Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu

© Jan SOMMER, 2010 – 2018

Článek vznikl v roce 2010. Později byl drobně aktualizován, ale nakonec byl několik let odložen v rozpracovanosti, protože z různých osobních důvodů jej nebylo možné dokončit. Nyní je takto předkládán s několika drobnými aktualizacemi, aby získané informace byly zpřístupněny možným zájemcům. Za velmi cenné připomínky k textu děkuji Janu N. Adámkovi v Písku!
Článek byl původně zamýšlen jako materiálie pro časopis Průzkumy památek (kam se jej možná ještě po případné aktualizaci podaří předložit). Nynější publikace touto neoficiální formou může být chápána též jako pokus poskytnout reálný příklad k zatím jakoby nepotřebným diskusím o OA i publikování on-line.

Citace: Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu. In: Česká placka, 4.1.2018. On-line: https://wp.me/pqrNE-NH.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Celkový pohled na areál kostela se zvonicí a farou (vlevo) od východu. 2009.

01. O středověkém původu stavby kostela sv. Michala v Horním Záhoří neměla dosavadní odborná literatura žádných pochyb, neboť presbyterium je zaklenuto dvěma poli vznosné křížové žebrové klenby; vyžlabená klínovitá žebra se protínají ve svornících s rozetami a na stěnách jsou místo častějších konzolek podepřena tzv. ostruhovitým podseknutím. Gotická je také čtvercová sakristie na severním boku presbyteria, a to zřejmě včetně hmotné valené klenby. Vnější vzhled kostela je však zcela určen barokní úpravou, z níž pocházejí rozměrná segmentem zaklenutá okna i střídmé členění fasád lisenovými rámy a výrazně profilovaná korunní římsa. Barokního původu je také západní předsíň kostela. Ostatně v první polovině 18. století byl významně upraven celý sakrální areál; přestavěna byla starší (asi renesanční) zvonice, stojící samostatně před západním průčelím kostela, opatřená elegantní štíhlou jehlancovitou střechou (ve formě příznačné pro řadu kostelů v dolním Pootaví a středním Povltaví), a nově byla postavena náročně vybavená farní budova. K výraznějším změnám kostela ani jeho areálu již naštěstí nedošlo.

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Interiér presbyteria. 1983.

02. I když se názory na přesnou dobu výstavby gotického kostela dosud neshodly, není vcelku pochyb o tom, že zdivo je jednotného původu. To se také potvrdilo při první významnější příležitosti k průzkumu, kterou bylo radikální sejmutí omítek ze spodní části (asi do výšky 150 cm nad terénem) vnějších líců obvodového zdiva celého kostela v roce 2005.1 V souvislosti s tím byl na vnějším obvodu stavby vyhlouben i drenážní kanálek.2 Předmětem průzkumu a dokumentace s cílem rozlišit a zaznamenat informace o historických konstrukcích, výtvarných prvcích a případných dokladech stavebního vývoje se stala spodní část vnějších líců zdiva v plném rozsahu lodi, presbyteria, sakristie a předsíně.3 Zevrubněji byly zkoumány druhotně použité prvky ostění gotického profilovaného portálu a další prokazatelně gotické fragmenty, osazené ve zdivu barokní předsíně a v zazdívce na místě zrušeného portálu v jižní stěně lodi.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Celkový pohled na severní stranu kostela. 2009.

Popis nálezů

Horní Záhoří (PI), kostel - schéma stavebně-historické analýzy

Plánek kostela (podle Soupisu památek) se skicou stavebně-historické analýzy. Červený obrys – zdivo gotické, zelený – barokní. 1 – Místo zrušeného gotického portálu. 2 – Fragmenty ostění zrušeného gotického portálu ve zdivu barokní předsíně. 3 – Fragmenty gotických okenních kružeb ve zdivu barokní předsíně.

03. Na exteriéru kostela byly do výšky cca 150 cm v celém rozsahu otlučeny omítky, nepochybně většinou barokního původu; případně zachované starší relikty omítek byly přitom také odstraněny.

04. Zdivo gotické části kostela je lomové. Převažují v něm velké nepravidelné bloky žuly, zřejmě zcela bez opracování. Prokládány jsou drobnějšími úlomky. Líce jsou proto velmi nerovné, i když celkově je průběh zdiva vcelku pravidelný. Zjevně se počítalo se silnou vrstvou omítky. Ve zdivu je v odhaleném úseku nad terénem patrná jedna vodorovná ložná spára. Nároží jsou armována velkými kvádry z tmavě šedé žuly, pečlivě opracovanými. Na několika místech jsou na kvádrech zachovány bíle natřené pásky o šíři 16-16,5 cm, sledující nároží (hypoteticky lze usuzovat, že k okraji tohoto pásku probíhala omítka; nároží by se tedy odlišovala hladkým bíle natřeným páskem; zatím nelze určit, zda se jednalo o prvotní systém úpravy fasád z doby výstavby).

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Gotické zdivo sakristie od severovýchodu. 2010.

05. Zdivo sakristie je s lodí i presbyteriem provázané. Vazba mezi lodí a presbyteriem na jižní straně zřejmě rovněž existuje, i když je tu zdivo do jisté míry narušeno. Na západním konci jižní stěny je v horní části odhaleného líce úsek cihlové plenty; snad tu bylo v době barokní přestavby zdivo nějak poškozené.

06. Pod východní stěnou presbyteria vystupuje nad terén předzáklad z nepravidelných bloků žuly.

07. Vstup v západní stěně sakristie je dodatečný. Kamenné barokní ostění je obezděno cihlami.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Barokní portál v jižní stěně lodi s kamenným ostěním obezděným cihlami. Vpravo úsek druhotného zdiva s fragmenty opracovaných kamenných prvků. 2010.

08. V jižní stěně lodi je asi ve druhé čtvrtině délky od západu barokní portál. Ostění je obezděné cihlami, které vystupují před líc okolního gotického lomového zdiva, takže zřejmě dosahovaly k povrchu starších omítek, ponechaných při barokizaci na zdivu. Vpravo od portálu je úsek zazdívky ze smíšeného cihlokamenného zdiva, v němž jsou obsaženy i kamenické architektonické fragmenty, zřejmě středověkého původu. Jeden má podobu širokého zkosení a pravoúhlého bloku; mohlo by jít o úsek špalety s okenním ostěním, ale proti tomu hovoří, že nebyla pozorována polodrážka pro zasklení. Druhý prvek má zřejmě okosenou hranu, lemovanou zářezem; tento článek se podobá části profilace fragmentů portálu, vloženým do zdiva předsíně, ale vzhledem k malému úseku profilace to nelze prokázat. Na líci prvku jsou zachovány zbytky několika vápenných nátěrů, většinou bílých (zdá se, že jeden nátěr měl červenou barvu). Gotický portál byl tedy situován východněji, než nynější barokní portál.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Jihozápadní nároží kostela a barokní předsíň.

09. Nejvíce nálezů poskytlo zdivo předsíně. Zdivo je smíšené cihlokamenné, s konstrukčním soklem a rovněž konstrukčními odsazenými oblými nárožími. Vstupní portál v ose západní stěny předsíně je barokní s omítaným cihlovým ostěním.

10. V západní části jižní stěny předsíně převažují cihly, což zřejmě souvisí s vložením schodiště do patra předsíně a na kůr, zasahujícího do síly zdi. Jinak v jižní stěně převažují lomové kameny. Jen u jihozápadního nároží je ve zdivu vložen nápadně dlouhý opracovaný blok tmavě šedé žuly (délka 106 cm, tloušťka 18 cm; na viditelné straně není patrná žádná profilace). Již pod omítku nad osekaným úsekem zdiva zasahuje kvádr z tmavé žuly, pečlivě opracovaný, s vrstvou bílého nátěru. Ve zdivu předsíně bylo druhotně použito několik pečlivě opracovaných kvádrů z tmavě šedé žuly. Jejich rozmístění je nepravidelné, ovšem jejich hrany byly většinou využity k vyzdění hran zdiva, lemujících odsazená zaoblená nároží západní stěny.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Fragment gotické okenní kružby druhotně osazený v jihozápadním nároží barokní předsíně kostela. 2010.

11. V zaoblení jihozápadního nároží je nad soklem odštípaný blok okrové změklé žuly; nelze vyloučit, že do zdiva byl vložen opracovanou stranou. Nad ním nad jednou řadou cihel je vložen fragment okenní kružby. Zřejmě jde o rozměrný díl, jehož formu však lze zatím jen odhadovat. Je vidět zakřivený prut, z něhož zřejmě vybíhal další, rovněž křivkový, a do jihozápadního nároží jižní stěny vystupuje úsek s kružbovým nosem. To nasvědčuje tomu, že zde byla buďto jeptiška nebo vícelistý kruhový či sférický útvar. Profilace je na vnitřní i vnější straně vyžlabená; mezi výžlabky probíhá polodrážka pro vsazení skel (nelze spolehlivě rozlišit, zda je pravoúhlá nebo klínovitá). Na povrchu je několik vrstev nátěrů. Zdá se, že by se mohlo jednat o velký díl kružby, určený nad střední prut, tvořený polovinami obou jeptišek a úsekem vrcholového útvaru (jehož formu zatím nelze s konečnou platností určit).

12. Na jižním konci západní stěny je v soklu velký kvádr růžové změklé žuly. Těsně nad konstrukčním soklem je osazen fragment ostění portálu z růžové žuly. Pod okrajem plochy zbavené omítek je ve smíšeném zdivu ještě jeden tmavě šedý kvádr se zachovaným vápenným nátěrem (zřejmě jen jedním).

Záhoří (PI), kostel sv. Michala

Profilovaný díl ostění gotického portálu druhotně osazený ve zdivu na západní straně barokní předsíně, při jejím jihozápadním nároží. 2010.

13. V severní části západní stěny předsíně je v severozápadním nároží v soklu mezi cihlami jeden kvádr z tmavě šedé žuly. Nad soklem je velký nepravidelný kus šedé žuly. Nad ním je s odstupem vložen soklový díl ostění gotického portálu. Větší část profilace soklu je zatím ukryta v zazdívce. Na líci prvku je zachován vápenný nátěr. Ve výžlabku profilace je zachováno několik vrstev bílých nátěrů. Přibližně uprostřed severního úseku západní stěny předsíně je zhruba ve výšce soklového prvku portálu vložen další díl ostění téhož gotického portálu. Na jeho ložné ploše jsou patrné přibližně paralelní seky plochým břitem kamenického nástroje (dláta nebo plošiny). Na profilu jsou rovněž patrné nátěry.

Horní Záhoří (okres Písek), kostel sv. Michala

Severní část západní stěny předsíně, vlevo se soklovým dílem ostění zrušeného gotického portálu lodi kostela. 2010.

14. V zaoblení severozápadního nároží je těsně pod okrajem osekané plochy líce díl růžové změklé žuly, ale celá viditelná část je osekaná (nelze určit, zda je do zdiva obrácena profilace).

15. V severozápadním nároží severní stěny je v soklu kvádr z tmavě šedé žuly. Jeho nároží je opatřeno bíle natřeným páskem o šíři 10 cm; dále od tohoto místa snad původně již pokračovala omítka.4 Nad soklem předsíně je vložen další díl ostění portálu (opět ložnou plochou do líce zdiva), tentokrát více poškozený (nos hruškovce je odlomen). Nad ním je ve zdivu několik drobných odštěpků růžové změklé žuly; snad by se mohlo jednat o zbytky rozbitého architektonického článku gotického původu. Dále je zdivo severní stěny předsíně celkem pravidelné cihlokamenné. Přibližně uprostřed délky severní stěny předsíně je nad soklem vložen osekaný blok žuly okrové barvy; nelze určit, zda jde o díl architektonického článku (je to celkem pravděpodobné, protože na středověké stavbě se tento typ materiálu jinak zřejmě uplatňoval jen zcela ojediněle).

Poznámky ke stavebnímu vývoji a architektonickému významu

16. Z nově dosažených poznatků je možné vyvodit některá upřesnění dosavadních vědomostí o kostele. Zejména lze téměř s jistotou předpokládat, že díly a fragmenty portálového ostění, použité druhotně ve vnějších lících zdiva barokní západní předsíně, náležely původnímu jižnímu portálu gotické lodi. Určité otázky vyplývají z toho, proč bylo ostění vylámáno ze svého původního místa. Situace v jižní stěně lodi zřejmě svědčí o tom, že barokní portál zřejmě zčásti kolidoval s poněkud východněji posunutou pozicí gotického portálu. Nejspíše proto nebylo možné starší portál pouze zazdít. Přesto však zatím zůstává určitá pochybnost, protože vycházíme pouze z toho, že vpravo od barokního portálu je úsek dodatečného zdiva, v němž jsou druhotně použity relikty gotických kamenických architektonických článků.5 V principu totiž zatím není možné vyloučit ani možnost, že díly gotického ostění portálu použité ve zdivu předsíně pocházejí z portálu, který mohl být osazen také v západní stěně gotické lodi.6 Obvyklejší však bylo, že kostel byl opatřen pouze jediným portálem, nejčastěji na jižní straně lodi.Tyto otázky však zřejmě nebude možné s konečnou platností řešit bez průzkumu zdiva v interiéru, pokud by i tam někdy došlo k sejmutí omítek (např. by tak bylo možné ověřit případnou existenci hrany vnitřní niky portálu na jižní straně lodi). Formální podoba ostění jižního barokního portálu lodi by mohla svědčit o shodné době jeho vzniku jako u západního portálu sakristie, kdežto pouze cihlové ostění západního portálu předsíně, zaklenutého stlačeným obloukem, nejspíše vzniklo v odlišné době. Přesto lze předpokládat, že k vybourání ostění gotického (asi jižního) portálu lodi došlo těsně před výstavbou předsíně, neboť na profilaci dílů portálu, osazených ve zdivu předsíně, se velice dobře zachovaly zbytky vápenného líčení.

17. Profilace ostění portálu se velice dobře zachovala (i když na některých dílech byla při osazování do zdiva předsíně poškozena). Dominantním prvkem profilu je hruškovcový prut, provázený po obou stranách výžlabky. Vnější hrana jednoho výžlabku je zkosená, kdežto hraně druhého z výžlabků je doplněn ještě drobný oblounek, lemovaný jemným zářezem s projmutým bokem. Vzhledem k tomu, že zatím nebyl zjištěn žádný díl záklenku ostění, není možné spolehlivě určit, která strana ostění byla obrácená k příchozímu. Z posouzení rozměrů jednotlivých nelezených prvků se spíše zdá, že na vnější líc zdiva navazovalo prosté okosení, kdežto oblounek se obracel dovnitř portálu. Je to pravděpodobnější i proto, že v této pozici by se portál více rozevíral směrem ven.

18. Soklový díl ostění ukazuje, že profilace nad prahem portálu zabíhala do nakoso poměrně strmě zkosené trojúhelníkovité plochy. Tento útvar bývá častěji konstatován u staveb, které během první poloviny 14. století rozvíjely impulsy tvarosloví poklasické gotiky. Přesto se běžně objevuje až do husitských válek, po nichž se ovšem znovu ujal především u jednodušších ostění (např. u měšťanských domů, na tvrzích, či dokonce u venkovských usedlostí). Ani profil ostění nelze přes poměrnou výraznost a preciznost provedení zcela jednoznačně zařadit na základě srovnávání. Snad by mohl posloužit portál kostela v Krči, který má zjevně archaičtější profilaci (navazující ještě na raně gotická ústupková schémata), která však nad prahem rovněž zabíhá do podobně nakoso sklopené trojúhelníkovité plochy soklu. Ostění v Krči lze přibližně řadit do doby kolem před rokem 13007, možná i na počátek 14. století. Profilace v Záhoří je ovšem zjevně pokročilejší, nepochybně však není zasažena inovacemi pokročilé lucemburské architektury z doby po polovině 14. století. Považuji za pravděpodobné, že portál pochází přibližně z období 1300-1340.

19. Z toho ovšem vyplývá otázka, zda je současný s ostatními gotickými částmi kostela, v první řadě s jeho zdivem. Obvodové zdivo lodi, presbyteria i sakristie je prakticky jednolité. Vnější líce jsou nepravidelné, z hrubě olámaných kamenů, kladených do silné vrstvy malty. Zdivem probíhají výrazné ložné spáry, nepochybně korespondující s úrovněmi pater lešení. Naproti tomu nároží jsou tvořená rozměrnými a velice pečlivě opracovanými žulovými kvádry. Tato stavební technologie má z okolí nejblíže k tomu, co známe z raně gotických staveb královské stavební huti v Písku, působící hlavně za panování Přemysla Otakara II. (od poloviny 13. století a snad ještě po roce 1278). O tomto srovnání nutí uvažovat i neobvykle veliká tloušťka obvodového zdiva, které navíc ani u klenutého presbyteria není opatřeno vnějšími opěrnými pilíři. S tak raným zařazením je ovšem v rozporu i dispozice kostela, nápadná podélným presbyteriem s dvěma poli žebrové křížové klenby. Tato půdorysná skladba sice sama o sobě není zvláště výraznou pomůckou pro srovnávání, avšak jak již bylo konstatováno, právě v jižních Čechách vytvářejí stavby s tímto formováním presbyteria výrazné seskupení, i když se nedá hovořit přímo o jednotné skupině. Naopak, některé slohové prvky nasvědčují, že jinak podobné stavby mohlo budovat více stavebních hutí – ale to je zatím pouhá pracovní hypotéza. Asi nejstarší stavbou s protáhlým presbyteriem tohoto typu byl již někdy kolem roku 1265 stavěný kostel v severně vzdáleném Vysokém Újezdu (okres Benešov). Ještě raně gotické formy má podobné presbyterium kostela ve Starých Prachaticích (možná brzy po roce 1275). Je otázkou, zda ostatní reprezentanti tohoto typu na uvedené stavby navazovali, neboť k jejich výstavbě došlo většinou v zatím poměrně neostře definovaném období snad druhé a třetí čtvrtiny 14. století. Kdysi jsem vyslovil domněnku, že většina těchto staveb vznikala ve sféře vlivu rozsáhlých panovnických domén na Hlubocku a Budějovicku s tím, že vytvořené huti mohly působit i na jiných statcích.8 Pracovně jsem na základě srovnání některých užívaných architektonických článků navrhl možnost, že s touto skupinou staveb souvisela i další, do značné míry specifická pro stejnou oblast, představovaná stavbami s drobnou vížkou mezi lodí a presbyteriem, nesenou zpravidla dvojicí klenebních pasů (např. Ševětín, Bošilec, Dolní Bukovsko, Křtěnov.9 Další typově výraznou jihočeskou skupinou pak byly kostely s koutovými věžemi vsunutými do jednoho ze západních koutů obdélné lodi. Zde je však zatím hledán původ v činnosti huti působící na hradě a v klášteru ve Strakonicích.10

