Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zprávy památkové péče, 76, 2016, 2 – A budoucí plány? Bez plánků už ne!

Časopis ZPP si udržuje špičkovou úroveň tisku a vcelku i grafické úpravy (i když výtka za nešikovnost většího formátu než áčtyřka by měla být vždy připomenuta), stále je také vůdčím periodikem památkové péče po obsahové stránce.

Proto nyní jen drobně zcela mimo rámec standardního recenzování provždy zajímavého obsahu.

Jedním ze základních způsobů prezentace stavitelských a architektonických památek jsou nejrůznější plánky – od povšechných, ale instruktivních skic, přes analytické plánky v „normě“ SÚRPMO či nákladná detailní zaměření třeba ve „dvacetině“ až po digitální 3D modely umožňující veškeré manipulace, virtuální rekonstrukce apod. Velkou tradici v publikacích o historickém stavitelství a architektuře mají půdorysná schémata, řezy budov či jejich detailů, jakož i asi nejvíce oblíbené nárysy fasád. Je celkem zřejmé, proč tomu tak je. Je to totiž nedílná součást informací o památkové podstatě věcí, jejich konstrukčním ústrojenství, plynoucím jak z provozu, tak i z technických limitů a potřeb dobové slohovosti, ale v současnosti také svědčící o potížích prosazování památkové ideje.

Je vskutku zvláštní, když čtenáři není jako pomůcka (a třeba studentům jako závažné vodítko) poskytnut plánek třeba u článku

POKORNÝ, Jiří: Roubený špýcharový dům na Boskovicku a jeho památková ochrana, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 2, s. 180-193.

Už v úvodu článku zaujme nezařazení mapky vymezují region a související území, protože je čtenář trochu v nejistotě o prostorových souvislostech, pokud není přímo rozený lido- či zeměpisec. Následně jsou pak celkem nadprůměrně přehlednými větami líčeny prostorové souvislosti špýcharových domů, často se žudrem, které asi s gustem přečtou lidé hluboce zasvěcení jak do typologie, tak do terminologie. No ale článek by asi měl pokud možno pomoci i lidem trochu méně předem seznámeným s regionálními formami usedlostí, záludnostmi dýmného provozu, začlenění černých kuchyní a výměnků. Vždyť cílem autora je „stručná charakteristika jednotlivých dochovaných objektů“. Toho se pak dociluje (?) sice docela dobře srozumitelně podaným výkladem, ale ona stručná charakteristika vlastně bez aspoň schématických dispozičních náčrtků je prakticky neproveditelná.

Z památkářského hlediska je jistě důležité zařazené upozornění na ohrožení často jedinečných památek, nejednou dokonce zanikajících bez pořízení precizní dokumentace. Ale opět – tím spíše by bylo třeba ukázky vytvořených plánků připojit. Autorovi nepochybně při velmi podrobném výzkumu spisoven a archivů prošla rukama celá řada vhodných ukázek.

Z tohoto úzce vymezeného pohledu zaujme i absence nějakých situačních schémat historických vesnic s vyznačením polohy pojednávaných důležitých objektů. Stěží pochopitelné je pak vynechání aspoň schématických skic v „katalogové“ části článku (s. 189n). Tato část je ještě příznačná zaváděním originálních „kolonek“ pro specifikaci míry zachování či stupnice hodnotící stavebně-technický stav (s. 189). Opět jsou výmluvně textově vylíčeny často tristní „procesy“, vedoucí k zániku staveb či jejich podstatných částí.

Zprávy památkové péče, 76, 2016, č. 2, s. 192-193

Dvoustránka z katalogové části článku.

Čtenář dotyčného sešitu časopisu se však může ptát, zda nezájem o plánky představuje nějaký obecnější trend, protože u několika dalších článků věnovaných lidovým stavbám také žádný plánek nenajdeme! „Světlou“ výjimkou jsou jen nahodile připojené plánky (jeden z archivu, jeden ze vzorníku).

Je zřejmé, že v každém množství budou zařazené plánky jen výběrem, a je možné, že autoři i redakce to vidí i tak, že podobná dokumentace by spíše měla být systematicky dostupná on-line či tradičně v archivech a že volba nějakého plánku by ostatní budovy nějak nespravedlivě upozaďovala.

Snad srozumitelně význam plánků jako nepominutelné součásti sdělení líčí Čeněk Zíbrt (s.330 a 332): „Jako historik a národopisec zjistím v archivech rok a den založení stavby, nebo dohady o tomto podám. Stroj fotografický zachytí podobu v celku i v podrobnostech. Malíř vybéře si malebný pohled a technikou (…) dovednou, umělecky bezvadnou zachová obraz kostelíka, zvonice, věkům budoucím (…). Ale můj suchý i květnatý popis, moje údaje kulturně-historické a etnografické – to všechno nestačí pro věcné porozumění těmto památkám, jejich ceně architektonické, jejich způsobu při řešení otázek o půdorysu, vazbě trámů, o nutnosti konstrukce, podezdívek, o roubení stěn (…), s odůvodněním umístění rámů, krákorců, trámů, jejich odsazení, sešikmení atd. Rozumí se, že tu nestačí popis. Tu péro odborníka jen doprovází názorné kresby architekta, jež nerozdílně přiléhají k názoru, vznikajícímu z pouhého popisu, ba s ním srůstají teprve v ladný dojem celkový, úplný!“
ZÍBRT, Čeněk: Dřevěné kostelíky v zemích československých a Podkarpatské Rusi, in: Český lid, 24, 1924, 1, s. 327-338. https://www.academia.edu/28853639/

Proto věřme, že plánky budou v plánech redakce do budoucna více doceněny.

Problém výběru by mohl být do jisté míry „řešen“ v on-line html verzi článku, kdy by bylo možné zařadit nejen reprodukce, ale i odkazy na archivy, vč. linků na dostupné digitalizáty (to by v tištěné verzi ve větším množství nedávalo moc smysl).

Ostatně podobné otázky čtenáře mohou napadnout i nad následujícím „mosteckým“ číslem časopisu. Tam sice oceníme několik podstatných historických i novějších plánků barokních kostelních areálů v Podkrušnohoří, ale k samotnému zaniklému starému Mostu se hlásí jen situační schéma u článku o panelákových sídlištích…

Advertisements

2016/10/04 Posted by | recenze | | Napsat komentář

Jak tedy nejlépe publikovat o stavebněhistorické vědě?

Jan KYPTA: Kultura bydlení jako nedohlédnutelný úběžník mezioborového výzkumu, in: Průzkumy památek 22, 2015, č. 2, s. 1-2.

