Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Památkový informační „cloud“… Nebo „fog“?

Skvělý informační počin odborných památkářů v Českých Budějovicích (rubrika Restaurování a obnova památek, průzkumy). Škoda, že něco podobného (dosud?) památkáři nezvládáme systematicky „napříč oborem“…

Barokní kazatelna v kapli Nejsvětější Trojice v Kladrubech u Strakonic. Foto NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, Dagmar Geršlová

Barokní kazatelna v kapli Nejsvětější Trojice v Kladrubech u Strakonic. Foto NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, Dagmar Geršlová

Informace o opravách památek, dosažených objevech apod. nepřicházejí ze strany památkářů ve velkém množství. Přesto jsou občas různými formami veřejnosti poskytnuty fundované a relevantní informace včetně přehledné dokumentace. Nicméně se nejedná o nějaký systematický informační „tok“, tříditelný třeba podle míst, typů památek, metod restaurátorských zásahů, jmen tvůrců či restaurátorů apod. Umožnit sledování předkládaných informací v takových souvislostech by totiž stupňovalo užitečnost toho, co případně obětavostí odborných pracovníků vznikne.

V jistém smyslu je problémem i to, že informace nejsou dostupné formou nějakého systematicky sledovatelného informačního zdroje (RSS kanál, dynamicky či staticky vytvářená stránka…). Je to škoda, protože autoři přeci jenom musejí vynaložit na sestavení zprávy nějaký čas, a stálo by snad za to i památkovým institucím nějak dále jejich práci zhodnocovat, nakonec ji i předvést a poskytovat jako fundovaný zdroj informací pro odborníky i pro širokou veřejnost. K tomu může dojít třeba tak, že, když se objeví zpráva o restaurování barokní kazatelny, mohl by se čtenář seznámit s dalšími obdobnými akcemi, prohlédnout si jiné práce restaurátorka/-ra, dostat se k podrobnějším informací o dotyčné památce, o památkách v dané lokalitě apod.

Každopádně nyní můžeme jen ocenit předložené zprávy, reprezentující opravy různých druhů památek a poděkovat za ně i jako za přísliby dalších podobných podnětů k zamyšlení i v novém roce.

2015/01/03 Posted by | dostupnost dat, opravy památek, weby | , , , | Napsat komentář

Zeptali byste se památkáře?

Je zřejmé, že různé mediální kampaně v dnešní době pomáhají zviditelnění čehokoliv. Z důvodů oslovování veřejnosti se jimi musí zabývat i památková péče. Je to významné hned z několika důvodů. Nejen jako „mediální masáž“ veřejnosti, ale na druhém pólu i jako úkol sdělovat lidem poznatky o památkách, více méně získávané na základě poskytování veřejných prostředků.

Jakýmisi festivaly, kde se mohou památkáři ukázat lidem, jsou také různé dny otevřených dveří, kdy mohou lidé přicházet a zvídavě vyhledávat zajímavosti nebo se vyptávat na konkrétní problémy (historické otázky, privátní těžkosti s vlastněnou památkou).

Poměrně zánovní formou jsou ovšem kampaně na internetu. Velký ohlas ve světě si už získala celosvětová akce „Zeptej se kurátora“ (Twitter). V předem vyhlášeném termínu sedí kurátoři muzeí a galerií u počítačů a odpovídají lidem často na velmi speciální otázky, kdy odpovědi jsou většinou zajímavé i pro další obecenstvo.

Zájem rychle vyvolává i kampaň „Zeptej se archiváře“ (AskAnArchivist), protože je jasné, že lidi ve značné míře zajímá genealogie, historie vlastní či jiné lokality apod.

Zdá se skoro nepochybné, že nyní jsou na řadě památkáři. Uvidíme. Výše jmenované akce se vcelku omezují na anglosaský svět. Možná by mohly být inspirací i v našich podmínkách. Samozřejmě by bylo chybou, kdyby takový nápad vyvolával zdržení pro památkáře, stále v nemalé míře vytěžované úřední agendou.

Přesto by to na straně památkářů bylo (další) zřetelné přihlášení k Chartě ICOMOS o interpretaci kulturního dědictví.