20. Fragment (nebo fragmenty) gotické kružby zřejmě dvoudílného okna, osazené v barokním zdivu na jihozápadním nároží předsíně nasvědčují tomu, že ve zdivu kostela existovalo alespoň jedno poměrně velké okno (nelze vyloučit, že svými rozměry bylo zdůrazněno východní okno presbyteria, jak to známe z některých raně gotických kostelů v okolí – např. z děkanského chrámu v Písku nebo z kostela v Myšenci). Na vnější i vnitřní straně je kružba profilována mělkým vyžlabením, mezi nimiž probíhá polodrážka pro vsazení skel. Takové formy lze pouze obecně zařadit do 14. století.

21. Tvarosloví klenby presbyteria v Záhoří je do značné míry odlišné od většiny zde uváděných i dalších kostelů. Snad jen v Krči se asi v průběhu první čtvrtiny 14. století v presbyteriu objevilo pod výběhy žeber místo konzol ostruhové podsekávání. V Záhoří jsou tyto prvky ovšem výrazně propracovanější, což se zřejmě také zasloužilo o pozdní datování kostela do třetí čtvrtiny 14. století.11

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Klenební konzola na severní straně presbyteria. 1983.

22. Bez dalšího zkoumání nelze určit příčinu rozdílnosti materiálu zdiva a zejména nárožních kvádrů od zjevně měkčí žuly ostění portálu a okenní kružby (zatím neznáme materiál klenebních žeber v presbyteriu). Je možné, že nejde o doklad odlišného stáří, nýbrž o výsledek rozhodnutí kameníků použít pro náročněji tvarované díly snáze opracovatelný materiál (zdroje takových různorodých žul v Píseckých horách byly využívány i v Písku).

23. Listinné historické zprávy nám nejspíše při pokusu o spolehlivější časové zařazení gotické výstavby kostela rovněž neposkytují úplně spolehlivé zprávy. Nicméně je zřejmé, že fara s nevelkým okrskem byla mimořádně obvěněna. Z venkovských far v bechyňském děkanátu odváděla největší desátek (po Českých Budějovicích, Písku a Vodňanech). To nejspíše nějak souviselo s královským patronátem fary i blízkostí královského města Písku a sídla na Zvíkově, jejichž nejvhodnější spojnice také vedla přes Záhoří (je také možné, že již tehdy odtud vedla i variantní cesta přes Újezdec a Hlubokou do Českých Budějovic). První zmínku o kostele lze spojit s rokem 1335. V dalších desetiletích sem Karel IV. dosazoval jako faráře významné osobnosti spojené s činností panovnického dvora či přímo spolupracující s vladařem.12

Horní Záhoří (PI), kl sv. Michala (září 1983)

Svorník v západním klenebním poli presbyteria. 1983.

24. Pracovně řadím zejména dosud známé architektonické články do před polovinou 14. století.13 Zaniklý portál lze podle nalezených dílů také možná ještě před polovinu 14. století, i když pozdější původ nelze vyloučit. Pak by portál nejspíše byl vsazen do zdiva dodatečně. O původu před nebo po polovině 14. století nám nedovolují rozhodnout ani formy nalezeného fragmentu okenní kružby. Nelze ovšem vyloučit starší původ obvodového zdiva.

25. Nápadným znakem dispozice kostela je poměrně značná šířka lodi ve srovnání s presbyteriem. Je prakticky dvojnásobkem šířka presbyteria. To je nejčastější u staveb, které byly založeny jako dvoulodní; tuto verzi ovšem navrhuji pouze zvažovat při případných dalších průzkumech.

26. Rovněž je třeba počítat s tím, že v době stavby barokní předsíně existovala nějaká zatím neznámá část kostela nebo nějaký další objekt v jeho sousedství, neboť jen tak lze vysvětlit existenci druhotně použitých nárožních kvádrů ve zdivu předsíně. Tyto kvádry se svými menšími rozměry liší od většinou mohutných kvádrů v nárožích lodi, presbyteria i sakristie. Také na nich byl zjištěn pozůstatek užšího hladkého lemu, nežli na nárožích kostela, čímž je patrně vyloučena možnost, že by kvádry pocházely např. z horních částí nároží některé části kostela. Čistě hypoteticky lze zvažovat, že by se mohlo jednat o kvádry z hrany vnitřní špalety zrušeného gotického (?) portálu.14

Poznámky

1Tento zásah, který způsobil ztrátu historických omítek, převážně barokních, byl proveden v rozporu se stanoviskem orgánu státní památkové péče. Za podnět k průzkumu a dokumentaci jsem vděčen pan Janu Adámkovi z Prácheňského muzea v Písku.

2Příslušná archeologická pozorování jsou popsána v samostatné stati………..

3Zdivo bylo v plném rozsahu fotografováno, byl pořízen popis a části konstrukcí byly podrobněji proměřeny a zachyceny na měřických snímcích.

4Podobné pásky bílého nátěru jsou i na nárožích lodi a presbyteria, kde jsou však širší.

5Poloha jižního barokního portálu lodi rovněž vyvolává určité otázky, protože nekoresponduje s omítkovým barokním systémem členění stěny lisenami, ani s rytmem okenních os.

6Příkladem kostelů s dvojicí gotických portálů v lodi (zpravidla v západní a jižní stěně) mohou být kostely v Hodušíně (datování zatím kolísá asi v období 1260-1290) nebo v Lašovicích (asi 1260-1280 s tím, že raně gotický západní portál byl pro nynější osazení v neznámé době přepracován a jižní portál pochází asi ze druhé čtvrtiny 14. století).

7Tak to předpokládá Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornis, Praha 2001, s. 202.

8Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Mikuláše v Nedvědicích (o. Tábor), in: Památky a příroda, 12, 1987, č. 5, s. 280-281. Souhrnně Jan SOMMER: Poznámky k jihočeské architektuře doby kolem roku 1300, in: Výběr, roč. 28, 1991, č. 2, s. 101-110. Stavební rozbor umožnil k tomuto typu s velkou pravděpodobností přiřadit i kostel ve Slavkově (okres Český Krumlov) – Jan SOMMER: Poznámky k výkladu stavebního vývoje několika středověkých kostelů v nejjižnějším cípu Čech – 2, in: Zprávy památkové péče, roč. 52, 1992, č. 9, s. 19-21. Srovnáním některých z probíraných staveb se nejnověji zabýval Roman LAVIČKA: Kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele na Starém městě v Českých Budějovicích – stavební vývoj a význam architektury kostela ve středověku, in: Staré Budějovice 1, 2005, s. 20-44.

9Na tento typ staveb dávno upozornil Josef BRANIŠ: Některé zvláštnosti starších chrámových staveb jihočeských, in: Památky archeologické 17, 1897, sl. 210 n. Viz k tomu Jan SOMMER: Gotická zvonice kostela ve Štěpánovicích, in: Památky a příroda, roč. 12, 1987, č. 3. s. 158; Jan SOMMER: Gotická sanktusová věž kostela v Křtěnově, in: Zprávy památkové péče, roč. 56, 1996, č. 1-2, s. 17-22.

10Kde ovšem vazby na královskou huť v Písku a na Zvíkově rovněž byly konstatovány – např. Jiří KUTHAN: Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Academia, Praha 1975, s. 105-108.

11Tak např. D. LÍBAL, cit. v pozn. 7.

12Středověkou historií fary v Záhoří se podrobně zabýval Jan N. ADÁMEK: Die Pfarrkirche in Záhoří bei Písek – ein Benefizium unter der Protektion der Luxemburger, in: Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová et alii, Bolletino dell´Istituto Storico Ceco di Roma. Supplemento 2008, Praga 2009, s. 71-79. [ISBN 978-80-87271-14-8]

13Vzhledem k poloze Záhoří na významných komunikacích lze uvažovat i o možném raně středověkém předchůdci.

14Stručná zmínka o nálezech v článku Jan SOMMER: Na okraj operativního průzkumu a dokumentace historických staveb v NPÚ – několik poznámek a příkladů, in: Průzkumy památek, roč. 13, 2006, s. 135. Stručnou informaci o fragmentech publikoval Jiří FRÖHLICH: Gotické architektonické články ve zdivu kostela sv. Michala v Horním Záhoří, in: Výběr, časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč.50, 2013, č. 1, s. 58-60.

Reklamy

2018/01/05 Posted by | analýza památek, detaily staveb, články | | Napsat komentář

Reliéfy na pouti nejen mezi Sv. Jakubem u Kutné Hory a Santiagem de Compostela?

Svatý Jakub (okres Kutná Hora), kostel

Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory. Foto z roku 2012

Před několika lety předložil Pavel Kroupa neobyčejně pečlivou dokumentaci i obsažné hodnocení kamenných reliéfů z jižní stěny lodi kostela sv. Jakuba Většího ve vsi Jakub u Kutné Hory (Pavel KROUPA: Průzkum jižního průčelí lodi kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory, in: Průzkumy památek roč. 4, 1997, č. 1, s. 3-26). Ukázal, že reliéfy byly vypracovány pro jiné místo a zde pak osazeny po nějaké změně rozhodnutí do jisté míry improvizovaně. Připomněl přitom, že v Santiagu jsou kolem jižních portálů příčné lodi katedrály reliéfní desky osazeny vlastně s podobným nedůsledným „schématem“. Nicméně této paralely využil hlavně jako dokladu toho, že i v případu umělecky špičkového díla byla kompozice jaksi „seskládaná“, čímž dosvědčil, že i kostel ve Sv. Jakubu u Kutné Hory přináleží mezi vrcholná díla. O tom není důvodu pochybovat. Ale závěrem hledal bližší stylové souvislosti na více místech Evropy a nakonec navrhoval hledat původ reliéfů v severní Itálii či v Sasku.

Svatý Jakub (KH), kostel (30.3.1990)

Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory. Foto z roku 1990

Různé skladby reliéfů na fasádách románských kostelů známe u nás i na několika dalších místech. Např. drobné reliéfy obvykle v rozměru jednoho kvádru na vstupní fasádě kostela sv. Jakuba Většího v Rovné u Stříbrné Skalice. V případu rustikálních reliéfů z kostela sv. Jiljí v Kostelní zřejmě lze předpokládat nějaké prostředkované souvislosti s pozdně románskou tvorbou v Chebu, provozovanou na vysoké uměleckořemeslné úrovni (mohlo jít i o druhotné umístění). Obecně se ovšem často předpokládá souvislost s reliéfní výzdobou portálové stěny kostela sv. Jakuba v Řezně, jednoho z významných zastavení poutníků do …Compostely… (I když zde je kompoziční i technické provedení jiné. Lze pak mluvit o tom, že na ně navázaly reliéfy na kostelech v Schöngrabern, Vídni /Riesentor/ či Jáku.)

Santiago de Compostela, katedrála, jižní portál

Desky s reliéfy tvoří „skládanku“ kolem sdružených portálů na jižní straně příčné lodi poutního chrámu v Santiagu de Compostela

Darování výtvarných děl s příhodnou ikonografií, a pokud možno i s připomenutím osoby donátora, bylo nejen ve středověku ve vyšších společenských vrstvách celkem běžnou praxí. Dnes by leckdo asi mluvil o sponzorování umění, ale v neposlední řadě se jednalo o usilování věřící duše získat jakési záruky zdaru a slušného zacházení. Někdo tak mohl založit a bohatě obvěnit celý klášter, ale časté bylo darování oltářů spolu s nadací na mešní obřady za spásu duše „sponzora“ či dalších osob. Darovány bývaly i sochy, obrazy, vitraje, části fresek nebo rukopisy ozdobené znaky donátora či drobnými vyobrazeními jeho osoby i rodinných příslušníků apod. Variant bylo značné množství a není možné všechny vypočíst. Nicméně se tato díla „mísila“ s komplexním pojetím výtvarné stránky staveb, budovaných v neposlední řadě i z „fondů“ církevní instituce, vytvářených vlastním hospodařením na dříve darovaných pozemcích apod.

Santiago de Compostela, katedrála, jižní portál

Levá strana ostění jižního portálu příčné lodi v Santiagu de Compostela reliéfními deskami

Tento náznak je míněn jako opora snahy specifikovat zvláštní skupinu darů, která vyplynula z určité praxe vycházející zřejmě právě z Compostely v určitém období. Skutečně totiž kolem obou portálů jižního vstupu příčné lodi tamního chrámu jsou reliéfy rozmístěny nesourodě, jsou z několika různých materiálů, zjevně je provedli různí umělci. Není možné stanovit, zda reliéfy, pocházející z rukou různých umělců, byly do zdiva kolem portálů zasazovány během stavby či s nějakým zpožděním. Jistotu nám vlastně nedává ani to, že vidíme, že desky s reliéfy byly vtisknuty často až do mělkého lůžka vyhloubeného do stojící konstrukce. Nad portály je ovšem i skupinka šesti drobných postaviček, zasazených přímo do kvádrového líce. Nicméně ostatní desky překrývají kvádrový líc (některé asi vůbec nebyly do kvádrů zapuštěny, protože vlastně udávaly nový líc předsazený průčelí kolem záklenků portálů). Bez dalšího studia (na místě, v literatuře, v archivu) ovšem neurčíme, co je „původní“ stav, co výsledek nějaké konzervace či rekonstrukce, případně i korekce (většina desek je přichycena skobami). Nicméně asi můžeme uvažovat o možnosti, že reliéfy byly snad podle nějakého jednotícího záměru a snad i v dohodnutých rozměrech přiváženy z různých míst, s největší pravděpodobností jako reprezentační dary, a to možná i na velké vzdálenosti.

Mosteiro de Carboeiro

Mosteiro de Carboeiro, tympanon západního portálu s lůžky pro vsazení reliéfních desek

Zdá se, že trvale se tato praxe neujala, protože výsledek nejspíše nemusel „esteticky“ vyvolávat největší nadšení (nevím jistě, zda byla před portály skutečně vyklenuta předsíň, jak tomu nasvědčují náběhy pasů na západní stěně věže, či spíše, jaký to mělo dopad na uspořádání portálů a proměny přístupu k jejich výzdobě). Nepochybně se ani nemohl srovnávat s šířícími se portálovými koncepty pozdně románských a raně gotických francouzských katedrál se „sloupy/sochami“ v ústupkových či nálevkovitých ostěních – zde již nebylo pro reliéfní desky místa. Nicméně se občas i zde vyskytnou improvizovaně (během stavby? později?) vložené sochařsky zpracované sloupy, pro jejichž umístění bylo potřebné odsekávat okolní reliéfy z ostění apod. (i když nelze vyloučit, že k takovému technickému „dolaďování“ mohlo docházet při nedostatečné koordinaci spolupracujících řemeslníků hned během stavby).

Přesto se též na jiných místech setkáváme i s dalšími projevy užívání reliéfních „desek“, zřejmě osazovaných až při dokončování stavby, nebo po určitém čase. Svědčí o tom zapuštění reliéfů např. v ploše tympanonů, nebo vetknutí výrazně vystupujících reliéfů do ostění portálu tak, že zřejmě bylo nutné část profilace odsekat. Nemáme v tom úplnou jistotu, ale dost možná se jedná o přežívání zavedeného projevu zbožného zájmu reprezentovat na důležitém místě stavby.

Schöngrabern, kostel

Schöngrabern. Foto 1993. Zde ovšem jednotlivé scény vypovídají o jednotném vytvoření výzdoby podle celkem zřetelného ideového záměru

Nelze říci, jak reliéfy ve Sv. Jakubu u Kutné Hory přesně souvisejí s naznačenou praxí „slepování“ výzdoby portálů (případně i dalších částí staveb) na poutních cestách do Compostely. Nicméně souvislost se zřejmě nedá bez výhrad popřít a je třeba ji v dalším zvažovat. Možná brát v potaz i pro jiná místa (Záboří nad Labem?). S plánovaným či realizovaným transportem mohly souviset i prohlubně na bocích horních částí jakubských desek, nápadné svým poloválcovým tvarem (nějak frézovaným?), interpretované Pavlem Kroupou jako pomocné úchyty pro zvedací lana při osazování desek na stavbu. Pokud si ale představíme, že desky musely absolvovat delší transport na povozu po středověkých středoevropských cestách, můžeme zkusit i odhad, že do děr byly při převozu zaklesnuty nějaké fixační tyče, které by např. mohly bránit pohybu nákladu na ložné ploše povozu.

Je možné, že reliéfy byly původně určené jako dar pro výzdobu nějaké větší stavby na trase do Compostely, možná přímo do cílového místa. Stejně pravděpodobné ovšem může být jejich vytvoření právě pro středočeský kostelík, jenž tak jako tak byl již svým zasvěcením odkazem k svatojakubskému patrociniu chrámu v dalekém Santiagu de Compostela.

Sangüesa, Santa María la Real

Sangüesa, Santa María la Real. Příklad „poskládané“ výzdoby portálu s využitím drobnějších kvádrů s reliéfními skulpturami

Podobný postup se možná v některých případech uplatnil i na slohově pokročilejších a kompozičně členitějších portálech rané gotiky. Také zde můžeme pozorovat určité nesourodosti zejména v uspořádání sochařské výzdoby, jež někdy těžko vysvětlíme jen záměrem kombinovat různé materiály např. dle požadavků na opracovatelnost či proměnami architektonického konceptu během doby výstavby. Rozdíly v materiálu i řemeslném provedení soch či reliéfů by v některých případech mohly vyplývat z dodatečných zásahů (doplňků, změn) i s cílem vyhovět nějakému dárci apod. Nicméně je zřejmé, že je třeba teprve identifikovat některé nesporné případy, protože je zřejmé, že i při souběžné práci kameníka a sochaře docházelo k nesouladům v montáži součástí celkové kompozice a v montáži prvků (je ovšem pravděpodobné, že v rámci restaurátorských či stavebně-historických průzkumů na různých místech Evropy již tyto jevy byly nějak objasněny.) A nejednou nám může chvíli trvat, než si připustíme možnosti i velmi pozdních historizujících úprav staveb apod. (máme stále na paměti diskuse kolem portálu v Záboří nad Labem).

Santiago de Compostela, katedrála, portál kaple Santa Maria la Antigua de la Corticela

Santiago de Compostela, katedrála, portál kaple Santa Maria la Antigua de la Corticela. V levé části záklenku zřejmě dodatečně vsazeni dva králové s párem koní. V tympanonu jsou zasazeny tři reliéfní desky

Musíme také počítat s přesuny inspirací kterýmkoliv směrem, tedy např. snahy kopírovat některá řešení ze Santiaga de Compostela i jiných míst (jak to např. předpokládáme u Božího hrobu, kde konec konců vidíme i dvouosý vstupní portál, který asi byl inspirací i pro Santiago?). Jakož i s historizujícími návraty (jak to též zde či v Záboří někteří znalci navrhují v diskusi, či přímo předpokládají).

Dodatek 20170623-1605: Není mi nyní známé, jak byly na stavbu (tympanon?) upevněny reliéfy z Oldříše, u kterých se ovšem předpokládá značně starší původ.

© Jan SOMMER, 20170622

2017/06/22 Posted by | detaily staveb | | Napsat komentář

Drobnost ke stále otevřeným otázkám evidence a dokumentace fragmentů historických staveb

Poznámka jednak informuje o nálezu dosud zřejmě neznámých zlomků románských záklenků okenních otvorů(?) z kláštera v Milevsku, jednak opět upozorňuje na rizika související s dosud nedostatečnou pozorností věnovanou evidenci takových zlomků, pro niž by byl potřebný komplexní informační systém propojující údaje o lapidáriích (muzea), stojících i reliktních stavbách (památková péče) a o nálezech získaných v rámci monitoringu památek, OPD, či archeologických výzkumů.

Milevsko, románské fragmenty v hospodářském dvoře

Fragmenty starších stavebních článků ve zdivu kolny v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku (v dolní třetině díl neprofilovaného záklenku).

2016/06/18 Posted by | detaily staveb, evidence památek | | Napsat komentář

Pragdetail dvouletý slibuje rozšíření práce s dokumentovanými detaily staveb?

Odborníci i širší veřejnost testují různá „řešení“ pro sdílení informací o památkách a zpracovaných dokumentacích. K průkopníkům mezi odbornými pracovníky památkové péče jistě patří autor webu Pragdetail. Efektivně kombinuje on-line dostupná řešení a kombinací databáze, map a stránek s „galeriemi“ obrázků a vytváří přehledné typologické výběry prvků staveb z Prahy (a postupně přidává další lokace). Nicméně vzniká otázka, proč nepropojit také např. portál, vrata, zábradlí či domovní znamení z jediného domu? Proč po nich pátrat v jednotlivých tématických mapkách či jinými cestičkami.

Možná se blíží řešení i v tomto směru. Mohla by to naznačovat galerie detailů pražského domu čp. 510/I na staroměstském Havelském trhu. Autor se rozhodl sloučit snímky různých „sort“ detailů jediného objektu. Zájemci o přehlídku vědomostí a nálezů z jediné nadprůměrně cenné stavby to nepochybně ocení. Přitom je tím zachována možnost jednotlivé detaily zatřídit i podle příslušného typu. Pokud v takových typologických přehledech bude uveden i odkaz na příslušný objekt a na jeho stránce bude možné se seznámit s dalšími prvky, kterými se honosí, ocitneme se náhle místo jednotlivých izolovaných stránek rovnou v… informačním systému.

cp2016-pragdetail

Pokud by se ovšem autor časem rozhodl sbírku nějak doplňovat, bylo by potřebné snímky nějak chronologicky odlišit (řadit).

To jistě vyvolá i další otázky. Zejména ovšem tu, ke které se opakovaně vracím, proč na tvorbě takových sbírek nespolupracovat s dalšími zájemci o poskytování informací. Samozřejmě v tom není stopa výčitky, spíše je Pragdetailu třeba děkovat za náměty a snad i inspiraci jiným lidem kolem památek, možná i samotnému informačnímu systému památkové péče.

Vzhledem k uvedeným možnostem kombinací, snadnějšímu odkazování apod. je testování a provozování řešení podobných tomu zde citovanému mnohem vhodnější, než dnes tak oblíbené sdílení „dokumentů“ na Facebooku (přitom je ale vhodné užívat FB apod. k avizování aktualizací, to je vcelku bez diskuse.)

Problém ovšem do značné míry spočívá v tom, že neexistuje vlastně žádná platforma pro podobnou mnohostranně užitečnou součinnost, k čemuž by se jistě nejeden zájemce rád přidal. Ale můžete třeba v komentáři upozornit na další podnětné příklady.

2016/04/05 Posted by | detaily staveb, OPD, participace, publikační činnost, weby | , , | Napsat komentář

Voda (a sníh) v interiérech (nejen) románských chrámových věží

Pohled na románské zvonice s řadami sdružených okének krom potěšení z jejich slohové formy vyvolává i otázky technického rázu. Vedle statických výzev v podobě subtilní konstrukce se jedná také o problém s odvodem vody, která se dostává dovnitř při dešti a větru, anebo z tajícího zavátého sněhu.

Proto jsem dávno hledal nějaké odvodňovací stružky. Už před drahnými lety jsem tak mohl vcelku okamžitě vysvětlit, oč se jedná, když se ke mně dostal dotaz po smyslu korýtka procházejícího nad podlahou patra věže kostela ve Svojšíně její severní stěnou směrem ven.

Dobrš (ST), kostel sv. Jana a Pavla 150706-DSC9613

Kostel sv. Jana a Pavla v Dobrši; západní a jižní stěna věže.

S podobnými řešeními jsem se pak setkal i na jiných místech, zejména ve Středomoří; to je asi v neposlední řadě dáno tím, že díky příznivějšímu klimatu se daleko více takových subtilních prvků mohlo zachovat. Ale také zkušenost tam přinášela různá další řešení, vyplývající z užívání plochých střech, anebo střech kladených na ruby a násypy kleneb. Takové pokusy se v historii opakovaly i u nás, ale většinou neměly dlouhého trvání (zastření vnějšího ochozu na kostele v Podlažicích apod.), anebo jsou udržovány za cenu nemalých nákladů (terasa Belvederu v Praze apod.).

Pronikání vody do věží není nejspíše zcela ničivé, protože většina vláhy se nějak v konstrukcích rozptýlí a vyschne. Nicméně nepochybně její přítomnost urychluje stárnutí konstrukcí. Někteří stavitelé si již ve středověku těchto okolností všímali a hledali způsob, jak zatékání zabránit. Je však pravděpodobné, že reálný efekt nebyl velký. Asi proto pak většina odvodňovacích korýtek zanikla a nebyla udržována v provozuschopném stavu.

Zachované příklady tak zatím ani nedokládají, že se jednalo o pravidelný doplněk věží. Záleželo jistě na různých okolnostech, včetně toho, nakolik se o tyto věci staral dozor stavebníka.

Dobrš (ST), kostel sv. Jana a Pavla. Východní stěna věže

Východní stěna věže z interiéru zvonice nad lodí kostelíka. Šipka vyznačuje kanálek procházející zdivem a zakončený z kemene hrubě vytesaným korýtkem, přesahujícím před líc zdiva.

Dochovaných příkladů je tak velmi málo. Zřejmě k nim lze řadit kamenné korýtko (v literatuře už tuším také zmíněné), vsazené do východní zdi věže kostela sv. Jana a Pavla v Dobrši, vyúsťující těsně nad rovinou jižní strany původní románské sedlové střechy lodi. Výškově je žlábek situován těsně pod prahem spodních jednoduchých románských oken věže, kde také na vnitřním líci zdi probíhá mělký ústupek. O ten se ovšem opírají trámy spodního věnce (barokní?) zvonové stolice, takže případné horní ústí kanálku nejspíše není viditelné. Nevidíme také žádné stopy po nějaké „vodotěsné“ podlaze. Je zřejmé, že jak při prudkém dešti, tak při tání navátého sněhu se musela velká část vody vsáknout do konstrukcí. Jak je tomu ostatně i u většiny věží, u kterých žádný kanálek fungovat nevidíme.

Je tedy vhodné vždy konkrétní příklady popsat a obrazově dokumentovat, jelikož jich máme zatím pro srovnávání příliš skrovný výběr, povýtce namátkový. (Asi by bylo dobré k tomu disponovat i nějakým slovníkovým termínem… Ale jakým?!)

Připomeňme si v této souvislosti také kanálky pro odvod vody z rubů kleneb zejména u gotických kostelů dovnitř stavby (cílem asi bylo zejména odvést přívaly vody v nouzovém případu, kdy krytinu narušila vichřice a voda mohla volně zaplnit prohlubně nad klenbou – někde jsem o tom psal mj. v souvislosti s řezenským dómem; případně doplním link; nejvíce příkladů jsem viděl v lokalitách v alpských údolích v Rakousku).

Příklad z Gotlandu (edit. 20170708-1215)

Řadu příkladů odvodňovacích kanálků zvonových pater věží můžeme najít u kostelů na ostrově Gotland. Okna románských i gotických věží jsou poměrně rozměrná, podnebí je větrné, s častými dešti a sněžením. Pod úrovní oken je v řadě případů uvnitř věže zhotovena „plochá střecha“, jejíž vodotěsný povrch nyní tvoří buďto dehtovaná lepenka, nebo oplechování. „Střecha“ je obvykle mírně spádovaná ke střednímu žlábku, který končí vně věže často dlouhým korýtkem; zřejmě nejčastěji je vyústění směrováno na severní stranu. Značná délka „chrliče“ zřejmě bránila častému dopadání vytékajícího proudu vody na fasádu, což opět nepříznivě ovlivňoval vířící vzduch.

Není úplně jasné, jak bylo toto odvodnění vršku věží provedeno původně či při pozdějších úpravách. Možná v některých případech mohla voda dopadat až na nižší úroveň, jak tomu zřejmě bylo v západočeském Svojšíně. V některých případech mohla stékat až na rub klenby přízemí či patra a zde být vyvedena nějakým otvorem vně stavby. Nelze ale vyloučit ani to, že s využitím např. měděného plechu bylo možné již v době výstavby zhotovit odolnou krytinu, ale ani provedení z fošen, s pomocí březové kůry apod. (takové střechy se na severských stavbách úspěšně používají po mnoho staletí). To už jsou ale otázky pro podrobnější průzkumy či pro důkladné studium tamní literatury, nakolik se dosti pravděpodobně podobným detailům již věnovala.

Ala (SV) (Gotland), Kyrka

Horní část věže kostela v Ala (Gotland) s vyústěním odvodu srážkové vody z ploché střechy tvořící podlahu zvonového patra. Zde je korýtko jen krátké a míří nad střechu lodi (tedy zřejmě podobně, jak je to předpokládáno u kostela v Dobrši).

Ala (SV) (Gotland), Kyrka

Plochá střecha, tvořící podlahu zvonového patra věže kostela v Ala (Gotland).

2015/07/07 Posted by | detaily staveb | , | Napsat komentář

   

Wikimédia France

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Caminando por la historia

Un viaje por la historia

the Wikimedia UK blog!

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Medieval Imago

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Thomas Ash

Adventures in Library and Information Science

Before Chartres

Appunti sull'arte romanica e sul tempo romanico

Medieval Histories

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Ghost Signs

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.