Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019

V posledních týdnech památkáři řadou výstav i jiných akcí, asi i publikací, zdraví kapitalistickou památkovou třicetiletku. Tak by mezi tím halasem mohla zaniknout i jedna méně zviditelňovaná výstava, seznamující s výsledky několika výzkumných archeologických akcí souvisejících s úpravami v pražském Klementinu. Tyto zásahy, provázené rozpaky ohledně budoucnosti Národní knihovny samotné – resp. tedy jejího umístění a místa pro sklady knižních aj. fondů, stále utěšeně rostoucích.

Archeologové pražského územního odborného pracoviště NPÚ spolu s řadou dalších odborníků všemožných oborů průběžně realizují důkladné archeologické, stavebně-historické aj. výzkumy, aby zaznamenali a interpretovali maximum z toho, co bylo nutné obětovat některým modernizačním úpravám staroslavné budovy.

Postupně tak odhalili relikty románského objektu a několika staveb gotických, souvisejících především s významným dominikánským klášterem u kostela sv. Klimenta. Zachránili různé architektonické prvky, samozřejmě i interiérová vybavení – nádoby, dlaždice, kovové díly…

(O výstavě podrobně na webu pražských památkových archeologů zde.)

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Vstupní upoutávky…

V jedné prostorné …prostoře v severovýchodním nároží Klementina (vstup z průjezdu z Mariánského náměstí) je rozvěšena a rozestavena řada přehledně ilustrovaných i psaných panelů, sledujících mnoho souvislostí středověkých dějin areálu. Nechybí model rekonstrukce středověké podoby kláštera, ale ani četné plánky výzkumů jako podklad rekonstrukčních skic apod. To zde není proč vše opakovat či popisovat.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Pohled do výstavního sálu.

Cenná je vysoká odborná úroveň výkladů spolu s jejich srozumitelným podáním. Přitom se takové prezentaci tým věnuje celu dobu výzkumu. Průběžně otevírá sondy (např. při Mezinárodním dni archeologie), seznamuje s poznatky média (tiskovými konferencemi a zprávami), pořádá dílčí výstavy a dokonce připravuje po obsahové stránce publikace (zřejmě největší pozornost byla poprávu věnována nálezu drobného zlomku kamenného(?) reliéfu s hlavou Krista(?), nalezenou v nynějším kostele Nejsv. Salvátora.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Reliéf považovaný za zobrazení Krista je provedený v překvapivě drobném měřítku.

Samozřejmě rád zdůrazním i vystavené zlomky gotických architektonických článků. Většinou klenební přípory či žebra a několik dílů okenních kružeb. Symbolem „ikonou“ výstavy se stal zlomek prutu z kružbového okna s letmo vyrytou postavou, nejspíše světeckou (kruh kolem obličeje se asi nejvíce ze všeho podobá svatozáři).

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Prut z kružbového okna s vyrytou postavou asi neurčitelného světce.

Zlomek s reliéfem hlavy s vlnitými vlasy jsem viděl prvně, takže mě až nyní překvapil velmi drobným měřítkem, i když je zřejmé, že se jedná o fragment rozsáhlejšího výtvoru. Zvláštní je také použitý materiál, snad tedy opuka. Vzdáleně připomíná homogenní jemný materiál některých hlavic v Záboří nad Labem. Mohl by pocházet z podobných vrstev horniny. Nicméně v Záboří jsem se nemohl ubránit úvahám o litém kameni. Geo- a petrologové tehdy vysvětlovali, že skutečně je velmi obtížné obdobné produkty odlišit od přírodního materiálu. To zde snad bylo bráno v potaz a analýzou opuka potvrzena. Nicméně charakter zpracování detailů povrchu, vlny záhybů roucha či zářezy tvořící účes a vous jsou nápadně plynulé a zaostřené. Na povrchu prakticky nejsou patrné stopy kamenických nástrojů. Je možné, že autorem byl mistr cvičený spíše v práci se slonovinou nebo jemnými dřevy, možná s hlínou.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Díl gotické okenní kružby (asi kolem 1400?) z velmi jemné opuky s výtečně zachovanými stopami kamenických nástrojů (asi zubaté plošiny) a následného hlazení.

