Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zajímají Vás „VŠECHNY“ zprávy na webu NPÚ?

1/ Odkaz na „Všechny zprávy“ na úvodní stránce webu NPÚ zájemci ukáže jen nějak priorizované zprávy, snad významné z nějakého obecnějšího hlediska či podle taktiky mediální strategie. Nenalezl jsem kompletní výpis všech zpráv, ideálně v chronologicky sestupném pořadí, ve kterém bych mohl snadno filtrovat (místa, témata…).

2/ Řada zpráv zůstává viditelná jen na „podřadnějších stránkách“ – tedy např. na stránkách různých sekcí instituce nebo na stránkách jednotlivých zpřístupněných památek. To se týká i „hot“ sdělení o momentálním znepřístupnění nějaké části památky apod., jež bývají jen dočasně viditelná ve žlutém proužku pod záhlavím dílčího webu apod. (I když taková „změnová“ sdělení by měla být přehledně vidět na „mechanicky“ vytvářené úřední desce.)

scrs190512-sermiri-akce-HaZ23/ Samozřejmě by bylo ideální pro část zájemců (i když asi malou a obchodně zanedbatelnou) moci toto vše průběžně sledovat ideálně v „kanálu“ RSS apod. Efektivní náhražkou v tomto může být stránka Šermíři, která nejspíše všechny zprávy z „památkových objektů“ zobrazuje v krátkém výpisu o několika položkách.

scrs190512-sermiri-akce-HaZ4/ Všechno to zřejmě je „o“ nějakých představách redakcí o tom, jaká data bude (nebo má) „uživatel“ zejména „potřebovat“. Většinou se snad editoři „trefují“, ale výsledkem těchto „úvah“ každopádně je, že to je na každém webu „řešeno“ jinak.

5/ Nevadilo by to v případě, že by různě filtrující weby nabízely kompletní obsah.

6/ Na webu sermiri.cz možná na koncipování tohoto výpisu nějak pracují, jak by tomu mohlo nasvědčovat to, že výpis teď zobrazují 2x. V pravém sloupečku s datumy vydání zpráv, což lze jednoznačně podpořit jako vhodnější. (Zatím nevidím možnost z Šermířů si zobrazit příslušný výpis na samostatné stránce; nejsem expert IT, analytik apod… Kdybyste měli návod?! Poslal jsem jim dotaz, takže se o reakci případně podělím.)


7/ ED CEST 20190512_0925: Asi před pěti minutami se na šermířích objevil odkaz na varování vydané správou konkrétní památky: Kvůli rekonstrukci komunikace doporučujeme příjezd ze směru Kaplice a E55, komunikace ze směru Český Krumlov je neprůjezdná. Více informací najdete v sekci Zprávy. Na tuto zprávu ale není odkaz, leda lze ve Zprávách dohledat březnové upozornění. Čili aktualizace vč. podobných závažností nejsou dostupné v „nudném“, ale spolehlivém přehledu ve formátu „úřední desky“ (přitom aktuální zvýraznění může souviset právě s tím, že návštěvníci na příjezdové trase narážejí na překážku a mají stížnosti?). Asi by návštěvníkům mohlo pomoci i to, že by aktuální varování byla vidět v jednoduché mapce (jako třeba dopravní policie poskytuje údaje o aktuálních karambolech).

8/ ED CEST 20190512_1410: Tak podle sdělení obětavé správy zprávy na webu NPÚ procházejí ručně. To je smutné, ale lze to leda s vrcholným povděkem přijímat a oceňovat.

9/ Ed CEST 20190512_1930: Tak posléze ještě Šermíři upřesnili, že se logicky přejímání aktualizací webu děje automatizovaně.

© Jan Sommer, 20190512

Reklamy

2019/05/12 Posted by | glosa, koordinace dat, PR | | Napsat komentář

Pokus charakterizovat potřebnost „vznikové dokumentace“ staveb z památkového hlediska

1/ Vznik památky jaksi předpokládáme v okamžiku, kdy je jí její památková hodnota přisouzena. To se úředně děje prohlášením věci za kulturní památku ve smyslu památkového zákona. Jenže věc se jinak nijak nezměnila – úředně se změnilo její hodnocení, a tím pádem administrativní či právní procedury. Hodnoty byly rozeznány dříve, nejpozději v momentu, kdy byl sestaven a předložen návrh na provedení prohlášení. Ale dnes již probíhají ve značném rozsahu specializované výzkumy, směřující např. k identifikaci hodnotných objektů „okrajových“ typů či „nedoceněných“ epoch. Tak je tomu např. u některých druhů technických památek, případně u staveb 60. – 70. let 20. století. Ale kvalifikovanými rozbory se již podařilo za kulturní památky prohlásit i objekty, o kterých v době prohlášení nevládl ani mezi památkáři jednoznačně pozitivní hodnotící názor (obchodní domy Máj či Kotva v Praze). Nicméně jiné objekty či komplexy, odborníky prakticky unisono vysoce oceněné, úředního „prohlášení“ nedosáhly (komplex Transgas).

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Dům Václavské náměstí 47 v Praze „v plné parádě“ v roce 2010 (průčelí do Opletalovy ulice).

2/ Tak či tak od vzniku prohlášení věci za kulturní památku je sbírána její dokumentace (u systematicky i speciálně zkoumaných objektů teprve posuzovaných pro případné „prohlášení“ se dokumentace shromažďuje též – především s cílem podložení argumentů pro památkovou ochranu směrem k výkonným orgánům státní správy). To se děje různým způsobem. Izolovanými akcemi např. v rámci přípravy a zpracování projektové dokumentace nějaké opravy, kontextuálně v rámci vědeckých výzkumů, ale také operativním monitoringem, který je systémově zaměřen hlavně na vyhledávání objektů poškozených a vyžadujících finanční podporu opravy v rámci nějakého dotačního programu apod.

3/ Během let se také s vědomím nedostatků v evidenci památek, k nimž docházelo i proto, že objekty chátraly či se stavebně měnily, takže se doklady o jejich podobě v evidenci stále více rozcházely s realitou, konaly různé kampaně „reidentifikací“ či „generálních aktualizací“. Z další škály evidence a dokumentace nelze opomíjet různé „plošné“ akce, zejména ve městech prohlašovaných za městské památkové rezervace, ve vybraných ohrožených regionech (záplavové oblasti přehrad, území ustupující těžně uhlí apod.).

4/ Sice možná příliš schématicky, ale ne zcela nepravdivě asi lze říci, že jedním z hlavních společných znaků takových výzkumů a dokumentací je jejich nespojitost. To často vedlo a vede k opakování některých základních údajů, místo, aby se třeba ty aktualizované jen upravily či doplnily. To by ušetřilo čas zpracovatelů, ale i těch, kdo s daty pracují. Je zřejmé, že Památkový katalog ve své neveřejné části je v těchto směrech již velice vybaven (a snad je i postupně zpřehledňován).

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město (20180709)

V jámě v tomtéž místě začíná betonáž základů nového objektu, „Květinového domu“. Červenec 2018.

5/ Od takového monitoringu založeného na průběžné aktualizaci dat (spolu s archivací všech verzí, jak to známe např. z Wikipedie) lze přejít k představě „časové osy“ („timeliny“), na které lze najít dle data vytvoření fotky, popisy, odborné elaboráty i administrativní úkony, odborná vyjádření apod. A logicky lze tuto časovou osu doplňovat i o údaje starší, nakolik se mohou z různých důvodů postupně zjišťovat (čili je možné informační bázi objektu založit kdykoliv, a to již i s minimálním obsahem (odkaz na nějaký zachycený zdroj informace, jedno foto…). V rámci výzkumů typu SHP jsou zpravidla zpětně zjišťovány i okolnosti vzniku objektu – jsou důležité i pro znalost historických okolností a důvodů, jež vedly k výstavbě apod.

6/ A tu se přímo nabízí představa začít se sběrem dokumentace objektů, možná budoucích památek, již od data jejich zrodu. Dnes již stavební či jiné zákony stanovují vlastníkům disponovat „pasporty“, které obsahují i z řady obecných důvodů četné údaje podstatné i pro památkáře. (Např. Irena Zachariášová: Pasportizace v praxi (svjaktualne.cz; 20121102) (verif. 20190319) Základní technický popis, alespoň zběžnou plánovou dokumentaci, asi fotky apod. To sice lze využít jako památkové podklady, ze kterých lze spolu s projektovou či prováděcí dokumentací vyzvědět mnoho podstatného. Jenže památkáři potřebují specifickou skladbu informací. Ta mnohdy nemusí zacházet do největších podrobností. Co je potřebné vědět, to mohou ukázat právě data z aktuálních evidenčních památkových dokumentací apod. A to v této skladbě řada ostatních podkladů (pro stavební řízení, v pasportu apod.) neobsahuje.

7/ Proč tedy netvořit tyto údaje ve vazbě na „vlastnický“ pasport již v době, kdy se objekt staví. Popsat a fotkami a schématy doložit uspořádání a způsob provedení základů, hrubé stavby, podlah, otvorových výplní, vytápění, elektroinstalace, omítek, nátěrů, funkční náplň prostor… Taková specifikace by pak mohla být během „života“ objektu aktualizována – o údaje o vestavbách, úpravách instalací, rekonstrukcích… Tedy vše to, co jinak následně více méně pracně je zjišťováno právě např. při výzkumech či záměrech na prohlášení objektu za kulturní památku, byť k tomu dochází jen velmi výběrově a po desetiletích. Proces výběru objektů k ochraně by tak mohl být lépe informačně podložený. Pro srovnávací studium by nechyběly údaje třeba o objektech, které zanikly, nebo třeba byly nahrazeny „totální“ novostavbou. (O využití povinných „vlastnických“ pasportů pro evidenci typů staveb, jejich technického provedení apod. z hlediska památkové péče zatím není mnoho slyšet – je možné, že využitelnost není veliké, anebo je to v praxi již samozřejmé…).

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město (20190228)

Po vybetonování základů a podzemních podlaží nová výstavba dosáhla úrovně okolního terénu. Únor 2019.

8/ Není úplně snadné si představit, kdo by takovou dokumentaci zpracovával, kdo by její tvorbu hradil, výsledky archivoval a zpřístupňoval. Nicméně v tomto smyslu je dnes už vlastníkům ukládáno dostatek zadání (dokumentace skutečného provedení, pasport, který by ovšem bez velkého nároku památkově relevantní údaje v únosném rozsahu mohl absorbovat…). Takže by vlastně mohlo spíše jít jen o nějakou specifikaci doporučení, jak mají být data uspořádána, standardizována. Z fleku to asi lze těžko vymezit (názory by se navíc lišily). Ale dnes lze na internetu takové případové studie dle názoru a možností kdykoliv rozpracovat. Velmi by to pomohlo k rychlému zodpovězení otázek, co a jak do „památkového pasportu čehokoliv“ zahrnout – ale v neposlední řadě i té základní, zda vůbec stojí za to se něčím podobným zabývat…

9/ Můžeme si říci, že již dnes máme i příklady, kdy aspoň ve stručnosti takovými ukázkami průběžně aktualizovaných informací o osudech staveb jsou právě stránky Wikipedie (např. po zániku domu U Turků na Václavském náměstí 47 v Praze vzniklo již během výstavby náhradního objektu nové heslo Květinový dům). Neměli bychom jistě vynechat např. Prázdné domy, kde dokonce můžeme sledovat právě takový velmi dynamický vývoj od „prvoplánové“ snahy zejména upozorňovat na potřebu záchrany nevyužívaných a ohrožených objektů právě k „pasportizaci“; stojí za to sledovat, protože i korekce databázového systému jsou prováděny operativně dle praxí ověřených potřeb apod., „hesla“ jsou zakládána i pro umístění nejdrobnějšího sdělení, přičemž je možné dle okolností jakékoliv rozšiřování, ale zejména vkládání „aktualit“. (To lze do jisté míry ilustrovat na stejném objektu v „projektu“ Prázdné domy: Václavské náměstí 47, i když jsou zde některé domy aktualizovány více – samozřejmě jde o dobrovolnické iniciativy aktualizované sice intenzivně, ale nutně výběrově. Podobně je témuž objektu věnována pozornost testovně i zde, přičemž jsou poměrně obsáhle shromážděny i odkazy na „média“, zejména ta, co sledovala peripetie prohlašování a rušení prohlášení kulturní památkou apod.) Takové nástroje operativy (i monitoringu) by mohly být inspirací i pro možná rozšíření oficiálních informačních systémů, byť by pro jednoduchost či přehlednost od sebe oddělené systémy na sebe jen vzájemně efektivně odkazovaly a využívaly své obsahy. Ale hlavně by měly směřovat k podpoře „synergického“ spojování sil. (Po tom úplně „volá“ probíhající demolice komplexu Transgas, která by se mohla stát jakýmsi „pilotním projektem“, ukazujícím produktivitu spolupráce; nic takového ale zdá se nenastane, i když zřejmě žádná agónie stavby ještě nebyla dokumentována tak intenzivně. Možnosti monitoringu on-line opět ukazuje např. průběžně aktualizovaná „časová osa“ Transgasu od vzniku až k současné situaci na stránce Prázdné domy. Další možnost u stejného objektu ukazuje testovní wiki NPÚ.)