2014/11/03 Posted by | participace | , | Napsat komentář

Bosa – další malý polotovar potenciálního hesla v památkovém slovníčku

Pokusil jsem se o další heslo „památkového slovníčku“, „Bosa, bosáž“. Jsem si vědom kusosti, i když jsem se snažil postihnout i verze, které encyklopedie opomíjejí (to se týká zejména bosy jako nedokončeného prvku zamontovaného do stavby); např. kunsthistorik na to nepotřebuje encyklopedii, neb mu stačí pár slov k tématu v přednášce kompetentního profesora (všechno jsou to inteligentní a nadaní lidé). Snažím se ale hledat formy přesného strohého výkladu, toho, jak si informatici představují sdílení dat, uplatnění klíčových slov. Myslím si, že by NPÚ měl zvednout téma oborového slovníku.

Praha, Nové Město, čp. 1700/II, Národní muzeum v Praze

2011/08/29 Posted by | architektura, dostupnost dat, evidence památek, historická architektura | , | Napsat komentář

Výstava Karlův most 2010 – pár dojmů

Veřejnosti je zřejmě stále předkládáno málo informací o našem kulturním dědictví, případně jsou takové informace dosti povrchní, na úrovni turistických „skládaček“. „Nedostatkovým zbožím“ u nás zřejmě jsou informace o průběhu oprav památek a o výsledcích jejich výzkumů, i když samozřejmě nepopírám, že v řadě případů jsou informací přehršle, dokonce i elegantně uspořádaných. Jednou z takových v tomto smyslu hojně obdařených památek je Karlův most. Obecenstvo se samozřejmě ještě více o informace zajímá po té, co byly výrazně mediálně „propírány“ problémy při opravě zábradlí mostu i názorové rozdíly samotných památkářů na to, co je pro památku aktuálně nejlepší.

Výstava Karlův most 2010

Zřejmě tak dojde značného ohlasu i výstava o historii a opravě mostu, připravená na náměstíčku na pražském ostrově Kampa, přes který také Karlův most přechází.

Výstava Karlův most 2010

Mezi památkáři nejspíše bude hodnocena všelijak, přesto má i určitá pozitiva. Obecenstvo se nepochybně zajímá o řadu detailů spojených s konstrukcí i historií mostu (zaslechl jsem hovor matky a klučiny, kterého velmi zaujala udivující skutečnost, že jsou pod mostovkou dutiny; paní matka, zřejmě nějak zasvěcená do stavebních konstrukcí, dokonce jinochovi adresovala vysvětlení o odlehčovacích obloucích, načež se on běžel znovu na fotografii podívat, aby si to poskládal v hlavičce), uvítá i informace o historických proměnách, doplněné vhodně vybranou ikonografií.

Zajímalo mě proto, nakolik je ostrá ona kritika na adresu památkářů, jak se o ní zmiňoval diskusní příspěvek na webu NPÚ, ale nějak jsem ji nepostřehl (byl bych vděčen za případné upřesnění). Nedokázal jsem ovšem všechny panely kompletně přelouskat. Úplně souvislý obraz nepodávají, ale pro dnešní klipovité vnímání je asi pojetí textů a ilustrací docela vhodné. Navíc si zájemci mohou posloužit nákupem publikací ve stánku u výstavky.

Výstava Karlův most 2010

Jestliže tedy mluvím o klipovitosti, není v tom odsudek, protože extrakt postihuje většinu podstatných skutečností, k čemuž jistě přispívá i to, že se autoři památce a jejímu zkoumání věnují již dlouhá léta. Nicméně onu tendenčnost by bylo možné vidět právě v oné „objektivitě“ a snad nestrannosti. Ale to nemohu plně vyhodnotit, ani někomu vpisovat.

Pokud si něco odnáším, je to prohlídka výtečně vytištěných reprodukcí některých historických vyobrazení, a to včetně reliéfu Útěku Fridricha Falckého, byť samozřejmě ve výřezu, který je do značné míry nedostatečně využíván právě proto, že nejsou k dispozici kvalitní fotografie. V archivu autorů však zřejmě leží… (pokud byste věděli, jestli jsou někde volně dostupné, dejte zprávu!; pan fotograf Frouz zřejmě snímky pořídil a ve vhodných chvílích je zpřístupňuje např. zde). Ve velmi dobrém rozlišení si můžeme prohlédnout také výřez z Huberova prospektu Prahy i některá další vyobrazení.