Architektonické články jsou sice poškozené, ale jejich povrchy se stopami kamenického opracování jsou zachované výtečně. Zčásti i s povrchovou úpravou (štuk, pačok?) vč. reliktů barevných nátěrů. Při vhodném osvětlení můžeme velmi podrobně zkoumat stopy kamenických nástrojů např. na hrubě opracovaných ložných plochách prvků, stejně jako jemným zubatým ostřím osekané povrchy profilů zřejmě z první poloviny 14. století či ohlazené povrchy profilů kružeb asi z doby kolem roku 1400 s „prosvítajícími“ stopami předchozího hrubého zpracování zubatou plošinou.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Ložná plocha dílu klenební přípory, snad z pvní poloviny 14. století. Patrné je hrubé opracování plochy, která nebyla pohledová, velmi pečlivými seky zubatou plošinou, jakož i rysky potřebné pro přesné provedení profilace.

Pohled do kamenické kuchyně umožňují také pečlivě provedené rysky na ložných plochách, vzácně také na čele fragmentu kružby, jakož i na čelních lištách klenebních žeber.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Za pozornost stojí i jemné osekání při hranách profilací, zdůrazňující jejich precizní provedení.

Pokud jsem si stačil všimnout, nejsou na prezentovaných prvcích přítomné kamenické značky.

Prvky, které asi lze zařadit do první poloviny 14. století, jsou zřejmě zhotovené z dobře soudržné horniny, asi opuky. Kdežto fragmenty kružeb zařaditelné později, do doby kolem roku 1400, jsou z příznačné velejemné pražské opuky, na které se bohužel typicky projevuje rozpraskávání špatně soudržných vrstev po vyjmutí z vlhkého a teplotně relativně stabilního archeologizovaného prostředí v zásypech.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Opukový díl gotické okenní kružby (kolem 1400?) s jasně patrnými stopami hlazení kamenicky opracovaného povrchu. Praskliny jsou vyvolány rozměrovými změnami při vlhnutí a vysychání opuky.

Na výstavních panelech, adjustaci exponátů, letáku i propagaci výstavy je patrná dlouhodobá systematicky rozvíjená publikační „rutina“ pražských památkářů, tedy zejména jejich archeologického pracoviště. V tom by mohli být ostatním vzorem jak z hlediska „technologií“, tak i vzhledem k soustavnosti. Nicméně na souhrnném webu NPÚ takové prezentace nejsou příliš zviditelňovány.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019

Informační skládačka je hodnotnou připomínkou obsahu výstavy.

Obecně ovšem platí, že je třeba zásahy do historických terénů omezovat, ale tím pečlivěji zpracovat to, co již vytěženo být nevyhnutelně muselo…

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Informační panely seznamují i s širšími kulturními kontexty doby vzniku objevených artefaktů.

PDF

© Jan Sommer, 20191102

2019/11/06 Posted by | archeologie, detaily staveb, recenze, výstava | Napsat komentář

Při publikaci fotek na internetu je třeba vždy uvést lokalizaci a datum

Mnoha lidem fotografujícím památky se zdá, že hlavní hodnota jejich snímků je naplněna náladou, emocí, mnozí jsou asi opojeni zdařilostí vypracované kompozice… Proč ne, ale každý jejich snímek zachycuje nějakou památku v jejím momentálním stavu. Proto by autoři měli vždy podpořit možnosti následného dohledání publikovaných snímků. Památka se bude v čase měnit, může dokonce zaniknout. Je také předmětem zájmu možných návštěvníků, ale i výzkumů, inventarizací apod. Ale většinu takových požadavků může plnit, pokud se publikující osoba uvolí doplnit aspoň minimální jednoznačný popis.

Popis by měl vždy obsahovat název lokality (v 1. p. j. č.!), označení objektu, datum fotografování. Dle možností je vhodné doplnit nějaké popisné údaje, protože jen tak „nabídneme“ snímek textovým vyhledávačům apod. Vždy je vhodné přidat souřadnice místa focení, protože to může pomoci při identifikaci dokumentované věci.

Tedy např.

  • Kotěhůlky, kostel Sv. Kříže, podzim 2019
  • Kotěhůlky, chalupa čp. 5, 20191008

Ideový odkaz reprezentovaný památkami daleko přesahuje pohnutky fotografa. Náležitému respektu k hodnotám památek odpovídá, že fotky poskytneme k dalšímu využití.

Obvykle stačí celkem málo. Proto se zamyslete a nikdy nezapomeňte na tyto souvislosti Vámi pořízených snímků.

Dnes registrujeme mnoho různých fyzických i on-line fotografických kurzů, rovněž pro dokumentaci památek. Fotodokumentace je tradičně součástí edukace historiků umění či stavitelství. Výzva a návod k vhodnému sdílení fotek památek by v takových situacích měla zaznít vždy.

Nikdy by se nemělo zapomenout upozornit na přednosti poskytování fotek památek pro využití na Wikipedii.

Doporučení:

Lze také doporučit uvedení různých slovních označení obsahu snímku. Může to jednak napomoci jejich nalezení v různých výzkumných aj. souvislostech. Rovněž to může napomoci vývoji počítačových programů vyhledávajících v obrazových souborech.

Typicky by se mohlo jednat o doplnění slov jako chalupa, kostel, okno, věž, socha, náhrobek, mlýn…

Příklady:

Fotobanka Rajče

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne i Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní

Dostatečně popsané fotky celkem pohodlně nabídne Rajče, i když při obrovské databázi není moc pravděpodobné, že objevíme vše, co je pro nás relevantní. https://www.rajce.net/a301243

Metainformační systém NPÚ. Zde lze použít jako jednoduchý vzor velkou část položek, tedy jejich „popis“, protože jinak je velmi komplexní uspořádání docela nesnadno přehledné.

Metainformační systém NPÚ. Příklad

Příklad velmi obsáhlých metadat, z nichž ovšem jako vzorek pro naše účely postačí kolonka „Popis dokumentu“ (vlastně jde o určení dokumentovaného objektu, ale dobrá…). Zdroj.

Geograph

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku

Neobyčejně propracovaný systém evidence a lokalizace snímků nejen památek mají ve Spojeném království a Irsku. Těžko s tím něco snese srovnání, u nás asi podobná podpora fotografům nevznikne. https://www.geograph.org.uk/photo/5478363

Pokud nedojde k nějaké efektivní shodě, bude vždy problém s lokalizací.

Jedním z pokusů najít v tomto směru nějaké řešení, jsou „plus kódy“ v mapách Google, např. Zatím však nevíme, zda by bylo možné s jejich pomocí propojit snímky jedné věci od více lidí či hledat „obsah“ sousedících polí atd.

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.)

Prezentovat fotky památek v kontextu lze na Mapách Seznamu, ale s rezervami (mažou duplicity apod.). https://mapy.cz/s/hukumavole.

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | 1*, 1**, dokumentace památek, dostupnost dat | | Napsat komentář

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století

Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002), kurátor: Martin Pavlis

Anotace pořadatele (Zdroj, FB):

Přestože fotografie už dávno ztratila status zcela objektivního zobrazujícího média, bývá tak stále vnímána, a to zejména v její vědecké poloze, jakou je i dokumentace architektury a památek. Úkolem dokumentačního fotografa uměleckých děl je maximálně eliminovat „parazitní“ prvky, které se do fotografie vkrádají a které zachycovaný objekt z hledaného neutrálního bezčasí „rušivě“ vtahují zpět do naší reality. V rozporu se záměrem fotografa však snímky často obsahují opomenuté či neodstranitelné detaily, které mohou prudce zaútočit na naše vnímání a učinit fotografii vícevýznamovou.

Výstava představuje dokumentační fotografie ze 70. až 90. let 20. století ze sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, které díky oněm detailům vystupují z bezčasí a vypovídají o době, kterou nechtěně reprezentují.

V anotaci naznačené detaily mohou být v mnoha směrech podstatným historickým svědectvím, ale samozřejmě mohou také pobavit příznačným kouzlem nechtěného. Např. když se do záběru dostalo nějaké nečekané zvíře, pohřební či svatební průvod apod.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Úvodní vitrína ukazuje problém s reflexy, na který je třeba při koncipování výstavy v tomto místě myslet. Většina předchozích výstav se s tím spíše úspěšněji vypořádala většími barevnými kontrasty. Zde je problém trochu komplikován tím, že bílá písmena před černobílými snímky jsou „přebíjena“ barevnými odlesky okolních staveb.

Nicméně skupinka snímků vybraných do expozice celkem překvapivě právě toto pomíjí, vynechává. Nicméně zachycuje mnohé detaily staveb, jež samozřejmě od doby pořízení fotografie zmizely či byly změněny. Takové stránce dokumentačních snímků samozřejmě např. památková péče, lokální vlastivěda, specializovaní zájemci o některé druhy památek apod. samozřejmě věnují pozornost. Pro památkovou péči typicky je velmi důležité disponovat snímky, které zachycují některé hodnotné prvky, jež ustoupily např. zjednodušujícím dřívějším opravám a jež se ukazuje jako potřebné obnovit.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Pokud máme zájem si snímky podrobněji prohlédnout, měli bychom mít velké černé paraple, nebo musíme vyhledat takový úhel pohledu, kdy se nám ve skle bude odrážet něco tmavšího…

Pokud by tomu ale bylo takto, bylo by potřebné to divákům vysvětlit v nějakých popiskách. I když ty zase na úzkém chodníku s hojnou frekvencí pěších nelze dopodrobna číst. V tomto smyslu by oknová galerie mohla být efektivně využívána jako „link“ na nějaké webové zdroje. Např. prezentované snímky by mohly být „uvolněny“ on-line a opatřeny podrobnou vysvětlivkou.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Tady se nám ocitá detail žigulíku na historickém snímku s reflexem projíždějícího aktuálního „žihadla“. Na dolním snímku pak vidíme dnes již historickou podobu pražské malostranské radnice, dnes vybavené imitací původní atiky a trojicí věžovitých altánů. Tento rekonstrukční zásah byl před pár lety předmětem vážných diskusí, na což by se zde asi hodilo upozornit.

Spolu s aktuální, ale i jinou starší dokumentací bychom se mohli něco dozvědět o tom, jak snímky umožňují sledovat proměny detailů staveb. Vždyť snímky většinou z velko- či středoformátových zachycují takových detailů téměř bezmezný počet.

Ačkoliv snímky dokumentují stavbu tak, jak to bylo fotografovi zadáno, zachycují většinou zaniklé vybavení obchodních parterů domů, pouliční osvětlení (zmizelé z technických důvodů téměř bez výjimek, i když nejednou nahrazované napodobeninami plynových svítilen – v Praze dokonce plynofikovaných), proměněné povrchy komunikací. Jistěže takové vlastnosti mají i snímky pořizované dnes. Ale tím spíše má cenu upozornit na to, že takové historické dokumenty vytváříme vlastně vždy, když zastavěném prostředí či před nějakou chalupou nebo zříceninou stiskneme spoušť…

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Moravská vitrína (Kroměříž, Prostějov, Olomouc).

Měli bychom to vědět a vlastně si tak uvědomovat, že i naše fotografie mohou a mají být respektovány jako svědectví o době. Asi hlavní je, abychom si to uvědomovali sami. A v důsledku toho se rozhodovali fotky sdílet veřejně, správně je popisovat apod.

Samozřejmě, že nelze počítat s věčným fungováním internetu. Ale dobře tak umožníme zájemcům o historii naše fotky zařadit k ostatním. Rovněž můžeme věřit, že nějaká paměťová instituce nakonec začne takové snímky památek z internetu „sklízet“ a s ohledem na autorský zákon je archivovat. Jistěže je tu podmínkou kloudně fotky popsat. A můžeme také k podobnému vstřícnému přístupu inspirovat další fotografy památek, dnes tak hojné…

U prezentovaných snímků ale takovou inspiraci nehledejme. Jsou stroze představeny „jen jako takové“. Bez nějakých památkových souvislostí. To je příznačné např. pro fotografii pražské malostranské radnice, kde by zvláště stálo za to porovnat snímek s dnešním stavem i s historickou ikonografií.

Nicméně a každopádně je třeba v obecné rovině vítat jakékoliv upozornění na význam dokumentačních sbírek paměťových a vědeckých institucí!

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | glosa, recenze, výstava | | Napsat komentář

Na Facebooku apod. vždy oznamujte pořádanou akci formou Události!

Zatím stále vidíme mnoho postů s obrázkovými pozvánkami na pořádané konference, semináře, přednášky, vernisáže, křty publikací apod. Komunikativnější pořadatelé nám poskytnou i fotky stránek s programem jednání konference apod. (ačkoliv je vždy potřebné vydat textovou verzi programu a dalších informací, resp. ji upřednostnit před obrázkem i před pdf!).

Vytvoření Události by mělo mít vždy přednost. Obrázek s odkazem na Událost pak může být vydán vzápětí, nebo i kdykoliv později. Tím se zabrání znepřehledňování komunikace opakovaným upozorňováním na obrázek, jeho houfným sdílením apod.

Není vůbec problém, když je v prvním kroku informace o Události neúplná apod. Kdokoliv se o ni „zajímá“, bude dostávat zprávy o aktualizacích či korekcích.

Lidi si Událost pohodlně zařadí do kalendáře, mohou na ni pozvat další osoby, mohou přidat komentáře, vznést dotaz na pořadatele, následně připojit odkaz na informace o akci apod. Uvidí také lépe, jestli jim pořádaná akce koliduje s nějakými jinými plány.

Památkové Události

© Jan Sommer, 20191007

2019/10/07 Posted by | 1**, Facebook | | Napsat komentář

Památková konference? > Komuniké!!!

V odborných sférách (vč. památkových) vlastně nejsou vyšší odborné instance, než komunity, které se scházejí k debatám na vědeckých apod. fundovaných konferencích.

Obvykle se zde sejdou podobně orientovaní experti z různých institucí, ale i z odborné praxe (výzkumníci, projektanti, restaurátoři…), ze souvisejících oborů. Jedná se zpravidla o vrcholná setkání lidí s intenzivně pěstovanými praktickými zkušenostmi, ale i s rozvíjeným teoretickým základem.

V jistém smyslu jsou tak schopní a povolaní vyjádřit se k aktuálním kulturním, technickým, politickým… kontextům ochrany památek. Vždy by měli dojít k nějakému dílčímu či komplexnějšímu hodnocení stavu oboru v dosahu své specializace, posoudit nedávný vývoj, zhodnotit trendy, vypíchnout rizika, navrhnout postupy… Jsou v tom nezastupitelní a měli by takovou příležitost vždy využít.

Takové komuniké může být poskytnuto i médiím, ale také může být doplněno tiskovou zprávou.

Např.: Účastníci specializované odborné konference

  • vzhledem k současnému stavu oboru konstatují…
  • vyzdvihují přínosy
  • upozorňují na rizika
  • vyzývají k nápravě
  • předkládají návrhy
  • nabízejí odbornou pomoc
  • nastiňují vize

apod.

Konference? > Komuniké!!!

Dále lze velmi doporučit, aby účastníci konference a vážnější zájemci o probírané téma „zkontrolovali“, v jakém stavu jsou hesla z oboru na Wikipedii. Jakmile to bude potřebné, měli by se pokusit přispět vylepšením, nebo doplněním chybějících hesel.

© Jan Sommer, 20191006

2019/10/06 Posted by | 1*, glosa, PR, publikační činnost | | Napsat komentář

Textová verze pozvánky na akci by neměla na internetu nikdy chybět!

Stále se velmi často setkáváme s tím, že pořadatelé na internetu – zejména na sociálních sítích – uvádějí informace o akcích ve formě obrázků. Jedná se o pozvánky na vernisáže či výstavy, ale i programy konferencí, anotace přednášek, prezentace knih apod. atd.

Pokud nějakou akci pořádáte, je-li to technicky proveditelné, na internetu vždy uveďte i textovou verzi pozvánky a dalších informací!

Pomůžete tím

  • vyhledávačům nalézt Vaše sdělení
  • zájemcům snáze informace dále sdílet, případně je komentovat

Samozřejmě obrázkový doprovod se tím nijak nevylučuje. Má též své přednosti, ale rozhodně by neměl být jedinou verzí vydaného sdělení.

Je pravdou, že v mnoha metodických vodítkách k prezentacím na FB apod. dosud jsou výrazně upřednostňovány obrázky. Je to však již přežitek.

48806754063_c3fc947b0a_b[1]

© Jan Sommer, 20190928

2019/09/28 Posted by | Facebook, glosa, PR | | Napsat komentář

Praha, Malá Strana, čp. 158/III, Valdštejnská 14. Město v pohybu (20190726)

Stavební dědictví je v našich končinách v letošním roce (opět) postiženo značnou mírou přehřátí, což samozřejmě v souvislosti s teplotní roztažností materiálů vede k deformacím a lokálním degradacím (prasklinám). Samozřejmě mnoho prasklin aj. vad souvisí též se střídavým vysoušením a vlhnutím podloží a podzákladí apod. Kombinaci příčin lze ve stabilizované situaci asi stanovit jen na základě dlouholetých zkušeností a stavebně-statické průpravě.

My se asi můžeme jen pokoušet zaznamenat spatřené doklady nehomogenit a veřejně je zpřístupnit. Ať už jako doplněk dřívějších znalostí, nebo jako možný podklad budoucího rozboru.

čp. 158/III, Valdštejnská 14, Praha, Malá Strana (20190726). Vyznačení praskliny v novém nátěru

čp. 158/III, Valdštejnská 14, Praha, Malá Strana (20190726)

Zde se prasklina objevila jen pár dnů po dokončení opravy omítek a obnovy nátěrů uličního průčelí. Prasklina je výrazně tlaková, protože se omítka s fungl novými nátěry boulí (vybouluje) a přesouvá se „šupinovitě“ přes linii praskliny. Vliv na to nepochybně lze přičíst i extrémním teplotám ovzduší, dlouhodobě působícím (dva tři měsíce).

čp. 158/III, Valdštejnská 14, Praha, Malá Strana (20190729). Skaica pozice pozdně(?) románské hradby na východní straně raně středověkého podhradí v Praze

1 – Přibližná poloha praskliny na uličním průčelí domu je asi ve vztahu k základovým poměrům středověkého opevnění a k postupným stavebním úpravám objektu. 2 – Poloha raně gotické branky v kvádrové hradební zdi. 3 – přibližná poloha pozdně gotického šnekového schodiště v severním křídle Valdštejnského paláce. Zdroj.

Nicméně nemůžeme pominout ani fakt, že těmito místy probíhala i (pozdně?) románská hradba od Opyše podél východní strany románského podhradí směrem k Valentinskému brodu a Juditinu mostu. V příslušném místě tak musíme počítat se základy hradby a příkopem napříč Valdštejnské ulice.

© Jan Sommer, 20190728

2019/07/29 Posted by | analýza památek | Napsat komentář

Vodu crčící z kašny před Národním muzeem v Praze se podařilo ukáznit

Po zprovoznění rekonstruované kašny před Národním muzeem voda z krajních stružek značně zalévala a promáčela pískovcové bloky bosovaného zdiva nástupní rampy. Mokré fleky nebyly příliš pohledné, ale promáčení by také mohlo nepříznivě ovlivňovat trvanlivost kamenů.

čp. 1700/II, Národní muzeum, Praha, Nové Město (20181018)

20181018

Nyní vidíme, že se podařilo pomocí nízkých (olověných?) hráziček „čůrky“ vody od zdiva oddálit.

čp. 1700/II, Národní muzeum, Praha, Nové Město (20190711)

20190711

Těžko říci, jak bylo toto technicky vyřešeno v původním stavu či před poslední rekonstrukcí, ale je příznivé, že se chybu podařilo celkem operativně odstranit.

© Jan Sommer, 20190728

2019/07/28 Posted by | glosa | | Napsat komentář

Část bývalého hospodářského dvora ve Zbýšově kulturní památkou

Poznámka s exkurzem k otázce prezentace památkových hodnot

1/ Je to pár týdnů, co se kulturní památkou stala rozměrná budova hospodářského dvora ve Zbýšově, vybudovaného v 18. století na místě původně středověkého proboštství sázavského kláštera.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Obr. 1. Zbýšov, okres Kutná Hora, jižní průčelí objektu čp. 1 a 3. V pozadí neoslohový kostel. (20.1.2017)

2/ O prohlášení „věci“ kulturní památkou vydal stručnou zprávu také Kutnohorský deník. Je skutečně skvělé, že masmédia během letoška výrazně posilují památkové zpravodajství. Nemalý podíl zaujímají právě zprávy o nově prohlášených kulturních památkách. Je až překvapivé, jak intenzivně je „provaří“ prakticky všechny celostátní i příslušné regionální deníky i magazíny. Působí to, jakoby se jednalo o nějakou dohodu na úrovni vydavatelů médií či Klubu kultury Syndikátu novinářů, protože dříve se nic takového v podobné míře nedělo a mediální ohlas byl úplnou výjimkou. Současně je však pravdou, že vlastně i NPÚ vydával takové zprávy jen zcela ojediněle a nějakou systematickou praxi v tomto smyslu to spíše nenaznačovalo. Až se nám mohlo zdát, že tuatam některých odborný pracovník podobnou zprávu spolu s editorem regionální odnože webu NPÚ vypustili spíše navzdory… (Je ovšem jasné, že nejde o snadnou prezentační disciplínu, protože je třeba zapojit příslušné odborné pracovníky, údaje ověřovat apod. Takové nasazení asi nebývá mnoho oceněno.)

3/ Nyní se však zjevně můžeme těšit chvílemi snad až z přemíry replik některé zprávy. Pokud totiž sledujeme památkové zpravodajství systematičtěji, může to začít být až „únavné“ (zvláště, když víme, kolik zajímavých památkových událostí, jevů a objevů je zatím stále opomíjeno). Na druhé straně je to nesporný úspěch a svědectví nějakých jinak zatím nekomentovaných změnách v památkových PR. Čili je příznivé, že se o památkách něco dozví více lidí. Ale zřejmě to svědčí i o tom, že to čtenáře zajímá a nachází, protože jinak by to jako ztrátový podnik tolik vydavatele médií nezaujalo.

4/ Souvislostí by se tu dalo zvažovat vícero, ale nyní tedy ke zprávě o Zbýšovu.

5/ Deník oznámil, že Zbýšov má novou kulturní památku, přičemž se jedná o výsledek lokální iniciativy a objekt jako památku vyhodnotila Šárka Koukalová (takto odborná pracovnice odd. evidence a dokumentace památek na středočeském pracovišti NPÚ, ale také výzkumná pracovnice, autorka několika výstav, četných článků a knih). Takové detaily zprávy je nepochybně vhodné ocenit, protože osobní nasazení konkrétních památkářů nebývá často ani zmiňováno. Zpracování podkladů pro návrh na prohlášení objektu za kulturní památku bylo velmi důkladné, což se také projevilo na mimořádně precizní prezentaci v rámci Památkového katalogu. Zmíněny jsou také ve zdivu barokního objektu nalezené druhotně použité gotické či renesanční architektonické prvky, nejspíše pocházející z objektu proboštství.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Obr. 2. Fragment nejspíše gotického ostění portálku, vsazený druhotně do severovýchodního nároží objektu čp. 1 (20.1.2017)

6/ Jsem rád, že právě i tyto detaily noviny zaujaly, protože jsem se shodou okolností na jejich identifikaci podílel při jedné z průzkumných a dokumentačních cest dr. Koukalové do Zbýšova. Mým cílem tehdy bylo právě prověřit, jestli v barokním zdivu objektu bude možné odhalit doklady předbarokní výstavby. Protože jsem nálezy považoval za významné, publikoval jsem je v podobě stručné zprávy. Věřím, že se poznatky podaří doplnit při dalších výzkumech a zejména v souvislosti s potřebnými opravami.

7/ Objekt je ovšem cenný dochováním řady dalších prvků z doby jeho fungování ve schwarzenberské správě, protože byl za posledních snad 100 let jen minimálně „modernizován“. Jedná se zejména o krovy, četné dveřní a okenní otvory a výplně, schodiště do podkroví, sklepní prostory… Snad se prohlášení objektu kulturní památkou stane také motivací pro zájem o prostředí obce v širších souvislostech – dalšího objektu dvora situovaného západně (čp. 27), kostela se hřbitovem, rybníka s bývalým mlýnem a dalšími objekty…

8/ A ještě jedna drobná odbočka k mediálním prezentacím památek a památkové péče. Jako jiné internetové tituly, zavedl před pár měsíci placení notné části poskytovaného obsahu také (regionální) Deník.

scrs190718-denik-zbysov-dvur

Obr. 3. Podoba zprávy na webu Deníku

9/ Je pravdou, že dlouho odolával a snažil se „vyjít“ s výnosy z reklamy. Nicméně informace o památkových hodnotách či kulturním dědictví by možná neměly být předmětem „obchodu“. Členství v klubu čtenářů Deníku není sice tak nákladné, ale někdy požadavek na platbu skutečně překvapí u zcela stručných sdělení, když jsou neplatícím skryty např. 2 nebo 3 řádky. Možná by média mohla v podobných případech „slevit“ ze svých nároků – samozřejmě nepopírám, že musejí „živit“ příslušné redaktorky či redaktory, ale možná by aspoň u podobných drobných příspěvků mohli svým způsobem přispívat k šíření povědomí o významu sdíleného kulturního odkazu. Asi nelze předpokládat, že by podobná lokální sdělení tak jako tak oslovila nějaký velký počet zájemců.

10/ Nicméně by část řešení těchto potřeb mohla spočívat i na webech (bedrech) památkových institucí, kde by bylo možné informace propojit s rozšiřujícími zdroji z datových fondů evidence kulturních památek apod.

© Jan Sommer, 20190719

2019/07/19 Posted by | evidence památek, památky v médiích, PR | , | Napsat komentář

Brutálně zaobaleno

Je to celkem zvláštní, jakou vysokou prestiž si vydobyl v „kulturní sféře“ architektonický styl brutalismus – označený termínem aspoň v češtině upomínajícím jakoby na zvířeckou nezvladatelnost, snad až autenticitu, coby nelíčenost, živočišnost. Jeho hlavním vyjadřovacím „prvkem“ se stal „surový“ beton s „přírodní“ „barevností“, s výrazně patrným „reliéfem“ v podobě otisků prkenného šalování, s „přiznanými“ nehomogenitami ve struktuře materiálu. Vše jakoby opět dosvědčovalo totální pravost bez příkras a marnivých kudrlinek (k nim mnozí pocítili odpor někdy možná i pro svou neznalost historických kulturních kontextů).

Protože ale postupně beton stále častěji a úplněji mizí pod skleněnými nebo plechovými „plášti“ či „podhledy“, mizí vlastně i to jediné z celé struktury objektu, co se mohlo projevit nějakým „zemitým“ „sdělením“ (když už takové stavby nemají žádné detaily s rytmy a proporčními vztahy a jediným pojítkem s kontextem se staly reflexy okolních budov v obřích skleněných tabulích). Samozřejmě nelze popřít, že např. v klientském centru, dvoraně, na schodišti či v zasedačce jsou situována třeba virtuózně zpracovaná sochařská díla, tapisérie, vitraje apod., k obkladům jsou použity třeba i tak drahé plasty, že ani nevydávají žádný smrad, zachytitelný lidským čichem, kombinované tu s mramorem, tu zase keramikou, jinde mahagonem, a pak třeba zase smrkovými palubkami.

Smíchov, parc. st. 2834/1, Mozartova ul., Praha 5 (20181120)

Nicméně to, co jsme třeba vnímali během provádění „hrubé“ stavby v souvislostech se stylem klasického funkcionalismu a mohli jsme čekat nějaké „brutální“ strukturování při dokončování obvykle „vyšumí“. Vše je potaženo sítí subtilních nosníčků a ověšeno sklem. Tam, kde se nepodařilo betonové části obalit, jsou velepečlivě potaženy nějakým marockým či benátským štukem, opět napodobujícím jiné materiály.

Stavby tak již nejsou „eklekticky“ načančané, ale vlastně se redukují na jakési nadýchnuté „ilustrace“ svého tvaru. Nějak cítíme, že místo STAVBY je na odiv vystavován „lapidární“ vizualizovaný tvar. Ale ten nemá vypadat jako „elementární“, neb je obvykle aspoň nějak proměnlivě zakřiven, nakloněn, seříznut nějakou šikmou rovinou… Snad máme věřit, že je jeho úkolem něco vyjádřit (sílu, souznění, vizionářskou povahu investora, otevřenost světu a návštěvníkům, kosmickému prachu…), protože pastva pro oči se zhruba od počátků funkcionalismu jaksi nekoná.

Smíchov, parc. st. 2834/1, Mozartova ul., Praha 5 (20190712)

Zde je tvar asi vynalézavě odvozen od zakřivení jednoho z ok „brýlí“ mimoúrovňové křižovatky, do něhož stavba jakoby „samozřejmě“ zapadla (a pak že chybí kontext…). Nicméně dominantním dojmem se asi může stávat jakási nehmotnost kulisy, jejímž jediným „autentickým“ vzepětím je oblost, či neznatelná „zalamovanost“ daná rovnými plochami skleněného obložení. Každopádně se ukazuje, že na skle se oko nezastaví – asi se odrazí nebo sklouzne. Tak raději zase zpátky do historie.

50°04’18.2″N 14°23’51.8″E || 50.071725, 14.397708 mapa

scrs190716-p05-green-point

© Jan Sommer, 20190716

2019/07/16 Posted by | architektura | | Napsat komentář

Les Cahiers du Mont d'Or

Ecrits et recherches sur le patrimoine du Mont d'Or lyonnais...

Colectivo A Rula

Asociación Cultural Colectivo a Rula

Comments for Projekt Forlǫg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Collective Intelligence

Creating places where people can flourish

EAHN | Site-Wide Activity

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Bridging Eurasia

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

190 Jahre DAI

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

biblonia

a medievalist's blog about reading, writing and the impact of books from ancient times to the digital age

CNRS Le journal

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge