Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Přednáškový cyklus cestujících středočeských památkářů je rozhodně perspektivní jako platforma diskusí kolem rozdílných přístupů ke konzervaci památek, pro poznávání rozdílů či podobností našich památek s tím, co potřebujeme znát z míst, která podněcovala tvorbu celosvětově, ale také pro možnost srovnání dění v „uměleckých perifériích“ apod. Shetlandy a Orkneje na samém dalekém okraji Evropy hluboko v oceánu překvapí hlavně dávnověkými počátky lidské kultury i výborným stavem zachování části dávných staveb.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Milan Jančo si přednášku připravil skutečně skvěle. Věřme, že bude inspirovat i některé budoucí referenty. Celé pásmo bylo uspořádáno tak, jak výprava, které se účastnil, putovala krajinou a historickými lokalitami. Jednotlivá místa však byla představena vysoce srozumitelně – byla lokalizována v mapce, souhrnně charakterizována nad vypůjčenými leteckými snímky, načež byly jednotlivé prvky dokumentovány aktuálními snímky s ukázkami historických konstrukcí, ale i způsobů jejich prezentace na místě (informační panely, exponáty) a fyzické ochrany vykopávkami odhalených částí. Logicky pak následovaly i různé rekonstrukce polyfunkčních obřích věžových domů doby kamenné či průlet nad dějinami polykulturního sídliště, fungujícího několik tisíc let.

Přednáška Milan JANČO: Skotsko: ostrovy Shetlandy a Orkneje. Cestovatelský pondělek středočeských památkářů 10.4.2017

Přístupy obětavých referentů cestovatelského cyklu středočeských památkářů se samozřejmě velmi různí. Obrázky z cest mají svou zajímavost vždy, zejména, když se jedná o exotické končiny s „učebnicovými“ ukázkami starověkých památek nebo méně frekventované turistické destinace ve Skandinávii, přitom plné významných podnětů i pro naše památkové snažení (Skansen), apod.

Přístup Milana Janča nepochybně překonal dosavadní mety a může být etalonem podobných záslužných snah. Samozřejmě přichází i otázka pracnosti, dávky času, kterou může ten který vstřícný přednášející na přípravu vynaložit. Někteří přednášející rozloží po stolech různé turistické informační materiály, ale zatím většinou nevznikla možnost nad podněty obsáhleji diskutovat. Proto jsem např. navrhoval oslovit v některých případech více referentů k nějakému detailu, nakolik může být zajímavý mezinárodně a byl logicky sledován více cestovateli (plastová okna, fotovoltaika, tepelné izolace, drnování korun zdí), přitom by se ale v jediné přednášce mohl trochu ztratit.

Každopádně se lze leda těšit na pokračování svým způsobem průkopnického cyklu.

© Jan Sommer, 20170413

2017/04/13 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Staroboleslavský středověk v pohybu

Petr MACEK: O objevech v basilice sv. Václava ve Staré Boleslavi, přednáška v cyklu Středověk v pohybu, pořádaná Ústavem dějin umění AV ČR dne 28.3.2017.

Stará Boleslav (okres Praha-východ), kostel sv. Václava

Stav v roce 2008

Přednáška byla pozoruhodná z několika ohledů. Hned v úvodu Petr Macek upozornil na to, že hodlá v aktuálním stavu zkoumání, kdy na standardní nedestruktivní SHP baziliky sv. Václava začínají navazovat sondáže (vč. sledování sond vytvářených restaurátory), do jisté míry odborně riskovat tím, že vystoupí s některými teoriemi a názory, jež budou dalšími výzkumy snad potvrzeny, ale je třeba počítat i s nalezením odlišných vysvětlení některých anomálií, dosud literaturou opomíjených či líčených schématicky a pokaždé s jiným výsledkem. Připustil možnost kritiky či odmítnutí některých námětů a parafrázoval název cyklu „Středověk v pohybu“ s tím, že v pohybu se během dalších etap OPD ocitnou i jeho momentální hypotézy, a možná může i on sám urychleně opouštět přednáškovou místnost, kdyby jeho náměty či otázky měly ostřeji odmítavý ohlas.

Tomuto přístupu ovšem nelze vytknout nic, naopak je třeba jej vyzdvihnout. Už i proto, že tímto směrem pociťujeme rostoucí posuny v komunikaci odborné komunity. Archeologové, stavebně-historičtí průzkumníci i obětaví vlastníci či správci památek zejména na Facebooku stále intenzivněji otevřeně reportují o objevech či postupu oprav nějaké památky (něco z toho lze sledovat např. na FB stránce OPD). To podporuje diskusi, vyvolává kritiku a podněty. Tradiční přístup ovšem velí co možná informace nevydávat (tak k tomu dosud přistupují i složky PR institucí, poukazující někdy právem na riziko publikování unáhlených závěrů, nepřesností apod.) a závěrečný elaborát bez internetové „stopy“ předat do listinného archivu k potřebě případných seriózních přišedších zájemců. Protože ale mezitím bývají s poznatky co možná bombasticky seznámeni novináři a jejich prostřednictvím i nejširší veřejnost, dozvídají se často odborníci o podrobnějších výsledcích nejpozději – za rok či dva na nějaké konferenci, kde stejně zase nejsou přítomní všichni dotčení. Přitom by ale právě oni měli získávat přehled i jinak než v kuloárech (i když to je staletími prověřená celkem funkční metoda), protože při efektivním zpřístupňování informací by mohli přispět svými připomínkami, případně se spíše dostavit na místo pro lepší seznámení se situací apod. (samozřejmě by neměli ohrožovat tempo či bezpečnost stavebních a výzkumných prací).