Publikování výsledků stavebně-historických i jiných průzkumů památek má významnou tradici, ke které v uplynulých 22 letech také podstatně přispěl časopis Průzkumy památek, který si přes peripetie různých zpochybnění své prospěšnosti pro památkovou péči vydobyl mimořádnou pozici a uznání i v mezinárodním měřítku. Jednotlivé sešity jsou vskutku monumentální přehlídkou dění v oboru, což je podtrhováno skvělým technickým provedením i bohatým špičkově prezentovaným barevným obrazovým doprovodem. Tisíce stránek popisů, analýz i syntéz tak dávají představu o autorských i redakčních přístupech i jejich vývoji.

Srovnatelnou bázi pro sledování publikačních výstupů SHP navíc poskytují i sborníky Dějiny staveb a Svorník (shrnující příspěvky z odborných konferencí).

čp. 219/I, Liliová 5, Praha, Staré Město

Krov ze 17. století v průběhu opravy.

Autor úvodníku posledního čísla Průzkumů památek se tedy měl oč opřít, když se kriticky vyjádřil k některým znakům stavebně-historické literatury za poslední dvě desetiletí.

Poukázal na častou terminologickou nejednotnost či nepřebernou a neuchopitelnou podrobnost některých popisných statí, z nichž často nevyplývají nějaké obecnější závěry (ačkoliv se leckdy nabízejí). Skutečně je namístě otázka, zda autory s gustem předkládané úzkostlivě objektivistické popisy mohou čtenářům něco přinést. Je v tom ale třeba vidět i určitou daň základní metodické tezi SHP, že popis nemá obsahovat interpretaci. Tu že je třeba přísně oddělit. Možná by mohlo být tématem diskusí, jaký je vztah článku k elaborátu SHP, jestli třeba článek nemá být založen spíše na základě interpretační kapitoly elaborátu a o popisy doplněn jenom v těch částech, kdy by v návaznosti na dřívější názory nebylo hodnocení bez analytického podkladu dobře rozumět.

Ale nepochybně jsou některé podrobné příspěvky natolik pozoruhodné doložením uplatněných výzkumných a dokumentačních metod, vyhodnocením některých typologicky podceňovaných nálezových situací apod., že by zpochybnění jejich publikace mohl žádat leda nedostatečný znalec problematiky.

Co tedy asi spíše chybí, jsou stručná co možná operativní sdělení o dosažených poznatcích korigujících jak znalosti studované památky, tak obecnější představy o typologii, stylovém vývoji apod. V metodice i praxi SHP i OPD totiž prakticky všechny poznatky končí v archivu, nejspíše s cílem, i když přímo nevyjádřeným, být k dispozici úřadům a někdy v budoucnu možná i dalším zájemcům. Případné zužitkování a uveřejnění je ponecháno na „psavosti“ realizátorů výzkumné akce.

Přitom je ale jasné, že poznatky mají významný potenciál pro prohloubení znalostí v širší komunitě a jistě v neposlední řadě také pro upevňování znalostní báze oboru SHP, ale i památkových instancí. Stejně nepominutelná je potřeba podle dosaženého stavu poznání aktualizovat i referenční údaje (popis památkových hodnot) v úřední evidenci památek, protože to má dopad např. i na právní jistotu vlastníka památky či dalších osob, kterých se památková ochrana může týkat.

Dobrá, ale co by se tedy mohlo změnit v metodách uveřejňování informací o poznatcích z průzkumů památek?

Nemůžeme se dnes již zabývat jen tištěnými publikacemi, které ovšem budou provždy základem hlavně pro svou trvanlivost. Při zavedených systémech oponentur, projednávání v redakčních radách a celkem časově náročném redakčním zpracování budou vždy tištěné publikace vydávány s uvážlivým odstupem po dokončení průzkumu a vypracování článku.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dokumentace zdiva se zazděným starším vstupem provedená v průběhu náhrady části omítek.

Celkem stále novou možností, se kterou si tak úplně nevíme rady, je internet. V extrémních případech jsou někteří autoři ochotní se dělit o zážitky a poznatky z právě probíhajících výzkumných akcí, případně se kolegů vyptávat, jaký by měli názor na ten či onen nejednoznačný jev, poptávají se po správném čtení německých kurentních záznamů (typicky Jan Pešta na Facebooku). Někteří průzkumníci předávají nejrůznějšími nekonzistentními cestami postřehy a dokumentace z průzkumů SHP i OPD (něco je prostředkováno na Facebooku OPD). To jsou ale podle mého příklady vhodné pro ilustraci diskuse, protože mají řadu omezení ve své funkčnosti (vidí je jen malá část komunity, užívající Facebook, data nejde nijak zatřídit, vyhledávat podle témat apod.; prostě se jen objeví, pár lidí je zhlédne a v lepším případě i okomentuje, a to je vše…).

Patrně by se daly najít lepší způsoby, ale to by vyžadovalo jejich vlastnosti a obsah probrat v diskusi a pak také ve shodě vytvářet. V internetové verzi by také texty byly daleko snáze přístupné pro kýžený mezioborový informační přenos.

Facebook bychom tedy mohli vnímat snad jako testovací zónu možností operativy (OPD, Svorník, Ledebourský palác), ale za nosné považovat spíše blogy, on-line „časopisy“ apod. Ideální by bylo, kdyby co nejvíce lidí mohlo pracovat v jednom „prostředí“, tedy možná např. na stránce Svorník, na blogu, který by byl včleněn do Integrovaného informačního systému NPÚ (ale mohl by být doplňován i dalšími paralelami.). Ničemu by nevadilo, kdyby následovaly tištěné verze. A současně by vznikala i daleko širší základna vědomostí pro ty Janem Kyptou kýžené syntetické studie k zájmovým tématům apod.

Nechť je to tedy nějak efektivně prodiskutováno a následně je zvolen ten nejvhodnější způsob, kterým doplníme nynější elitní skupinu publikačních možností o vlastně snadno dohlédnutelnou možnost komunikace uvnitř oboru SHP, i s dalšími disciplínami.

2016/03/14 Posted by | dostupnost dat, OPD, publikační činnost | , | Napsat komentář

Rozšiřování informační nabídky knihoven o vazby na vnější svět?

Knihovny budou linkovat na elektronické verze publikací na externích webech? Možná se to už děje, jen jsem na efekt nenarazil.

V poslední době se v redakci webu objevují požadavky autorů památkových tiskovin na sdělení internetových verzí vytvořených publikací, že je potřebuje Národní knihovna, která údajně jinak odmítá vložit jejich produkt do databáze. Tak to vypadá na skutečné probouzení. Protože dosud sice NK nabízela odkazy na různé scany starých děl, ale jednak to nebylo v zásadě nijak vidět, jednak šlo stále o uzavřenost „ve zdech“ knihovny, i když v mnoha směrech již dochází k integraci knihovních informačních systémů (kdovíproč se o tom ani moc nepíše). Možná nyní posuny urychluje humbuk kolem plánované dvouletého uzavření NK v Klementinu.