10/ Informace o památce by tak mohly být bez velkého historického pátrání shromažďovány během existence každého objektu. Případné vědecké výzkumy by mohly být s „pasportem“ provázány. V případě zániku objektu, který si z památkového pohledu nikdo nepřeje, by se pasportizace „uzavřela“ zpracováním zánikové dokumentace, a to zejména s cílem „vytěžit“ informace, které v celistvém stavu stavba nikdy neposkytne (přitom nic nebrání tomu u dosud nepodchyceného objektu získat a uchovat právě zánikovou dokumentaci, která disponuje snad bezkonkurenční vypovídací schopností).

11/ Osnova vznikové dokumentace

Bude upravováno… Připomínky rád zkusím nějak využít…

12/ V zásadě by dokumentace měla obsahovat to, co bude potřebné pro následující monitorovací akce, ale neměla by být omezována formálními komplikacemi nebo nároky na jakousi kompletnost, stejně vždy nazíranými odlišně (podle tradice, specializace…). Není nutné, aby obsahovala jinak potřebné popisné údaje (které by měl obsahovat např. stavebně-technický průzkum apod.).

čp. 116/III, U Lužického semináře 48, Praha, Malá Strana (20190102)

Ukázka orientační dokumentace vznikajících konstrukcí novostavby v sousedství upravovaného historického objektu.

13/ Vzhledem k tomu, jak zde význam takové dokumentace zřejmě nadhodnoceně vidíme, mohla by být ukládána stavebníkovi, ale je zřejmé, že dlouho může jít jen o pokusy vůbec pro ověřování proveditelnosti apod. Nakonec chybí i nějaké „úložiště“…

  • Každý údaj je dobrý, ale obecně jej nelze označit za kontrolovaně povinný.
  • Alespoň v nejnutnější ověřitelné formě uvést identifikační údaje (čp., ulice a čo…., souřadnice odečtené z některého mapového portálu; vícero údajů je vždy lepší, ale jejich minimální rozsah by neměl být překážkou).
  • Okolnosti vzniku (vlastník, investorský záměr)
  • Dosavadní stav místa. Jaká stavba musela být odstraněna, jaké starší stavební části byly případně využity. Bylo možné zjistit, co se stalo s materiálem starší stavby? Bylo z ní něco uchováno např. v muzeu? Zazděno v novostavbě?
  • Způsob založení. Konstrukce nosných stěn (zdivo, dřevo, beton, hlína…). Konstrukce stropů. Podlahy. Otvorové výplně (aspoň obecně, jestli třeba byly použity i nějaké starší prvky, plastová okna). Schodiště. Výtah. Využití sklepa a podkroví. Garáž. Koupelna. Kuchyň (samostatná, v obývacím pokoji).
  • Střecha.
  • Přístavky. Úprava a využití pozemku. Kůlny. Záhony.
  • Výtvarná díla (název, autor, datace).
  • Architektonické pojetí (modernistické, futuristické, v místě obvyklé, tradicionalistické, vybočující…). Popis, komentář či názor jsou vždy přínosem.
  • Odkazy na možné zdroje informací (archivy, média – pokud se o novostavbě psalo či mluvilo, kroniky, jiné průzkumy, stavební deník apod.), pokud je má poskytovatel v dosahu a může k jejich vyhledání vynaložit čas.
  • Fotodokumentace je v dnešních podmínkách téměř nutností. Fotografie může srozumitelně zachytit různé detaily či konstrukční řešení, které by neobjasnil ani obsáhlý a často těžko interpretovatelný popis. Vysokou vypovídací schopnost ovšem mají fotografie vybavené zasvěcenějším popisem. Oproti jiným druhům dokumentů (video, 3D vizaulizace) je dnes fotografie poměrně spolehlivě archivovatelná a propojitelná jednoduchým odkazováním s ostatními dokumenty. Vhodné je doprovodit fotografii druhou verzí s označením či vpisky přímo v obrazu, pokud to usnadní pochopení popisky – vždy by ovšem měla být připojená i původní, nepopsaná verze snímku.
  • Forma takových dokumentů není nijak stanovena, ani místo, kde by mohla být spravována.

© Jan Sommer, 20190319, 20190321

2019/03/19 Posted by | evidence památek, koordinace dat, participace | | Napsat komentář

Otevřené domy – otevřené fotky!

V těchto chvílích vrcholí přípravy akce Open House Praha 2018, zpřístupňující mnohé více i méně významné objekty zájemcům o návštěvu. Ohlas v médiích i na sociálních sítích je notný, počasí bude zřejmě velmi nakloněno, takže lze očekávat velký návštěvnický zájem. Co bude asi výsledkem? Krom velkého uspokojení citu a mysli návštěvníků vznikne obrovské množství… fotografií.

To je dnes typické a vzásadě to nestojí za vážnější zájem či glosu. Nicméně tak, jako se daří stále více lidí přivádět k zájmu o památky, někdy snad jsou projevy až masové, mohlo by se podařit zapojit aspoň část z nich do spolupráce při dokumentaci. Těch, co opřekot fotografují je ohromné množství, ale prakticky nikdo z nich jaksi nedohlédne významu možnosti spolupráce při dokumentování. Ta asi nějak organizačně není dnes myslitelná – bohužel, protože na nic takového nejsou kapacity ve státních archivních aj. informačních systémech, kterým by se nejednou fotky mohly hodit. Ale vstřícně naladěné fotografy by nijak zvlášť neomezilo, kdyby fotografie vkládali do vhodných fotobank, pokud možno pod nějakou otevřenou licencí, která by jim umožnila další „život“ v informačních systémech fotobank (asi nejlépe CC by-sa, která i při archivním užití nutí správce evidovat a uvádět jméno autora; nicméně můžete volit i přísnější verzi).

Open House Praha 2018. Invalidovna

Open House Praha 2018 – na stránce otevřené památky je fotoaparát škrtnutý a k tomu je napsána vysvětlivka o povolení fotit „v rámci vyhrazené trasy“. Pořadatelé akce mi na dotaz ochotně dovysvětlili, že to znamená, že se nesmějí fotit věci, které nejsou na trase procházené s průvodcem, ale v rozmezí této trasy by focení mělo být povoleno. Nicméně prý je vodné na místě si ověřit, jaké přesně platí limity. Čili by tedy i v otevřené barokní Invalidovně nejspíše bylo možné získat řadu snímků, které by se hodily k doplnění informací ve veřejném prostředí, pokud budou popsány a zpřístupněny jak se patří.

Čili při té veškeré „otevřenosti“ by na něco takového mohli myslet i pořadatelé „otevírání památek“ při nejrůznějších příležitostech. Při vycházkách za Prázdnými domy, Mezinárodních dnech památek a historických sídel, Dnech evropského dědictví by vždy mezi ústředními propozicemi měla být výzva návštěvníkům, aby fotky veřejně zpřístupnili.

Mohli by jim navrhnout osvědčené „platformy“ vč. Wikipedie (Wikimedia Commons), u kterých je možné ze zkušeností, případně i po doporučeních paměťových institucí předpokládat jak slušnou kapacitu, tak i s určitou nadějí spoléhat na to, že třeba v případě nějakých vážných změn v obchodním režimu (zdražení datového prostoru, hrozící likvidace…).

Bylo by asi vhodné při akcích vždy navrhnout vhodnou formu pojmenování alba s fotografiemi (to by mohlo být uvedeno na webu akce, aby si lidi nemuseli nic opisovat, ale mohli si jen skopírovat text nebo kliknout).

Některé fotobanky k tomu umožňují propojovat snímky od různých lidí přidáním odkazu na „skupinu“, vhodným tagem, uvedením souřadnic, správné adresy apod. Konec konců na podobných základech vznikla ve světě značně, u nás ne zcela doceněná fotosoutěž Wiki miluje památky, získávající licenčně vhodné snímky např. v rámci Dnů evropského dědictví.

Takové odkazy na alba apod. pak je možné efektivně sdílet např. na FB v komentářích Události, a tak je jaksi podstrčit velmi mnoha možným zájemcům z řad ostatních návštěvníků apod.

Karlín (Praha 8), Invalidovna, čp. 24, Sokolovská 136

Takovýto detail obří karlínské Invalidovny je už asi pro většinu návštěvníků příliš, ale v „součtu“ se snímky jiných autorů ve vhodné skupině by mohl postupně získávat smysl…

Je zřejmé, že by to pomáhalo při správném datování snímků apod. k jejich propojování v chronologickém sledu a vylepšovalo tak přehled o proměnách památek.

Bez velkého časového zatížení by tak mohl ohromně bohatnout jakýsi národní informační památkový fundus jako neomezené kolektivní dílo vytvářené jaksi napochodu potenciálně bezmezným týmem milovníků památek. Rozptýleně, ale snadno nastavitelnými pomůckami vytvářejícím přebohaté předivo informací o kulturním dědictví, všemi obdivovaném.

Možná se pak přidají i další fotobanky apod. s podporou pro vyhledávání fotek památek od různých lidí, jak se to před pár dny s překvapivě vysokou účinností povedlo na Rajčeti s „Podobnými alby“, dále usnadní jejich zobrazování v mapách apod. (I když právě např. u Invalidovny to moc nefunguje, protože tam převažují fotky ze sídliště nebo z Paříže…)

Čili si snad lze právem myslet, že i malé přispění alby turistických aj. fotek zobrazujících památky by mohlo z každého učinit účastníka při vytváření velkého informačního fondu společného kulturního dědictví…

© Jan Sommer, 20180518

2018/05/18 Posted by | dokumentace památek, glosa, koordinace dat, participace, prezentace | | Napsat komentář

Památkový Wikidata workshop ke koordinaci databází Národního památkového ústavu a Wikidat a Wikipedie

Událost na FB. Verze této zprávy na FB. (20180113-20180115)

Na úvod se po uvítání od Vojtěcha Dostála v hutném „kolečku“ představili účastníci z řad památkářů, zástupkyně Národní knihovny ČR, představitelka projektu Senioři píší Wikipedii a wikipedisté a wikidatisté různého původu.

Památkový Wikidata workshop

Prvním bodem programu bylo souhrnné seznámení s Integrovaným informačním systémem památkové péče (IISPP), provozovaným Národním památkovým ústavem, přednesené Irenou Blažkovou (NPÚ).

Památkový Wikidata workshop

Na ni navázal Šimon Eismann (NPÚ), který naznačil složitosti rozsáhlých databází, v nichž jsou propojena data o památkách, souvisejících archiváliích, spisovou agendou atd. Přešel pak k rozsáhlému památkovému geografickému informačnímu systému (paGIS), zajišťujícímu prostorovou identifikaci všech ostatních památkových informací (Geoportál). Bylo nutné vytvořit vlastní systém, protože žádný vhodně uspořádaný národní standard neexistuje (různé instituce si vytvářejí vlastní, přizpůsobené specifickým potřebám; s nimi je nutné spolupracovat ve sféře územního plánování, ochrany životního prostředí či stavebního řízení…). Poukazoval i na historickou genezi informačních systémů. (D): Jaroslav Zastoupil ocenil komplexnost a přístupnost informačního systému NPÚ ve srovnání s většinou informací zahraničních památkových péčí). Vzhledem k propojení s nadnárodními systémy je součástí systému i kontrolovaný slovník a klíčová slova.

Památkový Wikidata workshop

Vojtěch Dostál charakterizoval genezi nestrukturované podstaty „článků“ na Wikipedii. Postupně do stránek Wikipedie začínaly pronikat i databáze z Wikidat, která jsou postupně zdrojem dalších položek v článcích, u památek typicky např. odkazy na data v informačních systémech NPÚ (např. Karlštejn). Wikipedie předpokládá, že jednoho krásného dne budou informace o památkách nadnárodně propojeny. Jedním z podnětů pro Wikipedii bylo také pořádání soutěže Wiki miluje památky, pro niž wikipedisté vytvořili vlastní seznamy. Sofistikovanější práci s památkovými daty umožňují nyní Wikidata. V nedávných měsících došlo k navázání spolupráce s NPÚ. Porovnáním dat pak docházelo k opravám na obou stranách. NPÚ poskytl přístup k územní identifikaci v Geoportálu NPÚ. Pomocí nového nástroje lze zobrazit památky ve svém okolí, které dosud postrádají fotku. Využívá se to i pro aktuální soutěž Popiš památku!

Památkový Wikidata workshop

Přitom ovšem vyvstávají některé problémy. Např. součásti rozsáhlých památek (např. Belveder je součástí jedné evidované památky Pražský hrad). Na některých objektech jsou např. chráněna jenom průčelí – např. (takže nemusí být zcela jasné, jestli na Wikipedii zaznamenat jen onu chráněnou fasádu, nebo celý objekt).

Také data památek obsahují různé nestandardnosti, což vyplynulo z dřívějších korekcí či migrací. Toto při přenosu na stranu Wikidat plodí nejasnosti, které bude třeba řešit.

Další otázky. Data zrušených památek, encyklopedicky významných objektů dávno zaniklých… Originál, kopie, replika… (diskutovala se i mezi památkáři „oblíbená“ otázka soch z Karlova mostu, kde dnes jsou většinou kopie, kdežto originály jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea). Kategorizace – dům, nájemní dům, obytný dům, usedlost (někdy u stejných objektů je použito rozdílné označení).

Ještě bych doplnil, že několikrát byly zmíněny souvislosti s kategorizačními systémy (zejména Europeana.eu; nebyly ovšem konkrétně zmíněny např. AAT Getty, Historic England – FISH, CIDOC-CRM, Kongresová knihovna…). Patrně s řadou z nich Wikimedia intenzivně komunikuje, což bude jistě prospěšné, protože se prostě musí dojít k jednomu všady sdílenému systému.

Další připomínky v debatě souvisely s diferencí mezi „objektovým“ přístupem Wikipedie a osobitostmi oficiální evidence památek, související s nutností preferovat „právní stavy“, orientací celého systému na to, co je jako památka specifikováno v Památkovém zákonu, čehož se principiálně týká celá odborná a výkonná činnost památkového ústavu. Proto byl zmiňován např. jednotlivý zjištěný případ, kdy jsou dva objekty shrnuty pod jedno památkové číslo, dále výše zčásti zmíněné případy, kdy je třeba v areálu usedlosti památkově chráněna jen vzácná stodola, nebo je jedinou památkou areál Pražského hradu, sestávající z desítek samostatných objektů, které mají izolovaná hesla na Wikipedii.

Problém soustředění se v seznamu památek Wikipedie na to, co je definováno jako kulturní památky v Ústředním seznamu kulturních památek, je markantní na příkladech objektů, ze kterých je např. chráněna jen fasáda (také to již bylo výše zmíněno), přičemž na Wikipedii je třeba popsat celý objekt. Pro Wikipedii mohou být jako samostatné objekty chápány také 4 pamětní desky na fasádě jediného domu, týkající se různých historických osobností a vzniklé v různé době. Mohlo by se tak jevit jako zřejmé, že Wikipedie má nadále preferovat členění na objekty podle logiky „článků“, a že údaj o případné ochraně je dobré přičlenit jako řekněme kategorizační údaj (objekt je součástí kulturní památky, areálu, chráněného území, případně je chráněna ta a ta jeho část). Vazba na ÚSKP ovšem má svou historickou logiku v tom (jak to tedy vidím možná pro nedostatek detailní znalosti geneze a současných záměrů), že seznamy na Wikipedii vznikaly hlavně pro účely soutěže Wiki miluje památky, kdy bylo nutné nějak vymezit, co se má fotit, a bylo celkem logické pobídnout dobrovolníky k focení doloženě hodnotných objektů na oficiálním seznamu.

S tím ale trochu souvisí i wikipedistická otázka významnosti, kdy i nevýznamná věc dostává hodnotu v nějakém kontextu, třeba jako začátečnické dílo jinak významného sochaře apod. Ale s vědomím, že na všeobecné encyklopedii nemůže být vše, co by zaujalo nějakého specialistu, jsem inicioval vlastní instalaci Mediawiki pro NPÚ, kde by právě takové věci logicky mohly najít místo; tento „projekt“ se však zatím stále převaluje v plenkách. Třeba o něm časem ještě bude slyšet více…

Padla též zmínka ohledně multiplicitních údajů o památkách, kdy jsem byl wikipedistou z Plzně připomenut jako známý krofal (jedním z případů, kdy jsem kritizoval separatistická řešení, byly právě Drobné památky v Plzni a nejen tam). Vždy mi vadilo, že se sepisovatelé památek nespojí a radostně popisují a fotografují stále dokola převážně stejné objekty, zatímco by mohli „synergicky“ data v dohodě rozšiřovat na jednom místě či v nějakém propojeném systému. Toto samozřejmě nepůjde nejspíše nikdy změnit v plné míře, ale vypořádat by se s touto ideou měl každý, kdo se do vytváření a prezentování dat o památkách pouští (a speciálně tam, kde se soupis a popisy památek tvoří v oficiálních institucionálních výzkumech, mělo by být maximální propojení dat vyžadováno). Patrně nejotevřenějším nástrojem k tomu by mohla být Wikipedie. Spolupráce s památkáři k tomu může být velice dobrým základem.

© Jan Sommer, 20180113-20180115

2018/01/15 Posted by | evidence památek, koordinace dat, participace, standardy | | Napsat komentář

Testování památkově zaměřených tagů na Facebooku

01 Možná trochu dětinský experiment…

02 Na FB jsem pořád tápal, jak různě sortovat posty (ale i fotky apod.) podle témat apod. Viděl jsem, že nejde pracovat tak, jak to třeba klohní jedinci spíše pro zábavu, např.

03 Ale podobně postupují i některé instituce – zde Obnova SK.

04 Jenže takto obecné tagy (v příkladu jsou ovšem kombinovány i některé hodně speciální) nemohou mnoho fungovat, protože se pak pletou s „produkcí“ mnoha jiných lidí i v jiných souvislostech, např #hradyzamky.

05 Takové věci tedy používat nejde. Je tomu tak i proto, že FB má často s vypsáním tagů potíže (často mnoho vynechává, možná podle nějakých preferencí, ale výsledek není vždy stejný; někdy získáme dva tři poslední, vzácně možná i výpis kompletní, ale to není jak ověřit).

06 Tak jsem došel k úvaze o „speciálních“ tazích (mn. č. od tag). Začalo to tím, že jsem zkusmo používal IDy z Památkového katalogu, např. #PK2283270.

07 Jedním z podnětů bylo i ověření možnosti propojovat zprávy k Evropskému roku kulturního dědictví #EYCH2018cz. (Tag #EYCH2018 používají i v Bruselu, též na Twitteru.)

08 Začalo se to ukazovat jako praktické, ale tag musí být unikátní a neměl by se stát terčem nějakého šíření po nesouvisejících postech. Přitom ale je problém s tím, že pro mnoho zdejších památkových objektů IDy neexistují a asi nikdy nebudou (tak jsem začal testovat nějaká čísla zplichtěná z WGS souřadnic – levý dolní roh nějakého čtverce, nevím, jakou detailnost /“zoom“/ volit, který by obsáhl souřadnice tam spadajících objektů, ale nevím nevím…).

#heritagTEST

09 Unikátní tag jsem si nazval „heritag“ 🙂 Testuji je např. pomocí #heritagTEST.

10 U jednotlivých nalezených postů pak lze využít další tagy pro ověření, jak to teď funguje – např. #heritagTechnickePamatky. Trochu to funguje jako kategorie na Wikipedii. Velmi by se hodil i tag dělaný z MDT, ale to se hodně komplikovaně hledá (i když to v Haagu a v NK pořád vylepšují).

11 Zatím jsem zkusil oslovit nějaké další stránky, aby texty s tagy ozkoušely – poslal jsem jim hotový textík, aby pokud možno „šifry“ nekomolili a mohlo to fungovat mezi různými stránkami a vyhledat související věci z více zdrojů (ne všichni se připojili, ale to teď nevadí; zase, kdyby se přidali další, stejně by byl jen zmatek a přibývalo by multiplicit, jak nakonec vidíme i v jiných souvislostech, že přibývá lidí, co hlavně sdílejí dokola, co někde „objevili“).

12 Tak bych i k tomu stál o názor, varování, náměty. Ale není to nutnost, jen by mě to mohlo vrátit z nějaké popletené slepé uličky.

13 Ale při pátku mají všichni náladu na jiné věci… Tak snad časem…


14 ED 20180114_1915: Trochu zkusmo jsem začal přidávat i „banální“ tagy, a ukazuje se, že to v některých případech má smysl, protože to umožňuje nalézt nejrůznější produkty (z celého světa, protože FB hledá i v překladech – zatím se zdá, že ne vždy, a jen v anglických), někdy relevantní. Např., když doplním k #heritagBreznice ještě #Breznice nebo k #heritagNadrazi ještě #Nadrazi (a hle, tak najdu fotky nádraží pořizované jedním svým „FB přítelem“ archeologem, o nichž jsem neměl tušení…).


© Jan Sommer, 20180112 – 20180114

2018/01/12 Posted by | Facebook, glosa, koordinace dat | | Napsat komentář

Internetová nepaměť

Občas se Vám to asi také stalo. Našli jste někde na internetu, v mailu, ale třeba i v tiskovině v zajímavé souvislosti odkaz na on-line zdroj, kde buďto měly být podklady pro nějaké tvrzení, nebo se tam měly dát najít nějaké rozšiřující informace. Adresa vypadala věrohodně (nějaké velké periodikum, veřejnoprávní médium, vědecké pracoviště…). Asi jste už zažili to zklamání z reportu „404“ – stránka zanikla, byla přejmenována, přesunuta…

Některé stránky asi většinou uživatelů považované za efemérní, nespolehlivé, závislé na libovůli akcionářů, na svévoli podnikatele sledujícího jen výnos z kontextové reklamy atd. mohou ale překvapit stabilitou betonovou či žulovou – to je třeba případ Facebooku, kde zřejmě všechny miliardy adres stále fungují! (Samozřejmě je nějaké procento výjimek, ale to bývají stránky odstraněné pro nějaký nestravitelný obsah – rasistický, politicky nekorektní apod.). (K tomu aktuálně Klaus Graf: Archivalia heute vor zehn Jahren (archivalia.hypotheses.org; 20171007): „Z 53 odkazů sdílených na blogu Archivalia ve dnech 1.-6.10.2017 je dosud funkčních 34, 19 již je nedostupných, mezi nimi i jedna adresa Zemského archivu Bádenska-Württemberska.“)

Ale absolutní spoleh možný není. Co tedy např. s „časovými“ informacemi o památkách? Ze zpravodajských, muzejních, archivních, památkových aj. webů je většinou nemůžeme kopírovat vzhledem k licenčním omezením (autor či vydavatel někde dole píše, že si to nepřeje). Za vzor dnes můžeme dát NPÚ, který před pár týdny na web umístil licenční výminku, která nově umožňuje užít z webu texty i obrazy za podmínky svobodné licence CC (‚Není-li výslovně uvedeno jinak, podléhají fotografie a texty licenci Creative Commons (CC BY-NC-ND 3.0 CZ) (Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla). Při užití obsahu uvádějte odkaz na stránky www.npu.cz a „zdroj: Národní památkový ústav“‘). V této souvislosti je asi zatím problém jen to, že na webu obvykle není jméno autora uváděno, takže kde je vzít, když je podmínkou licence, dále pak to, že obrázky či pasáže textu jsou přebírány z Integrovaného informačního systému památkové péče (IISPP), tedy zejména z jeho segmentů Metainformační systém (MIS) a Památkový katalog (PK), kde ovšem je uvedena „přísná“ licence ©, ovšem s nejednotným časovým údajem (2017; 2007-2017; 2015). V MIS je zpravidla jméno autora možné ověřit, i když není úplně na ráně, v PK není autorství uvedeno (ale lze to zřejmě brát tak, že se jedná o dílo pověřeného zaměstnance či týmu zaměstnanců, tedy tzv. zaměstnanecké dílo). Lze se ovšem dopátrat, že některé podrobné popisné texty byly vypracovány specializovanými experty v rámci projektů vědy a výzkumu. (Můžeme se ale dohadovat, že se i zde bude s licencemi něco dít, protože dokumenty jsou sdíleny v projektu europeana.eu, kde je ovšem jejich zpřístupnění dosud limitováno na drobný náhled se základními metadaty a s vodoznakem, o jehož odstranění či úpravě údajně probíhají jednání.)

