Zlatá placka 2017 v dámském gardu

Tato cena je zcela virtuální a subjektivní, možná stižená i nahodilostmi při výběru („šanci“ např. bohužel nemá, o kom se nedozvím apod.; můžete třeba v komentářích připojit nějaké návrhy). Vznikla před lety, v době, kdy neudílelo žádné ceny památkářům či prospěšným památkovým počinům ani MK, ani nikdo jiný. Zatím její étos zcela nevyprchal, i když již čtvrtým rokem letos uděloval oficiózní ceny NPÚ – Patrimonium pro futuro.

Jsem samozřejmě vděčen za jakékoliv nominace, náměty, upozornění…

Virtuální udělení virtuální ceny Zlatá placka obvykle není nijak sdělováno oceněným, i když tato možnost není vyloučena. Nicméně zatím panují obavy, že spojení takového nápadu s jejich jménem by se mohlo dotyčných… dotknout nepříjemně. Tak je to jen takto na České placce stručně zmíněno a zdůvodněno. Nejsou stanoveny žádné termíny, takže k virtuálnímu udělení může dojít kdykoliv.

Zlatá placka se virtuálně udílí těmto osobnostem:

Mgr. Natálie Belisová. Ve svém regionu, kterým je z mého pohledu Děčínsko a Český ráj (i když to nedovedu vymezit přesně,) obdivuhodnou aktivitou a vytrvalostí povzbuzuje a soustřeďuje široký okruh milovníků drobných památek a lidí ochotných přiložit ruku k dílu při záchraně křížků, kapliček i dalších drobných památek; proslulé jsou hojně navštěvované brigády při záchraně ruiny Dolského mlýna. Ale je to i úžasná regionální badatelka, autorka řady fundovaných popularizačních publikací a hybatel mnoha památkových událostí. Její propamátkové aktivity byly zejména v regionu již několikrát veřejně oceněny.

Mgr. Naděžda Kalousová. Památková témata významně podporuje nejen činností v Klubu kultury Syndikátu novinářů, ale pozornost široké veřejnosti na ně pomohla upřít vyhlašováním novinářské ceny Prix Non Repeant. Media na pomoc památkám.

Mgr. Květa Vitvarová. Během let se neobyčejně zasloužila o propamátkové působení Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, jehož je dlouholetou tajemnicí. Do značné míry koncipovala i udržuje vitalitu různých soutěží (zejména udílení medailí Památka roku, fotosoutěže mladých zájemců o historické dědictví…), odborných konferencí atd. Ze Dnů evropského dědictví se pod její patronací stal zřejmě největší svátek milovníků památek, kdy tisíce zájemců jsou zvány k podrobným prohlídkám památek, vstřícně otevíraných stále rostoucím počtem soukromých vlastníků, obecních úřadů, firem sídlících v historických objektech apod.

---

Samozřejmě takovým výběrem oceněných nelze postihnout mnohé nepřehlédnutelné i méně očividné zásluhy, kterými stále početnější milovníci památek pomáhají záchraně kulturního dědictví i jeho prezentaci, bojují proti podnikatelsky či politicky motivovaným necitlivým vestavbám do měst, pomáhají rozvoji osvětové, vzdělávací a publikační činnosti. Jistě mimořádnou skupinou jsou vlastníci a spolky, kteří se ujímají zbědovaných objektů a s maximální snahou jim vracejí původní krásu a zachraňují jejich přeživší hodnoty.

Tak ještě jednou prosím o upozornění na další možné adepty pro příští kola virtuálního udílení. Připojte případně odkaz na informace o dotyčné osobnosti.

Zlatá placka 2015 – podruhé

Jak jsem kdesi avizoval, chystal jsem letos ještě jedno imaginární kolo udílení imaginární Zlaté placky, a to k příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví (EHD). Samozřejmě to nemusí vyjít úplně přesně. Samozřejmě si trochu vyčítám to opoždění, ale okolnosti mě přiměly je dále neprodlužovat… Z těch okolností byla hlavní ta, že oficiálními instancemi jsou osobnosti oboru stále poněkud odstrkovány.

Při výběru nominovaných jsem se pokusil reagovat i na to, že krom nepochybných persón, které jsou všeobecně obdivované a uznávané, sehrávají stále výraznější roli příslušníci mladé generace. Věřím, že by si příslušníci těchto skupin i při osobním setkání či spolupráci velmi dobře rozuměli, tak snad nedojde k nějakým dohadům ani zde.

Mladí jsou dnes v mnoha případech hodně nápadní a viditelní pro veřejnost díky internetu, kde prezentují své výsledky, ale také dávají nahlédnout pod pokličku svých aktivit.

Nicméně i z tohoto pohledu není možné dohlédnout všude. Uplatněné hodnocení je přeci jenom subjektivní. Na výzvu ke sdělení nominací se však dostavil jeden podnět, který jsem samozřejmě velice rád přijal. Týkal se udělení Zlaté placky dr. Heroutovi, letos zesnulému. Význam jeho neobyčejného a nedoceněného odkazu jsem se pokusil stručně podtrhnout zde. Je pravdou, že dr. Herout před lety obdržel cenu ministra kultury za celoživotní dílo. To ale samozřejmě nemůže být důvodem neudělit i Zlatou placku. Na základě zmíněného podnětu tedy tento nedostatek rád co nejúplněji napravuji udělením Zlaté placky in memoriam.

Další ocenění jsou opět imaginárně udělena osobnostem z oblasti technických památek. Jednu lze počítat k výrazným průkopníkům v této oblasti v minulých desetiletích, druhá je naopak představitelem mladé generace, přistupující již k technickým památkám jako k samozřejmému středu svých zájmů i rozsáhlého vlastního nasazení při záchraně dnes již impozantní řady strojních součástí vodních mlýnů.

Ještě tedy zbývá se omluvit všem, kdo by mi mohli právem vyčítat, že jsem na někoho dalšího zapomněl. Určitě nešlo o záměr, spíše o nedostatek vlastního rozhledu. Ale právě proto také zde znovu vyzývám k předložením dalších návrhů, neboť ty by mohly být uplatněny v dalším kole udílení, jehož termín zatím není známý.

Za rok 2015 se při příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

• PhDr. Benjamin Fragner, zejména za rozsáhlé osvětové dílo a iniciování četných výzkumných a evidenčních akcí v oboru technických památek
• David Veverka, za rozsáhlé aktivity při záchraně vodních mlýnů a vlastní restaurátorské práce při obnově jejich strojního vybavení; přitom nelze pominout, že jeho práce navazuje na činnost nepočetné, ale velmi akční komunity zachránců i propagátorů vodních mlýnů soustředěných kolem webu vodnimlyny.cz

In memoriam:

• PhDr. Jaroslav Herout, za neobyčejný vědecký i široký kulturní a vzdělávací přínos, který ovlivnil celé generace a pomáhal v nich probouzet citlivost k památkám a potřebu usilovat o jejich záchranu, zkoumání i další šíření památkové ideje

Opět ještě prosím každého, kdo by mínil a mohl přispět připomínkami a návrhy k obsahové hodnotě této imaginární ceny, která jinak nic nabídnout nemůže…

Ještě se také pokusím sestavit a pak aktualizovat seznam dosavadních nositelů imaginární ceny…

Nositel Zlaté placky Tomáš Durdík sběratelem dalších medailí. Dávejme svůj respekt osobnostem památkové péče najevo včas

Žijící velikáni památkové péče jsou snad svou činností občas na obtíž? Kdoví.

Asi můžeme leda ocenit, že letos MK v souvislosti s Mezinárodním dnem památek a historických sídel ocenilo in memoriam Tomáše Durdíka. MK se tak po řadě let vrátilo k odměňování památkářů, a tím zviditelňování jejich společenského přínosu, v mnoha případech dávno zřejmého.

Možná dostal někdo medaili i osobně? To zatím oznámeno zřejmě nebylo. Nicméně doufejme, že MK v této obnovené praxi vytrvá. Přejme mu dobrou vůli i volbu i při případném, ovšemže potřebném, odměňování žijících osobností památkové péče.

Zlatá placka 2014

Myslím, že je nutné oceňovat osobnosti památkové péče a tato ocenění prezentovat. Roky jsem proto zkoušel pobízet MK k oživení Ceny MK za památkovou péči.

Marně, protože se nejspíše nejednalo o politickou prioritu. Stydím se za ně, ale to nejspíše ničemu nepomůže.

Zkouším se proto vrátit k imaginární či virtuální Zlaté placce. Je to podle mého potřebné, ale není to snadné… Lehké je nadávat pořadateli…

Za rok 2013 se Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

• Ing. arch. Vojtěch Láska. Ředitel územního odborného pracoviště NPÚ. Vynikající představitel disciplíny SHP a teoretik památkové péče.
• PhDr. Petr Kroupa. Vedoucí odborný a vědecký pracovník NPÚ v Brně. Publikoval vynikající studie k dějinám památkové péče.
• PhDr. Vladislav Razím. Mimořádná osobnost památkové vědy. Specialista v oboru středověkých stavebních konstrukcí, zejména městských opevnění a hradů. Zabývá se dokumentací středověkých staveb, metodickými otázkami dokumentace, evidence…

In memoriam:

• prof. Mojmír Horyna
• prof. Tomáš Durdík

Prosím kohokoliv o navázání kontaktu v této věci do dalších roků…

Cena za památkovou péči – zase nic… (dajli – nedajli 2014)

Také letos musím naplnit nemilou letitou tradici a připomenout to, že opět nedošlo k obnovení někdejší Ceny MK za památkovou péči (nevím už, jestli bylo pojmenování přesně takovéto; udílení „zajišťuje“ Odbor památkové péče MK ČR). (Nerad bych se mýlil, ale zprávy v médiích jsem se snažil pečlivě sledovat.) Cena byla udílena při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS za vynikající přínos oboru památkové péče, zásluhy při záchraně památek i osvětovém působení dvěma osobnostem. Uplatnilo se pravidlo, že Cenou byla poctěna jedna uznávaná osobnost současné památkové péče, kdežto druhou, čestnou cenou byl připomenut odkaz významného představitele oboru nedávné či vzdálenější minulosti.

Nechci se zabývat žijícími zasloužilými památkáři „bez Ceny“, kterých takto rovněž přibývá, ale nemohu nevzpomenout bolestných ztrát z blízké minulosti, kdy řady významných obhájců památek, prvotřídních aktérů národní kultury v širších souvislostech, opustili na vrcholu tvůrčích sil persony, jakými byli prof. Horyna a prof. Durdík. Oba inspirovali a vzdělávali více než generaci nynějších památkářů, archeologů, historiků umění, ale také milovníků památek z řad nejširší veřejnosti. Výrazně se i v nadnárodním měřítku prosadili při výzkumech památek, ale i v důležitých funkcích při jejich ochraně. Nikdo by nic netratil, kdyby si na ně s tou čestnou Cenou vzpomněl.

Připomínám to i proto, kdybyste třeba mohli takováto společenská i kulturní opomenutí na vhodných místech připomínat…