Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Koncept výzvy kulturním, paměťovým, výzkumným a památkovým institucím k součinnosti při vytváření a správě informací o kulturním dědictví, původně nedílném

Na základě průběhu a výsledků pracovní schůzky k tématu zkoumání, sbírek a evidence historických cihel s kolky, ale také ve vazbě na dřívější proklamace v tomto smyslu (např.) vlastně nemohu jinak, než zkusit formulovat výzvu všem, kdo se zabývají vytvářením, správou a prezentací informací o kulturním dědictví a zkoumáním památek, aby v maximální technicky dosažitelné míře sjednocovali své informační systémy o památkách všeho druhu, neboť kulturní dědictví je nedílné (samozřejmě chápu i to, že bariéry mezi existujícími systémy informací jsou výsledkem nepominutelného historického vývoje, nicméně tyto „tradice“ je třeba překonávat).

Kulturní, paměťové, výzkumné i další oficiální instituce, při správě informací o kulturním dědictví vždy hledejte cesty ke spolupráci, sdílení dat a jejich snadnému zpřístupnění veřejnosti (co zákony dovolí; kde zákony vytvářejí bariéry, je třeba usilovat o jejich modernizaci).

Kulturní dědictví je komplexní, a tak by měl být uspořádán i systém informací o něm. Informační systémy vytvářejte vždy s výhledem součinnosti s ostatními správci dat, v maximální možné míře je otevírejte veřejnosti a cíleně vytvářejte cesty ke spolupráci s angažovanými občany a jejich společenstvími. Takový postup pomůže vědeckému výzkumu, kvalitě konzervátorské i restaurátorské činnosti, systémovosti a fundovanosti souvisejících odborných a správních úkonů při zákonné ochraně památek, bude důležitým příspěvkem k širšímu angažování veřejnosti i základnou spolupráce s občany (privátní badatelé, sběratelé, ochránci památek, mládež, studenti příslušných oborů). Je pravděpodobné, že k tomu bude třeba vytvořit mezirezortní a mnohooborové výbory či pracovní skupiny a zajistit určité prostředky. Protože však efektivní postupy povedou např. k omezení duplicitních zpracování či správy informací, lze očekávat přínos z hlediska časových i jiných nároků.

Možní zájemci se k výzvě mohou připojit zde v komentářích, mailmo či na FB, případně to bude možné později, pokud by vzniklo definitivní znění.

V komentářích uvítám i případné náměty k upřesnění uvedeného textu.

Reklamy

2015/02/21 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, participace | | Napsat komentář

Lze si představit, co bude umět památkový informační „super“systém?

(Předesílám, že nejsem ani informatik, ani programátor či systémový inženýr.)

Odvážil jsem se k tomuto poněkud překotnému souhrnu (či spíše souboru útržků) jednak jako k výčtu představ o dobrém zpřístupnění informací (nejen) o památkách, který po přečtení ještě rád koriguji, jednak v reakci na výzvu, abych tedy vyjádřil, co v zásadě myslím, když stále „přezíravě“ vyčítám obětavcům jejich dobře míněné a vstřícné zpřístupňování dokumentace památek na různých webech, vč. Facebooku, Rajčete apod., a žehrám, že by informace měly být „kumulovány“ v jednom přehledně uspořádaném systému (aniž naznačím, co myslím).

Dlouhodobě sleduji trendy ve zpřístupňování informací o kulturním dědictví, i když zdaleka nezvládnu informatické či technické souvislosti, reálně ovšem nepominutelné. Spíše jsem uživatel, který by rád rychle našel, co potřebuje, a když naráží na potíže, klade si otázku, zda je nedovtipný, nebo je prohledávaný web nepřehledný. Moje určitá uživatelská nedostatečnost by přitom asi měla být producenty informačních systémů předpokládána – myslím, že se moc neliší od průměru. Současně toužím po existenci nějakého systému, do kterého bych mohl cennější položky ze svého „archivu“ vložit, a tím snad přispět k obohacení památkových informací a svůj příspěvek tak učinit součástí systému, ve kterém bude k dispozici všem v logických souvislostech.

Sledování trendů mě vedlo k přesvědčení, že velká část producentů informačních systémů jednak přeceňuje schopnosti uživatelů, přičemž jim v optimalizaci stránky a struktury dat brání přesvědčení, že nespokojených uživatelů je minimum, že ti, co nic nenajdou, jsou prostě naschvál hloupí, jednak většina producentů hledá vlastní cestu, tzn., že s nikým nespolupracuje, nebere ohled na převažující způsoby zpřístupnění, na které jsou lidi zvyklí, vymýšlí vlastní kategorie, terminologii apod.

Tomu do značné míry napomáhá přesvědčení vrcholných instancí, že nejhorší je centralistický dirigismus a že je hlavně jejich úkolem všem popřát volnost a těšit se na výsledky neomezované invence tvůrců informačních systémů.

Vždy jsem doufal, že třeba zpracovatelé a předkladatelé nějakých památkových informací sami nahlédnou, že koordinace dat bude přínosná pro všechny… Mezitím ovšem většina poskytnutých dat je technicky nespojitá (a většinou bez značných nákladů nespojitelná), obsahuje spousty duplicit (ale také třeba fotek stejných objektů z různých dob, ale rozmístěných po internetu), rozdílných lokalizací, nejednotně pojmenovaných.

To nejspíše bude stále znovu zdrojem radosti z objevu nějakých zapomenutých fotek, o kterých „dosud nikdo nevěděl“.

Oficiální instance zřejmě ani dnes nejeví zájem něco na dosavadním stavu měnit. Jednu dobu jsem doufal, že by mohlo pomoci přesunutí „našich“ dat na Europeana, takže co nenajdeme v našich IS, našli bychom „přes Brusel“. Uvidíme, zatím se zřejmě potýkají s ohromnými kvanty dat, nekonečnými diskusemi o kategoriích a terminologii, nekázní poskytovatelů dat při lokalizaci apod.

Vždycky jsem se snažil nějak lidi přesvědčovat, že tu je a trvale roste vážný problém. Jenže většina lidí uvažuje asi v intencích historky Umberta Eca, líčící důležitost stálého píditelství při hledání literárních pramenů. Když tak někdo něco na síti objeví, obvykle si informaci ponechá, v lepším případě se podělí na blogu (nejlepší ukázka archivalia) či na FB. Tam obdrží pár palců… Čili nejsou lidi s to spolupracovat ani na budování nějakého rejstříku, mj. odkazujícího na on-line dostupné digitalizáty.

Obvykle lidi říkají, že co potřebují, vygooglují. Ale zkuste se podívat do statistik svého webu apod., jaké kombinace slov je přivedou na Vaši stránku… Vidíte, že velmi často hledají něco jiného apod. Samozřejmě je to nezastupitelný postup, ale neřeší tu potíž s paralelní produkcí informací, pokud jde o památky, tak nakonec většinou vlastně prakticky stejných (zámek má vždy stejný počet pater, stejnou mansardovou střechu, stejný sled majitelů, světec drží stejnou knihu či planoucí srdce…).

Spolupráce

Pokud by dnes měl být nějaký „super“systém informací o památkách vznikat, bylo by vhodné, aby vytvářel prostor pro snadnou součinnost. Tak snadnou, aby to co nejvíce lidí přesvědčilo, že má cenu se podílet.

Je pravdou, že dnes je nejlepším modelem v tomto směru Wikipedie.

Struktura dat

To je velmi náročný problém. Možná zvládnutelný pro specializované obory, jakým jsou třeba historické vodní mlýny. Nicméně „super“systém by musel být schopen náročnějších operací, než třeba vyhledat informace o „složeních“ a jejich výskyt. Čili by asi členění kategorií dat mělo mít nějakou rozumnou efektivní míru detailnosti.

Pro takové rozčlenění by bylo nepochybně vhodné disponovat kvalifikovanými specialisty pro vytváření tezauru. Přitom nelze pominout značnou pokročilost takových pojmových aparátů, často respektujících letité mezinárodní standardy, jaké jsou vlastní sféře knihovnické, ale také muzejnické. Ty se již rozšířily do podoby propracovaných datových standardů, již roky „pilovaných“ na základě praktických zkušeností.

Standardy, standardy…

Bylo by třeba na počátku případné práce na takovém systému všechny standardy prověřit a akceptovat, pokud možno se ale také zapojit do jejich tvorby či aktualizací. Je také možné, že již dnes lze získat licenčně volné dostatečně výkonné nástroje.

CIDOC-CRM. Měl by být modlou každého, kdo se míní seriózně věnovat práci s „památkovými“ daty. S tím souvisejí další standardy pro třídění dat.

Slovníky by měly být zajišťovány vhodně sestavenými komisemi či pracovními skupinami, propojujícími odborníky z různých specializací. Vše by mělo být v každém pracovním kroku zveřejňováno, aby bylo možné získávat připomínky. Tam, kde je to možné, je třeba respektovat již existující slovníky (knihovny, muzea).

Lokace. Pozice každé věci by měla být určitelná v zásadě dvěma údaji. Závazná by měla být souřadnice „objektu“, odpovídající tomu, co se delším vývojem podařilo v informačním systému památkářů (PaGIS). Současně je třeba směřovat k detailní lokaci prakticky bez limitu „přesnosti“, a to ve 3D, v zásadě tak, jak to umožní systémy CAD a BIM.

Časové údaje. Ty by měly umožňovat spolehlivé dohledávání časových údajů z historie každé věci (typicky údaje o jejím přemístění – z místa výroby do místa funkce, pak do místa druhotného užití, potom třeba do muzea, anebo na šrotiště…), ale i místa či osoby (sekerníka, mlynáře).

Znaky věci. Otázky tvaru, materiálu, slohu, typu, funkce apod.

Literatura – odkazy. Bylo by vhodné systematicky pracovat na rejstřících literatury. Na fulltext nebude nikdy tak kompletní spoleh jako na práci s kvalitním rejstříkem. To, co v tomto smyslu nabízejí moderní počítačové nástroje, se velmi málo využívá.

Zpřístupnění dat. Mnohdy vyplývá z velmi individuálních představ pracovníků zadavatele „vizuálu“.

Výsledky vyhledávání. Je třeba co nejvíce usnadnit hledání v souvislostech každého výsledku vyhledávání. Tzn. vypisovat a vyznačovat „věci v okolí“, „věci podobného druhu“ či jinak související (autorství, stáří, místo původu…). Tzn. maximálně využívat propracovanou kategorizaci.

Podrobnost struktury. Systém by měl být schopný pracovat s různě velkými položkami, zahrnujícími různé podřazené struktury, navazujícími na další jevy napříč strukturami (typicky časový údaj). S tím asi souvisejí základní problémy.

Zdroje poučení pro koncepci systému. Velmi důležité je využít maximum informací o dobrých i horších zkušenostech s dosavadními systémy. Zdá se mi, že se v podobných případech velmi často tento krok pomíjí a počítá se tím, že paušálně shrnuté zkušenosti umožní koncepci nového systému, prostého všech dosavadních obtížných much. Nebo se aplikují nějaké „prefabrikované“ metody „manažerského“ průzkumu bez ohledu na zkušené uživatele z oboru.

Pro komunikaci názorů, očekávání, pro znázornění různých představ o prioritách, očekávaných funkcích apod. je podle mého zvláště vhodné shromáždit od řady seriózních tvůrců i uživatelů informací tipy vhodně řešených stránek (písemně, ale možná i na videu). Zejména by měly být takto ukázány funkce, které respondentům připadají něčím vhodné, usnadňující orientaci v obsahu stránky. Komunikace o takových námětech s více lidmi je vodná proto, že velmi často pracují s informacemi z určité jazykové oblasti, která je třeba jiným zase uzavřena (např. pro mnohé lidi nepřekonatelná bariéra k databázi německých archeologů, dnes přitom jedné z nejlepších, či k informacím francouzských památkářů, kteří zaujímají již více než 20 let jednu z čelních pozic v oboru).

Začlenění do informačních systémů ČR. Podle mého názoru by systém měl být schopný komunikace se státními systémy evidence čehokoliv (pozemky, movité památky). Pokud by se toto podařilo prolomit, tedy překonat i nepominutelné rozpaky, které takový nápad vyvolá u správců takových systémů, byl by to rozhodující pokrok.

Ze zkušenosti za sebe navrhuji zabývat se i možností tvořit takové informace s využitím nástroje typu wiki (SW Mediawiki). Umožňuje to práci různě zaměřených specialistů, kteří pak nejsou limitováni nutnostmi vyplnění nějakých kolonek, pro jejich specializaci neužitečných a od spolupráce odrazujících.

Vlastní wiki by se mohla stát vlastně již dnes či zítra laboratoří pro ověřování kategorií a jiných členících nástrojů, pro diskuse o terminologii, pro testování stavby hesel apod.

Čili je to celé asi stěží představitelné, a nejspíše i nereálné… Tak se probuďme, a řešme, co nás pálí teď…

2015/02/17 Posted by | 1*, dostupnost dat, evidence památek, participace, standardy, wiki | , | komentáře 2

Glosy k tezím nejstručnějšího úvodu pracovní schůzky o cihlách a památkové péči

Akce má připomenout potřebu spolupráce na informačním systému o cihlách a takovou spolupráci podpořit.

