků) den otevřené rekonstrukce (obnovy) pro širší veřejnost (samozřejmě při dodržení veškerých bezpečnostních norem).

Přitom by měl být brán ohled na stav prací tak, aby bylo možné ukazovat maximum vypovídací hodnoty památky (fáze po sejmutí omítek v důležitých místech – odhalené staré zdivo, restaurátorské sondy a postup prací…). Pro takové prohlídky by měli být zajištěni průvodci znalí situace – ideálně archeolog, garant, zpracovatel OPD.

Vlastně jsem výše vynechal bod…

0. investor, projektant spolu s dalšími dodavateli a s odbornou podporou památkářů učiní vše pro to, aby poznatky o podstatě památky byly v maximální reálné míře zaznamenány, zpracovány a interpretovány, a v náležité kompletnosti uloženy k archivaci na vhodných místech; vše, co neohrozí osobnostní práva (autorská, soukromí), má být uveřejněno – za dnešní situace především na internetu, s ohledem na jakkoliv vzdálenou budoucnost po náležitém redigování také v rozumném počtu (min. cca 200 ks) kvalitním tiskem na nekyselém papíru konzervováno a uloženo v dokonalých archivních podmínkách (Národní knihovna, Národní archiv…; tyto instituce se mají starat o co nejúčinnější zpřístupnění všeho, co lze dle práva uveřejnit; současně mají trvale hledat cesty k dohodě s vlastníky a dědici autorských práv s cílem uveřejnit i to, co není k publikaci rovnou určeno). Uveřejnění na internetu by mělo být co možná propojeno s informatickými nástroji evidence památek, bibliografickými databázemi.

2017/08/02 Posted by | OPD | | Napsat komentář

Reliéfy na pouti nejen mezi Sv. Jakubem u Kutné Hory a Santiagem de Compostela?

Svatý Jakub (okres Kutná Hora), kostel

Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory. Foto z roku 2012

Před několika lety předložil Pavel Kroupa neobyčejně pečlivou dokumentaci i obsažné hodnocení kamenných reliéfů z jižní stěny lodi kostela sv. Jakuba Většího ve vsi Jakub u Kutné Hory (Pavel KROUPA: Průzkum jižního průčelí lodi kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory, in: Průzkumy památek roč. 4, 1997, č. 1, s. 3-26). Ukázal, že reliéfy byly vypracovány pro jiné místo a zde pak osazeny po nějaké změně rozhodnutí do jisté míry improvizovaně. Připomněl přitom, že v Santiagu jsou kolem jižních portálů příčné lodi katedrály reliéfní desky osazeny vlastně s podobným nedůsledným „schématem“. Nicméně této paralely využil hlavně jako dokladu toho, že i v případu umělecky špičkového díla byla kompozice jaksi „seskládaná“, čímž dosvědčil, že i kostel ve Sv. Jakubu u Kutné Hory přináleží mezi vrcholná díla. O tom není důvodu pochybovat. Ale závěrem hledal bližší stylové souvislosti na více místech Evropy a nakonec navrhoval hledat původ reliéfů v severní Itálii či v Sasku.

Svatý Jakub (KH), kostel (30.3.1990)

Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory. Foto z roku 1990

Různé skladby reliéfů na fasádách románských kostelů známe u nás i na několika dalších místech. Např. drobné reliéfy obvykle v rozměru jednoho kvádru na vstupní fasádě kostela sv. Jakuba Většího v Rovné u Stříbrné Skalice. V případu rustikálních reliéfů z kostela sv. Jiljí v Kostelní zřejmě lze předpokládat nějaké prostředkované souvislosti s pozdně románskou tvorbou v Chebu, provozovanou na vysoké uměleckořemeslné úrovni (mohlo jít i o druhotné umístění). Obecně se ovšem často předpokládá souvislost s reliéfní výzdobou portálové stěny kostela sv. Jakuba v Řezně, jednoho z významných zastavení poutníků do …Compostely… (I když zde je kompoziční i technické provedení jiné. Lze pak mluvit o tom, že na ně navázaly reliéfy na kostelech v Schöngrabern, Vídni /Riesentor/ či Jáku.)

