Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tak nashle zase za pár… Odhalení historického prvku památky, jeho dokumentace a …opětné šetrné zakrytí „pro budoucí generace“

Je zřejmé, že je historickým omítkám i jejich nátěrům nejlépe a že nejdéle vydrží, když jsou… překryty dalšími „tradičními“ omítkami či nátěry. Proto vydrží celá staletí, než je my nyní objevíme a nadšeně vrátíme pohledům světa. Když se konzervace podaří, vydrží pak řemeslná či umělecká díla určitou limitovanou dobu, přičemž je jejich hmota po kouscích – napohled většinou nicotných – nahrazována fixačním materiálem, pojivem, dodávkami pigmentu apod. Kdybychom dílo neobjevili, zůstalo by velmi často v dobrém stavu uchováno pro budoucí generace (ale není tomu tak vždy); ty je ovšem zase dříve či později objeví, „prezentují“ a nakonec přece vystaví účinkům klimatu… S konečnou platností „správné“ řešení těchto dilemat není. Hlavní je, aby se zásahů účastnily kompetentní osoby, schopné se postarat o kvalitní výsledek. Co by ovšem mělo být nepominutelné, ať bude fyzické provedení zásahu jakékoliv, je pořizování dokumentace. Je mi jasné, že k tomu velmi často zatím nedochází. Koncept „OPD“ i monitoringu památek tu ovšem existuje, takže nezbývá, než doufat, že se reálně prosadí do systematické praxe. Oporou této naděje je nesporný fakt, že význam poznání historického vývoje památek byl již …poznán. Čili ve společnosti musí „logicky“ sílit vědomí, že je zcela správné informace o historii nepřetržitě sbírat a přidávat je na „timelinu“ té které památky. Ať už jde o to, co se s památkou děje nyní, anebo o to, co jsme při svých analýzách zjistili o minulých aktivitách. Současně je třeba dle možností poznatky začleňovat do širšího poznání, do souvislostí znalostí (vhodným nástrojem je např. tématická wiki).

Drobný příklad. Před pár dny bylo při řemeslné opravě omítky odhaleno na omítce průčelí kdysi namalované domovní číslo (nejspíše v první polovině 19. století).

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

S několikadenním odstupem bylo překryto tenkou vrstvou omítky. Pořídil jsem zběžnou dokumentaci v podobě dvou snímků. Jsou teď drobnou připomínkou toho, že tam malba je – snad se zachová, aby byla časem opět šetrně zbavena „obětované vrstvy“. Do té doby by bylo dobré disponovat informačním systémem, který by umožňoval dohledatelnost této informace, jakmile se bude kdokoliv do hlubších podrobností památkou zabývat. To by např. mohlo zabránit tomu, aby při nějakém budoucím vylepšování elektroinstalace byly relikty zničeny…

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

2014/09/03 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, opravy památek, ze života památek | , , | Napsat komentář

Re-; co vlastně?

Na bývalý Fürstenberský palác (Velvyslanectví Polské republiky, čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana) se „vracejí“ „dovnitř a ven“ otevíravá okna. Vlastně – vracejí i nevracejí. Barokní architektuře byla vlastní zapuštěná zdvojená okna, vsazená až k zadní hraně ostění. Ta pak byla v Praze zejména v 19. století doplněna kvůli tepelné izolaci o druhá okna ve vnějším líci, z technických důvodů otevíraná ven (aby nenarážela do většinou tehdy ponechaných vnitřních oken, případně nekolidovala s mřížemi vsazenými do ostění zejména u přízemních oken). Na tomto paláci došlo snad před 20 30 lety k odstranění „dodatečných“ oken, a tím k revokaci barokního vzezření fasády. Dnes už zase nejsme zvyklí na ploché průčelí s okny ve vnějším líci. Ven otevíraná vnější křídla jsou sama o sobě poněkud zarážející. Vždyť i nová dvojitá okna barokního paláce Senátu (Kolovratský palác, čp. 154/III, Valdštejnská 10) mají vnější okna v líci otevíravá dovnitř. Okna otevíraná ven jednak trpí povětrností, jednak se udržují v čistotě s velkými těžkostmi. Možná je jejich návrat motivován tepelnými požadavky (dvojitá okna jsou při kvalitním provedení efektivnější než zdvojená křídla v jednoduchém rámu, kolem kterého se vytvářejí tepelné mosty). Ale je také možné, že se jedná o výsledek pochopení pro památkové požadavky… Pak ale mohla být novodobá vnitřní okna ponechána, čímž by se postup trochu zopakoval. Dochází však k jejich výměně za nová.