Výstava Karlův most 2010

Výstava Karlův most 2010

Výstava Karlův most 2010

Čili jsem přesvědčen, že oprav památek má památková péče využívat k zasvěcování veřejnosti „do problematiky“. Dokonce by se mělo jednat o samozřejmost, na které by se asi měli památkáři podílet s odborníky z řad dodavatelů. Kromě zřejmě užitečných momentů je tak nasnadě i otázka, nakolik skutečně pořadatelé výstavy sledovali jen cíl objektivně informovat veřejnost. Veřejnosti to může být jedno, protože ta informace využije podle své potřeby. A památkáři nejspíše nemají kde vzít síly na to, aby investovali porovnatelné prostředky do zřejmě nikoliv laciného fundusu i do práce obětavých tvůrců výstavy.

Výstavní stojany jsou opatřeny dokonce vlastním osvětlením.

Výstava Karlův most 2010

Přesto jsou klimatické podmínky pro zvolené technické uspořádání dosti náročné (pod krycí plexiko zatéká voda, což nepochybně trvanlivosti papíru či fólie příliš nepřispěje).

Výstava Karlův most 2010

V ušmudlané vitríně je několik fragmentů kvádrů, patrně pocházejících z mostu, u nichž pár cedulek opakuje sdělení, že nemohly být znovu osazeny do mostní konstrukce, protože jsou značně korodované.

Výstava Karlův most 2010

K celkovému dojmu můžeme rozhodně připočíst i „nevtíravou“ reklamu na a v prostředcích městské hromadné dopravy

Výstava Karlův most 2010 - reklama ve vozu metra

a obsáhlý přehled „partnerů“ výstavy na jednom z panelů a na výstavním webu. Zřejmě se tedy památku i diskuse kolem její opravy podařilo fruktifikovat v mnoha směrech. Snad tedy i památkáři najdou způsob, jak „své“ informace veřejnosti předkládat ve větší míře. Na webu tak mohou činit hned, pokud by jim k tomu ovšem byly poskytnuty „prostředky“.

2010/05/18 Posted by | opravy památek, prezentace, výstava, weby | , , | Napsat komentář

K chartě ICOMOS o interpretaci a prezentaci památek

Již jsem si kdysi kladl otázky nad zvláštní odtažitostí úředního systému od vlastníků památek a od těch, kdo se o památky prostě zajímají. Nemyslím, že by se památkáři k nim záměrně stavěli zády, ale „nastavení“ priorit a kapacit v památkových institucích v zásadě způsobovalo výsledek, platný prakticky dosud. Rovnou přiznávám, že nyní tuším jakési snahy o zlepšení situace, i když poněkud živelné, anebo koordinované z několika center, jejichž vzájemné vztahy mi nejsou jasné. Nicméně věřím, že nepochybná podpora vedení ponese pro zájemce tak jako tak nějaké ovoce.

Občas se sice mluvilo o tom, že je třeba s vlastníky i dalšími skupinami občanů více komunikovat, ale prakticky nikdy nedošlo k vytvoření příslušných kapacit a ekonomickému zajištění. Přesto bylo vykonáno mnohé, nicméně většinou nešlo o cílený a systémový postup institucí, ale o výsledky individuálního nadšení.

Specifickou sférou ve smyslu komunikace s veřejností ovšem je prezentace veřejnosti přístupných kulturních památek, v našich podmínkách vysoce rozvinutá, koordinovaná a kontrolovaná, mnohdy i reagující na odborné poznatky z výzkumů či z průběhu oprav památek. Tyto postupy ovšem nebyly v obecnějších měřítkách analyzovány (nevylučuji, že v kruzích kastelánů jde o sledované téma, které by mohlo být inspirací i pro jiné typy prezentací – např. při různých příležitostech typu Dnů evropského dědictví).

Vždy jsem vyjadřoval názor, že tlumočení poznatků o památkách je jedním z klíčových úkolů památkových institucí, srovnatelně významným s výkonem úřední ochrany. Vím, že to vypadá přehnaně a že to není přijatelné pro odborné pracovníky v situaci, kdy jim příval úřední agendy neumožňuje soustředěnou přípravu pro nějaké veřejné prezentace. Problém je i v určité absenci vnitřní dohody o prioritách, jež pak hodnotí většina zúčastněných buďto zcela samostatně, anebo dle nějak vyvinutého skupinového názoru. Na rozdíl od některých cizích zemí totiž téma veřejné prezentace a komunikace u nás prakticky nikdy nepřišlo „na přetřes“ na nějakých odborných sněmech či konferencích.

Také dnes, kdy se situace postupně rýsuje pro publikační a podobné záměry příznivěji, lze vnímat určitou rozporuplnost přístupů. Např. se ne vždy daří provázat odborné výsledky s tím, co je sdělováno veřejnosti. Je možné, že nově instalování pracovníci pro funkce PR v naší památkové organizaci najdou vhodné přístupy a v koordinovaném postupu skutečně zaujmou veřejnost, i přilákají odborné pracovníky k soustavnější participaci. Uvidíme, kolik se projeví ochoty ke vzájemné spolupráci.

Poukazoval jsem již jinde na to, že většina chart ICOMOS vždy nějakou formou vyjádřila povědomí o potřebě sdílet odborné poznatky srozumitelnými formami směrem k veřejnosti. Přesto se však jednalo o okrajově a příliš obecně působící zmínky v nějakých závěrečných odstavcích a jejich dopad na smýšlení v národních měřítkách prakticky nepřicházel. To zřejmě po letech neušlo pozornosti ICOMOS, který vydal v loňském roce chartu zdůrazňující zásadní významy interpretace a prezentace památkových hodnot a učinil tak z nich jedno ze zásadních zadání pro odbornou památkářskou veřejnost.

Chartu jsem přivítal a očekával jsem její brzký oficiální český překlad (zvláště, když se v NPÚ nedávno podařilo prosadit edici překladů mezinárodních dokumentů). Ale zřejmě marně (mohlo mi něco někde uniknout…). Proto jsem se pokusil svými laickými silami o pracovní překlad, který zde poskytuji k případnému shovívavému posouzení, k připomínkám, které rád přijmu, ale snad také k využití při vypracování odborně relevantního překladu. Nicméně věřím, že i v této podobě a ve srovnání s originálem (pdf) může můj pokus někomu reálně posloužit. Zejména jsem toho názoru, že by charta měla ovlivnit smýšlení kapitánů naší památkové péče při koncipování kapacit i při případných dále opakovaných pokusech o sestavení památkového zákona (k tomu minulému jsem někde rovněž předkládal připomínky poukazující právě na nedostatek „paragrafů“ o veřejných/komunikačních úkolech památkové péče).

Charta je velmi obecným dokumentem (zdá se mi, že značně obecnějším než většina dřívějších chart). Ale to je asi dáno vědomím různosti kulturních prostředí, ve kterých by měla působit. Asi se očekává, že specifické normativy budou vytvářeny např. v jednotlivých zemích a že zkušenosti s nimi budou posléze v mezinárodním měřítku předávány. Náznak potřeby standardů však zaznívá. Čili je charta chápána jako počátek možného rozvoje, mj. v návaznosti na dokumenty o mezinárodním turismu i trvale udržitelném exploatování památek či jejich monitoringu. Interpretační a prezentační proces je považován za nikdy neukončený, průběžně reagující na zkušenosti z dosavadní činnosti, na poznatky z periodických prověrek procesu samotného, ale především na výsledky multidiciplinárních rozborů památkové hodnoty. Měl by být garantován přenos aktuálních poznatků o památkových hodnotách do interpretačního a prezentačního procesu. To v plošném měřítku vůbec není snadný úkol (vezmeme-li v potaz, že aktuální poznatky výzkumů nejsou rutinně promítány ani do právoplatných evidenčních dokumentů kulturních památek), ale snaha o jeho řešení patří k základům autentičnosti památkové péče samotné.

(Poznámka k překladu. Nejsem znalec angličtiny a vypomáhal jsem si slovníky, ale také určitou znalostí naší terminologie. Na druhé straně jsem asi leckde chyboval při hledání správného významu anglických termínů. Místy jsem váhal a ponechal jsem v textu některá synonyma, ač v originálu je používán jednotný termín. To se týká zejména výrazu „interpretace“, kde jsem místy ponechal český „výklad“, i když si nejsem jistý, že bych tím nějak napomohl srozumitelnosti. Podobně jsem trochu váhal na spojením „interpretační infrastruktura“, když byly míněny třeba nástěnky nebo kiosky; v několika případech jsem tak použil výraz „zařízení“, snad obdobného významu.)

(Neoficiální pokus o český překlad:)

ICOMOS – Charta o interpretaci kulturního dědictví
vypracovaná mezinárodním výborem ICOMOS pro interpretaci a prezentaci kulturního dědictví
přijatá na 16. Valném shromáždění ICOMOS, Québec (Canada), 4.10.2008

PREAMBULE

Od svého založení v roce 1965 ICOMOS jako celosvětová organizace odborníků specializovaných na obory výzkumu, dokumentace a ochrany kulturního dědictví soustavně prosazuje konzervační etiku ve všech svých činnostech a napomáhá veřejnému uznání hodnot materiálního dědictví lidstva ve všech jeho formách a v celkové rozmanitosti.

Jak je uvedeno v Benátské chartě (1964): „Je naprosto nezbytné, aby zásady konzervace a restaurování historických staveb byly vytvořeny na mezinárodním základě, přičemž každý stát zajistí péči v rámci své kultury a tradic.“ Následující charty ICOMOS proto zdůrazňovaly význam obecných metodických zásad pro profesionální výkon konzervačních činností, ale také pro ochranu kulturního dědictví ve všech částech světa.

Tyto dosavadní charty ICOMOS zdůrazňovaly veřejnou komunikaci jako základní součást rozsáhlejších konzervačních aktivit (variantně byly užívány pojmy „šíření informací“, „popularizace“, „prezentace“ a „interpretace“). Tím je uznáváno, že v rámci všech kulturních tradic lidstva je každá konzervační aktivita ze své podstaty výsledkem mezilidské komunikace.

Z nezměrného hmotného odkazu minulých společností a civilizací i z nemateriálních hodnot tohoto dědictví jsou vybírány části, které je třeba zachovat, jsou voleny způsoby vhodné péče, jakož i přiměřené způsoby jejich prezentace veřejnosti – všechny tyto procesy jsou způsobem interpretace hodnot památek. Tak jsou názory každé generace na význam, hodnoty a materiální podstatu dědictví minulosti příspěvkem k tomuto dědictví také z hlediska budoucích generací.

Je nezbytné vycházet z jasné logiky, jednotného názvosloví a obecně přijatých oborových zásad interpretace a prezentace. V posledních letech se mnoho kulturních památek stává předmětem zájmu dramaticky narůstajících interpretačních aktivit, prosazují se nové technologie interpretace a nové ekonomické strategie marketingu a managementu (správy) kulturních památek, z čehož vyplývají nové souvislosti a základní otázky, které mají podstatný význam pro zachování i veřejné uznání kulturního dědictví v celosvětovém měřítku:

Jaké jsou a mohou být cíle interpretace a a prezentace kulturních památek?

Jaké principy pomohou určit, které technické prostředky a metody jsou vhodné pro oblast kultury a památek?

Jaké obecné etické a odborné úvahy mohou pomoci utvářet interpretaci a prezentaci památek s využitím široké nabídky způsobů a technik?

Účelem této charty proto je definice základních principů interpretace a prezentace jako podstatné součásti úsilí o zachování kulturního dědictví a jako prostředku ke zvýšení veřejného uznání a pochopení kulturních památek

DEFINICE

Pro účely této charty,

Interpretace (výklad) je celou škálou možných činností směřujících ke zvýšení veřejného pochopení a respektu vůči kulturní památce. Může se jednat o tištěné a elektronické publikace, veřejné přednášky, výstavy na místě nebo v těsném sousedství, mohou být využity probíhající výzkumy, praktické vzdělávací kurzy i samotný interpretační proces.

Prezentace označuje uspořádané sdělení v podobě vysvětlující informace s využitím interpretační infrastruktury a fyzického zpřístupnění kulturní památky. K tomu lze využít různé technické prostředky, jako např. informační panely, výstavní skříně muzejního typu, organizované prohlídky, přednášky, exkurze, multimediální techniku a webové stránky.

Interpretační infrastruktura znamená fyzické součásti, zařízení a prostory památky, nebo takové, jež jsou s ní spojeny, které mohou být využity pro účely interpretace a prezentace, a to včetně těch, které interpretaci napomohou novými technologiemi.

Interprety památky mohou být příslušní zaměstnanci nebo dobrovolníci, kteří se trvale nebo příležitostně věnují veřejnému sdělování informací týkajících se hodnot a významu památky.

Kulturní památkou může být místo, lokalita, přírodní prostředí, osídlená krajina, architektonický komplex, archeologická lokalita nebo stavební struktura, která je uznávána a zpravidla chráněná zákonem pro svůj historický a kulturní význam.

CÍLE

Na základě uznání toho, že interpretace a prezentace jsou součástí souhrnného procesu památkové péče, je v této chartě stanoveno sedm základních principů, na kterých by měla být založena interpretace a prezentace – v jakékoliv formě, která je považována za vhodnou v příslušné situaci.

Princip 1: Zpřístupnění a porozumění

Princip 2: Informační zdroje

Princip 3: Ohled na podmínky a souvislosti

Princip 4: Zachování autenticity

Princip 5: Podmínky trvalé udržitelnosti

Princip 6: Začleňování

Princip 7: Výzkum, vzdělávání a hodnocení

Podle těchto sedmi principů jsou cíle této charty následující:

1. Napomáhat k pochopení a ocenění kulturního dědictví a podporovat veřejné povědomí a angažovanost pro potřeby jeho ochrany a zachování.

2. Tlumočit význam kulturních památek na základě pečlivě dokumentovaného poznání hodnot, dosaženého pomocí vědeckých a akademických metod a studiem živých kulturních tradic.

3. Chránit materiální i ideální hodnoty kulturních památek v jejich přírodních a kulturních podmínkách a kulturních souvislostech.

4. Respektovat autenticitu kulturních památek a při sdělování dokladů jejich kulturních hodnot vyloučit nepřesný nebo nevhodný výklad pod nepříznivým vlivem interpretačních zařízení či pod tlakem návštěvnického provozu.

5. Přispívat k trvalému zachování kulturních památek prostřednictvím posilování veřejného pochopení a participace při zachování a dlouhodobé údržbě; pravidelně revidovat interpretace.

6. Podporovat komplexnost výkladu kulturních památek, která umožní zapojit zainteresované strany a související komunity do tvorby a implementace interpretačních programů.

7. Rozvíjet technické a odborné směrnice pro interpretaci a prezentaci kulturního dědictví, včetně technologií, výzkumu a vzdělávání. Směrnice musejí být přiměřené a přijatelné v jejich sociálních souvislostech.

PRINCIPY

Princip 1:
Zpřístupnění a porozumění

Výklad a prezentační programy mají usnadnit fyzický a duševní přístup veřejnosti ke kulturnímu dědictví.

1. Efektivní interpretace a prezentace by měly posílit osobní zájem, zvýšit veřejný respekt a porozumění a tlumočit význam zachování kulturního dědictví.

2. Interpretace a prezentace by měla podnítit jednotlivce a komunity k vlastnímu přemýšlení o památkách a napomáhat jim k vytváření smysluplných vazeb k památkám. Cílem by mělo být podněcování dalšího zájmu, dalšího vzdělávání, prohlubování vlastních znalostí i zkoumání.

3. Interpretační a prezentační programy by měly respektovat demografická a kulturní specifika veřejnosti. Je třeba vynaložit veškeré potřebné úsilí k tomu, aby komunikace památkových hodnot probíhala s ohledem na různorodost publika.

4. Interpretační infrastruktura má brát ohled na jazykovou rozmanitost návštěvníků i souvisejících komunit.

5. Interpretační a prezentační činnosti by měly rovněž být fyzicky přístupné veřejnosti, a to ve všech jejích proměnách.

6. V případech, kdy je fyzický přístup ke kulturnímu dědictví omezen z důvodů obav o zachování, z ohledů na kulturní zvyklosti, pro aktuální formy využití nebo z bezpečnostních příčin, je třeba interpretaci a prezentaci přenést na jiné místo.

Princip 2:
Informační zdroje

Interpretace a prezentace by měla být založena na poznatcích získaných prostřednictvím uznávaných vědeckých a akademických metod, jakož i na živých kulturních tradicích.

1. Výklad by měl být založen na rozsáhlých ústních i písemných informacích, zachovaných materiálech, tradici a významech dosud připisovaných památce. Shromážděné informační zdroje by měly být dokumentovány, archivovány a zpřístupněny veřejnosti.

2. Výklad by měl být založen na spolehlivém zkoumání, multidisciplinárním studiu památky a jejího prostředí. Ve výkladu je třeba odlišit spolehlivá zjištění od alternativních historických hypotéz, místní tradice a pověstí.

3. U kulturních památek, jejichž hodnota je založena na vyprávěcí tradici nebo vzpomínkách pamětníků, by interpretační programy měly zahrnovat tato ústní svědectví, buďto tlumočená vhodnými technickými prostředky, nebo zajistit aktivní účast členů příslušné komunity jako tlumočníků hodnot.

4. Vizuální rekonstrukce provedené umělci, architekty nebo počítačovými výtvarníky mají být založeny na podrobném a systematickém rozboru prostředí a archeologických, architektonických a historických údajů, včetně vyhodnocení písemných, ústních a ikonografických zdrojů a fotografií. Využité informační zdroje by měly být spolehlivě dokumentovány. Alternativní rekonstrukce vycházející z týchž zdrojů by měly být poskytnuty pro srovnání.

5. Interpretační a prezentační programy a aktivity by rovněž měly být dokumentovány a archivovány pro budoucí ověření či využití.

Princip 3:
Ohled na podmínky a souvislosti

Výklad a prezentace kulturního dědictví mají zohledňovat širší sociální, kulturní, historické a přírodní souvislosti a podmínky.

1. Interpretace by měla využít význam lokality v jejím mnohotvárném historickém, politickém, duchovním a uměleckém kontextu. Je třeba zvažovat všechny aspekty hodnot památky z hlediska kultury, společnosti a širšího prostředí.

2. Veřejnosti předkládané interpretace by měly jasně odlišit jednotlivé vývojové fáze památky a kulturní vlivy, které na ně působily. Všechny vývojové etapy je třeba respektovat.

3. Výklad by měl také vzít v úvahu všechny skupiny, které přispěly k historickému a kulturnímu významu památky.

4. Okolní krajiny, přírodní prostředí a zeměpisné vztahy jsou nedílnou součástí historických a kulturních hodnot památky, a jako takové mají být respektovány při interpretaci.

5. Nehmotné prvky památek, jako jsou kulturní a duchovní tradice, pověsti, hudba, tanec, divadlo, literatura, vizuální umění, místní zvyky či kulinární tradice mají být zvažovány při interpretaci.

6. Mezikulturní význam památek, stejně jako různá hlediska na něm založeného akademického výzkumu, dochované zprávy a živé tradice je třeba vzít v úvahu při formulaci interpretačních programů.

Princip 4:
Zachování autenticity

Interpretace a prezentace kulturních památek musí respektovat základní principy autenticity v duchu Dokumentu z Nara (1994).

1. Autenticita (pravost, hodnověrnost) má základní význam pro lidská společenství a projevuje se zájmem na zachování materiálové podstaty. Uspořádání interpretačního výkladu by mělo respektovat tradiční sociální funkce památky, kulturní zvyklosti a důstojnost obyvatel a příslušných společenství.

2. Interpretace a prezentace by měla přispět k zachování autentičnosti památky, aniž by došlo k nepříznivému ovlivnění kulturních hodnot nebo nevratným poškozením materie.

3. Všechna viditelná interpretační zařízení (např. prodejní stánky, pěší stezky a informační panely) musí být citlivé k charakteru, místu a kulturnímu a přírodnímu významu lokality a mají být snadno odlišitelné.

4. Koncerty, divadelní představení, a další interpretační program musejí být pečlivě plánovány s cílem chránit fyzické prostředí památky a minimalizovat dopady na obyvatele.

Princip 5:
Podmínky trvalé udržitelnosti

Interpretační plán památky musí být citlivý k jejímu přírodnímu a kulturnímu prostředí s tím, že sociální, ekonomická a environmentální udržitelnost je hlavním cílem.

1. Vývoj a implementace interpretačních a prezentačních programů by měly být nedílnou součástí celkového plánování, rozpočtování a správy kulturních památek.

2. Potenciální dopad interpretačních zařízení a počtu návštěvníků na kulturní hodnoty, fyzické vlastnosti, integritu a přírodní prostředí památky musejí být plně zohledněny ve studiích dopadu na památku.

3. Interpretace a prezentace by měla napomáhat širokému rozsahu ochrany, vzdělávacích a kulturních cílů. Úspěch interpretačních programů by neměl být hodnocen pouze na základě počtu návštěvníků nebo příjmů ze vstupného.

4. Interpretace a prezentace by měla být nedílnou součástí procesů péče, zvyšování veřejného povědomí o specifických problémech postihujících památku a vysvětlování činností potřebných pro zachování hmotné integrity a autenticity památky.

5. Jakékoliv technické nebo technologické prvky, které se stanou trvalým interpretačním vybavením památky, mají být navrženy a vyrobeny způsobem, který umožní průběžnou efektivní údržbu.

6. Interpretační programy by se měly snažit zajistit vyrovnaný a udržitelný hospodářský, sociální a

kulturní prospěch pro všechny zúčastněné strany prostřednictvím výchovy, vzdělávání a vytváření pracovních příležitostí.

Princip 6:
Začleňování

Interpretace a prezentace kulturní památky musí být výsledkem smysluplné spolupráce profesionálních památkářů, správců a příslušných společenství a dalších zainteresovaných stran.

1. Multidisciplinární znalosti akademiků, členů komunity, konzervátorů, úředních orgánů, správců památky, „interpretů“, cestovních kanceláří a dalších odborníků má být zahrnuta do formulace interpretačních a prezentačních programů.

2. Tradičních práva, povinnosti a zájmy vlastníků a správců a souvisejících společenství by měla být respektována a uvedena v programech interpretace a prezentace památky.

3. Plány na rozšíření či revizi interpretačních a prezentačních programů by měly být otevřené pro připomínky a zapojení veřejnosti. Jedná se o právo a odpovědnost všech, kdo chtějí vyjádřit své názory.

4. Vzhledem k tomu, že otázka ochrany duševního vlastnictví a tradičních kulturních práv je zvláště důležitá pro interpretační proces a jeho vyjádření v různých komunikační médiích (např. multimediální prezentace na místě památky, digitální média a tištěné materiály), je třeba vlastnická práva a práva k užívání obrázků, textů, a jiných interpretačních materiálů vyjasnit a projednat v procesu plánování.

Princip 7:
Výzkum, vzdělávání a hodnocení

Pokračující výzkum, vzdělávání a hodnocení jsou podstatnou součástí interpretace památky.

1. Interpretace památky nemá být považována za dokončenou po vytvoření konkrétního interpretačního zařízení. Pokračující výzkum a konzultace jsou důležité k prohlubování porozumění a uznání významu památky. Pravidelné revize hodnocení by měly být nedílnou součástí každého interpretačního programu.

2. Interpretační program a zařízení by měly být navrženy tak, aby usnadňovaly průběžné revize a/nebo rozšíření poznatků.

3. Interpretační a prezentační programy a jejich fyzický dopad na památku by měly být neustále sledovány a vyhodnocovány a periodické změny by měly být prováděny na základě vědeckých a akademických analýz a reakcí veřejnosti. Návštěvníci a členové souvisejících společenství, jakož i odborní památkáři by měli být zapojeni do procesu hodnocení.

4. Každý interpretační program by měl být považován za vzdělávací zdroj pro lidi všech věkových kategorií. Jeho uspořádání by mělo brát v úvahu možné použití ve školní výuce, neformálním a celoživotním vzdělávání, komunikaci a informačních médií, speciálních aktivitách, společenských událostech a sezónním zapojení dobrovolníků.

5. Vzdělávání kvalifikovaných odborníků pro specializované oblasti interpretace a prezentace kulturního dědictví, jako je tvorba obsahu, správa, technologie, průvodcovství a výchova, je rozhodující cíl. Odborné konzervační programy měly kromě svých základních cílů zahrnovat náměty pro interpretaci a prezentaci památek.

6. Školicí programy a kurzy na místě památky by měly být připravovány s cílem vyložit zaměstnancům na všech úrovních, správcům a příslušným společenstvím aktuální vývoj a inovace v oblasti interpretace.

7. Mezinárodní spolupráce a sdílení zkušeností mají zásadní význam pro rozvíjení a udržování standardů metod interpretace a technologií. Za tímto účelem by měly být podporovány mezinárodní konference, workshopy a výměna odborných pracovníků, stejně jako národní a regionální setkávání. To poskytne příležitost pro pravidelnou výměnu informací o rozmanitosti interpretačních přístupů a zkušeností v různých regionech a kulturách.

OHLASY

(ed151229) Neil Silberman: Process Not Product: The ICOMOS Ename Charter (2008) and the Practice of Heritage Stewardship. Stručné gosy k cílům charty: https://www.academia.edu/3234478/

2009/12/29 Posted by | památková legislativa, participace, prezentace | , , , | 1 komentář

   

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.