Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

• Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
• Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
• Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
• Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
• Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
  • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
  • Výzkumná a vědecká činnost
  • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
  • Pedagogické působení
  • Přednášková činnost (akademická i populární)
• Další odborné aktivity
  • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
• Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
• Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
• Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
• Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
• Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
• Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

• Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
• Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
• Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
• Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
• Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
• Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
• Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
• Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
• No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

Zlatá placka 2015 – podruhé

Jak jsem kdesi avizoval, chystal jsem letos ještě jedno imaginární kolo udílení imaginární Zlaté placky, a to k příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví (EHD). Samozřejmě to nemusí vyjít úplně přesně. Samozřejmě si trochu vyčítám to opoždění, ale okolnosti mě přiměly je dále neprodlužovat… Z těch okolností byla hlavní ta, že oficiálními instancemi jsou osobnosti oboru stále poněkud odstrkovány.

Při výběru nominovaných jsem se pokusil reagovat i na to, že krom nepochybných persón, které jsou všeobecně obdivované a uznávané, sehrávají stále výraznější roli příslušníci mladé generace. Věřím, že by si příslušníci těchto skupin i při osobním setkání či spolupráci velmi dobře rozuměli, tak snad nedojde k nějakým dohadům ani zde.

Mladí jsou dnes v mnoha případech hodně nápadní a viditelní pro veřejnost díky internetu, kde prezentují své výsledky, ale také dávají nahlédnout pod pokličku svých aktivit.

Nicméně i z tohoto pohledu není možné dohlédnout všude. Uplatněné hodnocení je přeci jenom subjektivní. Na výzvu ke sdělení nominací se však dostavil jeden podnět, který jsem samozřejmě velice rád přijal. Týkal se udělení Zlaté placky dr. Heroutovi, letos zesnulému. Význam jeho neobyčejného a nedoceněného odkazu jsem se pokusil stručně podtrhnout zde. Je pravdou, že dr. Herout před lety obdržel cenu ministra kultury za celoživotní dílo. To ale samozřejmě nemůže být důvodem neudělit i Zlatou placku. Na základě zmíněného podnětu tedy tento nedostatek rád co nejúplněji napravuji udělením Zlaté placky in memoriam.

Další ocenění jsou opět imaginárně udělena osobnostem z oblasti technických památek. Jednu lze počítat k výrazným průkopníkům v této oblasti v minulých desetiletích, druhá je naopak představitelem mladé generace, přistupující již k technickým památkám jako k samozřejmému středu svých zájmů i rozsáhlého vlastního nasazení při záchraně dnes již impozantní řady strojních součástí vodních mlýnů.

Ještě tedy zbývá se omluvit všem, kdo by mi mohli právem vyčítat, že jsem na někoho dalšího zapomněl. Určitě nešlo o záměr, spíše o nedostatek vlastního rozhledu. Ale právě proto také zde znovu vyzývám k předložením dalších návrhů, neboť ty by mohly být uplatněny v dalším kole udílení, jehož termín zatím není známý.

Za rok 2015 se při příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví Zlatá placka udílí těmto osobnostem:

• PhDr. Benjamin Fragner, zejména za rozsáhlé osvětové dílo a iniciování četných výzkumných a evidenčních akcí v oboru technických památek
• David Veverka, za rozsáhlé aktivity při záchraně vodních mlýnů a vlastní restaurátorské práce při obnově jejich strojního vybavení; přitom nelze pominout, že jeho práce navazuje na činnost nepočetné, ale velmi akční komunity zachránců i propagátorů vodních mlýnů soustředěných kolem webu vodnimlyny.cz

In memoriam:

• PhDr. Jaroslav Herout, za neobyčejný vědecký i široký kulturní a vzdělávací přínos, který ovlivnil celé generace a pomáhal v nich probouzet citlivost k památkám a potřebu usilovat o jejich záchranu, zkoumání i další šíření památkové ideje

Opět ještě prosím každého, kdo by mínil a mohl přispět připomínkami a návrhy k obsahové hodnotě této imaginární ceny, která jinak nic nabídnout nemůže…

Ještě se také pokusím sestavit a pak aktualizovat seznam dosavadních nositelů imaginární ceny…

Patrimonium pro futuro 2015 – mapka nominací pro případné zájemce o osobní prohlídku před hlasováním v anketě NPÚ

Některé z nominovaných památek jsou obecně známé, ale velká část jich leží v zapadlých vískách, které není vždy úplně snadné dohledat. Snad někdo využije mapku. A snad tato navigační pomůcka přispěje k lepší orientaci hlasující veřejnosti. Za Vaše hlasy předem děkujeme! Hlasujte ZDE.

Z bublin směřují odkazy na detailní informace o nominovaných památkách či jejich prezentacích, jak jsou uvedeny na webu NPÚ u výpisu nominací s hlasovacím tlačítkem. (Asi nejsnadnější prohlížení v okénku stránky je výběrem z „menu“, které se rozbalí po kliknutí na ikonu v levém horním rohu mapky. Případně zvětšením mapky na celou obrazovku.)

Zlatá placka 2015

Ukazuje se, že imaginární ocenění zásluh v oblasti památkové péče imaginárním udělením imaginární Zlaté placky může stále svou symbolickou roli sehrávat. Ani v letošním roce nebyla totiž udělena cena za zásluhy o ochranu památek ministrem kultury při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel žijícímu památkáři; plným právem bylo toto ocenění přiznáno in memoriam prof. Tomáši Durdíkovi. Ten však byl Zlatou plackou vyznamenán již před rokem.

Letos tak byly Zlaté placky uděleny za mnohostranné zásluhy v oblasti památkové péče čtyřem mimořádným osobnostem, význačným vlastním výzkumem i vzdělávací činností, podstatným společenskou rolí v oboru památkové péče, přínosem ke znalectví památek či nepominutelnou stopou v oblasti publikačních výstupů.

• Mgr. Kateřina Cichrová
• PhDr. Zdeněk Dragoun
• PhDr. Pavel Slavko
• prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

Přeji jim mnoho sil při další práci pro památky i zasloužené ocenění jejich prospěšné práce.

Nositel Zlaté placky Tomáš Durdík sběratelem dalších medailí. Dávejme svůj respekt osobnostem památkové péče najevo včas

Žijící velikáni památkové péče jsou snad svou činností občas na obtíž? Kdoví.

Asi můžeme leda ocenit, že letos MK v souvislosti s Mezinárodním dnem památek a historických sídel ocenilo in memoriam Tomáše Durdíka. MK se tak po řadě let vrátilo k odměňování památkářů, a tím zviditelňování jejich společenského přínosu, v mnoha případech dávno zřejmého.

Možná dostal někdo medaili i osobně? To zatím oznámeno zřejmě nebylo. Nicméně doufejme, že MK v této obnovené praxi vytrvá. Přejme mu dobrou vůli i volbu i při případném, ovšemže potřebném, odměňování žijících osobností památkové péče.

Potřebují ještě památkáři medaili? Spíše ano

Nakonec to vypadá, že spíše nepopulární architekti o cenu přicházejí ve prospěch těch, co se památkami buďto aspoň zabývají (prof. Švácha), nebo jsou většinově považováni za šetrné konverzativce (Cena MK letos pro Ladislava Lábuse za celoživotní přínos v oblasti architektury a odborné a veřejné angažmá). „Nová“ „tvorba“ je tak poněkud opatrně ponechávána stranou. Tím jakoby byl otupován „osten výtky“ směřující k tomu, že již dlouhou řadu let nebyla státní cena za památkovou péči udělena. To je třeba uvést dopořádku. Tedy snad již příštího 18. dubna?!

Památková cena Patrimonium pro futuro přilákala zaslouženou pozornost. Pobledla záře Zlaté placky?

Název Ceny NPÚ je rozhodně dobře zvolený – zvučný, dobře vyslovitelný, a samozřejmě také velké části publika srozumitelný i v nečeské podobě. Dobře nakonec dopadl i finální výběr oceněných, protože kdyby mezi nimi byly třeba Lázně Kyselka, bylo by poselství ceny v některých očích zpochybnitelné (i když už samotné vítězství v krajském kole možná ještě do diskusí vejde…).

I někteří další nominovaní rozhodně na vrcholné ocenění měli. Je otázkou, zda třeba budou moci být navržení i v příštím roce (propozice v tomto smyslu zatím známé nejsou, ale cena se udílí za určitý rok). Odezva v regionálním tisku se do jisté míry projevila tak, že i nominovaní za některé kraje došli širšího uznání a medializace.

Rozhodně pozitivně působí nakročení ceny směrem k podpoře spíše drobných, ale vitálních a inspirujících občanských aktivit, případně velmi seriózních výzkumných či restaurátorských prací.

To by asi bylo dobré proto, že se cena do jisté míry ocitá v „konkurenci“ jiných ocenění, která si památkáři – marná sláva – nechali trochu utéct. Jsou to např. leta udílené ceny za úspěšné realizace Programů regenerace MPR/-Z či loni zahájené a letos na jaře prvně udílené tituly Památka roku. Na obou se přitom tradičně podílejí nominacemi i působením v porotách pracovníci NPÚ. Uvážíme-li poměrně značné organizační úsilí, které to celé vyžaduje, asi se aspoň do větru můžeme ptát, jestli by nebylo vhodné nějak více pracovat v součinnosti.

Nicméně NPÚ dokázal ve své ceně zaměřit pozornost na dosud oceňovateli opomíjené stránky památkových aktivit.

Z hlediska ocenění osobností oboru památkového a příbuzných asi těžko můžeme zde nepřipomenout, že po urgencích a výzvách na všechny strany ještě letos po Mezinárodním dnu památek a historických sídel byly jako reakce na opětné neudělení cen za památkovou péči, opomíjených ze strany MK již řadu let, opět uděleny imaginární Zlaté placky právě prof. Durdíkovi, který to pak dotáhl i na Patrimonium pro futuro – a spolu s ním také prof. Horynovi, zesnulému bez podobného následného ohlasu také před několika málo lety.

To zmiňuji i proto, že Zlatá placka by mohla zůstat jako jakési prasátka vrhající zrcadlo mezerám v oficiálním vyznamenávání. A pak se svou „neukotveností“ v čase může být udělena kdykoliv, v ničím než odbornou potřebou (pocitem) vymezeném počtu.

S jistou rezervou tak lze předpokládat, že bude reálné udělit imaginární Zlatou placku i pořadatelům Patrimonia…