Ve vnější hraně ostění byly „rozbrušovačkami“ vyříznuty drážky pro laťový vnější rám. Je pravděpodobné, že přitom byla jen odstraněna výplň drážek „původně“ vysekaných v prosté hraně barokního ostění. To snad bylo „řešeno“ nějakým sondážním průzkumem. Jak je vidět, panty nejsou plechové a zapuštěné do drážky, což bylo velmi odolné „původní“ řešení z 19.-20. století, ale upevněné na nepříliš vhodných šroubech s jemným závitem (umožňujících poměrně jemné nastavení polohy, ale nestabilních v měkkém dřevě).

Teď vzniká spíše napětí ohledně očekávatelné úpravy barevnosti fasád.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana
Vpravo „původní“ (dosavadní?) okna v hlavním (a zahradním) severovýchodním průčelí, vlevo táž okna, ovšem s již vsazenými rámy vnějších oken.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana
Detail nových oken uličního průčelí při jižním nároží.

2012/10/24 Posted by | opravy památek, ze života památek | , | Napsat komentář

Typické příběhy oken od doby vzniku až dodnes i napořád

Dva řadové činžovní domy na pražském Žižkově. Oba vznikly přibližně kolem roku 1890 a byly ozdobeny historizující novorenesanční fasádou. S ní korespondovala i „skříňová“ okna s jemným a slohově adekvátním dekorem dřevěných prvků (i kování). Posléze byl dům vlevo od dekoru „osvobozen“ a dostal „tvrdou“ omítku, jejíž hladkou plochu „člení“ rastr vrypů (odhadem kolem roku 1930). Historizující okna zůstala jako tehdy ještě technicky vyhovující zachována. Dům vpravo této „modernizaci“ unikl. Zachoval se s fasádou sice značně zchátralou až do dnešní doby, kdy došlo k rehabilitaci původní výzdoby na celkem slušné řemeslné úrovni (asi kolem 2010). Okna však již „nevyhověla“, ačkoliv se musela prakticky shodovat s okny vedlejšího domu, a byla nahrazena plastovými. Dům vlevo tedy má (zatím) okna původní, ale ztratil jim příslušnou výzdobu fasády, dům vpravo zachovává původní řešení fasády, ale okna má plastová.

Žižkov (Praha 3), čp. 375, Havlíčkovo náměstí 8

A za takovýchto či podobných „arytmií“ postupně zanikne prakticky vše. V masách podobných obytných domů to ani nemůže probíhat jinak. Naštěstí památkáři a jiní příznivci památek do tohoto procesu zasahují jim příslušným způsobem, což je dobře. Neměla by se opomíjet dokumentace, která by navíc měla být veřejně dostupná, dnes krom archivních polic či of-line paměťových polí samozřejmě i na internetu, dobře pojmenovaná, datovaná, lokalizovaná a vůbec „metadatovaná“, aby byla bez komplikovaného vyhledávání k dispozici pro jakékoliv, dopředu těžko vypočitatelné studijní záměry. Oba domy se budou dále proměňovat, doufejme, co nejpomaleji… a snad i dokumentovat.

2011/04/05 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, ze života památek | , | Napsat komentář

Jak dobít hrad

Máte lepší název pro komentář toho, jak bylo naloženo s gotickým hradním palácem v Litoměřicích?

Tady je hradní web. Tady příklad pochvalné reakce v masmédiích.

Osobně jsem dosud neměl to potěšení, tak jen toto upozornění spolu s parafrází názvu publikace pro handicapované návštěvníky hradů a zámků NPÚ…

2011/03/07 Posted by | ze života památek | | Napsat komentář

Návraty historických obchodních výkladců a parterů

Stavební památky prodělávají řadu úprav a modernizací. Přitom z velké části dochází ke ztrátám na autentické substanci, ale ve většině případů také k „rozleptání“ prvotního výtvarného konceptu, i když je třeba ambicí vlastníka a projektanta „povýšit“ památku doplňky z aktuálního stylového rejstříku.

Málokterá část domů v historických městech byla z tohoto hlediska vystavena takovým atakům, jako partery. Logicky to souviselo se změnami provozu. Proto je z historického pohledu i každá taková změna významným svědectvím o době. V 70. a 80. letech 20. století se projevil velký tlak na „výtvarná“ a památková vylepšení v podobě místy až masového odstraňování obchodních výkladců, u kterých bylo často zjišťováno, že jsou dodatečným doplňkem. To byla samozřejmě pravda např. u středověkých nebo barokních domů, jejichž obchodní prostory byly kolem roku 1900 vybavovány předsazenými dřevěnými výkladci s rozměrnými prosklenými poli. Jenže důsledky tohoto „pohistoričťování“ (odstraňováním historických prvků, byť nepůvodních) vedly k rozpačitým výsledkům. Vidíme to např. v Železné ulici na Starém Městě v Praze, která měla sloužit jako jakási výkladní skříň modernizace historického města. Prakticky u všech domů bývaly představěné krámce, které ulici dodávaly až jakousi intimitu, ale současně honosnost. Po úpravě se citelně zmenšily plochy pro vystavení zboží a ztratila se těžko definovatelná „městskost“. Odstraňovány byly i četné výkladce u novorenesančních činžovních domů, protože se pod nimi objevila omítková bosáž, domněle svědčící o nepůvodnosti výkladce a o tom, že jeho instalací byla porušena slohová čistota stavby. To může být v jistém smyslu pravda, ale na druhé straně byla praxe taková, že výkladce si pořizoval až po dokončení stavby nájemce obchodních prostor.

Po roce 1989 bylo několik pozoruhodných výkladců rehabilitováno. Začalo se však také s pokusy o jejich návrat. Před lety se např. vedly velmi živé diskuse o krámci na Malostranském náměstí v Praze, přičemž odpůrci argumentovali tím, že „historická vrstva“ v podobě objektu bez krámce má být chráněna.

čp. 4/III, Malostranské nám. 27, Praha, Malá Strana

Ve většině případů jsem pro ochranu těchto doplňků, protože je považuji za pohledově i provozně přínosné, jakož i pro jejich návrat tam, kde byly před desetiletími odstraněny. Samozřejmě jsem v tom odchovancem svého rodného Smíchova (Praha 5), kde se na hlavních obchodních ulicích řada výkladců dosud zachovala (některé byly i nově provedeny) – v Lidické, na Štefánikově… Několik velmi pěkných „kousků“ dosud statečně odolává na Vítězné (to už je Malá Strana).

Příkladem domu, který byl v minulých desetiletích zbaven původního parteru, který byl „přeřešen“ v nekrofilním stylu odhadem někdy kolem roku 1980, je dům čp. 38/III na nároží Malostranského náměstí a Mostecké ulice.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

Obecně je samozřejmě škoda, že tomuto novorenesančnímu domu muselo ustoupit několik starších budov (stavitelem byl vynikající projektant/manažer Karel Kindl, autor řady novorenesančních staveb na prominentních pražských parcelách, který pro fasády či sochařskou výzdobu získával přední umělecké osobnosti; jeho práce však zatím nebyla pro obory dějin umění a stavitelství objevena). Plytký novodobý parter nebyl pro tento úsek Královské cesty žádným přínosem.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

Před několika lety osadil památkově smýšlející vlastník do vchodu nové dveře, věrně napodobující původní.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

Sdělil mi tehdy záměr navrátit historickou podobu celému parteru. V těchto dnech jsou tedy před pseudomoderní „kamenný“ obklad osazovány repliky starých krámců. Nemám podklady, abych posoudil „věrohodnost“, ale považuji to za citlivější řešení, než nasazení trojvěží na bývalou malostranskou radnici na druhém nároží téhož domového bloku.

čp. 38/III, Malostranské náměstí 24, Praha, Malá Strana

V Mostecké ulici bylo v nedávné době osazeno několik obchodních krámců, a to i v poněkud problematických případech (překrytí kubistického parteru dříve proslulé pekárny).

Sterilita pseudomoderních úprav ze 70. a 80. let 20. století v některých případech motivuje k poněkud problematickým řešením, která zřejmě jen velmi volně navazují na možný původní stav, spíše jsou ve vztahu k němu deformací.

Příklad z Milevska (náhodně vybraný za jiné) nepochybně navazuje na předpokládatelné původní formy jen velmi volně. Řada prohřešků v proporcích klenáků v bosáži atd. by se regulérnímu novorenesančnímu staviteli nepřihodila.

čp. 391, Milevsko (okres Písek)

Nicméně i s „pochybným“ technickým provedením (umělý kámen) jde o určité pozvednutí prostředí (před podobnými realizacemi by se však projektant asi měl pokusit se o historickém tvarosloví malinko více poučit). Tak či tak, stal se výsledek součástí památky (i když asi „neprohlášené“) a svědectvím o době svého vzniku.

Ze solitérů by se mělo stát pravidlo.

Nejspíše máte po ruce ještě lepší příklady. Napište, linkujte na fotky.

2011/01/17 Posted by | opravy památek | , | 1 komentář

Malostranský kocourov

Kolem bývalé malostranské radnice je mi většinou dáno chodit z vícemetrového uctivého odstupu. Tak jsem si po pár dnech už skoro jakoby zvykal, že má fasáda truchlivé barevné vyznění. Všechno je to citové a relativní, tak když na to někdo dokázal sehnat peníze, posudky a povolení, nechť má původně kouzelnou bohatě plasticky strukturovanou fasádu v barvě polosuchým mechem zarůstajícího bunkru. Známe to, někomu se líbí holobyty (nechci tu hned mluvit o funkcionalismu, to snad jindy), jiného oblaží leda pozlacené lustry a mramorový krb. Tak jsem zkusil přijímat někde zachycený námět, že by se mohlo jednat o to, co jsem myslel, že lákalo některé památkáře tak před 10 lety, totiž o „předstárnuté“ fasády, upatlané tak, aby vypadaly, jakože ani trochu nové nejsou. Ale autenticitou je ve skutečnosti oblaženo vše lidské, od sebezapření až třeba po nezdvořilost.

Po těchto rozpačitých, ale vlastně chlácholivých úvahách jsem se ocitl nosem u fasády, kterou jsem znal z doby před opravou (a velmi se mi líbilo, jak dříve poměrně výrazná barevnost byla provedena neplněným nátěrem, který do jisté míry chránil, ale přitom nechával pro bedlivějšího pozorovatele plně vyznít krásu brilantního kamenického zpracování opukových plastických prvků fasád). Jak to bývá, věci se z dálky a zblízka jeví rozdílně. Každopádně se teď dostavil chumel nových zajímavých otázek. To, co z dálky vypadalo jako asi možná imitace různě odstupňovaného zastarávání kdysi dávno nové fasády, najednou jakoby stálo v protikladu mnou možná neprávem předpokládaného záměru realizátorů opravy a dílčí rekonstrukce. Fasáda je částečně nově omítnutá, což je jistě v pořádku aspoň v těch místech, kde minulé omítky zteřely. Ale povrch zřejmě vyhlazený filcem a plněný štukem (kupodivu si možná stále část odborníků myslí, že tato úprava na exteriér středoevropské stavby patří) se zřejmě nakonec snaží napodobit to, co bývá uplatňováno u jednovrstvých omítek, totiž finální úpravu směřující k „vytlačení“ vápna do povrchu omítky, a tím její homogenizace a zpevnění. Efekt takového „rozmývání“ omítky je v jistém smyslu podobný „gletování“, protože oba tyto postupy vedou k vytvoření kompaktního povrchu, při vhodném zpracování i v našem klimatu velmi trvanlivého. S takovým postupem jsem se v posledních letech několikrát na obnovených malostranských fasádách setkal. Ale, jak podle mého svědčí šmouhy na snímku níže, zde se jedná o povrchní imitaci, resp. o kocoury (Vám by se to doma líbilo?; jak jsem si všiml v některých podobných případech, často se tito kocouři, ovšem prakticky neviditelní, když je barva nátěru shodná s omítkou, vyrábějí až po zavadnutí omítky a snad i podkladového nátěru kruhovitými pohyby malířské či zednické štětky.). Třeba z tohoto možná diskutabilního produktu může vyplynout poučení ve smyslu upřednostnění cesty k obnově fasád jako nových, živě barevných, s předpokladem jejich nezadržitelného samovolného zestarání během času, ne plánovaného či oktrojovaného (protože všechny dosud zestárlé a pro svou malebnost námi oceňované fasády zestárly samy; „předstárnutí“ fasád je slohovým projevem části odborných exponentů naší doby; v tom není špetka odmítavého posudku, protože slohovost je v památkové péči důležitá, i když zase s oblibou popíraná /mohla by zpochybňovat vědeckost a usvědčovat z citovosti, ačkoliv objektivita se někdy zdá být nejvrcholnějším inteligentním i právně obhajitelným cílem/). Ti, kdo spíše oceňují pel starobylosti, by se prostě na pár desetiletí odebrali jinam, do míst náležitě zchátralých, aby se časem vrátili, když mezitím vychutnávali jiné, opravdově, nefalšovaně staré staré stavby.

Nepovažujte mě v žádném případě za zpochybňovatele, snad za pochybovače, který se těší na přesné výklady vědecké literatury.

(Ještě podotknu, že po dokončení předešlého neuspořádaného výkladu jsem kdesi v TV zaznamenal výklad tvůrců rekonstrukce v tom smyslu, že fasáda skutečně má vypadat jako restaurátorsky „zpracovaná.)

Praha, bývalá malostranská radnice, nátěry 2009

2010/02/14 Posted by | opravy památek, ze života památek | | 1 komentář

Praha svítí plynem – vrací se romantická atmosféra?

Nechci tvrdit, že mé pochybnosti mají nějakou obecnější váhu. Je mi jasné, že hodnocení bude vždy subjektivní. Pokusy o komentář berte s náležitou rezervou.

Praha různými způsoby usiluje o zpestření nabídky především pro zahraniční turisty a obnovu malebnosti panoramat i zákoutí. Jako jeden z cílů si vytkla obnovení romantiky plynového osvětlení.

V novinách bylo na téma napsáno, v rádiu i televizi řečeno mnohé (mediální masáž přichází spolu s otevřením každého dalšího plynofikovaného úseku Královské cesty). Město si věc pochvaluje, lid je nejspíše hluboce vděčen. Takže je asi vše v pořádku.

Jen si nejsem jistý oprávněností hovorů o návratu někdejšího koloritu. Několik snímků ukazuje Sněmovní ulici, dosud elektrifikovanou (světlo výbojek je žlutavé, i když chladné, jistě lepší než před pár lety užívané chladně modré „zářivky“). Další skupinka pak nové „světelné poměry“ na Malostranském náměstí po nedávném spuštění plynových světel. Ta jsou nápadná světlem téměř bílých a ostře bodových hořáků. Moc poeticky to nevypadá nejspíše proto, že světla jsou rozmístěna v neuvěřitelně malých rozestupech, jak je to asi vypočteno podle norem pro osvětlení veřejných prostranství. Ulice tak vypadají spíše jak ve vánoční parádě. Ostrost světel asi v brzku bude zmírněna milosrdným zaprášením skel.

Dvojice výřezů reprodukcí Schikanederových obrazů z počátků 20. století pak znázorňuje to, co bylo skutečnou příčinou koloritu a tajemné atmosféry. Svítilen bylo totiž minimum, tu a tam na nároží, tajemně spíše mihotaly kdesi za nárožím. Ve srovnání s tím, že do té doby museli lidé tápat s lucerničkou, to byl samozřejmě obrovský pokrok. Ale, jak ukazují romantikovy malby, poezie tím ztracena nebyla. V tomto smyslu tedy nynější aktivita působí spíše jako nepochopení. Podle mého by se nic nestalo, kdyby nadále sloužily litinové svítilny s výbojkami, samozřejmě vhodně upravené (v některých místech zejména na náměstích /také dolním Malostranském/ se dosud tyčí skutečně surové stožáry s výkonnými výbojkami, vhodnými skutečně tak na veřejné parkoviště vedle fotbalového stadiónu).

Celková atmosféra je diametrálně odlišná. V oknech dříve tu a tam blikal plamínek svíčky, jinak svítil jen měsíc a hvězdičky. Dnes všude na smysly útočí reklamy, „betlémské hvězdy“ a jiné LED zázraky.

Ještě doplním snímky za denního světla. Za dne je hustota svítilen snad ještě nápadnější než dříve. Např. v Mostecké ulici vypadají spíše jako oplocení. Uvážit lze i to, že bylo nutné položit pod komunikace, tedy do archeologických situací, nové plynové rozvody, jež navíc v místech luceren zavěšených na domech vyžadovaly zasekání přívodů do historického zdiva.

Malostranské náměstí v Praze s plynovými lucernami. V ploše náměstí zatím stojí dvě „žluté“ „výbojky“. Kostel je osvětlován reflektory rovněž ve „žluté“.

Nové plynové osvětlení na Malostranském náměstí v Praze

Nové plynové osvětlení na Malostranském náměstí v Praze

Nové plynové osvětlení na Malostranském náměstí v Praze

Nerudova ulice vpravo s kandelábry, vlevo s konzolami s přívody ve zdivu domů.

Nové plynové osvětlení v Nerudově ulici v Praze

Sněmovní ulice s výbojkami.

Staré elektrické osvětlení ve Sněmovní ulici v Praze

Staré elektrické osvětlení ve Sněmovní ulici v Praze

Schikanederovy nálady charakteristické sporadickým výskytem luceren. Více jich zachytil jen na Karlově mostě.

Praha romantická. Plynové osvětlení ulic na počátku 20. století v podání Jakuba Schikanedera

Praha romantická. Plynové osvětlení ulic na počátku 20. století v podání Jakuba Schikanedera

A ještě slíbené snímky za denního světla z Mostecké ulice na Malé Straně. Nakonec tomu asi není moc co vytknout. Rozhodně by bylo smělé to považovat za nějakou škodu.

Nové plynové osvětlení v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze

Nové plynové osvětlení v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze

Nové plynové osvětlení v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze

2009/12/13 Posted by | ze života památek | | Napsat komentář

Obnova omítek na západním průčelí bývalého františkánského (karmelitánského) kláštera na Jungmannově náměstí v Praze – 2

Stav po opravě omítek a nátěru jasně naznačuje aktuální trend k „živým“ barvám. Z mnoha stránek je to pochopitelné. Je to zajímavý protiklad k nenápadným „pohledově konzervačním“ opravám, které stále vyvolávají rozpaky na straně investorů (vynaložené prostředky musejí být na první pohled zřejmé). Barevnost snímku (pořízeného kolem poledne s nastavením automatického „vyvážení bílé“) je vcelku korektní. Takové výrazné barvy mají tu vlastnost, že „přebíjejí“ plastickou architektonickou strukturu. Zde také nápadně konkurují „prezentované“ v kameni tesané struktuře docela pozoruhodné „triumfální brány“. Materiál a vizáž nátěru svědčí o retru „plechového“ stylu, známého z doby po roce 1990, kdy se v ČR dostavovalo opojení z intenzivní barevnosti obsahu plechovek západního původu. Oranžový odstín s nádechem zelinkavé („nezralý pomeranč“; možná ovlivněno reflexy modrého nebe, protože barevná „hltivost“ povrchu neodpovídá místu a historickým souvislostem) aktuálně připomíná to, co se v daleko markantnější míře odehrává v mnoha našich menších městech. Intenzivně barevné nátěry (červené, modré, zelené, hnědé…) vysloveně popírají zažité „decentní“ odstíny (často vyvolané buďto lacinými přírodními materiály, anebo prostě postupem chátrání dávno neobnovené fasády). Je možné, že naše představy o citlivosti předků při nátěrech obydlí jsou výsledkem naší jaksi naivní víry (ztracená čistota apod.), neboť výsledky byly dány technologií – zde však záměrně trochu přeháním, protože úhlednost starých vesnic i měst je bez diskuse a nebýt určitého vědomého přístupu, nemohlo jí být dosaženo. Bohužel již zůstalo jen pramálo míst, která více nebo méně nepodlehla mánii „kontrastních“ „řešení“. Z výtvarného hlediska jde většinou o degradaci, i když určitá vyváženost mezi intenzitou barevnosti a plasticitou členění by měla být cílem prosazovaným památkáři i úřady. Ale jak to bývá, rozumná řešení mohou získat potřebnou podporu, až těch zmatečních bude dostatek…

Praha, Nové Město, čp. 753, Jungmannovo náměstí

2009/11/21 Posted by | ze života památek | | Napsat komentář

Šedoskvoucí

Tak již se můžeme kochat novou pompou bývalé malostranské radnice v Praze. Vyčkejme se zájmem, co bude publikováno o volbě barevnosti, nakolik byla doložena restaurátorskými průzkumy. Také nové věže možná ještě někomu stojí za diskusi, i když samozřejmě od chvíle, kdy jsou vztyčeny, stávají se prostě výpovědí o naší době, a také tak je třeba je posuzovat.

P1070314

Stav po demontáži větší části lešení 16.11.2009.

K tématu dříve. K tématu později.

2009/11/17 Posted by | ze života památek | | 1 komentář

Nové malostranské půdičky 2

Příklad ze sousedství Valdštejnské zahrady. Je pěkné, že hřeben střechy nedosáhne nad korunu vysoké ohradní zdi. Zřejmě za to bylo zaplaceno malým sklonem střechy, což je otázkou, jak bude zvládat tašková krytina. Ale fólie pod ní si s průsaky nejspíše hravě poradí. (V pozadí věž kostela sv. Tomáše a báň kostela sv. Mikuláše.)

Praha, Malá Strana, čp. 121/III, Letenská 8. Pohled od severovýchodu, z Klárova.

P1060971

Uvedenými snímky a poznámkami samozřejmě nemám na mysli, že by se změny ve využití, dispozicích, a nakonec i vzhledu staveb vůbec neměly dít.

2009/09/25 Posted by | ze života památek | , | Napsat komentář

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.