Skutečný informační systém knih (tedy už ne zakletý do skladů jedné knihovny) se pak možná začne blížit dalšími kroky. Někdy…

Jde o takové věci, jako je propojení knihy s jejími recenzemi, funkční tématické či lokální vazby. To by vyžadovalo pokroky ve spolupráci knihovníků s odbornými komunitami, bez kterých nebude možné dojít ke skutečně funkční práci s klíčovými slovy, osobními, věcnými či místními rejstříky a mapami apod.

Každopádně knihovníci vévodili na počátcích rozvoje informačních systémů a díky koncentraci specialistů a velikým zkušenostem budou stále vůdčím hybatelem zavádění potřebných vylepšení a usnadnění. Věřme…

V této sféře bude ovšem potřené následně „knihovnicky“ zpracovávat i čistě elektronické zdroje. Z obsahového hlediska je totiž nelze od papírových a jejich pdf či jakých verzí naprosto nijak oddělovat (např. v papírovém článku s elektronickou verzí je citován článek dostupný jen na webu apod.). Hodit by se k tomu měl i webarchiv…

2016/01/16 Posted by | IS | , | komentáře 3

Světecké sloupy v Plzeňském kraji

np160114-nejedly-sloupy-zc-DSC1835

Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji (okresy Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov), eds.: Viktor KOVAŘÍK, Vratislav NEJEDLÝ
Autoři: Kateřina ADAMCOVÁ, Zdenka GLÁSEROVÁ LEBEDOVÁ, Viktor KOVAŘÍK, Vratislav NEJEDLÝ, Pavel ZAHRADNÍK
Vyd.: Národní památkový ústav, Praha 2015
880 stran
MDT: 725.942 * 730 * (437.317)
ISBN 978-80-7480-046-7

Tým vedený již řadu let dr. Vratislavem Nejedlým stojí již za pozornost jaksi sám o sobě… Jen minimálně obměňovaná sestava již roky s neuvěřitelnou vytrvalostí sestavuje a připravuje k vydání podrobné katalogy specifického druhu památek, tak příznačného pro české prostředí, pro náměstí, návsi, krajinné dominanty, ale i lesní zákoutí. Ukázková systematičnost a důraz na sledování osudů těchto památek, jejich proměn, chátrání či ničení, ale samozřejmě také oprav činí z edice mimořádně specifický záznam „stavu“ a jeho příčin, jaký jiné druhy památek vlastně vůbec nemají. Podobné informace lze sice dohledávat v archivech, ale popravdě, jak často jsou tam asi hledány… Souhrnně se jedná kromě pozoruhodné nabídky pro specializované studijní výpravy do terénu o jakýsi dokumentační pomník. Pomníkům z kamene či kovu podobný v tom, že mnoho lidí může mít potíž s pochopením smyslu takového počinu. Nepochybně však jde také o pomník autorské vytrvalosti, svědomitého rozvržení práce, ale také memento pro ostatní sféry památkové péče – vyvolávající otázky, zda také jejich zájmová sféra nezasluhuje nějak podobně zpracovat.

Je pravdou, že publikační činnost NPÚ se v posledních několika letech zmnohonásobila. Památková instituce už zdaleka nenechává zájemce o památky bloudit krajinou a památkovými oblastmi či objekty bez informací. Samozřejmě ještě mnoho zbývá, ale současný rozvoj a kvalita publikací nabízí jen slibné vyhlídky.

Nicméně při pohledu na takovou publikaci, kde jednotlivé monografie památek končí popisem aktuálního stavu i rizik pro budoucnost, lze těžko odhánět myšlenky také na to, že při dnešních možnostech internetu by mohla existovat ke každé památce i aktualizovatelná verze dostupná na webu, umožňující sbírat aktualizace o stavu památky z památkového monitoringu, jakož i nově získané historické poznatky či vyobrazení. Možná by se to dalo uvážit v rámci elektronického Památkového katalogu nebo pod.

Nicméně nezbývá, než se poklonit papírovému pomníku vytištěnému z úcty k starým sochařským památkám a pro jejich šance na zachování, ale jistě motivujícího i další zájemce o poznávání a dokumentaci památek (nedávno se tu zmiňoval slovenský svazek soupisu světeckých sloupů…).

Pro zájemce malé prolistování…

2016/01/14 Posted by | publikační činnost, recenze, Soupis(y) památek, Uncategorized | | Napsat komentář

Tři průvodce architekturou měst (Plzeň, Brno, České Budějovice)

V posledních dnech se objevily tři publikace představující architektonický památkový fond tří velkých měst. Vidíme, že tento typ publikací, poskytujících utříděný přehled, má stále pro zájemce o památky velké kouzlo. Nepochybně jim poskytuje zvláště solidní oporu pro poznávání souvislostí doplňované při vlastních vycházkách. Pro odborníky jsou shromážděné dokumentace vždy cennou pomůckou pro srovnávací studium apod.

Městské domy historického jádra Plzně jsou prezentovány kompletně. Stručné historie jsou ilustrovány zčásti drobnými identifikačními snímky. Doplněny jsou různé peripetie z minulosti města, ale „vrstevnatost“ historického města dokládají také vybrané ukázky historických nálezů.

Primárně architektuře se věnuje „typický“ architektonický průvodce Brnem zaměřený na meziválečnou architekturu. Hesla jsou podrobná, doplněná drobnými plánky, solidně reprodukovanými, u nichž ve většině zaujme ne zcela běžné zařazení půdorysu přízemí i typického patra.

Architektura Českých Budějovic je představena v celém historickém vývoji na výběru cca 70 staveb.

Publikace byly prolistovány s laskavým svolením Knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí.

2016/01/07 Posted by | architektura, evidence památek, publikace, recenze, Uncategorized | | Napsat komentář

Pokus o hledání snadné cesty k operativnímu zpřístupňování stavebně-historických poznatků z památkové praxe

V předešlém avízu pokusu operativně zpřístupňovat poznatky z nevelké akce OPD různými způsoby a předložit je k případné diskusi nebo aspoň názoru na to, co by bylo možné v tomto směru uskutečnit, byly do jisté míry nastíněny možné způsoby. Zdálo se účelné v rámci akce drobnějšího rozsahu ověřit, zda a jak by bylo možné s využitím informatických nástrojů památkové péče vytvořit a postupně během akce aktualizovat záznam získávaných poznatků. Z důvodů časové tísně jsem mínil elaborát sestavovat on-line na internetu. Nevěděl jsem také předem, jak bude akce postupovat, zda budu moci dokumentaci zpracovávat ve chvílích, kdy je vypovídací schopnost nálezových situací významná. Ostatně i investor, dohlížející orgány a dodavatel pracovní postup měnili podle zjišťovaných skutečností stavebně-technického i památkového rázu. Pro pilotní akci to byl tedy vhodný model (i když to nemohlo být předem naplánováno).

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Část zdiva po sejmutí degradovaných omítek

Záměrem bylo také modelovat (a třeba i skutečně vyvolat) diskusi o vhodném způsobu zpracování dokumentace, porovnat (ne)výhody snadno dostupných způsobů elektronické „adjustace“ elaborátu a ověřit jeho funkčnost v rámci informačního systému památkové péče (v tomto punktu ovšem nebyl ještě pokus uzavřen, protože aktuálně probíhá proces rozsáhlých úprav informačního systému památkové péče). Diskuse by mohla upozornit na použitelné zkušenosti či pokusy jiných zpracovatelů, případně získat jejich teorií i praxí podpořené názory apod. Nakonec i v případě nulového ohlasu lze takto získat vlastní odstup pro další možná hodnocení záměru i jeho výsledků.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dokončovací práce na omítkách

Pokus byl motivován zejména dvěma skutečnostmi. Jednak je vhodné vycházet vstříc evidentnímu zájmu širší kulturně orientované veřejnosti o aktuální zprávy o objevech, překvapeních, nečekanostech apod. V tom sice není zvolený příklad moc pozoruhodný, což ovšem není tak zásadní. Za druhé pak tím, že snad je vhodné diskutovat postup, ze kterého by mohly vyplynout případné doplňky informačního systému památkové péče tak, aby bylo reálné z něj skládat soubory dokumentů tvořící elaborát zvolené dokumentační akce (to je zatím možné spíše nestandardně). A pak z těchto dokumentů vybírat ty zvláště názorné a s vhodným komentářem je uveřejňovat ku prospěchu osvětového působení památkové péče (řekněme podobně, jako jsou zpřístupňovány přehledy ohrožených památek či některé výsledky vědeckého výzkumu památek).

Bylo souběžně testováno několik snadno dostupných řešení.

Základem se stalo shromaždiště souvisejících fotografií na místě, kde je možné je snadno dále využívat (sdílet miniatury s odkazy do textu html apod.). Vybrané snímky byly vkládány do průběžně doplňovaného elaborátu, dostupného on-line.

Současně byla za pomoci zúženého výběru snímků průběžně aktualizována stránka stavby na Facebooku. Ta se však považuje spíše za sice promptně aktualizovatelný, ale omezeně dostupný „model“ aktualizovaného výstupu, jak by mohl být případně generován i z archivovaných dat v systému památkové péče.

Z obsahu stránky html byl následně pomocí textového editoru vytvořen soubor ve formátu pdf. Ten bude uložen do informačního systému památkové péče, jakmile to bude umožněno postupem jeho rozsáhlé modernizace. Nyní je dostupný na stránkách academia.edu, jelikož zde je možné rovněž doplnit funkční diskusi, což je tím také (možná jen) modelováno s tím, že to lze považovat za vhodné i v oficiálním systému, protože to může přispět k získání upřesňujících informací. (Ale diskutovat lze zde v komentářích či na FB.)

Porovnání tří použitých cest dává představu o výhodách i nevýhodách.

Facebook je ukázkou systému velmi rychle aktualizovatelného, ale v němž jsou výsledky omezeně dostupné. Nevytvoří také komplet elaborátu. Využit je jako model snadno doplňovatelné časové osy. Položky lze také propojovat s jinak pojatými výběry informací (např. stránkami o historickém zdivu).

Html stránku lze za dnešních poměrů aktualizovat i na volném kapacitním sídlu stránek bez větších prodlev a komplikací. Výhodou je vytvoření jedné html stránky, na kterou lze jednoznačně odkazovat, a přitom ji doplňovat (to by se z etických důvodů mělo v textu uvádět). Následně je relativně snadné pomocí prohlížeče nebo s využitím textového editoru vytvořit soubor pdf (dosud oblíbené řešení, vhodné i pro vytištění elaborátu při zachování stránkování apod., což může mít význam pro jednoznačné odkazování na konkrétní pasáž elaborátu apod.

Pdf soubor ovšem není prakticky možné aktualizovat.

Přednosti jednotlivých řešení či jimi vyvolávané komplikace pro další využití dat by mohly být předmětem další úvah tak, aby podpořily řešení co nejsnáze technicky i mentálně dostupné všem dodavatelům i uživatelům dat. Je také třeba brát v potaz to, že zpracovatelé dokumentace i situace, ve kterých se ocitají, jsou velmi rozličné. Bylo by vhodné disponovat různými cestami pro vytváření a správu dat tak, aby podporovaly různé v praxi užívané pracovní postupy.

V řadě případů také nebude vhodné všechny snímky či verze zpracování textu či plánků mít veřejně přístupné.

Pro práci s verzemi textu je zřejmě ideální „systém“ stránek Wikipedie (software MediaWiki), protože umožňuje dokonalou správu verzí, a to včetně vytvoření odkazu na každou verzi, což současně umožňuje aktualizovat popisy apod., aniž by se ztratily předchozí popisy (čili např. pro vytváření sledu aktualizovaných monitorovacích zpráv se jedná o téměř ideální řešení).

(Bude aktualizováno.)

2015/12/01 Posted by | dokumentace památek, publikační činnost, Uncategorized | , , , , , | 1 komentář

Kutná Hora a Kamenná kašna. Příklad odborné popularizační publikace NPÚ hodné následování

Aleš Pospíšil: Kutná Hora a Kamenná kašna, vyd. NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze, Praha 2013. ISBN 978-80-86516-67-7. Skládačka, 10 s. Formát 160×210 mm.

Škála publikační činnosti NPÚ je velmi široká, přičemž případným zájemcům o její komplexní přehled neposkytuje vydavatel zatím úplně komplexní možnost (nelze ovšem přehlédnout katalog publikací, propojený také s e-shopem). Slušný přehled lze získat o odborných publikacích jednotlivých pracovišť, zejména pokud jsou k mání za úplatu (ne zcela kompletně v e-shopu), případně se jedná o odborné časopisy (některé mají vlastní weby – což ale také je pro pátrání po informacích komplikace; přinejmenším třeba proto, že na jednotlivých webech nenajdeme odkaz na souhrnný přehled titulů, jestliže o něj stojíme). Pomůckou opět s rezervou jsou obecné i speciální bibliografické databáze (často postrádají např. seznamy článků v jednotlivých sešitech periodik, anebo u článku nenajdeme seznam všech zařazených příspěvků daného čísla; nejednou se nám nedostane informace o příslušnosti k nějaké edici či řadě, byť neformální).

Dalšími typy publikací jsou různé letáky, nejednou s velmi hodnotnými informacemi (vytvářeny jsou např. k výstavám, pro popularizaci odborných témat, pro návštěvníky speciálních prohlídek či vzdělávacích kurzů…). Většinou se ovšem jedná o povšechné informace pro orientaci turistických zájemců o návštěvu památek. Ale přicházejí i preciznější výklady, jako ten zde zmiňovaný. Je určen návštěvníkům rezervace UNESCO. Od běžných letáků se ovšem odlišuje vyššími nároky na čtenářovu pozornost i znalost alespoň základů odborné terminologie. Takový přístup právě odpovídá tomu, že dokument čtenářům předkládá vrcholná odborná instituce státu.

Možná by nemuselo stát za to takový letáček zmiňovat. Nicméně se jedná o reprezentanta typu publikací, který není často v odborné literatuře ani zmíněn, natož recenzován. Ačkoliv by za to stál, i kdyby už ne pro stručný obsah, tak pro hodnocení z hlediska koncepce publikace. Třeba pro možnost podpořit pokračování právě takovým způsobem i u jiných památek, případně s návrhem nějakých vylepšení.

To bych zde však nechtěl provádět, protože mi samotnému jde o zkusmé ověřování funkčnosti videorecenzí pracovně označených „Památkové listování“. Čili odbočka tímto směrem.

Jde o to, že tak možný (hypotetický) zájemce může sám vidět, jak publikace vyhlíží, jak je uspořádaná, co od ní případně může čekat. To vše by jinak bylo potřeba stručně popsat, ale to stejně většinou nedá moc dobrou představu. Za sebe si tedy zatím představuji, že video, které je vytvořeno bez nějakých profesionálních a časových nároků, může zhlédnout vlastně každý celkem snadno, bez velké časové ztráty. Takže si rychle zjistí, jestli se má třeba po publikaci usilovně shánět, anebo se bez ní obejde.

Díky k tomu kdyžtak za případné připomínky.

A co se týče zmiňované publikace, myslím si, že jde o jeden z následováníhodných vzorů. Ale současně bych byl pro, aby se na příslušných fórech v rámci vydavatelské instituce probralo možné (a dle mého vhodné) sjednocení formátů (je velmi namístě počítat s možným ohlasem na možnou edici u sběratelsky orientovaných čtenářů). Navrhl bych také uvážit možnost vydávání s vyhlídkou na rozšiřování témat, možné nabízení titulů např. předplatitelskou formou, naopak třeba v případech návodných a metodických publikací počítat s bezplatnou distribucí např. prostřednictvím památkových úřadů „na pověřených obcích“ apod. Vše by to přitom mohlo být v jedné edici, což by jistě pomáhalo orientaci na straně čtenářů (a jak by se nejspíše ukázalo, také u edičních pracovníků, autorů apod.).

Případně i z tohoto hlediska připojte názor v komentáři (nebo upozorněte na podobné publikace).

2015/11/09 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Světecké sloupy a jejich vědecká oslava překračující hranice (Mariánské a trojiční sloupy v Trnavském kraji)

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Obálka

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj, Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4. Tiráž

Od roku 1998 postupně vcelku pravidelně přicházejí pílí dr. Vratislava Nejedlého s týmem dalších odborníků neobyčejně podrobné soupisy světeckých sloupů – nejprve byly svazky uspořádány po jednotlivých okresech a vycházely jako příloha časopisu Zprávy památkové péče, později se rozrostly do monumentálních fasciklů, zahrnujících celé kraje (soupis sloupů na Pardubicku vydalo tamní regionální muzeum). Soupisy vznikající v rámci „řešení“ vědeckovýzkumného projektu dnes již zaujímají notné místo na poličkách milovníků kulturních i drobných památek. Samozřejmě zaujmou i toho, kdo se zajímá nejen o vznik a význam těchto památek, ale rád se něco dozví i o historických peripetiích, jež ovlivnily stav, v jakém památky můžeme pozorovat dnes. Velice cenný a celkem ojedinělý je důraz na genezi dosavadních oprav, s cílem postavit tak spolehlivý základ pro co nejkvalitnější péči a restaurátorské zásahy dnes i v dalších dobách (k tomu by ještě bylo vhodné sledovat a doplňovat ty opravy, které probíhají v dnes a přijdou i v budoucnu…).

Tyto přístupy, sledující nejen původ a kulturní hodnoty památek, ale také jejich stav, příčiny případných poškození, genezi památkových zásahů apod. se staly také základem mezinárodního ocenění edice medailí Europa Nostra.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Úvodní ediční poznámka

Logicky musely oslovit např. historiku umění, památkáře a – v neposlední řadě – také restaurátory i za hranicemi ČR. Nyní se nám dostává do rukou výrazný „zahraniční“ přínos v podobě soupisu mariánských a trojičních sloupů na Slovensku, v kraji Trnava.

Nemohu hodnotit detailní parametry a přínosy obsahu, ale dovolím si jen stručnou poznámku k uspořádání publikace, a pak ještě jednu k potřebnosti kooperace při evidenci a dokumentaci památek.

Autoři se již v úvodu hlásí k impulzu pro svou práci právě v české edici světeckých sloupů. Do jisté míry se to projevuje v celém pojetí publikace, i když samozřejmě nějaké rozdíly lze zaznamenat. Na první pohled si všimneme širšího formátu (výška zůstala na 297 mm české áčtyřky) a grafických vylepšení. Šedé podbarvení odlišuje první stránky hesel v katalogové části. Je tedy vidět přínos(?) vydavatele a jeho výtvarného přístupu.

Úvodní kapitoly (obsah) jsou ve srovnání obsáhlejší, takže přinášejí podrobné poučení o architektonické typologii sloupů (podstavců a dalších částí) a jejich ikonografii. Pro restaurátory je příznačný solidní zájem také o kamenný materiál sloupů a soch. Sledují jejich původ i technické vlastnosti. Čtenář je tak vcelku náležitě připraven pro využití katalogové části.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Ukázka hesla katalogu

Hesla katalogu se ve větší míře než v ČR věnují architektonické kompozici a naopak méně detailně zpracovávají historii minulých oprav.

Výběr fotografií je vcelku přehledný a poučením pro restaurátory a památkáře jsou také četné snímky dokumentující historické a nedávné opravy.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Rejstřík

V závěru publikace čtenář najde snad poučné mapky se statistickým vyhodnocením výskytu různých typů sloupů a ikonografických motivů. A na konci (před resumé) ještě „rejstřík“ se souhrnem položek katalogu s malými „navigačními“ snímky. To je řešení jistě vhodné, protože je to velice operativní pomůcka pro různé typy vyhledávání (znali jsme to kdysi např. z „katalogových“ publikací nakl. Electa, ale jistě to bylo uplatněno i jinak; může to ale naznačovat i inspiraci v náhledech elektronických verzí podobných seznamů. Přesto trochu mrzí, že nenajdeme odkazy na stránky v souhrnných úvodních kapitolách, ale také v ostatních heslech, aby to podpořilo orientaci v souvislostech mezi jednotlivými památkami.

A tady se snad lze dopustit i poznámky k přístupům ke katalogizaci památek obecně. Komentovaná publikace je příkladem vrcholné úrovně speciálního či vědeckého soupisu (korpusu), pro který je tištěná verze plně oprávněná. Nicméně dnes se díky internetu již informační prostředí mění tak, že vlastně těžko přijímáme, když podobné věcné informace musíme postrádat v sítích, kde bychom nakonec mohli mnohem operativněji informace využívat, ale také je propojovat s dalšími daty. Co by mohlo být i k charakteru historické práce postihující i nejnovější změny či záchrany památek snad nejvíce přiléhající, by se mohlo zdát možné přispívání informacemi o tom, co se památkami děje od této chvíle. To papírová publikace s kopyrajtovou ochranou vlastně neumožňuje. Snad jakoby tomu zákonně či psychologicky bránila.

Je však zřejmě, že na jednotlivé položky katalogu mohou odkazovat např. památkářské databáze nebo hesla Wikipedie.

To jsou ale jen poznámky mimo okraj publikace, vyplývající spíše z trendů směrem k operativnímu zpřístupňování publikací na internetu, jejichž realizace však ještě vyvolá nejednu kontroverzi (autorská práva, licenční nároky vydavatelů, psychologie kolem sledování ohlasu publikace v momentu, kdy nedisponujeme údajem o počtu prodaných výtisků…).

Knihu lze nepochybně brát z našeho hlediska i jako potvrzení správnosti „korpusové“ koncepce edice seznamů sloupů v ČR. A současně snad také jako začátek nadějí na další svazky k podobnému tématu i z dalších zemí. A také rozvoji tohoto typu prací u nás.

A pro názornost ještě minutka listování:

2015/11/08 Posted by | publikace, recenze | , , , | Napsat komentář

Kostel v Nezamyslicích u Sušice jako podnět k zamyšlení nad týdnem OA

V minulých dnech byl zveřejněn pátý svazek odborného památkářského periodika Památky západních Čech. Jak se již stalo dobrou a následováníhodnou tradicí, byl zpřístupněn ve dvou formátech. Jednak jako vysloveně apartní sešit, úhledně decentní, jak to v nejlepším slova smyslu odpovídá památkovému tématu, a jednak jako sada souborů PDF, dostupných on-line (takto je dostupný též čtvrtý sešit, a pak také první, jehož papírová verze je již rozebrána). Papírový svazek není v prodejní síti a je poskytován zdarma. Vydavatel přitom zastává názor, že tímto způsobem vstřícně vytváří podmínky k co největšímu rozšíření příspěvků směrem k veřejnosti, která nechť sama sezná, kterou z forem jí více vyhovuje studovat. Cíl veřejnoprávní odborné instituce by to měl být samozřejmě; nutno ovšem říci, že to je v naší památkové péči pojetí ještě spíše průkopnické. Lze doufat, že bude co nejdříve obecně přijato, i když je jasné, že bude třeba se zabývat i složitostmi ekonomickými, autorskoprávními i odborně etickými.

Ve sféře památkové péče (a nejen jí) by ovšem stálo za to, co nejefektivněji dojít k nějaké shodě na sjednocení místa elektronické (verze) publikace, protože již dnes narážíme na různých serverech na rozptýlené jednotlivé články z časopisů Průzkumy památek nebo Zprávy památkové péče aj. Toto drobení je perspektivně pro uživatele nešikovné (a nepochybně bude časem obtěžovat i stále větší část autorů samotných). Ideální by bylo články ukládat (v nevyhnutelných případech aspoň odkazovat) v jediném systému spolu se správou dat o dokumentačních fondech, výzkumných zprávách apod., samozřejmě i s evidencí památek (tedy vč. metadat, rovněž usnadňujících využití). Takže by bylo možné k vyhledané památce disponovat i seznamem odborných článků, jež se jí týkají, prohlédnout si její historické fotky apod. A zase od studovaného článku si ověřit data o dané památce i dalších s ní souvisejících, porovnat s archivovanou obrazovou dokumentací apod.

Věřme, že se něco takového ideálního zdaří.

Článek o kostele v Nezamyslicích (okres Strakonice) od Romana Lavičky (PDF) mě samozřejmě zaujal nejvíce, jelikož jsem se památkou rovněž v nepříliš dávno minulých dobách ve stručnosti zabýval. V souvislostech zpřístupňování informací odborného (vědeckého) rázu stojí za to se zmínit o výrazné dynamizaci odborné komunikace, kterou otevřené internetové zpřístupňování umožňuje. R. Lavička tak jednak (s příkladnou svědomitostí) v textu odkazuje na článek publikovaný o málo dříve na blogu. Jednak jsem já mohl aktuálně doplnit do blogu odkaz na článek a text blogu upřesnit (v textu je to vyznačeno a datováno, jak to žádá blogerská etika). A také reagovat na pozoruhodný ikonografický doklad opevnění kostela v 17. století, reprodukovaný R. Lavičkou.

Snad tyto poznámky lze využít i jako přesvědčivý argument ve prospěch on-line publikování památkových informací z výzkumné a vědecké činnosti. Podobně by bylo velmi potřebné v rámci rozvoje památkářského působení na internetu tyto výstupy co nejvíce koordinovat a propojovat. I když letošní světový týden otevřeného přístupu včera skončil…

2015/10/26 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | , | Napsat komentář

Otázky operativního zpřístupnění výsledků drobné akce OPD (zadní strana Ledebourského paláce)

(OZNÁMENÍ: NA STRÁNCE SE PRACUJE!)

V konfrontacích s úvahami o potřebnosti nejen terénní akce OPD operativně fyzicky zvládat, ale také elaboráty nějak snadno dostupným způsobem a pokud možno operativně zpřístupnit ověřuji čas od času různé verze postupu. Snahou přitom je najít také způsob, který umožní, aby zájemci mohli uveřejnění operativně sledovat, samozřejmě také, aby bylo možné elaborát spolehlivě najít, pokud hledám údaje o dotyčné části zkoumaného objektu, údaje o příslušném typu konstrukce či nějakého výtvarného pojednání (ikonografii apod.). Přitom tak, aby i z těchto hledisek bylo možné aktuální zprávy na internetu zachytit, a to jak „synchronně“ v momentu uveřejnění, tak i následně při jakémkoliv vyhledávání.

