Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Pozlatit památkové vzdělávání – Zlatá placka pro všechny, kdo předávají informace o hodnotách kulturního dědictví a metodách uchování památek

Významné památkové dny v roce bývají příležitostí k oceňování odborných přínosů v oboru památkové péče – při záchraně památek, jejich výzkumech či „interpretaci“. Tak tomu zpravidla je i při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS. Jenže památkáři „jako takoví“, historici architektury a uměn, archeologové apod. z toho většinou nějak vypadávají…; když jsem se optal, zda bude letos podobně jako loni MK oceňovat vybrané odborníky zejména za celoživotní nebo nějak aktuálně speciální přínos k ochraně památek, dozvěděl jsem se nepřímo, že ceny památkářům jsou prý udíleny ob rok – tak jsem to tedy vzal jako podnět k úvaze o tom, že má cenu pokračovat v imaginárním udílení imaginárních cen, hrdě nazvaných Zlatá placka.

Cena je to sice imaginární, ale má již déledobější imaginární tradici, protože vznikla před lety právě jako osobní reakce na to, že MK tehdy ustalo ve vyznamenávání osobností památkové sféry. Nyní sice NPÚ udílí ceny Patrimonium pro futuro, ale ty se zaměřují přeci jenom na ocenění lidí mimo památkovou péči, kteří se zasloužili o záchranu památky ve své správě či vlastnictví, čili tak nějak přistoupili na památkové priority a často s velkým vlastním nasazením zachránili nějaký objekt. Cena je tak jak oceněním, tak vystavením následováníhodného vzoru na odiv. Nakonec i objekty, které byly na cenu PPF nominovány, jsem prezentovány na webu NPÚ v jistě sledované rubrice „Inspirujte se“; nepochybně je vhodné moci dalším vlastníkům památek před jejich opravou ukázat výhody citlivého přístupu. To je velmi vhodný účel takového ocenění (podobně jsem již dříve poukazoval na vzory podobných cen např. v řadě spolkových zemí Německa, posléze i na Slovensku a jinde; s velkou pompou a dotacemi např. v Anglii).

U nás jakoby chyběl zájem památkové „obce“ vděčně ocenit zasloužilé osobnosti oboru. Nakonec i „osobní“ ocenění PPF je udíleno i lidem působícím zcela mimo obor, nejspíše nějak jinak o obor zasloužilým.

European Heritage Awards Ceremony 2017 - After the Ceremony

Vzdělávací projekty NPÚ již došlo uznání o udělením ceny Europa Nostra pro rok 2017 (Foto)

Z takových a podobných důvodů byla imaginární Zlatá placka dosud imaginárně udílena významným osobnostem. Ale výběr byl do jisté míry poznamenán vlastním rozhledem při sběru nominací, i když jsem se pokoušel vyzývat (např. via FB) lidi v mém dosahu, aby mi pomohli navržením dalších zasloužilců. Tak byl nakonec důsledkem výběr sice špičkových osobností, ale alespoň z mého pohledu pak chybí jistota, jestli jsem nevynechal někoho důležitého jen proto, že jsem o něm dosti neslyšel apod.

Tak jsem si nyní sdělil, že cenu udělím určité sféře památkových odborníků, aktivně pracujících v nějaké oblasti, která podle mého není tak úplně po zásluze doceněná. Ne, že bych to mohl tímto „aktem“ změnit. Jen jsem se chtěl pokusit ukázat, co bych si představoval stavět jako důležité pro současnost i budoucnost oboru památkové péče. Celkem mi nyní „nahrálo“ téma vyhlášené ICOMOS pro letošní Mezinárodní den památek a historických sídel. Stala se jím (nejen) mezigenerační sdílení znalostí o významu kulturního dědictví a přístupech k jeho ochraně. Protože toto lze nakonec považovat za velmi zásadní pro celé chápání památek v nejširším společenském měřítku, ale také pro to, jak budou památky zvažovány třeba ve volebních či vládních programech politických představitelů, jaká bude jejich pozice v těžkém boji „proti“ zájmům developerů, ale i pro to, jak budou schopní pro své kulturní angažmá co nejširší skupiny lidí „v místech“ využívat památky pro udržování „lokálního“ života a tradic, jakož i pro to, jak budou oceňovány i požadovány výsledky vědeckého zkoumání památek při posuzování nejrůznějších záměrů.

Lidé, kteří se zabývají památkovou „edukací“ došli v oboru památkové péče určitého uznání a podpory až v posledních několika letech. Naštěstí se však grantových aj. možností chopili lidé pro tyto potřeby svou minulostí velice dobře připravení. Až nečekaně rychle tak byla vybudována síť edukačních „laboratoří“ na několika pracovištích NPÚ i na několika hradech či zámcích ve správě NPÚ. Do práce se metodicky i prakticky zapojili také zástupci vysokých škol (pedagogických i jiných). Nelze samozřejmě pominout ani to, že již v předchozích letech stále sílil význam vysokých škol při výchově památkově angažovaných archeologů, historiků, architektů, restaurátorů, chemiků apod. Také v památkovém ústavu si již před desítkami let několik osobností tyto potřeby pro budoucnost oboru i památek uvědomovalo, ale jejich pozice a přínos byly především výsledkem neobyčejného osobního nasazení v situaci, kdy si sám obor a jeho instituce tyto naléhavé kontexty nepřipouštěly a do jisté míry jim i bránili.

Dnes vycházejí z vysokých škol desítky odborníků každým rokem, další jsou již velmi dlouho připravováni v postgraduálních a rekvalifikačních kurzech, organizovaných NPÚ. K tomu se v posledních letech přidávají nejrůznější spolky, např. na základě podpory různými granty. To se jistě bude projevovat např. v počtu turistů navštěvujících památky, ale v postupně účinnější ochraně památek.

Proto je až nyní v květnu 2018 (trochu opožděně po termínu MDPS) imaginární Zlatá placka imaginárně udělena všem, kdo se jakkoliv energicky a vytrvale věnují výchově lidí k úctě ke kulturnímu dědictví již od základních škol, pořádají přednášky, vycházky či výlety, publikují kvalitní literaturu (off- i on-line), organizují výstavy s doprovodnými programy pro školáky i dospěláky, seznamují s výzkumy i s aktuálními opravami památek na internetu, v rámci různých dnů otevřených dveří či sond apod.

Je to neobyčejně potřebná činnost, zasluhující uznání ze strany jak kolegů (každý nemá talent vyučovat či publikovat), tak státního aparátu, nakolik je jeho úkolem kulturní hodnoty „propagovat“ i hájit ku prospěchu současníků i následujících generací…

Imaginární udělení ZP není nijak reálně oceněným sdělováno.

© Jan Sommer, 20180508

Reklamy

2018/05/08 Posted by | Zlatá placka | | 1 komentář

Pavel Titz a „jeho“ Mezinárodní den archeologie v ČR imaginárně vyznamenán

Dalším letošním imaginárním nositelem Zlaté placky se v roce 2017 stal Pavel Titz (Wikipedie). Mezinárodně aktivní vědec významně působí také na poli prezentace archeologického dědictví. Stal se hlavním hybatelem pořádání Mezinárodního dne archeologie v ČR (nebo jedním z hlavních – to je diskutabilní specifikum této virtuální medaile, že se nejednou zaměří na tu viditelnější část nějakého týmu apod.; čili se vyznamenání týká i dalších osobností, možná z „povrchního“ pohledu méně viditelných; ale kdokoliv může připomínkovat, navrhovat…). Tato aktivita se rychle setkala se zájmem obecné veřejnosti, ale přihlásily se k ní aktivně i četné muzejní, archeologické či památkové instance.

Možná v tom lze tušit i motivy pro vyhlášení Národního památkového dne. Tehdy by otevřely své dveře památkové instituce i objekty. Odborní pracovníci by vysvětlovali důvody potřeb zachovat cenné památky, i když třeba někoho odrazují svou omšelostí, ukazovali metody zkoumání památek i aktuální pozoruhodné výzkumné přínosy. Ale to je odbočka, možná hledající cíle budoucích imaginárních Zlatých placek.

Pavlu Titzovi lze leda imaginárně gratulovat a přát jemu i všem aktivistům MDA vytrvalé reálné nadšení pro důležitou myšlenku uchování a zkoumání kulturního dědictví.

2017/10/14 Posted by | Zlatá placka | | Napsat komentář

Zlatá placka 2017 v dámském gardu

Tato cena je zcela virtuální a subjektivní, možná stižená i nahodilostmi při výběru („šanci“ např. bohužel nemá, o kom se nedozvím apod.; můžete třeba v komentářích připojit nějaké návrhy). Vznikla před lety, v době, kdy neudílelo žádné ceny památkářům či prospěšným památkovým počinům ani MK, ani nikdo jiný. Zatím její étos zcela nevyprchal, i když již čtvrtým rokem letos uděloval oficiózní ceny NPÚ – Patrimonium pro futuro.

Jsem samozřejmě vděčen za jakékoliv nominace, náměty, upozornění…

Virtuální udělení virtuální ceny Zlatá placka obvykle není nijak sdělováno oceněným, i když tato možnost není vyloučena. Nicméně zatím panují obavy, že spojení takového nápadu s jejich jménem by se mohlo dotyčných… dotknout nepříjemně. Tak je to jen takto na České placce stručně zmíněno a zdůvodněno. Nejsou stanoveny žádné termíny, takže k virtuálnímu udělení může dojít kdykoliv.

Zlatá placka se virtuálně udílí těmto osobnostem:

Mgr. Natálie Belisová. Ve svém regionu, kterým je z mého pohledu Děčínsko a Český ráj (i když to nedovedu vymezit přesně,) obdivuhodnou aktivitou a vytrvalostí povzbuzuje a soustřeďuje široký okruh milovníků drobných památek a lidí ochotných přiložit ruku k dílu při záchraně křížků, kapliček i dalších drobných památek; proslulé jsou hojně navštěvované brigády při záchraně ruiny Dolského mlýna. Ale je to i úžasná regionální badatelka, autorka řady fundovaných popularizačních publikací a hybatel mnoha památkových událostí. Její propamátkové aktivity byly zejména v regionu již několikrát veřejně oceněny.

Mgr. Naděžda Kalousová. Památková témata významně podporuje nejen činností v Klubu kultury Syndikátu novinářů, ale pozornost široké veřejnosti na ně pomohla upřít vyhlašováním novinářské ceny Prix Non Repeant. Media na pomoc památkám.

Mgr. Květa Vitvarová. Během let se neobyčejně zasloužila o propamátkové působení Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, jehož je dlouholetou tajemnicí. Do značné míry koncipovala i udržuje vitalitu různých soutěží (zejména udílení medailí Památka roku, fotosoutěže mladých zájemců o historické dědictví…), odborných konferencí atd. Ze Dnů evropského dědictví se pod její patronací stal zřejmě největší svátek milovníků památek, kdy tisíce zájemců jsou zvány k podrobným prohlídkám památek, vstřícně otevíraných stále rostoucím počtem soukromých vlastníků, obecních úřadů, firem sídlících v historických objektech apod.


Samozřejmě takovým výběrem oceněných nelze postihnout mnohé nepřehlédnutelné i méně očividné zásluhy, kterými stále početnější milovníci památek pomáhají záchraně kulturního dědictví i jeho prezentaci, bojují proti podnikatelsky či politicky motivovaným necitlivým vestavbám do měst, pomáhají rozvoji osvětové, vzdělávací a publikační činnosti. Jistě mimořádnou skupinou jsou vlastníci a spolky, kteří se ujímají zbědovaných objektů a s maximální snahou jim vracejí původní krásu a zachraňují jejich přeživší hodnoty.

Tak ještě jednou prosím o upozornění na další možné adepty pro příští kola virtuálního udílení. Připojte případně odkaz na informace o dotyčné osobnosti.

2017/10/09 Posted by | Zlatá placka | | 1 komentář

Zlatá placka novoroční

Pro imaginární udílení imaginární ceny za památkovou péči a související aktivity, úspěchy a zajímavosti neplatí žádná pravidla či termíny, neexistují záruky objektivity (výňatek z imaginárních propozic).

Z těchto i dalších důvodů dochází nyní k udělení další dávky cen za dvě odborné mimořádnosti z roku 2015:

Ladislav Bartoš za mimořádný objev gotické nástěnné malby v Praze na Starém Městě, ale také za další výzkumné, prezentační činnosti, v oblasti památkové péče nejednou průkopnické. (Předběžná publikace v časopisu Staletá Praha, 31, 2015, č. 1, 3. strana obálky.)

Jakub Bachtík, Richard Biegel a Petr Macek za přípravu i autorský podíl na vzniku epochální publikace Barokní architektura v Čechách (související aktuality na Facebooku).

Samozřejmě si sice nestavím žádné cíle ve smyslu obecné vážnosti tohoto imaginárního uznání, ale jsem osobně plně přesvědčen o oprávněnosti úcty k oceněným v těchto i v dřívějších případech. Jsem také nadále předem vděčen za náměty i šetrné výhrady.

Imaginární cena Česká placka vznikla před lety jako reakce na ukončení udílení cen ministra kultury za zásluhy v oblasti památkové péče a jako výraz přesvědčení, že mezi památkáři jsou lidé, jejichž zásluhy mají být i veřejně zviditelněny a v odborných kruzích vyzdviženy. Zatím se zdá, že apelativní funkce ZP ještě zcela nevymizela…

2016/01/01 Posted by | památkář, personálie, Zlatá placka | | Napsat komentář

Zlatá placka 2015 – podruhé

Jak jsem kdesi avizoval, chystal jsem letos ještě jedno imaginární kolo udílení imaginární Zlaté placky, a to k příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví (EHD). Samozřejmě to nemusí vyjít úplně přesně. Samozřejmě si trochu vyčítám to opoždění, ale okolnosti mě přiměly je dále neprodlužovat… Z těch okolností byla hlavní ta, že oficiálními instancemi jsou osobnosti oboru stále poněkud odstrkovány.

Při výběru nominovaných jsem se pokusil reagovat i na to, že krom nepochybných persón, které jsou všeobecně obdivované a uznávané, sehrávají stále výraznější roli příslušníci mladé generace. Věřím, že by si příslušníci těchto skupin i při osobním setkání či spolupráci velmi dobře rozuměli, tak snad nedojde k nějakým dohadům ani zde.

Mladí jsou dnes v mnoha případech hodně nápadní a viditelní pro veřejnost díky internetu, kde prezentují své výsledky, ale také dávají nahlédnout pod pokličku svých aktivit.

Nicméně i z tohoto pohledu není možné dohlédnout všude. Uplatněné hodnocení je přeci jenom subjektivní. Na výzvu ke sdělení nominací se však dostavil jeden podnět, který jsem samozřejmě velice rád přijal. Týkal se udělení Zlaté placky dr. Heroutovi, letos zesnulému. Význam jeho neobyčejného a nedoceněného odkazu jsem se pokusil stručně podtrhnout zde. Je pravdou, že dr. Herout před lety obdržel cenu ministra kultury za celoživotní dílo. To ale samozřejmě nemůže být důvodem neudělit i Zlatou placku. Na základě zmíněného podnětu tedy tento nedostatek rád co nejúplněji napravuji udělením Zlaté placky in memoriam.

Další ocenění jsou opět imaginárně udělena osobnostem z oblasti technických památek. Jednu lze počítat k výrazným průkopníkům v této oblasti v minulých desetiletích, druhá je naopak představitelem mladé generace, přistupující již k technickým památkám jako k samozřejmému středu svých zájmů i rozsáhlého vlastního nasazení při záchraně dnes již impozantní řady strojních součástí vodních mlýnů.

Ještě tedy zbývá se omluvit všem, kdo by mi mohli právem vyčítat, že jsem na někoho dalšího zapomněl. Určitě nešlo o záměr, spíše o nedostatek vlastního rozhledu. Ale právě proto také zde znovu vyzývám k předložením dalších návrhů, neboť ty by mohly být uplatněny v dalším kole udílení, jehož termín zatím není známý.

Za rok 2015 se při příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

  • PhDr. Benjamin Fragner, zejména za rozsáhlé osvětové dílo a iniciování četných výzkumných a evidenčních akcí v oboru technických památek
  • David Veverka, za rozsáhlé aktivity při záchraně vodních mlýnů a vlastní restaurátorské práce při obnově jejich strojního vybavení; přitom nelze pominout, že jeho práce navazuje na činnost nepočetné, ale velmi akční komunity zachránců i propagátorů vodních mlýnů soustředěných kolem webu vodnimlyny.cz

In memoriam:

  • PhDr. Jaroslav Herout, za neobyčejný vědecký i široký kulturní a vzdělávací přínos, který ovlivnil celé generace a pomáhal v nich probouzet citlivost k památkám a potřebu usilovat o jejich záchranu, zkoumání i další šíření památkové ideje

Opět ještě prosím každého, kdo by mínil a mohl přispět připomínkami a návrhy k obsahové hodnotě této imaginární ceny, která jinak nic nabídnout nemůže…

Ještě se také pokusím sestavit a pak aktualizovat seznam dosavadních nositelů imaginární ceny…

2015/09/18 Posted by | Medailon, osobní zprávy, Zlatá placka | , | Napsat komentář

Zlatá placka 2015

Ukazuje se, že imaginární ocenění zásluh v oblasti památkové péče imaginárním udělením imaginární Zlaté placky může stále svou symbolickou roli sehrávat. Ani v letošním roce nebyla totiž udělena cena za zásluhy o ochranu památek ministrem kultury při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel žijícímu památkáři; plným právem bylo toto ocenění přiznáno in memoriam prof. Tomáši Durdíkovi. Ten však byl Zlatou plackou vyznamenán již před rokem.