Doksany (okres Litoměřice), klášter, kostel

Chodníček sestavený z historických cihel s kolky před průčelím klášterní budovy v Doksanech

V krátkém vystoupení bych chtěl jen několika větami naznačit jednak některé – možná na první pohled trochu podružné – okolnosti z historie stavitelství, které v různé míře ovlivňují vypovídací schopnost a „historický“ význam cihel, jednak vybrané problémy spojené s „evidencí“ cihel i jiných artefaktů v paměťových institucích i v navazujících oborech.

„Cihlové“ regiony v dějinách stavitelství. Cihly odedávna převládaly tam, kde nebyly k dispozici jiné stavební materiály (kámen, dřevo). Vlivem různých historických okolností může však dojít k užití cihel na jiných místech (římské cihly v Mušově, raritní gotický kostel v Čečovicích u Domažlic). Až s rozvojem dopravních možností v 19. století cihly téměř neznají hranic…

Technické i dekorativní uplatnění cihel ve stavební konstrukci. Snadné vyzdívání pravidelných konstrukcí, vytváření otvorů ve stěnách, vyzdívání kleneb, spolehlivé provedení tenkých stěn či příček. Prefabrikované prvky architektonického členění. Technické tvarovky (potrubí…).

Druhotné užití cihel. Podobně jako jiné stavební materiály byly dle možností cihly opakovaně užívány po demolici starší stavby v nových konstrukcích.

Sbírky cihel. Soukromé. Muzejní. Školy. Památkové instituce. Projektanti. SHP. Prodejci.

Dokumentace, její evidence a sdílení. Pro historické zkoumání, odbornou komunikaci, korektní interpretace i prezentaci směrem k širší veřejnosti je potřebné docílit spolupráci mezi paměťovými institucemi (muzea, památkáři) se sběrateli, školami apod. při vytváření informačních nástrojů. Je ale možné, že toho nelze (nyní?) docílit. Považuji však za potřebné to opakovat, i kdyby to bylo do omrzení… Tam, kde vzniká izolacionistický informační systém o kulturním dědictví, by se měl uplatnit aspoň pocit viny…

Informační systém kulturního dědictví by měl být schopen sledovat (nejen) cihlu od momentu plánování přes výrobu, užití, druhotné užití, archeologizaci, deponování, muzealizaci… (Malé dějiny cihly… 1. Projekt, 2. Katalog výrobků, 3. Projekt stavby, 4. Součást zdi, 5. BIM, 6. Destrukce a druhotné užití, 7. Archeologický výzkum, SHP…, 8. Muzealizace, 9. Zánik. – není to úplně kompletní výčet).

Jednotlivá v massériích vyráběná cihla není ovšem z informačního hlediska tak podstatná, ale svým dalším osudem již začíná vypovídat o souvislostech. Čili by IS měl být schopen absorbovat data o kterékoliv cihle na zeměkouli (v kterékoliv fázi její existence) a funkčně jimi disponovat.

Samozřejmě je to do značné míry přehnaný „požadavek“, ale přesto lze ze srovnání této „maximy“ s realitou evidencí v oborech kulturního dědictví vyvodit určité podněty aspoň pro chvíle rozhodování, jak se nějaká evidence bude zpracovávat. Zda izolovaně (a s „předpokladem“ vlastní digitální archeologizace), nebo s ohledem na vyšší IS a na možné využití původně nepředpokládanými způsoby.

Takové náměty by mohly být předmětem připravované diskuse.

2015/01/21 Posted by | dokumentace památek, evidence památek | , , | komentářů 9

Přehlídka konverzí industriálu v GJF. Nostalgie vs. autenticita?

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015 (WWW)

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Vstupní prostora výstavy s čítárnou odborných publikací a počítačem, zpřístupňujícím databázi

Rozjitřená atmosféra zanikajícího technického i architektonického (lidského) díla, jakou vyvolávají opuštěné a rozpadající se tovární objekty či komplexy, vyvolává ve společnosti stále větší zájem. Lebedou zarůstající stroje a rozpadající se zdi jsou předmětem zájmu fotografů a turistů, ale vyvolávají také touhu zasáhnout a něco udělat pro záchranu. Nakonec se začalo jednat i o politikum při hledání využití obrovitých území na Ostravsku či jinde. Architektům tak nejednou přichází příležitost hledat pojetí konverzí pro zcela novou funkci budov a „ladění“ kontrastů mezi syrovostí strojních součástí a opadaných zdí a novodobými prvky – plovoucími podlahami, LEDkami či prosklenými stěnami. Investoři pak hledají zajímavá prostředí pro bydlení (lofty, výjimečné rodinné domy), obchodování, administrativu, divadla či galerie, ale také úsporné možnosti pro chráněné dílny či sociální bydlení. Vzhledem k tomu, jak téma zaujalo, a to ve velké míře právě díky vytrvalému a obdivuhodnému úsilí týmu, který se zasloužil také o vznik přítomné výstavy, objevily se i možnosti grantů a dotací, ale také investoři, kteří si sami uvědomili velký potenciál.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Výstavní prostora s „industrialistickou“ plechovou „rotundou“

V široké škále si můžeme na výstavě přiblížit významné počiny na velmi přehledných panelech, které tak nabízejí i možnost zamýšlet se nad souvislostmi i rozdílnými dopady zvolených řešení na památkovou podstatu a hodnotu objektů. I když v tomto smyslu jsou samozřejmě zásahy svědectvím o naší době, tvořícím součást stavebních dějin objektů. Z památkových hledisek je ovšem upřednostňována šetrnost k původním částem. Na druhé straně tato logická „brzda“ rozletu investorů a architektů někdy vede k rozpačitým řešením, jindy zase přivede autora ke zcela neobvyklému a následně obdivovanému řešení. Přinášejícímu třeba i novou autenticitu…

Obhajoba libovolné míry zásahů logicky argumentuje snahou zachránit aspoň minimum tam, kde by jinak nebylo možné zabránit demolici nebo pozvolnému zániku.

Do roviny zvláštního oportunismu se tak posunuly snahy zachraňovat nostalgii prostředí či různých výrobních či omšelých prvků staveb.

Jakoby ve stopách vypuzených bezdomovců nacházejí zde útočiště i „situované“ romantické bytosti. Uznání na všech kulturních frontách se dostává drobným lokálním aktivitám, ale i veřejně dotovaným rozsáhlým projektům, které vnášejí do pustnoucích fabrik či skladišť možnosti kulturního vyžití, často hlavně ve velkých aglomeracích jinak prakticky nedosažitelné.

Nepochybně je přínosem výstavy další propagace tématu a nejspíše i schopnost zaujmout možné další investory záchrany technických objektů.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Ve vstupní místnosti jsou nabídnuty velmi četné publikace, připravené týmem kolem dr. Benjamina Fragnera, zavěšené na řetízcích způsobem, který připomíná dnes již proslulé řetízkové šatny v Dole Michal v Ostravě

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Podobně jsou na řetízcích zavěšeny i výstavní panely

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

V centrálním tubusu z vlnitého plechu jsou panely představující některé momentálně rozpracované projekty (někdy dosud s nejistým výsledkem), uprostřed nasvícené svítidlem z nějaké dílny, osazeným žárovkou, která nepříliš nápadně kontrastuje s bodovými reflektory, kreré jinak velmi vyváženě osvětlují celý prostor výstavy

Výstava je tedy prakticky oproštěná od různých výstavnických naschválů, které by převažovaly nad přehlednými panely s fotografiemi „před a po“ a hutnými texty, které v některých případech neskrývají ani kritiku nadměrného rozsahu změn pro nové využití.

Možná trochu překvapí, že na výstavě není fyzicky zpřítomněn nějaký technicistní artefakt, jak tomu v podobných případech bývá. Ale zřejmě je to záměr a skutečně je tak možné se bez rozptylování věnovat velkému počtu specifických památkových událostí, jež jsou samy o sobě dosti plné námětů k zamýšlení. A snad budou i námětem a inspirací k většímu počtu citlivých úprav nejen průmyslových objektů, ale i jejich širšího prostředí. Ale v neposlední řadě i k dalším výzkumům a dokumentačním akcím, snad i stále snáze dostupným v památkových informačních systémech.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Výstava láká jak pamětníky provozu v továrnách, tak mládež se zájmem o inspiraci

2015/01/04 Posted by | evidence památek, výstava, ze života památek | , , | Napsat komentář

Inovované vyhledávání v databázi německého archeologického ústavu Arachne

Uvádí se, že se jedná o beta verzi (zde není automaticky nabízena zkrácená permanentní adresa – tak si ji musíme vyrobit ručně: ZDE)

Výsledek je ale vysoce funkční. Nová rozšíření se týkají především různých možností sortování (místo nálezu, místo uložení, typologie, chronologie, ikonografie…).

Předchozí stav systému nemám uložen v paměti, a také tento jsem zhlédl zběžně. Nicméně lze konstatovat značné přínosy v „otevřenosti“ systému v tom smyslu, že jsou nabízené různé tématické „předvýběry“ v podobě „kategorií“ (chronologie, lokalizace, typologie…), které umožňují dohledat něco k určitým základním kritériím zejména novému tazateli.

Takové systémy jsou logicky vyvíjeny vždy po delší dobu, což obvykle nějak vede k určitému zapouzdření autorského týmu, a tím k hypertrofii nějak specifických uspořádání vyhledávání (samozřejmě chce každý vývojář dojít k tomu nejlepšímu výsledku a všechny svou nápaditostí oslovit) a preferování určitých témat. To lze nejlépe testovat na některých okrajových typech dotazů.

U dokumentu nalezneme také odkaz na terminologický slovník (kde by se snad hodilo mít i vybraný instruktivní obrázek). Ale opět je nabídnut permalink. (Nicméně nejsou termíny úplně spojovány do kategorií a nejsou v plné míře nabízeny nadřazené „rozcestníky“ – zde třeba typy líců zdiva – či nižší úrovně /materiál, formy prvků/.)

Odtud je možné přejít k zobrazení příslušných příkladů, i když ty zřejmě nejsou nijak tříděné, takže při větším počtu položek nemusí být snadné se ve výběru orientovat. Lze však výběr upřesňovat (místo objektu apod.). Zoomování obrázků zřejmě vyžaduje registraci, což je asi rozumné omezení (i když v některých prohlížečích je to momentálně hlášeno jen jako chyba databáze).

Setkáme se i s velmi speciálními filtry, jako je „nedokončenost“ – zde nedokončené sloupové hlavice (ale nenabídne se permalink, jen adresa výběru ke skopírování). Příklad jedné z hlavic.

Filtrace je možné v překvapivém rozsahu kontrolovat (doplňovat, odstraňovat), přičemž navigace (na velkém monitoru) poskytuje vynikající přehled o aktuálním nastavení.

Rozhodně by si měli prohlédnout zpracovatelé a zpřístupňovatelé databází všeho druhu…

Málokdy se nabízí takový obsáhlý zdroj informací způsobem, jenž by uživateli poskytoval takovou jistotu o tom, kde se nachází, kam může dále postupovat v třídění, kudy se vrátit apod. Pro další šíření slávy Arachne by se snad mohla hodit jen nabídka kódu pro „embeding“ položky např. do tohoto blogu a snad zobrazování „cest“ k příslušné položce (opět by to podpořilo vyhledávání souvisejících dokumentů).

Popisy předmětů jsou různě obsáhlé, což je nepochybně správnější, než vynucovat zpřístupnění až po kompletaci o údaje, které jsou pro řadu lidí stejně jen pomocného významu. Některé položky vlastně fungují jen jako propojení na další IS, což je jistě správné v situaci, kdy (dosud?) neexistuje všeobecná dohoda a spolupráce.

Výtečně uspořádaný je i mapový přístup, ve kterém je rovněž možné pracovat s filtry.

Náhledy obrázků jsou překryté vodoznaky, ale ty jsou velmi nekontrastní a při orientační prohlídce neruší (někde možná nejsou vůbec – možná to souvisí s příslušnou licencí, což by bylo správnější, nežli plošné pokažení obrázků).

Při sledování některých externích odkazů v navazujících systémech DA se ovšem přehlednost může ztrácet, ale vždy se nějaká data najdou…

Celé zobrazení stránek se plynule přizpůsobuje velikosti okna prohlížeče (responsivní design).

Trochu v nejistotě se ocitáme při „tradičním“ testovacím dotazu „Lapidárium“, se kterým většinou zápolí muzejní systémy. Zpracovatelům totiž většinou není při vytváření jednotlivých položek úplně jasné, jestli zařazovat všechno, co je uloženo v nějakém lapidáriu, nebo obecnější dokumenty (např. celkové foto interiéru lapidária). Např.

Na druhé straně nás rozcestník gazetteer může propojit na databáze dalších institucí (systémy roky budované v souvislostech projektu STOA apod.).

„Klíčová slova“ ve výpisech nejsou aktivní (alespoň v těch případech, které jsem natrefil; tam, kde je odkaz na slovník, je umístěna mimo text).

Patrně nejsou obecně dostupná „metadata“ (tedy např. u reprodukce historické fotografie popis snímku samotného).

Nevidím možnost komentovat objekty – pokud by existovala po registraci, bylo by vhodné na to upozornit i neregistrované uživatele.

Pro určité typy sledování je vhodné, když systém umožňuje chronologické sledování aktualizací. Zde záznamy v uživatelském zobrazení zřejmě nejsou datované. Řazení výsledků je možné nastavit podle ID vzestupně/sestupně. Není ale jasné, jestli čísla odpovídají pořadí vložení položek.

Základní orientaci dobře poslouží přehledné FAQ’s.

Nelze než dát 5* a všem doporučit – mj. např. tam, kde se chystají nějaké památkové katalogy ajv.

2014/12/21 Posted by | dostupnost dat, evidence památek | , | Napsat komentář

Ke zveřejňování edic nevydaných historických soupisů památek

Věda minulosti dnes. Ediční zpřístupňování starších nepublikovaných odborných textů, metoda a praxe; 18. 11. 2014 v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha 1

Informace a pozvánka na webu ÚDU AV ČR http://www.udu.cas.cz/cs/archiv-clanku/veda-minulosti-dnes/

  • Dalibor Prix, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Soupisy památek nedokončené a nezačaté
  • Kristina Uhlíková, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Společný soupisový projekt Archeologické komise ČAVU a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách
  • Jana Marešová – Kristina Uhlíková, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Dosavadní ediční praxe při vydávání rukopisů soupisů památek
  • Milena Hauserová, Ústav památkové péče FA ČVUT, Praha
    K nedokončenému soupisu uměleckých památek
  • Tomáš Sekyrka, Archiv NG
    Nové edice starých soupisů památek – jak, proč a pro koho?
  • Ivo Habán – Petra Šternová, Národní památkový ústav, ú. o. p. Liberec
    Ke zpřístupňování odborných textů na Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Liberci
  • Jiří Roháček, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Edice edice. Sekundární zpřístupnění nápisů z pohledu české epigrafické praxe
  • Renata Ferklová, Literární archiv Památníku národního písemnictví
    Zdeněk Kalista a jeho písemná pozůstalost
  • Jiří Fleischmann – Michal Kosák, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
    Textová varianta v prostředí elektronické edice
  • Jan Kahuda, Národní archiv ČR
    Problematika vydávání děl historika Karla Kazbundy se zaměřením na ediční přípravu jeho pamětí
Edice starých rukopisů soupisů památek. Setkání v Akademickém centru v Husově ulici 4

Přednáška Mileny Hauserové

Program se sice týkal soupisů památek jen zčásti, ale je jasné, že povědomí o postupech a přístupech v jiných edičních projektech má také smysl.

Ke své lítosti jsem se (jako stále častěji v podobných případech) mohl účastnit jen malé části programu (ale vlastně už většinou nejsem nikde…). Jednak se sepisováním a prezentací informací o památkách zabývám v teoretické a řekněme testovní rovině, jednak jsem se podílel na jedné z nedávných edic nedokončeného rukopisu památek (Ledečsko).

Vyslechl jsem tak část příspěvku Mileny Hauserové a příspěvek Tomáše Sekyrky a zapojil jsem se do diskuse.

V jednání šlo do značné míry o otázky editorského přístupu k vydávaným nedokončeným rukopisům, a to zejména v případech, kdy šlo o texty, které ani nebyly finalizovány autorsky či redakčně. Nakolik text redakčně zpracovávat, případně odborně redigovat či korigovat. M. Hauserová k tomu ukazovala „dobovou“ podmíněnost některých hodnocení staveb (na díky nedávným výzkumům již mezi historiky staveb typických příkladech roubených kostelů z Pardubicka, posuzovaných díky omítce dříve jako nespalné, tedy zděné) a přimluvila se za to, aby se texty vydávaly, jak jsou zachované, protože i nyní je nepochybně část našich hodnocení limitována platným stupněm znalostí. Na základě toho došla ke zřejmě správnému závěru, že je třeba přes určitou dobovou podmíněnost někdejších úsudků do textů aktualizacemi spíše nezasahovat.

Z diskuse k tomu mohu vybrat poznámku k edici zejména Ledečska, vyslovenou Kristinou Uhlíkovou. Jednotlivá hesla byla v rukopisu různě (ne)dokončována dvěma souběžně pracujícími autory. Při přípravě edice bylo tedy třeba se v případech více či méně duplicitních pasáží rozhodnout pro jednu variantu, případně je korigovat na podkladu nějaké úplnější části druhého textu apod. (Je k tomu nutné říci, že v podobných případech dochází i k tomu, že některé objekty či lokality nebyl vůbec zpracovány, nebo k nim jsou k dispozici jen okrajové poznámky z příprav hesla. Zjevně docházelo i k pozdějším ztrátám – tuším u kostela ve Zruči se zachovaly popisy náhrobků, kdežto ostatní část je ztracena.) Nepochybně by nebylo správné chybějící části nějak doplňovat. Je tak podle mého dosavadní postup správný a mohl by být i kladen za vzor pro podobné situace.

Tomáš Sekyrka se ptal, jakou podobu edice zvolit a hodnotil některé již existující produkty. Logicky i toto se pak probíralo v diskusi. Upozornil také okrajově na další různé archivní místopisné zdroje dnes již historizovaných informací. Takovým příkladem pozoruhodné a rozsáhlé práce na dosud málo využívané sbírce památkových informací je Eichlerova sbírka.

[To je pravdou. Ovšem současně by to mohl být zvolen za dnešního stavu technologií zcela logický přístup – totiž on-line volně zpřístupnit digitalizáty. A to i postupně, namátkově, kdyby to nešlo jinak – cokoliv je lepší, nežli nic.]

Připomněl také různé přístupy k výběru obrazového materiálu, což má význam samozřejmě hlavně v těch převládajících případech, kdy není k dispozici původní soubor, nebo je jen částečný. Nakonec v diskusi převládl názor, že je vhodnější vycházet z toho, co je. Snad jen v případě, kdy by nebylo k dispozici nic, bylo by možné dohledat nějaké starší snímky. I praktické příklady (Gnirs – Carlsbad) kombinující historickou dokumentaci s novodobou vyvolávají trochu rozpaky, i když to bylo komentováno také tak, že pro představu při četbě popisu je v každém případě obrázek velmi účinnou podporou pro správné pochopení

T. Sekyrka ještě upozornil, že by bylo vhodné pokračovat u edic nevydaných soupisů v číslování edice. S tím asi lze souhlasit.

Diskuse se pak opakovaně dotýkala otázek editorských zásahů. T. Sekyrka navrhoval např. sjednocovat užívané měrné jednotky (sáhy / metry), aby se v jednom svazku nekombinovalo jejich užívání. [Přeci jenom se však pracuje většinou s rukopisy, které nejsou kompletně redakčně doladěny, takže i toto je asi lepší řešit citem a většinou ponechat v té podobě, která je v rukopisu.]

V případě Ledečska T. Sekyrka vytkl, že nebyla doplněna fotografická část ilustračního doprovodu. Nicméně je to i tak, že ani text, ani plánky nejsou kompletní (je pravděpodobné, že fotografie někde jsou uloženy a k jejich nálezu ještě může dojít). Prostě se čtenář musí smířit s tím, co se editor rozhodl udělat, a také mohl zvládnout. Vysvětlení mu musí být podáno v úvodu. V některých případech by se práce nadmíru rozrostla, a mohla by se stát nereálnou.

Čili bych spíše vždy ocenil to, co editoři odvedli. Samozřejmě s tím, že diskuse i kritika jsou pro další práci velmi potřebné.

Dalibor Prix na závěr dopoledního bloku přednášek poukázal na to, že stejně je přístup každého čtenáře k užívání edice individuální.

Jiří Roháček v diskusi podotkl, že přístup editorů musí být do jisté míry variabilní podle stavu dokončení rukopisu (a ostatně i různě dopracovaných hesel v rámci jednoho díla). Připomněl ovšem též důležitou otázku, od kterého stavu dokončenosti rukopisu je možné dílo vydávat jako edici; v zásadě považuje vydání za možné od stavu, kdy se už přestává jednat o více či méně dílčí pracovní poznámky či náčrty. Nové fotografie přitom mohou usnadnit správnou představu o popisované věci.

Na to se v diskusi několikráte objevil názor, že obrázky si dnes stejně každý promptně najde na internetu (M. Hauserová – Street View, Fotohistorie).

Zdeněk Hojda připomněl, že okruh čtenářů nynějších edic je jiný, než u původních vydání. Dnes se jedná spíše o nevelkou skupinu specialistů. Kdežto původně k adresátům samozřejmě patřily i obecní instance apod., jejichž úkolem bylo kvalifikovaně podporovat ochranu hodnotných objektů.

Dovolil jsem si také vznést dotaz celkem mimo probírané téma, ale přitom poukazující směrem (jak to vidím), který by umožňoval hledat řešení některých problémů, o kterých se hovořilo v souvislosti s vydáváním „neaktuálních“ rukopisů. „Akademicky“ jsem se zeptal, je-li nějakým způsobem zvažována, nebo i v týmech editorů již uplatňována práce elektronickou cestou ve „sdíleném“ prostředí, a také, jestli se počítá s vydáváním edic elektronickou cestou na internetu. Odpověď považuji za do jisté míry překvapivou, protože editorky/editory toto zatím „nenapadlo“.

Stručně jsem se pokusil nastínit základní výhody, které by to mělo.

  • Zejména při postupu práce je možné slučovat a operativně sledovat vývoj textu.
  • Je možné dohotovené části poskytnout k využití veřejnosti (bez čekání na vytištění, což často zabere mnoho let, kdy jsou potenciální zájemci od výsledku odříznuti). (V návaznosti na diskusi jsem poukázal na to, že již kdysi bylo vydávání českých i německých verzí výsledkem snahy co nejvíce informace o hodnotách památek zpřístupňovat – jestliže dnes existuje elektronická možnost, je nevyhnutelné podnikat kroky k jejímu využití. Samozřejmě je třeba brát v potaz právní stav a licenční zájmy.)
  • Zejména při využití SW Mediawiki (a podobných) je možné bezproblémově pracovat s verzemi textu, jež jsou kompletně archivovány. Lze je tak kdykoliv revidovat či dokonce s jejich pomocí sledovat proměny památky. To je veliká přednost proti kterémukoliv systému založenému na sběru „kompletních“ aktualizovaných informací v terénu. Zpracovatel nepíše heslo znovu, ale jen zanese zjištěné změny. Předchozí stav textu se přitom archivuje.
  • Výstupy mohou být dostupné v terénu. Ostatně je lze z terénu i aktualizovat.

Lze si představit i využití nějakého databázového systému. Nevím však o případu, kde by editace a správa verzí byla tak snadná, jako v Mediawiki (samozřejmě jsou mé technické znalosti značně omezené na základní uživatelskou obratnost).

Koho by to zajímalo, zkusil jsem toto dříve shrnout s poukazem na možné využití v památkové péči zde.

Další části programu jsem se již zase nemohl účastnit.

Je možné, že i na elektronické zpřístupňování soupisů ještě přišla řeč… Zajímavým v této souvislosti mohl být příspěvek o elektronických edicích…

2014/11/25 Posted by | dostupnost dat, evidence památek | , | Napsat komentář

Nedokončitelný příběh sepisování památek v otevřených oknech historiků umění

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1. Vernisáž 12.11.2014.

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1

První návštěvníci podvečerní vernisáže.

Výstavka představuje na celkem nevelkém průřezu archivními sbírkami vytvořenými jako terénní dokumentace i finální tiskové podklady charakter práce na soupisech i pestrost terénních úkolů i šíři a vysokou kvalitu vytvářeného ilustračního materiálu. Představeny jsou i významné osobnosti zapojené v minulosti do soupisných aktivit.

Seznamy památek samozřejmě jsou základem, páteří i celou kostrou zkoumání a ochrany památek, ale jsou také pevnou oporou zájmu o památky u široké kulturní veřejnosti. Každopádně je škoda, že jim není věnováno více pozornosti, byť před námi samozřejmě za 120 let soupisné práce defiluje obrovité dílo. Jistě je dobře, že se na ně v současné době jakkoliv navazuje, že alespoň není kontinuita zcela přerušena. Nicméně nasazené prostředky a kapacity těžko lze považovat za dostatečně úměrné hodnotám památek, byť výsledky jsou potěšitelné až obdivuhodné. Ke zlepšení mohou ovšem přispívat především kvalitní produkty vyvolávající zájem čtenářů, ale i seznamování veřejnosti s významem práce při ochraně památek.

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1

Ukázky archivní dokumentace.

Je zcela evidentní, že k základům v čase rozvíjené výzkumné i inventarizační práce patří vědomí její kontinuity, i když i s tím mohou mít i celé instituce potíže (když třeba začínají se sepisováním opakovaně v nedokončených kampaních). Také dnes by bylo ideální na koncepci „starých“ soupisů „mechanicky“ navázat dalšími svazky, byť metodicky pokročilejšími. Jistě by bylo možné se nějak vypořádat i s měnícími se hranicemi správních celků.

Velmi pozitivním počinem je i navázání na staré soupisy vydáváním těch, které skončily v archivu akademie jako nedokončené.

V nynější době je ovšem problematické vynechávat z koncepce prací elektronické zpřístupňování dat. Umožnilo by také nepřetržité operativní aktualizace ve stylu Wikipedie. S tím lze začít zcela kdykoliv… Už proto, že poznávání památek bude vždy prohlubováno a rozšiřováno, takže by mohlo být svým způsobem osvobozující nemuset s předložením poznatků veřejnosti čekat mnohdy řadu let.

Zvláštní je také pevně ustálené vydělení „akademických“ soupisů od „státně památkářských“ evidencí. Přitom se za dnešních podmínek přímo nabízí pracovat v jednom „databázovém“ prostředí, s celou záplavou výhod, které by to přinášelo. Ale třeba i k tomu jednou dojde.

Z hlediska komentované prezentace je samozřejmě potřebné ocenit i představování odborných uměleckohistorických činností a prací na soupisech široké veřejnosti. Již před pár lety se do jisté míry obdobná výstavka konala ve vestibulu sídla AV ČR na Národní třídě v Praze.

Operativním zdrojem informací je nyní on-line dostupná publikace Akademické soupisy uměleckých památek.

čp. 356/I, Na Perštýně 12, Praha, Staré Město

Budova pražského pracoviště Na Perštýně 12 s pěknými výlohami, skoro se nabízejícími pro prezentaci památek a památkových odborností.

Zpřístupnění výstavky v oknech knihovny ÚDU AV ČR v Husově ulici na Starém Městě v Praze by možná mohlo inspirovat i jinde. Vlastně nedaleko. Na Perštýně 12 disponuje několika poněkud rozpačitě využívanými rozměrnými výlohami také NPÚ. Za pár dní (1.12.2014) tu dokonce otevře obnovené Infocentrum, kde bude možné nejen zakoupit publikace (nabídka mi ještě není detailně známá). Přímo by se nabízelo také zde zpřístupňovat různé zajímavosti z práce památkářů.

Ale zatím nezapomeňte odtud udělat těch pár kroků a zhlédnout výstavku o akademických soupisech.

2014/11/13 Posted by | evidence památek, výstava | 1 komentář

Budou na Wikipedii dokumentovány proměny a detaily památek?

Na webu i Facebooku soutěže Wiki miluje památky se v komentářích fotek dodávaných v letošní soutěži s potěšením konstatuje, že jsou účastníky poskytovány i snímky různých detailů a fotografie dokládající momentální stav památky, v souhrnu že tedy snímky mohou dokumentovat proměny památek.

Některé snímky zachycují památky, které jsou v žalostném stavu. Díky nim ovšem můžeme dokumentovat postupný vývoj stavu budov. Zdroj.

Z dokumentačního hlediska je vhodné zachytit i detaily a zákoutí budovy či areálu. Zdroj.

čp. 17/III, Valdštejnské náměstí 4, Malá Strana, Praha

Zábradlí s „mechanicky“ opakovanými prvky. Jednak může mít důležitost jejich opakování samotné (počet třeba měl symbolický význam), jednak mohou být původní kuželky střídány novějšími, atd.

V této souvislosti bude zajímavé sledovat, jaká se bude osvědčovat míra detailu, nakolik bude možné třeba zahrnovat i snímky detailů, které se na stavbě víceméně mechanicky opakují (i když toto opakování mohlo být promyšlenou součástí uměleckého působení – třeba kuželky v balustrádě barokního zábradlí). Využití fotek pro Wikipedii směřuje od počátku k dokumentování jednotlivých typových jevů pro ilustraci encyklopedických hesel. Postupně se ovšem např. u památek rozvinulo systematické zpracování, protože je jasné, že pro vysvětlení termínu zámek sice vystačíte s jednou fotkou třeba zámku (stavby) ve Versailles a jednoho zámku na dveřích (třeba v zámku ve Versailles), ale záhy samozřejmě zjistíte, že variant zámku je mnoho, a následně pak je nutné mít heslo pro každý zámek – stavbu. Ale proč ne i pro každý zámek na dveřích? Zejména pro dobu, než se začala jejich strojní výroba v masových sériích. Vzhledem k vývoji těchto „monografických“ hesel ovšem vidíme na Wikipedii různá improvizovaná řešení pro orientaci v materiálu. Standardní „Kategorie“ v mnoha případech nepomohou a jsou doplňovány jednoduchými stránkami se soupisy „podstránek“. Jsou vytvářeny navigační pomocné „drobečkové“ navigace a vynalézavé „prostorové“ navigace (sousední obce podle různých světových stran, sousední mosty na řece po a proti proudu řeky, vesnice na trase nějaké silnice apod.). Pokud se třeba budeme podrobněji věnovat oknům Valdštejnského paláce v Praze (a na hlavních palácových křídlech je skoro každé okno jedinečné), budeme muset nejspíše časem vyfotografovat všechna(?). A co kličky?

čp. 150/III, Valdštejnská 4, Praha, Malá Strana

Fotografie objektu za vhodných omítek může ukazovat na minulé proměny (šikmé osvětlení ukazuje zalomení fasády v místě někdejšího napojení dvou domů), ale poznatky je třeba kombinovat s dalšími zjištěními…

Další zajímavosti pak samozřejmě budou souviset s případnou snahou sledovat proměny památky – tedy ty proměny minulosti (renesanční, barokní či jiné přestavby), ale proměny realizované v naší době. Ty mohou také jít do jakéhokoliv detailu – zámek stavba je místo okrové natřen růžovou, zámek dveří je třeba rozebrán, vyčištěn a repasován.

…aby vzápětí bylo opět překryto omítkou. Bude toto zaznamenáno v nějaké pracovní dokumentaci, byť veřejně dostupné? Nebo to bude vše popsáno na Wikipedii – to už asi ne. Ale která míra podrobnosti pak bude zárukou přesnosti?

Samozřejmě jsem přesvědčen, že takovéto postupy je třeba do dokumentace a evidence památek zavést, i když je to (a asi vždycky bude) jen nejspíše nereálná meta. Ale je jasné, že může vyvolávat údiv snaha je provozovat na několika místech – možná tedy na Wikipedii, ale nepochybně také v evidencích NPÚ, pak v obecních kronikách, v dokumentaci regionálního muzea…

Předností fotek na Wikipedii tak především je zpřístupnění pod svobodnými licencemi, které umožní dokumentaci včlenit mezi informace z jiných zdrojů. Ale hledání cest k propojování dat by mělo už dnes být jedním z postupů při rozvoji techniky i obsahu nejen Wikipedie.

čp. 150/III, Valdštejnská 4, Praha, Malá Strana

…odhalení zdiva při sanaci degradovaných zasolených omítek se však ukáže další (asi starší) vjezdová brána v místě okna vpravo. Je tedy třeba zaevidovat poznatek o staré etapě, i o provedení výzkumu(?).

Když se ještě vrátím k ambici wikipedistů sledovat a dokumentovat proměny památek, zamrzí, že zřejmě není možné řadit fotky např. v kategorii pro nějakou památku či její detail chronologicky. Ani hesla památek k tomu nejsou zatím připravena – tedy aby bylo možné do hesla začít zapisovat změny památky či jiné související události. To by totiž podle mého znamenalo např. moci začít zapisovat aktuální události do hesla památky, aniž se trvalo na tom, že heslo musí mít jinak kompletní podobu (popis, dosavadní historii…). Zkusil jsem již něco takového, a bylo to smazáno. Tak budem vidět… (Testík např. ZDE.)

2014/09/22 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, evidence památek | , , , , | Napsat komentář

Cihly kam se podíváš – mohly by se k evidenci připojit i památky NPÚ?

Správci státních památek zaujatě pečují o historický odkaz včetně nespočetných uměleckých pokladů i řemeslných prvků historických staveb. Nicméně takové prvky jsou evidovány jen v utajených informačních systémech, takže je možné pouze v omezené míře je využívat ke srovnávacímu i jinému studiu (vědcům či studentům to v náležité míře umožňováno je po absolvování administrativních úkonů).

Zvláštní význam mají z výzkumných hledisek cihly. Nenápadný konstrukční (někdy v podobě tvarových prvků i dekorativní) stavební prvek, vyráběný navíc sériově a masově, je zjevně těžké nějak systematicky evidovat. Jsou takové pokusy, ale jejich hodnota je bohužel snižována izolovaným řešením, kdežto by byla potřebná spolupráce na jednom informačním systému. Nezbývá, než na výskyty cihel namátkově, ale co možná často upozorňovat a doufat, že takovou zprávu někdy někdo bude moci začlenit do dalších informací. Přitom je namístě informace publikovat (on-line to není problém, leda z hlediska vynaloženého času).

Z těchto hledisek lze cihly chápat téměř symbolicky, jako základ „konstrukce“ systému informací o elementech památek.

V souvislosti s průzkumy hradů, zámků a dalších památek ve správě NPÚ by bylo vhodné věnovat pozornost sbírkám stavebních aj. prvků uložených v jejich sbírkách – depozitářích, expozicích… Podnětem k tomu by mohl být letošní „mediální“ projekt „Kámen pohledem památkové péče„. V jeho souvislosti se pokoušíme získat spolupráci kastelánek a kastelánů i dalších aktivních kolegů pro vytvoření základního přehledu takových sbírek. Pracovně jim říkáme lapidária, protože to je celkem obecně srozumitelný termín, i když samozřejmě víme, že např. cihly by při přísném hodnocení nemohly být pod něj zahrnovány. (Případně můžete v komentáři navrhnout trefnější označení.)

Pro ilustraci letmá poznámka k našemu hradu nejcennějšímu – Karlštejnu.

V přízemí Velké věže je uloženo v lapidáriu také několik stavebních elementů z pálené hlíny. Kromě dlaždic jde např. u ukázky gotických střešních tašek glazovaných nebo s výzdobou raženými kolky.

Karlštejn (BE), hrad

V expozici (mimo běžný prohlídkový okruh) se nacházejí ukázky cihel (horní je pálená z hlíny, nápisem datovaná 1782/!/, spodní je spíše betonová nebo vápenopísková).

Karlštejn(BE), hrad

Cihly se na hradě užívaly od 14. století pro některé typy konstrukcí (zřejmě komínové průduchy, obezdívky ostění a špalet otvorů…). Při pozdně gotických přestavbách bylo v podobných případech užití cihel rovněž příznačné.

Karlštejn (BE), hrad, císařský palác, přízemí

Cihly se pak uplatňovaly jako materiál výplní či plent po celý novověk, samozřejmě i v době regotizace.

Karlštejn(BE), hrad

Vyzývám nyní ty, kdo zpracovávají evidence sbírek, ale i stavebně-historické, restaurátorské, operativní, monitorovací apod. průzkumy, aby zpřístupňovali (popsanou!) dokumentaci (nejen!) cihlových apod. prvků, byť i improvizovaně (blogy, scribd, issuu…), a přitom dle možností zdůrazňovali a opakovali požadavek na vytvoření oficiální centrální evidence prvků památek, do které by povinně přispívaly všechny státní (obecní apod.) instituce a jež by byla otevřená všem privátním dobrovolným přispěvatelům.

Věc souvisí i s tím, že v rámci „mediálního“ cyklu prezentací odborných témat z práce NPÚ jsou po loňském dřevě a letošním kameni podle mých informací pro příští rok proponovány právě CIHLY!

2014/04/13 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, standardy | , | 1 komentář

Strategický záměr Digitální vzdělávání/Touch your future a standardizace památkových dat

Zdroj.

Vládě je pro informaci předkládán materiál Strategický záměr „Digitální vzdělávání /Touch your future“ zpracovaný spolu s akademickou sférou působící v gesci MŠMT a se spolupracující vnější expertní sférou, a dále s orgány a složkami Ministerstva kultury ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR.

[…]

Spolupráce s Ministerstvem kultury ČR – strategický záměr navazuje na snahy MK o jednotnou digitalizační strategii, v odpovědi na výzvu Evropské komise z roku 2008, zaměřenou na digitalizaci kulturních obsahů („kulturního dědictví evropských národů“) a jejich sdílení, mj. ve společné Evropské digitální knihovně. Rozvojové jádro Českého vědomostního klastru, který nyní pod patronací MŠMT soustřeďuje aktivity akademické sféry v digitální agregaci vědomostních obsahů a jejich sdílení připravilo v r. 2009 – v kooperaci s Národní (digitální) knihovnou ČR – pro fondy národních kulturních institucí působících v gesci MK ČR (Národní knihovna, Národní galerie, Národní památkový ústav, Památník národního písemnictví, Národní filmový archiv, Národní muzeum, Národní technické muzeum ad.), jednotnou digitalizační koncepci „iFONTES“. Jejím cílem bylo standardizovat dosud dílčím a nejednotným způsobem prováděnou technickou digitalizaci a následnou informatizaci kulturních fondů, které v případě fondů MK ČR shrnují celý tezaurus národního kulturního dědictví. Hlavním cílem bylo sdílení těchto elektronických reprezentací, primárně pro účely vzdělávací a vědecké, zároveň s respektem k autorskému právu při jejich poskytování. Odtud je odvozen i princip agregace externích veřejných obsahů pro jejich multimediální poskytování ve vzdělávací sféře, jak ji razí základní funkcionalita systémového řešení ve strategickém záměru „Digitální vzdělávání/ Touch your future“. MK ČR zde přitom působí nejen jako poskytovatel digitalizovaného obsahu, ale i jako autonomní uživatel pořízených elektronických dat a reprezentací, např. pro evidenci a kvalitnější správu movitého i nemovitého kulturního dědictví, které je digitální reprezentací de facto konzervováno, dále např. pro prezentační účely apod. Příkladně tu lze užít kooperace MK ČR s regionální veřejnou správou, tj. s krajskými úřady, resp. s jejich odbory kultury, při sdílení a propagaci místní (lidové, zejména folklorní) kultury, a tím i rozvoji místních identit, v rámci celoživotního vzdělávání.

2014/01/14 Posted by | evidence památek | , , | Napsat komentář

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte