Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Antonín Podlaha – trpělivý a pečlivý průvodce milovníků památek se narodil před 150 lety

Spolu s Augustem Sedláčkem, Zdeňkem Wirthem, Jaroslavem Heroutem, Dobroslavou Menclovou, Anežkou Merhautovou, týmem akademiků vedeným Emanuelem Pochem, dále Tomášem Durdíkem, Jiří Kuthanem či Karlem Kučou (i jinými) byl a bude Antonín Podlaha jedním z prvních průvodců našich kroků za památkami, a to díky rozsáhlému soupisnému dílu prostředkujícímu poznání zejména církevních památek.

Antonín PODLAHA: Posvátná místa království Českého, Řada první: Arcidiecese pražská, díl VI, Vikariáty: Sedlčanský a Votický; Dědictví sv. Jana Nepomuckého, Praha 1912Patřil k nejpilnějším autorům soupisů památek a vytvořil také vlastní ediční řadu Posvátná místa království Českého, ve které po jednotlivých vikariátech sestavoval soupis církevních památek, jehož texty byly obvykle podrobnější, než v akademickém soupisu; všímal si také vybraných kapliček a křížků.

Jeho dílo nebývá tolik připomínáno – ostatně i 150. výročí jeho narození proběhlo minulý týden bez výraznějšího ohlasu –, ale stojí za to si uvědomit zvláštní věcnost popisů i historických kapitol. Se zjevným zaujetím, ale s precizní terminologií (nápadně prostou „staročeských“ historismů) a v precizně koncipovaných větách, bez květnatých zvolání či kunsthistorických kudrlinek nás provází i oblastmi, které nepatřily k těm památkově nejbohatším – jakoby ve své práci cíleně upřednostňoval sepisování památek těch oblastí, které stály stranou hlavního zájmu předních akademických vědců (i když ti také nebyli „vybíraví“). Na rozdíl od většiny podobných prací neváhal dovést historické pasáže až do své současnosti (jmenoval autory právě dokončovaných uměleckých děl, donátory i duchovní správce; všímal si změn staveb při nejnovějších opravách).

Jistě není na škodu i dnes hledat v díle tohoto vynikajícího znalce památek poučení nejen o památkách, ale i o seriózní, a přitom nadšené poznávací a publikační práci.

Antonín PODLAHA: Posvátná místa království Českého, Řada první: Arcidiecese pražská, díl VI, Vikariáty: Sedlčanský a Votický; Dědictví sv. Jana Nepomuckého, Praha 1912

Antonín PODLAHA: Posvátná místa království Českého, Řada první: Arcidiecese pražská, díl VI, Vikariáty: Sedlčanský a Votický; Dědictví sv. Jana Nepomuckého, Praha 1912

2015/01/27 Posted by | personálie | , | Napsat komentář

PST! 50 let Benátské charty

Bez velkého halasu, fanfár či vlajkosláv dnes uplývá půlstoletí od přijetí základního dokumentu moderní památkové péče – Benátské charty. Tak jí věnujte aspoň nostalgickou vzpomínku.

2014/05/31 Posted by | Teorie/praxe památkové péče | , , | Napsat komentář

Cena za památkovou péči – zase nic… (dajli – nedajli 2014)

Také letos musím naplnit nemilou letitou tradici a připomenout to, že opět nedošlo k obnovení někdejší Ceny MK za památkovou péči (nevím už, jestli bylo pojmenování přesně takovéto; udílení „zajišťuje“ Odbor památkové péče MK ČR). (Nerad bych se mýlil, ale zprávy v médiích jsem se snažil pečlivě sledovat.) Cena byla udílena při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS za vynikající přínos oboru památkové péče, zásluhy při záchraně památek i osvětovém působení dvěma osobnostem. Uplatnilo se pravidlo, že Cenou byla poctěna jedna uznávaná osobnost současné památkové péče, kdežto druhou, čestnou cenou byl připomenut odkaz významného představitele oboru nedávné či vzdálenější minulosti.

Nechci se zabývat žijícími zasloužilými památkáři „bez Ceny“, kterých takto rovněž přibývá, ale nemohu nevzpomenout bolestných ztrát z blízké minulosti, kdy řady významných obhájců památek, prvotřídních aktérů národní kultury v širších souvislostech, opustili na vrcholu tvůrčích sil persony, jakými byli prof. Horyna a prof. Durdík. Oba inspirovali a vzdělávali více než generaci nynějších památkářů, archeologů, historiků umění, ale také milovníků památek z řad nejširší veřejnosti. Výrazně se i v nadnárodním měřítku prosadili při výzkumech památek, ale i v důležitých funkcích při jejich ochraně. Nikdo by nic netratil, kdyby si na ně s tou čestnou Cenou vzpomněl.

Připomínám to i proto, kdybyste třeba mohli takováto společenská i kulturní opomenutí na vhodných místech připomínat…

2014/04/22 Posted by | personálie, Zlatá placka | , , , | Napsat komentář

Časopis slovenských památkářů nastavuje vysokou laťku

Nové číslo Monument revue (Časopis Pamiatkového úradu SR na prezentáciu vedeckého poznávania kultúrneho dedičstva) představuje značný přínos především z hlediska prezentace výzkumů z dějin péče o památky. Monument revue 1/2013 – PDF. Výzkumy se sice soustřeďují na různé typy památek, ale s imponující erudicí se věnují především podrobnostem, pohnutkám a měnícím se prioritám v přístupu k reálným zásahům do památek.

Přitom hraje značnou roli zkoumání archivních fondů, což se zejména pro památkově významné období 19. i 20. století potvrzuje jako velmi přínosné. Archivních zdrojů je totiž velké množství, ale jejich vyhodnocení není snadné, protože jsou často rozptýlené, jsou také některým zčásti jazykově nedostupné (slovensky, česky, maďarsky, německy). Odborný přínos spočívá v tom, že jsou rozsáhlé zdroje vyhodnoceny v širších souvislostech vývoje památkové péče i vztahu společnosti k památkám a jsou tak k dispozici k vlastnímu poznání oboru (archivní fondy nemůže každý srovnatelně podrobně prozkoumat a vyhodnotit). Přesvědčivě je ukázáno, jak podstatné je pochopení „každého“ detailu pro pochopení nynějšího stavu památky…

Dějiny výstavnictví jsou z pohledu památkové péče nepříliš frekventovaným tématem, což je poněkud zvláštní, protože svým způsobem měla řada velkých výstav minulosti značný vliv i na samotné památkáře, a samozřejmě také na to, jak je památková odbornost vnímána veřejností. Není vyloučeno, že by tomu tak mohlo být i proto, že v paměti zůstávají politické souvislosti. Nicméně pohled na přípravy a organizaci výstavy díla Mistra Pavla z Levoče v roce 1967 je nepochybně velmi poučnou historickou sondou.

Co lze u slovenských kolegů také ocenit, je značný zájem o přínos zasloužilých památkových osobností. Tentokrát se jubileum stalo příležitostí k připomenutí zásluh i pracovních postupů mimořádné osobnosti, Alžbety Güntherové-Mayerové. Obsažné články jsou sondou do velmi těžkých dob památkové péče v době válečné i v období nástupu a „rozkvětu“ poúnorového režimu.

Zájemce o podrobnosti svým rozsahem uspokojí tradiční (mám na mysli Informátora) referáty z konferencí (včetně českých – ALMA, Dějiny staveb; či slovenských s významnou českou účastí – FIRECO) či recenze publikací (v konkrétních detailech motivuje k hlubšímu zamyšlení kritické, ale velmi komplexní hodnocení nového soupisu památek v okresu Martin – tam, kde se dnes zabýváme otázkami soupisu památek, lze tuto recenzi doporučit k přečtení; pro sféru SHP je pak významný komentář nové edice PÚSR – Ročenky pamiatkových výskumov).

Sešit púsobí velmi kompetentně mj. i z editorského hlediska. Články postihují velkou šíři problémů, ale přitom svým pojetím ukazují i otevřenost různým přístupům i kritickým ohlasům (recenze).

2013/07/24 Posted by | organizace památkové péče, personálie, Teorie/praxe památkové péče, Uncategorized | , | Napsat komentář

Výběr památkových jubileí roku 2012

Opět po roce pravidelná rubrika… Prosím kohokoliv, kdo zjistí chybu nebo může přispět doplňkem, aby laskavě podal zprávu. Data jsou bez záruky, dle údajů v literatuře, takže si je před případnou aktivitou k některému jubileu ještě ověřte. Všem přeji, aby pro ně rok 2012 byl dobrý…

Lhota, Antonín, malíř, freskař 200 * 2.1.1812
Blažíček, Oldřich, malíř 125 * 5.1.1887
Krattner, Karel, malíř, restaurátor 150 * 7.1.1862
Zap, Karel Vladislav 200 * 8.1.1812
Nüll, Eduard van der, architekt ve Vídni 200 * 9.1.1812
Švabinský, Max 50 + 10.2.1962
Wagner, Václav, historik umění, památkář 50 + 21.3.1962
Schweigl, Ondřej, sochař v Brně 200 + 23.3.1812
Míčko, Miroslav, historik umění, kritik 100 * 26.3.1912
Husník, Jakub, malíř, vynálezce světlotisku 175 * 29.3.1837
Super, Juda Tadeáš, malíř 300 * 29.3.1712
Langweil, Antoní 175 + 11.5.1837
Scheiwl, Josef, malíř, restaurátor 100 + 11.6.1912
Winter, Zikmund 100 + 12.6.1912
Pucherna, Antonín 150 + 12.6.1862
Schweiger, Hanuš, malíř 100 + 17.6.1912
Lhoták, Kamil, malíř 100 * 25.7.1912
Preiss, František, sochař 300 + 1.8.1712
Alt, Rudolf, malíř 200 * 28.8.1812
Heintsch, Jan Jiří, malíř 300 + (pohřben) 7.9.1712
Mikovec, Ferdinand Břetislav 150 + 22.9.1862
Sochor, Edvard, malíř, restaurátor 150 * 23.9.1862
Kastner, Jan, řezbář a malíř 100 + 11.12.1912

2011/12/16 Posted by | personálie | , | Napsat komentář

Nedokončená ediční poznámka k vydání nedokončeného soupisu památek okresu Ledeč nad Sázavou

Poznámky k edici této ediční poznámky

Text této poznámky jsem připravoval od doby, kdy jsem přepsal nedokončený (a nejspíše zčásti ztracený) rukopis. Mým záměrem bylo od počátku text vydat tiskem. Sháněl jsem k tomu sponzory a získal svolení k tomu, aby publikace vyšla jako příloha časopisu Zprávy památkové péče. Jenže v téže době bylo rozhodnuto o tom, že mé působení v této redakci skončí. Nová redakce již o tento záměr ztratila zájem. Vážné osobní dopady, které měla změna mé pozice pro mě samotného, se podílely na tom, že jsem se sám nemohl této podle mého potřebné věci věnovat. Přesto jsem se ještě důkladně zajímal o osudy dalších rozpracovaných svazků (hlavně v archivu ÚDU AV ČR) a usiloval jsem o to, aby se záměru jejich vydání památkový ústav věnoval, protože jsem byl o přímo bytostném významu soupisů pro ochranu památek vždy přesvědčen. Přitom jsem se pracovně seznámil i s budoucí editorkou publikace, která v archivu působila (a působí dosud).

Posléze jsem se rozhodl, že přepis vydám na internetu v elektronické podobě, protože by mě to nestálo žádnou další práci a odborná i širší veřejnost by jím mohla disponovat. „Sulcování“ rukopisu v „archivu“ nemá žádný smysl. V té době však došlo k tomu, že jsem, v době po vydání rovněž nedokončeného soupisu okresu pardubicko-holicko-přeloučského, při přednášce dr. Uhlíkové v roce 2008 mohl toto nouzové řešení probrat. Tak jsem se dozvěděl, že k rukopisu, který se neznámo kdy na památkový ústav zatoulal, existují v archivu ÚDU plány. Následné pátrání neprokázalo, že by existovaly též fotografie.

Proto po domluvě s edičními pracovníky (zejm. s dr. Prixem) ÚDU mgr. Kristína Uhlíková s kolegy přistoupila k přípravě vydání publikace. Podnikla rozsáhlé pátrání doplňující poznání o genezi práce na soupisu a zjistila řadu životopisných údajů o autorech. Spolu s grafikem pak skenovali obrázky a připravili úhledné uspořádání publikace, podobně jako u „pardubického“ svazku do detailu navazující na „klasické“ soupisy (jen s tou drobnou licencí, že zařazení do aktuální ediční řady si vynutilo drobné zmenšení formátu). Pak se nějakou dobu čekalo na přidělení prostředků, ale od konce roku 2010 již mohou čtenáři publikaci bez překážek studovat.

Věřím, že se v ÚDU podaří ve vydání pokračovat. Současně však doufám, že se realizují i záměry na obnovení prací na podrobných soupisech. Podle dnešních trendů i s využitím možnosti průběžně výsledky publikovat na internetu, tak, aby mohly být k dispozici operativně, i v terénu.

Nyní následuje částečně aktualizovaný a proškrtaný text, který jsem si po roce 2003 chystal pro úvodní pasáže publikace nedokončeného ledečského soupisu. Publikuji jej proto, že obsahuje jednak pár detailů k textu soupisu, ale také proto že zahrnuje některé bibliografické informace zejména k vydávání seznamů památek v poválečném období, které mohou zde být případnému zájemci k dispozici (pomáhala mi s nimi PhDr. Jiřina Dejmková, pracující tehdy v knihovně památkového ústavu).

Text hodnoťte shovívavě. Některé jen nadhozené pasáže jsem vynechal, něco proškrtal, někde se mi zdálo vhodné ponechat i neúplná sdělení, protože jsem neměl možnost některé detaily zjišťovat či naopak dále rozpracovávat – takové „mezery“ jsou vyznačeny dvěma hvězdičkami: **.

Předmluva

Publikace soupisu památek v bývalém politickém okresu Ledeč nad Sázavou (vyd. v edici Artefactum, vydávané Ústavem dějin umění AV ČR) má specifický obsah i uspořádání. Je tomu tak proto, že rukopis nebyl autory nikdy dokončen. Neprošel tedy ani jazykovou, ani autorskou korekturou. Rukopis je uložen ve sbírkách Národního památkového ústavu, kam se dostal neznámým způsobem, snad darem někoho z potomků autorů, ale spíše výpůjčkou pro nějaké studijní účely.

Z praktických ohledů jsem se rozhodl přes vysloveně pracovní ráz neúplného rukopisu připravit vydání svazku v úpravě blízké někdejší edici. Pro takové vydání byl soupis připravován a doufám, že se také zařadí mezi ostatní svazky a bude spolu s nimi i platně užíván.

Rozhodl jsem se soupis vydat v podobě více méně mechanického opisu rukopisu. Zavrhl jsem úvahu o obsáhlejší revizi a aktualizaci, neboť ta by si vyžádala bezbřehé úsilí, které jsem v uplynulých letech nemohl takové práci věnovat.

Jména lokalit byla ponechána v původní formě, poněvadž v žádném případu nedošlo k tak rozsáhlým změnám, které by znemožnily určení lokality. V textu jsem do jisté míry upravil ne zcela sjednocené zvýraznění některých označení, a to pokud možno do podoby užívané u vydaných svazků soupisu. Zpravidla jsem však ponechal místy se vyskytující nesrovnalosti v řazení odstavců. V textu zůstaly i některé nečitelné či nepřesné výrazy, které by autoři v průběhu další práce jistě korigovali (nejistá slova jsou uvedena v hranatých závorkách […]; v tištěné verzi je odlišeno jinak). Nedostatečně podložené opravy by totiž mohly způsobit jiné chyby. Z těchto důvodů jsem se snažil v maximální míře zachovat znění originálu; s textem je tedy třeba pracovat opatrně, s ohledem na možný výskyt chyb, které již autoři nemohli odstranit.

Z hlediska pozdějšího vývoje státní správy na území bývalého politického okresu Ledeč nad Sázavou, které bylo po roce 1961 rozděleno mezi čtyři(!) nynější okresy Kutná Hora, Benešov, Havlíčkův Brod a Pelhřimov, a tím vlastně i mezi tři kraje – středočeský, východočeský a jihočeský; podle aktuálních změn po reorganizaci státní správy s platností od roku 2003 část bývalého ledečského okresu dokonce připadla ke kraji Vysočina se sídlem v Jihlavě).

Ve snaze o zvýšení informační hodnoty soupisu jsem zvažoval možnost zařadit fotografie, případně i jiné obrazové dokumenty památek. Nakonec jsem od toho upustil, jednak, že to přesahovalo mé časové možnosti, jednak jsem nechtěl výběrem tu historických dokumentů, jindy zase aktuálních doplňovat nehotový text, i když připouštím, že by to čtenáři asi ocenili – prosím je o omluvu (snad v příštím vydání?). (Pozn.: 2011: Jak víte, publikace je naštěstí vybavena bohatou plánovou dokumentací.)

Věřím, že i v takové poněkud improvizované podobě bude soupis památek bývalého ledečského okresu platným doplňkem dřívější nedokončené impozantní edice velkých akademických soupisů. Doufám, že vyvolá ohlas u čtenářů, a současně, že snad může podnítit i podobné a velmi žádoucí vydání jiných soupisů, na kterých se před rokem 1938 také pracovalo, přičemž některé byly prakticky hotové, připravené k tisku.

Poděkování za pomoc při přípravě patří zejména PhDr. Pavlu Zahradníkovi z Národního památkového ústavu v Praze, který díky svým velkým zkušenostem s čtením starších rukopisů mohl odstranit mnoho odchylek, které jsem způsobil při přepisu.

Dokončeno v září 2003 v Praze, aktualizováno v červnu 2006, v říjnu 2007 a v červenci 2011 tamtéž.

Jan Sommer

Ediční poznámka

V návaznosti na jedinečnou edici „standardních“ soupisů památek představuje ledečský soupis specifický materiál. Jedná se o přepis nedokončeného rukopisu soupisu památek bývalého politického okresu Ledeč nad Sázavou. O tom, že rukopis existuje ve sbírkách Národního památkového ústavu (tehdejšího Státního ústavu památkové péče), jsem se dozvěděl v roce 1997 od pana dr. Jiřího Nováčka, který tehdy vedl oddělení evidence kulturních památek. Pořídil jsem si xerokopii rukopisu a podle ní jsem provedl opis (originál zůstal na místě).

Rukopis má podobu souboru samostatných listů, uložených v kartónových deskách s třemi chlopněmi, připojenými pruhem plátna; stejné bylo provedení hřbetu desek. Na volné pravé straně byly desky svázány černými tkalouny, vlepenými do prostřihů v deskách.

mm110722-REPRO-soupis-ledec-rkp-0001-080223-P1020820
Na čelní straně desek je v horní třetině nalepen štítek s nápisem.

mm110722-REPRO-soupis-ledec-rkp-0002-080223-P1020821
Na vnitřní straně přední desky poznámky tužkou.

Listy s textem měly většinou formát A4, některé měly foliový formát. Četné listy byly rozšířeny různě dlouhými přílepky, většinou na spodní straně, stejně širokými s listem. Časté ovšem byly i drobné přílepky, umísťované častěji na spodní straně, méně často na levém nebo pravém okraji listu (v deskách přeložené tak, aby nepřesahovaly okraj listu).

Papír listů i přílepků pocházel z různých zdrojů. Jejich materiály byl různé kvality. Zčásti se jednalo o celkem kvalitní hladký papír téměř bílé barvy, zčásti se jednalo o listy málo kvalitního vláknitého žloutnoucího papíru; často se vyskytovaly i listy světle šedého papíru. Část listů ze světlého papíru byla oboustranně potisknutá linkami. Některé bílé listy byly zjevně vytrhávány z bloku, původně svázaného na krátké straně. Listy tedy pocházely z různých zdrojů, zřejmě více méně náhodných. Text byl psán různými inkousty.

Ukázky z rukopisu:

mm110722-REPRO-soupis-ledec-rkp-0003-080223-P1020824

mm110722-REPRO-soupis-ledec-rkp-0004-080223-P1020825

mm110722-REPRO-soupis-ledec-rkp-0007-080223-P1020830

mm110731-repro-soupis-ledecsko-fotaz-zvon-080306b-P1030212
Ukázka frotáž neápisu na zvonu (do publikace nebylo zařazeno).

Nejednotné je i pojetí textů, svědčící o pracovním charakteru zachovaného dokumentu. Některé listy obsahovaly zběžné výpisky z literatury, jiné přepisy z terénních poznámek, jiné zřejmě vznikly přímo jako opis historické listiny v některém archivu. Častokráte se některé pasáže textu opakovaly; většinou v takových případech byla jedna varianta přeškrtnutá (perem inkoustem, případně tužkou). To nepochybně souvisí s tím, že na textu pracovaly dvě osoby. Někdy zřejmě došlo k tomu, že méně kompletní varianta byla škrtem označena jako neplatná, někdy se to zřejmě stalo poté, co byl podle škrtnuté pracovní verze pořízen úplnější či souvislejší text. Někde bylo třeba provést určité sjednocení grafických zvýraznění v textu. Nejednotně bylo v textu užíváno především podtrhování.

Na tyto skutečnosti upozorňuji proto, že jsou svědectvím jak o způsobu práce na textu, tak o stupni jeho rozpracování či dohotovení. Rovněž z toho vyplynul můj postup při přepisu. Vzhledem k pracovnímu charakteru dokumentu jsem totiž nemohl usilovat o kompletní edici podle příslušných zásad, protože jsem především chtěl zájemcům umožnit využití věcného/odborného obsahu dokumentu. Pokud jsem zjistil opakování určitých pasáží, zpravidla jsem pro přepis vybral úplnější variantu. Pokud jsem přitom zjistil, že ve zvolené verzi chybí nějaká pasáž z druhé verze, provedl jsem příslušné doplnění (mohlo se jednat o jednotlivá slova, případně o věty).

Se stavem zpracování a se způsobem adjustace fasciklu souvisela neúplnost řady údajů. Jednak v některých případech zřejmě nedošlo k úplnému dokončení příslušné pasáže textu, jednak je třeba počítat s velmi pravděpodobnou možností ztrát buď celých hesel, nebo vybraných listů. Důvod absence některých lokalit, objektů nebo částí jejich popisů již nezjistíme (ale „šťastné“ nálezy nejsou vyloučeny). Samozřejmě se mohlo jednat i o důsledek stavu poznání památkového fondu, kdy mohlo dojít k pominutí některých dosud nedoceněných objektů (lidové stavby, městské domy, technické památky). Zařazení některých objektů mohlo být zamýšleno v další fázi práce, bohužel již nedokončené.

Jeden z autorů rukopisu, Josef Soukup, totiž ještě v průběhu práce zemřel. Nasvědčuje tomu poznámka na vnitřním líci čelní desky obalu: **. Není ovšem přesně jasné, kdy byla poznámka zapsána. Lze mít za to, že práce na soupisu, pokud neskončily dříve, téměř jistě byly přerušeny již v roce 1913, podobně jako tomu bylo i u jiných svazků, rozpracovaných před 1. světovou válkou.

V textu bylo provedeno několik drobných pomocných náčrtů, které spíše měly autorům usnadnit formulaci popisu. Přesto v některých popisech jsou uvedeny odkazy na číselné označení v půdorysech, které zřejmě mohly v době práce na textu existovat alespoň v podobě přípravné kresby.

Soupis ledečského okresu je možná nejstarším nedokončeným zpracováním v systému starých politických okresů. Práce se zřejmě zastavily v souvislosti s úmrtím Josefa Soukupa a zřejmě i s tím, že v té době byla země zmítána válkou. Po roce 1918 již nebyly práce na tomto svazku dokončeny (případně, pokud nějaké probíhaly, není mi to známé, a jejich výsledky musely být deponovány na jiném místě).

Za 1. republiky se ovšem pracovalo v několika dalších okresech, avšak tempo prací již nedosáhlo úrovně z doby před rokem 1913. Současně je však třeba zdůraznit, že zpracování soupisů bylo stále podrobnější. Svazky proto měly několikanásobně větší rozsah ve srovnání s počátky edice. Tento trend byl asi jednou z příčin toho, že se po roce 1945 již nepodařilo na nedokončený záměr soupisu navázat. Přikročilo se pak k vydání nejprve jednosvazkového stručného seznamu ve stylu německých příruček „Dehio“[1] a po dvou desetiletích následovalo postupné vydání propracovanějšího čtyřsvazkového soupisu.[2]

Přehled vývoje edice soupisů památek podal zejména Emanuel Poche v úvodním svazku čtyřdílného soupisu.[3]

Z různých zpráv v literatuře je známo, že se mezi dvěma světovými válkami pracovalo i na dalších svazcích, avšak dostupné informace nedávají jasný obraz o tom, jak daleko práce pokročily. Již ve 30. letech pracoval Emanule Poche na soupisu kutnohorského okresu,[4] a v okresu Jičín (autora dohledám **).[5] Alžběta Birnbaumová působila v okresu Strakonice.[6] O materiálech z těchto soupisných aktivit však není mnoho známo. Nejdále pokročily práce na asi nejpodrobněji zpracovaném a neobyčejně bohatě a důkladně ilustrovaném soupisu památek města Plzeň od Zdeňka Wirtha, L. Lábka a Kamila Hilberta. Rukopisy, dokumentace, finální korektury sazby a kartáčové otisky štočků ilustrací jsou uloženy v archivu Ústavu dějin umění AV ČR v Praze.[7] Lze mít za to, že pro případné vydání by bylo nutné vynaložit nemalou redakční práci k opětnému uspořádání materiálu, avšak publikování v dohledné době by bylo proveditelné.

Před válkou byly dokončovány také některé soupisné akce v pohraničí. Zejména Anton Gnirs měl téměř hotov okres Karlovy Vary, jehož zčásti aktualizované vydání se uskutečnilo v roce 1996.[8]

Je pravděpodobné, že mohly být rozpracovány soupisy dalších okresů, avšak výsledky těchto záměrů mi zatím nejsou známé. Je možné, že některé materiály dosud čekají na znovunalezení v archivech či v muzeích. Další jsem já mohl opominout, za což se alespoň omlouvám.[9]

Po roce 1945 se rozběhla jedna velkorysá podrobná soupisná kampaň v „okresním“ měřítku. Akademie věd si ovšem vybrala neobyčejně těžké sousto, totiž okres Kutná Hora, který je jedním z plošně zvláště rozsáhlých a současně památkami obdařených v nadmíru velikém počtu. Práce, započaté v roce 1988, byly po několika letech ukončeny.[10]

Věřím, že i kusý a nedokončený text soupisu památek z bývalého politického okresu Ledeč nad Sázavou bude cenným doplňkem existujících svazků legendární edice. Věřím, že vznik této drobné publikace by mohl aspoň trochu přispět i k zájmu o vydání dalších nedokončených historických soupisů, zejména plzeňského okresu, který z hlediska metody zpracování a edičního přístupu patří k vrcholům a měl by se stát součástí povědomí širší odborné veřejnosti.

Doufám také, že pomůže posílit zájem o krásnou, ale turisticky pozapomenutou končinu na pomězí Čech a Moravy.

Literatura citovaná v soupisu

Autoři uváděli citace literatury pouze ve schematických zkratkách, což odpovídá praxi, která se užívala i ve vydaných soupisech. Vzhledem ke stavu zpracování však autoři užívali nejednotné zkratky, jim samým jistě srozumitelné. Pokusil jsem se dohledat citované práce. (Tato informace je v rozšířené podobě dostupná i v publikované tištěné verzi soupisu.)

Soupis literatury, citované v rukopisu:

  • I. ročenka musej. spolku v Ledči, 1911            [124, Sačany]
  • Balbín, Miscel. bohem.       Bohuslav Alois BALBÍN: Miscellanea historica regni Bohemiae, Praha od 1679.
  • Beckovský, Poselkyně, III                 Jan František BECKOVSKÝ: Poselkyně starých příběhův českých I, Praha 1700.
  • Bibliografie, I        [3288; Dolní Kralovice – Zíbrtova?]
  • Bieneberg, II
  • Tom. Bílek, Děj. konf.         T. V. BÍLEK: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, I–II, Praha 1882–1883.
  • J. Braniš, Dějiny umění středověkého v Čechách, I, II Josef BRANIŠ: Dějiny středověkého umění v Čechách, díl první, Praha 1892; díl druhý, Praha 1893.
  • J. Braniš, Jak píší historii českého umění, Šolc, Kutná Hora 1890.
  • Cechner, Slohy stav.          Antonín CECHNER: O slozích stavebních, 1897.
  • Čechy    [Dolní Kralovice – Ottovy Č.?]
  • Čechy, Otto, XIII
  • Český časop. histor., III     [375; Horní Kralovice]
  • Čas. Č. musea
  • Dačický, Paměti, I                Mikuláš DAČICKÝ z Heslova: Prostopravda. Paměti, ed. E. Petrů a E. Pražák, Praha 1955.
  • Heber, Burgen, 221             [Keblov]
  • A. Heber, II, 209   [Keblov]
  • Heber, F., IV         František Alexander HEBER: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser IV, Praha 1844. [244-6; Chřenovice]
  • Kafka, J., Posázaví
  • Kafka, Průvodce, IV            Kafkův ilustrovaný průvodce po král. českém. Díl IV. Posázaví, Praha b. d.
  • Kobliha, Humpolec a jeho okolí       Gustav KOBLIHA: Humpolec a jeho okolí, Humpolec, 1896.
  • Kubišta, Sázava   [85, Světlá] A. KUBIŠTA: Sázava dolní a střední, Praha b. d.
  • Květy z r. 1870     [s. 7-8; Dolní Kralovice]
  • Lehner, Dějiny 1  Ferdinand Josef LEHNER: Dějiny umění Českého I, Praha 1903.
  • Lib. conf. III
  • Lib. Erect., XIII
  • Vogt Mauritius, O. Kön. Böhm.        [1712; Ledeč, kostel]
  • Method Method, časopis, vydával Ferdinad J. Lehner v letech ….–….. (celkem …. ročníků)
  • OSN       Ottův slovník naučný, I–XXVIII, Praha 1888–1909; reprint Paseka, Argo, Praha od roku 1998.
  • Ottův Nauč. Slov.
  • Pam. arch.             Památky arhaeologické a místopisné, časopis, vydávala Archaeologická komise Musea království českého, Praha od roku ……….. (Pojmenování časopisu se několikrát částečně změnilo; změnil se i vydavatel.)
  • A. P.; Arch. Pam.                 (zřejmě = Pam. arch.)
  • Paprocký, Diadochus         Bartoloměj PAPROCKÝ z Hlohol a Paprocké Vůle: Diadochus.
  • Frant. Palacký, Popis          František PALACKÝ: Popis království Českého, čili Podrobné poznamenání všech dosavadních krajů, panství, statků, měst, městeček, vesnic, někdejších hradů a tvrzí, též samot a zpustlých osad mnohých v zemi české s udáním jejich obyvatelstva dle popisu r. MDCCCXLIII [1843] vykonaného v jazyku českém i německém, zhotovil a vydal Franz Palacký, J. G. Kalve, Praha 1848.
  • Podlaha, Posv. místa. kr. Č., III         Ant. PODLAHA: Posvátná místa království českého. Řada první: Arcidiecese pražská. Díl III., Praha 1909.
  • Posázaví                [s. 42, 48 – Hněvkovice]
  • SBCC IX                [Horka nad Sloupnou; I, 147; Pertoltice, Řečice]
  • Schaller, VI           Josephus SCHALLER: Topographie des Königreichs Böhmen 6. Cžaslauer Kreis, Praha 1787.
  • Sommer, XI           Johann Gottfried SOMMER: Das Königreich Böhmen statistisch-topographisch dargestellt, 11, Časlauer Kreis, Praha 1843.
  • Sedláček, H. a Z., XII          August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze Království českého XII. Čáslavsko, F. Šimáček, Praha 1900.
  • Sedláček, M. Sl.   August SEDLÁČEK: Místopisný slovník historický království českého, Praha b. d. (1908); reprint Argo, Praha 1998.
  • Seidler, Kronika města Světlé           Karel SEIDLER: Kronika města Světlé od roku 1207-1886, K. Seidler, Světlá, 1887.
  • Světeckého Paměti, II
  • Světozor
  • Tomek, Děj. m. Pr., I            Vácslav Vladivoj TOMEK: Dějepis města Prahy, díl I., Praha 1892 (2. vydání).
  • Trajer     [?; Onšov]
  • Valchář, 12
  • Valchář, Ledečsko               Jan VALCHÁŘ: Ledečsko a Dolnokralovicko, Josef Körber, Praha 1912.
  • J. Valchář, XII
  • Valchář, Ledečsko XIII
  • Valchář, Krásy a památky české, 1
  • Valchář, Ročenka mus. spolku v Ledči z r. 1911
  • Valchář, Věst. arch. Čásl. III              [Hodkov]
  • Valchář, Čáslavský kraj, II
  • Valchář, Seznam listin a obecních pečetí míst okresu Dolnokralovického (Věstník archeol. Čásl., II)
  • Valchář, Trhová Zahrádka a její privilegia (Věstník arch. Čásl., III, 85)
  • Věstník českoslov. museí a spolků archeol. II               [42, 108; Chřenovice]
  • Vlasák, XI
  • Vlasák, okres Dolnokralovický         Antonín Norb. VLASÁK: Okres dolno-kralovický v Čáslavsku, Fr. A. Urbánek, Praha 1884.
  • Věstník archeol., I               [4; Křivsoudov]
  • Věstník archeol. Čáslav 2
  • Mauritius Vogt, Das jetzt lebende Königreich Böhmen (1712)
  • Winter, Život církevní v Čechách    Zikmund WINTER: Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století I–II, Praha 1895–1896.
  • Zeiler, M., Tp. Boh.             [1680; Ledeč – kostel]
  • Zpráva, XIII (1896-7) mus. spolku Včela čáslavská      [14; Chřenovice]

Další necitované práce (výběr)

  • Antonín Nor. VLASÁK: Ledeč nad Sázavou a jeho okolí v kraji Čáslavském, in: Památky archaeologické a místopisné 5, 1863, 5, s. 225-229.
  • Jeronym SOLAŘ: Světlá, město v Čáslavsku, in: Památky archaeologické a místopisné 5, 1863, 6, s. 282-283.
  • Ant. N. VLASÁK: Městečka Čechtice a Křivsoudov a jejich okolí, in: Památky archaeologické a místopisné 6, 1865, s. 163-166.

Jednotlivé památky, lokality i širší území se samozřejmě od doby práce na soupisu staly předmětem zájmu mnoha dalších badatelů. Výsledky takového zkoumání byly ve značném rozsahu publikovány. Vyčerpávající bibliografie by ovšem zdaleka překročila pro mě zvládnutelnou míru. Navíc by její zařazení na tomto místě z určitých důvodů ani nebylo příliš vhodné. Proto si dovolím jen v největší stručnosti upozornit na některé publikace, které případně obsahují také odkazy na další zdroje. Většinou se jedná o specializované encyklopedie památek, vydávané především po roce 1998. Do té doby vyšlo jen několik takových publikací. Ve výběru, pohříchu omezeném, uvádím i několik speciálnějších uměleckohistorických studií, věnovaných mj. i oblasti Ledečska.

Encyklopedické publikace (výběr!)

  • Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách, Academia, Praha 1971.
  • Emanuel POCHE a kol.: Umělecké památky Čech 1, A/J, Academia, Praha 1977. 2, K/O, 1978. 3, P/Š, 1980. 4, T/Ž, 1982.
  • Karel KUČA: České, moravské a slezské zvonice, Libri, Praha 1995. (Vyšlo i další vydání.)
  • Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, A–G, Libri, Praha 1996. II. díl, H–Kole, 1997. III. díl, Kolín–Miro, 1998. IV. díl, Ml–Pan, 2000. V. díl, Par–Pra, 2002.
  • Pavel VLČEK: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Libri, Praha 1999.
  • Tomáš DURDÍK: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 1999. Dodatky, Libri, Praha 2002.
  • Encyklopedie českých tvrzí, I. díl, A–J , Argo, Praha 1998. II. díl, K–R, Argo, Praha 2000.
  • Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v Čechách do husitských válek, Unicornis, Praha 2001.
  • Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, A–G , Libri, Praha 2001. II. díl, H–O, 2002.
  • Petra NAČERADSKÁ: Nápisy okresu Kutná Hora. Corpus Inscriptionum Bohemiae II, Fontes Historiae Artium X, Artefactum, Praha 2002.[11]
  • Topografie a dějiny
  • Josef V. ŠIMÁK: České dějiny I/5. Středověká kolonisace v zemích českých, Praha 1938.
  • Antonín PROFOUS: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, Praha

Přehledy památek a studie (výběr!)

  • Pavel KROUPA: O gotické architektuře v horním Posázaví, in: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 30-2.
  • Vít JESENSKÝ: Průčelí kostela Narození Panny Marie v Křivsoudově a zhodnocení jeho pozdně gotické fasády, in: Průzkumy památek, roč. 2, 1995, č. 2, s. 67-76.
  • Jan SOMMER a kol.: Tři gotické kostely pod hradem Lipnicí. Dolní Město, Loukov, Řečice, Vlastivědná knihovnička Společnosti přátel starožitností, svazek 8, Unicornis, Praha 1999.
  • František PLEVA: Ledeč nad Sázavou. Dějiny města, Ledeč nad Sázavou 1997.
  • František PLEVA: Toulky vrchovinou. Stručná historie měst, obcí a významných míst vrchoviny, Ledeč nad Sázavou 1999. 2. vyd. 2007.

V současné době přibývá obsažných databází památek, dostupných na internetu.

Exkurz: Pokus o výběrový přehled některých vydaných i nevydaných soupisů a seznamů památek (výběr!)

Seznam vydaných svazků akademického soupisu

1 Kolín Karel B. Mádl 1897 práce 1895-1896
2 Louny Bohumil Matějka 1897 práce 1895-1896
3 Sedlčany Antonín Podlaha, Eduard Šittler 1898 práce 1897
4 Roudnice nad Labem I Bohumil Matějka 1898 práce 1897-1898
5 Milevsko Antonín Podlaha, Eduard Šittler 1898
6 Mělník Antonín Podlaha 1899 práce 1898
7 Klatovy Ferdinand Vaněk, Karel Hostaš 1899
8 České Budějovice Josef Braniš 1900
9 Rokycany Antonín Podlaha 1900 N 1901
10 Třeboň Františka Mareš, Jan Sedláček 1900
11 Chrudim Karel Chytil 1900
12 Sušice Karel Hostaš, Ferdinand Vaněk 1900 práce 1898-1899
13 Příbram Antonín Podlaha 1901 práce 1900
14 Jindřichův Hradec Josef Novák 1901
15 Karlín Antonín Podlaha, Eduard Šittler 1901 práce 1898-1901
16 Vysoké Mýto Zdeněk Wirth 1902 práce 1900
17 Domažlice Ferdinand Vaněk, Karel Hostaš 1902
18 Pelhřimov Josef Soukup 1903
19 Hradec Králové Antonín Cechner 1904 práce 1899-1901
20 Slaný Ferdinand Velc 1904
21 Mladá Boleslav František Bareš 1905 skut. vyd. asi 1907
22 Polička Zdeněk Wirth 1906 práce 1901
23 Chotěboř Zdeněk Wirth 1906 práce 1902
24 Český Brod Antonín Podlaha 1907
25 Přeštice Karel Hostaš, Ferdinand Vaněk 1907
26 Kladno Zdeněk Wirth 1907 práce 1903, 1904
27 Roudnice nad Labem II Max Dvořák, Bohumil Matějka 1907 práce od 1900
28 Vinohrady Antonín Podlaha 1908
29 Litomyšl Bohumil Matějka, Josef Štěpánek, Zdeněk Wirth 1908 práce 1896-1898, 1902, 1907
30 Stříbro Jaroslav Kamper, Zdeněk Wirth 1908 práce 1907-1908
31 Nová Paka Antonín Cechner 1909 práce 1907-1908
32 Turnov Josef V. Šimák 1909 práce do 1904
33 Písek Josef Soukup 1910 práce 1906
34 Náchod Zdeněk Wirth, František Machát 1910 práce 1908-1909
35 Benešov Antonín Podlaha 1911 práce 1906-1911
36 Rakovník I (Křivoklát) Antonín Cechner 1911 práce 1909-1910
37 Kralovice Antonín Podlaha 1912 práce 1907-1910
38 Prachatice František Mareš, Jan Sedláček 1913
39 Rakovník II Antonín Cechner 1913 práce 1910-1912
40 Jáchymov Richard Schmidt 1913 práce 1909, 1911-1912
41 Český Krumlov František Mareš, Jan Sedláček 1918
42 Kaplice Antonín Cechner 1921 práce 1913-1914, 1920
43 Loket Anton Gnirs 1927
44 Čáslav Alžběta Birnbaumová 1929 práce 1926-1928
45 Broumov Antonín Cechner 1930
46 Mnichovo Hradiště Josef V. Šimák 1930 práce od 1909
47 Lanškroun Josef Cibulka, Jan Sokol 1935 práce 1926
48 Dvůr Králové Emanuel Poche
49 Plzeň I. Město Plzeň Kamil Hilbert, Lábek, Zdeněk Wirth
50 Tepl und Marienbad Anton Gnirs 1932 práce 1928-1930
51 Reichenberg Karl F. Kühn 1934
Loket
(52) Karlsbad Anton Gnirs (1933) stav k roku 1930 (pozn. A)
??? Pardubicko-Holičsko-Přeloučsko Václav Karel Vendl 2007
??? Ledeč nad Sázavou Josef Soukup, Jan Valchář 2010

Soupis památek okresu Prachatice (č. 38, z roku 1913) byl v roce 1995 vydán firmou Galerie Nahoře, Prachatice, jako kvalitní fotoreprint.

Většina svazků je dnes dostupná on-line: http://www.archive.org/index.php (do vyhledávacího řádku stačí vepsat „soupis  památek“).

Některé svazky zpřístupnily na internetu i tuzemské instituce (hlavně knihovny).

Soupis památek hlavního města Prahy

1 Chrám Svatovítský Antonín Podlaha, Kamil Hilbert 1906
2a Poklad Svatovítský Eduard Šittler, Antonín Podlaha 1903
2b Knihovna kapitolní Antonín Podlaha 1903
3 Korunovační klenoty Karel Chytil, Antonín Podlaha, K. Vrba 1912

Na soupisu památek historických a uměleckých okresu Opava-město pracoval po roce 1919 Edmund Wilhelm Braun. Záměrem bylo vydat též soupis okresu Fulnek. Patrně se pracovalo i na okresech Opava a Šternberk. Práce na okresu Opava zřejmě pokračovaly i po roce 1938. Podle všeho byl rozpracován i okres Těšín.[12] V 50. letech probíhaly systematické inventarizační akce na severní Moravě, postupně však převládl zájem o podrobné analýzy konkrétních zvolených objektů.[13]

Publikace úředních seznamů státem chráněných kulturních památek

Genezi práce na seznamech chráněných památek v rakousko-uherské monarchii a v Rakousku shrnul M. Kruml.[14]

Již po řadu desetiletí je v různé míře silně pociťována potřeba publikace soupisů památek v menších územích, navazujících na prvotní řadu akademických soupisů památek v politických okresech. Od roku 1958, kdy vstoupil v platnost první památkový zákon, začala památková péče vytvářet seznamy chráněných objektů. Pro úvahy o zařazení objektu do publikace se tak stalo základním kritériem to, zda je objekt úředně prohlášen za kulturní památku. Toto prohlášení provádí na základě příslušného návrhu a po projednání s odbornými památkovými pracovišti ministerstvo kultury. Vzhledem k tomu, že prohlašování kulturních památek je poměrně složitá procedura,[15] a také proto, že základem úvah o prohlášení té které památky mohou být jiná kritéria, než ta, která by měl samostatně pracující odborník, lze tyto seznamy považovat v mnoha směrech za neúplné. Je to způsobeno i politickým a sociálním vývojem v zemi. Do roku 1989 byly totiž seznamy kulturních památek poznamenány okázalým nezájmem o církevní objekty, zatímco byly v některých oblastech zaplňovány tzv. památkami dělnického často z hlediska výtvarného či kulturního zcela podřadné hodnoty hnutí (přesto nejednou hodnotnými doklady starších dob).

Takto vznikající výběrovost měla tedy vliv nejen na působení státní památkové péče, ale i na obsah publikovaných seznamů. Po roce 1989 ovšem došlo k rychlým úpravám seznamů. Některé objektivně bezcenné ideologické tzv. dělnické památky byly ze seznamů vypuštěny (také to se děje na základě rozhodnutí ministerstva kultury) a naopak, řada hodnotných dosud pominutých objektů byla doplněna. To se v neposlední řadě týkalo kostelů, které zásadním způsobem ovlivňovaly a ovlivňují charakter tradičních sídel v krajině českých zemí.

Publikované seznamy jsou v různé míře opatřeny popisem objektů a výkladem o jejich dějinách. Na rozdíl od tzv. akademických soupisů je preferována identifikace objektů do jisté míry věcným výčtem jejich prvků, neboť je to důležité pro evidenci elementů, které jsou součástí památkové hodnoty, jež je předmětem úřední ochrany. Ovšem přes jednotnost systému státní památkové péče se u vydávaných seznamů zdaleka nepodařilo dosáhnout nějaké obsahové a formální jednotnosti.[16]

  • Vladimír DOUPOVEC: Seznam nemovitých památek okresu Blansko se stručným přehledem vývoje slohů a historie obytného domu, Vlastivědné muzeum, Blansko 1969.
  • Jana HRABĚTOVÁ: Soupis památek okresu Nymburk. Nemovité památky. Díl I. – část 2. (Mcely – Žitovlice), Práce Polabského muzea v Poděbradech, Polabské muzeum, Poděbrady 1976. (Zcela stručné popisy.)
  • Jana HRABĚTOVÁ: Soupis památek okresu Nymburk. Nemovité památky. Díl I. – část 1. (Benátská Vrutice – Lysá nad Labem), Práce Polabského muzea v Poděbradech, Polabské muzeum, Poděbrady 1979. (Zcela stručné popisy. Zřejmě se jedná o 2. vydání, realizované po změně jména vydavatele.)
  • Památky strakonického okresu , Odbor kultury Okresního nár. výboru ve Strakonicích, Strakonice 1968. (Zcela stručné popisy. Seznam literatury. Zřejmě jsou uvedeny i nechráněné objekty.)
  • Nemovité kulturní památky okresu Strakonice, Muzeum středního Pootaví, Strakonice 1987. (Jen nejzákladnější údaje.)
  • František ŘEZÁČ: Zámky severomoravského kraje. Objekty zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek Ostrava, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, Ostrava 1985 (2. vydání).
  • Leoš MLČÁK: Státní seznam nemovitých kulturních památek okresu Frýdek-Místek, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, Ostrava 1980.
  • Jiřina PAVLÍKOVÁ: Státní seznam nemovitých kulturních památek města Ostravy, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, Ostrava 1984. (Jen nejzákladnější údaje. Výběr fotografií.)
  • Seznam nemovitých kulturních památek okresu Přerov, odp. red. Marek PERŮTKA, odb. red. Pavel MICHNA, Památkový ústav, Olomouc 1993. (Identifikační snímky téměř všech objektů. Heslovitý popis.)
  • Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk, odp. red. Marek PERŮTKA, odb. red. Pavel KONEČNÝ, Památkový ústav, Olomouc 1994. (Identifikační snímky téměř všech objektů. Heslovitý popis.)
  • Seznam nemovitých kulturních památek Olomouc , ed. Pavel KONEČNÝ, Pavel MICHNA, Památkový ústav, Olomouc 1996. (Všechny objekty identifikovány drobnou fotografií. Identifikační popis.)
  • Kulturní památky okresu Nový Jičín. Seznam nemovitých kulturních památek, Okresní úřad, Nový Jičín 1996. (Solidní popis, mj. včetně přepisu některých nápisů. Vybrané kvalitní fotografie. Soupis literatury.)
  • Seznam nemovitých kulturních památek okresu Olomouc, ed. Pavel KONEČNÝ, Pavel MICHNA. Památkový ústav, Olomouc 1997. (Všechny objekty identifikovány drobnou fotografií. Identifikační popis. Stručná historie.)
  • Seznam nemovitých památek místního a regionálního významu okresu Olomouc, ed. Pavel KONEČNÝ, Pavel MICHNA, Olomouc 1999.
  • Ľubica MEZEROVÁ a kol.: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Bruntál, Okresní úřad Bruntál a Památkový ústav Ostrava, Ostrava 2000. (Stručné popisy, téměř u všech objektů zřetelná fotografie a výřez pozemkové mapy. Seznam literatury.)
  • Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník , ed. Pavel KONEČNÝ, Státní památkový ústav, Olomouc 2001. (Všechny objekty identifikovány drobnou fotografií. Podrobný popis. Stručná historie. Seznam literatury a pramenů.)
  • Pavel KONEČNÝ a kol.: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník, Státní památkový ústav v Olomouci, Olomouc 2001.

V posledních letech jsou oficiální seznamy zařazovány např. do publikací krajských koncepcí památkové péče. Např. Karlovy Vary, Kroměříž.

Rovněž jsou budovány různé databáze, ve značně nejednotné podobě dostupné např. na webech některých krajských úřadů.

Oficiální platnost má aktualizovaná databáze kulturních památek, chráněných památkových území apod. vedená dle památkového zákona Národním památkovým ústavem ZDE.

Specifickou podobu má také soupis památek v okresu Jablonec nad Nisou. Uspořádáním se blíží některým soupisům chráněných památek, vydaným olomouckým památkovým ústavem. Drobné identifikační snímky jsou doplněny stručnou slovní charakteristikou. Každá lokalita je představena v souhrnné pasáži, shrnující její historický a urbanistický vývoj. Význam publikace tak spočívá především v gigantickém množství snímků, které představují prakticky vyčerpávající průřez typologií průčelí budov. Velký prostor logicky dostávají eklektické domy z měst i vesnic, kterých se v prosperující průmyslové oblasti zachovalo velice mnoho. Je ovšem nepochybné, že originální tvarosloví velmi často podléhá chátrání, ale mizí i při modernizacích, takže dokumentární hodnota početných ilustrací rychle poroste.[17]

Čtenářům budu vděčen za jakékoliv věcné podněty, zaslané mailem, nebo vložené sem do diskuse. Rád provedu příslušné doplňky (s uvedením zpravodaje) ku prospěchu všech dalších zájemců.

S díky za pochopení autor.


[1] Zdeněk WIRTH: Umělecké památky Čech, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1957.

[2] Později následovaného Uměleckými památkami Prahy (zatím 4 svazky) a Uměleckými památkami Moravy a Slezska (zatím 2 svazky).

[3] Emanuel POCHE: Úvod, in: Emanuel POCHE a kol.: Umělecké památky Čech 1. A/J, Academia, Praha 1977, s. 13-20.

Dále např.:

Zdeněk WIRTH: Soupis a inventář památek, in: Zprávy památkové péče, roč. 5, 1941, s. 33-37. Obecné pojednání o metodice soupisů a úředních inventářů.

Zdeněk WIRTH: Soupis památek historických a uměleckých v království českém, in: Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 65, 1957

[4] Zřejmě o tom svědčí poněkud neurčitá zmínka v článku Emanuel POCHE: Stavba kláštera sázavského v době gotické, in: Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. 42, 1934, s. 97-120.

Nejnověji o tématu Kristína UHLÍKOVÁ: Zdeněk Wirth a soupisy památek, in: Zprávy památkové péče, v tisku.

[5] Opakovaně ve svých článcích na rukopis i na dílčí vydání materiálu odkazuje zejména Petr Uličný.

[6] V publikaci Alžběta BIRNBAUMOVÁ: Strakonický hrad, Poklady národního umění 89/90, Praha 1947, s. 32, je uveden odkaz na podrobnější seznam literatury v publikaci Alžběta BIRNBAUMOVÁ: Soupis památek uměleckých a historických v okrese Strakonickém, která však bohužel nevyšla. Podobný odkaz je uveden i v publikacích Alžběta BIRNBAUMOVÁ: Horažďovice, Poklady národního umění 32, Praha 1941, nestr., a Alžběta BIRNBAUMOVÁ: Volyně, Češtice, Dobrš, Poklady národního umění 82/83, b. d.

Je pravděpodobné, že Alžběta Birnbaumová shromáždila velké množství materiálu, avšak o jeho osudu mi není tč. nic známo.

[7] Na existenci tohoto materiálu mě laskavě upozornil Petr Uličný. Za možnost nahlédnout do obsahu příslušných kartónů děkuji Kateřině Uhlíkové.

V archivu Ústavu dějin umění AV ČR jsou dále uloženy podklady k rozpracovaným soupisům okresů Jičín, Kutná Hora, Havlíčkův Brod, Vysoké Mýto, Tábor, Rychnov nad Kněžnou, Pardubice, Jilemnice, Hořovice a Trutnov. Viz Jiří ROHÁČEK: Sbírkové a dokumentační fondy, in: Ústav dějin umění AV ČR, 1953–2003, Artefactum, Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2003, s. 109.

[8] Rukopis byl dokončován v roce 1933 a připravován k tisku pod číslem 52. Práce byly tehdy přerušeny v souvislosti s úmrtím autora. Edici zajistila v roce 1996 autorova dcera, historička umění Anna Gnirs. Anton GNIRS: Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad (Prag 1933). Besorgt von Anna GNIRS, R. Oldenbourg Verlag, München 1996 (= Handbuch der sudetendeutschen Geschichte, 8. Band). Připojena obsáhlá bibliografie, zahrnující jak německé, tak české aktuální publikace, dále mapka lokalit a obrazová příloha, v níž dominuje historická ikonografie, doplněná staršími i současnými fotografiemi.

[9] Je více méně zřejmé, že velká pozornost byla vždy věnována studiu památek např. na Chomutovsku a Chebsku, avšak zatím mi není známo, že by v některém z těchto území probíhaly práce v intencích České akademie.

Je pravděpodobné, že informace o záměrech a případných zahájených soupisných akcích lze vyčíst ze spisového materiálu České akademie.

[10] Vedením projektu byl tehdy údajně pověřen Jiří Kuthan. K tomu viz Pavel VLČEK: Uměleckohistorická topografie, in: Ústav dějin umění AV ČR, 1953–2003, Artefactum, Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2003, s. 89.

[11] Z této publikace vyplývá, že četné nápisy z náhrobků a zvonů v soupisu ledečského okresu nebyly dobře opsány. Na druhé straně jsou zde zachyceny i některé, které nejsou zaznamenány v práci P. Načeradské. V případě speciálního zájmu o některý opis je zřejmě třeba originál znovu ohledat nebo alespoň provést důkladné srovnání s další literaturou.

[12] K tomu viz Pavel ŠOPÁK: Inventarizace památek ve Slezsku v 1. polovině 20. století, in: Zprávy památkové péče, roč. 64, 2004, č. 6, s. .

[13] P. ŠOPÁK, cit. v pozn. 12§.

[14] Miloš KRUML: Od modelu k modelu. Dokumentace chráněných památkových staveb, souborů, chráněných zón a měst v Rakousku, in: Historická inspirace. Sborník k pocty Dobroslava Líbala, Jalna, Praha 2001, s. 165-176.

[15] Obsáhle o tom v článku Jiří VARHANÍK: Kulturní památky a jejich institucionalizace I, in: Zprávy památkové péče, roč. 61, 2001, s. 65-72.

[16] Naše publikace jsou mj. i v tomto směru značně odlišné od edice, kterou v jednotném celostátním systému vydávají samostatné památkové úřady spolkových zemí v Německu. Je tomu tak i přes to, že tam jsou publikace realizovány různými nakladatelskými firmami.

[17] Dieter KLEIN a kol.: Kulturní památky v německy osídlených historických oblastech Čech, Moravy a Slezska. Politický okres Jablonec nad Nisou (stav okresu z roku 1930), 2 svazky, München 1989. Publikace je tištěná jednoduchým způsobem a je tvořena volnými listy s perforací, spojenými drátěnou spirálou.

(Dostupné od 22.7.2011, CEST 15:15 hod.; 23:45 hod.Aktualizace 31.7.2011, 22:30)

2011/07/22 Posted by | evidence památek, publikace | , , | Napsat komentář

Svatý Reparát patronem reparatur?

K svatému Reparátu jsou zřejmě vznášeny prosby o nápravu vlastních chyb. Bývá považován za ochránce před horečkami, i když pro to údajně chybějí spolehlivé doklady. Jeho ostatky jsou dnes předmětem pozornosti nejširší veřejnosti po zpřístupnění v novém Hradním muzeu v českokrumlovském Hrádku. Slovo „reparát“ si všichni spojujeme s opravnou zkouškou či s nápravou něčím pošramocené reputace. Nyní jsem narazil na to, že v některých německých textech je vysloven názor, že již podle jména je možné světce považovat za patrona památkové péče a že pro dr. Slavka, ředitele Hradního muzea v Českém Krumlově, a jeho kolegy tomu tak rozhodně je. Existují nějaké další doklady? Šíří se již toto povědomí mezi památkáři? (V liturgickém kalendáři zatím údajně není zahrnut. Ostatky sv. Reparáta v Bratislavě.)

2011/02/06 Posted by | prezentace | | 1 komentář

Dajli, nebo nedajli? – 2011

Tak zase jen připomínám zřejmě už dávno zapomenutou tradici udílení cen za památkovou péči (vysvětlivka z roku 2010 k tomu zde). Loni jsem si říkal, že by laureátem mohl být třeba osmdesátiletý prof. Kibic. Letos by na cenu in memoriam asi aspiroval bohužel minulý týden zesnulý vynikající znalec a obhájce památek prof. Horyna. Jenže touto dobou se před lety zakončoval „sběr“ navrhovaných kandidatur na MK… Je možné, že se tak letos po letech opomíjení děje, jen já to nevím (proč bych měl, to uznávám, jen si myslím, že by výzva k podávání návrhů měla být veřejná…). Ale to uvidíme zase po 18.4.2011 (Mezinárodní den památek a historických sídel). Památková péče by si to zasloužila. Možná by se kvůli cezuře mohlo udělit cen více…

2011/01/31 Posted by | personálie | , | Napsat komentář

Výběr památkových jubileí roku 2011

Protože momentálně nemohu výběrový přehled vložit na web NPÚ, který se nachází v přerodu do nové podoby, umísťuji již pravidelně v redakci webu sestavenou tabulku  zde. (Zatím není tato rubrika ve struktuře nového webu ani zahrnuta, ale asi se ji tam podaří během pár dnů vrátit.) Vím, že si asi mnozí dokáží rychle vyhledat a sestavit svůj výčet, nicméně věřím, že by i tento mohl napomoci připomenutí zajímavých osobností třeba formou odborných setkání či publikací. Proto také prosím o zaslání možných vhodných doplňků (sám se také ještě pokusím pátrat, ale všechny zdroje mě nenapadanou; někde ještě bude třeba ověření, protože jsem třeba v různých zdrojích našel různé letopočty; a ani čas mi nepřeje).

František Cubr, architekt 100 * 8.1.1911
Jan Maloch, fotograf 100 + 15.1.1911
Ludvík Šimek, sochař 125 + 25.1.1886
Josef Vaněk, zahradní architekt 125 * 6.2.1886
Max Dvořák, historik umění, památkář 90 + 8.2.1921
Antonín Balšánek, architekt 90 + 22.2.1921
Zdeněk Wirth, historik umění, památkář 50 + 26.2.1961
Kamil Roškot, architekt 125 * 29.4.1886
Josef Cibulka, historik umění 125 * 1.7.1886
Daniel Alexius z Květné, malíř 375 + 1.7.1636
Jan Bedřich Kohl, sochař 275 + 6.8.1736
František Xaver Lederer, sochař 200 + 8.8.1811
Max Haushofer, malíř, profesor 200 * 12.9.1811
Bartoloměj Spranger, malíř 400 + 27.9.1611
František Tichý, malíř 50 + 7.10.1961
Joža Úprka, malíř 150 * 25.(26.?) 10.1861
Dobroslav Líbal, historik umění 100 * 15.10.1911
Rudolf Kříženecký, architekt 150 * 28.10.1861
Jaroslav Kamper, historik umění 100 + 31.10.1911
Bohumil Hübschmann, architekt 50 + 3.11.1961 (?)
Johannes Spiess, architekt, kameník 500 + (před) 13.11.1511
Josef Braniš, historik umění 100 + 15.12.1911
Marco Antonio Canevalle, architekt 300 + (pohřben) 15.12.1711
Josef Havlíček, architekt 50 + 30.12.1961

2010/12/26 Posted by | památkář, personálie | | Napsat komentář

   

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public