Nejspíše právě specialisté OPD a SHP v NPÚ by měli být těmi, kdo testují možnosti operativního sdělování poznatků, ověřují jak reálnou užitečnost (pokud by to jen zdržovalo, nechť se tomu nadále věnují jen externisté), tak časové nároky. Ale i v případě nevelkého ohlasu je potřebné jít v tomto směru příkladem a přínosy či rizika ověřovat.

Petr Macek provedl posluchače celou stavbou a poukazoval na různé nesrovnalosti či odchylky od dosavadních hodnocení v literatuře (i když ta zdaleka nedošla k nějaké shodě). Upozorňoval na charakteristiky zdiv, potvrzující do značné míry závěry archeologických výzkumů závěrové části kostela (což kvitovala i komentovala v diskusi dr. Boháčová – ArÚ AV ČR). V omítkách již byly započaty bodové sondáže. Z těch mě zatím zaujalo poznání, že hrotité mezilodní arkády nebyly opatřeny profilací či kvádrovou armaturou, ale byly vyzděny z hrubého lomového kamene, jakož i sdělení, že západní hrany zbylých oblouků zdiva lodi „rotundy“ v severní lodi jsou přezděné z cihel, což posiluje pravděpodobnost hypotézy o rotundě (nikoliv podkovovité apsidě, jak navrhoval Mencl). Nicméně datování jednotlivých gotických i renesančních fází asi je třeba mít zatím za pracovní a očekávat upřesnění dalšími poznatky (zatím bych si alespoň jako variantu ponechal i názor na zařazení závěrové části baziliky: Stavební vývoj kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Pokus o diskusní příspěvek; Poznámka k průzkumům kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi).

Zajímavé náznaky historizujících motivů by mohly vést k pozoruhodným zjištěním ohledně vlivu úcty k patronu země a s ním spojovaným artefaktům, užívaným ve stavbě druhotně, či napodobovaným v pozdějších dobách.

Mnoho otázek stále souvisí s románskými kryptami a jejich možnými historizujícími korekcemi. Zatím jen naznačena byla existence rozsáhlých vynikajících renesančních nástěnných maleb v interiérech chrámu.

Věřme, že se podaří plánované systematické sledování průběhu stavebních prací, jak to konec konců plyne z metodiky OPD, ale ukázkové výsledky by mohly přispět i k obecnějšímu docenění těchto dokumentací a jejich akceptování na srovnatelné úrovni se záchrannými archeologickými výzkumy. Samozřejmou součástí „dodávky“ rekonstrukce památky by OPD měly být zejména tam, kde se „čerpají“ dotace.

Jedna z našich nejcennějších památek si o ukázkové přístupy k průzkumům důrazně říká. Je skvělé, že se toho ujímají přední odborníci, přičemž slibují během prací otevřené „kontrolní dny“ a „workshopy“ na místě. Výsledné vylepšené poznání by mohlo být i skvělou reklamou pro OPD.

Text a foto © Jan Sommer, 20170329

2017/03/29 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Snad nebudou časem nadávat (ne všechny současné metody statické sanace historických budov se osvědčí)

Statické narušení historických staveb většinou vyplývá z nerovnoměrných pohybů podloží. Napohled zanedbatelné vychýlení v úrovni základů nejednou vede k několikacentimetrovým prasklinám zdiva ve vyšších podlažích. Nerovnoměrné posuny je velmi nesnadné zcela odstranit, takže je mnohdy třeba stavby s odstupem desítek či stovek let vyztužovat. To někdy vyžaduje velmi podstatné zásahy, nejednou i demolici a rekonstrukci rozsáhlých úseků konstrukcí.

Velice důležité je co možná včasné odstraňování příčin závad, ale také opravy vznikajících škod již v zárodku, aby se zachránilo co nejvíce „původní“ substance památky.

V posledních asi 25 letech se k „citlivému“ sanování drobnějších poruch bez vynucování drastických betonářských zásahů (např. devastujících torkretů na rubech kleneb či na mostních konstrukcích) s oblibou užívá „systém helifix“. Do drážek vyříznutých „rozbrušovačkou“ v povrchu zdi či klenby (na rubu i líci) jsou vloženy nerezové struny s povrchem opatřeným plastickým „závitem“, který po zalití drážky tmelem dokonale propojí tuto kovovou sponu s okolní konstrukcí. Pro posílení účinku se strun vkládá někdy značný počet, jak to bylo odborně vypočteno.

mm160514-sanace-160510-DSC3773

„Zářez“ do památky se jeví relativně nevelký (ve srovnání s někdy 10 cm širokou nepravidelně zející prasklinou zdiva), a to tím spíše, že si „zřejmě“ zaručujeme zamezení budoucím škodám.

Někdy se ale zdá, že zaháníme otázky, co se bude dít, jestli budou pohyby podloží či částí stavby samotné pokračovat. Může vytvořená „náplast“ s obětovanou povrchovou vrstvou nařezané zjizvené konstrukce tyto pohyby nějak zastavit? Většinou sice současně přikročíme i k vyztužení základů, sepnutí celé stavby táhly v patrech apod. Ale i v případě zpomalení deformací se za stavby nestane kompaktní skořepina a dříve či později budou pohyby pokračovat. Co se stane v okolí našich vyztužení strunami v drážkách? Odtrhnou se struny od tmelu? (Jsou nerezové, tak to nelze vyloučit.) Oddělí se tmel od drážky? (To asi není příliš pravděpodobné.) Povolí historická konstrukce a v místech penetrovaného tmelu se roztrhne? Odtrhne se ve větším rozsahu celý „strup“ na povrchu protkaný drážkami?

8390678134_1e556148ab_b[1]

Situace bude nejspíše místo od místa jiná. Ale vzhledem k letitosti starších úprav je již možné, že existují varující zkušenosti. Věřme, že se z nich vychází při návrhu nových oprav.