Ale to jsem notně odbočil. Lze si představit nějaký systém záchrany paměťových dat v době, kdy ústřední instituce o to zájem nemají (nelze to vymezovat rezortně, protože se to týká archivů, knihoven, muzeí, památkářů…). Kdysi jsem ověřoval podle mého udržitelné řešení. Myšlenkově jsem jaksi navázal na výstřižkové služby z novin, které v Praze obstarávala Pražská informační služba pro mnoho institucí i soukromníků, jakož i na práci s výstřižky z novin běžnou v řadě institucí. Obvykle knihovníci ráno prošli noviny (Ruďasa, Lidovky, Práci…) a články týkající se instituce vystříhali, dali do obálky a donesli na sekretariát, takže vedení bylo obeznámeno s možnými útoky, kritikami, pochvalami… Čili jsem v „nové“ době vybíral z dotyčných zpráv pouhé texty a ukládal je do souboru *.txt, samozřejmě s uvedením názvu článku, jména autora, internetové adresy, datem vydání. Soubor jsem periodicky předával odborné knihovně s dotazem, jestli by takto nebylo možné nejen nahradit výstřižkovou službu, ale vlastně začít pořádat oborový archiv „novinových“ informací. Jak jsem uvedl, lze ověřit, že mnohé internetové zdroje o památkách hynou, kdykoliv, bez varování (typu: Oznamujeme PT příznivcům naší stránky, že část obsahu smažeme, tak si jej uložte pro vlastní potřebu /nezveřejňujte bez svolení/, pokud myslíte, že Vás zajímá; případně náš obsah předáváme na archive.org či webarchiv Národní knihovny, nebo jej archivujeme jinde a nabízíme Vám aspoň prozatím a bez záruky přesměrovací adresu, jako např. ICOMOS). Podle mého by specializovaná odborná knihovna mohla z hlediska autorského, archivního i knihovního zákona tyto zásobní údaje (a časem dost možná úplně jedinečné) hromadit na svých interních discích, chráněných před neoprávněným přístupem z internetu. Co by totiž bylo absolutně klíčové a nenahraditelné, nezastupitelné např. pokustónstvím zpravodajských webů s různými kategorizacemi zpráv, nezastupitelné ani archivováním webů Národní knihovnou, byť tomu velmi fandím, je jaksi metadatová práce. V prvním kroku fulltextové vyhledávání. V dalším zatřiďování Mezinárodního desetinného třídění (MDT), jehož funkce jsou skoro neuhlídatelným tempem vylepšovány. Důležité je to i ve spojení s NK, protože je zásadně potřebné, aby specializované knihovny obsah třídily, kategorizovaly, tagovaly, metadatovaly… Zde je hlavní úloha NK, řídit ty kategorie, „autority„, atd. tak, aby propojovaly různé typy dat, aby se mohla propojit data ze sto let starého projektu nějakého cukrovaru s nynějšími otázkami památkové ochrany jeho reliktů, aby se specializované či regionální knihovny, rovněž nabité specializovanými daty, jen nepřekřikovaly nespojitým slovníkem. Na to asi má NK nějaký redakční tým?

Je současně velmi podstatné, že z hlediska autorského či tiskového zákona je zřejmě jedině systém (veřejných?, odborných?) knihoven příslušný k tomu, aby mohl takové dokumenty uložit a za nějak stanovených podmínek (asi vč. úplaty) zpřístupňovat ke studiu. Související knihovědné knihovnické zpracování je také nejlepší zárukou toho, že tato archivovaná forma publikací bude nějak k nalezení z nejrůznějších hledisek, včetně těch, která nás (většinou) v aktuální historické situaci nenapadnou (naproti tomu třídění či názvosloví v různých databázových systémech nejsou obvykle schopné žádné operativní reakce na nové potřeby, během vývoje bývají dokonce se ztrátami obsahu upgradovány na nějaké pokročilejší IS apod.).

Mnohým z pár možných čtenářů této skici se bude zdát takové apelování zbytečné, protože si přece může uložit každý zájemce, co a jak chce. To je samozřejmě pravda. Jenže to si jednak budou „pro strýčka“ ukládat obsah do jisté míry zbytečně další a další, ačkoliv by ve skutečnosti mohli využít utříděné fondy knihoven, navíc snad pravděpodobně trvanlivější i lépe prohledatelné, než vlastní disky. Nemluvě o tom, že archivy internetových zdrojů jinak nedávají vůbec žádné záruky udržitelnosti informací a po delší době skutečně nastává velký úbytek dostupnosti.

Vídáme sice články o pozoruhodných „kronikách“ webů na archive.org, např. v archivovaných verzích lze dosud dohledat leccos, včetně pradávných koncepcí, směrnic či výročních zpráv památkového ústavu. Ale pátrat ve starších webech někdejších samostatných poboček, to už je tvrdší oříšek, ale také lze leccos dohledat. Kdyby ovšem i jejich obsah byl dostupný v knihovních fondech v nějaké kapacitně nenáročné podobě (bez grafického balastu apod.), bylo by možné jej zpřístupňovat vlastně trvale (mj. předpokládejme i vyrobení tištěné, „trezorové“ verze). Webarchiv NK sice periodicky „sklízí“ celý českých internet, ale ve veřejně přístupné části zatím podporuje uživatele vždy jen několika klíčovými slovy a zatím nerozvíjí podrobnější zpracování obsahu (rejstříky obsahu podstránek apod. – ale to je právě to, co by bylo možné vlastně jen v podobě „stabilních“ kopií vybraných verzí stránek, sice možná neobsahujících aktualizace, ale ušetřených rizika redukcí či smazání; nicméně bez rozlišení obsahu verzí nebude ani s pomocí takových nástrojů efektivní práce s obsahem).

2017/10/09 Posted by | archivace, dostupnost dat, koordinace dat, standardy, udržitelnost dat | | 1 komentář

Mé přehledné analogové dědictví (s nabubřelým komentářem)

Tak jsem při dalších marných pokusech najít nějaký „neprůstřelný“ systém správy digitálních fotek, který by byl snadný (vyžadoval by minimum času, ale spíše by jej v součtu šetřil), fungoval i při letmé pozornosti ve spěchu, přitom za stejných okolností byl plně k dispozici i za 30 či více let, poskytoval stabilní čísla či kódy souborů, která bych aspoň fulltextem našel i u fotek na Wikipedii, v MIS, na Flickru, na Rajčeti, foto.mapy, Google…, byl převoditelný do národních či globálních systémů a byl tam schopný být užitečný pro potřeby dokumentace památek, dějin umění, poznání jednotlivých objektů, umožňoval propojení s fotkami či jinými dokumenty od dalších lidí…, opět resignoval. Tak jsem zkusmo popsal, jak jsem postupoval v době černobílých kinofilmů. Ještě asi doplním nedlouhou éru pokusů s barevnými negativy a diapozitivy.

Správa negativů a fotek (blog)

Základem orientace v mém „analogovém“ archivu jsou čísla negativů. Více v odkazu v textu…

Souvisí s tím ještě jedna věc, a tou jsou pro mě otázky cest pro komentáře či názory, které mi přijde sdělit, tak, aby časová náročnost byla blízká nule, protože to koresponduje s očekávaným nulovým čtenářským dopadem. Žádný centrální nástroj pro blogování neexistuje. Facebook se asi blíží ideálu, protože tam „blogpost“ může dokonce postupně růst formou vlastních i cizích komentářů, obsahujících obrázky či videa, jejich úpravami apod. V tomto smyslu nemůže žádný blogovací nástroj (blog.cz, wordpress.com, blogspot.com) konkurovat ani náhodou. Ale je zcela logické a oprávněné, že některým autorům i čtenářům tato živelnost nevyhovuje. Raději si počkají na tištěný článek, podrobený oponenturám i pečlivé redakci a grafickému zpracování. Z toho by ale nemělo plynout odmítání dokumentů či podnětů předkládaných promptní cestou. Naopak, věřím, že je třeba tyto doplňkové cesty podpořit. Vidíme řadu zajímavých výsledků, povýtce ovšem izolovaných (archeologové předkládají na FB zprávy o právě probíhajících výzkumech a „právě“ nalezených mincích či kachlích, stavební historici předkládají k diskusi atypické nálezy apod.).

Pokud by takový komplexní respekt nastal, mohli bychom se dopracovávat k možnosti, že budeme schopní i takové „efemérní“ příspěvky evidovat v památkovém či rovněž naléhavě potřebném komplexním kulturně historickém informačním systém. Jak jsem již zmínil jinde, často zjišťujeme, že např. posty z Facebooku jsou mnohem „trvanlivější“, než články na webech paměťových institucí…

Mimoto by bylo potřebné, aby paměťové instituce našly cestu k tomu, jak při dodržení licenčních podmínek „skladovat“ tématicky vhodné články apod. z internetu jak na svých interních neveřejných médiích (jako prostý text, html apod. relativně udržitelné a informačně postačující formáty, bez balastu grafiky apod.), současně si je však nějak trvanlivě vytisknout, evidenčně zpracovat v systému knihovnických „autorit“, a tak nechat jaksi vstoupit do „kartoték“, přírůstkových knih apod.

Tuto lamentaci jsem si dopřál na základě „vytvoření“ blogu stručně shrnujícího postup, kterým jsem za dob „analogu“ spravoval fotografickou i jinou dokumentaci z letitých výzkumů památek. Protože vlastně dnes už jen zápolím s nepřeberností digitálních dat, s pokusy o evidenci, která by přestála upgrade operačního systému, byla funkční i pro staré složky, přesouvané po záložních discích apod.

Dotyčný blog se ovšem vymyká z toho, jak dnes blogy většinou pojímáme – jako „elektronické“ články, s úhledně vloženými fotkami, nebo dokonce slidery (nejednou s nástroji pro generování verze pdf apod.). Trochu k ověření možností fotobanky, která se dlouho prezentovala jako „fotoblog“, jsem sestavil nevelké album s popiskami (zájemce si je může přečíst a jednoduše si je projít kurzorovými šipkami; jak se to dělá třeba v Androidu, to netuším…). V té chvíli jsem to bral tak, že si možná tímto testem ušetřím čas na editaci blogu třeba na WordPress.com (ale zase nebýt toho, nemusel jsem se pokoušet o tuto zpověď, kterou ale na internetu aspoň nikomu nevnucuji ke čtení…). Nejvíce se výsledek podobá právě postu na FB s připojenými komentáři. Čili by mohlo jít o to, aby vlastně byla k mání možnost i takovéto posty či blogy následně (nejspíše včetně komentářů) převést do souhrnného dokumentu, vhodného jak pro tisk, tak i pro uložení v databázích apod. pro další studium.

To ovšem není ambice citovaného pokusného nesourodého příspěvku.

(Verze na FB.)


© Jan Sommer, 20170928

2017/09/28 Posted by | archivace, evidence památek, IS, koordinace dat | , | Napsat komentář

Krajina paměti. EHD 2017 – Památky a příroda

Památková krajina v letošním krajinně památkovém roce (Rok památkové krajiny 2017) vyvolává notný zájem veřejnosti i médií. Nemálo se na tom ovšem podílí i Dny evropského dědictví se svým tématem Památky a příroda. Pro pár lidí, co ještě pamatuje SÚPPOP a časopis Památky a příroda to zní skoro jako jakési milé retro. Nicméně je zřejmé, že téma vlastně po čtvrtstoletí od rozluky ochrany památek a přírody zvláštním způsobem dozrálo. Asi nebylo možné tak komplexně přistupovat již tehdy k industriální krajině, k reliktům nejrůznějších činností v krajině, jak se po staletí vzájemně překrývaly, stíraly.

Dnes se souvislostí památek s přírodou více či méně dotýkají i nejrůznější výzkumné projekty, autoři vědeckých článků či certifikovaných metodik. Výzkumníci podle specializací zpracovávají industriální, vernakulární, drobné, zahradní, funerální, sepulkrální, dopravní, energetické, vodárenské, montánní, archeologické, skulpturální a veškeré další dědictví, k čemuž jsou sdružováni v multidisciplinárních a interinstitucionálních grantových týmech, nejednou i internacionálních. Celkem logicky z toho plyne mnoho vyhodnocených typů historických staveb a areálů, konferencí, sborníků, výstav s katalogy, regionálně či abecedně rozdělených soupisů památek zvolených druhů, databázových a mapových webů, komentovaných vycházek, populárních přednášek…

V dnešní situaci se z toho však zdá plynout zvláštní nespojitost této mentální krajiny dokumentace, do níž byly památky transponovány. Výzkumné týmy jsou minimálně vzájemně propojeny (nejeden výzkumník ovšem asi je členem vícero týmů). Asi jsou koordinovány příslušnými poradními sbory. Produkované výsledky zatím nejsou plně vnímatelné ve vzájemných souvislostech, v místním kontextu (most je v jiné databázi či odborně obsahové mapě, než socha na podstavci ukončujícím zábradlí mostu…). Přispívá k tomu i to, že krom výjimek jsou jako „bodované“ výstupy ohodnocovány jen tištěné publikace, rozptýlené ve vybraných periodikách, což především, při vší úctě, znemožňuje promptní práci, která by byla podporována možnostmi internetu.

Věřme, že je to již natolik nápadné, že se už hledá řešení, protože čím později, tím složitější bude náprava…

Kdysi k tomu stručně např.

2017/09/11 Posted by | koordinace dat | Napsat komentář

   

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte