Klenbové zdivo

[Stránka je rozpracována. A asi dlouho bude – vzledem k rozsahu problematiky a nedostatku času.]

Klenbové zdivo (také méně přesně klenební zdivo) stojí za samostatné shrnutí, i když v těsné vazbě na jednotlivé typy kleneb, protože se v řadě případů setkáváme s provedením kleneb shodného tvaru různými typy zdiva (křížová klenba může být klenutá na šalování či „z ruky“, může být cihlová, z lomového či litého zdiva, kvádrová; může jít o bedněnou imitaci klenby). Klenbové zdivo se navíc svou konstrukcí významně liší od zdiva svislých stěn.

Valená klenba z lomového kamene

Příklad klenby zděné z lomového kamene na šalování. Na rubové straně nepravidelné kameny různě vystupují, což nebylo ničemu na překážku, protože se počítalo s tím, že nad klenbou bude další úroveň podlahy (případně i na zásypu). Líc vytvořily rovné hrany plochých lomových kamenů (asi částečně osekané do roviny), kladené na šalování.

Rubová strana:

Část líce téže klenby:

K výstavbě kleneb jsou většinou užívaná podpůrná šalování, ale uplatňovaly a uplatňují se i jiné způsoby podepření kleneb, anebo zejména klenby menšího rozponu mohly být zděné „od ruky“ (někdy též „z ruky“). Tedy byl zdicí materiál kladen po jednotlivých vrstvách, do jisté míry příčně (víceméně po vrstevnicích) samonosných, ale současně maltou spojených s předchozí vrstvou zdiva do jisté míry přečnělkovým způsobem. Takový postup byl poměrně častý u sférických ploch (typických např. pro české placky), kde opora pevným šalováním byla téměř neproveditelná. Podobně bylo ovšem možné zhotovit i klenby jiných tvarů.

Vzhledem k charakteru pracovního postupu se většinou jednalo o klenby cihlové. Cihly bylo možné snáze skládat rukou po kompaktních řadách. A také váha jednotlivých cihel umožňovala jejich fixování na rozestavěné konstrukci po krátkém přilnutí malty.

Příznačné bylo klenutí zakřivených polí např. v síťových a hvězdových klenbách Petra Parléře.

Na snímku vidíme „od ruky“ vyzděnou křížovou klenbu, snad z první poloviny 19. století.