Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Časopis e-Monumentica vzorem otevřeného přístupu

1/ Možná by bylo vhodné mluvit spíše o jednom z podnětných vzorů do stále ještě tolik potřebné a málo intenzivní diskuse…

scrs190120-logo-emonumentica2/ V poslední době jsme občas svědky (někdy i účastníky) stále ještě opatrných debat o velmi potřebném rozšiřování odborného a vědeckého (vč. recenzovaného) publikování na internetu. I řada konzervativních a důstojných památkových periodik bude nucena překonat své obavy a opatrnost. Vzorem jim v tom může být mj. i časopis e-Monumentica, vydávaný již několik let Fakultou restaurování Univerzity Pardubice. Na internetu jsou v tuto chvíli dostupná 2 čísla, další se podle údajů na webu připravují. Nicméně se zdá, že tč. nejsou dostupné úvodní 3 ročníky. (Dohledat lze, že to je asi způsobeno navázáním na e-Bulletin, který ovšem vycházel v letech 2011-2015, takže stejně není zcela jasné, jak to je počítáno…). V zápatí webu je uvedena vysvětlivka „Odborný recenzovaný časopis e-Monumentica vychází v rámci udržitelnosti projektu Platforma pro památkovou péči, restaurování a obnovu.“, což může trochu varovat, protože u řady projektů činí právě udržitelnost určité potíže… Časopis pro zkoumání a ochranu památek by ovšem měl mít nárok existovat nastálo…

scrs190120-emonumentica-ukazka

Záhlaví článku (vlevo dole naznačený otvor plánovaný pro vložení výtisku do pořadače).

3/ Věřme, že se bude časopisu nadále získávat opravdu zajímavé články, jaké čteme i ve zmíněných dvou sešitech. Mezi jejich autory nakonec vidíme i pracovníky NPÚ, jednoho předního nakonec i v redakční radě.

4/ Časopis navíc rádi vítáme mezi těmi zatím nemnoha, které nejen systematicky zpřístupňují obsah on-line, ale otevřeně přístupnou verzi používají jako primární. Je to do jisté míry průkopnické, protože „standardní“ časopisy vydávané tiskem na štůsku papírů dokáží již do značné míry zavedeným způsobem také nárokovat nějaké prostředky na výrobu, což asi může u elektronického vydání dělat dojem, že je lze pořídit skoro za hubičku – víme ale, že redakční práce je pro takové vydání prakticky stejně.

scrs190120-emonumentica-ukazka2

Ukázka paty stránky s bibliografickými údaji.

5/ Články asi nebudu podrobněji tlumočit, neb je lze studovat bez omezení, tak snad jen pár poznámek k přístupu vydavatele a editora webu.

6/ Navrhl bych uvážit vytváření příspěvků v dostupnější verzi pro vyhledávání i další využití (citace apod.), nejspíše *.html nebo pod. (verzi *.pdf by bylo možné generovat a zaslat na vyžádání apod.). S tím by pro přehlednost odkazování mělo souviset především číslování odstavců (to také umožňuje lépe cílené odkazování při citaci apod.). Do jisté míry také primární PDF verze klade specifické nároky na redakční zpracování (sazba poznámek k textu, dělení slov, nedělitelné mezery…).

7/ Také není k dispozici „prostý“ seznam článků v jednotlivých číslech, což je pro běžnou orientaci přeci jenom vhodnější. Samozřejmě ovšem anotace jsou velmi potřebné (právě třeba i pro výše zmíněné vyhledávání apod.). Absence minimálního obsahu také způsobila, že v něm nejsou uvedeny stránkové rozsahy článků, takže např. pro citaci je nutné si je vypsat. Není uvedena doporučená forma citace. Zápatí stránek obsahuje sice celkem dostatek údajů, ale není v něm zahrnuta internetová adresa.

8/ Články *.pdf prakticky neumožňují komentování, evidenci odkazů na článek z jiných míst apod.

9/ S tímto souvisí ještě jedna „drobnost“, když články nemají svou vlastní stránku *.html. Tak totiž vlastně chybí zpětná vazba – kontakt se seznamem článků v čísle apod., možnost dobře využít vnitřní vyhledávání, přidat propojení se seznamem citované literatury, se stránkou autora (externí či interní) apod. Je to důležité i proto, že to umožňuje vhodnější odkazování na HTML stránku článku, nežli rovnou na konkrétní soubor!

© Jan Sommer, 20190120 (aktualizace 20190121)

Reklamy

2019/01/21 Posted by | glosa, OA, publikace, publikační činnost, recenze, udržitelnost dat, weby | , , | Napsat komentář

Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky

(Publikováno 20181012. Edit. 20181023. 20190121. 20190124.1)

1/ Poněkud stranou zájmu a bez intenzivní propagace se v databázi eSbírek objevily ukázky ze sbírkové pokladnice státních hradů a zámků ve správě NPÚ. Nutně zaujmou dosud nedosaženou podrobností zpracování, ale i koncepcí uspořádání katalogových položek. To je ovšem výsledek systematičtější výzkumné práce při evidenci sbírkových fondů v expozicích i depozitářích NPÚ, rozvíjené po řadu let. Proto není moc co vytknout a asi nezbývá, než se těšit na další příspěvky co nejdříve.

2/ Zahrnutá díla od gotiky po manýrismus korespondují s podstatnou částí obsahu velmi důkladné a též metodicky podnětné knihy Ad unicum. Umělecká díla z fondů Národního památkového ústavu I/1. Od gotiky k manýrismu. Šárka Radostová (ed.), Hana Baštýřová, Tomáš Gaudek (co-eds.), Národní památkový ústav, Praha 2017. ISBN 978–80–7480–089–4.

3/ NPÚ již za posledních snad 15 let vydal dlouhou řadu publikací o sbírkách na spravovaných památkách, obvykle nějak tématicky zaměřených, což dává určitou možnost přispět ke komplexnějšímu poznání aktuálními poznatky či novými hodnoceními např. po restaurátorském zásahu, anebo na základě soustavného výzkumu, zejména podporovanému ministerstvem kultury – tak tomu bylo i v tomto případě.

4/ Zatím základní formou výstupů těchto výzkumů jsou příkladně zpracované syntézy či katalogy, často doprovázející i pozoruhodné specializované výstavy. Lze tedy říci, že výsledky jsou tak odborně kontrolovatelné a využitelné v dalším bádání, současně jsou ve velikém rozsahu nabídnuty široké kulturní veřejnosti, studentům dějin umění apod.

