Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tři průvodce architekturou měst (Plzeň, Brno, České Budějovice)

V posledních dnech se objevily tři publikace představující architektonický památkový fond tří velkých měst. Vidíme, že tento typ publikací, poskytujících utříděný přehled, má stále pro zájemce o památky velké kouzlo. Nepochybně jim poskytuje zvláště solidní oporu pro poznávání souvislostí doplňované při vlastních vycházkách. Pro odborníky jsou shromážděné dokumentace vždy cennou pomůckou pro srovnávací studium apod.

Městské domy historického jádra Plzně jsou prezentovány kompletně. Stručné historie jsou ilustrovány zčásti drobnými identifikačními snímky. Doplněny jsou různé peripetie z minulosti města, ale „vrstevnatost“ historického města dokládají také vybrané ukázky historických nálezů.

Primárně architektuře se věnuje „typický“ architektonický průvodce Brnem zaměřený na meziválečnou architekturu. Hesla jsou podrobná, doplněná drobnými plánky, solidně reprodukovanými, u nichž ve většině zaujme ne zcela běžné zařazení půdorysu přízemí i typického patra.

Architektura Českých Budějovic je představena v celém historickém vývoji na výběru cca 70 staveb.

Publikace byly prolistovány s laskavým svolením Knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí.

2016/01/07 Posted by | architektura, evidence památek, publikace, recenze, Uncategorized | | Napsat komentář

Gotický konzolový baldachýn jako maketa členité architektonické struktury

Vcelku obecně je přijímán názor, že zejména gotické baldachýny nad sochami jsou napodobeninami, resp. zdrobnělinami staveb sakrálního charakteru, resp. jejich symboly. Šlo přitom o snahu architektonicky maximálně zdůraznit to, co bylo pod baldachýnem umístěno či zpodobněno. Mohlo se jednat o oltáře, sedadla významných osob či trůny, hroby či relikviáře, sochy, symbolizující světce, samozřejmě také procesní baldachýny, nesené nad biskupy či relikviemi světců apod. Baldachýny svými rozměry pokrývají celou škálu uměleckořemeslných produktů – od šperků či monstrancí až po bohatě zdobené přístřešky nad oltáři nebo monumentálními hrobkami; jako „zvětšeninu“ baldachýnu lze naopak chápat i celé centrální kaple či závěry katedrál (byť vyzdobené baldachýny nad sochami včleněnými do přípor či ostění portálů). RDK.

V oboru gotické architektury je velmi frekventovaným příkladem polygonální baldachýn osazený jako konzola ve zdivu nad sochou, nějak včleněnou do architektonické struktury stavby. Obvykle má centrální půdorys, v souladu s komponováním gotických staveb se zpravidla jedná o polygon (nejčastěji je půdorys šesti- či osmiúhelníkový, podle konkrétního umístění může být mírně půdorysně stlačený). „Interiér“ baldachýnu je nejčastěji zaklenut drobnou klenbičkou, obvykle s reliéfně naznačenými žebry a drobným svorníčkem ve vrcholu.

Raně gotické baldachýny měly většinou podobu členitého stupňovitého zastřešení s výraznější střední bání či věžičkou, doplněnou vížkami v nárožích.

Pozdně gotická hvězdobá klenbička baldachýnu nad sochou v kapli na Křivoklátě

Od příchodu poklasické gotiky se tvarosloví výrazně zjemnilo. Drobné klenbičky záhy přijímaly jemnější hvězdové vzorce, hrotité obloučky bočních stran vyplnily krajky kružbiček, nad nimiž se vztyčily vimperky, opět s kružbami, mnohdy prolamovanými. Nároží byla zvýrazněna pilířky s fiálami, které často sloužily jako základna opěrných obloučků, vzpírajících hranolovitý nástavec. Slohový vývoj těchto drobných prvků nejednou předbíhal setrvačnější stavební produkci.

Podoba baldachýnů bývá v literatuře shrnuta pod zjednodušené charakteristiky o zdrobnělé architektuře. Obvykle to zřejmě platí, i když asi zatím je přeci jenom podceněna ruka projektanta těchto architektonických „hříček“. Je pravděpodobné, že se sochaři spolupracovali architekti, kteří nutně museli plánovat celý rozvrh stavbiček ve vazbě na komplexní strukturu celé budovy. Lze mít za to, že právě takové detaily s nutným vypracováním často složité architektonické kompozice patřily k úkolům „parléřů“, špičkových příslušníků huti, případně jejich specializovaných pomocníků.

Míra souvislosti architektonické struktury s „velkou“ architekturou byla asi různá, protože u sochařsky vytvářené drobné modelace architektonických prvků nepochybně docházelo k různým zjednodušením, která by u velké stavby mohla vyvolávat geometrické závady, anebo i statické problémy.

Huesca, katedrála, střední část tympanonu hlavního portálu

Huesca, katedrála, střední část tympanonu hlavního portálu

Můžeme však najít i zajímavý doklad náročného geometrického rozvrhu, svědčícího o velmi precizní orientaci v projektování složitých struktur gotických sakrálních staveb. Jistě nebyl ojedinělý, ale stojí za to ukázat si na něm některé jevy, obvykle vzhledem k finálnímu opracování prvků neidentifikovatelné.

K zajímavým gotickým stavbám na iberském poloostrově patří katedrála v Huesce. V prvních dvou desetiletích budovali západní průčelí s dvojicí portálů podle projektu Guillema Inglése. Na plochém tympanonu vstupu (který přitom pozoruhodným přímkovým záklenkem portálu navazuje spíše na domácí praxi) hlavní lodi bazilikálního trojlodí je uprostřed hrotitě zaklenutého pole umístěna socha stojící Madony s dítětem. Nad ní z plochy tympanonu konzolovitě vystupuje výrazný baldachýn, odpovídající výše uvedené charakteristice – jedná se o zdrobnělou architekturu. Ta je však mimořádně členitá. Oproti běžným centrálním šesti či osmibokým útvarům, jaké jsou umístěny i nad sochami apoštolů a dalšími v ostění téhož portálu, má podobu ochozového chóru s ne zcela obvyklým rozmístěním klenebních podpor a utvářením kleneb. Mohlo by se zdát, že tato atypičnost by mohla vzniknout při vypracovávání baldachýnu sochařem, méně zběhlým v projektování staveb. Ovšem na spodních „ložných“ plochách výběhů arkád a kleneb nad neexistujícími mezilodními pilíři se zachovalo rýsování, nasvědčující jednak postupu kameníkovy práce (kdy si logicky na plochách kamene v průběhu opracovávání rozkresloval důležité kompoziční prvky), jednak tomu, že půdorys kreslil skutečně architekt způsobem odpovídajícím práci na běžném projektu velké stavby.

Huesca, katedrála, baldachýn v tympanonu hlavního portálu

Huesca, katedrála, baldachýn v tympanonu hlavního portálu

Na ložných plochách „pilířů“ jsou totiž rysky, vyznačující směry klenebních žeber, jež se ovšem neprotínají v jediném bodě uprostřed ložných ploch, ale v dvou rozdílných průsečících. To je celkem podstatný detail, protože svědčí o dokonalé orientaci v problematice komponování kleneb – reálně totiž bylo směřování žeber do jednoho středu uprostřed sloupu či pilíře celkem vzácné. To stojí za to si uvědomit v souvislosti se zjednodušenými čárovými půdorysnými schématy staveb, běžnými uměleckohistorické literatuře, z nichž jsou pak začasté vyvozovány i úvahy o poměrech mezi jednotlivými velikostmi klenebních polí, šířkami lodí, rozestupy podpor apod. Většina takových zjednodušení je z principu nepravdivá, až zavádějící. To ovšem platí např. i pro schémata kružbových obrazců oken apod. Jistě je třeba s takovými schématy pracovat, ale s vědomím dopadů, které taková zjednodušení mají.

Huesca, katedrála, detail rýsování na spodních plochách výběhů klenbiček baldachýnu v tympanonu západního portálu

Huesca, katedrála, detail rýsování na spodních plochách výběhů klenbiček baldachýnu v tympanonu západního portálu

Komentovaný baldachýn představuje i výškově dokonale vypracovanou strukturu s vimperky nad okenními otvory a s opěrnými oblouky vzpínajícími se k vysokému chóru. Zde se setkáváme s určitým nutným zjednodušením ve srovnání s velkou reálnou budovou, neboť klenba hlavní lodi chóru výškou odpovídá bočním lodím a nepřesahuje do bazilikální nástavby.

Získali jsme tak určité poučení o vytváření baldachýnů nad gotickými sochami v kostelích i o úloze, kterou přitom museli sehrávat architekti dobře obeznámení s komponováním složitých komplexních staveb. I když musíme hodnocení samozřejmě provádět vždy opatrně, s vědomím častějších zjednodušení, když tento případ asi přeci jenom svědčí o ambicích i schopnostech přesahujících obvyklý standard kamenické zdatnosti.

Křivoklát, hradní kaple, baldachýn s klenbičkou s „visutým svočníčkem“, s patrným orýsováním na spodní ploše výběhu klenbičky

Gotické konzolové baldachýny jsou jedním z dílčích, ale velmi charakteristických dokladů neobyčejně pozoruhodného systému projektování v různých měřítkách modulárně odvozovaných od vytýčení stometrových dómů až po detaily členění sanktuárií s detaily o velikosti zlomků palce…

2015/06/22 Posted by | architektura | Napsat komentář

Svět cihel – 1. Itálie, Toskánsko, San Galgano, rotonda

Možná by nemuselo být od věci shrnout během památkářského „roku cihly“ 2015 pár postřehů o užívání cihel v minulosti v cizích krajinách, více či méně vzdálených. Samozřejmě by bylo vhodné podložit glosy dobrou znalostí konkrétní situace, ale zase by nebylo velkým přínosem vynechat zajímavé příklady pro nějaké encyklopedické nedokonalosti (i když provždy je nevhodné jen množit nepřesné dojmy…).

V řadě oblastí světa není užívání cihel v našich odborných i širších kulturních kruzích příliš známé a snad by i drobné komentáře z cest světem mohly prospět, či dokonce zaujmout. Na druhé straně by se nad zde případně uvedenými zjednodušeními mohli ušklíbat znalci. Tato forma publikace jim však dává možnost námitek či doplňků v komentářích, a tím uvést případná nedopatření na pravou míru, případně informace ku prospěchu možných zájemců rozšířit.

V Itálii byly cihly domovem od antiky, a to i v regionech s dostatkem vhodného stavebního kamene. Ovšem užívaly se uvážlivě. Např. v líci městské hradby se uplatnily spíše bosované kvádry, zatímco cihly mohly převažovat u městských domů, ale i mohly být i hlavním stavivem monstrózních objektů (Pantheon, lázeňské komplexy).

Rovněž antické počátky má metoda kombinování cihel s kamenným zdivem, často kvádrovým. Střídání vrstev cihlového a kvádrového zdiva známe i z antických hradeb, a téměř příznačným se stalo pro byzantská opevnění. Je pravděpodobné, že již tehdy o užití cihel rozhodovalo povědomí o odolnosti zdiva z cihel při zásahu kamennými projektily, vymršťovanými z obřích praků.

Zajímavým svědectvím může být i kombinování cihel s kvádry u sakrálních staveb, přičemž vojenské využití zřejmě nerozhodovalo o volbě stavebního materiálu. Důvody kombinování řad kvádrů s vrstvami cihelného zdiva mohly být konstrukční (statické – třeba s ohledem na odolnost vůči zemětřesení), nebo ekonomické. Je otázkou, jestli se mohlo jednat o výtvarný záměr, protože velmi často výzkumy ukazují, že zdivo bylo původně překryto omítkou, která byla podkladem maleb, většinou oslavných, historických, votivních, případně imitujících architekturu. Takže se zpravidla nejednalo ani o úmysl reprezentovat stavebníka nákladností užitého materiálu.

Nicméně nyní na nás většinou velmi působí podívaná na omšelé zdivo, na kterém pátráme po jeho konstrukční podstatě a řemeslných detailech.

San Galgano (IT-Toscana), rotonda

Válcová loď rotundy u poustevny na Montesiepi, na dohled od cisterciáckého kláštera San Galgano v Toskánsku, pocházející z 80. let 12. století, má spodní část stěn kvádrovou. Horní část zdí a kupole v lodi jsou vyzděny ze stejnoměrných nízkých pásů kvádrového a cihlového zdiva. Zajímavé je, že tyto pásy probíhají i přes ostění otvorů.

San Galgano (IT-Toscana), rotonda

V gotickém období byla aktivní poutní svatyně doplněna o obdélnou kapli, plně vystavěnou z cihel, ovšem zřejmě pokrytou omítkou – ta se zachovala uvnitř, kde ji ve 30. letech 14. století vybavil dosud dochovanými freskami Ambrogio Lorenzetti.

San Galgano (IT-Toscana), rotonda

Do kaple ovšem vede těsný románský portál, svědčící o tom, že v tomto místě po boku drobné střední apsidy byla nějaká přístavba už od počátku (mohla být též jen plánovaná, avšak spíše jde o zajímavé svědectví o původní podobě liturgického provozu).

2015/01/29 Posted by | architektura | | Napsat komentář

Na výstavě arch. Otakara Kuči

Ještě do neděle můžete navštívit v galerii SVU Mánes Diamant (ve stejnojmenném domě v Lazarské ulici na Novém Městě v Praze) výstavu plánové dokumentace, fotografií i modelů z rozsáhlého díla vynikajícího architekta, působícího po desítky let především v oblasti zahradní a krajinářské tvorby, zejména při rekonstrukcích. Měl jsem vzácnou příležitost zhlédnout výstavu s autorovým výkladem. Co k tomu říci. Bez dokonalého autorova přehledu o příčinách toho či onoho řešení se v tom bez podrobné znalosti všech peripetií nedá dobře orientovat. Myslím, že je veliká škoda, že se obecně takovéto komentované prohlídky co nejintenzivněji nenatáčejí na video a veřejně nezpřístupňují. Ba víc, myslím, že je to chyba historického významu. Tak aspoň pár fotek pro připomenutí

Obnova zahrady zámku Kratochvíle
Projekt obnovy zahrady zámku Kratochvíle.

2011/11/22 Posted by | architektura, personálie, výstava | , | Napsat komentář

Přednáška Bývalé vrchnostenské dvory v Čechách v průběhu 18.-19. století

Přednáška v cyklu Národního památkového ústavu O památkách trochu jinak 2011.

Bývalé vrchnostenské dvory v Čechách v průběhu 18.-19. století

Dnešní přednáška Jana Žižky o hospodářských dvorech byla přehledná a přinesla poučení nejen o typologii a vývoji hospodářských dvorů a jednotlivých objektech v jejich areálech (s důrazem na ty nejvýraznější, jimiž jsou sýpky, stodoly či chlévy), nechyběly poukazy na řadu výtvarných i technických prvků. Jaksi v druhém plánu ukázala také na tristní stav těchto někdejších honosných budov, hotových „paláců pro dobytek“. Mnohé fotografie prezentovaly již zaniklé historické stavby. Na to navázala také část diskuse. Lze něco vykonat pro záchranu těchto krajinářsky často skvěle situovaných komplexů? Stav zemědělství byl (v souladu s tím, co říkávají někteří národohospodáři) hodnocen jako tristní, na čemž se nepochybně podepsaly poválečné kolektivizační dekády. Lektora posluchači vyzývali, aby zpracoval své rozsáhlé výzkumné dílo do knižní podoby, neboť by tak jednak dokumentace byla aspoň minimálním odkazem po památkách již zaniklých, jednak by měla osvětový přínos a poukázala na ohrožené hodnoty a snad někde pomohla probudit účinný zájem…

Bývalé vrchnostenské dvory v Čechách v průběhu 18.-19. století

Pořadatelům v NPÚ lze za přednáškový cyklus jen poděkovat. Vynikající lektoři často prezentují příkladné výsledky letité málo nápadné výzkumné práce. Akce jsou vzorně organizované a navštěvované jak odbornými památkáři, tak početnými zájemci z řad kulturní veřejnosti.

Bývalé vrchnostenské dvory v Čechách v průběhu 18.-19. století

2011/10/06 Posted by | historická architektura, NPÚ, ohrožení památek, zánik památek | , , | Napsat komentář

Bosa – další malý polotovar potenciálního hesla v památkovém slovníčku

Pokusil jsem se o další heslo „památkového slovníčku“, „Bosa, bosáž“. Jsem si vědom kusosti, i když jsem se snažil postihnout i verze, které encyklopedie opomíjejí (to se týká zejména bosy jako nedokončeného prvku zamontovaného do stavby); např. kunsthistorik na to nepotřebuje encyklopedii, neb mu stačí pár slov k tématu v přednášce kompetentního profesora (všechno jsou to inteligentní a nadaní lidé). Snažím se ale hledat formy přesného strohého výkladu, toho, jak si informatici představují sdílení dat, uplatnění klíčových slov. Myslím si, že by NPÚ měl zvednout téma oborového slovníku.

Praha, Nové Město, čp. 1700/II, Národní muzeum v Praze

2011/08/29 Posted by | architektura, dostupnost dat, evidence památek, historická architektura | , | Napsat komentář

Nápis veliký, ale sotva viditelný

Radnice Prahy 4 se v těchto dnech stěhuje na místo mnohem lépe dosažitelné pro občany. Návštěva staré (původně nuselské) radnice na Táborské ulici většinou znamenala speciální štrapáci. Rozhodně málokdo vyřídil něco „při cestě“. Radnice také samozřejmě dávno nestačila kapacitně, takže postupně zabrala celou frontů domů příslušného bloku. S tím souviselo propojení nestejných úrovní chodeb spoustou schodišť. Řekl bych, že se přes nespornou památkovou i architektonickou hodnotu mohlo jednat přímo o nejbariérovější radnici vůbec.

Nusle (Praha 4), čp. 500, Táborská 30, radnice

Nové sídlo vzniklo na Budějovickém „náměstí“, přímo nad stanicí metra, úpravou budovy dosavadní polikliniky. Ta byla zčásti přemístěna do nově postaveného křídla, zčásti bohužel byla i specializovaná oddělení „rozprášena“ po celém obvodu, což pacientům situaci vesměs zkomplikovalo.

Ale na radnici bude cesta snadná (metro, desítky linek autobusů). Snad proto si architekti řekli, že nápis nemusí být moc vidět. Zřejmě jim bylo uloženo, ať je veliký. Ale oni asi nechtěli, aby byl nápadný. Tak ho zakamuflovali použitím bělostného mimikry. Asi nejde o náhodu, protože níže před tmavým sklem umístěný nápis zdravotnického zařízení je – jak jinak – černý. Daleko nápadnější jsou reflexy reklam na protější nákupně (ollok) na ohromných „výkladních skříních“, třeba skrývajících kanceláře starosty.

Krč (Praha 4), čp. 1670, Antala Staška 80

Z hlediska konstrukčního, technického i architektonického provedení je stavba vůbec kapitolou pro sebe. Zkrátka neuvěřitelný slepenec.

Krč (Praha 4), čp. 1667, Budějovická 64

Na to, co architekti napovídají o tom, jak je všude brzdí památkáři, tak zde se asi mohli poněkud projevit (věřím, že prostředky byly značně omezené). Ale pitoresknímu koloritu „Budějovické“ to odpovídá…

Krč (Praha 4), čp. 1667, Budějovická 64

2011/08/03 Posted by | architektura | 1 komentář

Burza – pak Federál – pak RFE – pak nová budova Národního muzea – pak vytoužená mekka krasoduchů?

Jako památky jsou chráněny různé velmi podivné věci. Třeba vězení a popraviště, např., čili, proč ne federál. Diskuse ukazují, že k nějakému úplně obecnému a nadlidsky objektivnímu řešení ohledně určení památkových či uměleckých hodnot čehokoliv se dojít nedá. Jde o těžko definovatelné otázky vkusu a citu. Je zajímavé o nich mluvit, protože tato aktivita jim dává smysl, pomáhá si ověřit vlastní názory a evidentněji odhalovat úplné avantýry. Tak bych aspoň k návrhu na ta vylepšení památkového obsahu o galerii potentátů (tento příspěvek vlastně souvisí s výživnou diskusí na archiwebu, ale tam nedám obrázky apod.) doplnil síň slávy architektů s promyšleným výběrem těch, co masakrovali urbanismus i jednotlivé budovy. Federál je skutečně příkladem pro učebnice, co není citlivé řešení. Já vím, že když tam dnes bloudíte, začnete již hledět na řadu detailů s nostalgií, dokonce v nich můžete objevovat krásu či poezii, ne-li obé naráz. Ale to je podobné třeba fabrikám. Mnozí je dnes milují, ale v kolika byli „kdysi“, aby zažili ten pekelný kravál, rovněž pekelný zápach, často průvan, vedro i jinak podmínky neslučitelné s normálním životem. Nejvýše vídáme v televizi fárajícího premiéra.

Ale abych uvedl další místa ve federálu, před kterými by bylo vhodné varovat citlivější duše, tak např. neuvěřitelnou chodbu za hlavním sálem

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(chodba s JZ kuloáru k chodbě „za“ sálem)

nebo chodbu za atikou před světlíkem za původní vstupní dvoranou, pak i některá schodiště, kterých je v budově úchvatné množství (co do počtu),

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(pro vnitřní i vnější schodiště je často příznačná sice inženýrská čistota, jak předpokládám, tak poněkud chladné působení materiálů, zvláštně kombinovaných – tak mi třeba připadá ušlechtilý kámen ve vztahu k ocelovým nosníkům i určité lacinosti duralového a dřevotřískového obkladu zábradlí)

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(vnější schodiště jsou často na hranici životnosti, na čemž se ale asi mohou podílet desítky let zanedbané údržby)

s čímž pak souvisí, že stará burza se v 60. letech stala jakousi hroudou (či kamenným blokem), do které se zavrtávali ze všech stran, kusy z ní párali, přitom v mnoha místech a detailech navazovali na svým způsobem ušlechtilé materiálové a řemeslné provedení z 1. republiky.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(dveřní kliky ze 70. let je mnohdy nesnadné odlišit od prvorepublikových vzorů /mohlo se jednat o odlitky/)

Historická budova přitom byla jakoby ponechána, aby byla jakoby citlivě obkročena v křečovitém gestu.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

To se přitom podepsalo i na okolních budovách, resp. na vyznění celého úseku pražské „okružní třídy“.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Vinohradská 1

Chápu, že mnohé zájemce o historii „moderní“ architektury zaujmou mnohé souvislosti, osobité vizionářství bořící konvence, motivy, kompozice, statická verva Pragerovu ateliéru zřejmě vlastní, schopnost prosadit ve své době nepochybně smělé řešení – najít si kontakty, uhranout dodavatele i investory, vytvořit metráky dokumentace, láskyplně pečovat o každý „detail“… (to vše v době, kdy vymírali zdatní prvorepublikoví řemeslníci). A dodnes vyvolávat zmatek v mysli potomků.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(snad jako vhodný závěr pohled na strop původního burzovního sálu, samozřejmě dodatečně vybaveného stupňovitým auditoriem, provedený z pásů „jekoru“…)

2011/03/09 Posted by | architektura, Teorie/praxe památkové péče, ze života památek | | Napsat komentář

Sakrální architektura – 10. konference Sdružení pro SHP

Aktualizované informace na webu NPÚ zde.

Pořadatelé hodlají téma pojmout v maximální šíři:

„Ve středoevropském prostředí jde především o křesťanskou a židovskou architekturu. V rámci širšího chápání tématu konference jsou však předmětem zájmu také stavby jiných, mimoevropských náboženských systémů a obecně kultovní místa vyskytující se od pravěku až po současnost. Hlavní sakrální objekty jsou často součástí rozsáhlejších celků, slučujících řadu dalších, nejen liturgických funkcí (farní areály, kláštery apod.). Sakrální architektura zahrnuje řadu dalších objektů se specifickou funkcí (poutní místa, poustevny) či měřítkově drobné stavby organizující kulturní krajinu (kapličky, křížky, samostatně stojící skulptury a další).
Cílem jubilejní 10. konference SHP je zachytit podněty vycházející nejen z oblasti dějin umění, archeologie a stavitelství, které pracují se stavbou jako se specifickým hmotným pramenem, ale v rámci multidisciplinárního pojetí přispět k hlubšímu uchopení/pochopení sakrální architektury prostřednictvím filosofie/teologie, historie, ikonologie, religionistiky, sociologie, kulturní antropologie ad.“

Roma (Řím, Itálie), Pantheon

2011/01/14 Posted by | architektura, historická architektura | , , | Napsat komentář

Výstavka „Meziválečná architektura Střešovic“ v sídle pražského pracoviště NPÚ

Info o výstavě:

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Veřejná prezentace výsledků vědeckovýzkumné práce NPÚ je stále poměrně vzácná. Je to škoda jednak pro další rozvoj výzkumu, i když je známo, jak se badatelé rádi pídí po archivních regálech – tak proč jim to kazit nějakým veřejným zpřístupněním údajů. Jednak mohou být shromážděné poznatky a vytvořená dokumentace využity k propagaci (v tom nejlepším slova smyslu) našeho kulturního dědictví. Přeci, jak jinak se obecenstvo o hodnotách kulturního dědictví dozví, nežli ze srozumitelného výkladu – ne podbízivého, ale seriózního a přesného, ale bez „zbytečných“ komplikací. Jen poučená a zaujatá veřejnost se také může stát oporou prosazování památkových požadavků v běžné odborné a administrativní praxi, ale také při vznášení požadavků např. pro budoucí památkový zákon či územní plánování.

Úplně se nabízí využívat hory zpracovaných dokumentací uložených v archivech památkářů. Výstava je jedním ze vhodných řešení, neboť je po určitou dobu veřejnosti značně na očích. Vily nedávné i vzdálenější minulosti se v nynější době staly skoro módou, k čemuž významně přispěla edice publikací o „Slavných vilách…“ jednotlivých krajů, která zjevně vhodně využila „mezery na trhu“. Jenže takových různých mezer, zatím možná málo nápadných, se nabízí více. Možná právě autorům z řad památkářů. Snad si je mezi zpracovateli památkových výzkumů najdou prozíraví nakladatelé, protože památkové instituce, k vydávání nejspíše nejsou plně vybaveny a jejich základní úkoly jsou jiné. Pro tyto účely jsou také výzkumy prvotně směřovány – k upřesnění poznání památkového fondu a k vytipování dosud opomenutých hodnot. Však také jedním z výsledků výzkumu střešovických vil bylo podání několika návrhů na prohlášení kulturní památkou.

Na rozdíl od zmíněných „Slavných vil…“ nebylo zpracováno rozlehlé území celého kraje či Prahy, ale poměrně úzce vymezené území meziválečné vilové čtvrti (zpracovány však byly i další doplňující objekty, vč. technických), ovšem známé vysokou architektonickou a uměleckou hodnotou zástavby (badatelský tým však již zpracoval i další areály a objekty). Kromě dokumentace ke vzniku čtvrti a jejích uměleckých kvalit výzkum prokázal překvapivě vysokou míru dochování původního stavebního i mobiliářového vybavení. Kromě úředního prohlášení několika objektů za památku tak snad přispěje k posílení vztahu majitelů k těmto z ekonomického hlediska poněkud imaginárním kulturním kvalitám a k chuti zachovat toto kulturní dědictví i pro budoucí generace. Návštěvníci z jiných míst by si snad mohli po prohlídce spíše uvědomit, že také oni třeba i při běžné cestě do místa zaměstnání zhlédnou podobné stavby či jejich prvky, či je dokonce sami vlastní, a třeba pocítí zájem o jejich další osud. (Zajímavý je panel s tématem plotů, rovněž velmi ohroženého druhu památek, svého času též pojednaného v ČP.)

Účastníci vernisáže nahlíželi také do impozantních svazků zpracované dokumentace. Ty jsou ozdobou zdejšího archivu…

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Pro památkovou péči by se další z výstavek v sídle pražského pracoviště NPÚ mohla stát impulzem k rozhojnění podobných prezentací. Za redakci webu NPÚ bych se rád vrátil k jednomu již dříve opakovanému podnětu, aby v podobných případech pokud možno vždy výstavní panely ve vhodné podobě (pdf) byly prezentovány na webu NPÚ (je zřejmé, že je třeba s tím počítat nejlépe již v době jednání s vlastníky objektů a se zúčastněnými autory a zpracovateli výzkumu i výstavní prezentace, neboť zpětně by taková licenční administrativa nebyla zvládnutelná). Také vzhledem k aktuální situaci lze jedině pobízet hojnějšímu využívání zpřístupnění výsledků na webu. Mezi památkáři je tento postup hodnocen spíše rozpačitě až odmítavě. Ale přitom je dnes již vysoce účinný (přeci jde především o to, zpřístupnit vhodně uspořádané výsledky zájemcům), ale také je vytvoření prezentace lacinější.

Na vernisáži bylo plno. V běžných návštěvních dobách se však budete moci na předkládané obrázky i povídání docela dobře soustředit. Výstavka však jakoby skoro zvala na vycházku… Budete muset více méně po paměti, neboť v tištěné podobě není k mání nic. Škoda, že zřejmě nebudou ani ty panely na webu.

Autorům nelze než gratulovat. Jak k výsledkům rozsáhlé výzkumné práce, pečlivě zpracovaným, tak k velice úpravné výstavě, sestávající z přehledných elegantních panelů s historickou i aktuální dokumentací i reprodukcí stavebních plánů. A současně jim přát vytrvalost do další práce. Zájemcům o památky pak snad lze přát, aby se mohli k informacím o hodnotách památek dostávat stále snáze a lépe jim rozumět.

O obsahu výstavy samé jsem se zbytečně nerozpovídával, protože ten je Vám k dispozici při návštěvě, kterou doporučuji.

Na závěr pár snímků z vernisáže:

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

2010/10/22 Posted by | architektura, evidence památek, prezentace, výstava | | Napsat komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public