Nadčasovost památkových informací?

Pseudoformalistická mikrorecenze

§1 V Památkovém katalogu se časové údaje o platnosti či vytvoření informací objevují částečně systematicky – to se týká zejména informací o platnosti zákonné památkové ochrany (datum prohlášení, zrušení prohlášení apod.) – částečně však jen výběrově a nahodile. To zejména platí pro absentující údaj o poslední editaci, takže nejsme informováni o době, ke které se vztahuje obsah „hesla“ v té podobě, jak je právě zkoumáme, či dokonce nějak právoplatně používáme. Přitom z reakcí vyhledávačů apod. je zřejmé, že se nějaké změny dějí, ale nelze již nijak ověřit, zda se jednalo o nápravu překlepu, nebo o nějakou významnější aktualizaci, doplnění, rozšíření, „porcování“ (např. areálu na součásti = objekty apod.)… Mnohé z toho přitom má podstatný věcný dopad. (Zcela výjimečně je uvedena datace textu u „výstupů“ některých vědeckovýzkumných projektů, pokud jsou zařazeny do PK.)

§2 Snad jako drobnou ilustraci tohoto „problému“ lze zmínit napohled okrajovou a v běžném hovoru celkem srozumitelnou formulku „v současnosti…“:

Obr. 1. „Bezčasový“ údaj v Památkovém katalogu https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-myslivna-18974176: „V současnosti je dokončována celková rekonstrukce objektu.“

§3 Platí příslušný údaj v momentu, kdy jej čteme? Nebo je staršího data a oprava již byla dokončena? Případně – bude ponechán v této podobě i po dokončení opravy? (Pak by v podobném informatickém „duchu“ mohl být „aktualizován“ do podoby „nedávno“, „v minulém roce“ apod.)

§4 Zde by bylo jednoduchým „řešením“, velmi snadným, a přitom finálně spolehlivým, napsat např. „v roce 2020 je dokončována…“.

§5 Současně by měla být vytvořena nějaká možnost zjistit (resp. tedy spolehlivě vidět) alespoň datum poslední aktualizace údajů PK. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby se daly prohlédnout předchozí verze „hesla“, ale to by mohlo mít i nějaké právní souvislosti, které nedovedu posoudit, tak bych asi nerad nenaléhal…

§6 Problém je možná pro editory obsahu PK „neviditelný“, protože v jejich interní verzi tyto údaje obsažené jsou, takže nemuseli vůbec na takovéto „malicherné“ problémy narazit.

§7 Tyto časové údaje mají i souvislost odbornou, když např. v nějaké stati (třeba i fundovanější, než toto postesknutí) jsou citovány z PK údaje o památce či o její ochraně a odkazují na PK jako na zdroj a korektně přitom uvádějí časový údaj; čtenář za nynějšího stavu v zásadě nemá možnost ověřit „zdroj“ citace. (Prakticky je asi jediným technickým řešením převzít citaci celou z PK.)

© Jan Sommer, 20200428

EDIT.: 20210322: K tomu ještě glosa k otázce (ne)datování údajů v PK („mikroblog“ na FB): Bezčasovost památkových informací? Tradice soupisnictví památek a databázový on-line dnešek https://www.facebook.com/sommmerjan/posts/4444314708930962.

Zamaskovaná gotika na Zbořenci

Fragment gotického portálu v areálu zaniklého kláštera křížovníků Božího hrobu Na Zderaze v Praze na Novém Městě.

2/ Klášter dvakrát zanikl a mnohokrát byl přestavován. Viditelných reliktů na místě zůstává několik málo. Skrytě v konstrukcích nynějších staveb (zejména domu čp. 275/II) jich bylo několik odhaleno dříve v minulém století a část z nich je „prezentována“ „in situ“ na zadním dvoře domu. V roce 1904 byly při prakticky barbarské demolici barokního kostela získány nějaké středověké i barokní relikty (či odlitky – např. barokních pilastrových hlavic apod.), jež jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Další rozsáhlé zprávy nepochybně budou časem získány při „záchranných“ archeologických výzkumech, ale i při sledování stavebních úprav existujících objektů, jak v uvedeném domě, tak i v areálu Techniky.

Obr. 1. Úsek zdi s ukrytými relikty poškozeného gotického portálu.

3/ Jedním z posledních významnějších reliktů je část ostění gotického portálu, nyní existující na dvoře Techniky. Zvláštní na něm však je to, že vlastně nikdo neinformovaný jej nerozpozná. Na první pohled bychom mohli myslet, že se jedná o nějaký zbytek ohradní zdi, možná stěny jakékoliv stavby, jejíž význam nemáme podle čeho posoudit, docenit. Zvláštní jsou výrazná zkosení hran, ale jejich důvod bez dalšího sotva kdo může uhodnout. Protože se tu stavebně upravovalo zcela nedávno, je možné, že se plánuje umístění nějaké informační cedulky. Ale jisté to není, protože dvůr je dnes modernizován do podoby úhledného parkoviště, uzavíraného robustní dálkově ovládanou bránou. Nicméně tu bylo pořízeno i posezení s popelníky pro dýchače tabákového dýmu.

Obr. 2. Fragment zdi s těžce poškozeným ostěním gotického portálu v roce 1979 (foto SÚRPMO).

4/ Na ploše dvora – parkoviště – se nachází i poslední dochovaná funkční část sakrálního komplexu, kaple Božího hrobu, do roku 1904 přiléhající k boku barokního kostela. Proto je možné, že bude při určitých příležitostech, třeba i turistických prohlídkách, plocha parkoviště přístupná širší veřejnosti. Tím spíše by bylo vhodné nějakou informaci o významu chabých pozůstatků, jakož i archeologických nálezech, a nakonec i o významných středověkých a barokních dějinách návštěvníkům nabídnout.