Santiago de Compostela, katedrála, jižní portál

Desky s reliéfy tvoří „skládanku“ kolem sdružených portálů na jižní straně příčné lodi poutního chrámu v Santiagu de Compostela

Darování výtvarných děl s příhodnou ikonografií, a pokud možno i s připomenutím osoby donátora, bylo nejen ve středověku ve vyšších společenských vrstvách celkem běžnou praxí. Dnes by leckdo asi mluvil o sponzorování umění, ale v neposlední řadě se jednalo o usilování věřící duše získat jakési záruky zdaru a slušného zacházení. Někdo tak mohl založit a bohatě obvěnit celý klášter, ale časté bylo darování oltářů spolu s nadací na mešní obřady za spásu duše „sponzora“ či dalších osob. Darovány bývaly i sochy, obrazy, vitraje, části fresek nebo rukopisy ozdobené znaky donátora či drobnými vyobrazeními jeho osoby i rodinných příslušníků apod. Variant bylo značné množství a není možné všechny vypočíst. Nicméně se tato díla „mísila“ s komplexním pojetím výtvarné stránky staveb, budovaných v neposlední řadě i z „fondů“ církevní instituce, vytvářených vlastním hospodařením na dříve darovaných pozemcích apod.

Santiago de Compostela, katedrála, jižní portál

Levá strana ostění jižního portálu příčné lodi v Santiagu de Compostela reliéfními deskami

Tento náznak je míněn jako opora snahy specifikovat zvláštní skupinu darů, která vyplynula z určité praxe vycházející zřejmě právě z Compostely v určitém období. Skutečně totiž kolem obou portálů jižního vstupu příčné lodi tamního chrámu jsou reliéfy rozmístěny nesourodě, jsou z několika různých materiálů, zjevně je provedli různí umělci. Není možné stanovit, zda reliéfy, pocházející z rukou různých umělců, byly do zdiva kolem portálů zasazovány během stavby či s nějakým zpožděním. Jistotu nám vlastně nedává ani to, že vidíme, že desky s reliéfy byly vtisknuty často až do mělkého lůžka vyhloubeného do stojící konstrukce. Nad portály je ovšem i skupinka šesti drobných postaviček, zasazených přímo do kvádrového líce. Nicméně ostatní desky překrývají kvádrový líc (některé asi vůbec nebyly do kvádrů zapuštěny, protože vlastně udávaly nový líc předsazený průčelí kolem záklenků portálů). Bez dalšího studia (na místě, v literatuře, v archivu) ovšem neurčíme, co je „původní“ stav, co výsledek nějaké konzervace či rekonstrukce, případně i korekce (většina desek je přichycena skobami). Nicméně asi můžeme uvažovat o možnosti, že reliéfy byly snad podle nějakého jednotícího záměru a snad i v dohodnutých rozměrech přiváženy z různých míst, s největší pravděpodobností jako reprezentační dary, a to možná i na velké vzdálenosti.

Mosteiro de Carboeiro

Mosteiro de Carboeiro, tympanon západního portálu s lůžky pro vsazení reliéfních desek

Zdá se, že trvale se tato praxe neujala, protože výsledek nejspíše nemusel „esteticky“ vyvolávat největší nadšení (nevím jistě, zda byla před portály skutečně vyklenuta předsíň, jak tomu nasvědčují náběhy pasů na západní stěně věže, či spíše, jaký to mělo dopad na uspořádání portálů a proměny přístupu k jejich výzdobě). Nepochybně se ani nemohl srovnávat s šířícími se portálovými koncepty pozdně románských a raně gotických francouzských katedrál se „sloupy/sochami“ v ústupkových či nálevkovitých ostěních – zde již nebylo pro reliéfní desky místa. Nicméně se občas i zde vyskytnou improvizovaně (během stavby? později?) vložené sochařsky zpracované sloupy, pro jejichž umístění bylo potřebné odsekávat okolní reliéfy z ostění apod. (i když nelze vyloučit, že k takovému technickému „dolaďování“ mohlo docházet při nedostatečné koordinaci spolupracujících řemeslníků hned během stavby).

