Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Pokus charakterizovat potřebnost „vznikové dokumentace“ staveb z památkového hlediska

1/ Vznik památky jaksi předpokládáme v okamžiku, kdy je jí její památková hodnota přisouzena. To se úředně děje prohlášením věci za kulturní památku ve smyslu památkového zákona. Jenže věc se jinak nijak nezměnila – úředně se změnilo její hodnocení, a tím pádem administrativní či právní procedury. Hodnoty byly rozeznány dříve, nejpozději v momentu, kdy byl sestaven a předložen návrh na provedení prohlášení. Ale dnes již probíhají ve značném rozsahu specializované výzkumy, směřující např. k identifikaci hodnotných objektů „okrajových“ typů či „nedoceněných“ epoch. Tak je tomu např. u některých druhů technických památek, případně u staveb 60. – 70. let 20. století. Ale kvalifikovanými rozbory se již podařilo za kulturní památky prohlásit i objekty, o kterých v době prohlášení nevládl ani mezi památkáři jednoznačně pozitivní hodnotící názor (obchodní domy Máj či Kotva v Praze). Nicméně jiné objekty či komplexy, odborníky prakticky unisono vysoce oceněné, úředního „prohlášení“ nedosáhly (komplex Transgas).

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Dům Václavské náměstí 47 v Praze „v plné parádě“ v roce 2010 (průčelí do Opletalovy ulice).

2/ Tak či tak od vzniku prohlášení věci za kulturní památku je sbírána její dokumentace (u systematicky i speciálně zkoumaných objektů teprve posuzovaných pro případné „prohlášení“ se dokumentace shromažďuje též – především s cílem podložení argumentů pro památkovou ochranu směrem k výkonným orgánům státní správy). To se děje různým způsobem. Izolovanými akcemi např. v rámci přípravy a zpracování projektové dokumentace nějaké opravy, kontextuálně v rámci vědeckých výzkumů, ale také operativním monitoringem, který je systémově zaměřen hlavně na vyhledávání objektů poškozených a vyžadujících finanční podporu opravy v rámci nějakého dotačního programu apod.

3/ Během let se také s vědomím nedostatků v evidenci památek, k nimž docházelo i proto, že objekty chátraly či se stavebně měnily, takže se doklady o jejich podobě v evidenci stále více rozcházely s realitou, konaly různé kampaně „reidentifikací“ či „generálních aktualizací“. Z další škály evidence a dokumentace nelze opomíjet různé „plošné“ akce, zejména ve městech prohlašovaných za městské památkové rezervace, ve vybraných ohrožených regionech (záplavové oblasti přehrad, území ustupující těžně uhlí apod.).

4/ Sice možná příliš schématicky, ale ne zcela nepravdivě asi lze říci, že jedním z hlavních společných znaků takových výzkumů a dokumentací je jejich nespojitost. To často vedlo a vede k opakování některých základních údajů, místo, aby se třeba ty aktualizované jen upravily či doplnily. To by ušetřilo čas zpracovatelů, ale i těch, kdo s daty pracují. Je zřejmé, že Památkový katalog ve své neveřejné části je v těchto směrech již velice vybaven (a snad je i postupně zpřehledňován).

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město (20180709)

V jámě v tomtéž místě začíná betonáž základů nového objektu, „Květinového domu“. Červenec 2018.

5/ Od takového monitoringu založeného na průběžné aktualizaci dat (spolu s archivací všech verzí, jak to známe např. z Wikipedie) lze přejít k představě „časové osy“ („timeliny“), na které lze najít dle data vytvoření fotky, popisy, odborné elaboráty i administrativní úkony, odborná vyjádření apod. A logicky lze tuto časovou osu doplňovat i o údaje starší, nakolik se mohou z různých důvodů postupně zjišťovat (čili je možné informační bázi objektu založit kdykoliv, a to již i s minimálním obsahem (odkaz na nějaký zachycený zdroj informace, jedno foto…). V rámci výzkumů typu SHP jsou zpravidla zpětně zjišťovány i okolnosti vzniku objektu – jsou důležité i pro znalost historických okolností a důvodů, jež vedly k výstavbě apod.

6/ A tu se přímo nabízí představa začít se sběrem dokumentace objektů, možná budoucích památek, již od data jejich zrodu. Dnes již stavební či jiné zákony stanovují vlastníkům disponovat „pasporty“, které obsahují i z řady obecných důvodů četné údaje podstatné i pro památkáře. (Např. Irena Zachariášová: Pasportizace v praxi (svjaktualne.cz; 20121102) (verif. 20190319) Základní technický popis, alespoň zběžnou plánovou dokumentaci, asi fotky apod. To sice lze využít jako památkové podklady, ze kterých lze spolu s projektovou či prováděcí dokumentací vyzvědět mnoho podstatného. Jenže památkáři potřebují specifickou skladbu informací. Ta mnohdy nemusí zacházet do největších podrobností. Co je potřebné vědět, to mohou ukázat právě data z aktuálních evidenčních památkových dokumentací apod. A to v této skladbě řada ostatních podkladů (pro stavební řízení, v pasportu apod.) neobsahuje.