2016/05/14 Posted by | opravy památek, Uncategorized | | Napsat komentář

Architektura doby lucemburské a veleslavný jubilejní rok Karla IV.

Svým způsobem legendou se stala aspoň v úzkých odborných kruzích specialistů na historii gotické architektury kniha Václava Mencla Česká architektura doby lucemburské. Vyšla v roce 1948 jako výsledek snahy rehabilitovat a zdůraznit český podíl na vývoji vrcholně gotické a předhusitské architektury, který byl „logicky“ popírán německými badateli a opomíjen z pohledu francouzské či anglické perspektivy. Menclovi se podařilo bohatým jazykovým stylem „rozklenout“ fascinující příběh senzitivního, prostorového či světelného „rozměru“, kterým bylo obdařeno jinak přísnými pravidly svázané gotické tvarosloví. V tomto rozmělnění „klasicky“ katedrálních „kánonů“ dokonce vystopoval katalyzátory formálních rozehrání architektonických článků potřebné pro zrození pozdní gotiky. (Ta pak nikoliv náhodou dosáhla jednoho z vrcholů ve Vladislavském sálu v Praze.)

Kostel sv. Víta, jižní předsíň

Jižní předsíň chrámu sv. Víta v Praze.

Ale vraťme se k dnešku…

Připomíná se nám – s vehemencí, s jakou jsme se ještě u historických témat nesetkali, – význam doby lucemburské pro naše země. Slyšíme o jídle, intimitě, slavnostech, symbolice, příbězích… Stranou nezůstávají umělecká díla, protože přeci jenom, co jiného ukazovat. Někam jsou za draho převáženy kamiony exponátů, což, věřme, povede k nalezení nějakých dosud netušených souvislostí. Samozřejmě nelze upřít milovníkům umění to potěšení zhlédnout originály prostě pro svou radost.

Z veleširoké nabídky pro projevení sounáležitosti s otcem vlasti pak následují až po videomappingy např. specializované výstavky plastových panelů, zaměřené na regionální či tématicky specializované výběry. Zde se nám již nejednou objeví i architektura.

Zatím zřejmě nebyl avizován nějaký nový syntetický pohled na architekturu doby Karlovy i celé doby lucemburské, spolu s jistě potřebným zasazením do širších souvislostí. Jak to ostatně velkoryse provedl i Mencl. Tehdy mu byl vskutku skvělým partnerem Dobroslav Líbal se svou Gotickou architekturou v Čechách a na Moravě. Líbal se pak ještě k celé předhusitské architektuře vrátil v Katalogu gotické architektury v České republice do husitských válek, kde vypracoval hutné popisné charakteristiky staveb ve snaze poskytnout oporu dalšímu srovnávacímu bádání.

Dnes bychom ovšem měli využít pokročilých informačních technologií (jejich potenciálu si byl ostatně i Líbal velmi záhy vědom a do jejich prostředí obratně vstoupil s rozsáhlým přehledem hodnot našeho památkového fondu, dnes ovšem asi odpočívajícím v několika výtiscích na regálech institucí). Tj. např. začít u katalogu, nejspíše vycházejícího z Památkového katalogu; ten však zřejmě zatím neumožňuje snadné vytváření tématického výběru ani propojení s nějakými daty sbíranými v jiném systému. Každopádně je zřejmé, že by věci prospělo otevřené týmové prostředí. K tomu však zřejmě širší naladění dosud nenastalo.

Potřebnost takového „projektu“ vyplývá nejen z obecného vývoje přístupů k památkám, ale i z toho, že řada památek byla během let podrobena podrobným průzkumům, jež tu více, jinde méně korigovaly naše odborná hodnocení, předatovaly dobu výstavby památek, zpřesnily znalosti slohových souvislostí apod. Jistěže by taková práce vyžadovala nějaký ten rok. Možná se něco takového třeba i právě dokončuje a naším úkolem je jen se těšit na výsledek. Ale protože vše nasvědčuje tomu, že stejně bude poznání stále upřesňováno, nebylo by určitě na škodu takové otevřené „prostředí“ pro sdílení upřesňovaného povědomí iniciovat kdykoliv.

Samozřejmě vždy s vědomím, že je správné každý takový výběr budovat jako „výpis“ z komplexního systému, který ale při své otevřenosti bude schopen strpět jakoukoliv neúplnost, postupné vytváření. Vzorem v tom je zejména fungování Wikipedie.

Tak třeba bychom vůbec netratili, kdyby se taková spolupráce začínala rodit. Nebyl by to špatný narozeninový počinek… A možná i odpověď na Menclovu výzvu…

cp20160514-kolin-kl

Kolín, jižní strana závěru kostela sv. Bartoloměje.

2016/05/14 Posted by | participace, Uncategorized | , , | 1 komentář

Světecké sloupy v Plzeňském kraji

np160114-nejedly-sloupy-zc-DSC1835

Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji (okresy Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov), eds.: Viktor KOVAŘÍK, Vratislav NEJEDLÝ
Autoři: Kateřina ADAMCOVÁ, Zdenka GLÁSEROVÁ LEBEDOVÁ, Viktor KOVAŘÍK, Vratislav NEJEDLÝ, Pavel ZAHRADNÍK
Vyd.: Národní památkový ústav, Praha 2015
880 stran
MDT: 725.942 * 730 * (437.317)
ISBN 978-80-7480-046-7

Tým vedený již řadu let dr. Vratislavem Nejedlým stojí již za pozornost jaksi sám o sobě… Jen minimálně obměňovaná sestava již roky s neuvěřitelnou vytrvalostí sestavuje a připravuje k vydání podrobné katalogy specifického druhu památek, tak příznačného pro české prostředí, pro náměstí, návsi, krajinné dominanty, ale i lesní zákoutí. Ukázková systematičnost a důraz na sledování osudů těchto památek, jejich proměn, chátrání či ničení, ale samozřejmě také oprav činí z edice mimořádně specifický záznam „stavu“ a jeho příčin, jaký jiné druhy památek vlastně vůbec nemají. Podobné informace lze sice dohledávat v archivech, ale popravdě, jak často jsou tam asi hledány… Souhrnně se jedná kromě pozoruhodné nabídky pro specializované studijní výpravy do terénu o jakýsi dokumentační pomník. Pomníkům z kamene či kovu podobný v tom, že mnoho lidí může mít potíž s pochopením smyslu takového počinu. Nepochybně však jde také o pomník autorské vytrvalosti, svědomitého rozvržení práce, ale také memento pro ostatní sféry památkové péče – vyvolávající otázky, zda také jejich zájmová sféra nezasluhuje nějak podobně zpracovat.

Je pravdou, že publikační činnost NPÚ se v posledních několika letech zmnohonásobila. Památková instituce už zdaleka nenechává zájemce o památky bloudit krajinou a památkovými oblastmi či objekty bez informací. Samozřejmě ještě mnoho zbývá, ale současný rozvoj a kvalita publikací nabízí jen slibné vyhlídky.

Nicméně při pohledu na takovou publikaci, kde jednotlivé monografie památek končí popisem aktuálního stavu i rizik pro budoucnost, lze těžko odhánět myšlenky také na to, že při dnešních možnostech internetu by mohla existovat ke každé památce i aktualizovatelná verze dostupná na webu, umožňující sbírat aktualizace o stavu památky z památkového monitoringu, jakož i nově získané historické poznatky či vyobrazení. Možná by se to dalo uvážit v rámci elektronického Památkového katalogu nebo pod.

Nicméně nezbývá, než se poklonit papírovému pomníku vytištěnému z úcty k starým sochařským památkám a pro jejich šance na zachování, ale jistě motivujícího i další zájemce o poznávání a dokumentaci památek (nedávno se tu zmiňoval slovenský svazek soupisu světeckých sloupů…).

Pro zájemce malé prolistování…

2016/01/14 Posted by | publikační činnost, recenze, Soupis(y) památek, Uncategorized | | Napsat komentář

Tři průvodce architekturou měst (Plzeň, Brno, České Budějovice)

V posledních dnech se objevily tři publikace představující architektonický památkový fond tří velkých měst. Vidíme, že tento typ publikací, poskytujících utříděný přehled, má stále pro zájemce o památky velké kouzlo. Nepochybně jim poskytuje zvláště solidní oporu pro poznávání souvislostí doplňované při vlastních vycházkách. Pro odborníky jsou shromážděné dokumentace vždy cennou pomůckou pro srovnávací studium apod.

Městské domy historického jádra Plzně jsou prezentovány kompletně. Stručné historie jsou ilustrovány zčásti drobnými identifikačními snímky. Doplněny jsou různé peripetie z minulosti města, ale „vrstevnatost“ historického města dokládají také vybrané ukázky historických nálezů.

Primárně architektuře se věnuje „typický“ architektonický průvodce Brnem zaměřený na meziválečnou architekturu. Hesla jsou podrobná, doplněná drobnými plánky, solidně reprodukovanými, u nichž ve většině zaujme ne zcela běžné zařazení půdorysu přízemí i typického patra.

Architektura Českých Budějovic je představena v celém historickém vývoji na výběru cca 70 staveb.

Publikace byly prolistovány s laskavým svolením Knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí.

2016/01/07 Posted by | architektura, evidence památek, publikace, recenze, Uncategorized | | Napsat komentář

PF 2016!

Přeji zdar Vašim záměrům a abyste se neztratili ani v šedi (či hnědi) a spletitostech, co Vám třeba život nachystá…

PF 2016. Ať se nikdy neztratíte...

2016/01/01 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Archeologie a média, média o archeologii (přednáška u pražských archeologů NPÚ)

V rámci přednáškového cyklu k připomenutí jubilejního 50. roku existence pražského střediska památkové archeologie se pořadatelé logicky dotýkali také jiných témat, než je úzce vymezená problematika jednotlivých výzkumů a zpracování jejich výsledků. Jedním z témat, které je stále spíše přehlíženo, je způsob prezentování průběhu i výsledků výzkumů, ačkoliv to mívá vliv jak na průběh výzkumu, tak i na způsob, jakým jej vnímá nejen veřejnost, ale také vlastníci památek či další aktéři, jak snášejí zdržování stavby a zvyšování nákladů, jak energicky příslušná omezení prosazuje či zastává politická a legislativní garnitura. Téma je zajímavé pro památkovou péči a příbuzné disciplíny obecněji, protože podobně média působí i na stavební opravy a s nimi související výzkumnou činnost, na restaurátorské práce (omítky, fresky, sochy…) apod. Přitom je zřejmé, že je třeba takových situací využívat k předávání informací veřejnosti, k objasňování historických souvislostí a získávání zájmu o osud historických svědectví; ve finále pak i pro ochranářské priority prosazované památkáři.

V zásadě tedy jde o téma bytostně významné pro celou památkovou sféru. Návštěvníků na přednášku ovšem nedorazilo mnoho, protože asi přeci jenom předpokládali akademickou debatu, namísto záživnějšího předvádění výsledků výzkumů. Nicméně přítomní ani v tomto směru nebyli nijak ochuzeni.

Přednášející Robert Oppelt a Jaroslav Podliska totiž ukazovali souvislosti mediální prezentace archeologických výzkumů na několika konkrétních příkladech a zamýšleli se nad příčinami rozdílných mediálních ohlasů, mnohdy neadekvátních či protichůdných významu získaných poznatků.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Úvodem Jaroslav Podliska nastínil základní šíři typologie (mas)médií od seriózních magazínů po bulvár a billboard, od tiskovin přes televizi k internetovým diskusím – od fundovaných (prezentace vědeckých článků na akademických serverech) po amatérské (často nejaktivnější)… Škálu přístupů v masmédiích ilustroval na výběru nadpisů novinových článků (řada lidí stejně více z této oblasti číst nebude, leda omylem, což může být vlastně pozitivní důsledek nesmyslného a bombastického nadpisu). Vše je přitom charakterizováno nevyhnutelností přispívat k prodejnosti titulu, neboť jinak nemá článek šanci, protože by ekonomicky ohrožoval vydavatele. Ale proto, že se ví, že přeci jenom část lidí památky zajímají, objevují se i nadpisy vyzdvihující význam objevu, ale přeci jenom dominují ty, které poukazují na to, že archeologové zdržují stavební práce a připravují investora o výnos.

(Nebyly připomenuty např. informační cedule na ohradách kolem výzkumů, v řadě zemí velmi časté a fundovaně koncipované.)

V tom smyslu reagoval také Robert Oppelt, který celkem resignovaně konstatoval, že novináři z logiky věci nezbývá nic jiného, nežli upoutat pozornost čtenáře.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Oba přednášející se pak podělili o stručný rozbor tří význačnějších akcí, jež v posledních letech „hýbaly“ pražskými médii. V případě významných nálezů, dokládajících podobu jedinečné kaple Božího Těla, stávající po několik staletí v centru Karlova náměstí, si média všímala hlavně tahanic o budoucí podobu náměstí (silné hlasy proti záměrům kácení stromů) a zejména o nápad střed náměstí zklidnit tím, že se právě v jeho středu, v místě bývalé kaple, vytvoří rozsáhlý suterénní prostor). Nicméně se z prostředků města provedly archeologické sondy, jež přispěly k tomu, že se od nákladného záměru zatím upustilo. Samotná archeologie však média příliš nezaujala. (Výsledky výzkumu.)

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Jinak tomu bylo v případech průzkumu hrobu Tycha Brahe v Týnském chrámu a hledání místa posledního odpočinku Svaté Anežky České. Ostatky dánského astronoma za zcela mimořádného ohlasu a zájmu médií ovšem zkoumaly vědecké týmy na základě podnětu z Dánska, přičemž byly fyzické zásahy omezeny na naprosté minimum. Vědomosti se podařilo podstatně doplnit i v důsledku precizní předběžné přípravy. Zájem médií je přitom podporován v podobných případech tím, že se jedná o významnou osobnost, v daném případě všem známou díky školní výuce a historickým filmům.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Hledání ostatků Svaté Anežky byl trochu jiný případ, protože média se začala zajímat o nedostatečně podložené vize o místě hrobu. K potvrzení místa v presbyteriu kostela sv. Haštala na Starém Městě měl sloužit vlastně neověřený geofyzikální přístroj a domněnky vycházející z mýtů, jelikož historické zprávy o konečném místě pohřbu světice se nezachovaly. Pozice odborníků byla tentokráte taková, že svolili k provedení minimálního výzkumného sondování s cílem pokud možno v zárodku doložit, že v těchto místech domnělý hrob světice není, a tím zabránit snahám po rozsáhlých výkopech. Tato taktika se ukázala být vcelku správná. Mediální ohlas byl ovšem opět impozantní, ale, jak upozornil R. Oppelt, tentokráte se jednalo především o replikování zpráv ČTK s obměňováním nadpisů…

Jaroslav Podliska pak shrnul, že spolupráce s médii je pro památkovou péči i archeologii důležitá. Je zásadní podmínkou pro získávání respektu k hodnotám nálezů a je klíčová i pro nutné vysvětlování snah odborníků terén pokud možno ani nezkoumat, spíše tlumit aktivity ničící archeologické situace, protože jejich uchovávání po co nejdelší dobu je v historickém prostředí klíčově významné (a právě vysvětlování tohoto významu a přístupu není snadné). V historických městech se odehrávala v minulosti široká škála aktivit, o kterých nemáme často jiné informace, než ty, které poskytne archeologie. Pečlivost a komplexnost zpracování výzkumů vyžaduje ovšem značné kapacity i náklady.

V diskusi zazněly dotazy na metody spolupráce s novináři (jak se novináři k informacím o probíhajícím výzkumu dostávají). Zmíněny logicky byly i různé internetové aktivity – zde nacházejí místo i veřejně dostupné vědecké články (i to je výhoda, protože široká veřejnost by o ně jinak ani náhodou nemohla zavadit), ale i odborníkům by mohly stát za zájem velmi aktivní skupiny na sociálních sítích (lze vidět, že nejednou v těchto místech do debat zasahují i přední vědci; i když je pravdou, že zpravidla dlouho nevydrží a po několika fundovaných příspěvcích se vrátí k seriózní práci, když zjistí, že některé vytrvalé diskutéry nemají šanci přesvědčit o ničem…). Tazatelé se dotkli i nedostatečného využívání internetu ze strany institucí, protože touto cestou by odborníci mohli podávat věcně přesné informace, i když přizpůsobené „nevědeckému“ okruhu čtenářů. Zde se však naráží na dva problémy – jednak mají odborníci k těmto aktivitám zpravidla kalkulován nulový čas, jednak se může jednat o souvislosti s probíhajícími rozpory odborných institucí i výkonných orgánů s investory či projektanty. Pak nastává situace, kdy je často nutné, aby zprávy médiím předávala pověřená osoba v podobě tiskového mluvčí a nekoordinované výroky či pracovní úvahy vědců, často diskusního rázu v době před vyhodnocením konečných výsledků výzkumu, by objektivně mohly nepříznivě ovlivnit odborně-administrativní procedury v neprospěch památkové ochrany.

