Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Drobnost ke konstrukci stěn kaplového arkýře na Krakovci

Gotická architektura Krakovce je plným právem řazena na nejvyšší příčky uměleckých výbojů v českých zemích. Spolu s výtvarnou vynalézavostí však samozřejmě dosahovalo vynikající úrovně i technické provedení. To platí zejména pro projektovou přípravu jedinečných kleneb paláce i lodě kaple, ale také pro konstrukční realizaci křehkého kaplového arkýře, vystupujícího z naopak robustního masivu hradního paláce.

Obdobné kaple byly ve druhé polovině 14. století a kolem roku 1400 mimořádně ceněné. Vzhledem ke křehkosti stavby se realizace nejspíše ujímaly specializované skupiny kameníků. Do „kuchyně“ těchto kamenických dílen je možné nahlížet např. při opravách (při obnově arkýře kaple Staroměstské radnice v Praze po zničení v květnu 1945), nebo u staveb poškozených či dochovaných fragmentárně.

To je případ kaple na Krakovci, ze které se zachovaly jen části bočních stěn arkýře s částí profilace oken. Z těchto reliktů je možné vyčíst různé informace svědčící o metodě projekce i o konstrukčním řešení. To muselo být velmi propracované, když stěny kaple byly tlusté jen 28,5 cm a pole podokenního zdiva měla tloušťku jen asi 15 cm. Je nepochybné, že taková konstrukce vyžadovala velmi přesné provedení všech dílů, a také jejich pevné provázání kovanými trny a táhly. Stopy po nich jsou asi zčásti zakryty maltou z předchozích oprav.

Krakovec (RA), hrad, kaple

Navázání boční stěny arkýře na zdivo paláce. V dolní části snímku je patrná drážka určená ke spojení zdiva s tenkou stěnou či deskou parapetu. V horní části nad římsou profilace okna.

Podokenní zdivo nebylo vytvořeno z průběžných vrstev kvádrů, ale pod meziokenními pilířky byly i v parapetu vytvořeny profilované pilíře, ke kterým byla podokenní stěna připojena na spáru. Mohlo se tedy jednat buďto o tenkou stěnu z kvádrů odlišně vrstevných, neprovázaných s pilířky, nebo dokonce o desku (snad s plastickými ozdobami, jako u desek pod okny pozdně gotického arkýře nad bránou paláce na Křivoklátu). Je možné, že jsou nějaké relikty dalších prvků zachovány na hradě či jinde, případně ještě zavaleny v zásypu na úbočí či úpatí hradního ostrohu.

Krakovec (RA), hrad, kaple. Náčrt profilace (19.3.1992)

Polní náčrtek zachované části parapetního zdiva kaplového arkýře

Spojení pilířků s podokenním zdivem bylo zajištěno pomocí klínovité vazby, kdy je drážka zahloubená do pilíře (přibližné míry jsou zřejmé z připojeného polního náčrtku), zatímco pero odpovídajícího profilu vystupovalo z dílů mezi pilířky. Na hradě se zachovaly fragmenty, zřejmě pocházející ze soklové části mezi pilířky, jak tomu odpovídá šířka a v některých případech i zachovaný profil soklu (shodu profilace jsem zatím nemohl ověřit detailním měřením, avšak prvky jsou do značné míry erodované).

Krakovec (RA), hrad, kaple

Fragment pocházející s největší pravděpodobní ze soklu zdiva kaplového arkýře s klínovitou drážkou (kemnická značka na boku zřejmě v podobných případech neměla sloužit ani k identifikaci kameníka, ani jako montážní, protože se v převaze jedná o křížky, ale sloužila nejspíše k označení dílů převzatých či proplacených vedoucím huti)

Tenké díly mezi soklem a podokenní římsou jsem zatím nepozoroval. Mohlo se jednat o několik solidně spojených plochých kvádrů, ale nelze vyloučit ani možnost, že do drážky byla ve vhodné fázi výstavby pilířků vsunuta jednolitá rozměrná deska. Je ovšem třeba zvažovat i možnost, že se jednalo o sestavu menších dílů, vkládanou až následně, po vyzdění pilířků, přičemž by mělká drážka umožňovala montáž (podobně, jako se s tím někdy setkáváme u záklenků kružbových oken, do kterých bývaly kružby rovněž vsouvány až po provedení záklenků, např. fixované do mělce vykrouženého výžlabku ostění).

Je pravděpodobné, že pod profilovanými díly parapetní římsy, zřejmě nahoře usazené na tenké podokenní pole zdiva, probíhal kovaný ztužující pás, ale to zde jen odhaduji.

Je možné, že u dalších obdobných staveb byla příslušná partie provedena jiným způsobem – to je třeba vždy zkoumat na objektu.

Ke kapli Staroměstské radnice v Praze jistě existuje detailní dokumentace, která ale mě momentálně není dostupná. Podobně jistě existují podklady k restauracím a regotizacím arkýřů Karolina či Vlašského dvora. Přesto zde uvedený komentář detailu z Krakovce může být použit pro nějaké srovnávání či jako podklad dalších upřesnění.

čp. 1/I, Staroměstská radnice, Praha (III/1992)

Jižní bok arkýře kaple Staroměstské radnice v Praze po rekonstrukci (po zničení arkýře v květnu 1945 byla tato partie nejméně poškozena)

2015/01/14 Posted by | analýza památek, dokumentace památek | , | Napsat komentář

Metodika SHP, standard postupů nebo studie?

Pokusil jsem se zareagovat na výzvu o pár připomínek k připravované metodice. Na stanovenou adresu jsem poslal něco poznámek, ale je těžké komentovat nějaké jednotliviny u tak rozsáhlého textu, navíc kypícího různými náměty variantních úvah či námětů téměř v každé situaci „procesu“ SHP – jak podrobně postupovat, nakolik strukturovat, jak vlastně pracovat s tabulkami. Cílem pisatelů asi není docílit nějaké striktní unifikace postupů a formalit (což je asi dobře, když vidíme, jak se v mnoha směrech hodnocení věcí redukuje na nějaké snadno spočitatelné „kvalitativní“ znaky, umožňující posouzení hodnoty výsledku skoro komukoliv).

Nicméně je nesnadné komentovat detaily tak rozsáhlého dokumentu, ve kterém se navíc autoři vracejí k různým detailům postupů vícekrát v různých souvislostech nebo v různé míře detailu. Přesto jsem pár detailů na uvedené kontaktní adresy sdělil, ale samotného mě více zaujalo trochu sledovat souvislosti produkce metodik v posledních letech i celkem náhlého nástupu „myšlenky“ otevřeného přístupu v památkářských sférách.

Je vynikající, že se na internetu postupně začínají objevovat metodické texty památkové péče (ale tak je tomu vlastně už řádku let). A ještě lepší je, že jsou předkládány návrhy textů on-line k připomínkám. Metodiky se podařilo on-line zpřístupňovat již před několika lety (po nemalých sporech a dodnes trvajících pochybnostech některých aktérů) a děje se tak systematicky (postupně byly metodiky také zpětně certifikovány, aby jimi bylo možné efektivně operovat např. v právních sporech ohledně správné památkové péče). Nyní byla vytvořena v informačním systému památkové péče další možnost zpřístupňování certifikovaných metodik, kterých asi bude možné zveřejňovat více, nežli bude reálné produkovat v tištěné verzi.

Takových možností by mělo být využíváno ještě spíše pro zpřístupňování verzí návrhu metodiky k připomínkám. Tak, jako se to stalo nyní s připravovanou výrazně rozšířenou a zpřesněnou verzí metodiky stavebně-historického průzkumu (SHP).

Patrně je z nějakého důvodu v současnosti marné usilovat o to, aby se „drafty“ metodik uveřejňovaly na oficiální platformě NPÚ, i když i k tomu existuje vzor. Zde se mj. podařilo také doplňovat upravenou verzi a komentovat postup finalizace textu.

Nedávno jsme vysoce kvitovali také zpřístupnění návrhů dalších metodik souvisejících se SHP. (Tento postup byl již před lety s úspěchem aplikován na přípravu metodiky OPD a nepochybně pomohl i její respektované kvalitě.)

Čili je problém spíše jen „administrativní“, že by měly být návrhy zpřístupňovány přehledně jednou cestou. Může to být v rámci Metainformačního systému památkové péče (MIS), ale předložení návrhu by mělo být signalizováno na místě, které lze z hlediska aktualizací sledovat, tedy nejsprávněji na webu NPÚ. Kdyby žádné jiné, mohou k tomu být i důvody licenční.

S tím ještě souvisí jedna okolnost, že v nynější době většina metodik vzniká v rámci řešení projektů vědy a výzkumu. Tam existuje jakýsi trend k prezentacím výsledků na samostatných webech, i když by opět logika nabízela i možnost jednotného zpřístupňování v souvislostech (zde ji považujme za vhodnější).

Na posledně odkazovaném místě se zpřístupňování metodických apod. textů on-line (zahájené ovšem už před lety, jak bylo uvedeno – zejména zde) zdůrazňuje nově jako výsledek vyhovění stanovenému otevřenému zpřístupňování institucí (Open access – OA).

K tomu bychom dnes mohli ovšem nad rámec vylepšení dostupnosti metodik oproti pouhé tištěné verzi, která by ovšem měla zůstat samozřejmostí i nadále, zvažovat i „obousměrný provoz“ komunikace. Při vydání návrhů k připomínkám totiž prakticky neexistuje možnost jiné reakce, než odeslání připomínek na mailovou adresu (zpravidla neobdržíte žádnou reakci; jen pak můžete „s povděkem“ kvitovat, že objevíte opis své věty v nějakém výsledku). To je asi v řadě případů nejvhodnější řešení, ale nepochybně se dnes nabízí i možnost přidávání komentářů, třeba k nějakým detailům, aniž by připomínkující osoba musela korespondovat s uvedenou kontaktní osobou.

V předchozí kampani příprav nové metodiky SHP byly takto zpřístupněny původně mailované připomínky. Zkrátka, když už OA, proč nevyužít i takovýchto dalších možností. (Tehdejší můj pokus.)


Dokument je velmi obsáhlý, týká se „průřezově“ širokých oblastí (od dějin umění a stavitelství až po aktuální trendy památkové péče, kompletní typologie staveb i veškerých jejich prvků…). Je nepochybné, že autoři vynaložili na jeho sestavení a ladění nemálo erudice a energie, takže těžko lze operativně zpracovat nějaké připomínky, které by byly adekvátní …a samy nebyly snadným terčem relativizace a jen tedy všechny nezdržovaly. Případný pisatel připomínek se tak může pokusit zčásti o obecné připomínky (možná jdoucí nad rámec jednotlivé metodiky) či si může všímat možná až podružných či ze souvislostí vytržených detailů. Tak nějak jsem se aspoň pokusil já…

Obecně (něco pokusů o obecnosti pak ještě na konci). Vždy jsem doporučoval formát metodik A4. Zde považuji za vhodné to zopakovat. Pokud se bude pokračovat ve formátu A5, bude svazek prakticky nemanipulovatelný, při lepeném hřbetu se bude rozpadat.

Nedoporučuji atypické formáty, jako měla např. publikace Zkoumání… Formát A4 bude odpovídat formátu elaborátů, takže bude možné dobře zařadit i vzorové stránky (i když je pravdou, že ty se v podobných případech většinou zmenšují). Plánky budou moci mít rozumnou velikost. Při dvousloupcové sazbě bude i zařazování obrázků mnohem efektivnější.

Formát A4 jsem doporučoval od počátku mj. proto, že právě v době obrody edice Odborné a metodické publikace přešel i Úřad pro normalizaci… u ČSN z formátu A5 na A4. Sám to tehdy zdůvodnil rostoucí potřebou velkých tabulek a grafů, což jsou i naše případy (zřejmě i tím, že formát A4 mají i normy ISO).

Formát A5 se u nás preferoval pro „snadné nošení metodik v kapse do terénu“. Při jejich počtu (pro naše témata zvláště) a při rozsahu právě tohoto svazku toto již ztrácí platnost. Navíc přibývá lidí, kteří budou na stole i v terénu pracovat tak jako tak s elektronickou verzí.

Formát A4 by mohl být doplněn o perforaci 4 otvorů u hřbetu pro vložení do standardních pořadačů, kam by se jednak mohly vkládat další metodiky, jež by měly být vydávány v tomto formátu (to je „jenom“ názor), jednak související ČSN, materiálové listy apod., jak s tím běžně pracují projektanti aj.

(V této souvislosti bych nevylučoval ani představu Oborových norem. Protože metodiky začaly v dosavadní edici vycházet proto, že nebyla žádná jiná a nebylo ani jasné, jestli bude vůle v jejich vydávání vytrvat. Existuje také určitá nejasnost ohledně vztahu vydávaných metodik k „certifikovaným“ metodikám. Mohou být v edici zařazeny i necertifikované metodiky?)

Útržky detailů

V následujícím jsem se zmohl jen na pár vytržených poznámek, což souvisí mj. s tím, že některé postupy jsou v metodice nejprve nastíněny obecněji, takže se až dalším čtením dobereme toho, že jsou v následujících kapitolách i vícekrát „řešeny“ podrobněji (to se týká třeba postupu popisu).

Přijde mi, že metodika staví uživatele snad až příliš často před rozhodování (či váhání) o tom, co je či není správné. Text mnohokrát zdůrazňuje jak je všechno možné provádět různě podrobně, jak nejsou postupy ustálené, jak je každá památka jiná, přístup zpracovatele subjektivně podmíněný, jak má na vše vliv postupující vývoj poznání, všechno je relativní…

Problematika je přitom neobyčejně složitá a rozsáhlá. Postihuje všechny slohové etapy, vývoj techniky a společnosti obecně. Atd. Takže je jasné, že i na vybalancování mezi nabízením možností a striktními limity to nemůže být jednoduché. Proto není v jednoduché situaci ani pisatel případných připomínek, a i přes „dostatek“ poskytnutého času těžko může nabízet nějaká doplnění jednotlivých vět či korekce formulací.

V textu (křestní) jména osob vždy rozepisovat. Zkrácení jména vždy ochuzuje informaci a může zcela mást (P. Kroupa = Pavel Kroupa i Petr Kroupa, Z. Dragoun = Zvonimir Dragoun i Zdeněk Dragoun apod.).

Měly by být uvedeny související dokumenty. Zejména navazující metodiky (zaměřování, dokumentace a inventarizace detailů, OPD, okna…).

Předpokládám , že ještě před tiskem projde text jazykovou úpravou. Proto jsem až na výjimky nekomentoval stavbu vět (typu „SHP je zpracováváno“), interpunkci apod. (i když i to může být pro správné pochopení textu významné). To platí i pro volbu termínů, kdy bývají zbytečně hledána synonyma místo použití identického výrazu, když se jedná o stejnou věc (např. požadavek na to, aby elaborát SHP „přebíral“ garant, přičemž se doporučuje „předání“ v rámci kontrolního dne – s. 9).

Důraz se vcelku logicky klade na zadání a kontrolu SHP. Proto by bylo logické v metodice také popsat postup „garanta“ při stanovování podmínek pro SHP. Specifikaci souvisejících metod zkoumání a dokumentace (archeologie, Stavebně-technický průzkum apod.; v kapitole zřejmě není zmíněn průzkum statický) by měla obsahovat také metodika. Měl by v zásadě existovat katalog všech relevantních metod, ze kterého by bylo možné některé na základě zdůvodnění vynechat.

Jde také o to, že by „recipročně“ mělo být stanoveno, že např. při statické sondáži proběhne dílčí SHP, OPD apod. Totéž při restaurátorském průzkumu omítek. Ale také při rekonstrukci elektro- či sanitární instalace. I při takových vcelku technicistně pojímaných dílčích zásazích mohou být objeveny zazděné otvory, historické povrchové úpravy omítek apod.).

Vedle jistě potřebného dohledu odborného pracovníka NPÚ (asi je míněn garant z předchozího textu), jeho konzultací či upřesňování doplňujících průzkumů je též potřebné, aby stejnou iniciativu mohl (či měl) mít průzkumník. To může být důležité v momentu, kdy např. zjistí dříve nepředpokládatelnou stavební fázi apod., což může vést k nárůstu pracnosti, a tedy i nákladnosti, odhalí nutnost doplňujícího průzkumu (to nemusí dokázat jen garant či odborný pracovník; může se to třeba zjistit během kontrolního dne po nějakém postřehu přizvaného odborníka – jinak by se ani kontrolní dny nemusely dělat; reakce „systému“ /garant, zpracovatel, investor/ na taková zjištění nejsou zřejmě specifikovány či naznačeny).

V rámci zmiňované Centrální evidence elaborátů SHP by měly být evidovány i elaboráty uložené v jiných sbírkách dokumentace, než jsou sbírky NPÚ; resp. by neměly být z takové evidence apriori vyloučeny.

Jestliže byl v úvodu SHP popisován jako shromáždění všech poznatků o dosavadním vývoji památky, je namístě rovnou říci, že i po kolaudaci zásahu a předání elaborátu plynule stavebně-historický (stavební, funkční) vývoj pokračuje. Bude tedy vhodné do budoucna počítat s tím, že elaborát je vlastně plně otevřený dalším aktualizacím. To má nemalý význam už proto, že to znamená, že při budoucím zásahu se nebude provádět další SHP, ale budou se zpracovávat „dodatky“ či jinak pojmenované aktualizace. Čímž také dojde ke kvalitativnímu posunu ve využití elektronické verze elaborátu, zmiňované v textu (ale zřejmě je míněna podoba „otisku“ ve formátu PDF).

Další význam tohoto „živého“ elaborátu spočívá v tom, že je skutečně možné do něj zahrnout dílčí výsledky např. z OPD, a „velký“ elaborát zpracovat následně. Je možné, že tím lze snižovat obecně velmi potřebný tlak na zadávání standardního SHP, ale současně to vytváří prostor pro trvalé „provazování“ všech dosahovaných poznatků, vznikajících kdykoliv.

Je to důležité též s ohledem na (možná již vbrzku) budoucí zapojování informací o památce do BIM, ale současně je třeba pamatovat na potřebu typologických či jiných odborných poznatků a jejich začleňování do systému odborných IS (evidence nějakého typu okenních kliček apod. „napříč“ všemi budovami apod.). Tak se také docílí onoho dalšího vědeckého/badatelského využití výsledků.

Současně z těchto souvislostí plyne potřeba modulárního systému jak terénní práce, tak elaborátů – to samozřejmě platí hlavně pro dílčí akce. Standardní SHP i s doplňujícími průzkumy by ovšem mohl být jako modulový též koncipován od počátku. K tomu by bylo vhodné také stanovit určitou škálu úrovní „podrobnosti“, ze které by bylo jasnější, že se věnuje zvýšená pozornost některému prvku (to se týká typicky OPD).

Není zcela jasné, ve které fázi přípravy terénního průzkumu zpracovatel stanovuje rozsah práce, protože to je podstatné pro jednání s investorem a limitující pro výsledek i jeho hodnocení. Není jasné, zda existují nějaké standardy nákladnosti práce.

Opakovaně jsou zmiňovány různé možnosti řešení a postupů v průzkumné a dokumentační fázi i v elaborátu, což je z odborně filozofického pohledu nepochybně namístě. Mnohé by asi objasnily konkrétní příklady. Vzhledem k rozsahu by asi byly ideální vybrané stránky z příkladně zpracovaných elaborátů. Případně odkaz na elaboráty obsažené v IISPP/MIS. Je ale možné, že takové věci budou v obrazové příloze metodiky.

To se týká i formulářového uspořádání (Raumbuchu – tabulek). To nemá u nás zavedenou podobu ani dlouhou tradici. Bylo by vhodné vybrat nějaké příklady a někde je zpřístupnit on-line, aby z nich bylo možné vycházet, a tím co nejrychleji dospět ke standardizaci (tak, jako se to u mnoha zpracovatelů podařilo u OPD).

Je třeba upozornit na problematiku „tabulek“, protože ty v textových editorech dělají problémy při přechodech mezi formáty (včetně přenosů do „vyšších“ verzí editorů). Na rozdíl od tabulkových programů (xls) umožňují lepší kontrolu nad výslednou podobou tisku. Tabulky by však měly mít co nejméně komplikovanou strukturu formátování (případně by v elektronické verzi měly být připojeny i v textové verzi s nějakými vhodnými oddělovači).

Že není sjednocena terminologie, je ovšem truchlivé. Nicméně různá literatura existuje – počínaje VŠ skripty, příručkami, metodikami, „Herouty“…

Metodika správně varuje před (nad)užíváním synonym v elaborátech. V redakčním dolaďování textu metodiky by bylo vhodné rovněž k tomu přihlédnout.

Nad rámec metodiky musím i zde opakovat výzvu, aby se všude myslelo na vytvoření terminologického slovníku, ale hlavně aby se přitom napříč památkovou péčí a příbuznými obory postupovalo koordinovaně, v široké dohodě. Je to natolik důležité, že by k tomu měl být projekt a nejspíše vydána metodika… 🙂

V textu by asi měly být popisovány i aktuální součásti mobiliáře. A to proto, že SHP není jen hodnocením stavby, „pátráním“ po jejích předchozích podobách a funkcích a podkladem pro optimalizaci právě připravovaného zásahu, ale také pramenem informací pro budoucí obdobné (ale třeba i etnografické) bádání. Absence těchto pasáží v běžných SHP má řadu důvodů – často je to fakt, že SHP probíhá po vyklizení stavby či po jejím opuštění.

Typologie – zpracovatelé SHP by se opět měli spojit (i s dalšími specialisty z oblasti památkového zkoumání) a spolupracovat na encyklopedii. To tato metodika nevyřeší, ale po stránce postupu jde jen o to se dohodnout a začít. K tomu by se mohla v dohledné době konat nějaká schůzka (IT, SHP, historici…).

Vztah k inventarizaci by měl být velmi přímý. Je jedno, jestli jsou „inventarizovány“ místnosti (Raumbuch) nebo okna (inventář, seznam hodnotných či nehodnotných prvků). Jde o takový podklad, prakticky neoddělitelný od SHP, jakým je i stavebně-technický průzkum (ten se v některých fázích vývoje SHP v SÚRPMO stával společnou součástí elaborátu se SHP).

S tím souvisí i přístup k OPD, jehož součástí by měla být i doplněná „inventarizace“ těch prvků, které byly v průběhu zásahů teprve zjištěny. Výše naznačený systém, kdy by každá památka či objekt měly svou SHP/encyklopedickou stránku, by umožňoval průběžně inventář doplňovat a aktualizovat (např. právě o informace o přesunu nějakého prvku na jiné místo v rámci budovy, nebo i o přenesení do muzejního depozitáře apod.; k tomu všemu by nám mohlo pomáhat i navazování na standard sdílených informací o předmětech nejen muzeálních CIDOC-CRM; totéž v BIM).

Takový „modulární“ postup také umožní různou podrobnost přístupu (zeď s okny > okno > výplň > klička) k jednotlivým prvkům, přičemž je možné podle okolností časem provádět doplňky v podobě prohloubení podrobnosti vybraných prvků apod.

Číslování místností. Asi by přednostně mělo odpovídat současné nebo poslední nalezené plánové dokumentaci. Nebo by měly být zopakovány (či odkázány) zásady pro stanovení pořadí atd., jak se vyučují na stavebních školách, nebo předepsány ČSN. V principu by se mělo shodovat s projektovou dokumentací aktuálního zásahu, aby bylo co nejsnáze zjistitelné, co se týká téže místnosti či prvku. V případě, že není žádné číslování nalezeno, mělo by být optimálně provedeno tak, aby mohlo být převzato i pro další vznikající dokumenty (projekt, RP, AV…).

Patrně by bylo vhodné doporučit datové formáty nejen pro plány. Text: doc?, docx?, txt?, rtf?, html? PDF? PDF/A? Fotky: tiff?, jpg?, png?, bmp?. Video? Audio? 3D? Případně odlišit preferované vs. zakázané. Pokud je to obsaženo v nějaké metodice pro práci s památkovými daty, lze doplnit odkaz.

Vhodné by bylo doporučit velikost obrázku pro vložení do textu i „Jména“ souborů a nějak se zabývat vztahem náhledů v textu a podrobných obrázků. Podotýkám, že se trvalou udržitelností dat zabývají mezinárodní konsorcia. Tak tedy odkázat na nějaké doporučení NA ČR? Problém „stability“ tabulek je také trochu širší (nejsem technik). Je možné, že pro tyto otázky, které jsou společné mnoha oblastem IS kulturního dědictví a paměťových institucí, budou „řešeny“ jinou metodikou, „jdoucí“ napříč dalšími oblastmi, ve kterých vznikají data určená ke sdílení a archivaci.

Slovníček? Na slovníčku by bylo možné společnou prací začít víceméně hned. Osobně jsem si dovolil nějaké pokusy, když jsem zjistil, že k některým souvisejícím termínům ze specifické oblasti SHP výklad chybí. Vybírám snad k úvaze… SondaNálezová situace.


Není zcela jasné, jak se v rámci jinak citovaného IISPP reaguje na získané poznatky (ale to se samozřejmě netýká jen SHP). Když se např. zjistí dosud nepředpokládaná stavební etapa nějaké části památky, jak se to promítne do „charakteristiky“ památky v evidenci kulturních památek? (Na to ale možná mají OEDIS nějaké postupy.)

Z hlediska ještě více obecného mi trochu chybí možnost komentovat návrh metodiky třeba přímo na webu Svorník (mně alespoň web přidávání komentářů nedovolí). Není mi také jasné, zda budou připomínky zveřejněny, nebo ne. Do jisté míry bych se podle toho možná rozhodoval při volbě formulací apod. Domnívám se však, že by připomínky měly být uveřejňovány operativně, aby na ně vzájemně mohli připomínkující osoby reagovat. Připojit se k nim, nebo je označit za nesprávné apod. Nicméně na takový postup by připomínkující měli být předem upozorněni.

Nyní mi nezbývá než doufat, že jsem zbytečně nezdržoval.

Jan Sommer, Praha, 1.-3.1.2015.

2015/01/04 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat, standardy | , , , , , , , | komentáře 2

Kaple, na kterou se málem zapomnělo? (kaple sv. Václava v pražském Valdštejnském paláci)

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Půdory severní části paláce při Vévodském nádvoří.

Stěží pochopitelné převýšení kaple Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně nad jejím miniaturním půdorysem je obvykle komentované jako svého druhu zvláštnost související jednak s výtvarným konceptem paláce, jednak s jeho provozním uspořádáním a z toho plynoucím umístěním oratoří ve dvou patrech nad sebou. Asi i s nějakými požadavky ze strany stavebníka.

Nicméně je vložení kaple do dispozice paláce natolik anomální, že alespoň v rovině úvah je třeba se zabývat i dalšími technicky přijatelnými variantami, a to s vědomím, že přes převážně sjednocené vzezření celku paláce pozorujeme na jeho architektonickém článkoví různé doklady vcelku hektických změn plánu prováděných „na pochodu“ v průběhu výstavby.

Tyto změny se projevují různými drobnými anomáliemi v profilacích říms jednotlivých křídel apod. Tak, jak se rozvíjejí výzkumy paláce (v posledních letech zejména Petr Uličný), bude asi možné tyto „nesrovnalosti“ pojmout do interpretace stavebního postupu. Přitom je ale zřejmé, že je potřebné také sledovat konstrukční detaily, nakolik je případně bude možné provázat s listinnými zprávami (zatím se projevuje spíše snaha tento vývoj vysledovat v detailech architektury, plastické a malířské výzdobě).

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 4, Praha, Malá Strana

Osa se zazděnými/iluzívními okny kryjícími severozápadní kout palácové kaple.

Přitom je stále třeba značné opatrnosti, protože např. řada architektonických kamenných prvků byla zřejmě vyráběna do zásoby v sériích a osazována v některých případech asi i po delší době od vytvoření v kamenické huti. To asi lze předpokládat hlavně u velkého množství okenních ostění.

To může být zajímavé také při hodnocení kaple a jejího vztahu k dispozici paláce. V místě severozápadního nároží kaple jsou v obvodové zdi osazena kamenná okenní ostění shodná s ostatními, ale vzhledem k tomu, že jsou na vnitřní straně v kolizi s zaobleným koutem kaple, jsou všechna tři okna v této ose (v přízemí a v 1. i 2. patře) zazděná. Líce zazdívek jsou omítnuté. Po nedávné rekonstrukci jsou v oknech pater na omítce vymalována iluzívní okna. Není mi jasné, jestli se tak stalo na základě nějakých nálezů historických barevností, ale je to vcelku pravděpodobné. Nicméně o původní řešení se asi nejedná, protože rámy i zasklení v jednotlivých patrech se liší. Čili zůstává otázka, jestli při rekonstrukci spíše nebylo napodobeno uspořádání okenních rámů v okolních otvorech. To ale pro „věc kaple“ není tak podstatné.

Při opravách omítek v roce 1999 byla v iluzívním okně přízemí v místě nároží kaple provedena do zazdívky drobná sonda, záhy opět zazděná a překrytá omítkou. Zřejmě se nepodařilo proniknout do zdiva příliš hluboko, ale v otvoru bylo možné pozorovat kovanou mříž z šikmo kladených prutů, zcela shodnou s okolními funkčními okny.

Existence mříže v iluzívním okně by mohla znamenat několik věcí, ale především signalizuje reálnou možnost, že se v době stavby zdi s okny s kaplí uvnitř nepočítalo. Vůbec je v celé západní části severního křídla paláce ukončení místností u vnější zdi natolik nepravidelné, že lze téměř nepochybně počítat s tím, že se koncept dispozice během stavby nějak měnil. Obvodová zeď byla zřejmě vystavěna bez přesné představy o tom, jaké bude vnitřní členění půdorysu (nebo byla v době výstavby zdi představa o interiéru jiná). Místnosti v této části byly pak asi definitivně rozvrhnuty až v souvislosti s výstavbou dvorní stěny severního křídla.

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 4, Praha, Malá Strana

Sonda v zazdíce okna v přízemí ukazuje, že okno bylo před vestavbou kaple opatřeno kovanou mříží. (Foto 19.9.1999)

Je tedy možné, že okno v přízemí bylo opatřeno mříží bez ohledu na to, že bude kolidovat s kaplí. Spíše se však zdá pravděpodobnější, že bylo zazděno až v souvislosti s vkládáním kaple do dispozice. Definitivní řešení těchto otázek snad bude možné na základě dalších výzkumů (je možné, že zainteresovaní odborníci již řešení znají), ale zamřížování dotyčného okna je třeba brát jako nepominutelný argument pro možnost, že kaple byla až v pokročilé fázi výstavby na nynějším místě vybourána v již rozestavěné dispozici. Uvnitř se tomu zdá nasvědčovat i poloha jižní stěny kaple ve vztahu k severnímu ukončení dvorní arkády západního křídla (přičemž poslední severní pole klenby chodby vykazuje nepravidelnosti, které většinou ani nejsou na stavebních plánech paláce zachyceny) a zejména těsná blízkost jihovýchodního koutu kaple u severozápadního koutu nádvoří.

Tento stavební postup by vysvětloval těsné půdorysné rozměry komínovitého prostoru kaple a mohl by být kamínkem v mozaice zřejmě velmi dynamických korekcí dispozice paláce a jeho architektury v průběhu výstavby, jak je to postupně výzkumnými akcemi rozpoznáváno. Vztah zazděného okna s mříží lze shrnout do dvou variant výkladu. Obvodová zeď s okny byla v tomto úseku stavěna v předstihu před vnitřními stěnami, přičemž kaple byla vystavěna buď bez odkladu spolu s ostatní dispozicí, anebo byla kaple vložena do dispozice až s určitým odstupem (přičemž mohlo jít i jen o týdny či měsíce).


Citace: Jan SOMMER: Kaple, na kterou se málem zapomnělo? (kaple sv. Václava v pražském Valdštejnském paláci), in: Česká placka, post. 2014-12-08, last ed. 2014-12-08, on-line: http://wp.me/pqrNE-nN, Praha 2014. [verif. YYYY-MM-DD]

2014/12/08 Posted by | analýza památek | , | komentáře 2

Stavebně-historický průzkum se prezentuje monumentálním webem

http://www.shp-metodika.cz/index.php

Metoda SHP se vyvíjela po desítky let, přičemž rozhodující podíl na jejím etablování a rutinním procesu získávání poznatků a zpracovávání elaborátů měl prakticky po celou druhou polovinu 20. století Dobroslav Líbal. Samozřejmě spolu se zdatným kolektivem odborníků v SÚRPMO.

V posledních cca 20 letech ovšem zaznamenáváme další výrazné kvalitativní posuny. Na jedné straně bohužel SÚRPMO zaniklo, což vedlo k určitému rozvolnění přístupů ke zkoumání i vytváření průzkumových elaborátů, protože není možné práci sjednocovat tak, jak to bylo možné v jednom „podniku“. Tento stav vedl již v roce 1997 k vydání metodiky, jejíž druhé, rozšířené vydání pak vyšlo v roce 2001 (dostupné z webu NPÚ zde: http://www.npu.cz/download/1303382813/met23shp.pdf).

Dalšími výraznými změnami obor SHP prochází rovněž od 90. let 20. století v důsledku toho, že se metoda díky osvícenosti některých vysokoškolských pedagogů propracovala do osnov několika univerzit i technických vysokých škol. Poměrně značné množství lidí je tak postupně vybaveno znalostmi ke zcela spolehlivé a samostatné realizaci SHP.

Velmi podstatné jsou samozřejmě také pokroky v technice, která postupně vkládá do rukou realizátorů SHP stále nové nástroje, které práci na jedné straně hlavně usnadňují (digitální fotoaparáty, počítače s četným příslušenstvím, využívaným zejména pro zpracování plánové a obrazové dokumentace, vč. vytváření fotoplánů apod.), anebo přispívají možnostmi dosud netušenými (3D scanování, dendrochronologie, RTG…).

Řada odborníků pak při svých realizacích rozvíjela některé postupy, které v dřívějším vcelku neměnném postupu ani nebyly možné. Vlastně jde často o svého druhu experimenty, kdy byly práce v různých částech zpodrobňovány, případně přebíraly postupy z navazujících metod, zejména z archeologie (stratigrafie kontextů). Projevovala se také potřeba podrobněji členit elaborát a v narůstajícím rozsahu vytvářet systémy tabulkových (databázových) přehledů (CAD, Raumbuch).

Na přístupy k SHP mělo vliv také poznání nevyhnutelného (i když zatím zdaleka ne „uzákoněného“) doplňování poznatků po „standardním“ uzavření akce SHP vlastně před zahájením projektových příprav úprav památky, tedy zejména v průběhu prací. Tak se zrodila metoda OPD (metodika z roku 2005 v PDF zde: http://www.npu.cz/download/1137070742/met31opd.pdf). Ta se vlastně zaměřila na terénní dokumentační práce a postupy k identifikaci a registraci dokladů o vývoji památky v minulosti. Z podstaty se tak metoda OPD nevěnuje historické archivní rešerši (i když je naopak někteří zpracovatelé v rámci OPD též vytvářejí), a také na stavbě samotné se zabývá vlastně jen úseky, poskytujícími poznatky o částech např. odhalených v souvislosti se stavebními zásahy (snímání omítek…) či dokonce při její likvidaci. OPD je tak vlastně zaměřena především na postupy sběru dokumentace. Tím se také připojila k těm metodám, které jaksi zpětně ovlivňují i postupy samotného SHP.

Výběrovým přístupem pak metodika OPD do jisté míry rozvíjela i metody databází prvků, jak je užívají zejména projektanti kvůli komplexnímu řešení dělby prací při stavební zakázce. Ty svým způsobem také ovlivnily podobu SHP, kdy se od výpisů hodnotných a škodlivých prvků památek přechází k „mechanickým“ seznamům, ve kterých se provádí náležitá klasifikace. To je zřejmě správná cesta, protože to umožňuje systematičtější přenesení památkově orientovaných priorit SHP do informačních systémů, ve kterých pracují projektanti (a vlastně se dnes směřuje i k jejich přenesení do informačních systémů budov – BIM, což časem umožní komplexní přístup k plánování životnosti a oprav všech částí památky apod.

Toto je sice odbočení od souvislosti témětu komentáře, i když ne zcela. V posledních letech se také ve velké míře rozvinuly systémy evidencí sbírkových předmětů (muzea…), kde se dospělo k dalekosáhlé standardizaci (CIDOC-CRM), která se stala základem takových grandiózních informačních systémů, jako jsou např. Europeana. V každé evidenci, ve které lze použít tyto osvědčené informační struktury (metadat), měly by být povinné. V tom bude ještě třeba určitého myšlenkového vývoje…

Stejně tak i v dosud převažujícím odděleném chápání jednotlivých metod zkoumání (SHP, OPD, statika, restaurování, archeologie…), než začnou být vnímány jako součásti jednoho komplexu sběru a sdílení informací. Vlastně by totiž ani průzkumy neměly být izolovanými zakázkami (kde pak „systematičnost“ zajišťuje to, že průzkumy v souvislosti posuzuje památkář, v lepším případě také seriózní projektant či jiný dodavatel).

Nový web je v duchu tradice vybudován na udržování odstupu SHP od ostatních metod zkoumání, jejichž výsledky zavedeným způsobem přejímá na základě studia příslušných elaborátů (tedy ne v rámci koordinované realizace). Je na něm také znát, že určité části obsahu budou teprve doplněny, anebo jsou nyní ve stavu rozpracovanosti. To asi souvisí i s velikostí autorského zázemí a nutným postupným vytvářením velkého obsahu.

Nicméně je třeba rovnou zdůraznit, že výsledek je skutečně vynikající, velmi užitečný pro praxi (i vzdělávání), a také plný podnětů pro koncipování podobných prezentací.

Rádi se v této fázi vývoje stránky smíříme s tím, že některé odkazy zatím nejsou funkční, případně, že u některého textu chybí obrázek…

Koncepce stránky zřejmě do jisté míry připomíná propracovaný systém dnes již proslulé publikace o zkoumání historických staveb. Kromě souhrnných charakteristik metody a jejích částí (které budou jistě rozvedeny v podrobné metodice SHP, která bude někdy v nejbližších dnech k dispozici v pracovní verzi k připomínkám!), jsou tak hlavní částí obsahu prezentované „případové studie“. To je samozřejmě velmi praktické, protože to jak názorně ukazuje přínosy provedených výzkumů, tak výmluvně objasňuje některá úskalí jednotlivých akcí, ale také detaily, kterých je třeba si na stavbě všímat.

Určitou práci asi ještě bude vyžadovat uspořádání kategorií databáze i klíčových slov (např. s problematickými duplicitami či zbytečnými klíčovými slovy vytvořenými např. z čp. nebo čísel ÚSKP). Škoda je, že klíčová slova u jednotlivých hesel nemají funkci odkazu na příslušný výběr.

Pro to, jak já pracuji s informacemi z webových stránek, je značně nepraktické, že nemohu sledovat provedené aktualizace obsahu (jaká položka byla doplněna v databázi, zda byly doplněny nějaké podstránky či části již existujících stránek). Postrádám nějaký výpis aktualizací (jak to skvěle slouží typicky na stránkách se SW Mediawiki).

Když sleduji široké rozpětí, do kterého se postupně rozpíná škála webových prezentací NPÚ, nemohu než zalitovat narůstající nespojitosti a rozptylu těchto koncepcí. Bylo by nepochybně vhodnější spojit energii těchto iniciativ pro budování jednoho systému informací – pak by totiž bylo možné realizovat i nesporně potřebné korekce struktury „kmenového“ webu NPÚ. Výsledek by ale nakonec ocenili všichni, i ti, kdo často právem kritizují nepřehlednost. Bohužel pak ale za konstruktivní řešení považují zřízení separátního webu.

Přesto se však web SHP hlásí k základnímu grafickému rozvrhu webu NPÚ, což asi lze považovat za vhodné řešení.

Na stránce je také zatím nefunkčním odkazem slibován odborný slovník. K tomu navrhuji, aby se v NPÚ tvořil jeden slovník, ideálně s využitím SW Mediawiki, společný jak pro různé projekty, tak i témata (mělo by rozhodně menší smysl, kdyby si budovali slovník např. archeologové, historici staveb, památkoví architekti atd. vždy samostatně; i když to samozřejmě nelze vyloučit; třeba by také zpracovatele popohánělo k vylepšování „svého“ slovníku „konkurenční prostředí“).

Tak či tak je stránka z hlediska obsahu ohromným přínosem. Zčásti ovšem také příslibem, který snad bude naplněn co nejdříve. Čemuž by mohla napomoci i součinnost dalších odborníků, ke které je na úvodní stránce předložena výzva… V tomto smyslu lze doufat v to, že se web stane základnou spolupráce většího počtu odborníků, jak k tomu i vydavatelé vyzývají.

2013/11/17 Posted by | weby | , | Napsat komentář

Valná hromada Sdružení pro stavebně-historický průzkum. K otázkám metodickým

Sdružení pro SHP, 26.2.2013, NTM, Praha

Zasloužené pozornosti se dostalo provozním a hospodářským otázkám, jakož i komplikacím doprovázejícím vydávání Svorníku.

Sdružení v uplynulém období opakovaně vybízelo MK k tomu, aby po zásluze v novém připravovaném Památkovém zákonu pamatovalo na zajištění realizace SHP v potřebných případech. MK zamýšlí průzkumníkům udílet oprávnění na základě ústních a písemných zkoušek. Jednání však aktuálně probíhají.

Na ochranu i zkoumání památek může mít dopad i aktuální projednávání novely Stavebního zákona. MMR zřejmě usiluje o redukci stavebních úřadů hlavně z důvodu úspor. Není pravděpodobné, že by se do vývoje dalo smysluplně zasáhnout. Proti změnám budou starostové.

Michal Panáček informoval o připravované letošní konferenci na téma „Historické zdivo“ v Roudnici nad Labem, 18.-21.6.2013. Záměrem je získat příspěvky ze všech oblastí souvisejících se vznikem zděné konstrukce (získávání a transport materiálu, technologie zdění, poruchy zdiva i jejich sanace) se zřetelem na období do poloviny 19. století. Některá související témata (hrázděné zdivo, povrchové úpravy…) budou spíše ponechána na další ročníky konferencí. Poplatek zůstává ve stejné výši (1700). Poplatek za jednodenní účast bude 700 Kč. Členové SPSHP a referující budou mít drobnou motivační slevu. Přípravný výbor – Michael Rykl, Michal Panáček, Michal Cihla. Výzva byla adresována případným zájemcům o aktivní účast ve smyslu domluvit se na tématickém „pokrytí“ celé široké problematiky i vyhledání vhodných referentů. Do 30.4.2013 je termín pro zasílání přihlášek příspěvků.

Již byla vytipována témata na budoucí konference. Vyzývají se členové i k dalším návrhům. Každodenní život (v podobě Odraz všedního života v historických stavbách bylo pak téma schváleno na rok 2014, vč. garanta Michaela Rykla). Mosty a komunikace. Roubení, hrázdění. Povrchové úpravy. Měšťanský dům. Návrhy budou vyvěšovány na webu. Diskutující se k tomu výrazně připojovali. (Na téma dostatečného předstihu vyhlašování …témat se dříve mluvilo opakovaně marně, takže to lze brát jako přelomový moment. I když mi pak bylo sděleno, že téma již bylo řečeno na loňské konferenci; nicméně zveřejněno pro ostatní obecenstvo je to až teď.)

František R. Václavík stručně shrnul průběh loňského workshopu na Lipnici. Do budoucna by byla snaha navázat tématy na záměry metodických prací v NPÚ. (Hartenberk, Vízmburk… Ještě se uvidí.)

Jiří Bláha připomněl akci krovové sekce – letní školu. Loni se konala na Českokrumlovsku a Vitorazsku. 14. ročník se bude konat v moravském a polském Slezsku s výjezdem na Slovensko. Uvažuje se např. o bazilice v Třebíči. Samostatná exkurze se konala do Vranova nad Dyjí (kostel a Sál předků – účastnilo se cca 50 lidí).

Vladislav Razím seznámil podrobněji se současným rozvojem vědeckého zkoumání v NPÚ. V loňském roce bylo zahájeno několik tříletých úkolů. Podrobněji pak představil úkol věnovaný zkoumání staveb. Bude vypracováno několik metodik „jak zkoumat stavby a jejich části“. NPÚ je ze zákona povinen tyto činnosti rozvíjet. Dochází se také ke shodě o tom, že je žádoucí vytvořit profesní standardy, definovat typy průzkumů, dojít k předvídatelnosti výsledků. Cílem je, aby metodiky byly certifikované ze strany MK. Nebude tedy možné označit jako SHP cokoliv.

Je to také příležitost zapojit do příprav mladé lidi, kteří budou realizovat testovací akce. Bude také možné realizovat průzkumy ohrožených památek.

Metodika komplexního SHP. Dosavadní metodika spíše popisuje výsledný elaborát, ale nespecifikuje činnosti, postup práce, jež jsou podmínkou kvalifikovaného výsledku. Schází též metodika archivního výzkumu. Kdokoliv se může aktivně či připomínkami zapojit. Letos by měl být dokončen rukopis k certifikaci. Garantem je Petr Macek, archivní části Pavel Zahradník.

Metodika měřické dokumentace. Garantem je Jan Veselý. Není žádné měřítko pro stanovení, co je zaměření stavby. Používají se velmi rozdílné technologie. Výsledky velmi často nejsou využitelné pro historické posouzení. (Dosti se hovořilo o různých příčinách nedostatečné kvality a rovnoměrnosti zaměřování historických staveb, přičemž dopadala tradičně kritika na geodety; k tomu ale lze podotknout, že např. na jednáních právě k tomuto tématu, jež jsem pořádal ještě na SÚPP, geodeti opakovaně zdůrazňovali nevyváženost požadavků ze strany památkářů a dožadovali se metodiky, na které byli ochotní se podílet – ing. Pavelka aj. Na téma však asi tehdy bylo nějak brzy…).

Metodika plošného výzkumu venkovských sídel. Garantuje Jan Pešta. Jde o velmi ohrožený druh památek. Přitom i výstupy systematických výzkumů NPÚ postrádají jednotné metodické zadání.

Plošný průzkum hospodářských dvorů. Tématu se celoživotně věnuje Jan Žižka.

Inventarizace architektonických prvků a dokumentace. Obstarávají František R. Václavík a Jakub Chaloupka. Často souvisí s OPD. Je potřebný jednotný přístup i v případě, kdy se jedná o méně detailní operativní záchranné akce.

Digitální a digitalizovaná fotodokumentace. Ladislav Bezděk.

Podrobnosti jsou v 1. a 2. čísle loňského ročníku Průzkumů památek (druhé číslo bude někdy v horizontu pár dní k dispozici).

Uskuteční se workshop především k metodice SHP.

Z diskuse vyplynulo, že by se SPSHP mělo zapojit, ale nemůže vytvářet podrobnější elaboráty, zvláště když práce jsou v určitém stupni pokročilosti.

Další diskusi by bylo vhodné vést nad určitou fází rozpracovanosti. Navrhovalo se, aby se zainteresovaní odborníci vč. členů SPSHP scházeli. Informace by měly být na webu NPÚ.

V. Razím podotkl, že byly otevřeně předloženy informace, a tím nabídnuta možnost aktivní spolupráce. To bude optimální i časově. Docházelo se pak k tomu, se bude usilovat o více méně neformální komunikaci.

Byly vyjadřovány určité obavy z reglementace. Metodika by přitom měla chránit autory kvalitních prací před ataky málo kvalitních konkurentů.

Padly i názory, že samotnému oboru chybí vnitřní metodická diskuse. Toto by k ní mohla být příležitost. Čili by možná mohlo SPSHP svolat metodické jednání.

(Na diskusi mě zaujala často dosti rázná kritika nedostatečné diskuse, či snad otevřenosti příprav metodik. Přitom ve skutečnosti a ve srovnání s řadou podobných záměrů je otevřený přístup prakticky vzorový a měl by být dávána za příklad. Připomnělo mi to, že již před lety v době příprav metodiky OPD byla na webu NPÚ vytvořena specifická složka, obsahující nejen základní informace, ale také jednotlivé fáze „draftů“, referáty o přípravných workshopech, diskusní příspěvky apod. Proto navrhuji postupovat nyní obdobně, i když pokud možno s propracovanějšími nastaveními struktury i vazeb mezi stránkami apod. Přitom lze upozornit na průběžné zpřístupňování konceptů, projektů, pracovních fází různých normativů apod. na webu English Heritage. Jde totiž o to, aby pracovní verze byly nejen předmětem diskuse, ale jaksi veřejné či oborové dohody – té se dosahuje např. i tím, že se s návrhy část potenciálních kritiků s obsahem seznámí a vlastně rovnou smíří. Čili má takové zpřístupnění význam i v případě, kdy není žádná připomínka získána!)

Celkem došlo k dohodě, že se místo snah o nějaké systémové komplikované řešení najde cesta k neformálním komunikacím zaměřeným věcně.

Další intenzivní diskusi vyvolal příspěvek Jiřího Bláhy, kritizující v zásadě nedostatečné zadávání SHP na základě odborných stanovisek NPÚ. K tomu zazněly velmi různorodé názory i zkušenosti z terénní či administrativní praxe. Hledali se viníci toho, že průzkumy nejsou ukládány investorům. Přetíženost referentů. Nedbání úřadů na názor NPÚ. Snaha nekomplikovat administrativní proces, a přitom snaha ulehčit situaci jinak vstřícnému vlastníkovi atd. (Připomnělo mi to vlastní kdysi předložený návrh řešení – vydání „katalogu“ průzkumů, ze kterého by se dle dané situace „vyškrtávaly“ ty, které nejsou potřebné, ale s tím, že toto redukování by muselo být relevantně zdůvodněno.)

Závěrem snad lze připomenout, že několikrát zazněl námět, aby se nad metodickými otázkami zájemci z řad SPSHP scházeli častěji, že roční perioda VH a jen kuloárové debaty na pár konferencích nejsou dostatečné.

Zde jsem se zabýval jen několika body programu.

2013/02/27 Posted by | metodiky, standardy | , | 1 komentář

Sakrální architektura – 10. konference Sdružení pro SHP

Aktualizované informace na webu NPÚ zde.

Pořadatelé hodlají téma pojmout v maximální šíři:

„Ve středoevropském prostředí jde především o křesťanskou a židovskou architekturu. V rámci širšího chápání tématu konference jsou však předmětem zájmu také stavby jiných, mimoevropských náboženských systémů a obecně kultovní místa vyskytující se od pravěku až po současnost. Hlavní sakrální objekty jsou často součástí rozsáhlejších celků, slučujících řadu dalších, nejen liturgických funkcí (farní areály, kláštery apod.). Sakrální architektura zahrnuje řadu dalších objektů se specifickou funkcí (poutní místa, poustevny) či měřítkově drobné stavby organizující kulturní krajinu (kapličky, křížky, samostatně stojící skulptury a další).
Cílem jubilejní 10. konference SHP je zachytit podněty vycházející nejen z oblasti dějin umění, archeologie a stavitelství, které pracují se stavbou jako se specifickým hmotným pramenem, ale v rámci multidisciplinárního pojetí přispět k hlubšímu uchopení/pochopení sakrální architektury prostřednictvím filosofie/teologie, historie, ikonologie, religionistiky, sociologie, kulturní antropologie ad.“

Roma (Řím, Itálie), Pantheon

2011/01/14 Posted by | architektura, historická architektura | , , | Napsat komentář

Doporučení Sdružení zemských památkářů v Německu k zacházení s digitálními stavebními dokumentacemi pro dlouhodobou (trvalou) archivaci

Problém je dlouhodobě známý, přesto i u nás ještě zbývá cos k řešení. Zajímavé je, že s rozumným argumentem nedoporučují k archivaci fotografie ve formátech RAW, zatím co u nás (NPÚ) je někteří fotografové doporučují. Naopak formát TIFF u nás nemá prakticky žádné vyznavače (v MIS převažují jinak zpochybňovaná JPG). Acrobat ke spolehlivé produkci verzí dokumentů PDF a PDF/A skoro nevidět. Přesto je možné, že některé podmínky Sdružení německých památkářů jsou přehnané. To můžete posoudit zde (zajímavé je, že Doporučení je ve formátu doc, ač ten jinak není k dlouhodobé archivaci… doporučen; vydané „pracovní listy“ jsou dostupné zde). Nemálo důležité ovšem jsou i zásady pro značení a seskupování dokumentů do složek, jejich metadata apod. K tomu asi existuje jiný dokument (směrnici pro MIS máme). Protože u zmateně značených dat je skoro jedno, v jakém jsou formátu. Je ovšem jasné, že v tom smyslu musejí být respektovány vyšší standardy, než jen pro obor stavební památkové péče a SHP.

2009/12/29 Posted by | archivace | , | Napsat komentář

Research News 12/2009 (English Heritage)

Mj. průzkumy donjonu hradu v Doveru, s ukázkami dokumentace (SHP, archeologie, evidence a dokumentace graffiti). Dále inovativní metody mapování při průzkumu kulturní krajiny ajv.

Na webu English Heritage ve formátu PDF (cca 7,8 MB). (Archiv RN.)

2009/09/22 Posted by | dokumentace památek, historická architektura, publikace | , , | Napsat komentář

Nad posledním číslem ZPP s články k opravě Karlova mostu + několik odboček

Sestavit soubor článků na tak závažné téma, jakým nyní je oprava Karlova mostu, je velmi nesnadné, a to tím více, že jednotliví pisatelé mohou se svými názory vystupovat tendenčně a nevěcně, ba neupřímně. Z tohoto hlediska však redakce zřejmě obstála na výbornou. Velmi přiměřeně vyznívá úvodník paní GŘ, výstižně charakterizující šíři názorů v článcích i nadhled, který by při četbě bylo na místě zachovat. Přesto se samozřejmě najdou aktivisté, kteří budou vystupovat proti některému autorovi či názoru (telefonovat i mailovat tam a onam). Patrně se v tom projeví tradiční obtíž, kterou mají památkáři u nás s diskusí nad názory. Řada z nich považuje zachování památek za klíčovou úlohu lidstva, což nekritizuji, protože tak smýšlet je jejich úkolem ve veřejném zájmu, kterýžto zájem se projevil zřízením odborných organizací památkové péče i dalších institucí. Na druhé straně výrazně preferují vlastní názor, a to tím způsobem, že jej nemíní přednést v podrobnější diskusi a argumentovat pro něj a současně jej zvažovat v porovnání s jinými názory a spět tak třeba k upřesněním, ale jako jediný výsledek „smysluplné“ diskuse, jíž má cenu se účastnit, vidí to, že ostatní účastníci pokorně uznají „mou“ pravdu.

Pro budoucnost mají takové sešity časopisu značný význam. Je škoda, že řada významných akcí památkové péče není podobně reflektována. Zejména to nejsou ty, jejichž výsledky jsou památkáři hodnoceny kladně (samozřejmě jsou výjimky, jako třeba knihy o opravách Valdštejnského či Toskánského paláce, ale ty velkou roli v odborných kruzích nehrají, protože jsou buďto hrozně drahé, anebo se jen rozdávají jako repre dárky při státnických akcích). Přitom by závěrečné zhodnocení takových akcí a prezentace jejich výsledků měla být jednou z nepominutelných cest, jíž by památkáři vysvětlovali „dobrou praxi“. Běžné je, že se dobrého výsledku dociluje tím, když už se tedy takový výsledek dostaví, že investor i dodavatel pokud možno bez přemýšlení do písmene dodržují pokyny památkového orgánu. To je jistě na místě, protože jinak by se jednalo o anarchii, ale nepochybně by jak doložení oprávněnosti způsobu, jímž je zastáván veřejný zájem, tak i posílení angažmá veřejnosti prospívalo, kdyby se publikováním poskytovaly přemýšlivější části obecenstva seriózní informace.

Polemiky nad problematickými realizacemi jsou jistě rovněž potřebné, ale vzhledem k různosti názorů i vždy výběrové argumentaci je vlastně prakticky nemožné se v nich úspěšně zorientovat.

Podle mého by bylo velmi dobré, kdyby se památkáři dopracovali k prezentaci „pilotních“ akcí. Také takové akce by se mohly stát předmětem diskuse, už z té základní příčiny, že některé by představovaly přednostně konzervační přístup, jiné rekonstrukční. Na tom by bylo možné dokládat, kdy je který vhodný, bylo by možné diskutovat o tom, co by se stalo, kdyby v nějaké situaci byl zvolen jiný přístup apod. Polemika nad probíhající diskutabilní akcí je asi také potřebná, ale velký návodný efekt od ní nelze očekávat.

Osobně nedovedu pronést k postupu prací nějaký rozhodný názor, ale to již v dostatečné míře obstarali jiní, protože ze zkušenosti vím, jak jinak se tak rozsáhlá akce začne jevit, když se jde k podrobnostem. Naopak, dokud nejsou podrobnosti známé, rázné úsudky jsou mnohem snadnější. Proto mě vlastně napadají jen otázky.

Spáry. Otázka spár je jedním z ústředních témat probíhající diskuse (krom vlhkosti, zasolení, dilatací. Shrnout to lze snad tak, že by stálo za to obecně věnovat spárám více pozornosti, historická řešení zkoumat a dokumentovat v průběhu oprav či demontáží konstrukcí a poznatky publikovat. Své poznatky o spárách většina odborníků čerpá jen z vlastních pozorování, něco z odposlechnutých zkušeností, v neposlední řadě jsou právě o spárách přednášeny různé mýty. Nějaké speciální výzkumné pozornosti zatím spáry asi nedošly, i když jistě v některých průzkumových i restaurátorských článcích se o nich mohly objevit zajímavé podrobnosti; sotva se to však projevilo v rejstřících a knihovnických záznamech.

Mráz. Zajímavé je, že v řadě článků jsou jako zdroje poškození zdiva i kvádrů jmenovány vlhkost, případně proces transportu vlhkosti materiálem, zasolení či tepelné dilatace. Zpravidla jsou všechny tyto účinky v různé míře kombinovány – obvykle některý dominuje. Až na okrajové zmínky není uváděn mráz, ačkoliv ten je u zavlhlých porézních (vodou nasáklých) materiálů patrně nejúčinnějším degradačním činitelem. Samozřejmě se více uplatňuje tam, kde je pojivo narušené solemi či dilatačními prasklinami. Na západ od našich hranic je v kulturních zemích se zimními mrazy (Německo, Rakousko) zcela běžné, že většina kamenných artefaktů pod širým nebem je na podzim zahalena bedněním či v modernějším pojetí různými polstrovanými obaly (kamenná zábradlí či římsy bývají ometány, aby při oblevách voda nevsakovala do konstrukce a nemohla následně v materiálu opět vymrznout). Nemyslím, že by takto bylo reálné postupovat u Karlova mostu, jen chci poukázat na to, jaký význam je mrazovým škodám přičítán.

Skoro humorně působí – aspoň na mě, jako na laika, nestatika – provedení deformovatelných spár na koncích polí zábradlí. Představuji si, že očekávaný efekt by se mohl dostavit jen v tom případě, že by zábradlí leželo na řadě válečků, anebo by se zábradlí téměř v celé délce odtrhlo od podkladu, tedy se mohlo vcelku volně protahovat či smršťovat. Je zřejmé, že zábradlí prodělává mnohem dynamičtější teplotní změny než ostatek mostu.

SHP – OPD

Význam operativních průzkumů a dokumentace je dostatečně vystižen a zdůrazněn v metodice OPD a v jiných dokumentech. Určitě je na místě, že je zmiňován v souvislosti s Karlovým mostem a že „kauza“ vedla k ocenění průběžného sledování dokumentace památkových akcí, i když to jistě neznamená, že by se takové postupy prosazovaly ve velkém měřítku. Zkušenost ukazuje, že sledování památky v průběhu prací vždy přináší doplňující poznatky, a to i v případech, kdy je k dispozici kompletní standardní SHP ve smyslu platné metodiky. Tato zkušenost již také v některých zemích vedla k tomu, že SHP se považuje za kompletní až po skončení opravy, po té, co byl doplněn o poznatky z průběhu opravy. Tak je to logické a správné.

Zkušenosti však také ukazují, že OPD vyžaduje určité kapacity, které je možné operativně nasadit v co možná krátkém čase, daném specifickými okolnostmi na staveništi. OPD se v našich podmínkách potýkají i s institucionální neukotveností, protože jsou zatím provozovány na základě výzkumného projektu, i když institucionálního. Operativní průzkumy samozřejmě již tradičně (už před vznikem metodiky) zajišťují i seriózní investoři, projektanti, stavební firmy či restaurátoři.

Věřme tedy, že výsledky OPD na Karlově mostě, v časopisu již ve své části prezentované, přispějí ke změně hodnocení významu průzkumů i jejich nedílné funkce v jednotném komplexním pojetí (archeologie, SHP, OPD, restaurátorský průzkum) památkového průzkumu a správy znalostí.

Je zajímavé, že je archivní rešerši z roku 2005 vytýkáno, že nepostihla poválečné období, ačkoliv v té době proběhly dvě velké opravy. To je také problém, značně přesahující dosavadní postupy. Je letitou tradicí památkové péče, že „poslední“ úpravy či doplňky památek jsou „nehodnotné“ či „rušivé“ a „poškozující památkové hodnoty“. To se projevovalo po desítky let i v elaborátech SHP v tom, že právě poslední období bylo pomíjeno. Vycházelo se i z toho, že řada zásahů z nedávných desetiletí je doložena ve spisech na pracovištích památkové péče, na stavebních úřadech apod., které mohou – na rozdíl třeba od latinských listin – číst i běžné odborné či administrativní síly státní památkové péče. Z hlediska archivního výzkumu je také novodobých materiálů příliš mnoho, přičemž jejich studium prakticky nedává šanci na odhalení neznámé skutečnosti (např. doložení autorského podílu nějaké významné slohotvorné osobnosti). Z hlediska památkové péče se přitom jedná o zajímavý protiklad, když o hodnotě starších součástí prakticky není pochyb (čili často není nutné hodnotu dokládat a obhajovat), kdežto zásahy novější doby bývá třeba revidovat (ačkoliv mohou dnes již být chápány jako „doklad doby“, bývají často esteticky i technicky podřadné, ale není to pravidlo).

Archivovaná dokumentace z nedávné doby bývá běžně dostupná i projektantům a památkovým odborníkům. Zpravidla je navíc její rozsah ohromný, daleko přesahující to, co bylo běžné v baroku nebo i v 19. století. Jestliže je tedy možné k elaborátu SHP obvykle přiložit kopie všech dochovaných plánů z období baroka či či významnějších plánů z doby historismů, je to u projektových dokumentací z novější doby již neproveditelné. Zpravidla se jedná o stohy výkresů elketro-, vodo- či vzduchotechniky, povšechné dokumentace skladby hydro- či termoizolačních vrstev apod., výkazy typových či katalogových prvků, ploch, kubatur a profesí. Samozřejmě je možné využít obecné formulace z autorských či průvodních zpráv a z posudků a rozhodnutí vydaných orgány a organizacemi a konfrontovat je se zjištěními na místě. Není však možné to, co třeba pro barokní období, kdy se do archivní rešerše přepíší celé účty (tradičně s přesnými počty zakoupených hřebíků a zásobních šindelů v tom kterém roce, protože to vše skutečně má vypovídací schopnost), inventáře či kroniky.

Toto vše se ovšem projevuje i v popisných pasážích průzkumů, kdy moderní doplňky a úpravy jsou skutečně často pohledově i technicky podřadné, v závěrečné pasáži navržené k odstranění, čili je jasné, že nejsou zvláště popisovány kachlíkové obklady moderních kuchyní, kliky na dveřích a oknech trojácích ze 70. let 20. století, linoleum na podlaze či napojení karmy na starší komínové těleso (podotkněme, že odpovídající diference se projevuje i v katalogu světeckých sloupů a pilířů dra Nejedlého a kol., kde je alespoň text z restaurátorských zpráv zárukou jakéhosi smyslu a odborné hodnoty). Absurdita takového popisu je snad ještě nápadnější ve volně plynoucím textu bez formální i obsahové struktury, jak je to ve standardních SHP běžné (cestu z toho nabízí různé metody katalogu prostor/prvků, v zásadě obdoby německého „Raumbuchu“, dnes často v digitální podobě).

Pokud je k dispozici katalog částí/prvků, přímo se nabízí využít jej i pro OPD, ale také pro restaurátorský průzkum, pro projekt ochrany prvků (odstrojení), pro následné inventarizace a dokonce pro potřeby průběžného monitoringu závad do doby příštího většího zásahu i v jeho průběhu apod. (a tak pořád dokola, včetně památkové evidence a jejích reidentifikací), ačkoliv zatím převládá praxe, kdy je pro každou takovou aktivitu v případě potřeby vytvářen samostatný evidenční systém. Přitom by bylo možné v jednotném systému hledat i zkušenosti z předchozích zásahů na daném prvku anebo na jeho ekvivalentech (srov. databáze IRB).

Pokud se to pokusím shrnout, jsem toho názoru, že v každém elaborátu SHP by dnes měla archivní rešerše „dojít“ až k dnešku, i když to bude v heslovitém extraktu (datum, akce se stručným popisem a s uvedením archivních dokladů). Vím, že tak dnes již řada archivářů postupuje (z výše řečeného je však jasné, že by je v tom mohli zastoupit např. odborníci ve stavebních oborech). Ale je také jasné, že se tím pracnost archivní rešerše zvětšuje. Plyne z toho však ještě jedna věc. Jakmile totiž historické údaje dovedeme až do dneška, je jen logické propojit tento historický rozbor se současností! Tedy např. ve vazbě na ÚSKP začít psát jakousi kroniku památky. Vyjít se dá z potřebných, ale zatím nereálných monitorovacích formulářů (jejichž proveditelnosti by bylo dosaženo tím, že by monitorování bylo předepsáno v PZ a bylo by „bonusem“ při případném poskytování dotací na budoucí opravu).

To jsem zase nadělal odboček.

Asi je to tím, že číslo je podle mého zdařilé a pro mě i podnětné.

2009/09/20 Posted by | opravy památek, publikace, Teorie/praxe památkové péče | , , , , | Napsat komentář

Odhalení kostela v Tasově

Pozoruhodná zpráva na webu archaiabrno.org. Opomíjený (asi raně gotický?) kostelík je obsažen ve zdivu na pohled barokní fary. S pěknými obrázky.

2009/06/30 Posted by | dokumentace památek, evidence památek | , , | Napsat komentář

   

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public