7/ Proč tedy netvořit tyto údaje ve vazbě na „vlastnický“ pasport již v době, kdy se objekt staví. Popsat a fotkami a schématy doložit uspořádání a způsob provedení základů, hrubé stavby, podlah, otvorových výplní, vytápění, elektroinstalace, omítek, nátěrů, funkční náplň prostor… Taková specifikace by pak mohla být během „života“ objektu aktualizována – o údaje o vestavbách, úpravách instalací, rekonstrukcích… Tedy vše to, co jinak následně více méně pracně je zjišťováno právě např. při výzkumech či záměrech na prohlášení objektu za kulturní památku, byť k tomu dochází jen velmi výběrově a po desetiletích. Proces výběru objektů k ochraně by tak mohl být lépe informačně podložený. Pro srovnávací studium by nechyběly údaje třeba o objektech, které zanikly, nebo třeba byly nahrazeny „totální“ novostavbou. (O využití povinných „vlastnických“ pasportů pro evidenci typů staveb, jejich technického provedení apod. z hlediska památkové péče zatím není mnoho slyšet – je možné, že využitelnost není veliké, anebo je to v praxi již samozřejmé…).

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město (20190228)

Po vybetonování základů a podzemních podlaží nová výstavba dosáhla úrovně okolního terénu. Únor 2019.

8/ Není úplně snadné si představit, kdo by takovou dokumentaci zpracovával, kdo by její tvorbu hradil, výsledky archivoval a zpřístupňoval. Nicméně v tomto smyslu je dnes už vlastníkům ukládáno dostatek zadání (dokumentace skutečného provedení, pasport, který by ovšem bez velkého nároku památkově relevantní údaje v únosném rozsahu mohl absorbovat…). Takže by vlastně mohlo spíše jít jen o nějakou specifikaci doporučení, jak mají být data uspořádána, standardizována. Z fleku to asi lze těžko vymezit (názory by se navíc lišily). Ale dnes lze na internetu takové případové studie dle názoru a možností kdykoliv rozpracovat. Velmi by to pomohlo k rychlému zodpovězení otázek, co a jak do „památkového pasportu čehokoliv“ zahrnout – ale v neposlední řadě i té základní, zda vůbec stojí za to se něčím podobným zabývat…

9/ Můžeme si říci, že již dnes máme i příklady, kdy aspoň ve stručnosti takovými ukázkami průběžně aktualizovaných informací o osudech staveb jsou právě stránky Wikipedie (např. po zániku domu U Turků na Václavském náměstí 47 v Praze vzniklo již během výstavby náhradního objektu nové heslo Květinový dům). Neměli bychom jistě vynechat např. Prázdné domy, kde dokonce můžeme sledovat právě takový velmi dynamický vývoj od „prvoplánové“ snahy zejména upozorňovat na potřebu záchrany nevyužívaných a ohrožených objektů právě k „pasportizaci“; stojí za to sledovat, protože i korekce databázového systému jsou prováděny operativně dle praxí ověřených potřeb apod., „hesla“ jsou zakládána i pro umístění nejdrobnějšího sdělení, přičemž je možné dle okolností jakékoliv rozšiřování, ale zejména vkládání „aktualit“. (To lze do jisté míry ilustrovat na stejném objektu v „projektu“ Prázdné domy: Václavské náměstí 47, i když jsou zde některé domy aktualizovány více – samozřejmě jde o dobrovolnické iniciativy aktualizované sice intenzivně, ale nutně výběrově. Podobně je témuž objektu věnována pozornost testovně i zde, přičemž jsou poměrně obsáhle shromážděny i odkazy na „média“, zejména ta, co sledovala peripetie prohlašování a rušení prohlášení kulturní památkou apod.) Takové nástroje operativy (i monitoringu) by mohly být inspirací i pro možná rozšíření oficiálních informačních systémů, byť by pro jednoduchost či přehlednost od sebe oddělené systémy na sebe jen vzájemně efektivně odkazovaly a využívaly své obsahy. Ale hlavně by měly směřovat k podpoře „synergického“ spojování sil. (Po tom úplně „volá“ probíhající demolice komplexu Transgas, která by se mohla stát jakýmsi „pilotním projektem“, ukazujícím produktivitu spolupráce; nic takového ale zdá se nenastane, i když zřejmě žádná agónie stavby ještě nebyla dokumentována tak intenzivně. Možnosti monitoringu on-line opět ukazuje např. průběžně aktualizovaná „časová osa“ Transgasu od vzniku až k současné situaci na stránce Prázdné domy. Další možnost u stejného objektu ukazuje testovní wiki NPÚ.)

10/ Informace o památce by tak mohly být bez velkého historického pátrání shromažďovány během existence každého objektu. Případné vědecké výzkumy by mohly být s „pasportem“ provázány. V případě zániku objektu, který si z památkového pohledu nikdo nepřeje, by se pasportizace „uzavřela“ zpracováním zánikové dokumentace, a to zejména s cílem „vytěžit“ informace, které v celistvém stavu stavba nikdy neposkytne (přitom nic nebrání tomu u dosud nepodchyceného objektu získat a uchovat právě zánikovou dokumentaci, která disponuje snad bezkonkurenční vypovídací schopností).

11/ Osnova vznikové dokumentace

Bude upravováno… Připomínky rád zkusím nějak využít…

12/ V zásadě by dokumentace měla obsahovat to, co bude potřebné pro následující monitorovací akce, ale neměla by být omezována formálními komplikacemi nebo nároky na jakousi kompletnost, stejně vždy nazíranými odlišně (podle tradice, specializace…). Není nutné, aby obsahovala jinak potřebné popisné údaje (které by měl obsahovat např. stavebně-technický průzkum apod.).

čp. 116/III, U Lužického semináře 48, Praha, Malá Strana (20190102)

Ukázka orientační dokumentace vznikajících konstrukcí novostavby v sousedství upravovaného historického objektu.

13/ Vzhledem k tomu, jak zde význam takové dokumentace zřejmě nadhodnoceně vidíme, mohla by být ukládána stavebníkovi, ale je zřejmé, že dlouho může jít jen o pokusy vůbec pro ověřování proveditelnosti apod. Nakonec chybí i nějaké „úložiště“…

  • Každý údaj je dobrý, ale obecně jej nelze označit za kontrolovaně povinný.
  • Alespoň v nejnutnější ověřitelné formě uvést identifikační údaje (čp., ulice a čo…., souřadnice odečtené z některého mapového portálu; vícero údajů je vždy lepší, ale jejich minimální rozsah by neměl být překážkou).
  • Okolnosti vzniku (vlastník, investorský záměr)
  • Dosavadní stav místa. Jaká stavba musela být odstraněna, jaké starší stavební části byly případně využity. Bylo možné zjistit, co se stalo s materiálem starší stavby? Bylo z ní něco uchováno např. v muzeu? Zazděno v novostavbě?
  • Způsob založení. Konstrukce nosných stěn (zdivo, dřevo, beton, hlína…). Konstrukce stropů. Podlahy. Otvorové výplně (aspoň obecně, jestli třeba byly použity i nějaké starší prvky, plastová okna). Schodiště. Výtah. Využití sklepa a podkroví. Garáž. Koupelna. Kuchyň (samostatná, v obývacím pokoji).
  • Střecha.
  • Přístavky. Úprava a využití pozemku. Kůlny. Záhony.
  • Výtvarná díla (název, autor, datace).
  • Architektonické pojetí (modernistické, futuristické, v místě obvyklé, tradicionalistické, vybočující…). Popis, komentář či názor jsou vždy přínosem.
  • Odkazy na možné zdroje informací (archivy, média – pokud se o novostavbě psalo či mluvilo, kroniky, jiné průzkumy, stavební deník apod.), pokud je má poskytovatel v dosahu a může k jejich vyhledání vynaložit čas.
  • Fotodokumentace je v dnešních podmínkách téměř nutností. Fotografie může srozumitelně zachytit různé detaily či konstrukční řešení, které by neobjasnil ani obsáhlý a často těžko interpretovatelný popis. Vysokou vypovídací schopnost ovšem mají fotografie vybavené zasvěcenějším popisem. Oproti jiným druhům dokumentů (video, 3D vizaulizace) je dnes fotografie poměrně spolehlivě archivovatelná a propojitelná jednoduchým odkazováním s ostatními dokumenty. Vhodné je doprovodit fotografii druhou verzí s označením či vpisky přímo v obrazu, pokud to usnadní pochopení popisky – vždy by ovšem měla být připojená i původní, nepopsaná verze snímku.
  • Forma takových dokumentů není nijak stanovena, ani místo, kde by mohla být spravována.

© Jan Sommer, 20190319, 20190321

Reklamy

2019/03/19 - Posted by | evidence památek, koordinace dat, participace |

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.