Letos tak byly Zlaté placky uděleny za mnohostranné zásluhy v oblasti památkové péče čtyřem mimořádným osobnostem, význačným vlastním výzkumem i vzdělávací činností, podstatným společenskou rolí v oboru památkové péče, přínosem ke znalectví památek či nepominutelnou stopou v oblasti publikačních výstupů.

  • Mgr. Kateřina Cichrová
  • PhDr. Zdeněk Dragoun
  • PhDr. Pavel Slavko
  • prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

Přeji jim mnoho sil při další práci pro památky i zasloužené ocenění jejich prospěšné práce.

2015/05/17 Posted by | Medailon, Zlatá placka | , | 1 komentář

Nositel Zlaté placky Tomáš Durdík sběratelem dalších medailí. Dávejme svůj respekt osobnostem památkové péče najevo včas

NPÚ - tisková konference k vyhlášení prvního ročníku Ceny Patrimonium pro futuroŽijící velikáni památkové péče jsou snad svou činností občas na obtíž? Kdoví.

Asi můžeme leda ocenit, že letos MK v souvislosti s Mezinárodním dnem památek a historických sídel ocenilo in memoriam Tomáše Durdíka. MK se tak po řadě let vrátilo k odměňování památkářů, a tím zviditelňování jejich společenského přínosu, v mnoha případech dávno zřejmého.

Možná dostal někdo medaili i osobně? To zatím oznámeno zřejmě nebylo. Nicméně doufejme, že MK v této obnovené praxi vytrvá. Přejme mu dobrou vůli i volbu i při případném, ovšemže potřebném, odměňování žijících osobností památkové péče.

2015/04/17 Posted by | Medailon, osobní zprávy, Zlatá placka | , , | Napsat komentář

Památková cena Patrimonium pro futuro přilákala zaslouženou pozornost. Pobledla záře Zlaté placky?

Název Ceny NPÚ je rozhodně dobře zvolený – zvučný, dobře vyslovitelný, a samozřejmě také velké části publika srozumitelný i v nečeské podobě. Dobře nakonec dopadl i finální výběr oceněných, protože kdyby mezi nimi byly třeba Lázně Kyselka, bylo by poselství ceny v některých očích zpochybnitelné (i když už samotné vítězství v krajském kole možná ještě do diskusí vejde…).

I někteří další nominovaní rozhodně na vrcholné ocenění měli. Je otázkou, zda třeba budou moci být navržení i v příštím roce (propozice v tomto smyslu zatím známé nejsou, ale cena se udílí za určitý rok). Odezva v regionálním tisku se do jisté míry projevila tak, že i nominovaní za některé kraje došli širšího uznání a medializace.

Rozhodně pozitivně působí nakročení ceny směrem k podpoře spíše drobných, ale vitálních a inspirujících občanských aktivit, případně velmi seriózních výzkumných či restaurátorských prací.

To by asi bylo dobré proto, že se cena do jisté míry ocitá v „konkurenci“ jiných ocenění, která si památkáři – marná sláva – nechali trochu utéct. Jsou to např. leta udílené ceny za úspěšné realizace Programů regenerace MPR/-Z či loni zahájené a letos na jaře prvně udílené tituly Památka roku. Na obou se přitom tradičně podílejí nominacemi i působením v porotách pracovníci NPÚ. Uvážíme-li poměrně značné organizační úsilí, které to celé vyžaduje, asi se aspoň do větru můžeme ptát, jestli by nebylo vhodné nějak více pracovat v součinnosti.

Nicméně NPÚ dokázal ve své ceně zaměřit pozornost na dosud oceňovateli opomíjené stránky památkových aktivit.

Z hlediska ocenění osobností oboru památkového a příbuzných asi těžko můžeme zde nepřipomenout, že po urgencích a výzvách na všechny strany ještě letos po Mezinárodním dnu památek a historických sídel byly jako reakce na opětné neudělení cen za památkovou péči, opomíjených ze strany MK již řadu let, opět uděleny imaginární Zlaté placky právě prof. Durdíkovi, který to pak dotáhl i na Patrimonium pro futuro – a spolu s ním také prof. Horynovi, zesnulému bez podobného následného ohlasu také před několika málo lety.

To zmiňuji i proto, že Zlatá placka by mohla zůstat jako jakési prasátka vrhající zrcadlo mezerám v oficiálním vyznamenávání. A pak se svou „neukotveností“ v čase může být udělena kdykoliv, v ničím než odbornou potřebou (pocitem) vymezeném počtu.

S jistou rezervou tak lze předpokládat, že bude reálné udělit imaginární Zlatou placku i pořadatelům Patrimonia…

2014/09/30 Posted by | Medailon, Zlatá placka | | Napsat komentář

Zlatá placka 2014

Myslím, že je nutné oceňovat osobnosti památkové péče a tato ocenění prezentovat. Roky jsem proto zkoušel pobízet MK k oživení Ceny MK za památkovou péči.

Marně, protože se nejspíše nejednalo o politickou prioritu. Stydím se za ně, ale to nejspíše ničemu nepomůže.

Zkouším se proto vrátit k imaginární či virtuální Zlaté placce. Je to podle mého potřebné, ale není to snadné… Lehké je nadávat pořadateli…

Za rok 2013 se Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

  • Ing. arch. Vojtěch Láska. Ředitel územního odborného pracoviště NPÚ. Vynikající představitel disciplíny SHP a teoretik památkové péče.
  • PhDr. Petr Kroupa. Vedoucí odborný a vědecký pracovník NPÚ v Brně. Publikoval vynikající studie k dějinám památkové péče.
  • PhDr. Vladislav Razím. Mimořádná osobnost památkové vědy. Specialista v oboru středověkých stavebních konstrukcí, zejména městských opevnění a hradů. Zabývá se dokumentací středověkých staveb, metodickými otázkami dokumentace, evidence…

In memoriam:

  • prof. Mojmír Horyna
  • prof. Tomáš Durdík

Prosím kohokoliv o navázání kontaktu v této věci do dalších roků…

2014/04/25 Posted by | Zlatá placka | , | 1 komentář

Cena za památkovou péči – zase nic… (dajli – nedajli 2014)

Také letos musím naplnit nemilou letitou tradici a připomenout to, že opět nedošlo k obnovení někdejší Ceny MK za památkovou péči (nevím už, jestli bylo pojmenování přesně takovéto; udílení „zajišťuje“ Odbor památkové péče MK ČR). (Nerad bych se mýlil, ale zprávy v médiích jsem se snažil pečlivě sledovat.) Cena byla udílena při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS za vynikající přínos oboru památkové péče, zásluhy při záchraně památek i osvětovém působení dvěma osobnostem. Uplatnilo se pravidlo, že Cenou byla poctěna jedna uznávaná osobnost současné památkové péče, kdežto druhou, čestnou cenou byl připomenut odkaz významného představitele oboru nedávné či vzdálenější minulosti.

Nechci se zabývat žijícími zasloužilými památkáři „bez Ceny“, kterých takto rovněž přibývá, ale nemohu nevzpomenout bolestných ztrát z blízké minulosti, kdy řady významných obhájců památek, prvotřídních aktérů národní kultury v širších souvislostech, opustili na vrcholu tvůrčích sil persony, jakými byli prof. Horyna a prof. Durdík. Oba inspirovali a vzdělávali více než generaci nynějších památkářů, archeologů, historiků umění, ale také milovníků památek z řad nejširší veřejnosti. Výrazně se i v nadnárodním měřítku prosadili při výzkumech památek, ale i v důležitých funkcích při jejich ochraně. Nikdo by nic netratil, kdyby si na ně s tou čestnou Cenou vzpomněl.

Připomínám to i proto, kdybyste třeba mohli takováto společenská i kulturní opomenutí na vhodných místech připomínat…

2014/04/22 Posted by | personálie, Zlatá placka | , , , | Napsat komentář

   

following hadrian photography

I came, I saw, I photographed…

Palios

Just another WordPress.com weblog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Blog de Románico

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le Blog des Amis de la Cathédrale de Strasbourg

Un poème ? Une photographie ? Un dessin ? Un petit texte ? Dites votre attachement et votre admiration pour la cathédrale de Strasbourg !

EDAD MEDIA DIGITAL

Just another WordPress.com site

Historieblogg.no

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Gárgolas - Dolores Herrero

Dolores Herrero, Historiadora del Arte, especializada en Gárgolas y Arte Medieval.

Urban Jewish Heritage | Presence and Absence

3 - 7 September 2018 | Krakow, Poland

Library Policy and Advocacy Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

wanjawedekind

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Wikimédia France

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

the Wikimedia UK blog!

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Medieval Imago

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Thomas Ash

Adventures in Library and Information Science