Obrtlík

(ED: 20151230)

Pojmem je většinou myšlena drobná klička určená k zajištění oken, okének dveří či dvířek (zejm. na nábytku).

Obrtlíky jsou nejčastěji kovové (kujné železo, litina, mosaz), v nejjednodušším provedení dřevěné. Může být ozdobný (často s držátkem ve tvaru kuželky či elegantně zakřiveného trnu), nebo zcela prostý (prkénko či lať na hřebíku jako ose; ohnutý hřebík). Obrtlík může být v dřevěném rámu upevněn závitem (vrut), může mít čep v plechu (může být ozdobný), který je přišroubován k podložce (typicky rámu křídla).

Obrtlík může být jak na pevné části – rámu, tak na křídle (záleží na směru otevírání z hlediska obsluhy).

• U oken s rámem členěným příčkami, které dělí otvor na více polí, uzavíraných samostatnými křídly (zejména v baroku) mohou být obrtlíky oboustranné a upevňovat dvě sousedící křídla.
• U dříve běžných domových oken otvíravých ven byl obrtlík zpravidla umístěný na rámu křídla a v uzavřené poloze se zajišťoval otočením za zarážku v podobě plechu upevněného k zárubni apod. (často byla plochá plechová či kovaná zarážka jednoduše zapuštěna do parapetní části rámu).

Obrtlíky v jednoduchém provedení mohou být o druhou část (rám, křídlo) prostě opřeny a jejich fixaci pak zajišťuje jen pružnost obrtlíku a spojovaných částí, případně i tření osy. U náročnějších provedení mohl být obrtlík v uzavřené poloze různě zajištěn např. pružícím plechem či drátem. Např. výklopná okna automobilů mají obrtlík v uzavřené poloze zajištěný západkou, kterou je třeba zvlášť stisknout.

V běžné komunikaci též: Rýgl (zarýglovat). Lígr (zalígrovat).

Otočil se jako na obrtlíku.

Odkazy

• ÚJČ, Naše řeč. Obrtlík.
• Výraz „obrtlík“ je stručně vysvětlen prakticky ve všech slovnících cizích slov, aniž by ale byl vypátrán původ slova.
• Heslo na Wikipedii se zatím užití termínu pro historická stavební či nábytková kování vůbec nevěnuje.