Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Reliéfy na pouti nejen mezi Sv. Jakubem u Kutné Hory a Santiagem de Compostela?

Svatý Jakub (okres Kutná Hora), kostel

Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory. Foto z roku 2012

Před několika lety předložil Pavel Kroupa neobyčejně pečlivou dokumentaci i obsažné hodnocení kamenných reliéfů z jižní stěny lodi kostela sv. Jakuba Většího ve vsi Jakub u Kutné Hory (Pavel KROUPA: Průzkum jižního průčelí lodi kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory, in: Průzkumy památek roč. 4, 1997, č. 1, s. 3-26). Ukázal, že reliéfy byly vypracovány pro jiné místo a zde pak osazeny po nějaké změně rozhodnutí do jisté míry improvizovaně. Připomněl přitom, že v Santiagu jsou kolem jižních portálů příčné lodi katedrály reliéfní desky osazeny vlastně s podobným nedůsledným „schématem“. Nicméně této paralely využil hlavně jako dokladu toho, že i v případu umělecky špičkového díla byla kompozice jaksi „seskládaná“, čímž dosvědčil, že i kostel ve Sv. Jakubu u Kutné Hory přináleží mezi vrcholná díla. O tom není důvodu pochybovat. Ale závěrem hledal bližší stylové souvislosti na více místech Evropy a nakonec navrhoval hledat původ reliéfů v severní Itálii či v Sasku.

Svatý Jakub (KH), kostel (30.3.1990)

Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory. Foto z roku 1990

Různé skladby reliéfů na fasádách románských kostelů známe u nás i na několika dalších místech. Např. drobné reliéfy obvykle v rozměru jednoho kvádru na vstupní fasádě kostela sv. Jakuba Většího v Rovné u Stříbrné Skalice. V případu rustikálních reliéfů z kostela sv. Jiljí v Kostelní zřejmě lze předpokládat nějaké prostředkované souvislosti s pozdně románskou tvorbou v Chebu, provozovanou na vysoké uměleckořemeslné úrovni (mohlo jít i o druhotné umístění). Obecně se ovšem často předpokládá souvislost s reliéfní výzdobou portálové stěny kostela sv. Jakuba v Řezně, jednoho z významných zastavení poutníků do …Compostely… (I když zde je kompoziční i technické provedení jiné. Lze pak mluvit o tom, že na ně navázaly reliéfy na kostelech v Schöngrabern, Vídni /Riesentor/ či Jáku.)

Santiago de Compostela, katedrála, jižní portál

Desky s reliéfy tvoří „skládanku“ kolem sdružených portálů na jižní straně příčné lodi poutního chrámu v Santiagu de Compostela

Darování výtvarných děl s příhodnou ikonografií, a pokud možno i s připomenutím osoby donátora, bylo nejen ve středověku ve vyšších společenských vrstvách celkem běžnou praxí. Dnes by leckdo asi mluvil o sponzorování umění, ale v neposlední řadě se jednalo o usilování věřící duše získat jakési záruky zdaru a slušného zacházení. Někdo tak mohl založit a bohatě obvěnit celý klášter, ale časté bylo darování oltářů spolu s nadací na mešní obřady za spásu duše „sponzora“ či dalších osob. Darovány bývaly i sochy, obrazy, vitraje, části fresek nebo rukopisy ozdobené znaky donátora či drobnými vyobrazeními jeho osoby i rodinných příslušníků apod. Variant bylo značné množství a není možné všechny vypočíst. Nicméně se tato díla „mísila“ s komplexním pojetím výtvarné stránky staveb, budovaných v neposlední řadě i z „fondů“ církevní instituce, vytvářených vlastním hospodařením na dříve darovaných pozemcích apod.

Santiago de Compostela, katedrála, jižní portál

Levá strana ostění jižního portálu příčné lodi v Santiagu de Compostela reliéfními deskami

Tento náznak je míněn jako opora snahy specifikovat zvláštní skupinu darů, která vyplynula z určité praxe vycházející zřejmě právě z Compostely v určitém období. Skutečně totiž kolem obou portálů jižního vstupu příčné lodi tamního chrámu jsou reliéfy rozmístěny nesourodě, jsou z několika různých materiálů, zjevně je provedli různí umělci. Není možné stanovit, zda reliéfy, pocházející z rukou různých umělců, byly do zdiva kolem portálů zasazovány během stavby či s nějakým zpožděním. Jistotu nám vlastně nedává ani to, že vidíme, že desky s reliéfy byly vtisknuty často až do mělkého lůžka vyhloubeného do stojící konstrukce. Nad portály je ovšem i skupinka šesti drobných postaviček, zasazených přímo do kvádrového líce. Nicméně ostatní desky překrývají kvádrový líc (některé asi vůbec nebyly do kvádrů zapuštěny, protože vlastně udávaly nový líc předsazený průčelí kolem záklenků portálů). Bez dalšího studia (na místě, v literatuře, v archivu) ovšem neurčíme, co je „původní“ stav, co výsledek nějaké konzervace či rekonstrukce, případně i korekce (většina desek je přichycena skobami). Nicméně asi můžeme uvažovat o možnosti, že reliéfy byly snad podle nějakého jednotícího záměru a snad i v dohodnutých rozměrech přiváženy z různých míst, s největší pravděpodobností jako reprezentační dary, a to možná i na velké vzdálenosti.

Mosteiro de Carboeiro

Mosteiro de Carboeiro, tympanon západního portálu s lůžky pro vsazení reliéfních desek

Zdá se, že trvale se tato praxe neujala, protože výsledek nejspíše nemusel „esteticky“ vyvolávat největší nadšení (nevím jistě, zda byla před portály skutečně vyklenuta předsíň, jak tomu nasvědčují náběhy pasů na západní stěně věže, či spíše, jaký to mělo dopad na uspořádání portálů a proměny přístupu k jejich výzdobě). Nepochybně se ani nemohl srovnávat s šířícími se portálovými koncepty pozdně románských a raně gotických francouzských katedrál se „sloupy/sochami“ v ústupkových či nálevkovitých ostěních – zde již nebylo pro reliéfní desky místa. Nicméně se občas i zde vyskytnou improvizovaně (během stavby? později?) vložené sochařsky zpracované sloupy, pro jejichž umístění bylo potřebné odsekávat okolní reliéfy z ostění apod. (i když nelze vyloučit, že k takovému technickému „dolaďování“ mohlo docházet při nedostatečné koordinaci spolupracujících řemeslníků hned během stavby).

Přesto se též na jiných místech setkáváme i s dalšími projevy užívání reliéfních „desek“, zřejmě osazovaných až při dokončování stavby, nebo po určitém čase. Svědčí o tom zapuštění reliéfů např. v ploše tympanonů, nebo vetknutí výrazně vystupujících reliéfů do ostění portálu tak, že zřejmě bylo nutné část profilace odsekat. Nemáme v tom úplnou jistotu, ale dost možná se jedná o přežívání zavedeného projevu zbožného zájmu reprezentovat na důležitém místě stavby.

Schöngrabern, kostel

Schöngrabern. Foto 1993. Zde ovšem jednotlivé scény vypovídají o jednotném vytvoření výzdoby podle celkem zřetelného ideového záměru

Nelze říci, jak reliéfy ve Sv. Jakubu u Kutné Hory přesně souvisejí s naznačenou praxí „slepování“ výzdoby portálů (případně i dalších částí staveb) na poutních cestách do Compostely. Nicméně souvislost se zřejmě nedá bez výhrad popřít a je třeba ji v dalším zvažovat. Možná brát v potaz i pro jiná místa (Záboří nad Labem?). S plánovaným či realizovaným transportem mohly souviset i prohlubně na bocích horních částí jakubských desek, nápadné svým poloválcovým tvarem (nějak frézovaným?), interpretované Pavlem Kroupou jako pomocné úchyty pro zvedací lana při osazování desek na stavbu. Pokud si ale představíme, že desky musely absolvovat delší transport na povozu po středověkých středoevropských cestách, můžeme zkusit i odhad, že do děr byly při převozu zaklesnuty nějaké fixační tyče, které by např. mohly bránit pohybu nákladu na ložné ploše povozu.

Je možné, že reliéfy byly původně určené jako dar pro výzdobu nějaké větší stavby na trase do Compostely, možná přímo do cílového místa. Stejně pravděpodobné ovšem může být jejich vytvoření právě pro středočeský kostelík, jenž tak jako tak byl již svým zasvěcením odkazem k svatojakubskému patrociniu chrámu v dalekém Santiagu de Compostela.

Sangüesa, Santa María la Real

Sangüesa, Santa María la Real. Příklad „poskládané“ výzdoby portálu s využitím drobnějších kvádrů s reliéfními skulpturami

Podobný postup se možná v některých případech uplatnil i na slohově pokročilejších a kompozičně členitějších portálech rané gotiky. Také zde můžeme pozorovat určité nesourodosti zejména v uspořádání sochařské výzdoby, jež někdy těžko vysvětlíme jen záměrem kombinovat různé materiály např. dle požadavků na opracovatelnost či proměnami architektonického konceptu během doby výstavby. Rozdíly v materiálu i řemeslném provedení soch či reliéfů by v některých případech mohly vyplývat z dodatečných zásahů (doplňků, změn) i s cílem vyhovět nějakému dárci apod. Nicméně je zřejmé, že je třeba teprve identifikovat některé nesporné případy, protože je zřejmé, že i při souběžné práci kameníka a sochaře docházelo k nesouladům v montáži součástí celkové kompozice a v montáži prvků (je ovšem pravděpodobné, že v rámci restaurátorských či stavebně-historických průzkumů na různých místech Evropy již tyto jevy byly nějak objasněny.) A nejednou nám může chvíli trvat, než si připustíme možnosti i velmi pozdních historizujících úprav staveb apod. (máme stále na paměti diskuse kolem portálu v Záboří nad Labem).

Santiago de Compostela, katedrála, portál kaple Santa Maria la Antigua de la Corticela

Santiago de Compostela, katedrála, portál kaple Santa Maria la Antigua de la Corticela. V levé části záklenku zřejmě dodatečně vsazeni dva králové s párem koní. V tympanonu jsou zasazeny tři reliéfní desky

Musíme také počítat s přesuny inspirací kterýmkoliv směrem, tedy např. snahy kopírovat některá řešení ze Santiaga de Compostela i jiných míst (jak to např. předpokládáme u Božího hrobu, kde konec konců vidíme i dvouosý vstupní portál, který asi byl inspirací i pro Santiago?). Jakož i s historizujícími návraty (jak to též zde či v Záboří někteří znalci navrhují v diskusi, či přímo předpokládají).

Dodatek 20170623-1605: Není mi nyní známé, jak byly na stavbu (tympanon?) upevněny reliéfy z Oldříše, u kterých se ovšem předpokládá značně starší původ.

© Jan SOMMER, 20170622

2017/06/22 Posted by | detaily staveb | | Napsat komentář

Drobnost ke stále otevřeným otázkám evidence a dokumentace fragmentů historických staveb

Poznámka jednak informuje o nálezu dosud zřejmě neznámých zlomků románských záklenků okenních otvorů(?) z kláštera v Milevsku, jednak opět upozorňuje na rizika související s dosud nedostatečnou pozorností věnovanou evidenci takových zlomků, pro niž by byl potřebný komplexní informační systém propojující údaje o lapidáriích (muzea), stojících i reliktních stavbách (památková péče) a o nálezech získaných v rámci monitoringu památek, OPD, či archeologických výzkumů.

Milevsko, románské fragmenty v hospodářském dvoře

Fragmenty starších stavebních článků ve zdivu kolny v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku (v dolní třetině díl neprofilovaného záklenku).

2016/06/18 Posted by | detaily staveb, evidence památek | | Napsat komentář

Pragdetail dvouletý slibuje rozšíření práce s dokumentovanými detaily staveb?

Odborníci i širší veřejnost testují různá „řešení“ pro sdílení informací o památkách a zpracovaných dokumentacích. K průkopníkům mezi odbornými pracovníky památkové péče jistě patří autor webu Pragdetail. Efektivně kombinuje on-line dostupná řešení a kombinací databáze, map a stránek s „galeriemi“ obrázků a vytváří přehledné typologické výběry prvků staveb z Prahy (a postupně přidává další lokace). Nicméně vzniká otázka, proč nepropojit také např. portál, vrata, zábradlí či domovní znamení z jediného domu? Proč po nich pátrat v jednotlivých tématických mapkách či jinými cestičkami.

Možná se blíží řešení i v tomto směru. Mohla by to naznačovat galerie detailů pražského domu čp. 510/I na staroměstském Havelském trhu. Autor se rozhodl sloučit snímky různých „sort“ detailů jediného objektu. Zájemci o přehlídku vědomostí a nálezů z jediné nadprůměrně cenné stavby to nepochybně ocení. Přitom je tím zachována možnost jednotlivé detaily zatřídit i podle příslušného typu. Pokud v takových typologických přehledech bude uveden i odkaz na příslušný objekt a na jeho stránce bude možné se seznámit s dalšími prvky, kterými se honosí, ocitneme se náhle místo jednotlivých izolovaných stránek rovnou v… informačním systému.

cp2016-pragdetail

Pokud by se ovšem autor časem rozhodl sbírku nějak doplňovat, bylo by potřebné snímky nějak chronologicky odlišit (řadit).

To jistě vyvolá i další otázky. Zejména ovšem tu, ke které se opakovaně vracím, proč na tvorbě takových sbírek nespolupracovat s dalšími zájemci o poskytování informací. Samozřejmě v tom není stopa výčitky, spíše je Pragdetailu třeba děkovat za náměty a snad i inspiraci jiným lidem kolem památek, možná i samotnému informačnímu systému památkové péče.

Vzhledem k uvedeným možnostem kombinací, snadnějšímu odkazování apod. je testování a provozování řešení podobných tomu zde citovanému mnohem vhodnější, než dnes tak oblíbené sdílení „dokumentů“ na Facebooku (přitom je ale vhodné užívat FB apod. k avizování aktualizací, to je vcelku bez diskuse.)

Problém ovšem do značné míry spočívá v tom, že neexistuje vlastně žádná platforma pro podobnou mnohostranně užitečnou součinnost, k čemuž by se jistě nejeden zájemce rád přidal. Ale můžete třeba v komentáři upozornit na další podnětné příklady.

2016/04/05 Posted by | detaily staveb, OPD, participace, publikační činnost, weby | , , | Napsat komentář

Voda (a sníh) v interiérech (nejen) románských chrámových věží

Pohled na románské zvonice s řadami sdružených okének krom potěšení z jejich slohové formy vyvolává i otázky technického rázu. Vedle statických výzev v podobě subtilní konstrukce se jedná také o problém s odvodem vody, která se dostává dovnitř při dešti a větru, anebo z tajícího zavátého sněhu.

Proto jsem dávno hledal nějaké odvodňovací stružky. Už před drahnými lety jsem tak mohl vcelku okamžitě vysvětlit, oč se jedná, když se ke mně dostal dotaz po smyslu korýtka procházejícího nad podlahou patra věže kostela ve Svojšíně její severní stěnou směrem ven.

Dobrš (ST), kostel sv. Jana a Pavla 150706-DSC9613

Kostel sv. Jana a Pavla v Dobrši; západní a jižní stěna věže.

S podobnými řešeními jsem se pak setkal i na jiných místech, zejména ve Středomoří; to je asi v neposlední řadě dáno tím, že díky příznivějšímu klimatu se daleko více takových subtilních prvků mohlo zachovat. Ale také zkušenost tam přinášela různá další řešení, vyplývající z užívání plochých střech, anebo střech kladených na ruby a násypy kleneb. Takové pokusy se v historii opakovaly i u nás, ale většinou neměly dlouhého trvání (zastření vnějšího ochozu na kostele v Podlažicích apod.), anebo jsou udržovány za cenu nemalých nákladů (terasa Belvederu v Praze apod.).

Pronikání vody do věží není nejspíše zcela ničivé, protože většina vláhy se nějak v konstrukcích rozptýlí a vyschne. Nicméně nepochybně její přítomnost urychluje stárnutí konstrukcí. Někteří stavitelé si již ve středověku těchto okolností všímali a hledali způsob, jak zatékání zabránit. Je však pravděpodobné, že reálný efekt nebyl velký. Asi proto pak většina odvodňovacích korýtek zanikla a nebyla udržována v provozuschopném stavu.

Zachované příklady tak zatím ani nedokládají, že se jednalo o pravidelný doplněk věží. Záleželo jistě na různých okolnostech, včetně toho, nakolik se o tyto věci staral dozor stavebníka.

Dobrš (ST), kostel sv. Jana a Pavla. Východní stěna věže

Východní stěna věže z interiéru zvonice nad lodí kostelíka. Šipka vyznačuje kanálek procházející zdivem a zakončený z kemene hrubě vytesaným korýtkem, přesahujícím před líc zdiva.

Dochovaných příkladů je tak velmi málo. Zřejmě k nim lze řadit kamenné korýtko (v literatuře už tuším také zmíněné), vsazené do východní zdi věže kostela sv. Jana a Pavla v Dobrši, vyúsťující těsně nad rovinou jižní strany původní románské sedlové střechy lodi. Výškově je žlábek situován těsně pod prahem spodních jednoduchých románských oken věže, kde také na vnitřním líci zdi probíhá mělký ústupek. O ten se ovšem opírají trámy spodního věnce (barokní?) zvonové stolice, takže případné horní ústí kanálku nejspíše není viditelné. Nevidíme také žádné stopy po nějaké „vodotěsné“ podlaze. Je zřejmé, že jak při prudkém dešti, tak při tání navátého sněhu se musela velká část vody vsáknout do konstrukcí. Jak je tomu ostatně i u většiny věží, u kterých žádný kanálek fungovat nevidíme.

Je tedy vhodné vždy konkrétní příklady popsat a obrazově dokumentovat, jelikož jich máme zatím pro srovnávání příliš skrovný výběr, povýtce namátkový. (Asi by bylo dobré k tomu disponovat i nějakým slovníkovým termínem… Ale jakým?!)

Připomeňme si v této souvislosti také kanálky pro odvod vody z rubů kleneb zejména u gotických kostelů dovnitř stavby (cílem asi bylo zejména odvést přívaly vody v nouzovém případu, kdy krytinu narušila vichřice a voda mohla volně zaplnit prohlubně nad klenbou – někde jsem o tom psal mj. v souvislosti s řezenským dómem; případně doplním link; nejvíce příkladů jsem viděl v lokalitách v alpských údolích v Rakousku).

Příklad z Gotlandu (edit. 20170708-1215)

Řadu příkladů odvodňovacích kanálků zvonových pater věží můžeme najít u kostelů na ostrově Gotland. Okna románských i gotických věží jsou poměrně rozměrná, podnebí je větrné, s častými dešti a sněžením. Pod úrovní oken je v řadě případů uvnitř věže zhotovena „plochá střecha“, jejíž vodotěsný povrch nyní tvoří buďto dehtovaná lepenka, nebo oplechování. „Střecha“ je obvykle mírně spádovaná ke střednímu žlábku, který končí vně věže často dlouhým korýtkem; zřejmě nejčastěji je vyústění směrováno na severní stranu. Značná délka „chrliče“ zřejmě bránila častému dopadání vytékajícího proudu vody na fasádu, což opět nepříznivě ovlivňoval vířící vzduch.

Není úplně jasné, jak bylo toto odvodnění vršku věží provedeno původně či při pozdějších úpravách. Možná v některých případech mohla voda dopadat až na nižší úroveň, jak tomu zřejmě bylo v západočeském Svojšíně. V některých případech mohla stékat až na rub klenby přízemí či patra a zde být vyvedena nějakým otvorem vně stavby. Nelze ale vyloučit ani to, že s využitím např. měděného plechu bylo možné již v době výstavby zhotovit odolnou krytinu, ale ani provedení z fošen, s pomocí březové kůry apod. (takové střechy se na severských stavbách úspěšně používají po mnoho staletí). To už jsou ale otázky pro podrobnější průzkumy či pro důkladné studium tamní literatury, nakolik se dosti pravděpodobně podobným detailům již věnovala.

Ala (SV) (Gotland), Kyrka

Horní část věže kostela v Ala (Gotland) s vyústěním odvodu srážkové vody z ploché střechy tvořící podlahu zvonového patra. Zde je korýtko jen krátké a míří nad střechu lodi (tedy zřejmě podobně, jak je to předpokládáno u kostela v Dobrši).

Ala (SV) (Gotland), Kyrka

Plochá střecha, tvořící podlahu zvonového patra věže kostela v Ala (Gotland).

2015/07/07 Posted by | detaily staveb | , | Napsat komentář

   

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.