Nicméně toto vědomí závažnosti mediálního působení památkové péče by zřejmě mělo být podnětem hlouběji se otázkami poskytování kvalitních informací upravených pro širokou veřejnost zabývat. Asi s výsledkem vytvářet tomu i kapacitní podmínky. V současné době je však nad síly odborného týmu pražských archeologů průběžně aktualizovat vlastní web pracoviště, do značné míry unikátní popularizační platformu. S podobnými problémy se potýká i Archeologický ústav AV ČR (kde se ovšem také daleko více zaměřují na vědecké zpracování, a tiskové konference a zprávy o výzkumech připraví většinou až v situacích, kdy už není možné se tomu vyhýbat – např. tunel Blanka).

Zdá se tedy, že možnost podávat i věcně přesné informace, a to i v případech, jež nejsou „prodejné“ pro masová média, tu existuje a čeká na své využití. Jistě by došla ohlasu u postupně nepochybně rostoucího počtu vážnějších zájemců o systematický přísun informací z oblasti archeologie, nezávislý na ekonomických představách a plánech vydavatelů masmédií. Potřeba součinnosti odborníků s lidmi respektujícími pravidla mediálního sdílení je rovněž nevyhnutelná. Do konvolutu takových cest informování veřejnosti by pak mohly zapadnout i často opomíjené informační panely na ohradách kolem zkoumaných ploch, zmíněné výše…

Z oblasti internetu nelze ještě nezmínit Zápisníček brněnské archeologické výzkumné společnosti Archaia, dokonce nominovaný na ocenění v prvním ročníku Ceny NPÚ Patrimonium pro futuro. V takovém nějakém smyslu by bylo logické očekávat reportování o výzkumech i od vědeckých institucí.

Nicméně prezentační aktivity nejsou součástí běžného kontraktu na výzkum, což je v zásadě systémový nedostatek (v principu se počítá s komplexním odborným zpracováním nálezů a vytvořením výzkumné zprávy; ve vybraných případech je významné téma rozpracováno v publikované vědecké studii). Nejsou tedy zahrnuty výdaje na informační panely, zpracovávání průběžných sdělení pro širší veřejnost, dny otevřených sond… Přitom ale v případech akcí dotovaných z evropských prostředků je publicita vyžadována a obvykle realizována. Jsou vydávány podrobné tiskové zprávy, organizovány tiskové konference, ale nejednou vydány také důkladné vědecké sborníky. Bývají vytvářeny i weby, ale tam většinou není začlenění odborných vyjádření příliš hojné. Nicméně tu lze hledat podněty i pro začlenění prezentačních úkolů do běžných výzkumů (tak by tomu ale pokud možno systémově mělo být i u jiných typů výzkumů či památkových zásahů – stavebních výzkumů a oprav, restaurátorských prací apod.).

Věřme, že fundovaná vyjádření odborníků v průběhu výzkumných a památkových akcí si přeci jenom polepší a získají více prostoru např. na webu NPÚ. Ideální by zřejmě bylo nějaké reportování např. formou blogu. Asi by bylo důležité volit takovou formu, která umožní propojení příspěvků v informačním systému tak, že budu viditelné i u informací o objektu v Památkovém katalogu apod.

Bylo by možné také pro tuto důležitou součást odborné činnosti památkové péče, nakolik zřejmě nelze pochybovat o tom, že interpretace hodnot památek do této sféry patří a svěřena by měla být znalcům, vytvářet prostor pro nějakou systematickou produkci?

Zřejmě by tomu tak mělo být. Pak by ale zřejmě i odborní pracovníci měli být schopní veřejně věcná sdělení z praxe ochrany památek podat. Měli by mít časovou kapacitu k tomu, aby je mohli seriózně připravit. Včetně prostoru k tomu, aby se koordinovali s pracovníky PR (a v nějaké míře se podřizovali jejich představám pro konkrétní situaci).

Možná by nebylo od věci pokusit se navrhnout osnovu metodického vodítka pro základní veřejnou prezentaci a interpretaci archeologického výzkumu (případě využitelnou i mimo archeologii).

Ze zkušeností vyplývá, že větší či menší část veřejnosti stojí o informace o průběhu i výsledcích archeologického výzkumu. Typicky se jedná o osoby přímo ovlivněné (omezené) průběhem výzkumu, o lidi, kteří v okolí zkoumaného místa bydlí či pracují, nebo k němu mají jakkoliv jinak motivovaný osobně pociťovaný vztah. Dále se často okolnosti výzkumu dotýkají lidí, kteří mají pocit či znalost, že výkopy byly vyvolány velikášskými sobeckými záměry investora, že povolení stavby nebylo řádně odůvodněno, že případná kulturní ztráta není vyvážená kvalitou nové stavby (z hlediska funkce i vzhledu) či že k odstranění archeologického dědictví nemělo dojít v žádném případě.

Lze tedy předpokládat, že systematicky předkládané informace by došly využití a zájmu.

Po celou dobu příprav výzkumu, v jeho průběhu i v době vyhodnocování výsledků je třeba pamatovat na sběr informací, dokumentace a hodnocení (hypotéz) pro vytváření více či méně stručných sdělení srozumitelných pro širší kulturní veřejnost.

Preferovanou formou by v nynější době mohl být blog, ideálně zakomponovaný či jinak propojený se základním webem NPÚ, ale vhodně také s integrovaným informačním systémem památkové péče (integrovaným tak, že zprávy o opravách či výzkumech památky budou dohledatelné i z databázového záznamu o památce).

Model operativního reportování možná lze hledat na některých stránkách na Facebooku. Příkladem za jiné může být stránka nedávno zahájené několikaleté opravy věže Jakobínky na hradu Rožmberk.

Dle možností podporovat možnosti zapojení zájemců o informace. Umožnit kladení otázek.

Podobně umožňovat i veřejně viditelnou odbornou diskusi, která by mohla veřejnosti objasňovat některé detailní problémy obnovy památek, historického bádání apod.

Dle odborného vyhodnocení i předpokládané obecnější „poptávky“ je vhodné zamýšlet se nad dalšími typy osvěty. Významné nálezy lze např. prezentovat na malé výstavce s vysvětlením významu předmětů či zjištění. K tomu by bylo vhodné disponovat určitým „rozpočtovým“ nástrojem, umožňujícím „neplánovitě“ reagovat na právě získané poznatky a obecenstvu je nějak tlumočit.

Podotkněme ještě, že schopnost předat srozumitelně informace o získávaných poznatcích není dosud zahrnuta mezi požadavky na odbornou způsobilost při vyhledávání nových pracovníků památkových institucí. Komunikací s veřejností jsou pověřováni specialisté pro styk s veřejností, jejichž marketingové počínání vede např. při výběru prezentovaných akcí či objevů k preferenci toho, co očekávají novináři jako podporu prodejnosti. To však nemusí být vůbec na škodu, protože je možné, že se tím postupně připravuje prostor i pro prezentaci odborně fundovaných informací, byť samozřejmě korigovaných s ohledem na potřebu široké srozumitelnosti.

Je třeba brát v potaz i to, že archeologie požívá zvláštní výsady mezi ostatními historickými metodami, protože o ní jednak jsou všichni informováni již v dějepisu na základních školách, jednak se honosí autentickým a nefalšovaným objevitelstvím. Přináší zcela nové artefakty, které mohou změnit pohled na význam nějakého místa, „přepisovat dějiny“, a to jaksi „v přímém přenosu“. Něco takového se sice může udát i v archivu, ale přeci jenom tušíme, že objevení neznámé listiny svědčí také o tom, že dosud nebylo hodnocení archiválie správné, někde se na ni zapomnělo apod. Nicméně právě proto by bylo vhodné předkládat veřejnosti různé poznatky o kulturním dědictví co nejvíce komplexně. Právě archeologie se svým nejvíce rozvinutým komplexním systémem kooperace různých analytických metod je k tomu velmi solidním základem. Systémové plánování prezentačních kapacit je ovšem velmi potřebné.

2015/12/14 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

OPD a Timelina na Facebooku jako možný vzor pro monitoring památek

Při drobném marginálním srovnávacím testu různých způsobů prezentace „památkové operativy“ byla data vkládána také na facebookovou stránku dané památky. Srovnávacím základem byla stránka na blogu, protože ta umožňuje podobně operativní aktualizace prakticky synchronně se sběrem dat. Blog (či jiný typ stránky, kdyby ji bylo možné podobně operativně obsluhovat) má určité výhody v možnostech kategorizace/tagování, které by mohlo umožnit vyčlenění dokumentů souvisejících s danou „akcí“, což je pro posuzování a interpretaci poznatků důležité. Umožňuje i komentování, v jehož rostoucí důležitost v budoucnu je proč věřit. Užití hashtagů umožňuje i Facebook, ale zkušenosti zatím nepřesvědčují, že je zobrazení příslušného výběru kompletní a spolehlivé.

Postupně vytvářená stránka na blogu umožňuje následně (po případném doplnění) vytvořit finální elaborát a „petrifikovat“ jej ve formátu PDF a v podobě výtisku. (Totéž by umožňovala postupně aktualizovaná stránka produkovaná na stránce typu wiki, s kompletní archivací verzí stránky; ve srovnání s blogy je ovšem na stránkách editovaných pomocí SW MediaWiki většinou složitější správa ilustračního doprovodu.)

Postování na Facebooku je ovšem nejvíce otevřené (samozřejmě s tou licencí, že velká část relevantních odborníků s ním vůbec nezachází, takže nemá tušení, že tam případně cokoliv provádíme). Příspěvky je možné aktualizovat, přičemž verze lze zpětně zhlédnout (to je, jak už opakovaně připomínáme, pro historické zkoumání velmi důležité). Pozice postů na timelině ovšem může vést k nepřehlednosti, pokud by souběžně přicházelo více příspěvků k různým tématům. V tomto případě by mohly pomáhat fotogalerie, ale jejich propojení s timelinou není vždy plně ovladatelné (leda snad opakovaným sdílením či sdílením právě přidaných obrázků).

Nicméně je FB asi bezkonkurenční z hlediska „sociálních“ nástrojů, tedy přidávání komentářů, obrázků, odkazů apod. od dalších uživatelů (kteří pak získávají informace o případných dalších reakcích). K efektivnímu dalšímu využití může napomáhat existence dostupné adresy jednoho každého příspěvku.

To jsou tedy přednosti, které stojí za zohlednění při hledání ideální možnosti operativního zpřístupňování operativně sbíraných poznatků a dokumentací, ovšem střádaných v souladu s platným nařízením aspoň v podmínkách NPÚ na jednom místě (MIS). Je jasné, že v řadě případů bude vždy z organizačních a odborných důvodů vhodné zpracovat komplexní zprávu bez průběžného veřejného nakukování. Nicméně často závažnost informací přesahuje specializovaný rámec zkušeností angažovaného týmu či jednotlivce. V neposlední řadě je to významné i z hlediska vzdělávání a „památkového marketingu“ – zdůrazňování významu práce této instituce a ochrany památkových hodnot vůbec. Jistě se najde určitá skupina lidí, kteří stojí o systematičtější zpravodajství o dění v památkové péči, než je to, co po nějaké selekci „priorit“ nabízejí noviny, rádia, televize a zpravodajské weby.

Nakonec o tom může svědčit už i to, že mnohdy se masmédia sama pídí po aktuálních sděleních o objevech a opravách. Kdyby nevěděla, že tyto články mají pozitivní dopad na prodejnost pestřejšího obsahu, zřejmě by to nedělala (i když si jistě musíme a dovedeme představit i existenci redaktorů, podporujících památková témata z vlastního přesvědčení).

Součástí komplexního operativního sběru informací o dění v terénu by tak mohla být i tvorba výběru odborně fundovaně komentovaného, prostředkujícího věcně korektní sdělení, mezi nimiž nebudou chybět i ta, která by se v masmédiích „neuživila“.

K tématu je otevřena dočasná diskuse na AE.

2015/12/06 Posted by | OA, památky v médiích, prezentace, Uncategorized | , , , | Napsat komentář

Klíčové kličkování

Když byly zmíněny rejstříky, můžeme krátce i ke klíčovým slovům, také velmi osobitému žánru řady oblastí odborné literatury…

Za roky zpět si můžeme všimnout, že v odborné literatuře se postupně prosazovaly anotace v úvodu článku, zpravidla hned pod nadpisem. Je to skvělá pomůcka pro čtenáře, který se neshání po literární či filosofické stránce daného pojednání, ale potřebuje bez velkého vynaložení času zjistit, jestli je pro něj skutečně podstatné louskat celý článek. Řada autorů vždy dávala najevo odpor k tomuto překotnému přístupu a žila v přesvědčení, že je potřeba, aby se čtenář seznámil s každým jejich slůvkem. Podporovala to i řada redaktorů. Význam klíčových slov se mi zdál zcela zřejmý, a přitom, kdo nechtěl znát rozuzlení předem, mohl anotaci přeskočit. Přes dlouhý boj a přesvědčování se začaly anotace v naší památkářské literatuře objevovat až po, tedy nakonec moudrém, rozhodnutí kdesi nahoře, že za výzkumné výstupy se budou považovat jen stati s anotacemi.

Odborníci, kterým mělo být od začátku jako prvním jasné, že anotace mohou něco přinést, je tedy se skřípěním zubů začali poskytovat.

Dobrá. Ale následovaly další přínosné pokyny. Bylo rozhodnuto, že atributem vědeckého či výzkumného článku se stanou klíčová slova. Tak, jako nebylo moc jasné a metodicky ustanovené, jak má znít anotace, přišly zajímavé improvizace také u klíčových slov. Je zřejmé, že není možné klíčová slova úplně sjednotit. Není také možné ke každému článku vytvořit jejich zcela kompletní sadu, takovou, na jaké by se shodli všichni zainteresovaní uživatelé článku a která by postihla všechny drobnosti v textu či obrazové dokumentaci. Rovněž klíčová slova v tištěných publikacích nemají tu závažnost, co např. tagy či kategorie u elektronických publikací, foto- či plánoarchivů apod.

Nicméně zatím jsou klíčová slova v památkářské literatuře spíše ojedinělá. Možná proto není od věci si kolem nich již nyní položit pár otázek.

Standardizace v papírové verzi se nezdá mít velký smysl. Jde spíše o jakési pomocné vodítko listujícího čtenáře, aby si trochu přiblížil, co se případně dá z článku zjistit. Jakmile je však zpřístupněna elektronická verze, již by bylo vhodné volit taková slova, u kterých lze předpokládat, že je budou volit zájemci o téma při vyhledávání.

Jakási libovůle svědčí asi nejspíše o všeobecné nejistotě a ověřování, jak vůbec klíčová slova vytvářet (roli může hrát i „mentorování“ autorů, kteří jsou přesvědčení, že „jejich“ výraz je správnější, než jaký by použili či použijí odborní souputníci).

V zásadě by měla být vyhledána v „tezauru“ „národních autorit“, ale tam zatím termíny související s ochranou památek jsou nejspíše raritní (nebo je neumím najít). Šlo by k tomu ale přistupovat i opačně, že odbornými autory dodávaná klíčová slova budou zahrnuta do prací na tezauru.

Prakticky zcela jsou opomíjena velmi propracovaná systémově mezinárodně ukotvená slova pojmenovávající složky Mezinárodního desetinného třídění. Snad jsou jednou z opor při budování tezauru a budou také rehabilitována v myslích lidí publikujících kolem památek. Jejich zásadní výhodou také je, že jsou propojena s „nadnárodními“ tezaury. Přitom je možné průběžně navrhovat doplňování nových termínů.

S problematikou individualizovaných přístupů k tvorbě klíčových slov se můžeme seznámit u sérií článků na určité téma v jediném periodiku, či dokonce jeho sešitu. (Asi nemá cenu zde rozvádět řady příkladů, tak snad krátce pár… U dvou za sebou následujících článků o jediné stavbě jsou k jejímu označení použita různá klíčová slova: „kostel“ vs. „kostel sv. …“ s uvedením zasvěcení; jméno osoby vs. jméno osoby s datem úmrtí; „opravy a restaurování“ vs. „opravy a restaurování památek“; „kaple…“ vs. „kaple… a její stavební typ“…)

Je zřejmé, že památková problematika je prakticky všeobjímající. Proto by se mělo jednat o obor, který bude zaujímat příkladnou pozici v systémovém zpřehledňování informací. Proto by mohlo být vhodné zamýšlet se i nad klíčovými slovy, zejména jejich jednoznačným vytvářením nejspíše pomocí vhodných upřesnění. Příkladem může být např. označení „Stříbro“, které bez doplnění, že se jedná o město, povede k nejednoznačnostem, jakmile budeme hledat informace z oblasti těžby a zpracování rud, kovotepectví, šperkařství, mincovnictví, sportu…

Pro teď věřme, že bude klíčových slov přibývat, aby co nejdříve bylo obecněji jasné, že je třeba se jimi dále zabývat. A doufejme, že vývoj nepovede naopak k posilování odporu k této pro mnohé „zbytečnosti“.

2015/12/06 Posted by | publikační činnost, standardy, Uncategorized | Napsat komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public