5/ Věřme, že k něčemu takovému dojde – můžeme předpokládat, že investor i památkáři něco v tom smyslu zamýšlejí. Přesto jde o obecnější problém, často opomenutý, nyní ilustrovaný na konkrétním příkladu.

© Jan Sommer, 20200203

Část bývalého hospodářského dvora ve Zbýšově kulturní památkou

Poznámka s exkurzem k otázce prezentace památkových hodnot

1/ Je to pár týdnů, co se kulturní památkou stala rozměrná budova hospodářského dvora ve Zbýšově, vybudovaného v 18. století na místě původně středověkého proboštství sázavského kláštera.

Obr. 1. Zbýšov, okres Kutná Hora, jižní průčelí objektu čp. 1 a 3. V pozadí neoslohový kostel. (20.1.2017)

2/ O prohlášení „věci“ kulturní památkou vydal stručnou zprávu také Kutnohorský deník. Je skutečně skvělé, že masmédia během letoška výrazně posilují památkové zpravodajství. Nemalý podíl zaujímají právě zprávy o nově prohlášených kulturních památkách. Je až překvapivé, jak intenzivně je „provaří“ prakticky všechny celostátní i příslušné regionální deníky i magazíny. Působí to, jakoby se jednalo o nějakou dohodu na úrovni vydavatelů médií či Klubu kultury Syndikátu novinářů, protože dříve se nic takového v podobné míře nedělo a mediální ohlas byl úplnou výjimkou. Současně je však pravdou, že vlastně i NPÚ vydával takové zprávy jen zcela ojediněle a nějakou systematickou praxi v tomto smyslu to spíše nenaznačovalo. Až se nám mohlo zdát, že tuatam některých odborný pracovník podobnou zprávu spolu s editorem regionální odnože webu NPÚ vypustili spíše navzdory… (Je ovšem jasné, že nejde o snadnou prezentační disciplínu, protože je třeba zapojit příslušné odborné pracovníky, údaje ověřovat apod. Takové nasazení asi nebývá mnoho oceněno.)

3/ Nyní se však zjevně můžeme těšit chvílemi snad až z přemíry replik některé zprávy. Pokud totiž sledujeme památkové zpravodajství systematičtěji, může to začít být až „únavné“ (zvláště, když víme, kolik zajímavých památkových událostí, jevů a objevů je zatím stále opomíjeno). Na druhé straně je to nesporný úspěch a svědectví nějakých jinak zatím nekomentovaných změnách v památkových PR. Čili je příznivé, že se o památkách něco dozví více lidí. Ale zřejmě to svědčí i o tom, že to čtenáře zajímá a nachází, protože jinak by to jako ztrátový podnik tolik vydavatele médií nezaujalo.

4/ Souvislostí by se tu dalo zvažovat vícero, ale nyní tedy ke zprávě o Zbýšovu.

5/ Deník oznámil, že Zbýšov má novou kulturní památku, přičemž se jedná o výsledek lokální iniciativy a objekt jako památku vyhodnotila Šárka Koukalová (takto odborná pracovnice odd. evidence a dokumentace památek na středočeském pracovišti NPÚ, ale také výzkumná pracovnice, autorka několika výstav, četných článků a knih). Takové detaily zprávy je nepochybně vhodné ocenit, protože osobní nasazení konkrétních památkářů nebývá často ani zmiňováno. Zpracování podkladů pro návrh na prohlášení objektu za kulturní památku bylo velmi důkladné, což se také projevilo na mimořádně precizní prezentaci v rámci Památkového katalogu. Zmíněny jsou také ve zdivu barokního objektu nalezené druhotně použité gotické či renesanční architektonické prvky, nejspíše pocházející z objektu proboštství.

Obr. 2. Fragment nejspíše gotického ostění portálku, vsazený druhotně do severovýchodního nároží objektu čp. 1 (20.1.2017)

6/ Jsem rád, že právě i tyto detaily noviny zaujaly, protože jsem se shodou okolností na jejich identifikaci podílel při jedné z průzkumných a dokumentačních cest dr. Koukalové do Zbýšova. Mým cílem tehdy bylo právě prověřit, jestli v barokním zdivu objektu bude možné odhalit doklady předbarokní výstavby. Protože jsem nálezy považoval za významné, publikoval jsem je v podobě stručné zprávy. Věřím, že se poznatky podaří doplnit při dalších výzkumech a zejména v souvislosti s potřebnými opravami.

7/ Objekt je ovšem cenný dochováním řady dalších prvků z doby jeho fungování ve schwarzenberské správě, protože byl za posledních snad 100 let jen minimálně „modernizován“. Jedná se zejména o krovy, četné dveřní a okenní otvory a výplně, schodiště do podkroví, sklepní prostory… Snad se prohlášení objektu kulturní památkou stane také motivací pro zájem o prostředí obce v širších souvislostech – dalšího objektu dvora situovaného západně (čp. 27), kostela se hřbitovem, rybníka s bývalým mlýnem a dalšími objekty…

8/ A ještě jedna drobná odbočka k mediálním prezentacím památek a památkové péče. Jako jiné internetové tituly, zavedl před pár měsíci placení notné části poskytovaného obsahu také (regionální) Deník.

Obr. 3. Podoba zprávy na webu Deníku

9/ Je pravdou, že dlouho odolával a snažil se „vyjít“ s výnosy z reklamy. Nicméně informace o památkových hodnotách či kulturním dědictví by možná neměly být předmětem „obchodu“. Členství v klubu čtenářů Deníku není sice tak nákladné, ale někdy požadavek na platbu skutečně překvapí u zcela stručných sdělení, když jsou neplatícím skryty např. 2 nebo 3 řádky. Možná by média mohla v podobných případech „slevit“ ze svých nároků – samozřejmě nepopírám, že musejí „živit“ příslušné redaktorky či redaktory, ale možná by aspoň u podobných drobných příspěvků mohli svým způsobem přispívat k šíření povědomí o významu sdíleného kulturního odkazu. Asi nelze předpokládat, že by podobná lokální sdělení tak jako tak oslovila nějaký velký počet zájemců.

10/ Nicméně by část řešení těchto potřeb mohla spočívat i na webech (bedrech) památkových institucí, kde by bylo možné informace propojit s rozšiřujícími zdroji z datových fondů evidence kulturních památek apod.

© Jan Sommer, 20190719

Pokus charakterizovat potřebnost „vznikové dokumentace“ staveb z památkového hlediska

1/ Vznik památky jaksi předpokládáme v okamžiku, kdy je jí její památková hodnota přisouzena. To se úředně děje prohlášením věci za kulturní památku ve smyslu památkového zákona. Jenže věc se jinak nijak nezměnila – úředně se změnilo její hodnocení, a tím pádem administrativní či právní procedury. Hodnoty byly rozeznány dříve, nejpozději v momentu, kdy byl sestaven a předložen návrh na provedení prohlášení. Ale dnes již probíhají ve značném rozsahu specializované výzkumy, směřující např. k identifikaci hodnotných objektů „okrajových“ typů či „nedoceněných“ epoch. Tak je tomu např. u některých druhů technických památek, případně u staveb 60. – 70. let 20. století. Ale kvalifikovanými rozbory se již podařilo za kulturní památky prohlásit i objekty, o kterých v době prohlášení nevládl ani mezi památkáři jednoznačně pozitivní hodnotící názor (obchodní domy Máj či Kotva v Praze). Nicméně jiné objekty či komplexy, odborníky prakticky unisono vysoce oceněné, úředního „prohlášení“ nedosáhly (komplex Transgas).

Dům Václavské náměstí 47 v Praze „v plné parádě“ v roce 2010 (průčelí do Opletalovy ulice).

2/ Tak či tak od vzniku prohlášení věci za kulturní památku je sbírána její dokumentace (u systematicky i speciálně zkoumaných objektů teprve posuzovaných pro případné „prohlášení“ se dokumentace shromažďuje též – především s cílem podložení argumentů pro památkovou ochranu směrem k výkonným orgánům státní správy). To se děje různým způsobem. Izolovanými akcemi např. v rámci přípravy a zpracování projektové dokumentace nějaké opravy, kontextuálně v rámci vědeckých výzkumů, ale také operativním monitoringem, který je systémově zaměřen hlavně na vyhledávání objektů poškozených a vyžadujících finanční podporu opravy v rámci nějakého dotačního programu apod.

3/ Během let se také s vědomím nedostatků v evidenci památek, k nimž docházelo i proto, že objekty chátraly či se stavebně měnily, takže se doklady o jejich podobě v evidenci stále více rozcházely s realitou, konaly různé kampaně „reidentifikací“ či „generálních aktualizací“. Z další škály evidence a dokumentace nelze opomíjet různé „plošné“ akce, zejména ve městech prohlašovaných za městské památkové rezervace, ve vybraných ohrožených regionech (záplavové oblasti přehrad, území ustupující těžně uhlí apod.).

4/ Sice možná příliš schématicky, ale ne zcela nepravdivě asi lze říci, že jedním z hlavních společných znaků takových výzkumů a dokumentací je jejich nespojitost. To často vedlo a vede k opakování některých základních údajů, místo, aby se třeba ty aktualizované jen upravily či doplnily. To by ušetřilo čas zpracovatelů, ale i těch, kdo s daty pracují. Je zřejmé, že Památkový katalog ve své neveřejné části je v těchto směrech již velice vybaven (a snad je i postupně zpřehledňován).

V jámě v tomtéž místě začíná betonáž základů nového objektu, „Květinového domu“. Červenec 2018.

5/ Od takového monitoringu založeného na průběžné aktualizaci dat (spolu s archivací všech verzí, jak to známe např. z Wikipedie) lze přejít k představě „časové osy“ („timeliny“), na které lze najít dle data vytvoření fotky, popisy, odborné elaboráty i administrativní úkony, odborná vyjádření apod. A logicky lze tuto časovou osu doplňovat i o údaje starší, nakolik se mohou z různých důvodů postupně zjišťovat (čili je možné informační bázi objektu založit kdykoliv, a to již i s minimálním obsahem (odkaz na nějaký zachycený zdroj informace, jedno foto…). V rámci výzkumů typu SHP jsou zpravidla zpětně zjišťovány i okolnosti vzniku objektu – jsou důležité i pro znalost historických okolností a důvodů, jež vedly k výstavbě apod.

6/ A tu se přímo nabízí představa začít se sběrem dokumentace objektů, možná budoucích památek, již od data jejich zrodu. Dnes již stavební či jiné zákony stanovují vlastníkům disponovat „pasporty“, které obsahují i z řady obecných důvodů četné údaje podstatné i pro památkáře. (Např. Irena Zachariášová: Pasportizace v praxi (svjaktualne.cz; 20121102) (verif. 20190319) Základní technický popis, alespoň zběžnou plánovou dokumentaci, asi fotky apod. To sice lze využít jako památkové podklady, ze kterých lze spolu s projektovou či prováděcí dokumentací vyzvědět mnoho podstatného. Jenže památkáři potřebují specifickou skladbu informací. Ta mnohdy nemusí zacházet do největších podrobností. Co je potřebné vědět, to mohou ukázat právě data z aktuálních evidenčních památkových dokumentací apod. A to v této skladbě řada ostatních podkladů (pro stavební řízení, v pasportu apod.) neobsahuje.

7/ Proč tedy netvořit tyto údaje ve vazbě na „vlastnický“ pasport již v době, kdy se objekt staví. Popsat a fotkami a schématy doložit uspořádání a způsob provedení základů, hrubé stavby, podlah, otvorových výplní, vytápění, elektroinstalace, omítek, nátěrů, funkční náplň prostor… Taková specifikace by pak mohla být během „života“ objektu aktualizována – o údaje o vestavbách, úpravách instalací, rekonstrukcích… Tedy vše to, co jinak následně více méně pracně je zjišťováno právě např. při výzkumech či záměrech na prohlášení objektu za kulturní památku, byť k tomu dochází jen velmi výběrově a po desetiletích. Proces výběru objektů k ochraně by tak mohl být lépe informačně podložený. Pro srovnávací studium by nechyběly údaje třeba o objektech, které zanikly, nebo třeba byly nahrazeny „totální“ novostavbou. (O využití povinných „vlastnických“ pasportů pro evidenci typů staveb, jejich technického provedení apod. z hlediska památkové péče zatím není mnoho slyšet – je možné, že využitelnost není veliké, anebo je to v praxi již samozřejmé…).

Po vybetonování základů a podzemních podlaží nová výstavba dosáhla úrovně okolního terénu. Únor 2019.

8/ Není úplně snadné si představit, kdo by takovou dokumentaci zpracovával, kdo by její tvorbu hradil, výsledky archivoval a zpřístupňoval. Nicméně v tomto smyslu je dnes už vlastníkům ukládáno dostatek zadání (dokumentace skutečného provedení, pasport, který by ovšem bez velkého nároku památkově relevantní údaje v únosném rozsahu mohl absorbovat…). Takže by vlastně mohlo spíše jít jen o nějakou specifikaci doporučení, jak mají být data uspořádána, standardizována. Z fleku to asi lze těžko vymezit (názory by se navíc lišily). Ale dnes lze na internetu takové případové studie dle názoru a možností kdykoliv rozpracovat. Velmi by to pomohlo k rychlému zodpovězení otázek, co a jak do „památkového pasportu čehokoliv“ zahrnout – ale v neposlední řadě i té základní, zda vůbec stojí za to se něčím podobným zabývat…

9/ Můžeme si říci, že již dnes máme i příklady, kdy aspoň ve stručnosti takovými ukázkami průběžně aktualizovaných informací o osudech staveb jsou právě stránky Wikipedie (např. po zániku domu U Turků na Václavském náměstí 47 v Praze vzniklo již během výstavby náhradního objektu nové heslo Květinový dům). Neměli bychom jistě vynechat např. Prázdné domy, kde dokonce můžeme sledovat právě takový velmi dynamický vývoj od „prvoplánové“ snahy zejména upozorňovat na potřebu záchrany nevyužívaných a ohrožených objektů právě k „pasportizaci“; stojí za to sledovat, protože i korekce databázového systému jsou prováděny operativně dle praxí ověřených potřeb apod., „hesla“ jsou zakládána i pro umístění nejdrobnějšího sdělení, přičemž je možné dle okolností jakékoliv rozšiřování, ale zejména vkládání „aktualit“. (To lze do jisté míry ilustrovat na stejném objektu v „projektu“ Prázdné domy: Václavské náměstí 47, i když jsou zde některé domy aktualizovány více – samozřejmě jde o dobrovolnické iniciativy aktualizované sice intenzivně, ale nutně výběrově. Podobně je témuž objektu věnována pozornost testovně i zde, přičemž jsou poměrně obsáhle shromážděny i odkazy na „média“, zejména ta, co sledovala peripetie prohlašování a rušení prohlášení kulturní památkou apod.) Takové nástroje operativy (i monitoringu) by mohly být inspirací i pro možná rozšíření oficiálních informačních systémů, byť by pro jednoduchost či přehlednost od sebe oddělené systémy na sebe jen vzájemně efektivně odkazovaly a využívaly své obsahy. Ale hlavně by měly směřovat k podpoře „synergického“ spojování sil. (Po tom úplně „volá“ probíhající demolice komplexu Transgas, která by se mohla stát jakýmsi „pilotním projektem“, ukazujícím produktivitu spolupráce; nic takového ale zdá se nenastane, i když zřejmě žádná agónie stavby ještě nebyla dokumentována tak intenzivně. Možnosti monitoringu on-line opět ukazuje např. průběžně aktualizovaná „časová osa“ Transgasu od vzniku až k současné situaci na stránce Prázdné domy. Další možnost u stejného objektu ukazuje testovní wiki NPÚ.)

10/ Informace o památce by tak mohly být bez velkého historického pátrání shromažďovány během existence každého objektu. Případné vědecké výzkumy by mohly být s „pasportem“ provázány. V případě zániku objektu, který si z památkového pohledu nikdo nepřeje, by se pasportizace „uzavřela“ zpracováním zánikové dokumentace, a to zejména s cílem „vytěžit“ informace, které v celistvém stavu stavba nikdy neposkytne (přitom nic nebrání tomu u dosud nepodchyceného objektu získat a uchovat právě zánikovou dokumentaci, která disponuje snad bezkonkurenční vypovídací schopností).

11/ Osnova vznikové dokumentace

Bude upravováno… Připomínky rád zkusím nějak využít…

12/ V zásadě by dokumentace měla obsahovat to, co bude potřebné pro následující monitorovací akce, ale neměla by být omezována formálními komplikacemi nebo nároky na jakousi kompletnost, stejně vždy nazíranými odlišně (podle tradice, specializace…). Není nutné, aby obsahovala jinak potřebné popisné údaje (které by měl obsahovat např. stavebně-technický průzkum apod.).

Ukázka orientační dokumentace vznikajících konstrukcí novostavby v sousedství upravovaného historického objektu.

13/ Vzhledem k tomu, jak zde význam takové dokumentace zřejmě nadhodnoceně vidíme, mohla by být ukládána stavebníkovi, ale je zřejmé, že dlouho může jít jen o pokusy vůbec pro ověřování proveditelnosti apod. Nakonec chybí i nějaké „úložiště“…

• Každý údaj je dobrý, ale obecně jej nelze označit za kontrolovaně povinný.
• Alespoň v nejnutnější ověřitelné formě uvést identifikační údaje (čp., ulice a čo…., souřadnice odečtené z některého mapového portálu; vícero údajů je vždy lepší, ale jejich minimální rozsah by neměl být překážkou).
• Okolnosti vzniku (vlastník, investorský záměr)
• Dosavadní stav místa. Jaká stavba musela být odstraněna, jaké starší stavební části byly případně využity. Bylo možné zjistit, co se stalo s materiálem starší stavby? Bylo z ní něco uchováno např. v muzeu? Zazděno v novostavbě?
• Způsob založení. Konstrukce nosných stěn (zdivo, dřevo, beton, hlína…). Konstrukce stropů. Podlahy. Otvorové výplně (aspoň obecně, jestli třeba byly použity i nějaké starší prvky, plastová okna). Schodiště. Výtah. Využití sklepa a podkroví. Garáž. Koupelna. Kuchyň (samostatná, v obývacím pokoji).
• Střecha.
• Přístavky. Úprava a využití pozemku. Kůlny. Záhony.
• Výtvarná díla (název, autor, datace).
• Architektonické pojetí (modernistické, futuristické, v místě obvyklé, tradicionalistické, vybočující…). Popis, komentář či názor jsou vždy přínosem.
• Odkazy na možné zdroje informací (archivy, média – pokud se o novostavbě psalo či mluvilo, kroniky, jiné průzkumy, stavební deník apod.), pokud je má poskytovatel v dosahu a může k jejich vyhledání vynaložit čas.
• Fotodokumentace je v dnešních podmínkách téměř nutností. Fotografie může srozumitelně zachytit různé detaily či konstrukční řešení, které by neobjasnil ani obsáhlý a často těžko interpretovatelný popis. Vysokou vypovídací schopnost ovšem mají fotografie vybavené zasvěcenějším popisem. Oproti jiným druhům dokumentů (video, 3D vizaulizace) je dnes fotografie poměrně spolehlivě archivovatelná a propojitelná jednoduchým odkazováním s ostatními dokumenty. Vhodné je doprovodit fotografii druhou verzí s označením či vpisky přímo v obrazu, pokud to usnadní pochopení popisky – vždy by ovšem měla být připojená i původní, nepopsaná verze snímku.
• Forma takových dokumentů není nijak stanovena, ani místo, kde by mohla být spravována.

© Jan Sommer, 20190319, 20190321

Památkový Wikidata workshop ke koordinaci databází Národního památkového ústavu a Wikidat a Wikipedie

Událost na FB. Verze této zprávy na FB. (20180113-20180115)

Na úvod se po uvítání od Vojtěcha Dostála v hutném „kolečku“ představili účastníci z řad památkářů, zástupkyně Národní knihovny ČR, představitelka projektu Senioři píší Wikipedii a wikipedisté a wikidatisté různého původu.

Prvním bodem programu bylo souhrnné seznámení s Integrovaným informačním systémem památkové péče (IISPP), provozovaným Národním památkovým ústavem, přednesené Irenou Blažkovou (NPÚ).

Na ni navázal Šimon Eismann (NPÚ), který naznačil složitosti rozsáhlých databází, v nichž jsou propojena data o památkách, souvisejících archiváliích, spisovou agendou atd. Přešel pak k rozsáhlému památkovému geografickému informačnímu systému (paGIS), zajišťujícímu prostorovou identifikaci všech ostatních památkových informací (Geoportál). Bylo nutné vytvořit vlastní systém, protože žádný vhodně uspořádaný národní standard neexistuje (různé instituce si vytvářejí vlastní, přizpůsobené specifickým potřebám; s nimi je nutné spolupracovat ve sféře územního plánování, ochrany životního prostředí či stavebního řízení…). Poukazoval i na historickou genezi informačních systémů. (D): Jaroslav Zastoupil ocenil komplexnost a přístupnost informačního systému NPÚ ve srovnání s většinou informací zahraničních památkových péčí). Vzhledem k propojení s nadnárodními systémy je součástí systému i kontrolovaný slovník a klíčová slova.

Vojtěch Dostál charakterizoval genezi nestrukturované podstaty „článků“ na Wikipedii. Postupně do stránek Wikipedie začínaly pronikat i databáze z Wikidat, která jsou postupně zdrojem dalších položek v článcích, u památek typicky např. odkazy na data v informačních systémech NPÚ (např. Karlštejn). Wikipedie předpokládá, že jednoho krásného dne budou informace o památkách nadnárodně propojeny. Jedním z podnětů pro Wikipedii bylo také pořádání soutěže Wiki miluje památky, pro niž wikipedisté vytvořili vlastní seznamy. Sofistikovanější práci s památkovými daty umožňují nyní Wikidata. V nedávných měsících došlo k navázání spolupráce s NPÚ. Porovnáním dat pak docházelo k opravám na obou stranách. NPÚ poskytl přístup k územní identifikaci v Geoportálu NPÚ. Pomocí nového nástroje lze zobrazit památky ve svém okolí, které dosud postrádají fotku. Využívá se to i pro aktuální soutěž Popiš památku!

Přitom ovšem vyvstávají některé problémy. Např. součásti rozsáhlých památek (např. Belveder je součástí jedné evidované památky Pražský hrad). Na některých objektech jsou např. chráněna jenom průčelí – např. (takže nemusí být zcela jasné, jestli na Wikipedii zaznamenat jen onu chráněnou fasádu, nebo celý objekt).

Také data památek obsahují různé nestandardnosti, což vyplynulo z dřívějších korekcí či migrací. Toto při přenosu na stranu Wikidat plodí nejasnosti, které bude třeba řešit.

Další otázky. Data zrušených památek, encyklopedicky významných objektů dávno zaniklých… Originál, kopie, replika… (diskutovala se i mezi památkáři „oblíbená“ otázka soch z Karlova mostu, kde dnes jsou většinou kopie, kdežto originály jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea). Kategorizace – dům, nájemní dům, obytný dům, usedlost (někdy u stejných objektů je použito rozdílné označení).

Ještě bych doplnil, že několikrát byly zmíněny souvislosti s kategorizačními systémy (zejména Europeana.eu; nebyly ovšem konkrétně zmíněny např. AAT Getty, Historic England – FISH, CIDOC-CRM, Kongresová knihovna…). Patrně s řadou z nich Wikimedia intenzivně komunikuje, což bude jistě prospěšné, protože se prostě musí dojít k jednomu všady sdílenému systému.

Další připomínky v debatě souvisely s diferencí mezi „objektovým“ přístupem Wikipedie a osobitostmi oficiální evidence památek, související s nutností preferovat „právní stavy“, orientací celého systému na to, co je jako památka specifikováno v Památkovém zákonu, čehož se principiálně týká celá odborná a výkonná činnost památkového ústavu. Proto byl zmiňován např. jednotlivý zjištěný případ, kdy jsou dva objekty shrnuty pod jedno památkové číslo, dále výše zčásti zmíněné případy, kdy je třeba v areálu usedlosti památkově chráněna jen vzácná stodola, nebo je jedinou památkou areál Pražského hradu, sestávající z desítek samostatných objektů, které mají izolovaná hesla na Wikipedii.

Problém soustředění se v seznamu památek Wikipedie na to, co je definováno jako kulturní památky v Ústředním seznamu kulturních památek, je markantní na příkladech objektů, ze kterých je např. chráněna jen fasáda (také to již bylo výše zmíněno), přičemž na Wikipedii je třeba popsat celý objekt. Pro Wikipedii mohou být jako samostatné objekty chápány také 4 pamětní desky na fasádě jediného domu, týkající se různých historických osobností a vzniklé v různé době. Mohlo by se tak jevit jako zřejmé, že Wikipedie má nadále preferovat členění na objekty podle logiky „článků“, a že údaj o případné ochraně je dobré přičlenit jako řekněme kategorizační údaj (objekt je součástí kulturní památky, areálu, chráněného území, případně je chráněna ta a ta jeho část). Vazba na ÚSKP ovšem má svou historickou logiku v tom (jak to tedy vidím možná pro nedostatek detailní znalosti geneze a současných záměrů), že seznamy na Wikipedii vznikaly hlavně pro účely soutěže Wiki miluje památky, kdy bylo nutné nějak vymezit, co se má fotit, a bylo celkem logické pobídnout dobrovolníky k focení doloženě hodnotných objektů na oficiálním seznamu.

S tím ale trochu souvisí i wikipedistická otázka významnosti, kdy i nevýznamná věc dostává hodnotu v nějakém kontextu, třeba jako začátečnické dílo jinak významného sochaře apod. Ale s vědomím, že na všeobecné encyklopedii nemůže být vše, co by zaujalo nějakého specialistu, jsem inicioval vlastní instalaci Mediawiki pro NPÚ, kde by právě takové věci logicky mohly najít místo; tento „projekt“ se však zatím stále převaluje v plenkách. Třeba o něm časem ještě bude slyšet více…

Padla též zmínka ohledně multiplicitních údajů o památkách, kdy jsem byl wikipedistou z Plzně připomenut jako známý krofal (jedním z případů, kdy jsem kritizoval separatistická řešení, byly právě Drobné památky v Plzni a nejen tam). Vždy mi vadilo, že se sepisovatelé památek nespojí a radostně popisují a fotografují stále dokola převážně stejné objekty, zatímco by mohli „synergicky“ data v dohodě rozšiřovat na jednom místě či v nějakém propojeném systému. Toto samozřejmě nepůjde nejspíše nikdy změnit v plné míře, ale vypořádat by se s touto ideou měl každý, kdo se do vytváření a prezentování dat o památkách pouští (a speciálně tam, kde se soupis a popisy památek tvoří v oficiálních institucionálních výzkumech, mělo by být maximální propojení dat vyžadováno). Patrně nejotevřenějším nástrojem k tomu by mohla být Wikipedie. Spolupráce s památkáři k tomu může být velice dobrým základem.

© Jan Sommer, 20180113-20180115

Památkové označení „šetrně“? Nebo jako „cejch“ na věčné časy…

Fyzické označení kulturních památek má nepochybně svůj symbolický, informativní (osvětový) i praktický (právní či administrativní) význam; z řady hledisek tak může existence cedulky zamezit opominutí nějakých povinností, zákonem ukládaných při ochraně památek. Jedná se o doklad nepochybně významné změny v „životě“ objektu, který se tak stal předmětem ochrany ve veřejném zájmu, ocitl se v ohnisku administrativní pozornosti s cílem uchovat jej pokud možno dlouhodobě či natrvalo.

Nápis o výstavbě chóru kolínského chrámu sv. Bartoloměje Petrem Parléřem za panování Karla IV.

Datace v betonové části schodiště před vchodem do románského kostela.

Snahou proto je, aby označení památky vyhlíželo důstojně, bylo trvanlivé, přitom ale jeho osazení vyžadovalo co nejmenší zásah do samotné substance autentické památky. Dřívější smaltované cedulky upevňované asi na hřebíčky zatloukané do špalíků zasádrovaných ve zdivu tak trochu připomínaly označení domů zajišťovaných jednou z velkých pojišťoven. Nynější vyhlížejí přímo bronzově.

Oficiální cedulka označující kulturní památku. Od VitVit (Vlastní dílo) [CC BY-SA 4.0], prostřednictvím Wikimedia Commons

Přesto vlastníkům nemovitých kulturních památek není ukládána povinnost osadit na objektu takové označení, ale příslušné orgány státní správy k tomu často vlastníky pobízejí, odborně jim přitom pomáhají (volba umístění označení apod.).

Možná si aspoň diskusně lze položit otázku významu „šetrnosti“ umístění takového označení, nepochybně významného kulturněhistoricky, svědčícího o víceméně státnickém aktu v kulturní sféře, do značné míry ovlivňujícího další dějiny objektu. Ten mohl dosud relativně snadno být odstraněn a nahrazen čímkoliv (co by „prošlo“ jinými schvalovacími postupy ve stavebním i dalším územním ad. řízení). Pak je otázka, zda označení místo obav o poškození zavrtáváním hmoždinek naopak nenahradit (dle technických možností) vysekáním zprávy o tak důležitém dějinném momentu do zdiva monumentu samotného…

Zahraniční příklad (byť i tam použitý spíše nahodile).

© Jan Sommer, 2017-2018

Mé přehledné analogové dědictví (s nabubřelým komentářem)

Tak jsem při dalších marných pokusech najít nějaký „neprůstřelný“ systém správy digitálních fotek, který by byl snadný (vyžadoval by minimum času, ale spíše by jej v součtu šetřil), fungoval i při letmé pozornosti ve spěchu, přitom za stejných okolností byl plně k dispozici i za 30 či více let, poskytoval stabilní čísla či kódy souborů, která bych aspoň fulltextem našel i u fotek na Wikipedii, v MIS, na Flickru, na Rajčeti, foto.mapy, Google…, byl převoditelný do národních či globálních systémů a byl tam schopný být užitečný pro potřeby dokumentace památek, dějin umění, poznání jednotlivých objektů, umožňoval propojení s fotkami či jinými dokumenty od dalších lidí…, opět resignoval. Tak jsem zkusmo popsal, jak jsem postupoval v době černobílých kinofilmů. Ještě asi doplním nedlouhou éru pokusů s barevnými negativy a diapozitivy.

Základem orientace v mém „analogovém“ archivu jsou čísla negativů. Více v odkazu v textu…

Souvisí s tím ještě jedna věc, a tou jsou pro mě otázky cest pro komentáře či názory, které mi přijde sdělit, tak, aby časová náročnost byla blízká nule, protože to koresponduje s očekávaným nulovým čtenářským dopadem. Žádný centrální nástroj pro blogování neexistuje. Facebook se asi blíží ideálu, protože tam „blogpost“ může dokonce postupně růst formou vlastních i cizích komentářů, obsahujících obrázky či videa, jejich úpravami apod. V tomto smyslu nemůže žádný blogovací nástroj (blog.cz, wordpress.com, blogspot.com) konkurovat ani náhodou. Ale je zcela logické a oprávněné, že některým autorům i čtenářům tato živelnost nevyhovuje. Raději si počkají na tištěný článek, podrobený oponenturám i pečlivé redakci a grafickému zpracování. Z toho by ale nemělo plynout odmítání dokumentů či podnětů předkládaných promptní cestou. Naopak, věřím, že je třeba tyto doplňkové cesty podpořit. Vidíme řadu zajímavých výsledků, povýtce ovšem izolovaných (archeologové předkládají na FB zprávy o právě probíhajících výzkumech a „právě“ nalezených mincích či kachlích, stavební historici předkládají k diskusi atypické nálezy apod.).

Pokud by takový komplexní respekt nastal, mohli bychom se dopracovávat k možnosti, že budeme schopní i takové „efemérní“ příspěvky evidovat v památkovém či rovněž naléhavě potřebném komplexním kulturně historickém informačním systém. Jak jsem již zmínil jinde, často zjišťujeme, že např. posty z Facebooku jsou mnohem „trvanlivější“, než články na webech paměťových institucí…

Mimoto by bylo potřebné, aby paměťové instituce našly cestu k tomu, jak při dodržení licenčních podmínek „skladovat“ tématicky vhodné články apod. z internetu jak na svých interních neveřejných médiích (jako prostý text, html apod. relativně udržitelné a informačně postačující formáty, bez balastu grafiky apod.), současně si je však nějak trvanlivě vytisknout, evidenčně zpracovat v systému knihovnických „autorit“, a tak nechat jaksi vstoupit do „kartoték“, přírůstkových knih apod.

Tuto lamentaci jsem si dopřál na základě „vytvoření“ blogu stručně shrnujícího postup, kterým jsem za dob „analogu“ spravoval fotografickou i jinou dokumentaci z letitých výzkumů památek. Protože vlastně dnes už jen zápolím s nepřeberností digitálních dat, s pokusy o evidenci, která by přestála upgrade operačního systému, byla funkční i pro staré složky, přesouvané po záložních discích apod.

Dotyčný blog se ovšem vymyká z toho, jak dnes blogy většinou pojímáme – jako „elektronické“ články, s úhledně vloženými fotkami, nebo dokonce slidery (nejednou s nástroji pro generování verze pdf apod.). Trochu k ověření možností fotobanky, která se dlouho prezentovala jako „fotoblog“, jsem sestavil nevelké album s popiskami (zájemce si je může přečíst a jednoduše si je projít kurzorovými šipkami; jak se to dělá třeba v Androidu, to netuším…). V té chvíli jsem to bral tak, že si možná tímto testem ušetřím čas na editaci blogu třeba na WordPress.com (ale zase nebýt toho, nemusel jsem se pokoušet o tuto zpověď, kterou ale na internetu aspoň nikomu nevnucuji ke čtení…). Nejvíce se výsledek podobá právě postu na FB s připojenými komentáři. Čili by mohlo jít o to, aby vlastně byla k mání možnost i takovéto posty či blogy následně (nejspíše včetně komentářů) převést do souhrnného dokumentu, vhodného jak pro tisk, tak i pro uložení v databázích apod. pro další studium.

To ovšem není ambice citovaného pokusného nesourodého příspěvku.

(Verze na FB.)

---

© Jan Sommer, 20170928

Drobnost ke stále otevřeným otázkám evidence a dokumentace fragmentů historických staveb

Poznámka jednak informuje o nálezu dosud zřejmě neznámých zlomků románských záklenků okenních otvorů(?) z kláštera v Milevsku, jednak opět upozorňuje na rizika související s dosud nedostatečnou pozorností věnovanou evidenci takových zlomků, pro niž by byl potřebný komplexní informační systém propojující údaje o lapidáriích (muzea), stojících i reliktních stavbách (památková péče) a o nálezech získaných v rámci monitoringu památek, OPD, či archeologických výzkumů.

Fragmenty starších stavebních článků ve zdivu kolny v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku (v dolní třetině díl neprofilovaného záklenku).

Tři průvodce architekturou měst (Plzeň, Brno, České Budějovice)

V posledních dnech se objevily tři publikace představující architektonický památkový fond tří velkých měst. Vidíme, že tento typ publikací, poskytujících utříděný přehled, má stále pro zájemce o památky velké kouzlo. Nepochybně jim poskytuje zvláště solidní oporu pro poznávání souvislostí doplňované při vlastních vycházkách. Pro odborníky jsou shromážděné dokumentace vždy cennou pomůckou pro srovnávací studium apod.

Městské domy historického jádra Plzně jsou prezentovány kompletně. Stručné historie jsou ilustrovány zčásti drobnými identifikačními snímky. Doplněny jsou různé peripetie z minulosti města, ale „vrstevnatost“ historického města dokládají také vybrané ukázky historických nálezů.

Primárně architektuře se věnuje „typický“ architektonický průvodce Brnem zaměřený na meziválečnou architekturu. Hesla jsou podrobná, doplněná drobnými plánky, solidně reprodukovanými, u nichž ve většině zaujme ne zcela běžné zařazení půdorysu přízemí i typického patra.

Architektura Českých Budějovic je představena v celém historickém vývoji na výběru cca 70 staveb.

Publikace byly prolistovány s laskavým svolením Knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí.

Wikipedie jako rozcestník k hlavním zdrojům památkových informací NPÚ

Je to zřejmě několik nemnoho týdnů, co na Wikipedii došlo k trochu skrytému, ale šikovnému vylepšení seznamů kulturních památek, jež vznikly před několika lety v souvislosti s pořádáním fotosoutěže Wiki miluje památky – české to verze světové Wiki Loves Monuments (s lítostí připomeňme, že podle dosavadních informací se letos soutěž v ČR konat nebude).

V tabulce se u odkazu na údaj o evidenci památky v ÚSKP (rejstříkové číslo ve třetím sloupci) objevila značka sponky s funkcí odkazu na výpis souborů z Metainformačního systému (MIS) Národního památkového ústavu. Výpis je vytvořen jako výsledek fulltextového vyhledávání s dotazem na toto číslo, což je téměř plně funkční řešení (asi mohou nastat okolnosti, že kvůli nějakým nepřesnostem v metadatech určitý soubor nebude dohledán; lze však odhadovat, že k tomu nedojde u více než 1% případů). Čili uživatel z tabulky dospěje nejen k údaji o rozsahu památkového ochrany v databázi MonumNet, ale také na jedno kliknutí získá přehled o fotodokumentaci v archivu NPÚ či o digitalizovaných evidenčních kartách, ale také o výzkumných zprávách a posudcích. Užitečný by byl i přehled o plánových archivech či analogových fototékách, ale to je zatím třeba hledat jinými způsoby v dalších informačních zdrojích. Dojít ke sloučení těchto nástrojů pro práci s památkovými daty je v NPÚ plánováno v příštích měsících.

Příklad. Plasy – v tabulce lze ve třetím sloupci najít jak odkaz na MonumNet, tak i na výpis souborů v MIS (aktuálně 47 položek).

Ukázka – Plasy, klášter. Ve 3. sloupci odkazy na MonumNet a na MIS (sponečka)

Propracovat se k informacím o památkách v Integrovaném informačním systému památkové péče (IISPP) provozovaném Národním památkovým ústavem nebývá vždy prvoplánově snadné. Proto je i tato pomůcka citelným ulehčením. Navíc na stejném místě máme i odkaz na dokumenty v úložištích Wikimedia Commons, takže je na jednom místě možné získat o památce velmi dobrý přehled (to i v situaci, kdy většina památek nemá na Wikipedii dosud svůj článek, a ani evidenční popisy v databázích NPÚ dosud nejsou volně dostupné).

Kdybychom byli neskromní, ptali bychom se, jestli by bylo možné tento odkaz do MIS přidat i k údajům o jednotlivé památce (zpravidla v jejím článku, ale někdy také v článku o obci apod.). Aby nebylo při vyhledání hesla následně nutné pátrat po citované tabulce se seznamem památek). Patrně bude také třeba do budoucna „překonat“ omezení přehledů na Wikipedii na chráněné památky a zahrnout i „nepamátky“ (často se neliší ničím jiným, nežli tou „zapsaností“).

Ed. 20150623-1400: Během dneška došlo v této věci k přínosnému vývoji na Wikipedii. Šablona pro vkládání odkazů na informace o kulturní památce v MonumNet byla doplněna o odkaz na soubory v MIS. Jediný drobný problém nynějšího stavu je, že se vyhledávání provádí podle čísla IdReg, které je jednoznačné v MonumNet, ale ve fulltextovém vyhledávání dochází k přiřazení i jiných výsledků (když se objeví stejný řetězec čísel). Není to velké procento a je to každopádně usnadnění při využívání fotek apod. z MIS. Výběr lze doladit upřesněním vyhledávání výběrem lokality (většinou by to mělo pomoci). (Ed. 201506240750: V tabulkách seznamů památek odkaz ze sponky míří na číslo ÚSKP, takže se výsledek od výsledku z článku /IdReg/ může mírně lišit.)
Příklad.