Je vcelku jasné, že takto letmo specifikované požadavky nejsou realizovatelné bez přiměřeně dostatečné podpory a účasti ze strany IT, stejně jako je podmínkou součinnost ostatních tvůrců OPD dle metodiky. Přitom je ale jasné, že není od věci se v celém památkovém systému zamyslet nad koordinací informačních zdrojů a jejich prohlubovaným propojením. Zatím jsou výsledky různých velmi záslužných inventarizačních, monitorovacích, operativních, tématických, regionálních aj. akcí rozptýlené, nespojité, s častými multiplicitami, které je přitom ale obvykle kumšt rozpoznat. Bylo by potřebné a všemu i všem by prospělo, kdyby se pokročilo ve smyslu nějaké koordinace.

Ale o to teď přímo nejde, i když je to důležité mít na paměti proto, abychom při vytváření dat stále zkoušeli zpytovat, nakolik budou dále vyhledatelná a využitelná.

Jde přitom o to, aby umístění pokud možno využívalo spolehlivě garantované trvanlivé uložení, dávalo vyhlídky na uchování dat při jejich budoucích migracích apod. Je jasné, že takové nároky by vyžadovaly vypracování precizních metadat. To ale většinou končí u zeměpisných souřadnic a adresy, případně vyznačení v nějaké mapce či plánku, protože celkem nelze říci, že bychom někde měli k dispozici nějaké jednoduše využitelné formuláře, které by při vyplnění základních údajů s vypracováním metadat pomohly. Vidíme také, že každý správce velkých dat postupuje nějak jinak. Jinak pojmenovává rubriky či pole, používá jiný zápis souřadnic, časových údajů apod. Můžeme asi věřit, že se to vše nějak v rámci rozvoje IT pořeší, ale to nám jen málo pomůže při snaze co nejlépe zabezpečit trvalou využitelnost našich dat a jejich operativní dostupnost, jak bylo zmíněno.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V principu test zde nyní diskutovaný směřuje k porovnání pracnosti různých „redakčních“ zpracování elaborátu z drobné akce OPD a ověření různých možností internetové „adjustace“, provázání s dalšími údaji (navazující akce ve stejném místě apod.), jak bude zvoleným postupem ovlivněno následné vyhledání a využití, zda bude reálné docílit vazbu na „centrální“ informační systémy apod.

Snad by bylo možné se také pokusit o srovnání s produkty dalších zpracovatelů, nebo dokonce některé specialisty získat k diskusi či podobným experimentům. Samozřejmě do jisté míry s cílem koordinovaně žádat na „systému“ možnost data zpřístupňovat s jeho pomocí při zohlednění odborných požadavků (které mohou být zcela jiné, než jaké předpokládá autor elaborátu nebo případný stvořitel koncepce informačního systému).

Zde nemohu nepřipomenout, že podobné požadavky byly některými kolegy prozíravě vznášeny v době, kdy se připravovala metodika OPD (2005). Nakonec však bylo upřednostněno uchovávání papírových elaborátů, které samozřejmě má mnohé přednosti. Nicméně poměrně památné tehdy bylo a myšlenkově předbíhá dobu dodnes zřízení „hlásiče“ akcí, implementovaného do IS památkové péče v rámci databáze MonumNet (akce byly oznamovány v momentu žádosti o odborné vyjádření k nějakému investorskému záměru, následně se evidovali zpracovatelé a zpřístupňovaly anotace poznatků a odkazy na elaboráty). Posléze byl podobně provázán i „systém“ monitoringu stavebně technického stavu památek. Nicméně paradoxně vazby ani mezi těmito dvěma databázemi, do jisté míry se obsahově či personálně překrývajícími, vytvořené nejsou. Ale k tomu se ještě vrátím jindy (tím spíše, že se aktuálně dokončují rozsáhlé práce na reorganizace památkového IS), jen jsem chtěl zmínit, že se při této detailní „analýze“ pohybujeme vlastně v neurčitém prostředí, z hlediska informačních systémů nepříliš zajištěnému, organizačně řekněme stále diskutovanému.

Pokud chceme zpřístupnit dokumentaci operativně, střetáváme se s několika potížemi (a svým postupem rovněž nějaké ve větší či menší míře vytváříme pro operativní i budoucí využití, pro archivaci a dohledatelnost ve vazbách s dalšími informacemi).

Není možné zde vše pojmenovat. To by se hodilo probrat v nějaké metodice pro podobné počínání, kterou by ovšem musel také zpracovat někdo informaticky podstatně zdatnější. Pokusím se zmínit ve stručných heslech potíže, které se mi přitom zdají být hlavní.

Proč a jak operativně informace předkládat?

Samozřejmě je třeba počítat s otázkami a výhradami. Sporné z odborného hlediska může být už to, jestli něco uveřejnit dříve, než jsou všechny souvislosti náležitě zhodnocené a „objektivizované“. K tomu snad lze říci, že při vhodném upozornění na předběžnost např. komentářů fotek riziko nějakého omylu lze omezit jen na případy, kdy si toto upozornění někdo nepřečte.

Je třeba si připustit ohledy na zájmy vlastníka zkoumaného objektu, stavební či jiné firmy, zpracovatelů souběžných výzkumů (archeologický, restaurátorský, statický…). Jejich počínání by nemělo být v zásadě kritizováno v souvislosti s předkládanou dokumentací, a to proto, že by to mohlo ohrozit ochotu zpřístupnit partie památky, které je potřebné dokumentovat. Tím ovšem nemá být v potřebném případě zastíráno nějaké riziko pro památku před památkovým garantem apod.

Např. na sociálních sítích občas dochází ke zpřístupnění nějakých poznatků, případně i otázek k odborným kolegům k vysvětlení nějakého detailu. Nejednou tak vidíme ochotu si o poznatcích popovídat a zpracovateli dokumentace pomoci radou, odkazem apod. Je velmi pravděpodobné, že při systematickém postupu by taková komunikace mohla být pravidelnější a efektivnější (jak to známe třeba z Wikipedie a jiných komunitních projektů, kde specialisté pomáhají detailními informacemi).

Uživatelé operativně zpřístupněné dokumentace by měli v plné míře respektovat autorský zákon i nepsané etické zásady a nic z myšlenek či obsahu dokumentace si nepřivlastnit. Poklesky v tomto směru by měly být pranýřovány.

Jak soubor elaborátu s obrazovou dokumentací vytvořit a „adjustovat“?

Většina elaborátů určená k předání zadavateli či do nějakého archivu je vytvářena pomocí textového editoru MS Word, neboť základ takového sdělení má přeci jenom slovní formu – fotografie či plánky jsou většinou přičleněny jako ilustrační či dokumentační příloha. Do textu jsou obvykle bez většího promýšlení vsazeny obrázky i tabulky apod. Výhodou je přitom možnost opatřit je popiskami atd. Vytvoření textu má řadu pravidel, více méně respektovaných, mj. úměrně tomu, jak je pisatelům vštípena čeština či normy pro uvádění citací zdrojů informací a odkazování na ně.

Pisatelé vlastně vytvoří dokument v podobě série stránek A4 s cílem jej pak také v identické grafické úpravě vytisknout na listy papíru a v rukou podepsaném „autentickém“ výtisku předat na příslušná místa.

S rozsáhlou velkoformátovou výkresovou dokumentací to bývá složitější. Ta však přeci jenom vzniká v nějakém čase a také její cíl je jiný, než referovat o aktuálním stavu nějaké památky. Rovněž to vyžaduje mně vzdálené znalosti.

Většina prve uvedených elaborátů vytvořených „Wordem“ bývá převedena do pdf a takto případně zasílána elektronickou poštou či prostřednictvím nějakého úložiště. Tímto způsobem bývá značně komplikováno případné prohledávání elaborátu, a zejména velmi snížena informační hodnota obrázků. Ilustrace pak mohou být předávány prostřednictvím nějakého úložiště či paměťového nosiče. Ale to již prakticky bez výjimky bez popisek, pouze s označením nějakým kódem, velmi často jen tak, jak je vytvořil fotoaparát či grafický SW.

Každý tvůrce dokumentace má různě důkladně promyšlený systém členění a značení snímků ve svém PC. Každý jej však má jiný. Neexistují žádná doporučení ve prospěch standardů (např. vyplývající z nějakého výtahu ze směrnic pro předarchivní přípravu dokumentů).

Jaký formát souboru?

Nejvíce obliby si získaly soubory pdf, nejspíše asi proto, že dávají šanci zabránit změnám dokumentu, takže může existovat shoda ohledně citací (citující míní stejnou stránku dokumentu jako čtenář citace apod.). Prohlížecí programy do jisté míry umožňují i texty prohledávat. Prakticky zcela se však (zatím) vypouští práce s metadaty – tagy, kategoriemi… Těchto „doplňků“ se značně dotýká lhostejnost velké části tvůrců dat, kteří nedocení význam pro následné využívání informací. Typické však je, že nikoliv pominutelná část provozovatelů informačních systémů hrubě podceňuje „hygienu“ metadat, takže obvykle minimálně počítá s vynaložením nějaké kapacity na jejich „čištění“ (pokud si připouští nějaký problém, tak spíše stíhají výčitkami nedůslednou práci dodavatelů dat).

Jednou z vlastností „fixních“ souborů pdf je však nemožnost či velká obtížnost jejich, korektur, doplňků, a praktická nemožnost aktualizací či komentářů. V případě doplňujících informací se lze představit možnost vydání samostatné aktualizované verze dokumentu, což ovšem může vyvolat další problémy (např. v tom smyslu, že původní dokument většinou asi nebude upozorňovat na možnost existence aktualizace).

Protikladem mohou být typické stránky ve formátu html, kde je obvykle aktualizace obsahu snadná. Korektní pak je aktualizace v textu vyznačit. Systémy typu wiki (i některé jiné) pak umožňují zhlédnout všechny verze obsahu stránky (což spolu s časovými údaji umožňuje rekonstruovat podobu dokumentu pro posouzení nějaké starší citace apod. – každá verze má navíc sou adresu). Např. popisná stránka tak může být viditelná vždy v poslední „aktuální“ verzi, ale přitom je možné ověřit vývoj objektu i daného dokumentu díky dostupnosti předchozích verzí. Mělo by být možné vyznačit významné verze, aby čtenář nemusel listovat marginálními opravami překlepů apod.

Určitou nevýhodou html stránky je nestránkovaný text, což je vhodné řešit např. číslováním odstavců, protože potřeba odkazovat na konkrétní místo textu je nepochybná.

Nicméně výhodou editovatelných html stránek je možnost úprav, korektur, doplňků. Pokud to plánujeme, lze čtenáře upozornit např. hláškou PŘÍSPĚVEK BUDE JEŠTĚ OPRAVOVÁN AKTUALIZOVÁN!

Zkoumaný objekt průběžně prodělává další konsolidační (řekněme) zásahy, takže stojíme vždy před rozhodnutím, zda k nově odhaleným úsekům zdiva vypracovat nový elaborát, nebo aktualizovat ten předchozí… Pro vypracování nového elaborátu o etapě poznatků ještě vyčkat, zda dojde k dalším zásahům? Dilema je asi při zpracování OPD obvyklé, ale současně činí zřejmým problém s neexistencí „timeliny“, na kterou bychom pořízené dokumenty ukládali, kde by se případně mohly propojit s těmi, které zpracují další osoby… Bylo by možné avizovat aktualizace elaborátu, odkazovat na různě lokalizované dokumenty. Je možné, že dříve či později takové možnosti nabídne IS kulturního dědictví.

Ilustrační příklad k diskusi či aspoň úvaze

Pokusil jsem se na drobném příkladu akce OPD testovat různé verze zpracování. Protože dokumentovaná akce ještě probíhá, lze to sledovat i jako diskutovatelnou možnost předkládání aktualizací. Jsou vidět i určité rozpaky plynoucí z nedostatku informací o rozhodování o postupu stavebních prací. Do MIS byl vložen elaborát v pdf i fotografie, jelikož v pdf je kvalita fotografií jen informativní. Nicméně mezi elaborátem a fotografiemi není vazba. Tu by asi bylo možné vytvořit užitím vhodného uživatelského tagu, ale nejsem si jistý, je-li taková praxe zavedena.

Další fotky tak jsou přidávány do speciální sbírky zde. Jsou také postupně připojovány do MIS. Doplňován jimi je ve výběru též elaborát html zde, který lze operativněji aktualizovat. To by pak mohlo umožňovat vydat i kýžený pdf dokument, zahrnující postupné a postupně prezentované aktualizace. Případně jej vytvořit z oněch významných aktualizovaných verzí.

Jako speciální testovní prostředek sledování aktualizací je přechodně přístupná i stránka na Facebooku.

Nyní tedy vděčně přijmu připomínky, ale současně se chci ještě textem zabývat a nějak jej zkrátit…

2015/10/13 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat | , , , | komentáře 3

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond