Textová verze pozvánky na akci by neměla na internetu nikdy chybět!

Stále se velmi často setkáváme s tím, že pořadatelé na internetu – zejména na sociálních sítích – uvádějí informace o akcích ve formě obrázků. Jedná se o pozvánky na vernisáže či výstavy, ale i programy konferencí, anotace přednášek, prezentace knih apod. atd.

Pokud nějakou akci pořádáte, je-li to technicky proveditelné, na internetu vždy uveďte i textovou verzi pozvánky a dalších informací!

Pomůžete tím

• vyhledávačům nalézt Vaše sdělení
• zájemcům snáze informace dále sdílet, případně je komentovat

Samozřejmě obrázkový doprovod se tím nijak nevylučuje. Má též své přednosti, ale rozhodně by neměl být jedinou verzí vydaného sdělení.

Je pravdou, že v mnoha metodických vodítkách k prezentacím na FB apod. dosud jsou výrazně upřednostňovány obrázky. Je to však již přežitek.

© Jan Sommer, 20190928

Evropský den konzervování-restaurování 2018

1/ Do rámce Evropského roku kulturního dědictví 2018 zařadila Evropská konfederace organizací konzervátorů-restaurátorů E.C.C.O. 1. ročník Evropského dne konzervování-restaurování s termínem 14.10.2018. Řada institucí zejména v Německu a v řadě dalších zemí uspořádala pro odbornou i laickou veřejnost různé prezentace odborné restaurátorské práce (účastníci). V ČR se k akci přihlásila Asociace muzeí a galerií ČR – Komise konzervátorů-restaurátorů. Ta se zabývá primárně péčí o sbírky muzeí a galerií, samozřejmě známých celé široké veřejnosti. Záběr této komise proto postihuje prakticky všechny typy kulturního odkazu – od archeologie přes módu, listiny s pečetěmi, cechovní truhly a emblémy, nábytek, díla sochařství, malířství, fotografická či všech uměleckých i běžných řemesel až třeba po obrobky z kovů nebo kreace designérů; prakticky tu bezbřehost nelze ani naznačit!

Náhled do restaurátorské „kuchyně“…

2/ Odbornou záštitu nad kvalitou ochrany památek i jejich oprav, včetně restaurátorských prací, pokud jsou mimo takové sbírky, zajišťuje především Národní památkový ústav (ten se také nějakým dílem účastní aktivit AMG). Typologická škála je rovněž neomezeně rozsáhlá. Jednak instituce pečuje o více jak 100 veřejnosti zpřístupněných hradů, zámků, klášterů, ale také skanzenů, industriálních objektů, kostelů apod., jednak posuzuje hodnoty památek v procesu jejich prohlašování za kulturní památky a vydává odborná stanoviska prakticky k veškerým konzervátorským-restaurátorským pracím na kulturních památkách, prováděným z iniciativy jejich vlastníků. Krom toho se spolu s dalšími institucemi (Archeologický ústav AV ČR, muzea…) podílí na ochraně archeologického dědictví. Zapojuje se i do ochrany kulturní krajiny, rozvoje technologií konzervace a restaurování apod. Rozhodně by proto měl co říci i k Evropskému dni konzervování-restaurování.

3/ Věřme, že by tedy mohla tato akce, pokud dojde i na její další ročník, přispět k intenzivnější propagaci ochrany památek a k objasňování jejích metod co nejširší veřejnosti též u nás. Mimochodem by také mohla pomoci i propojením s ukázkami metod na zahraničních restaurátorských pracovištích, a tak vyzdvihnout i nejednou špičkové výsledky našich restaurátorů i památkářů, ale i rozvoj mezinárodní spolupráce (pozn.:
S tím by nakonec mohlo souviset i upřesňování pojmů konzervace a restaurování, chápaných často různými jazykovými tradicemi do jisté míry odlišně).

© Jan Sommer, 20181014

Ex-citace: Jan Sommer: Evropský den konzervování-restaurování 2018. On-line blog https://wp.me/pqrNE-Pu. Publikováno 14.10.2018. Verifikováno (datum Vašeho zhlédnutí).

Veletrh Památky 2014 – setkávání milovníků památek s budoucností?

Veletrh Památky 2014. Stánek projektu záchrany a obnovy podstávkových domů.

Svátek, který se stal od 2. ročníku do jisté míry komorním, a v jistém smyslu stále i velkosvětským setkáním nejen památkářů, ale v neposlední řadě kulturních paměťových institucí (muzeí), se minulý týden konal potřetí.

Ve značné míře se ho dále – opět už tradičně – účastnilo několik středních i vysokých škol. Nepřehlédnutelná byla účast katolické církve s několika stánky, téměř možno říci honosnými, naznačující, že tyto společenské instance se hodlají na kulturní odkaz seriózně zaměřovat (snad to bude znamenat i konec různým kampaním „očišťování“ chrámů od „balastu“ nastřádaného generacemi předků – jistě k tomu bude potřebná i státní pomoc).

Veletrh Památky 2014. Stánek Cechu kamnářů ČR

Velcí podnikatelé se ocitli v defenzivě, ale zájem projevilo pár menších firem zaměřujících se na památky či jejich prvky (typicky truhláři); případně profesní skupiny (kamnáři).

Pořadatelé naopak poskytli velký prostor různým neziskovým a občanským spolkům, které přímo různé památky zachraňují, anebo se zabývají propagací kulturního dědictví, ať už ve prospěch turistiky, nebo s cílem podporovat zájem milovníků památek či výchovně působit na mládež.

I z tohoto neuspořádaného a mezerovitého přehledu je zřejmé, že se veletrh i ve své krátké historii stačil zajímavě vyprofilovat jako akce podporující památkovou ideu. Myslím ostatně, že to tak odpovídá i letoře pořadatelského týmu, kterému tak mají památkáři svým způsobem zač děkovat.

Ve svém stručném úvodním projevu ostatně na tyto stránky veletrhu poukázala i náměstkyně ministra kultury dr. Anna Matoušková, což by mohlo nasvědčovat tomu, že i na MK jsou si pozitivních stránek z hlediska ochrany památek vědomi. Pro pořadatele je to snad i alespoň morální pobídka do práce na budoucích ročnících.

Nepochybně by takovou pobídkou mohla a měla být i relativní spokojenost vystavovatelů a návštěvníků.

Přínosem bylo i pojetí odborného programu (byl nazván doprovodným, ale v jistém smyslu jej lze považovat za významný z řady ohledů, podle mého zejména z hlediska metody prezentace, jak ji předváděli vystupující z mnoha odborných institucí, škol i dobrovolnických instancí). Škála byla široká a v mnoha směrech poučná i pro samotné přednášející. Věřím, že bude nějak vyhodnocena jak na vysokých školách, tak třeba v rámci NPÚ, který pořádal dva obsáhlé přednáškové bloky.

Veletrh Památky 2014. Studentská památková mise.

Zajímavé bylo např. i vystoupení Studentské památkové mise, představující postupy i výsledky zkoumání stavebního fondu i urbanismu pražských Košíř v rámci projektu realizovaného za účasti NPÚ. Ve spolupráci studentů fakult architektury a dějin umění byly systematicky zkoumány oblasti, které prodělaly pestrý stavební a urbanistický vývoj od předměstské zemědělské krajiny k částečně zastavěnému území, zasahovanému urbanismem v několika „budovatelských“ vlnách (dělnické kolonie, čtvrti činžovních domů i honosných vil). Zpracovatelé byli vedeni k pozornosti mnoha dosud opomíjeným výzdobným detailům, ale také historicitě či „kampaňovitosti“ zakladatelských počinů, ale zejména k pochopení významu jevů v souvislostech a důležitosti uchování maxima takových svědectví pro kvalitu životního prostředí ve městě.

Snad si tyto přístupy podrží i do své budoucí praktické činnosti a budou také pěstovat schopnost a zájem vysvětlovat tyto principy vlastníkům památek či příslušným úředním či politickým představitelům. Bez osvěty se totiž nedobereme ani budoucích památkově orientovaných …památkových zákonů apod. (ani toho, že bude osvěta výrazněji akcentována i v samotném památkové zákonu :-)).

Studentská památková mise pokročila i k tomu, že z vyhodnocených objektů kvalifikovaně vybrala několik hodnotných příkladů a podala na MK návrhy na prohlášení za kulturní památky.

Do značné míry tak studenti poznávají celý proces přípravy památkové ochrany od výzkumů až po administrativní konání nutné pro zákonné zakotvení.

Přesto je trochu zneklidňující, že v takovém projektu není znatelný zájem navázat vytvořená data na „vyšší“ informační systémy zejména v památkové péči (MonumNet). Nebo to tak aspoň není prezentováno.

To mě napadá v další mnou oblíbené oblasti, kterou jsou různé formy evidence památkových jevů, tedy „formulářová památková péče“. Na začátku každého „projektu“ jakoby prvním krokem bylo vytvoření vlastního formuláře. Ten vždy logicky obsahuje prakticky stejné položky, jež jsou jen „poněkud“ jinak seřazené a pojmenované.

Chybnost tohoto přístupu se zdá málo závažná. Věřme, že si jí časem, ale co nejdříve, všimnou tam, kde mohou vznést skutečně slyšené námitky, vydat nekompromisní doporučení či dokonce pokyny. I když zase ne ukvapeně!

Ideálně by měly takové „platformy“ být pro podobné studentské i jiné výzkumné a soupisné aktivity vytvořeny a poskytnuty již na samém jejich počátku.

Data by tak nebyla vytvářena stále dokola v rámci různých projektů (které o sobě nejednou ani „nevědí“), ale jejich účinek by se sčítal (či násobil :-)).

Skoro to dělá dojem, že něco takového ještě nikoho ani nenapadlo, protože ani v úvodních tezích projektů není vysloveno politování, že vlastní IS byl vytvořen proto, že nebylo na co navázat…

Ale to jsem odbočil.

Na doprovodném programovém bloku NPÚ věnovaném tématu „Kámen v památkové péči“ se podařilo zhodnotit a souhrnně představit celé téma, a ve zkrácených verzích i přednášky, které k tématu odborníci realizovali v průběhu letošního roku, kdy byl kámen sledován v NPÚ i pořádáním dalších akcí.

Veletrh Památky 2014. Prezentace na podporu nominace kulturní krajiny Krušnohoří na Seznam UNESCO.

NPÚ dále zpřístupnil v pražské premiéře několik „putovních“ výstav k různým tématům (právě kámen v památkové péči, dále podstávkové domy v severních Čechách). Podílel se také na vytvoření prezentace připravované přihlášky památek hornické minulosti Krušnohoří do Seznamu UNESCO.

Památkové prezentace na veletrhu Památky 2014 rozhodně představují zajímavý příslib z hlediska komunikace památkářů s veřejností. Možná se Vám to zdá samozřejmé. Jenže ono to skutečně svědčí o určitém pozitivním posunu v mysli památkářů. K prvnímu ročníku veletrhu se totiž mnoho památkářů stavělo velmi odtažitě. Projevoval se nezájem podpořit veletrh propagačně apod., jelikož byl považován za čistě komerční akci. Již na prvním ročníku se však podařilo výrazně prezentovat projekt (Ne)tušených souvislostí. Na druhém ročníku byla „komerční“ stránka veletrhu do značné míry redukovaná, takže mezi prezentacemi se již výrazně uplatňoval jak stánek NPÚ, tak i jeho bloky v odborném doprovodném programu.

Posluchači těchto bloků sice nebyli příliš početní, ale tím spíše šlo o významnou příležitost si taková veřejná vystoupení naostro vyzkoušet. To by se mohlo zdát jednoznačně pozitivní. Nicméně je to vystaveno riziku, že třeba při nekonání veletrhu (třeba i přechodném) či naopak jeho výraznější komerčnosti, by tato veřejná vystoupení chyběla. Tedy, možná by je postrádal málokdo, ale jejich konání či nekonání by nemělo takto zůstat mimo vliv památkářů. (Připomeňme si, že již řadu let se nekonají celoústavní konference, které se velkou vitalitou a nepochybným zdarem obětavě zajišťoval dr. Václav Pilz. Od jeho odchodu jakoby již nikdo nic takového nepotřeboval – to je ale neblahý omyl.)

Nakonec již při zahájení vyzdvihla společenské a odborné stránky veletrhu i paní náměstkyně ministra Anna Matoušková. Nedává to tedy možnost nějaké podobné prezentační aktivity vytvářet i vlastními silami památkářů?

Zdá se totiž, že by to aspoň vlažný zájem veřejnosti vyvolat mohlo. Řekněme podobně, jako v případě nedávného „Mezinárodního“ dne archeologie. Kapacity památkářů nejsou velké (jejich přebytek pro zapojování do podobných aktivit není bohužel asi dostatečný, což ale při „běžném provozu“ není příliš nápadné). Ale zájem o problematiku i její prezentaci většinou stál aspoň na počátku u rozhodnutí se tomuto oboru věnovat profesionálně.

Napadat nás mohou takové věci i v souvislosti s probíhajícím Týdnem vědy a techniky, kde se některá pracoviště rovněž dotýkají památkářských témat (dějiny umění, analytické metody…). Nebo při pohledu do Rakouska či Bavorska (dny památkové péče, dny otevřených dveří…).

Památková péče stále častěji ráda poukazuje na svou multidisciplinárnost. Vlastně je možné říci, že sotva někdo další může představit tak širokou škálu vizí či metod.

V případě pořádání nějakého národního Dne či Týdne památkové péče by bylo možné zpřístupňovat (samozřejmě v přijatelné míře) depozitáře, laboratoře, restaurátorské dílny, edukační i metodická centra a ukazovat „národu“ co se tam děje zajímavého i nového, kam se obor právě ubírá.

Slyšel jsem, že na některých pracovištích se již dny otevřených dveří pořádají (např. zní skoro jako nějaká báchorka, že se přitom otevře i ředitelna, kterou procházejí lidi – někteří se jen podívají, jiní s ředitelem probírají aktuální medializované kauzy, nebo se ptají na svůj problém třeba s výměnou oken).

Památkáři se z širšího pohledu zatím trochu vlažně (a v minulých letech s opožděním) zapojovali do aktivit k Mezinárodnímu dni památek a historických sídel či ke Dnům evropského dědictví (spíše se nejprve „otevíraly“ správy některých památek). Nicméně samostatná akce by mohla být také viditelnější, a současně by mohla být účinnější mimo termín s velkou konkurencí dalších aktivit měst, regionů či ministerstev.

Nakonec pozorujeme i to, jak „kampaně“ typu Mezinárodního dne archeologie či Dnů vědy a techniky jsou daleko lépe zvládnutelné pro celostátní média (TV, rozhlas…).

Např. květnový či červnový termín by mohl být zajímavý i pro možnost zapojit do akcí zpřístupněné památky.

Nicméně zatím děkujme pořadatelům veletrhu Památky 2014 a těšme se na další ročník!

Na výstavě arch. Otakara Kuči

Ještě do neděle můžete navštívit v galerii SVU Mánes Diamant (ve stejnojmenném domě v Lazarské ulici na Novém Městě v Praze) výstavu plánové dokumentace, fotografií i modelů z rozsáhlého díla vynikajícího architekta, působícího po desítky let především v oblasti zahradní a krajinářské tvorby, zejména při rekonstrukcích. Měl jsem vzácnou příležitost zhlédnout výstavu s autorovým výkladem. Co k tomu říci. Bez dokonalého autorova přehledu o příčinách toho či onoho řešení se v tom bez podrobné znalosti všech peripetií nedá dobře orientovat. Myslím, že je veliká škoda, že se obecně takovéto komentované prohlídky co nejintenzivněji nenatáčejí na video a veřejně nezpřístupňují. Ba víc, myslím, že je to chyba historického významu. Tak aspoň pár fotek pro připomenutí…

Projekt obnovy zahrady zámku Kratochvíle.

Sakrální architektura – 10. konference Sdružení pro SHP

Aktualizované informace na webu NPÚ zde.

• Pořadatel: Sdružení pro stavebně-historický průzkum
• Termín: 7.-10-6.2011

Pořadatelé hodlají téma pojmout v maximální šíři:

„Ve středoevropském prostředí jde především o křesťanskou a židovskou architekturu. V rámci širšího chápání tématu konference jsou však předmětem zájmu také stavby jiných, mimoevropských náboženských systémů a obecně kultovní místa vyskytující se od pravěku až po současnost. Hlavní sakrální objekty jsou často součástí rozsáhlejších celků, slučujících řadu dalších, nejen liturgických funkcí (farní areály, kláštery apod.). Sakrální architektura zahrnuje řadu dalších objektů se specifickou funkcí (poutní místa, poustevny) či měřítkově drobné stavby organizující kulturní krajinu (kapličky, křížky, samostatně stojící skulptury a další).
Cílem jubilejní 10. konference SHP je zachytit podněty vycházející nejen z oblasti dějin umění, archeologie a stavitelství, které pracují se stavbou jako se specifickým hmotným pramenem, ale v rámci multidisciplinárního pojetí přispět k hlubšímu uchopení/pochopení sakrální architektury prostřednictvím filosofie/teologie, historie, ikonologie, religionistiky, sociologie, kulturní antropologie ad.“