5/ Tím nápadnější ovšem je absence nějakého elektronického katalogu movitostí v rámci Integrovaného informačního systému památkové péče. Nyní se tak cenný prezentační soubor uchýlil na portál eSbírky. I to je ovšem citelný pokrok, protože to jistě vyžadovalo i nějakou změnu přístupu k ochraně informací o dílech, protože ta je nastavena na maximální opatrnost, což má logiku, kterou nelze popřít. Potřeba podpory vzdělávání a obecného šíření kulturních informací, jakož i snaha zpřístupňovat informace a výsledky výzkumů vytvořených z veřejných prostředků co nejdostupněji poznamenaly priority řady významných paměťových institucí světa. Dnes je stále běžnější, že velká muzea či galerie zpřístupňují stovky katalogových položek se snímky ve vysokém rozlišení.

6/ V Evropské unii se přikročilo k budování monumentálního systému, který ale musí překonávat nejrůznější komplikace, plynoucí z vazeb mezi databázemi, které většinou nebyly původně vůbec předpokládány jako nějaký nadnárodní publikační systém, který má ambice pomáhat vyhledávajícím osobám překládáním klíčových slov, lokalizací v mapě…

scrs181012-eSbirky-01

Pro vyhledání předmětů ze sbírek Národního památkového ústavu je třeba vyhledat jak „Národní památkový ústav“, tak i „NPÚ“.

7/ Oporou tohoto grandiózního záměru měly být i národní repozitáře, shromažďující a sjednocující data od jednotlivých spolupracujících institucí. S podobným záměrem zřejmě před lety vznikly i eSbírky, ale v rámci měnící se situace se posunuly spíše do podoby nástroje publikování „domácích“ dat, kam nyní dospěly i vybrané exponáty NPÚ.

8/ Přitom NPÚ již poskytl do systému Europeana velké množství dat, ale ta pocházejí z Metainformačního systému, takže obsahují ve většině údaje o nemovitých kulturních památkách – fotografie, ale i vybrané plány, odborné posudky, administrativní podklady o ochraně památek… Ukazují také, že míra širší zajímavosti takové dokumentace může být různá, zejména pokud je těžké zobrazit mezi „Podobnými Položkami“ ty, které by s vyhledaným předmětem přímo souvisely (např. díly triptychu apod.).

9/ Tímto „automatismem“ ve vyhledávání trpí i eSbírky, protože např. ze skupiny 4 světeckých soch ze sbírek NPÚ dole mezi „podobnými předměty“ zřejmě často nejsou zbylé 3 (zřejmě se výpis vždy generuje znovu a často jinak). Přitom by mohlo pomoci doplnit k sochám pevné odkazy, které by zájemci umožnily neztratit se z potřebného kontextu.

scrs181012-eSbirky-02

Výsledek hledání „Národní památkový ústav“.

10/ Informace od památkářů v eSbírkách jsou do značné míry novinkou mimořádně velkým rozsahem zpřístupněné dokumentace i textů. Ve formě příloh jsou totiž ve formátu PDF poskytnuty u předmětů katalogové texty z knihy kompletně, včetně vyobrazení v náhledové kvalitě.

scrs181012-eSbirky-03

Odkaz pro stažení přílohy ve formátu PDF.

11/ Netuším, jestli jsou dostupné také úvodní souhrnné kapitoly knihy, ale ty už si asi zájemce musí zakoupit či prohlédnout ve vypůjčené knize.

12/ Při vyhledání výrazu „Národní památkový ústav“ se nám zatím objeví 50 předmětů, při vyhledání „NPÚ“ je jich 14. V knize je však předmětů 60. Není proto úplně snadné zjistit, jestli se 4 předměty kvůli způsobu zápisu objeví v obou výpisech, nebo jich je na eSbírkách o 4 více, nežli v knize. To se může zdát málo významné, ale kdyby NPÚ ve zveřejňování elektronických verzí katalogů nebo primárně elektronicky pokračoval, nebude asi již snadné odlišit, co pochází ze kterého zdroje, z jakého kontextu. Publikaci tak je třeba vyhledat po kouskách (ale nelze vyloučit, že se někde objeví její pokoutní kopie). Např. je značně nesnadné projít si ji souvisle podle toho, jak jsou předměty seřazeny v knize.

scrs181012-eSbirky-04

Zdá se, že získání trvalého odkazu na stránku předmětu nemusí být spolehlivé (snad stabilní odkaz lze ovšem jednoduše vytvořit okopírováním první části adresy s číslem položky, např. http://www.esbirky.cz/predmet/18912613). Licence umožňuje nekomerční užití při uvedení zdroje (ale je otázka, jak budou toto uživatelé řešit, protože zřejmě není nabídnuta nějaká doporučená forma odkazu).

13/ Nicméně je výsledek vynikající, takže lze leda doufat, že NPÚ bude v poskytování informací touto cestou pokračovat.

14/ Z dnešního pohledu by už asi nebylo od věci, kdyby eSbírky měly mobilní verzi, aby si zájemci o informace mohli snáze pročíst třeba cestou na dotyčný zámek, a tam si pak exponáty prohlédnout se znalostí souvislostí. Zdá se, že není v nabídce kód pro vložení náhledu stránky exponátu při sdílení na jiném webu apod.

15/ Určitá otázka může vzniknout i z hlediska místa uveřejnění. eSbírky jsou jistě důstojným místem. Vyhlídka na to, že z této platformy, vytvořené prvotně jako repozitář pro Europeana, budou exponáty NPÚ exportovány i tam, asi existuje, ale zatím k přenosu dat nedošlo. Z hlediska obrovského rozsahu a významu sbírek ve správě NPÚ by jistě stálo za úvahu disponovat i vlastní verzí této elektronické publikace. Např. by to umožnilo zařadit odkaz na předměty v eSbírkách do IISPP či na webech památek vytvořit propojení, které by jistě zajímalo i nejednoho kulturního turistu, plánujícího si návštěvu památky. (Tak jsme to např. zkoušeli i v někdejších Exponátech týdne na někdejším webu.)

16/ Stručná prohlídka eSbírek se zřetelem k předmětům prezentovaným Národním památkovým ústavem:

Edit 20181023:

17/ Na portálu eSbírky došlo k úpravě popisů položek dodaných od NPÚ tak, že dodávající instituce byla jednotně pojmenována „Národní památkový ústav“, takže vyhledávání „NPÚ“ již nefunguje. Ponechme stranou, že by bylo lepší, kdyby vše šlo vyhledat na oba dotazy…

Edit 20190121:

18/ Nyní zřejmě stránky na webu eSbírky dostupné nejsou. Budeme se snažit zjistit, zda se jedná jen o nějaké přechodné „opatření“ (možná i v souvislosti s probíhajícími aktualizacemi?; na ty by asi ale bylo upozorněno).

© Jan Sommer, 20181012 (psáno v září 2018)

Citace

Jan Sommer: Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky. In: Česká placka (on-line blog), https://wp.me/pqrNE-Ph. Publikováno 20181012. Verifikováno (uveďte datum přečtení).
(dlouhý odkaz https://ceskaplacka.wordpress.com/2018/10/12/poklady-sbirkovych-fondu-pamatek-ve-sprave-npu-na-portalu-esbirky/)

Poznámky

1 Dne 20180121 bylo zjištěno, že sbírkové položky publikované NPÚ nejsou na e-Sbírky k dispozici. Předpokládal jsem, že snad probíhají nějaké aktualizace. To mi potvrdila odpověď od hlavní editorky publikace, jež mi dále sdělila, že se připravuje též publikování řady dalších položek, zpracovaných v rámci projektu VaV v roce 2018. Je tedy obecně škoda, že projekty NPÚ nedisponují nějakými aktivními webovými stránkami typicky s blogem (jehož aktualizace jde obvykle snadno sledovat), kde by na podobné pochopitelné situace bylo možné větou upozorňovat. Edit.: Tak pro upřesnění je nutné dodat, že jednotlivé položky databáze jsou na e-Sbírky funkční, jen momentálně nefunguje vyhledávání. Do zjednání nápravy proto lze používat třeba wiki stránku knihy ZDE.

2018/10/12 Posted by | dostupnost dat, NPÚ, prezentace, publikační činnost, recenze, weby | , , , | Napsat komentář

Europeana si všimla blogů

Blogy se nakonec budou muset více prosadit do myšlení lidí kolem památek, na což posléze zaměřují pozornost i Europeana. Přitom se ale jejich využití od počátků památkových webů přímo nabízí (k tomu např., nebo, anebo asi nejkomplexněji kdysi…). Je tomu tak i proto, že tímto způsobem lze publikovat vlastně jakýkoliv text – od nějaké momentní emotivní glosy, pozvánky na workshop, recenze publikace či výstavy až po vědeckou studii, atd. Přitom je „třeba“ se většinou obejít bez redakčního zázemí, oponentních posudků, grafických vymožeností (i když dnes velké blogovací weby nabízejí bezpočet šablon, postupně doplňovaných o „vylepšení“ responzivitou atd., což ale mnohdy nepomáhá orientaci v informacích, ale spíše je přehlušuje). Na druhé straně je asi „blogosféra“ sledována s trochou obav, protože panuje dojem, že blogy jsou součástí „sociálních sítí“, se všemi jejich nešvary (osobní útoky, nepodložené výpady apod.). A nakonec třeba i blogující zaměstnanec nějaké instituce je jaksi „neřízená střela“, je třeba kontrolovat, jestli „nevynáší informace“ apod. (přitom hrají roli i postupně více zdůrazňovaná omezení pro autorské užití zaměstnaneckých děl, i když naproti tomu velmi pozvolna postupně přibývá obsahu zpřístupňovaných pod otevřenými licencemi CC, typicky především byncsa). Nicméně i velké světové vědecké, muzejní, galerijní apod. instituce postupně zřizují blogy, protože zřejmě zjistily výhodnou možnost aktuálně sdělovat informace k vydaným publikacím, zahajovaným výstavám, dosaženým novým poznatkům o památkách, nově zpřístupněným i teprve testovaným databázím. Atd.

Z hlediska takové grandiózní kontinentální sbírky kulturního, památkového obsahu, jakou jsou Europeana, je nepochybně forma blogů jednou z velmi perspektivních pro oživování posbíraných (meta)dat. (To samozřejmě platí i pro úroveň jednotlivých států.)

Technicky jsou blogy skvělým nástrojem, výtečně integrujícím i např. obrazovou dokumentaci z různých zdrojů. Mj. i proto jsem před dávnými lety brzy po zahájení ostrého provozu databáze Europeana tento potenciál využití na blogu testoval. Bohužel se adresy snímků ukázaly jako nestabilní a v blogu dnes zejí prázdná okénka.
To je totiž jeden z hlavních problémů blogů a jiných nástrojů pro integrování sdíleného obsahu, že vlastně neexistuje žádná spolehlivá záruka udržitelnosti adres odkazů (k čemuž nejednou přispívají zbrklé změny informačních systémů v institucí holedbajících se „paměťovostí“). Představoval jsem si, že by právě Europeana v tomto mohla být jednak jaksi vzorem „národním“ poskytovatelům dat, jednak by snad mohla poskytovat stabilní prostředí i v případech, kdy by na na „lokálních“ systémech docházelo k nějakým změnám.

Je postupně běžnější, že se u informací v databázích sbírek, památek apod. objevují odkazy na literaturu, někdy též „strojově“ generované odkazy na Wikipedii, ale odkazy na internetové zdroje, mezi nimi blogy, chybějí (pro ilustraci si uveďme, že v Památkovém katalogu nejsou u památek odkazy na nejednou docela zajímavé a obsažné články na webu NPÚ, referující o výsledcích průzkumů či o provedené opravě památky, přičemž i v knihovnické databázi Carmen jsou zvláštním způsobem skloubena data knihovnická a archivní, ale internetová jsou pominuta; nemohu vyloučit, že se tam už i nějaký odkaz na internetový zdroj objeví, ale já na něj nenarazil; v Památkovém katalogu lze tyto odkazy evidovat, ale vytvořené položky nejsou dostupné ve veřejné části – a není moc jasné, proč). Vlastně do jisté míry postrádáme i stručná operativní sdělení o poznatcích z průběhu oprav památek (OPD), anebo o výsledcích četných vědeckovýzkumných projektů (DKRVO, NAKI…), což by také ve formě blogu bylo možné vytvářet operativně, bez technických prodlev, provázejících vytvoření tiskovin, ale přitom po odborné stránce korektně.

Blogy odborných památkových apod. institucí by ovšem bylo namístě podpořit využitím nějakého kooperativního prostředí. V tomto smyslu lze zřejmě považovat za vynikající vodítko „blogosféru“ hypotheses. Podmínkou by ovšem bylo, aby si našli čas možní autoři (jejich získávání např. formou angažování redakční síly je třeba uvážit). Věřím, že by to prospělo pozici památkové ideje, srozumitelnosti argumentů při její obhajobě, operativnosti odborné či vědecké komunikace.

Nyní se však jeví reálněji, že se o „datech“ poskytnutých památkovými institucemi ČR, bude blogovat na bruselské úrovni? Těžko věřit.


Editace:

Svého druhu zvláštností byl experiment, rozvíjený ale vytrvale několik let, jímž byl v době předblogové papírový „blog“ Česká placka. Ten byl distribuován do několika knihovnických institucí, takže dnes se honosí tou výsadou, že je evidován v systému knihovnických informací NPÚ Carmen ZDE. Posléze se ovšem změnil na internetový blog (tedy ten, co máte nyní před sebou), ale obsah papírových výtisků byl následně rovněž zpřístupněn on-line (odkazy v levé „menu“). O tom už však Carmen nic neví…

Podobnou operativou v památkové sféře byly Památkové listy, nepravidelná příloha časopisu Zprávy památkové péče. Její vznik vyšel z poznatku, že pečlivě redakčně zpracovávaný tištěný časopis se od uzávěrky distribuuje cca po dvou měsících. Takže do něj nebylo možné vkládat pozvánky na právě otevírané výstavy, probíhající poznatky z památek apod. Ty byly redakčně dokončeny pár dní před distribucí ZPP a byly do časopisu vkládány. Posléze byly na webu NPÚ rovněž zpřístupněny on-line. Díky své „papírovosti“ se také propracovaly do knihovnických databází. To, že následně vznikly pokusy oživit Památkové listy ve „verzi“ on-line, již knihovny neevidují. Zde se ovšem přímo nabízí možnost pokračovat, navázat na papírového předchůdce… (Snad jsem nic nepřehlédl, ale zdá se mi, že v Carmen není možné vytvořit výpis evidovaných článků z hledaného čísla? Ale to je spíše nešikovné…)

Zvláštním úkazem je HistorieBlog.cz, který je z nemalé část naplňován sdílením tiskových zpráv NPÚ apod. Možná jde o následky nějakého projektu, protože sledovanost asi není ohromující.

2017/10/18 Posted by | blogy, publikační činnost | , , | Napsat komentář

Zprávy památkové péče, 76, 2016, 2 – A budoucí plány? Bez plánků už ne!

Časopis ZPP si udržuje špičkovou úroveň tisku a vcelku i grafické úpravy (i když výtka za nešikovnost většího formátu než áčtyřka by měla být vždy připomenuta), stále je také vůdčím periodikem památkové péče po obsahové stránce.

Proto nyní jen drobně zcela mimo rámec standardního recenzování provždy zajímavého obsahu.

Jedním ze základních způsobů prezentace stavitelských a architektonických památek jsou nejrůznější plánky – od povšechných, ale instruktivních skic, přes analytické plánky v „normě“ SÚRPMO či nákladná detailní zaměření třeba ve „dvacetině“ až po digitální 3D modely umožňující veškeré manipulace, virtuální rekonstrukce apod. Velkou tradici v publikacích o historickém stavitelství a architektuře mají půdorysná schémata, řezy budov či jejich detailů, jakož i asi nejvíce oblíbené nárysy fasád. Je celkem zřejmé, proč tomu tak je. Je to totiž nedílná součást informací o památkové podstatě věcí, jejich konstrukčním ústrojenství, plynoucím jak z provozu, tak i z technických limitů a potřeb dobové slohovosti, ale v současnosti také svědčící o potížích prosazování památkové ideje.

Je vskutku zvláštní, když čtenáři není jako pomůcka (a třeba studentům jako závažné vodítko) poskytnut plánek třeba u článku

POKORNÝ, Jiří: Roubený špýcharový dům na Boskovicku a jeho památková ochrana, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 2, s. 180-193.

Už v úvodu článku zaujme nezařazení mapky vymezují region a související území, protože je čtenář trochu v nejistotě o prostorových souvislostech, pokud není přímo rozený lido- či zeměpisec. Následně jsou pak celkem nadprůměrně přehlednými větami líčeny prostorové souvislosti špýcharových domů, často se žudrem, které asi s gustem přečtou lidé hluboce zasvěcení jak do typologie, tak do terminologie. No ale článek by asi měl pokud možno pomoci i lidem trochu méně předem seznámeným s regionálními formami usedlostí, záludnostmi dýmného provozu, začlenění černých kuchyní a výměnků. Vždyť cílem autora je „stručná charakteristika jednotlivých dochovaných objektů“. Toho se pak dociluje (?) sice docela dobře srozumitelně podaným výkladem, ale ona stručná charakteristika vlastně bez aspoň schématických dispozičních náčrtků je prakticky neproveditelná.

Z památkářského hlediska je jistě důležité zařazené upozornění na ohrožení často jedinečných památek, nejednou dokonce zanikajících bez pořízení precizní dokumentace. Ale opět – tím spíše by bylo třeba ukázky vytvořených plánků připojit. Autorovi nepochybně při velmi podrobném výzkumu spisoven a archivů prošla rukama celá řada vhodných ukázek.

Z tohoto úzce vymezeného pohledu zaujme i absence nějakých situačních schémat historických vesnic s vyznačením polohy pojednávaných důležitých objektů. Stěží pochopitelné je pak vynechání aspoň schématických skic v „katalogové“ části článku (s. 189n). Tato část je ještě příznačná zaváděním originálních „kolonek“ pro specifikaci míry zachování či stupnice hodnotící stavebně-technický stav (s. 189). Opět jsou výmluvně textově vylíčeny často tristní „procesy“, vedoucí k zániku staveb či jejich podstatných částí.

Zprávy památkové péče, 76, 2016, č. 2, s. 192-193

Dvoustránka z katalogové části článku.

Čtenář dotyčného sešitu časopisu se však může ptát, zda nezájem o plánky představuje nějaký obecnější trend, protože u několika dalších článků věnovaných lidovým stavbám také žádný plánek nenajdeme! „Světlou“ výjimkou jsou jen nahodile připojené plánky (jeden z archivu, jeden ze vzorníku).

Je zřejmé, že v každém množství budou zařazené plánky jen výběrem, a je možné, že autoři i redakce to vidí i tak, že podobná dokumentace by spíše měla být systematicky dostupná on-line či tradičně v archivech a že volba nějakého plánku by ostatní budovy nějak nespravedlivě upozaďovala.

Snad srozumitelně význam plánků jako nepominutelné součásti sdělení líčí Čeněk Zíbrt (s.330 a 332): „Jako historik a národopisec zjistím v archivech rok a den založení stavby, nebo dohady o tomto podám. Stroj fotografický zachytí podobu v celku i v podrobnostech. Malíř vybéře si malebný pohled a technikou (…) dovednou, umělecky bezvadnou zachová obraz kostelíka, zvonice, věkům budoucím (…). Ale můj suchý i květnatý popis, moje údaje kulturně-historické a etnografické – to všechno nestačí pro věcné porozumění těmto památkám, jejich ceně architektonické, jejich způsobu při řešení otázek o půdorysu, vazbě trámů, o nutnosti konstrukce, podezdívek, o roubení stěn (…), s odůvodněním umístění rámů, krákorců, trámů, jejich odsazení, sešikmení atd. Rozumí se, že tu nestačí popis. Tu péro odborníka jen doprovází názorné kresby architekta, jež nerozdílně přiléhají k názoru, vznikajícímu z pouhého popisu, ba s ním srůstají teprve v ladný dojem celkový, úplný!“
ZÍBRT, Čeněk: Dřevěné kostelíky v zemích československých a Podkarpatské Rusi, in: Český lid, 24, 1924, 1, s. 327-338. https://www.academia.edu/28853639/

Proto věřme, že plánky budou v plánech redakce do budoucna více doceněny.

Problém výběru by mohl být do jisté míry „řešen“ v on-line html verzi článku, kdy by bylo možné zařadit nejen reprodukce, ale i odkazy na archivy, vč. linků na dostupné digitalizáty (to by v tištěné verzi ve větším množství nedávalo moc smysl).

Ostatně podobné otázky čtenáře mohou napadnout i nad následujícím „mosteckým“ číslem časopisu. Tam sice oceníme několik podstatných historických i novějších plánků barokních kostelních areálů v Podkrušnohoří, ale k samotnému zaniklému starému Mostu se hlásí jen situační schéma u článku o panelákových sídlištích…

2016/10/04 Posted by | recenze | | Napsat komentář

Jak tedy nejlépe publikovat o stavebněhistorické vědě?

Jan KYPTA: Kultura bydlení jako nedohlédnutelný úběžník mezioborového výzkumu, in: Průzkumy památek 22, 2015, č. 2, s. 1-2.

Publikování výsledků stavebně-historických i jiných průzkumů památek má významnou tradici, ke které v uplynulých 22 letech také podstatně přispěl časopis Průzkumy památek, který si přes peripetie různých zpochybnění své prospěšnosti pro památkovou péči vydobyl mimořádnou pozici a uznání i v mezinárodním měřítku. Jednotlivé sešity jsou vskutku monumentální přehlídkou dění v oboru, což je podtrhováno skvělým technickým provedením i bohatým špičkově prezentovaným barevným obrazovým doprovodem. Tisíce stránek popisů, analýz i syntéz tak dávají představu o autorských i redakčních přístupech i jejich vývoji.

Srovnatelnou bázi pro sledování publikačních výstupů SHP navíc poskytují i sborníky Dějiny staveb a Svorník (shrnující příspěvky z odborných konferencí).

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

Krov ze 17. století v průběhu opravy.

Autor úvodníku posledního čísla Průzkumů památek se tedy měl oč opřít, když se kriticky vyjádřil k některým znakům stavebně-historické literatury za poslední dvě desetiletí.

Poukázal na častou terminologickou nejednotnost či nepřebernou a neuchopitelnou podrobnost některých popisných statí, z nichž často nevyplývají nějaké obecnější závěry (ačkoliv se leckdy nabízejí). Skutečně je namístě otázka, zda autory s gustem předkládané úzkostlivě objektivistické popisy mohou čtenářům něco přinést. Je v tom ale třeba vidět i určitou daň základní metodické tezi SHP, že popis nemá obsahovat interpretaci. Tu že je třeba přísně oddělit. Možná by mohlo být tématem diskusí, jaký je vztah článku k elaborátu SHP, jestli třeba článek nemá být založen spíše na základě interpretační kapitoly elaborátu a o popisy doplněn jenom v těch částech, kdy by v návaznosti na dřívější názory nebylo hodnocení bez analytického podkladu dobře rozumět.

Ale nepochybně jsou některé podrobné příspěvky natolik pozoruhodné doložením uplatněných výzkumných a dokumentačních metod, vyhodnocením některých typologicky podceňovaných nálezových situací apod., že by zpochybnění jejich publikace mohl žádat leda nedostatečný znalec problematiky.

Co tedy asi spíše chybí, jsou stručná co možná operativní sdělení o dosažených poznatcích korigujících jak znalosti studované památky, tak obecnější představy o typologii, stylovém vývoji apod. V metodice i praxi SHP i OPD totiž prakticky všechny poznatky končí v archivu, nejspíše s cílem, i když přímo nevyjádřeným, být k dispozici úřadům a někdy v budoucnu možná i dalším zájemcům. Případné zužitkování a uveřejnění je ponecháno na „psavosti“ realizátorů výzkumné akce.

Přitom je ale jasné, že poznatky mají významný potenciál pro prohloubení znalostí v širší komunitě a jistě v neposlední řadě také pro upevňování znalostní báze oboru SHP, ale i památkových instancí. Stejně nepominutelná je potřeba podle dosaženého stavu poznání aktualizovat i referenční údaje (popis památkových hodnot) v úřední evidenci památek, protože to má dopad např. i na právní jistotu vlastníka památky či dalších osob, kterých se památková ochrana může týkat.

Dobrá, ale co by se tedy mohlo změnit v metodách uveřejňování informací o poznatcích z průzkumů památek?

Nemůžeme se dnes již zabývat jen tištěnými publikacemi, které ovšem budou provždy základem hlavně pro svou trvanlivost. Při zavedených systémech oponentur, projednávání v redakčních radách a celkem časově náročném redakčním zpracování budou vždy tištěné publikace vydávány s uvážlivým odstupem po dokončení průzkumu a vypracování článku.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dokumentace zdiva se zazděným starším vstupem provedená v průběhu náhrady části omítek.

Celkem stále novou možností, se kterou si tak úplně nevíme rady, je internet. V extrémních případech jsou někteří autoři ochotní se dělit o zážitky a poznatky z právě probíhajících výzkumných akcí, případně se kolegů vyptávat, jaký by měli názor na ten či onen nejednoznačný jev, poptávají se po správném čtení německých kurentních záznamů (typicky Jan Pešta na Facebooku). Někteří průzkumníci předávají nejrůznějšími nekonzistentními cestami postřehy a dokumentace z průzkumů SHP i OPD (něco je prostředkováno na Facebooku OPD). To jsou ale podle mého příklady vhodné pro ilustraci diskuse, protože mají řadu omezení ve své funkčnosti (vidí je jen malá část komunity, užívající Facebook, data nejde nijak zatřídit, vyhledávat podle témat apod.; prostě se jen objeví, pár lidí je zhlédne a v lepším případě i okomentuje, a to je vše…).

Patrně by se daly najít lepší způsoby, ale to by vyžadovalo jejich vlastnosti a obsah probrat v diskusi a pak také ve shodě vytvářet. V internetové verzi by také texty byly daleko snáze přístupné pro kýžený mezioborový informační přenos.

Facebook bychom tedy mohli vnímat snad jako testovací zónu možností operativy (OPD, Svorník, Ledebourský palác), ale za nosné považovat spíše blogy, on-line „časopisy“ apod. Ideální by bylo, kdyby co nejvíce lidí mohlo pracovat v jednom „prostředí“, tedy možná např. na stránce Svorník, na blogu, který by byl včleněn do Integrovaného informačního systému NPÚ (ale mohl by být doplňován i dalšími paralelami.). Ničemu by nevadilo, kdyby následovaly tištěné verze. A současně by vznikala i daleko širší základna vědomostí pro ty Janem Kyptou kýžené syntetické studie k zájmovým tématům apod.

Nechť je to tedy nějak efektivně prodiskutováno a následně je zvolen ten nejvhodnější způsob, kterým doplníme nynější elitní skupinu publikačních možností o vlastně snadno dohlédnutelnou možnost komunikace uvnitř oboru SHP, i s dalšími disciplínami.

2016/03/14 Posted by | dostupnost dat, OPD, publikační činnost | , | 1 komentář

Rozšiřování informační nabídky knihoven o vazby na vnější svět?

Knihovny budou linkovat na elektronické verze publikací na externích webech? Možná se to už děje, jen jsem na efekt nenarazil.

V poslední době se v redakci webu objevují požadavky autorů památkových tiskovin na sdělení internetových verzí vytvořených publikací, že je potřebuje Národní knihovna, která údajně jinak odmítá vložit jejich produkt do databáze. Tak to vypadá na skutečné probouzení. Protože dosud sice NK nabízela odkazy na různé scany starých děl, ale jednak to nebylo v zásadě nijak vidět, jednak šlo stále o uzavřenost „ve zdech“ knihovny, i když v mnoha směrech již dochází k integraci knihovních informačních systémů (kdovíproč se o tom ani moc nepíše). Možná nyní posuny urychluje humbuk kolem plánované dvouletého uzavření NK v Klementinu.

Skutečný informační systém knih (tedy už ne zakletý do skladů jedné knihovny) se pak možná začne blížit dalšími kroky. Někdy…

Jde o takové věci, jako je propojení knihy s jejími recenzemi, funkční tématické či lokální vazby. To by vyžadovalo pokroky ve spolupráci knihovníků s odbornými komunitami, bez kterých nebude možné dojít ke skutečně funkční práci s klíčovými slovy, osobními, věcnými či místními rejstříky a mapami apod.

Každopádně knihovníci vévodili na počátcích rozvoje informačních systémů a díky koncentraci specialistů a velikým zkušenostem budou stále vůdčím hybatelem zavádění potřebných vylepšení a usnadnění. Věřme…

V této sféře bude ovšem potřené následně „knihovnicky“ zpracovávat i čistě elektronické zdroje. Z obsahového hlediska je totiž nelze od papírových a jejich pdf či jakých verzí naprosto nijak oddělovat (např. v papírovém článku s elektronickou verzí je citován článek dostupný jen na webu apod.). Hodit by se k tomu měl i webarchiv…

2016/01/16 Posted by | IS | , | komentáře 3

Světecké sloupy v Plzeňském kraji

np160114-nejedly-sloupy-zc-DSC1835

Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji (okresy Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov), eds.: Viktor KOVAŘÍK, Vratislav NEJEDLÝ
Autoři: Kateřina ADAMCOVÁ, Zdenka GLÁSEROVÁ LEBEDOVÁ, Viktor KOVAŘÍK, Vratislav NEJEDLÝ, Pavel ZAHRADNÍK
Vyd.: Národní památkový ústav, Praha 2015
880 stran
MDT: 725.942 * 730 * (437.317)
ISBN 978-80-7480-046-7

Tým vedený již řadu let dr. Vratislavem Nejedlým stojí již za pozornost jaksi sám o sobě… Jen minimálně obměňovaná sestava již roky s neuvěřitelnou vytrvalostí sestavuje a připravuje k vydání podrobné katalogy specifického druhu památek, tak příznačného pro české prostředí, pro náměstí, návsi, krajinné dominanty, ale i lesní zákoutí. Ukázková systematičnost a důraz na sledování osudů těchto památek, jejich proměn, chátrání či ničení, ale samozřejmě také oprav činí z edice mimořádně specifický záznam „stavu“ a jeho příčin, jaký jiné druhy památek vlastně vůbec nemají. Podobné informace lze sice dohledávat v archivech, ale popravdě, jak často jsou tam asi hledány… Souhrnně se jedná kromě pozoruhodné nabídky pro specializované studijní výpravy do terénu o jakýsi dokumentační pomník. Pomníkům z kamene či kovu podobný v tom, že mnoho lidí může mít potíž s pochopením smyslu takového počinu. Nepochybně však jde také o pomník autorské vytrvalosti, svědomitého rozvržení práce, ale také memento pro ostatní sféry památkové péče – vyvolávající otázky, zda také jejich zájmová sféra nezasluhuje nějak podobně zpracovat.

Je pravdou, že publikační činnost NPÚ se v posledních několika letech zmnohonásobila. Památková instituce už zdaleka nenechává zájemce o památky bloudit krajinou a památkovými oblastmi či objekty bez informací. Samozřejmě ještě mnoho zbývá, ale současný rozvoj a kvalita publikací nabízí jen slibné vyhlídky.

Nicméně při pohledu na takovou publikaci, kde jednotlivé monografie památek končí popisem aktuálního stavu i rizik pro budoucnost, lze těžko odhánět myšlenky také na to, že při dnešních možnostech internetu by mohla existovat ke každé památce i aktualizovatelná verze dostupná na webu, umožňující sbírat aktualizace o stavu památky z památkového monitoringu, jakož i nově získané historické poznatky či vyobrazení. Možná by se to dalo uvážit v rámci elektronického Památkového katalogu nebo pod.

Nicméně nezbývá, než se poklonit papírovému pomníku vytištěnému z úcty k starým sochařským památkám a pro jejich šance na zachování, ale jistě motivujícího i další zájemce o poznávání a dokumentaci památek (nedávno se tu zmiňoval slovenský svazek soupisu světeckých sloupů…).

Pro zájemce malé prolistování…

2016/01/14 Posted by | publikační činnost, recenze, Soupis(y) památek, Uncategorized | | Napsat komentář

Tři průvodce architekturou měst (Plzeň, Brno, České Budějovice)

V posledních dnech se objevily tři publikace představující architektonický památkový fond tří velkých měst. Vidíme, že tento typ publikací, poskytujících utříděný přehled, má stále pro zájemce o památky velké kouzlo. Nepochybně jim poskytuje zvláště solidní oporu pro poznávání souvislostí doplňované při vlastních vycházkách. Pro odborníky jsou shromážděné dokumentace vždy cennou pomůckou pro srovnávací studium apod.

Městské domy historického jádra Plzně jsou prezentovány kompletně. Stručné historie jsou ilustrovány zčásti drobnými identifikačními snímky. Doplněny jsou různé peripetie z minulosti města, ale „vrstevnatost“ historického města dokládají také vybrané ukázky historických nálezů.

Primárně architektuře se věnuje „typický“ architektonický průvodce Brnem zaměřený na meziválečnou architekturu. Hesla jsou podrobná, doplněná drobnými plánky, solidně reprodukovanými, u nichž ve většině zaujme ne zcela běžné zařazení půdorysu přízemí i typického patra.

Architektura Českých Budějovic je představena v celém historickém vývoji na výběru cca 70 staveb.

Publikace byly prolistovány s laskavým svolením Knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí.

2016/01/07 Posted by | architektura, evidence památek, publikace, recenze, Uncategorized | | Napsat komentář

Pokus o hledání snadné cesty k operativnímu zpřístupňování stavebně-historických poznatků z památkové praxe

V předešlém avízu pokusu operativně zpřístupňovat poznatky z nevelké akce OPD různými způsoby a předložit je k případné diskusi nebo aspoň názoru na to, co by bylo možné v tomto směru uskutečnit, byly do jisté míry nastíněny možné způsoby. Zdálo se účelné v rámci akce drobnějšího rozsahu ověřit, zda a jak by bylo možné s využitím informatických nástrojů památkové péče vytvořit a postupně během akce aktualizovat záznam získávaných poznatků. Z důvodů časové tísně jsem mínil elaborát sestavovat on-line na internetu. Nevěděl jsem také předem, jak bude akce postupovat, zda budu moci dokumentaci zpracovávat ve chvílích, kdy je vypovídací schopnost nálezových situací významná. Ostatně i investor, dohlížející orgány a dodavatel pracovní postup měnili podle zjišťovaných skutečností stavebně-technického i památkového rázu. Pro pilotní akci to byl tedy vhodný model (i když to nemohlo být předem naplánováno).

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Část zdiva po sejmutí degradovaných omítek

Záměrem bylo také modelovat (a třeba i skutečně vyvolat) diskusi o vhodném způsobu zpracování dokumentace, porovnat (ne)výhody snadno dostupných způsobů elektronické „adjustace“ elaborátu a ověřit jeho funkčnost v rámci informačního systému památkové péče (v tomto punktu ovšem nebyl ještě pokus uzavřen, protože aktuálně probíhá proces rozsáhlých úprav informačního systému památkové péče). Diskuse by mohla upozornit na použitelné zkušenosti či pokusy jiných zpracovatelů, případně získat jejich teorií i praxí podpořené názory apod. Nakonec i v případě nulového ohlasu lze takto získat vlastní odstup pro další možná hodnocení záměru i jeho výsledků.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dokončovací práce na omítkách

Pokus byl motivován zejména dvěma skutečnostmi. Jednak je vhodné vycházet vstříc evidentnímu zájmu širší kulturně orientované veřejnosti o aktuální zprávy o objevech, překvapeních, nečekanostech apod. V tom sice není zvolený příklad moc pozoruhodný, což ovšem není tak zásadní. Za druhé pak tím, že snad je vhodné diskutovat postup, ze kterého by mohly vyplynout případné doplňky informačního systému památkové péče tak, aby bylo reálné z něj skládat soubory dokumentů tvořící elaborát zvolené dokumentační akce (to je zatím možné spíše nestandardně). A pak z těchto dokumentů vybírat ty zvláště názorné a s vhodným komentářem je uveřejňovat ku prospěchu osvětového působení památkové péče (řekněme podobně, jako jsou zpřístupňovány přehledy ohrožených památek či některé výsledky vědeckého výzkumu památek).

Bylo souběžně testováno několik snadno dostupných řešení.

Základem se stalo shromaždiště souvisejících fotografií na místě, kde je možné je snadno dále využívat (sdílet miniatury s odkazy do textu html apod.). Vybrané snímky byly vkládány do průběžně doplňovaného elaborátu, dostupného on-line.

Současně byla za pomoci zúženého výběru snímků průběžně aktualizována stránka stavby na Facebooku. Ta se však považuje spíše za sice promptně aktualizovatelný, ale omezeně dostupný „model“ aktualizovaného výstupu, jak by mohl být případně generován i z archivovaných dat v systému památkové péče.

Z obsahu stránky html byl následně pomocí textového editoru vytvořen soubor ve formátu pdf. Ten bude uložen do informačního systému památkové péče, jakmile to bude umožněno postupem jeho rozsáhlé modernizace. Nyní je dostupný na stránkách academia.edu, jelikož zde je možné rovněž doplnit funkční diskusi, což je tím také (možná jen) modelováno s tím, že to lze považovat za vhodné i v oficiálním systému, protože to může přispět k získání upřesňujících informací. (Ale diskutovat lze zde v komentářích či na FB.)

Porovnání tří použitých cest dává představu o výhodách i nevýhodách.

Facebook je ukázkou systému velmi rychle aktualizovatelného, ale v němž jsou výsledky omezeně dostupné. Nevytvoří také komplet elaborátu. Využit je jako model snadno doplňovatelné časové osy. Položky lze také propojovat s jinak pojatými výběry informací (např. stránkami o historickém zdivu).

Html stránku lze za dnešních poměrů aktualizovat i na volném kapacitním sídlu stránek bez větších prodlev a komplikací. Výhodou je vytvoření jedné html stránky, na kterou lze jednoznačně odkazovat, a přitom ji doplňovat (to by se z etických důvodů mělo v textu uvádět). Následně je relativně snadné pomocí prohlížeče nebo s využitím textového editoru vytvořit soubor pdf (dosud oblíbené řešení, vhodné i pro vytištění elaborátu při zachování stránkování apod., což může mít význam pro jednoznačné odkazování na konkrétní pasáž elaborátu apod.

Pdf soubor ovšem není prakticky možné aktualizovat.

Přednosti jednotlivých řešení či jimi vyvolávané komplikace pro další využití dat by mohly být předmětem další úvah tak, aby podpořily řešení co nejsnáze technicky i mentálně dostupné všem dodavatelům i uživatelům dat. Je také třeba brát v potaz to, že zpracovatelé dokumentace i situace, ve kterých se ocitají, jsou velmi rozličné. Bylo by vhodné disponovat různými cestami pro vytváření a správu dat tak, aby podporovaly různé v praxi užívané pracovní postupy.

V řadě případů také nebude vhodné všechny snímky či verze zpracování textu či plánků mít veřejně přístupné.

Pro práci s verzemi textu je zřejmě ideální „systém“ stránek Wikipedie (software MediaWiki), protože umožňuje dokonalou správu verzí, a to včetně vytvoření odkazu na každou verzi, což současně umožňuje aktualizovat popisy apod., aniž by se ztratily předchozí popisy (čili např. pro vytváření sledu aktualizovaných monitorovacích zpráv se jedná o téměř ideální řešení).

(Bude aktualizováno.)

2015/12/01 Posted by | dokumentace památek, publikační činnost, Uncategorized | , , , , , | 1 komentář

Kutná Hora a Kamenná kašna. Příklad odborné popularizační publikace NPÚ hodné následování

Aleš Pospíšil: Kutná Hora a Kamenná kašna, vyd. NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze, Praha 2013. ISBN 978-80-86516-67-7. Skládačka, 10 s. Formát 160×210 mm.

Škála publikační činnosti NPÚ je velmi široká, přičemž případným zájemcům o její komplexní přehled neposkytuje vydavatel zatím úplně komplexní možnost (nelze ovšem přehlédnout katalog publikací, propojený také s e-shopem). Slušný přehled lze získat o odborných publikacích jednotlivých pracovišť, zejména pokud jsou k mání za úplatu (ne zcela kompletně v e-shopu), případně se jedná o odborné časopisy (některé mají vlastní weby – což ale také je pro pátrání po informacích komplikace; přinejmenším třeba proto, že na jednotlivých webech nenajdeme odkaz na souhrnný přehled titulů, jestliže o něj stojíme). Pomůckou opět s rezervou jsou obecné i speciální bibliografické databáze (často postrádají např. seznamy článků v jednotlivých sešitech periodik, anebo u článku nenajdeme seznam všech zařazených příspěvků daného čísla; nejednou se nám nedostane informace o příslušnosti k nějaké edici či řadě, byť neformální).

Dalšími typy publikací jsou různé letáky, nejednou s velmi hodnotnými informacemi (vytvářeny jsou např. k výstavám, pro popularizaci odborných témat, pro návštěvníky speciálních prohlídek či vzdělávacích kurzů…). Většinou se ovšem jedná o povšechné informace pro orientaci turistických zájemců o návštěvu památek. Ale přicházejí i preciznější výklady, jako ten zde zmiňovaný. Je určen návštěvníkům rezervace UNESCO. Od běžných letáků se ovšem odlišuje vyššími nároky na čtenářovu pozornost i znalost alespoň základů odborné terminologie. Takový přístup právě odpovídá tomu, že dokument čtenářům předkládá vrcholná odborná instituce státu.

Možná by nemuselo stát za to takový letáček zmiňovat. Nicméně se jedná o reprezentanta typu publikací, který není často v odborné literatuře ani zmíněn, natož recenzován. Ačkoliv by za to stál, i kdyby už ne pro stručný obsah, tak pro hodnocení z hlediska koncepce publikace. Třeba pro možnost podpořit pokračování právě takovým způsobem i u jiných památek, případně s návrhem nějakých vylepšení.

To bych zde však nechtěl provádět, protože mi samotnému jde o zkusmé ověřování funkčnosti videorecenzí pracovně označených „Památkové listování“. Čili odbočka tímto směrem.

Jde o to, že tak možný (hypotetický) zájemce může sám vidět, jak publikace vyhlíží, jak je uspořádaná, co od ní případně může čekat. To vše by jinak bylo potřeba stručně popsat, ale to stejně většinou nedá moc dobrou představu. Za sebe si tedy zatím představuji, že video, které je vytvořeno bez nějakých profesionálních a časových nároků, může zhlédnout vlastně každý celkem snadno, bez velké časové ztráty. Takže si rychle zjistí, jestli se má třeba po publikaci usilovně shánět, anebo se bez ní obejde.

Díky k tomu kdyžtak za případné připomínky.

A co se týče zmiňované publikace, myslím si, že jde o jeden z následováníhodných vzorů. Ale současně bych byl pro, aby se na příslušných fórech v rámci vydavatelské instituce probralo možné (a dle mého vhodné) sjednocení formátů (je velmi namístě počítat s možným ohlasem na možnou edici u sběratelsky orientovaných čtenářů). Navrhl bych také uvážit možnost vydávání s vyhlídkou na rozšiřování témat, možné nabízení titulů např. předplatitelskou formou, naopak třeba v případech návodných a metodických publikací počítat s bezplatnou distribucí např. prostřednictvím památkových úřadů „na pověřených obcích“ apod. Vše by to přitom mohlo být v jedné edici, což by jistě pomáhalo orientaci na straně čtenářů (a jak by se nejspíše ukázalo, také u edičních pracovníků, autorů apod.).

Případně i z tohoto hlediska připojte názor v komentáři (nebo upozorněte na podobné publikace).

2015/11/09 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte