Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Otužilá malta 2016

Opět je to tady. Noční teploty i v nížině atakují +5°C a kolem nuly budou oscilovat za pár týdnů (zkrátka podzim mírného klimatického pásu při převažujícím vnitrozemském rázu klimatu). Čili přichází doba pro zednické opravy památek. Snad třeba svatý Petr pomůže, aby nešlo o zmařenou práci a materiál…

2016/10/12 Posted by | ohrožení památek, opravy památek, ze života památek | | Napsat komentář

Přehlídka konverzí industriálu v GJF. Nostalgie vs. autenticita?

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015 (WWW)

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Vstupní prostora výstavy s čítárnou odborných publikací a počítačem, zpřístupňujícím databázi

Rozjitřená atmosféra zanikajícího technického i architektonického (lidského) díla, jakou vyvolávají opuštěné a rozpadající se tovární objekty či komplexy, vyvolává ve společnosti stále větší zájem. Lebedou zarůstající stroje a rozpadající se zdi jsou předmětem zájmu fotografů a turistů, ale vyvolávají také touhu zasáhnout a něco udělat pro záchranu. Nakonec se začalo jednat i o politikum při hledání využití obrovitých území na Ostravsku či jinde. Architektům tak nejednou přichází příležitost hledat pojetí konverzí pro zcela novou funkci budov a „ladění“ kontrastů mezi syrovostí strojních součástí a opadaných zdí a novodobými prvky – plovoucími podlahami, LEDkami či prosklenými stěnami. Investoři pak hledají zajímavá prostředí pro bydlení (lofty, výjimečné rodinné domy), obchodování, administrativu, divadla či galerie, ale také úsporné možnosti pro chráněné dílny či sociální bydlení. Vzhledem k tomu, jak téma zaujalo, a to ve velké míře právě díky vytrvalému a obdivuhodnému úsilí týmu, který se zasloužil také o vznik přítomné výstavy, objevily se i možnosti grantů a dotací, ale také investoři, kteří si sami uvědomili velký potenciál.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Výstavní prostora s „industrialistickou“ plechovou „rotundou“

V široké škále si můžeme na výstavě přiblížit významné počiny na velmi přehledných panelech, které tak nabízejí i možnost zamýšlet se nad souvislostmi i rozdílnými dopady zvolených řešení na památkovou podstatu a hodnotu objektů. I když v tomto smyslu jsou samozřejmě zásahy svědectvím o naší době, tvořícím součást stavebních dějin objektů. Z památkových hledisek je ovšem upřednostňována šetrnost k původním částem. Na druhé straně tato logická „brzda“ rozletu investorů a architektů někdy vede k rozpačitým řešením, jindy zase přivede autora ke zcela neobvyklému a následně obdivovanému řešení. Přinášejícímu třeba i novou autenticitu…

Obhajoba libovolné míry zásahů logicky argumentuje snahou zachránit aspoň minimum tam, kde by jinak nebylo možné zabránit demolici nebo pozvolnému zániku.

Do roviny zvláštního oportunismu se tak posunuly snahy zachraňovat nostalgii prostředí či různých výrobních či omšelých prvků staveb.

Jakoby ve stopách vypuzených bezdomovců nacházejí zde útočiště i „situované“ romantické bytosti. Uznání na všech kulturních frontách se dostává drobným lokálním aktivitám, ale i veřejně dotovaným rozsáhlým projektům, které vnášejí do pustnoucích fabrik či skladišť možnosti kulturního vyžití, často hlavně ve velkých aglomeracích jinak prakticky nedosažitelné.

Nepochybně je přínosem výstavy další propagace tématu a nejspíše i schopnost zaujmout možné další investory záchrany technických objektů.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Ve vstupní místnosti jsou nabídnuty velmi četné publikace, připravené týmem kolem dr. Benjamina Fragnera, zavěšené na řetízcích způsobem, který připomíná dnes již proslulé řetízkové šatny v Dole Michal v Ostravě

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Podobně jsou na řetízcích zavěšeny i výstavní panely

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

V centrálním tubusu z vlnitého plechu jsou panely představující některé momentálně rozpracované projekty (někdy dosud s nejistým výsledkem), uprostřed nasvícené svítidlem z nějaké dílny, osazeným žárovkou, která nepříliš nápadně kontrastuje s bodovými reflektory, kreré jinak velmi vyváženě osvětlují celý prostor výstavy

Výstava je tedy prakticky oproštěná od různých výstavnických naschválů, které by převažovaly nad přehlednými panely s fotografiemi „před a po“ a hutnými texty, které v některých případech neskrývají ani kritiku nadměrného rozsahu změn pro nové využití.

Možná trochu překvapí, že na výstavě není fyzicky zpřítomněn nějaký technicistní artefakt, jak tomu v podobných případech bývá. Ale zřejmě je to záměr a skutečně je tak možné se bez rozptylování věnovat velkému počtu specifických památkových událostí, jež jsou samy o sobě dosti plné námětů k zamýšlení. A snad budou i námětem a inspirací k většímu počtu citlivých úprav nejen průmyslových objektů, ale i jejich širšího prostředí. Ale v neposlední řadě i k dalším výzkumům a dokumentačním akcím, snad i stále snáze dostupným v památkových informačních systémech.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Výstava láká jak pamětníky provozu v továrnách, tak mládež se zájmem o inspiraci

2015/01/04 Posted by | evidence památek, výstava, ze života památek | , , | Napsat komentář

Tak nashle zase za pár… Odhalení historického prvku památky, jeho dokumentace a …opětné šetrné zakrytí „pro budoucí generace“

Je zřejmé, že je historickým omítkám i jejich nátěrům nejlépe a že nejdéle vydrží, když jsou… překryty dalšími „tradičními“ omítkami či nátěry. Proto vydrží celá staletí, než je my nyní objevíme a nadšeně vrátíme pohledům světa. Když se konzervace podaří, vydrží pak řemeslná či umělecká díla určitou limitovanou dobu, přičemž je jejich hmota po kouscích – napohled většinou nicotných – nahrazována fixačním materiálem, pojivem, dodávkami pigmentu apod. Kdybychom dílo neobjevili, zůstalo by velmi často v dobrém stavu uchováno pro budoucí generace (ale není tomu tak vždy); ty je ovšem zase dříve či později objeví, „prezentují“ a nakonec přece vystaví účinkům klimatu… S konečnou platností „správné“ řešení těchto dilemat není. Hlavní je, aby se zásahů účastnily kompetentní osoby, schopné se postarat o kvalitní výsledek. Co by ovšem mělo být nepominutelné, ať bude fyzické provedení zásahu jakékoliv, je pořizování dokumentace. Je mi jasné, že k tomu velmi často zatím nedochází. Koncept „OPD“ i monitoringu památek tu ovšem existuje, takže nezbývá, než doufat, že se reálně prosadí do systematické praxe. Oporou této naděje je nesporný fakt, že význam poznání historického vývoje památek byl již …poznán. Čili ve společnosti musí „logicky“ sílit vědomí, že je zcela správné informace o historii nepřetržitě sbírat a přidávat je na „timelinu“ té které památky. Ať už jde o to, co se s památkou děje nyní, anebo o to, co jsme při svých analýzách zjistili o minulých aktivitách. Současně je třeba dle možností poznatky začleňovat do širšího poznání, do souvislostí znalostí (vhodným nástrojem je např. tématická wiki).

Drobný příklad. Před pár dny bylo při řemeslné opravě omítky odhaleno na omítce průčelí kdysi namalované domovní číslo (nejspíše v první polovině 19. století).

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

S několikadenním odstupem bylo překryto tenkou vrstvou omítky. Pořídil jsem zběžnou dokumentaci v podobě dvou snímků. Jsou teď drobnou připomínkou toho, že tam malba je – snad se zachová, aby byla časem opět šetrně zbavena „obětované vrstvy“. Do té doby by bylo dobré disponovat informačním systémem, který by umožňoval dohledatelnost této informace, jakmile se bude kdokoliv do hlubších podrobností památkou zabývat. To by např. mohlo zabránit tomu, aby při nějakém budoucím vylepšování elektroinstalace byly relikty zničeny…

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

2014/09/03 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, opravy památek, ze života památek | , , | Napsat komentář

Re-; co vlastně?

Na bývalý Fürstenberský palác (Velvyslanectví Polské republiky, čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana) se „vracejí“ „dovnitř a ven“ otevíravá okna. Vlastně – vracejí i nevracejí. Barokní architektuře byla vlastní zapuštěná zdvojená okna, vsazená až k zadní hraně ostění. Ta pak byla v Praze zejména v 19. století doplněna kvůli tepelné izolaci o druhá okna ve vnějším líci, z technických důvodů otevíraná ven (aby nenarážela do většinou tehdy ponechaných vnitřních oken, případně nekolidovala s mřížemi vsazenými do ostění zejména u přízemních oken). Na tomto paláci došlo snad před 20 30 lety k odstranění „dodatečných“ oken, a tím k revokaci barokního vzezření fasády. Dnes už zase nejsme zvyklí na ploché průčelí s okny ve vnějším líci. Ven otevíraná vnější křídla jsou sama o sobě poněkud zarážející. Vždyť i nová dvojitá okna barokního paláce Senátu (Kolovratský palác, čp. 154/III, Valdštejnská 10) mají vnější okna v líci otevíravá dovnitř. Okna otevíraná ven jednak trpí povětrností, jednak se udržují v čistotě s velkými těžkostmi. Možná je jejich návrat motivován tepelnými požadavky (dvojitá okna jsou při kvalitním provedení efektivnější než zdvojená křídla v jednoduchém rámu, kolem kterého se vytvářejí tepelné mosty). Ale je také možné, že se jedná o výsledek pochopení pro památkové požadavky… Pak ale mohla být novodobá vnitřní okna ponechána, čímž by se postup trochu zopakoval. Dochází však k jejich výměně za nová.

Ve vnější hraně ostění byly „rozbrušovačkami“ vyříznuty drážky pro laťový vnější rám. Je pravděpodobné, že přitom byla jen odstraněna výplň drážek „původně“ vysekaných v prosté hraně barokního ostění. To snad bylo „řešeno“ nějakým sondážním průzkumem. Jak je vidět, panty nejsou plechové a zapuštěné do drážky, což bylo velmi odolné „původní“ řešení z 19.-20. století, ale upevněné na nepříliš vhodných šroubech s jemným závitem (umožňujících poměrně jemné nastavení polohy, ale nestabilních v měkkém dřevě).

Teď vzniká spíše napětí ohledně očekávatelné úpravy barevnosti fasád.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana
Vpravo „původní“ (dosavadní?) okna v hlavním (a zahradním) severovýchodním průčelí, vlevo táž okna, ovšem s již vsazenými rámy vnějších oken.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana
Detail nových oken uličního průčelí při jižním nároží.

2012/10/24 Posted by | opravy památek, ze života památek | , | Napsat komentář

Typické příběhy oken od doby vzniku až dodnes i napořád

Dva řadové činžovní domy na pražském Žižkově. Oba vznikly přibližně kolem roku 1890 a byly ozdobeny historizující novorenesanční fasádou. S ní korespondovala i „skříňová“ okna s jemným a slohově adekvátním dekorem dřevěných prvků (i kování). Posléze byl dům vlevo od dekoru „osvobozen“ a dostal „tvrdou“ omítku, jejíž hladkou plochu „člení“ rastr vrypů (odhadem kolem roku 1930). Historizující okna zůstala jako tehdy ještě technicky vyhovující zachována. Dům vpravo této „modernizaci“ unikl. Zachoval se s fasádou sice značně zchátralou až do dnešní doby, kdy došlo k rehabilitaci původní výzdoby na celkem slušné řemeslné úrovni (asi kolem 2010). Okna však již „nevyhověla“, ačkoliv se musela prakticky shodovat s okny vedlejšího domu, a byla nahrazena plastovými. Dům vlevo tedy má (zatím) okna původní, ale ztratil jim příslušnou výzdobu fasády, dům vpravo zachovává původní řešení fasády, ale okna má plastová.

Žižkov (Praha 3), čp. 375, Havlíčkovo náměstí 8

A za takovýchto či podobných „arytmií“ postupně zanikne prakticky vše. V masách podobných obytných domů to ani nemůže probíhat jinak. Naštěstí památkáři a jiní příznivci památek do tohoto procesu zasahují jim příslušným způsobem, což je dobře. Neměla by se opomíjet dokumentace, která by navíc měla být veřejně dostupná, dnes krom archivních polic či of-line paměťových polí samozřejmě i na internetu, dobře pojmenovaná, datovaná, lokalizovaná a vůbec „metadatovaná“, aby byla bez komplikovaného vyhledávání k dispozici pro jakékoliv, dopředu těžko vypočitatelné studijní záměry. Oba domy se budou dále proměňovat, doufejme, co nejpomaleji… a snad i dokumentovat.

2011/04/05 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, ze života památek | , | Napsat komentář

Tak nám konzervují (?) Kocandu

Domů, které dosud unikají modernizačním zásahům je ve staré Praze sice stále dosti. Nicméně za pár let budeme zjišťovat, že skutečně starožitného zdobeného stavění v Praze moc nezbývá. Přesto je případných kandidátů budoucí pietní restaurátorské péče a muzejní prezentace stále dosti. Proto by však možná stálo za to již nyní vybrat nějaký objekt coby „skanzen“. Ale chápu, že jako tradičně v podobných případech zůstane u náhodného procesu… Dnes také více zájmu probudí výstava „bruselského“ vybavení domácnosti či panelákového bytu ze 70.-80. let 20. století. Mezi tím však mizejí po vagónech staré kliky, celá okna, zábradlí schodišť, hygienická vybavení apod. Protože je tohoto „materiálu“ mnoho, není možná ani jeho systematičtější dokumentace. Tím nepopírám, že se památkáři v mnoha případech úspěšně zasazují o vytváření replik dožilých oken či jiných prvků. Jenže může ten vypíglovaný a sebepečlivěji konzervovaný objekt mít tu starou atmosféru? Při pečlivém provedení asi ano, protože z vnějšího pohledu pak stejně rozdíl „před a po“ nikdo nepozná. Nemůžeme si po městě přát ohyzdné ruiny. Naštěstí jich však je stále dosti, i když si je většina lidí oškliví.

Nyní jsme svědky jakéhosi zásahu na mediálně docela známém pražském staroměstském domě Na Kocandě. Zřejmě ve snaze vyhovět tlaku obce na odstranění závad se kdosi rozhodl alespoň jizvy překrýt flastry. Je-li to první krok k budoucímu citlivému ošetření stavby, která by možná takovým skanzenem druhé poloviny 19. století klidně mohla být? To asi spíše ne. Tak jen nějaký snímeček, ilustrující dnešní dění…

čp. 71/I, Křižovnická 14, Praha, Staré Město

čp. 71/I, Křižovnická 14, Praha, Staré Město

2011/03/23 Posted by | ze života památek | , | Napsat komentář

Burza – pak Federál – pak RFE – pak nová budova Národního muzea – pak vytoužená mekka krasoduchů?

Jako památky jsou chráněny různé velmi podivné věci. Třeba vězení a popraviště, např., čili, proč ne federál. Diskuse ukazují, že k nějakému úplně obecnému a nadlidsky objektivnímu řešení ohledně určení památkových či uměleckých hodnot čehokoliv se dojít nedá. Jde o těžko definovatelné otázky vkusu a citu. Je zajímavé o nich mluvit, protože tato aktivita jim dává smysl, pomáhá si ověřit vlastní názory a evidentněji odhalovat úplné avantýry. Tak bych aspoň k návrhu na ta vylepšení památkového obsahu o galerii potentátů (tento příspěvek vlastně souvisí s výživnou diskusí na archiwebu, ale tam nedám obrázky apod.) doplnil síň slávy architektů s promyšleným výběrem těch, co masakrovali urbanismus i jednotlivé budovy. Federál je skutečně příkladem pro učebnice, co není citlivé řešení. Já vím, že když tam dnes bloudíte, začnete již hledět na řadu detailů s nostalgií, dokonce v nich můžete objevovat krásu či poezii, ne-li obé naráz. Ale to je podobné třeba fabrikám. Mnozí je dnes milují, ale v kolika byli „kdysi“, aby zažili ten pekelný kravál, rovněž pekelný zápach, často průvan, vedro i jinak podmínky neslučitelné s normálním životem. Nejvýše vídáme v televizi fárajícího premiéra.

Ale abych uvedl další místa ve federálu, před kterými by bylo vhodné varovat citlivější duše, tak např. neuvěřitelnou chodbu za hlavním sálem

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(chodba s JZ kuloáru k chodbě „za“ sálem)

nebo chodbu za atikou před světlíkem za původní vstupní dvoranou, pak i některá schodiště, kterých je v budově úchvatné množství (co do počtu),

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(pro vnitřní i vnější schodiště je často příznačná sice inženýrská čistota, jak předpokládám, tak poněkud chladné působení materiálů, zvláštně kombinovaných – tak mi třeba připadá ušlechtilý kámen ve vztahu k ocelovým nosníkům i určité lacinosti duralového a dřevotřískového obkladu zábradlí)

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(vnější schodiště jsou často na hranici životnosti, na čemž se ale asi mohou podílet desítky let zanedbané údržby)

s čímž pak souvisí, že stará burza se v 60. letech stala jakousi hroudou (či kamenným blokem), do které se zavrtávali ze všech stran, kusy z ní párali, přitom v mnoha místech a detailech navazovali na svým způsobem ušlechtilé materiálové a řemeslné provedení z 1. republiky.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(dveřní kliky ze 70. let je mnohdy nesnadné odlišit od prvorepublikových vzorů /mohlo se jednat o odlitky/)

Historická budova přitom byla jakoby ponechána, aby byla jakoby citlivě obkročena v křečovitém gestu.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

To se přitom podepsalo i na okolních budovách, resp. na vyznění celého úseku pražské „okružní třídy“.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Vinohradská 1

Chápu, že mnohé zájemce o historii „moderní“ architektury zaujmou mnohé souvislosti, osobité vizionářství bořící konvence, motivy, kompozice, statická verva Pragerovu ateliéru zřejmě vlastní, schopnost prosadit ve své době nepochybně smělé řešení – najít si kontakty, uhranout dodavatele i investory, vytvořit metráky dokumentace, láskyplně pečovat o každý „detail“… (to vše v době, kdy vymírali zdatní prvorepublikoví řemeslníci). A dodnes vyvolávat zmatek v mysli potomků.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
(snad jako vhodný závěr pohled na strop původního burzovního sálu, samozřejmě dodatečně vybaveného stupňovitým auditoriem, provedený z pásů „jekoru“…)

2011/03/09 Posted by | architektura, Teorie/praxe památkové péče, ze života památek | | Napsat komentář

Jak dobít hrad

Máte lepší název pro komentář toho, jak bylo naloženo s gotickým hradním palácem v Litoměřicích?

Tady je hradní web. Tady příklad pochvalné reakce v masmédiích.

Osobně jsem dosud neměl to potěšení, tak jen toto upozornění spolu s parafrází názvu publikace pro handicapované návštěvníky hradů a zámků NPÚ…

2011/03/07 Posted by | ze života památek | | Napsat komentář

Archeologický prezentát v kostele v Dolních Chabrech bude zřejmě ochráněn zásypem

Před několika desítkami let byly rozkopány podlahy a terén v interiéru i v okolí kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech (stalo se tak mj. za mé částečné kopáčské brigádnické účasti). Po zhodnocení vynikajících výsledků archeologického výzkumu, kdy byla zejména překvapivě pod románským kostelem odhalena ještě značně starší raně středověká rotunda, bylo rozhodnuto nálezy v interiéru kostela ponechat nezasypané, občasně zpřístupnitelné pod rozebiratelnou dřevěnou podlahou. Přestože již bylo nemálo zkušeností se záhubou archeologických prezentátů v exteriéru, zdálo se existovat dostatek důvodů pro možnost nálezy v interiéru ponechat přístupné. Pro vědecké revize výzkumu i pro poučení široké veřejnosti. Prohlídka autentických nálezů má nepochybně pro velkou část lidí mnohem větší citovou i poznávací intenzitu, nežli nějaké archivované dokumentace či výklady ve vědeckých článcích.

Přesto se nakonec – celkem logicky – ukázalo, že odhalené konstrukce podléhají sice velmi pozvolné, ale evidentně neodvratné zkáze. Odhalená zdiva dříve či později vyžadují konzervační zásah, často spojený s „repasí“ částí konstrukcí, doplňováním spojovacího materiálu apod. Prakticky nepozorovatelné změny vlhkosti a teplot vyvolávají dilatace vedoucí k destrukci pojiva ve zdivu i hlinitých výplní. Připojují se biotická poškození. Občas někdo o nějaký kámen či hranu hlinitého bloku zavadí obuví.

Proto asi lze jen uvítat, že přišlo rozhodnutí o zasypání nálezové situace. Nicméně lze věřit, že to bude provázeno ještě řadou diskusí a také vyvozením zkušeností směrem k poznání, že ponechání odhalených archeologických nálezů je z hlediska jejich budoucnosti vždy riskantní. Samozřejmě připouštím, že může být zdůvodněno i jinak, od zřetelů vědeckých přes pocity investora až politické „zájmy“. Archeologické památky zřejmě nejsou věčné ani při ponechání pod terénem. Vzdát se vědomostí, které lze získat při jejich prozkoumání, to bych po nikom nechtěl. Ale při rozhodování o prezentaci by obecně prospělo méně odvahy a vynalézavosti. Uspořené prostředky by mohly být využity k produkci vhodných informačních materiálů.

2010/10/12 Posted by | archeologie, ohrožení památek, prezentace, ze života památek | , , | Napsat komentář

Přichází klid do slepé uličky na Malé Straně v Praze?

V posledních dnech nás zaujalo Město Praha. Po letech směšných i smutných situací, kdy mylně směřovali do strmé slepé ulice U Zlaté studně lidé s úmyslem dostat se na Hrad, protože nikde nebyla žádná informace, že „tudy cesta nevede“ byla na lucernu umístěna šipka! Chtěl jsem tam dát vlastní papírovou; tato městská je skutečně elegantnější. Akorát, že kdyby rozmísťovač cedulí malinko myslel, mohla tam být už dávno.

čp. 164/III, Sněmovní 8, Malá Strana (Praha 1)

Aktualizace 2015-03-31: Aha, zapomnělo se upozornit. Cedulka už tam zase několik let není, takže zástupci všemožných národů světa (vzdor vybavení všemožnými vymoženostmi IT) opět navštěvují toto romantické zákoutí. V těchto měsících je tam navíc staveniště, protože u jedné z budov v uličce probíhá několikaměsíční oprava střechy, po níž bude následovat fasáda.

2010/09/07 Posted by | ze života památek | Napsat komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public