Přesto se též na jiných místech setkáváme i s dalšími projevy užívání reliéfních „desek“, zřejmě osazovaných až při dokončování stavby, nebo po určitém čase. Svědčí o tom zapuštění reliéfů např. v ploše tympanonů, nebo vetknutí výrazně vystupujících reliéfů do ostění portálu tak, že zřejmě bylo nutné část profilace odsekat. Nemáme v tom úplnou jistotu, ale dost možná se jedná o přežívání zavedeného projevu zbožného zájmu reprezentovat na důležitém místě stavby.

Schöngrabern, kostel

Schöngrabern. Foto 1993. Zde ovšem jednotlivé scény vypovídají o jednotném vytvoření výzdoby podle celkem zřetelného ideového záměru

Nelze říci, jak reliéfy ve Sv. Jakubu u Kutné Hory přesně souvisejí s naznačenou praxí „slepování“ výzdoby portálů (případně i dalších částí staveb) na poutních cestách do Compostely. Nicméně souvislost se zřejmě nedá bez výhrad popřít a je třeba ji v dalším zvažovat. Možná brát v potaz i pro jiná místa (Záboří nad Labem?). S plánovaným či realizovaným transportem mohly souviset i prohlubně na bocích horních částí jakubských desek, nápadné svým poloválcovým tvarem (nějak frézovaným?), interpretované Pavlem Kroupou jako pomocné úchyty pro zvedací lana při osazování desek na stavbu. Pokud si ale představíme, že desky musely absolvovat delší transport na povozu po středověkých středoevropských cestách, můžeme zkusit i odhad, že do děr byly při převozu zaklesnuty nějaké fixační tyče, které by např. mohly bránit pohybu nákladu na ložné ploše povozu.

Je možné, že reliéfy byly původně určené jako dar pro výzdobu nějaké větší stavby na trase do Compostely, možná přímo do cílového místa. Stejně pravděpodobné ovšem může být jejich vytvoření právě pro středočeský kostelík, jenž tak jako tak byl již svým zasvěcením odkazem k svatojakubskému patrociniu chrámu v dalekém Santiagu de Compostela.

Sangüesa, Santa María la Real

Sangüesa, Santa María la Real. Příklad „poskládané“ výzdoby portálu s využitím drobnějších kvádrů s reliéfními skulpturami

Podobný postup se možná v některých případech uplatnil i na slohově pokročilejších a kompozičně členitějších portálech rané gotiky. Také zde můžeme pozorovat určité nesourodosti zejména v uspořádání sochařské výzdoby, jež někdy těžko vysvětlíme jen záměrem kombinovat různé materiály např. dle požadavků na opracovatelnost či proměnami architektonického konceptu během doby výstavby. Rozdíly v materiálu i řemeslném provedení soch či reliéfů by v některých případech mohly vyplývat z dodatečných zásahů (doplňků, změn) i s cílem vyhovět nějakému dárci apod. Nicméně je zřejmé, že je třeba teprve identifikovat některé nesporné případy, protože je zřejmé, že i při souběžné práci kameníka a sochaře docházelo k nesouladům v montáži součástí celkové kompozice a v montáži prvků (je ovšem pravděpodobné, že v rámci restaurátorských či stavebně-historických průzkumů na různých místech Evropy již tyto jevy byly nějak objasněny.) A nejednou nám může chvíli trvat, než si připustíme možnosti i velmi pozdních historizujících úprav staveb apod. (máme stále na paměti diskuse kolem portálu v Záboří nad Labem).

Santiago de Compostela, katedrála, portál kaple Santa Maria la Antigua de la Corticela

Santiago de Compostela, katedrála, portál kaple Santa Maria la Antigua de la Corticela. V levé části záklenku zřejmě dodatečně vsazeni dva králové s párem koní. V tympanonu jsou zasazeny tři reliéfní desky

Musíme také počítat s přesuny inspirací kterýmkoliv směrem, tedy např. snahy kopírovat některá řešení ze Santiaga de Compostela i jiných míst (jak to např. předpokládáme u Božího hrobu, kde konec konců vidíme i dvouosý vstupní portál, který asi byl inspirací i pro Santiago?). Jakož i s historizujícími návraty (jak to též zde či v Záboří někteří znalci navrhují v diskusi, či přímo předpokládají).

Dodatek 20170623-1605: Není mi nyní známé, jak byly na stavbu (tympanon?) upevněny reliéfy z Oldříše, u kterých se ovšem předpokládá značně starší původ.

© Jan SOMMER, 20170622

2017/06/22 Posted by | detaily staveb | | Napsat komentář

Hrady, tvrze a širší encyklopedické souvislosti

Cheb (okres Cheb), hrad, bergfritOpět se po roce koná tématicky specializovaná konference oboru SHP, takže snad lze opět připomenout otázky po stavu encyklopedických aj. informacích nejen na internetu, nakolik usnadňují obecným zájemcům rychlou orientaci v terminologii, typologii apod. Zdaleka si nedělám nárok na jakoukoliv míru úplnosti pohledu (např. útržkovitý přehled ke konferenčnímu tématu v roce 2014). Hradozpyt patří k základním oblastem zájmu často od útlého věku pro budoucí archeology, historiky staveb, umělecké historiky i památkáře. Většinou proto na rozdíl od jiných oborů nejsou žádné problémy se znalostí terminologie či dokonce s přehledem po typech nejrůznějších plášťových hradů, štítových zdí, bergfritů, parkánů, barbakánů či prevetů. Řada aktivistů také během let poskytla mnohé webové stránky s výkladem pojmů, něco se dá najít i na Wikipedii.

Takže není tak naléhavě potřebné se zabývat se pobídkami na adresu specialistů, aby při své zasvěcenosti pomohli zájemcům usnadnit cestu k vědomostem. Ale přeci jenom… Když třeba pohlédneme na Wikipedii na heslo Donjon (cit. verze 20170620), vidíme krom možných upřesnění určitý dluh třeba z hlediska výčtu výskytu příkladů na našem území, možná i těch nejlepších reprezentantů v jiných evropských zemích.

Např. v informačním systému NPÚ není vlastně termín definován, ale vyskytuje se jak v Památkovém katalogu, tak i v Metainformačním systému (sbírka elektronických verzí obrazových a dalších dokumentů), i když zřejmě není užíván důsledně, protože výsledky vyhledávání se z hlediska výskytu příslušných památek nekryjí).

Celkem podobně jsme na tom s bergfritem (cit. verze 20170620) (PK, MIS).

Čili by přeci jenom v širších souvislostech mohla nějaká akce slovníkového směru přinést užitek…

Ale opět v širších souvislostech s těšíme hlavně na budoucí konferenční sborník…

2017/06/20 Posted by | slovníček, terminologie | | Napsat komentář

Blížím se k městečku s několika věžičkami atd. Co potřebuji vědět?

Každému asi vyhovuje jiný způsob a rozsah přísunu informací při pohybu památkovou krajinou. Když se blížím k nějaké lokalitě, přičemž třeba místem jenom projíždím, ale pro přehled a případnou zastávku bych potřeboval rychle a co možná komplexně vědět, co zde mohu očekávat, a co bych případně neměl opomenout, protože to třeba odpovídá tématu mé cesty, jen jsem to neměl jak a kdy prověřit, protože z různých důvodů sleduji vzdálenější cíl.

Moderní prostředky mi mnoho nepomohou – řídím a nemohu ovládat nějaké on-line dostupné zdroje (možná to jde hlasově, ale to nemám nadosah…). Několikasvazkové encyklopedie, navíc ještě třeba zaměřené tématicky, mi mnoho nepomohou. Moderní svazky Dehia s podrobnostmi o desítkách měšťanských domů (když se obvykle jedná o údaje typu, že dům má jedno patro, volutový štít a vzadu starou stodolu).

Potřebuji vědět o zámku, že stojí na místě hradu a je barokní. Že klášter na předměstí je barokní piaristický. Velký hospodářský dvůr vedle je také barokní. Kostel je gotický, barokně přestavěný. Vedle něj stojí renesanční kostnice, nejspíše staršího původu nebo na místě staršího objektu. Barokní špitál je již z konce 17. století. Mlýn a hamr u potoka mají zachováno staré zařízení. Most přes potok je snad ze 16. století, na zábradlí s barokní sochou sv. Jána. Na náměstíčku stojí rychta s renesančním střešním štítem, několik domů má starší kamenné portály, zřejmě renesanční a jsou tam někde i roubené stodoly. (Údaje jsou jen pro příklad, nemají reálný podklad.)

Kirchberg am Walde (AT_NO)

Ilustrační příklad: Kirchberg am Walde, Dolní Rakousy.

To by mohlo být asi tak všechno, co si lze v rychlosti přečíst, aby nemuselo něco opravdu závažného uniknout. Ani tak není „neštěstí“ vyloučeno.

Kirchberg am Walde (AT_NO), Dehio

Kirchberg am Walde, Dehio Niederösterreich, 1935

Ale v nějakém podrobném fasciklu bych stejně nenašel nic. Třeba v případě městečka na snímku tak je stále nejlépe sáhnout po předválečném Dehiovi. Tomu chybějí k dokonalosti jen mapky lokalit a plánky objektů (ale situaci pro danou lokalitu i při mnohonásobném rozsahu textu v novém Dehiovi také nenajdeme).

U nás pak po „červeném Wirthovi“.

Jejich koncentrovaná vyjádření by možná bylo lze precizovat, dnes třeba doplňovat o údaje o fabrikách, školních budovách apod. Ale jejich lapidárnost nic nenahradí.

2017/05/19 Posted by | publikace, Soupis(y) památek | | Napsat komentář

Oklikami k naučným stezkám jihočeskými památkovými parky

V zákrutech webu NPÚ lze odhalit řadu zajímavostí, možná i unikátů. Podrobně jsou představeny (aktuálně 3) naučné stezky zámeckými parky (Hluboká nad Vltavou, Červený Dvůr) a parkem krajinářským (Terčino údolí). Již na úvodním rozcestníku se o každé stezce dozvíme řadu podrobností, přičemž každá stezka má ještě samostatnou stránku s podrobnými informacemi (např. Hluboká nad Vltavou), kde je možné v *.pdf získat texty panelů (zajímavé je, že včetně legend mapek, které ale v dokumentu obsaženy nejsou; důvodem zpřístupnění textů zřejmě bylo hlavně poskytnutí jejich jazykových verzí (EN, DE), se kterými mohou cizinci porozumět panelům v terénu).

Trochu postrádáme odkaz na stránky dotyčných památek. Např. u Hluboké nad Vltavou zatím (?) odkaz na stezku nenajdeme v Tipech na výlet. U Nových Hradů najdeme v Tipech Terčino údolí, avšak ani zde propojení s naučnou stezkou nemáme k dispozici (zde je uvedeno, že cesta není vhodná pro vozíčkáře; musím rád potvrdit, že pokud je slušné počasí a na cestě nejsou blátivé úseky a postrk vozíku není příliš znaven, je to od parkoviště či pilířové brány minimálně k Lázničkám krásná projížďka!). Rovněž by bylo vhodné pro možné zvídavější zájemce nabízet odkazy na Památkový katalog (např. Terčino údolí).

Asi je koncept referování o nabídce naučných stezek ve stadiu zavádění, takže se snad oprávněně můžeme těšit na přínosná obohacení informací pro plánované výlety. (Odkazy na ně by mohly být recipročně u informací o památkách v Památkovém katalogu, případně i v mapách památkového GIS.)

Našli jste podobné podnětné zdroje na dalších místech stránek NPÚ? Připojte odkaz…

© Jan SOMMER, 20170517

2017/05/17 Posted by | dostupnost dat, odkazy, recenze, weby | | Napsat komentář

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Přednáškový cyklus cestujících středočeských památkářů je rozhodně perspektivní jako platforma diskusí kolem rozdílných přístupů ke konzervaci památek, pro poznávání rozdílů či podobností našich památek s tím, co potřebujeme znát z míst, která podněcovala tvorbu celosvětově, ale také pro možnost srovnání dění v „uměleckých perifériích“ apod. Shetlandy a Orkneje na samém dalekém okraji Evropy hluboko v oceánu překvapí hlavně dávnověkými počátky lidské kultury i výborným stavem zachování části dávných staveb.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Milan Jančo si přednášku připravil skutečně skvěle. Věřme, že bude inspirovat i některé budoucí referenty. Celé pásmo bylo uspořádáno tak, jak výprava, které se účastnil, putovala krajinou a historickými lokalitami. Jednotlivá místa však byla představena vysoce srozumitelně – byla lokalizována v mapce, souhrnně charakterizována nad vypůjčenými leteckými snímky, načež byly jednotlivé prvky dokumentovány aktuálními snímky s ukázkami historických konstrukcí, ale i způsobů jejich prezentace na místě (informační panely, exponáty) a fyzické ochrany vykopávkami odhalených částí. Logicky pak následovaly i různé rekonstrukce polyfunkčních obřích věžových domů doby kamenné či průlet nad dějinami polykulturního sídliště, fungujícího několik tisíc let.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Přístupy obětavých referentů cestovatelského cyklu středočeských památkářů se samozřejmě velmi různí. Obrázky z cest mají svou zajímavost vždy, zejména, když se jedná o exotické končiny s „učebnicovými“ ukázkami starověkých památek nebo méně frekventované turistické destinace ve Skandinávii, přitom plné významných podnětů i pro naše památkové snažení (Skansen), apod.

Přístup Milana Janča nepochybně překonal dosavadní mety a může být etalonem podobných záslužných snah. Samozřejmě přichází i otázka pracnosti, dávky času, kterou může ten který vstřícný přednášející na přípravu vynaložit. Někteří přednášející rozloží po stolech různé turistické informační materiály, ale zatím většinou nevznikla možnost nad podněty obsáhleji diskutovat. Proto jsem např. navrhoval oslovit v některých případech více referentů k nějakému detailu, nakolik může být zajímavý mezinárodně a byl logicky sledován více cestovateli (plastová okna, fotovoltaika, tepelné izolace, drnování korun zdí), přitom by se ale v jediné přednášce mohl trochu ztratit.

Každopádně se lze leda těšit na pokračování svým způsobem průkopnického cyklu.

© Jan Sommer, 20170413

2017/04/13 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Staroboleslavský středověk v pohybu

Petr MACEK: O objevech v basilice sv. Václava ve Staré Boleslavi, přednáška v cyklu Středověk v pohybu, pořádaná Ústavem dějin umění AV ČR dne 28.3.2017.

Stará Boleslav (okres Praha-východ), kostel sv. Václava

Stav v roce 2008

Přednáška byla pozoruhodná z několika ohledů. Hned v úvodu Petr Macek upozornil na to, že hodlá v aktuálním stavu zkoumání, kdy na standardní nedestruktivní SHP baziliky sv. Václava začínají navazovat sondáže (vč. sledování sond vytvářených restaurátory), do jisté míry odborně riskovat tím, že vystoupí s některými teoriemi a názory, jež budou dalšími výzkumy snad potvrzeny, ale je třeba počítat i s nalezením odlišných vysvětlení některých anomálií, dosud literaturou opomíjených či líčených schématicky a pokaždé s jiným výsledkem. Připustil možnost kritiky či odmítnutí některých námětů a parafrázoval název cyklu „Středověk v pohybu“ s tím, že v pohybu se během dalších etap OPD ocitnou i jeho momentální hypotézy, a možná může i on sám urychleně opouštět přednáškovou místnost, kdyby jeho náměty či otázky měly ostřeji odmítavý ohlas.

Tomuto přístupu ovšem nelze vytknout nic, naopak je třeba jej vyzdvihnout. Už i proto, že tímto směrem pociťujeme rostoucí posuny v komunikaci odborné komunity. Archeologové, stavebně-historičtí průzkumníci i obětaví vlastníci či správci památek zejména na Facebooku stále intenzivněji otevřeně reportují o objevech či postupu oprav nějaké památky (něco z toho lze sledovat např. na FB stránce OPD). To podporuje diskusi, vyvolává kritiku a podněty. Tradiční přístup ovšem velí co možná informace nevydávat (tak k tomu dosud přistupují i složky PR institucí, poukazující někdy právem na riziko publikování unáhlených závěrů, nepřesností apod.) a závěrečný elaborát bez internetové „stopy“ předat do listinného archivu k potřebě případných seriózních přišedších zájemců. Protože ale mezitím bývají s poznatky co možná bombasticky seznámeni novináři a jejich prostřednictvím i nejširší veřejnost, dozvídají se často odborníci o podrobnějších výsledcích nejpozději – za rok či dva na nějaké konferenci, kde stejně zase nejsou přítomní všichni dotčení. Přitom by ale právě oni měli získávat přehled i jinak než v kuloárech (i když to je staletími prověřená celkem funkční metoda), protože při efektivním zpřístupňování informací by mohli přispět svými připomínkami, případně se spíše dostavit na místo pro lepší seznámení se situací apod. (samozřejmě by neměli ohrožovat tempo či bezpečnost stavebních a výzkumných prací).

Nejspíše právě specialisté OPD a SHP v NPÚ by měli být těmi, kdo testují možnosti operativního sdělování poznatků, ověřují jak reálnou užitečnost (pokud by to jen zdržovalo, nechť se tomu nadále věnují jen externisté), tak časové nároky. Ale i v případě nevelkého ohlasu je potřebné jít v tomto směru příkladem a přínosy či rizika ověřovat.

Petr Macek provedl posluchače celou stavbou a poukazoval na různé nesrovnalosti či odchylky od dosavadních hodnocení v literatuře (i když ta zdaleka nedošla k nějaké shodě). Upozorňoval na charakteristiky zdiv, potvrzující do značné míry závěry archeologických výzkumů závěrové části kostela (což kvitovala i komentovala v diskusi dr. Boháčová – ArÚ AV ČR). V omítkách již byly započaty bodové sondáže. Z těch mě zatím zaujalo poznání, že hrotité mezilodní arkády nebyly opatřeny profilací či kvádrovou armaturou, ale byly vyzděny z hrubého lomového kamene, jakož i sdělení, že západní hrany zbylých oblouků zdiva lodi „rotundy“ v severní lodi jsou přezděné z cihel, což posiluje pravděpodobnost hypotézy o rotundě (nikoliv podkovovité apsidě, jak navrhoval Mencl). Nicméně datování jednotlivých gotických i renesančních fází asi je třeba mít zatím za pracovní a očekávat upřesnění dalšími poznatky (zatím bych si alespoň jako variantu ponechal i názor na zařazení závěrové části baziliky: Stavební vývoj kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Pokus o diskusní příspěvek; Poznámka k průzkumům kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi).

Zajímavé náznaky historizujících motivů by mohly vést k pozoruhodným zjištěním ohledně vlivu úcty k patronu země a s ním spojovaným artefaktům, užívaným ve stavbě druhotně, či napodobovaným v pozdějších dobách.

Mnoho otázek stále souvisí s románskými kryptami a jejich možnými historizujícími korekcemi. Zatím jen naznačena byla existence rozsáhlých vynikajících renesančních nástěnných maleb v interiérech chrámu.

Věřme, že se podaří plánované systematické sledování průběhu stavebních prací, jak to konec konců plyne z metodiky OPD, ale ukázkové výsledky by mohly přispět i k obecnějšímu docenění těchto dokumentací a jejich akceptování na srovnatelné úrovni se záchrannými archeologickými výzkumy. Samozřejmou součástí „dodávky“ rekonstrukce památky by OPD měly být zejména tam, kde se „čerpají“ dotace.

Jedna z našich nejcennějších památek si o ukázkové přístupy k průzkumům důrazně říká. Je skvělé, že se toho ujímají přední odborníci, přičemž slibují během prací otevřené „kontrolní dny“ a „workshopy“ na místě. Výsledné vylepšené poznání by mohlo být i skvělou reklamou pro OPD.

Text a foto © Jan Sommer, 20170329

2017/03/29 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond