Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Paměťové instituce v klidu zapomínají?…

01. Kdosi mi řekl, že nemám experimentovat na FB (např. s těmi hashtagy, jak jsem zmiňoval nedávno) a soustředit se na kloudné weby a databáze. To se mi připomnělo, když jsem náhodou procházel nějaký starý blog s odkazy na data o našich i cizích památkách. Z tuším pěti odkazů na stránky většinou oficiálních institucí fungoval jediný, a to ten na Facebook, pouhou to sociální síť. Ostatní odkazy, které měly ilustrovat nějaké povídání o zpřístupňování dat o památkách, byly kompletně… zvadlé. Najdete i „stařičké“ odkazy na Wikipedii (při přejmenování je asi všechno přesměrováváno ze starého na nové místo), najdu i při testu své pradávné stránky na sweb.cz, ale nenajdu rok či dva staré odkazy na europeana.eu… Měly by asi ty paměťové instituce nějak na toto trochu více… pamatovat…

02. K tomu nedávno na ČP také zde.

© Jan Sommer, 20180116

Reklamy

2018/01/17 Posted by | archivace, dostupnost dat, Facebook, OA, památky v médiích, udržitelnost dat | | Napsat komentář

Památkový Wikidata workshop ke koordinaci databází Národního památkového ústavu a Wikidat a Wikipedie

Událost na FB. Verze této zprávy na FB. (20180113-20180115)

Na úvod se po uvítání od Vojtěcha Dostála v hutném „kolečku“ představili účastníci z řad památkářů, zástupkyně Národní knihovny ČR, představitelka projektu Senioři píší Wikipedii a wikipedisté a wikidatisté různého původu.

Památkový Wikidata workshop

Prvním bodem programu bylo souhrnné seznámení s Integrovaným informačním systémem památkové péče (IISPP), provozovaným Národním památkovým ústavem, přednesené Irenou Blažkovou (NPÚ).

Památkový Wikidata workshop

Na ni navázal Šimon Eismann (NPÚ), který naznačil složitosti rozsáhlých databází, v nichž jsou propojena data o památkách, souvisejících archiváliích, spisovou agendou atd. Přešel pak k rozsáhlému památkovému geografickému informačnímu systému (paGIS), zajišťujícímu prostorovou identifikaci všech ostatních památkových informací (Geoportál). Bylo nutné vytvořit vlastní systém, protože žádný vhodně uspořádaný národní standard neexistuje (různé instituce si vytvářejí vlastní, přizpůsobené specifickým potřebám; s nimi je nutné spolupracovat ve sféře územního plánování, ochrany životního prostředí či stavebního řízení…). Poukazoval i na historickou genezi informačních systémů. (D): Jaroslav Zastoupil ocenil komplexnost a přístupnost informačního systému NPÚ ve srovnání s většinou informací zahraničních památkových péčí). Vzhledem k propojení s nadnárodními systémy je součástí systému i kontrolovaný slovník a klíčová slova.

Památkový Wikidata workshop

Vojtěch Dostál charakterizoval genezi nestrukturované podstaty „článků“ na Wikipedii. Postupně do stránek Wikipedie začínaly pronikat i databáze z Wikidat, která jsou postupně zdrojem dalších položek v článcích, u památek typicky např. odkazy na data v informačních systémech NPÚ (např. Karlštejn). Wikipedie předpokládá, že jednoho krásného dne budou informace o památkách nadnárodně propojeny. Jedním z podnětů pro Wikipedii bylo také pořádání soutěže Wiki miluje památky, pro niž wikipedisté vytvořili vlastní seznamy. Sofistikovanější práci s památkovými daty umožňují nyní Wikidata. V nedávných měsících došlo k navázání spolupráce s NPÚ. Porovnáním dat pak docházelo k opravám na obou stranách. NPÚ poskytl přístup k územní identifikaci v Geoportálu NPÚ. Pomocí nového nástroje lze zobrazit památky ve svém okolí, které dosud postrádají fotku. Využívá se to i pro aktuální soutěž Popiš památku!

Památkový Wikidata workshop

Přitom ovšem vyvstávají některé problémy. Např. součásti rozsáhlých památek (např. Belveder je součástí jedné evidované památky Pražský hrad). Na některých objektech jsou např. chráněna jenom průčelí – např. (takže nemusí být zcela jasné, jestli na Wikipedii zaznamenat jen onu chráněnou fasádu, nebo celý objekt).

Také data památek obsahují různé nestandardnosti, což vyplynulo z dřívějších korekcí či migrací. Toto při přenosu na stranu Wikidat plodí nejasnosti, které bude třeba řešit.

Další otázky. Data zrušených památek, encyklopedicky významných objektů dávno zaniklých… Originál, kopie, replika… (diskutovala se i mezi památkáři „oblíbená“ otázka soch z Karlova mostu, kde dnes jsou většinou kopie, kdežto originály jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea). Kategorizace – dům, nájemní dům, obytný dům, usedlost (někdy u stejných objektů je použito rozdílné označení).

Ještě bych doplnil, že několikrát byly zmíněny souvislosti s kategorizačními systémy (zejména Europeana.eu; nebyly ovšem konkrétně zmíněny např. AAT Getty, Historic England – FISH, CIDOC-CRM, Kongresová knihovna…). Patrně s řadou z nich Wikimedia intenzivně komunikuje, což bude jistě prospěšné, protože se prostě musí dojít k jednomu všady sdílenému systému.

Další připomínky v debatě souvisely s diferencí mezi „objektovým“ přístupem Wikipedie a osobitostmi oficiální evidence památek, související s nutností preferovat „právní stavy“, orientací celého systému na to, co je jako památka specifikováno v Památkovém zákonu, čehož se principiálně týká celá odborná a výkonná činnost památkového ústavu. Proto byl zmiňován např. jednotlivý zjištěný případ, kdy jsou dva objekty shrnuty pod jedno památkové číslo, dále výše zčásti zmíněné případy, kdy je třeba v areálu usedlosti památkově chráněna jen vzácná stodola, nebo je jedinou památkou areál Pražského hradu, sestávající z desítek samostatných objektů, které mají izolovaná hesla na Wikipedii.

Problém soustředění se v seznamu památek Wikipedie na to, co je definováno jako kulturní památky v Ústředním seznamu kulturních památek, je markantní na příkladech objektů, ze kterých je např. chráněna jen fasáda (také to již bylo výše zmíněno), přičemž na Wikipedii je třeba popsat celý objekt. Pro Wikipedii mohou být jako samostatné objekty chápány také 4 pamětní desky na fasádě jediného domu, týkající se různých historických osobností a vzniklé v různé době. Mohlo by se tak jevit jako zřejmé, že Wikipedie má nadále preferovat členění na objekty podle logiky „článků“, a že údaj o případné ochraně je dobré přičlenit jako řekněme kategorizační údaj (objekt je součástí kulturní památky, areálu, chráněného území, případně je chráněna ta a ta jeho část). Vazba na ÚSKP ovšem má svou historickou logiku v tom (jak to tedy vidím možná pro nedostatek detailní znalosti geneze a současných záměrů), že seznamy na Wikipedii vznikaly hlavně pro účely soutěže Wiki miluje památky, kdy bylo nutné nějak vymezit, co se má fotit, a bylo celkem logické pobídnout dobrovolníky k focení doloženě hodnotných objektů na oficiálním seznamu.

S tím ale trochu souvisí i wikipedistická otázka významnosti, kdy i nevýznamná věc dostává hodnotu v nějakém kontextu, třeba jako začátečnické dílo jinak významného sochaře apod. Ale s vědomím, že na všeobecné encyklopedii nemůže být vše, co by zaujalo nějakého specialistu, jsem inicioval vlastní instalaci Mediawiki pro NPÚ, kde by právě takové věci logicky mohly najít místo; tento „projekt“ se však zatím stále převaluje v plenkách. Třeba o něm časem ještě bude slyšet více…

Padla též zmínka ohledně multiplicitních údajů o památkách, kdy jsem byl wikipedistou z Plzně připomenut jako známý krofal (jedním z případů, kdy jsem kritizoval separatistická řešení, byly právě Drobné památky v Plzni a nejen tam). Vždy mi vadilo, že se sepisovatelé památek nespojí a radostně popisují a fotografují stále dokola převážně stejné objekty, zatímco by mohli „synergicky“ data v dohodě rozšiřovat na jednom místě či v nějakém propojeném systému. Toto samozřejmě nepůjde nejspíše nikdy změnit v plné míře, ale vypořádat by se s touto ideou měl každý, kdo se do vytváření a prezentování dat o památkách pouští (a speciálně tam, kde se soupis a popisy památek tvoří v oficiálních institucionálních výzkumech, mělo by být maximální propojení dat vyžadováno). Patrně nejotevřenějším nástrojem k tomu by mohla být Wikipedie. Spolupráce s památkáři k tomu může být velice dobrým základem.

© Jan Sommer, 20180113-20180115

2018/01/15 Posted by | evidence památek, koordinace dat, participace, standardy | | Napsat komentář

Testování památkově zaměřených tagů na Facebooku

01 Možná trochu dětinský experiment…

02 Na FB jsem pořád tápal, jak různě sortovat posty (ale i fotky apod.) podle témat apod. Viděl jsem, že nejde pracovat tak, jak to třeba klohní jedinci spíše pro zábavu, např.

03 Ale podobně postupují i některé instituce – zde Obnova SK.

04 Jenže takto obecné tagy (v příkladu jsou ovšem kombinovány i některé hodně speciální) nemohou mnoho fungovat, protože se pak pletou s „produkcí“ mnoha jiných lidí i v jiných souvislostech, např #hradyzamky.

05 Takové věci tedy používat nejde. Je tomu tak i proto, že FB má často s vypsáním tagů potíže (často mnoho vynechává, možná podle nějakých preferencí, ale výsledek není vždy stejný; někdy získáme dva tři poslední, vzácně možná i výpis kompletní, ale to není jak ověřit).

06 Tak jsem došel k úvaze o „speciálních“ tazích (mn. č. od tag). Začalo to tím, že jsem zkusmo používal IDy z Památkového katalogu, např. #PK2283270.

07 Jedním z podnětů bylo i ověření možnosti propojovat zprávy k Evropskému roku kulturního dědictví #EYCH2018cz. (Tag #EYCH2018 používají i v Bruselu, též na Twitteru.)

08 Začalo se to ukazovat jako praktické, ale tag musí být unikátní a neměl by se stát terčem nějakého šíření po nesouvisejících postech. Přitom ale je problém s tím, že pro mnoho zdejších památkových objektů IDy neexistují a asi nikdy nebudou (tak jsem začal testovat nějaká čísla zplichtěná z WGS souřadnic – levý dolní roh nějakého čtverce, nevím, jakou detailnost /“zoom“/ volit, který by obsáhl souřadnice tam spadajících objektů, ale nevím nevím…).

#heritagTEST

09 Unikátní tag jsem si nazval „heritag“ 🙂 Testuji je např. pomocí #heritagTEST.

10 U jednotlivých nalezených postů pak lze využít další tagy pro ověření, jak to teď funguje – např. #heritagTechnickePamatky. Trochu to funguje jako kategorie na Wikipedii. Velmi by se hodil i tag dělaný z MDT, ale to se hodně komplikovaně hledá (i když to v Haagu a v NK pořád vylepšují).

11 Zatím jsem zkusil oslovit nějaké další stránky, aby texty s tagy ozkoušely – poslal jsem jim hotový textík, aby pokud možno „šifry“ nekomolili a mohlo to fungovat mezi různými stránkami a vyhledat související věci z více zdrojů (ne všichni se připojili, ale to teď nevadí; zase, kdyby se přidali další, stejně by byl jen zmatek a přibývalo by multiplicit, jak nakonec vidíme i v jiných souvislostech, že přibývá lidí, co hlavně sdílejí dokola, co někde „objevili“).

12 Tak bych i k tomu stál o názor, varování, náměty. Ale není to nutnost, jen by mě to mohlo vrátit z nějaké popletené slepé uličky.

13 Ale při pátku mají všichni náladu na jiné věci… Tak snad časem…


14 ED 20180114_1915: Trochu zkusmo jsem začal přidávat i „banální“ tagy, a ukazuje se, že to v některých případech má smysl, protože to umožňuje nalézt nejrůznější produkty (z celého světa, protože FB hledá i v překladech – zatím se zdá, že ne vždy, a jen v anglických), někdy relevantní. Např., když doplním k #heritagBreznice ještě #Breznice nebo k #heritagNadrazi ještě #Nadrazi (a hle, tak najdu fotky nádraží pořizované jedním svým „FB přítelem“ archeologem, o nichž jsem neměl tušení…).


© Jan Sommer, 20180112 – 20180114

2018/01/12 Posted by | Facebook, glosa, koordinace dat | | Napsat komentář

České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018

Pozvánka k možné spolupráci

01. Institucionalizovaná památková péče na území České republiky počítá své dějiny asi na 165 let, tedy od vzniku vídeňské Centrální komise pro výzkum a zachování památek v roce 1850, resp. jejího reálného zprovoznění v roce 1853 (Bundesdenkmalamt na Wikipedii). Před stoletím v návaznosti na vytvoření státního útvaru Československo byly zřízeny také památkové orgány nového státu, jež do jisté míry navázaly na praxi z doby mocnářství Rakousko-Uhersko.

02. Již při letmém pohledu na vývoj památkové péče pocítíme hrdost na odborný i etický význam památkářů a na jejich společenské kulturní vystupování. Nelze přehlédnout ani spolupůsobení s dalšími akademickými a dalšími vědeckými kapacitami a obory (dnes např. Ústav dějin umění AV ČR, vysoké školy, kde se intenzivně rozvíjejí obory, připravující architekty, archeology, muzejníky či historiky umění pro práci v oblastech ochrany kulturního dědictví). Po generace se přes různé politické i válečné zvraty, kapacitní či technické limity daří v zásadě udržet kontinuitu studia a evidence památek (v celostátním měřítku se jedná o impozantní úkoly zvládané i díky osobnímu zaujetí a nasazení mnoha „řadových“ památkářů).

03. Rozvíjelo se i zákonné prostředí, poskytující památkářům nemalé kompetence při ochraně památek, zdůrazňující význam jejich hmotné substance, jejíž ztrátu nelze v podstatě nijak nahradit. To souvisí i s rozvojem vzdělávání a osvětového působení památkových institucí, jež v tomto směru také nikdo nemůže zastoupit.
V tomto směru se také projevuje důstojné zpřístupňování památek ve veřejném vlastnictví, spravovaných Národním památkovým ústavem i dalšími institucemi, ale též soukromníky, vesměs spolupracujícími s odbornými složkami NPÚ.

04. Pominout nelze ani publikační činnost památkářů, dříve po desítky let málo podporovanou až potlačovanou (nepřálo se šlechtickým ani církevním památkám), v posledních letech ovšem velmi dynamicky rozvíjenou.

05. To souvisí i s intenzivní podporou památkového výzkumu v rámci řady „projektů“ v posledních cca 15 letech. Dřívější výzkum existoval v určité omezené centralizované podobě, ale i tak jeho výsledky stály za pozornost, protože „centralistické“ vedení umožňovalo koordinaci, která v dnešní době chybí a v propojení výsledků různých „projektů“ lze vidět notnou rezervu odborného i obecně společenského prospěchu z vědy a výzkumu.

06. Velké přínosy plynou i z mezinárodní spolupráce, která také doznala podstatnější rozvoj až po roce 1989. Do té doby prakticky nebyla dostupná ani cizí odborná literatura. Přesto si památková péče udržela vysoký etický a odborný standard, uznávaný i v zahraničí, což souviselo i s tím, že se mezi památkáři „ukrývaly“ i individuality schopné přeshraničního vlivu (dr. Líbal, arch. Vošahlík, ing. Jiřinec…).

07. Mnoho lidí dnes může sbírat zkušenosti v cizině a porovnávat, případně usilovat o aplikaci užitečných námětů. Nicméně takové poznatky a podněty jsou jen vzácně užity v praxi, či alespoň přínosně publikovány.

08. To sice nepřímo, ale vcelku zásadně souvisí s absencí celooborových konferencí, jež poskytují např. impozantní výsledky v Německu.

09. „Nevědecká“ publikační a popularizační činnost je zatím také spíše na okraji zájmu a nedostává se jí náležitého morálního ocenění. (Spíše opovrhováno je publikování on-line – např. na blogu…).

10. Jistě ovšem je mnohé ze zde uvedeného spolu s dalšími úkoly a záměry zahrnuto v koncepci NPÚ z roku 2015 (PDF). Proč se tedy zabývat tématy, jež jsou již projednána a sesumírována?

EYCH2018_Logos_Yellow-CS-300

11. Letos zřejmě dojde k tak velkému kumulování „osmičkových“ aktivit, že se sotva podaří nějaké „interní“ otázky, teoretická dilemata, pociťovaná rizika pro památky apod. více společensky zviditelnit. Ale přesto by bylo užitečné dějiny památkové péče zkusit nějak shrnout, bilancovat, hodnotit pozitiva i ztráty. A výsledky nějak shrnout tak, aby byly k užitku (přehledné, snadno dostupné…). Připomeňme drobně, že letos je to také 60 let od založení Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v intencích nového a po novelách dosud platného Památkového zákona. K soustředění pozornosti na prezentaci památkových otázek by mohl pomoci i Evropský rok kulturního dědictví 2018, jenže jeho cíle jsou spíše propagační…

12. Samotná památková péče svoji historii mnoho nepěstuje. Nedávný projekt tvorby retrospektivního biografického slovníku oboru byl dle mého nelogicky ani ne v polovině ukončen (část zpracovaného materiálu je ovšem dostupná on-line; že to nebyla marná práce, o tom svědčí např. to, že hesla jsou citována na Wikipedii). V odborných časopisech či na celooborových konferencích (jež se ale také už řadu let nekonají…) se sice objevují dílčí příspěvky, ve vysokoškolském vzdělávání také zazní určité nutné penzum k dějinám oboru, takže nejde o neznámé věci. Nicméně to působí dojmem, že pro institucionální aparát nejsou jej táhnoucí lidé příliš zajímaví. Nebýt akademického slovníku historiků umění, encyklopedií archeologů či archivářů, nenašlo by se nejspíše nic. K tomu zde dříve glosa a výzva.

13. Na webu památkářů v jeho aktuální verzi jsou obvykle „medailonky“ ředitelů (např.) či náměstků, na stránkách některých odborných pracovišť či památkových správ najdeme i další lidi (někde např. kastelány). Nejde však o nějakou encyklopedii, protože při výměně osoby jsou stará data prostě eliminována a nahrazena jinými (asi se dají s podmíněným úspěchem dohledat na archive.org).

14. To vše ale působí až „odlidštěně“. Proto by možná nemusela být od věci „tvorba“ nějakých kapitolek či glos k nějaké zajímavosti z minulosti památkového působení, která by se někomu namanula.

15. Zajímavé je, že podobně jsme na tom s terminologií oboru. Ten má k dispozici „Blažíčka“ a pozdější slovník restaurování. Jistě je význam termínů sdělován opět studujícím, ale mnohé dohady např. kolem pojmu „rekonstrukce“ svědčí spíše o zanedbanosti i v tomto směru. Totéž platí vlastně pro jediný funkční terminologický „standard“, kterým jsou „klíčová slova“ používaná v Památkovém katalogu a Metainformačním systému památkové péče. Zde však jsou výrazy užívány neuspořádaně, bez nějakého redakčního či odborného dohledu. I v tomto směru bychom mohli něco zkusit (také terminologický slovník byl rozpracován, ale nekončen, ačkoliv je jasné, že i na takovém „dokumentu“ by se v prostředí internetu mělo pracovat nepřetržitě – proč tedy ne od letoška?!). Já tak činím, a ověřuji i různé technické cesty. Tak vyzývám k domluvě. Rád zkusím reagovat, kdybyste k tomu měli nějaký dotaz (asi zde do komentářů, případně i na FB).

16. Publikovat by bylo vhodné např. na „firemním“ blogu památkářů, ale nic takového (zatím?) neexistuje. Tedy třeba na nějakém vlastním. Jistě je možné přispívat na Wikipedii (ideální by bylo tam napsat i heslo o sobě samém, ale to by asi kdekdo považoval za „nemístné“, ačkoliv by to bylo praktické, protože by pisatel měl informace nejlépe po ruce bez pátrání…; hodnotu tomu dává to, že význam informací pro ostatní zájemce nemá být limitován „falešnou skromností“ osoby, která může v klidu zcela věcně popsat, co myslí, že je obecněji významné). Máme i svou wiki v informačním systému památkářů, ale ta se již několik let nedokázala vyhrabat z testovacího provozu – i to by se možná letos mohlo vyřešit…

16. Tak kdyžtak dejte vědět, co máte k dispozici, nebo se Vám již podařilo uveřejnit…
Mějte dobrý památkový rok!

© Jan SOMMER: České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018. Pozvánka k možné spolupráci, in: Česká placka, on-line 20180109.

2018/01/09 Posted by | dějiny památkové péče, glosa, památkář, personálie | , | Napsat komentář

Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu

© Jan SOMMER, 2010 – 2018

Článek vznikl v roce 2010. Později byl drobně aktualizován, ale nakonec byl několik let odložen v rozpracovanosti, protože z různých osobních důvodů jej nebylo možné dokončit. Nyní je takto předkládán s několika drobnými aktualizacemi, aby získané informace byly zpřístupněny možným zájemcům. Za velmi cenné připomínky k textu děkuji Janu N. Adámkovi v Písku!
Článek byl původně zamýšlen jako materiálie pro časopis Průzkumy památek (kam se jej možná ještě po případné aktualizaci podaří předložit). Nynější publikace touto neoficiální formou může být chápána též jako pokus poskytnout reálný příklad k zatím jakoby nepotřebným diskusím o OA i publikování on-line.

Citace: Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu. In: Česká placka, 4.1.2018. On-line: https://wp.me/pqrNE-NH.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Celkový pohled na areál kostela se zvonicí a farou (vlevo) od východu. 2009.

01. O středověkém původu stavby kostela sv. Michala v Horním Záhoří neměla dosavadní odborná literatura žádných pochyb, neboť presbyterium je zaklenuto dvěma poli vznosné křížové žebrové klenby; vyžlabená klínovitá žebra se protínají ve svornících s rozetami a na stěnách jsou místo častějších konzolek podepřena tzv. ostruhovitým podseknutím. Gotická je také čtvercová sakristie na severním boku presbyteria, a to zřejmě včetně hmotné valené klenby. Vnější vzhled kostela je však zcela určen barokní úpravou, z níž pocházejí rozměrná segmentem zaklenutá okna i střídmé členění fasád lisenovými rámy a výrazně profilovaná korunní římsa. Barokního původu je také západní předsíň kostela. Ostatně v první polovině 18. století byl významně upraven celý sakrální areál; přestavěna byla starší (asi renesanční) zvonice, stojící samostatně před západním průčelím kostela, opatřená elegantní štíhlou jehlancovitou střechou (ve formě příznačné pro řadu kostelů v dolním Pootaví a středním Povltaví), a nově byla postavena náročně vybavená farní budova. K výraznějším změnám kostela ani jeho areálu již naštěstí nedošlo.

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Interiér presbyteria. 1983.

02. I když se názory na přesnou dobu výstavby gotického kostela dosud neshodly, není vcelku pochyb o tom, že zdivo je jednotného původu. To se také potvrdilo při první významnější příležitosti k průzkumu, kterou bylo radikální sejmutí omítek ze spodní části (asi do výšky 150 cm nad terénem) vnějších líců obvodového zdiva celého kostela v roce 2005.1 V souvislosti s tím byl na vnějším obvodu stavby vyhlouben i drenážní kanálek.2 Předmětem průzkumu a dokumentace s cílem rozlišit a zaznamenat informace o historických konstrukcích, výtvarných prvcích a případných dokladech stavebního vývoje se stala spodní část vnějších líců zdiva v plném rozsahu lodi, presbyteria, sakristie a předsíně.3 Zevrubněji byly zkoumány druhotně použité prvky ostění gotického profilovaného portálu a další prokazatelně gotické fragmenty, osazené ve zdivu barokní předsíně a v zazdívce na místě zrušeného portálu v jižní stěně lodi.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Celkový pohled na severní stranu kostela. 2009.

Popis nálezů

Horní Záhoří (PI), kostel - schéma stavebně-historické analýzy

Plánek kostela (podle Soupisu památek) se skicou stavebně-historické analýzy. Červený obrys – zdivo gotické, zelený – barokní. 1 – Místo zrušeného gotického portálu. 2 – Fragmenty ostění zrušeného gotického portálu ve zdivu barokní předsíně. 3 – Fragmenty gotických okenních kružeb ve zdivu barokní předsíně.

03. Na exteriéru kostela byly do výšky cca 150 cm v celém rozsahu otlučeny omítky, nepochybně většinou barokního původu; případně zachované starší relikty omítek byly přitom také odstraněny.

04. Zdivo gotické části kostela je lomové. Převažují v něm velké nepravidelné bloky žuly, zřejmě zcela bez opracování. Prokládány jsou drobnějšími úlomky. Líce jsou proto velmi nerovné, i když celkově je průběh zdiva vcelku pravidelný. Zjevně se počítalo se silnou vrstvou omítky. Ve zdivu je v odhaleném úseku nad terénem patrná jedna vodorovná ložná spára. Nároží jsou armována velkými kvádry z tmavě šedé žuly, pečlivě opracovanými. Na několika místech jsou na kvádrech zachovány bíle natřené pásky o šíři 16-16,5 cm, sledující nároží (hypoteticky lze usuzovat, že k okraji tohoto pásku probíhala omítka; nároží by se tedy odlišovala hladkým bíle natřeným páskem; zatím nelze určit, zda se jednalo o prvotní systém úpravy fasád z doby výstavby).

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Gotické zdivo sakristie od severovýchodu. 2010.

05. Zdivo sakristie je s lodí i presbyteriem provázané. Vazba mezi lodí a presbyteriem na jižní straně zřejmě rovněž existuje, i když je tu zdivo do jisté míry narušeno. Na západním konci jižní stěny je v horní části odhaleného líce úsek cihlové plenty; snad tu bylo v době barokní přestavby zdivo nějak poškozené.

06. Pod východní stěnou presbyteria vystupuje nad terén předzáklad z nepravidelných bloků žuly.

07. Vstup v západní stěně sakristie je dodatečný. Kamenné barokní ostění je obezděno cihlami.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Barokní portál v jižní stěně lodi s kamenným ostěním obezděným cihlami. Vpravo úsek druhotného zdiva s fragmenty opracovaných kamenných prvků. 2010.

08. V jižní stěně lodi je asi ve druhé čtvrtině délky od západu barokní portál. Ostění je obezděné cihlami, které vystupují před líc okolního gotického lomového zdiva, takže zřejmě dosahovaly k povrchu starších omítek, ponechaných při barokizaci na zdivu. Vpravo od portálu je úsek zazdívky ze smíšeného cihlokamenného zdiva, v němž jsou obsaženy i kamenické architektonické fragmenty, zřejmě středověkého původu. Jeden má podobu širokého zkosení a pravoúhlého bloku; mohlo by jít o úsek špalety s okenním ostěním, ale proti tomu hovoří, že nebyla pozorována polodrážka pro zasklení. Druhý prvek má zřejmě okosenou hranu, lemovanou zářezem; tento článek se podobá části profilace fragmentů portálu, vloženým do zdiva předsíně, ale vzhledem k malému úseku profilace to nelze prokázat. Na líci prvku jsou zachovány zbytky několika vápenných nátěrů, většinou bílých (zdá se, že jeden nátěr měl červenou barvu). Gotický portál byl tedy situován východněji, než nynější barokní portál.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Jihozápadní nároží kostela a barokní předsíň.

09. Nejvíce nálezů poskytlo zdivo předsíně. Zdivo je smíšené cihlokamenné, s konstrukčním soklem a rovněž konstrukčními odsazenými oblými nárožími. Vstupní portál v ose západní stěny předsíně je barokní s omítaným cihlovým ostěním.

10. V západní části jižní stěny předsíně převažují cihly, což zřejmě souvisí s vložením schodiště do patra předsíně a na kůr, zasahujícího do síly zdi. Jinak v jižní stěně převažují lomové kameny. Jen u jihozápadního nároží je ve zdivu vložen nápadně dlouhý opracovaný blok tmavě šedé žuly (délka 106 cm, tloušťka 18 cm; na viditelné straně není patrná žádná profilace). Již pod omítku nad osekaným úsekem zdiva zasahuje kvádr z tmavé žuly, pečlivě opracovaný, s vrstvou bílého nátěru. Ve zdivu předsíně bylo druhotně použito několik pečlivě opracovaných kvádrů z tmavě šedé žuly. Jejich rozmístění je nepravidelné, ovšem jejich hrany byly většinou využity k vyzdění hran zdiva, lemujících odsazená zaoblená nároží západní stěny.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Fragment gotické okenní kružby druhotně osazený v jihozápadním nároží barokní předsíně kostela. 2010.

11. V zaoblení jihozápadního nároží je nad soklem odštípaný blok okrové změklé žuly; nelze vyloučit, že do zdiva byl vložen opracovanou stranou. Nad ním nad jednou řadou cihel je vložen fragment okenní kružby. Zřejmě jde o rozměrný díl, jehož formu však lze zatím jen odhadovat. Je vidět zakřivený prut, z něhož zřejmě vybíhal další, rovněž křivkový, a do jihozápadního nároží jižní stěny vystupuje úsek s kružbovým nosem. To nasvědčuje tomu, že zde byla buďto jeptiška nebo vícelistý kruhový či sférický útvar. Profilace je na vnitřní i vnější straně vyžlabená; mezi výžlabky probíhá polodrážka pro vsazení skel (nelze spolehlivě rozlišit, zda je pravoúhlá nebo klínovitá). Na povrchu je několik vrstev nátěrů. Zdá se, že by se mohlo jednat o velký díl kružby, určený nad střední prut, tvořený polovinami obou jeptišek a úsekem vrcholového útvaru (jehož formu zatím nelze s konečnou platností určit).

12. Na jižním konci západní stěny je v soklu velký kvádr růžové změklé žuly. Těsně nad konstrukčním soklem je osazen fragment ostění portálu z růžové žuly. Pod okrajem plochy zbavené omítek je ve smíšeném zdivu ještě jeden tmavě šedý kvádr se zachovaným vápenným nátěrem (zřejmě jen jedním).

Záhoří (PI), kostel sv. Michala

Profilovaný díl ostění gotického portálu druhotně osazený ve zdivu na západní straně barokní předsíně, při jejím jihozápadním nároží. 2010.

13. V severní části západní stěny předsíně je v severozápadním nároží v soklu mezi cihlami jeden kvádr z tmavě šedé žuly. Nad soklem je velký nepravidelný kus šedé žuly. Nad ním je s odstupem vložen soklový díl ostění gotického portálu. Větší část profilace soklu je zatím ukryta v zazdívce. Na líci prvku je zachován vápenný nátěr. Ve výžlabku profilace je zachováno několik vrstev bílých nátěrů. Přibližně uprostřed severního úseku západní stěny předsíně je zhruba ve výšce soklového prvku portálu vložen další díl ostění téhož gotického portálu. Na jeho ložné ploše jsou patrné přibližně paralelní seky plochým břitem kamenického nástroje (dláta nebo plošiny). Na profilu jsou rovněž patrné nátěry.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Severní část západní stěny předsíně, vlevo se soklovým dílem ostění zrušeného gotického portálu lodi kostela. 2010.

14. V zaoblení severozápadního nároží je těsně pod okrajem osekané plochy líce díl růžové změklé žuly, ale celá viditelná část je osekaná (nelze určit, zda je do zdiva obrácena profilace).

15. V severozápadním nároží severní stěny je v soklu kvádr z tmavě šedé žuly. Jeho nároží je opatřeno bíle natřeným páskem o šíři 10 cm; dále od tohoto místa snad původně již pokračovala omítka.4 Nad soklem předsíně je vložen další díl ostění portálu (opět ložnou plochou do líce zdiva), tentokrát více poškozený (nos hruškovce je odlomen). Nad ním je ve zdivu několik drobných odštěpků růžové změklé žuly; snad by se mohlo jednat o zbytky rozbitého architektonického článku gotického původu. Dále je zdivo severní stěny předsíně celkem pravidelné cihlokamenné. Přibližně uprostřed délky severní stěny předsíně je nad soklem vložen osekaný blok žuly okrové barvy; nelze určit, zda jde o díl architektonického článku (je to celkem pravděpodobné, protože na středověké stavbě se tento typ materiálu jinak zřejmě uplatňoval jen zcela ojediněle).

Poznámky ke stavebnímu vývoji a architektonickému významu

16. Z nově dosažených poznatků je možné vyvodit některá upřesnění dosavadních vědomostí o kostele. Zejména lze téměř s jistotou předpokládat, že díly a fragmenty portálového ostění, použité druhotně ve vnějších lících zdiva barokní západní předsíně, náležely původnímu jižnímu portálu gotické lodi. Určité otázky vyplývají z toho, proč bylo ostění vylámáno ze svého původního místa. Situace v jižní stěně lodi zřejmě svědčí o tom, že barokní portál zřejmě zčásti kolidoval s poněkud východněji posunutou pozicí gotického portálu. Nejspíše proto nebylo možné starší portál pouze zazdít. Přesto však zatím zůstává určitá pochybnost, protože vycházíme pouze z toho, že vpravo od barokního portálu je úsek dodatečného zdiva, v němž jsou druhotně použity relikty gotických kamenických architektonických článků.5 V principu totiž zatím není možné vyloučit ani možnost, že díly gotického ostění portálu použité ve zdivu předsíně pocházejí z portálu, který mohl být osazen také v západní stěně gotické lodi.6 Obvyklejší však bylo, že kostel byl opatřen pouze jediným portálem, nejčastěji na jižní straně lodi.Tyto otázky však zřejmě nebude možné s konečnou platností řešit bez průzkumu zdiva v interiéru, pokud by i tam někdy došlo k sejmutí omítek (např. by tak bylo možné ověřit případnou existenci hrany vnitřní niky portálu na jižní straně lodi). Formální podoba ostění jižního barokního portálu lodi by mohla svědčit o shodné době jeho vzniku jako u západního portálu sakristie, kdežto pouze cihlové ostění západního portálu předsíně, zaklenutého stlačeným obloukem, nejspíše vzniklo v odlišné době. Přesto lze předpokládat, že k vybourání ostění gotického (asi jižního) portálu lodi došlo těsně před výstavbou předsíně, neboť na profilaci dílů portálu, osazených ve zdivu předsíně, se velice dobře zachovaly zbytky vápenného líčení.

17. Profilace ostění portálu se velice dobře zachovala (i když na některých dílech byla při osazování do zdiva předsíně poškozena). Dominantním prvkem profilu je hruškovcový prut, provázený po obou stranách výžlabky. Vnější hrana jednoho výžlabku je zkosená, kdežto hraně druhého z výžlabků je doplněn ještě drobný oblounek, lemovaný jemným zářezem s projmutým bokem. Vzhledem k tomu, že zatím nebyl zjištěn žádný díl záklenku ostění, není možné spolehlivě určit, která strana ostění byla obrácená k příchozímu. Z posouzení rozměrů jednotlivých nelezených prvků se spíše zdá, že na vnější líc zdiva navazovalo prosté okosení, kdežto oblounek se obracel dovnitř portálu. Je to pravděpodobnější i proto, že v této pozici by se portál více rozevíral směrem ven.

18. Soklový díl ostění ukazuje, že profilace nad prahem portálu zabíhala do nakoso poměrně strmě zkosené trojúhelníkovité plochy. Tento útvar bývá častěji konstatován u staveb, které během první poloviny 14. století rozvíjely impulsy tvarosloví poklasické gotiky. Přesto se běžně objevuje až do husitských válek, po nichž se ovšem znovu ujal především u jednodušších ostění (např. u měšťanských domů, na tvrzích, či dokonce u venkovských usedlostí). Ani profil ostění nelze přes poměrnou výraznost a preciznost provedení zcela jednoznačně zařadit na základě srovnávání. Snad by mohl posloužit portál kostela v Krči, který má zjevně archaičtější profilaci (navazující ještě na raně gotická ústupková schémata), která však nad prahem rovněž zabíhá do podobně nakoso sklopené trojúhelníkovité plochy soklu. Ostění v Krči lze přibližně řadit do doby kolem před rokem 13007, možná i na počátek 14. století. Profilace v Záhoří je ovšem zjevně pokročilejší, nepochybně však není zasažena inovacemi pokročilé lucemburské architektury z doby po polovině 14. století. Považuji za pravděpodobné, že portál pochází přibližně z období 1300-1340.

19. Z toho ovšem vyplývá otázka, zda je současný s ostatními gotickými částmi kostela, v první řadě s jeho zdivem. Obvodové zdivo lodi, presbyteria i sakristie je prakticky jednolité. Vnější líce jsou nepravidelné, z hrubě olámaných kamenů, kladených do silné vrstvy malty. Zdivem probíhají výrazné ložné spáry, nepochybně korespondující s úrovněmi pater lešení. Naproti tomu nároží jsou tvořená rozměrnými a velice pečlivě opracovanými žulovými kvádry. Tato stavební technologie má z okolí nejblíže k tomu, co známe z raně gotických staveb královské stavební huti v Písku, působící hlavně za panování Přemysla Otakara II. (od poloviny 13. století a snad ještě po roce 1278). O tomto srovnání nutí uvažovat i neobvykle veliká tloušťka obvodového zdiva, které navíc ani u klenutého presbyteria není opatřeno vnějšími opěrnými pilíři. S tak raným zařazením je ovšem v rozporu i dispozice kostela, nápadná podélným presbyteriem s dvěma poli žebrové křížové klenby. Tato půdorysná skladba sice sama o sobě není zvláště výraznou pomůckou pro srovnávání, avšak jak již bylo konstatováno, právě v jižních Čechách vytvářejí stavby s tímto formováním presbyteria výrazné seskupení, i když se nedá hovořit přímo o jednotné skupině. Naopak, některé slohové prvky nasvědčují, že jinak podobné stavby mohlo budovat více stavebních hutí – ale to je zatím pouhá pracovní hypotéza. Asi nejstarší stavbou s protáhlým presbyteriem tohoto typu byl již někdy kolem roku 1265 stavěný kostel v severně vzdáleném Vysokém Újezdu (okres Benešov). Ještě raně gotické formy má podobné presbyterium kostela ve Starých Prachaticích (možná brzy po roce 1275). Je otázkou, zda ostatní reprezentanti tohoto typu na uvedené stavby navazovali, neboť k jejich výstavbě došlo většinou v zatím poměrně neostře definovaném období snad druhé a třetí čtvrtiny 14. století. Kdysi jsem vyslovil domněnku, že většina těchto staveb vznikala ve sféře vlivu rozsáhlých panovnických domén na Hlubocku a Budějovicku s tím, že vytvořené huti mohly působit i na jiných statcích.8 Pracovně jsem na základě srovnání některých užívaných architektonických článků navrhl možnost, že s touto skupinou staveb souvisela i další, do značné míry specifická pro stejnou oblast, představovaná stavbami s drobnou vížkou mezi lodí a presbyteriem, nesenou zpravidla dvojicí klenebních pasů (např. Ševětín, Bošilec, Dolní Bukovsko, Křtěnov.9 Další typově výraznou jihočeskou skupinou pak byly kostely s koutovými věžemi vsunutými do jednoho ze západních koutů obdélné lodi. Zde je však zatím hledán původ v činnosti huti působící na hradě a v klášteru ve Strakonicích.10

20. Fragment (nebo fragmenty) gotické kružby zřejmě dvoudílného okna, osazené v barokním zdivu na jihozápadním nároží předsíně nasvědčují tomu, že ve zdivu kostela existovalo alespoň jedno poměrně velké okno (nelze vyloučit, že svými rozměry bylo zdůrazněno východní okno presbyteria, jak to známe z některých raně gotických kostelů v okolí – např. z děkanského chrámu v Písku nebo z kostela v Myšenci). Na vnější i vnitřní straně je kružba profilována mělkým vyžlabením, mezi nimiž probíhá polodrážka pro vsazení skel. Takové formy lze pouze obecně zařadit do 14. století.

21. Tvarosloví klenby presbyteria v Záhoří je do značné míry odlišné od většiny zde uváděných i dalších kostelů. Snad jen v Krči se asi v průběhu první čtvrtiny 14. století v presbyteriu objevilo pod výběhy žeber místo konzol ostruhové podsekávání. V Záhoří jsou tyto prvky ovšem výrazně propracovanější, což se zřejmě také zasloužilo o pozdní datování kostela do třetí čtvrtiny 14. století.11

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Klenební konzola na severní straně presbyteria. 1983.

22. Bez dalšího zkoumání nelze určit příčinu rozdílnosti materiálu zdiva a zejména nárožních kvádrů od zjevně měkčí žuly ostění portálu a okenní kružby (zatím neznáme materiál klenebních žeber v presbyteriu). Je možné, že nejde o doklad odlišného stáří, nýbrž o výsledek rozhodnutí kameníků použít pro náročněji tvarované díly snáze opracovatelný materiál (zdroje takových různorodých žul v Píseckých horách byly využívány i v Písku).

23. Listinné historické zprávy nám nejspíše při pokusu o spolehlivější časové zařazení gotické výstavby kostela rovněž neposkytují úplně spolehlivé zprávy. Nicméně je zřejmé, že fara s nevelkým okrskem byla mimořádně obvěněna. Z venkovských far v bechyňském děkanátu odváděla největší desátek (po Českých Budějovicích, Písku a Vodňanech). To nejspíše nějak souviselo s královským patronátem fary i blízkostí královského města Písku a sídla na Zvíkově, jejichž nejvhodnější spojnice také vedla přes Záhoří (je také možné, že již tehdy odtud vedla i variantní cesta přes Újezdec a Hlubokou do Českých Budějovic). První zmínku o kostele lze spojit s rokem 1335. V dalších desetiletích sem Karel IV. dosazoval jako faráře významné osobnosti spojené s činností panovnického dvora či přímo spolupracující s vladařem.12

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Svorník v západním klenebním poli presbyteria. 1983.

24. Pracovně řadím zejména dosud známé architektonické články do před polovinou 14. století.13 Zaniklý portál lze podle nalezených dílů také možná ještě před polovinu 14. století, i když pozdější původ nelze vyloučit. Pak by portál nejspíše byl vsazen do zdiva dodatečně. O původu před nebo po polovině 14. století nám nedovolují rozhodnout ani formy nalezeného fragmentu okenní kružby. Nelze ovšem vyloučit starší původ obvodového zdiva.

25. Nápadným znakem dispozice kostela je poměrně značná šířka lodi ve srovnání s presbyteriem. Je prakticky dvojnásobkem šířka presbyteria. To je nejčastější u staveb, které byly založeny jako dvoulodní; tuto verzi ovšem navrhuji pouze zvažovat při případných dalších průzkumech.

26. Rovněž je třeba počítat s tím, že v době stavby barokní předsíně existovala nějaká zatím neznámá část kostela nebo nějaký další objekt v jeho sousedství, neboť jen tak lze vysvětlit existenci druhotně použitých nárožních kvádrů ve zdivu předsíně. Tyto kvádry se svými menšími rozměry liší od většinou mohutných kvádrů v nárožích lodi, presbyteria i sakristie. Také na nich byl zjištěn pozůstatek užšího hladkého lemu, nežli na nárožích kostela, čímž je patrně vyloučena možnost, že by kvádry pocházely např. z horních částí nároží některé části kostela. Čistě hypoteticky lze zvažovat, že by se mohlo jednat o kvádry z hrany vnitřní špalety zrušeného gotického (?) portálu.14

Poznámky

1Tento zásah, který způsobil ztrátu historických omítek, převážně barokních, byl proveden v rozporu se stanoviskem orgánu státní památkové péče. Za podnět k průzkumu a dokumentaci jsem vděčen pan Janu Adámkovi z Prácheňského muzea v Písku.

2Příslušná archeologická pozorování jsou popsána v samostatné stati………..

3Zdivo bylo v plném rozsahu fotografováno, byl pořízen popis a části konstrukcí byly podrobněji proměřeny a zachyceny na měřických snímcích.

4Podobné pásky bílého nátěru jsou i na nárožích lodi a presbyteria, kde jsou však širší.

5Poloha jižního barokního portálu lodi rovněž vyvolává určité otázky, protože nekoresponduje s omítkovým barokním systémem členění stěny lisenami, ani s rytmem okenních os.

6Příkladem kostelů s dvojicí gotických portálů v lodi (zpravidla v západní a jižní stěně) mohou být kostely v Hodušíně (datování zatím kolísá asi v období 1260-1290) nebo v Lašovicích (asi 1260-1280 s tím, že raně gotický západní portál byl pro nynější osazení v neznámé době přepracován a jižní portál pochází asi ze druhé čtvrtiny 14. století).

7Tak to předpokládá Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornis, Praha 2001, s. 202.

8Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Mikuláše v Nedvědicích (o. Tábor), in: Památky a příroda, 12, 1987, č. 5, s. 280-281. Souhrnně Jan SOMMER: Poznámky k jihočeské architektuře doby kolem roku 1300, in: Výběr, roč. 28, 1991, č. 2, s. 101-110. Stavební rozbor umožnil k tomuto typu s velkou pravděpodobností přiřadit i kostel ve Slavkově (okres Český Krumlov) – Jan SOMMER: Poznámky k výkladu stavebního vývoje několika středověkých kostelů v nejjižnějším cípu Čech – 2, in: Zprávy památkové péče, roč. 52, 1992, č. 9, s. 19-21. Srovnáním některých z probíraných staveb se nejnověji zabýval Roman LAVIČKA: Kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele na Starém městě v Českých Budějovicích – stavební vývoj a význam architektury kostela ve středověku, in: Staré Budějovice 1, 2005, s. 20-44.

9Na tento typ staveb dávno upozornil Josef BRANIŠ: Některé zvláštnosti starších chrámových staveb jihočeských, in: Památky archeologické 17, 1897, sl. 210 n. Viz k tomu Jan SOMMER: Gotická zvonice kostela ve Štěpánovicích, in: Památky a příroda, roč. 12, 1987, č. 3. s. 158; Jan SOMMER: Gotická sanktusová věž kostela v Křtěnově, in: Zprávy památkové péče, roč. 56, 1996, č. 1-2, s. 17-22.

10Kde ovšem vazby na královskou huť v Písku a na Zvíkově rovněž byly konstatovány – např. Jiří KUTHAN: Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Academia, Praha 1975, s. 105-108.

11Tak např. D. LÍBAL, cit. v pozn. 7.

12Středověkou historií fary v Záhoří se podrobně zabýval Jan N. ADÁMEK: Die Pfarrkirche in Záhoří bei Písek – ein Benefizium unter der Protektion der Luxemburger, in: Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová et alii, Bolletino dell´Istituto Storico Ceco di Roma. Supplemento 2008, Praga 2009, s. 71-79. [ISBN 978-80-87271-14-8]

13Vzhledem k poloze Záhoří na významných komunikacích lze uvažovat i o možném raně středověkém předchůdci.

14Stručná zmínka o nálezech v článku Jan SOMMER: Na okraj operativního průzkumu a dokumentace historických staveb v NPÚ – několik poznámek a příkladů, in: Průzkumy památek, roč. 13, 2006, s. 135. Stručnou informaci o fragmentech publikoval Jiří FRÖHLICH: Gotické architektonické články ve zdivu kostela sv. Michala v Horním Záhoří, in: Výběr, časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč.50, 2013, č. 1, s. 58-60.

2018/01/05 Posted by | analýza památek, detaily staveb, články | | Napsat komentář

Památkové označení „šetrně“? Nebo jako „cejch“ na věčné časy…

Fyzické označení kulturních památek má nepochybně svůj symbolický, informativní (osvětový) i praktický (právní či administrativní) význam; z řady hledisek tak může existence cedulky zamezit opominutí nějakých povinností, zákonem ukládaných při ochraně památek. Jedná se o doklad nepochybně významné změny v „životě“ objektu, který se tak stal předmětem ochrany ve veřejném zájmu, ocitl se v ohnisku administrativní pozornosti s cílem uchovat jej pokud možno dlouhodobě či natrvalo.

Kolín (okres Kolín), kostel sv. Bartoloměje

Nápis o výstavbě chóru kolínského chrámu sv. Bartoloměje Petrem Parléřem za panování Karla IV.

Milevsko (okres Písek), klášter, kostel

Datace v betonové části schodiště před vchodem do románského kostela.

Snahou proto je, aby označení památky vyhlíželo důstojně, bylo trvanlivé, přitom ale jeho osazení vyžadovalo co nejmenší zásah do samotné substance autentické památky. Dřívější smaltované cedulky upevňované asi na hřebíčky zatloukané do špalíků zasádrovaných ve zdivu tak trochu připomínaly označení domů zajišťovaných jednou z velkých pojišťoven. Nynější vyhlížejí přímo bronzově.

KP kostel sv. Jiří Vrané n.Vlt

Oficiální cedulka označující kulturní památku. Od VitVit (Vlastní dílo) [CC BY-SA 4.0], prostřednictvím Wikimedia Commons

Přesto vlastníkům nemovitých kulturních památek není ukládána povinnost osadit na objektu takové označení, ale příslušné orgány státní správy k tomu často vlastníky pobízejí, odborně jim přitom pomáhají (volba umístění označení apod.).

Možná si aspoň diskusně lze položit otázku významu „šetrnosti“ umístění takového označení, nepochybně významného kulturněhistoricky, svědčícího o víceméně státnickém aktu v kulturní sféře, do značné míry ovlivňujícího další dějiny objektu. Ten mohl dosud relativně snadno být odstraněn a nahrazen čímkoliv (co by „prošlo“ jinými schvalovacími postupy ve stavebním i dalším územním ad. řízení). Pak je otázka, zda označení místo obav o poškození zavrtáváním hmoždinek naopak nenahradit (dle technických možností) vysekáním zprávy o tak důležitém dějinném momentu do zdiva monumentu samotného…

PATRIMONIO DO ESTADO

Zahraniční příklad (byť i tam použitý spíše nahodile).

© Jan Sommer, 2017-2018

2018/01/02 Posted by | evidence památek, glosa, organizace památkové péče, památková legislativa, prezentace | , , , | Napsat komentář

Námět pro Národní památkový den

Úspěch akcí jako Dny evropského dědictví, Mezinárodní den archeologie, Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS, Dny lidové architektury, Noc muzeí aj. je dnes již bez diskuse. Samozřejmě za tím stojí úsilí řady lidí, a také několikaletý vývoj, kdy se k akcím často až postupně s rozpaky připojují instituce nejprve znepokojené (např. v NPÚ trvalo řadu let, než byly akceptovány EHD či MDPS) a asi organizačně hledající kapacity a příděl provozních prostředků. Některé akce ovšem ukazují, že vytrvalé úsilí prvotně zcela neformální může spustit úplnou lavinu akcí, jak je tomu v případu MDA.

Přínosem řady takových akcí je zpřístupnění památek, jež jsou jinak veřejnosti uzavřené. Ale zejména při MDA jsou zájemcům nabídnuty mnohé zdroje informací o archeologické disciplíně jako takové; přednášky, vycházky či výstavy ukazují aktuální objevy a pomáhají je poznat v širších kontextech, včetně mezinárodních.

Asi není příliš zkratkovitá úvaha, že podobnou akci potřebuje jako sůl i památková péče. Výše zmíněné akce totiž směřují k obecenstvu zaměřenému spíše „turisticky“, tedy zájemcům o památky. Ale vlastní problematika památkové péče zůstává stranou, není tak zdůrazňována, jak si zaslouží. V nynější době by asi již bylo možné uspořádat setkání památkářů se zájemci o památkovou péči – tedy o metody a výsledky výzkumů, o evidenci a dokumentaci památek, o poznání základů kvalifikované památkové péče, o to, co odborná památková organizace nabízí vlastníkům památek, co publikuje, co chystá na zpřístupněných památkách apod.

Např. v Rakousku nebo Bavorsku mají podobné „domácké“ akce již tradici, takže by bylo možné využít tamní zkušenosti. „Národní“ rozměr by také mohl více zacílit pozornost k „domácím“ otázkám, tématům či problémům. V tomto směru zřejmě veřejnost uvítala již opakovaně pořádané dny otevřených dveří tuším v ÚOP NPÚ v Olomouci či Plzni. Nyní navrhovaný červnový termín by také mohl podpořit zájem škol o účast, ale také upozornit kulturní turisty na to, co by jim nemělo uniknout v počínající letní sezóně apod.

2017/10/19 Posted by | NPD, participace, prezentace | | Napsat komentář

Europeana si všimla blogů

Blogy se nakonec budou muset více prosadit do myšlení lidí kolem památek, na což posléze zaměřují pozornost i Europeana. Přitom se ale jejich využití od počátků památkových webů přímo nabízí (k tomu např., nebo, anebo asi nejkomplexněji kdysi…). Je tomu tak i proto, že tímto způsobem lze publikovat vlastně jakýkoliv text – od nějaké momentní emotivní glosy, pozvánky na workshop, recenze publikace či výstavy až po vědeckou studii, atd. Přitom je „třeba“ se většinou obejít bez redakčního zázemí, oponentních posudků, grafických vymožeností (i když dnes velké blogovací weby nabízejí bezpočet šablon, postupně doplňovaných o „vylepšení“ responzivitou atd., což ale mnohdy nepomáhá orientaci v informacích, ale spíše je přehlušuje). Na druhé straně je asi „blogosféra“ sledována s trochou obav, protože panuje dojem, že blogy jsou součástí „sociálních sítí“, se všemi jejich nešvary (osobní útoky, nepodložené výpady apod.). A nakonec třeba i blogující zaměstnanec nějaké instituce je jaksi „neřízená střela“, je třeba kontrolovat, jestli „nevynáší informace“ apod. (přitom hrají roli i postupně více zdůrazňovaná omezení pro autorské užití zaměstnaneckých děl, i když naproti tomu velmi pozvolna postupně přibývá obsahu zpřístupňovaných pod otevřenými licencemi CC, typicky především byncsa). Nicméně i velké světové vědecké, muzejní, galerijní apod. instituce postupně zřizují blogy, protože zřejmě zjistily výhodnou možnost aktuálně sdělovat informace k vydaným publikacím, zahajovaným výstavám, dosaženým novým poznatkům o památkách, nově zpřístupněným i teprve testovaným databázím. Atd.

Z hlediska takové grandiózní kontinentální sbírky kulturního, památkového obsahu, jakou jsou Europeana, je nepochybně forma blogů jednou z velmi perspektivních pro oživování posbíraných (meta)dat. (To samozřejmě platí i pro úroveň jednotlivých států.)

Technicky jsou blogy skvělým nástrojem, výtečně integrujícím i např. obrazovou dokumentaci z různých zdrojů. Mj. i proto jsem před dávnými lety brzy po zahájení ostrého provozu databáze Europeana tento potenciál využití na blogu testoval. Bohužel se adresy snímků ukázaly jako nestabilní a v blogu dnes zejí prázdná okénka.
To je totiž jeden z hlavních problémů blogů a jiných nástrojů pro integrování sdíleného obsahu, že vlastně neexistuje žádná spolehlivá záruka udržitelnosti adres odkazů (k čemuž nejednou přispívají zbrklé změny informačních systémů v institucí holedbajících se „paměťovostí“). Představoval jsem si, že by právě Europeana v tomto mohla být jednak jaksi vzorem „národním“ poskytovatelům dat, jednak by snad mohla poskytovat stabilní prostředí i v případech, kdy by na na „lokálních“ systémech docházelo k nějakým změnám.

Je postupně běžnější, že se u informací v databázích sbírek, památek apod. objevují odkazy na literaturu, někdy též „strojově“ generované odkazy na Wikipedii, ale odkazy na internetové zdroje, mezi nimi blogy, chybějí (pro ilustraci si uveďme, že v Památkovém katalogu nejsou u památek odkazy na nejednou docela zajímavé a obsažné články na webu NPÚ, referující o výsledcích průzkumů či o provedené opravě památky, přičemž i v knihovnické databázi Carmen jsou zvláštním způsobem skloubena data knihovnická a archivní, ale internetová jsou pominuta; nemohu vyloučit, že se tam už i nějaký odkaz na internetový zdroj objeví, ale já na něj nenarazil; v Památkovém katalogu lze tyto odkazy evidovat, ale vytvořené položky nejsou dostupné ve veřejné části – a není moc jasné, proč). Vlastně do jisté míry postrádáme i stručná operativní sdělení o poznatcích z průběhu oprav památek (OPD), anebo o výsledcích četných vědeckovýzkumných projektů (DKRVO, NAKI…), což by také ve formě blogu bylo možné vytvářet operativně, bez technických prodlev, provázejících vytvoření tiskovin, ale přitom po odborné stránce korektně.

Blogy odborných památkových apod. institucí by ovšem bylo namístě podpořit využitím nějakého kooperativního prostředí. V tomto smyslu lze zřejmě považovat za vynikající vodítko „blogosféru“ hypotheses. Podmínkou by ovšem bylo, aby si našli čas možní autoři (jejich získávání např. formou angažování redakční síly je třeba uvážit). Věřím, že by to prospělo pozici památkové ideje, srozumitelnosti argumentů při její obhajobě, operativnosti odborné či vědecké komunikace.

Nyní se však jeví reálněji, že se o „datech“ poskytnutých památkovými institucemi ČR, bude blogovat na bruselské úrovni? Těžko věřit.


Editace:

Svého druhu zvláštností byl experiment, rozvíjený ale vytrvale několik let, jímž byl v době předblogové papírový „blog“ Česká placka. Ten byl distribuován do několika knihovnických institucí, takže dnes se honosí tou výsadou, že je evidován v systému knihovnických informací NPÚ Carmen ZDE. Posléze se ovšem změnil na internetový blog (tedy ten, co máte nyní před sebou), ale obsah papírových výtisků byl následně rovněž zpřístupněn on-line (odkazy v levé „menu“). O tom už však Carmen nic neví…

Podobnou operativou v památkové sféře byly Památkové listy, nepravidelná příloha časopisu Zprávy památkové péče. Její vznik vyšel z poznatku, že pečlivě redakčně zpracovávaný tištěný časopis se od uzávěrky distribuuje cca po dvou měsících. Takže do něj nebylo možné vkládat pozvánky na právě otevírané výstavy, probíhající poznatky z památek apod. Ty byly redakčně dokončeny pár dní před distribucí ZPP a byly do časopisu vkládány. Posléze byly na webu NPÚ rovněž zpřístupněny on-line. Díky své „papírovosti“ se také propracovaly do knihovnických databází. To, že následně vznikly pokusy oživit Památkové listy ve „verzi“ on-line, již knihovny neevidují. Zde se ovšem přímo nabízí možnost pokračovat, navázat na papírového předchůdce… (Snad jsem nic nepřehlédl, ale zdá se mi, že v Carmen není možné vytvořit výpis evidovaných článků z hledaného čísla? Ale to je spíše nešikovné…)

Zvláštním úkazem je HistorieBlog.cz, který je z nemalé část naplňován sdílením tiskových zpráv NPÚ apod. Možná jde o následky nějakého projektu, protože sledovanost asi není ohromující.

2017/10/18 Posted by | blogy, publikační činnost | , , | Napsat komentář

Pavel Titz a „jeho“ Mezinárodní den archeologie v ČR imaginárně vyznamenán

Dalším letošním imaginárním nositelem Zlaté placky se v roce 2017 stal Pavel Titz (Wikipedie). Mezinárodně aktivní vědec významně působí také na poli prezentace archeologického dědictví. Stal se hlavním hybatelem pořádání Mezinárodního dne archeologie v ČR (nebo jedním z hlavních – to je diskutabilní specifikum této virtuální medaile, že se nejednou zaměří na tu viditelnější část nějakého týmu apod.; čili se vyznamenání týká i dalších osobností, možná z „povrchního“ pohledu méně viditelných; ale kdokoliv může připomínkovat, navrhovat…). Tato aktivita se rychle setkala se zájmem obecné veřejnosti, ale přihlásily se k ní aktivně i četné muzejní, archeologické či památkové instance.

Možná v tom lze tušit i motivy pro vyhlášení Národního památkového dne. Tehdy by otevřely své dveře památkové instituce i objekty. Odborní pracovníci by vysvětlovali důvody potřeb zachovat cenné památky, i když třeba někoho odrazují svou omšelostí, ukazovali metody zkoumání památek i aktuální pozoruhodné výzkumné přínosy. Ale to je odbočka, možná hledající cíle budoucích imaginárních Zlatých placek.

Pavlu Titzovi lze leda imaginárně gratulovat a přát jemu i všem aktivistům MDA vytrvalé reálné nadšení pro důležitou myšlenku uchování a zkoumání kulturního dědictví.

2017/10/14 Posted by | Zlatá placka | | Napsat komentář

Zlatá placka 2017 v dámském gardu

Tato cena je zcela virtuální a subjektivní, možná stižená i nahodilostmi při výběru („šanci“ např. bohužel nemá, o kom se nedozvím apod.; můžete třeba v komentářích připojit nějaké návrhy). Vznikla před lety, v době, kdy neudílelo žádné ceny památkářům či prospěšným památkovým počinům ani MK, ani nikdo jiný. Zatím její étos zcela nevyprchal, i když již čtvrtým rokem letos uděloval oficiózní ceny NPÚ – Patrimonium pro futuro.

Jsem samozřejmě vděčen za jakékoliv nominace, náměty, upozornění…

Virtuální udělení virtuální ceny Zlatá placka obvykle není nijak sdělováno oceněným, i když tato možnost není vyloučena. Nicméně zatím panují obavy, že spojení takového nápadu s jejich jménem by se mohlo dotyčných… dotknout nepříjemně. Tak je to jen takto na České placce stručně zmíněno a zdůvodněno. Nejsou stanoveny žádné termíny, takže k virtuálnímu udělení může dojít kdykoliv.

Zlatá placka se virtuálně udílí těmto osobnostem:

Mgr. Natálie Belisová. Ve svém regionu, kterým je z mého pohledu Děčínsko a Český ráj (i když to nedovedu vymezit přesně,) obdivuhodnou aktivitou a vytrvalostí povzbuzuje a soustřeďuje široký okruh milovníků drobných památek a lidí ochotných přiložit ruku k dílu při záchraně křížků, kapliček i dalších drobných památek; proslulé jsou hojně navštěvované brigády při záchraně ruiny Dolského mlýna. Ale je to i úžasná regionální badatelka, autorka řady fundovaných popularizačních publikací a hybatel mnoha památkových událostí. Její propamátkové aktivity byly zejména v regionu již několikrát veřejně oceněny.

Mgr. Naděžda Kalousová. Památková témata významně podporuje nejen činností v Klubu kultury Syndikátu novinářů, ale pozornost široké veřejnosti na ně pomohla upřít vyhlašováním novinářské ceny Prix Non Repeant. Media na pomoc památkám.

Mgr. Květa Vitvarová. Během let se neobyčejně zasloužila o propamátkové působení Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, jehož je dlouholetou tajemnicí. Do značné míry koncipovala i udržuje vitalitu různých soutěží (zejména udílení medailí Památka roku, fotosoutěže mladých zájemců o historické dědictví…), odborných konferencí atd. Ze Dnů evropského dědictví se pod její patronací stal zřejmě největší svátek milovníků památek, kdy tisíce zájemců jsou zvány k podrobným prohlídkám památek, vstřícně otevíraných stále rostoucím počtem soukromých vlastníků, obecních úřadů, firem sídlících v historických objektech apod.


Samozřejmě takovým výběrem oceněných nelze postihnout mnohé nepřehlédnutelné i méně očividné zásluhy, kterými stále početnější milovníci památek pomáhají záchraně kulturního dědictví i jeho prezentaci, bojují proti podnikatelsky či politicky motivovaným necitlivým vestavbám do měst, pomáhají rozvoji osvětové, vzdělávací a publikační činnosti. Jistě mimořádnou skupinou jsou vlastníci a spolky, kteří se ujímají zbědovaných objektů a s maximální snahou jim vracejí původní krásu a zachraňují jejich přeživší hodnoty.

Tak ještě jednou prosím o upozornění na další možné adepty pro příští kola virtuálního udílení. Připojte případně odkaz na informace o dotyčné osobnosti.

2017/10/09 Posted by | Zlatá placka | | Napsat komentář

Wikimédia France

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Caminando por la historia

Un viaje por la historia

the Wikimedia UK blog!

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Medieval Imago

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Thomas Ash

Adventures in Library and Information Science

Before Chartres

Appunti sull'arte romanica e sul tempo romanico

Medieval Histories

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Ghost Signs

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.