Vzorné poskytování fotek pod volnou licencí, i když…

Zajímavé vstřícné pojetí otevřených licencí v podání Severočeského muzea v Liberci. Na webu píší (na s. http://muzeumlb.cz/?page=fotogalerie):

“ Fotografie byly uvolněny pod licencí Creative commons – Uveďte autora 3.0 Česko (CC BY 3.0 CZ). Pro zajištění publicity akcí Severočeského muzea v Liberci lze bez omezení využívat (publikovat) fotografie z muzejních fotogalerií na webu rajče.net, které obsahují aktuální fotografie pořízené pracovníky muzea. V případě použití těchto fotografií (pokud není uvedeno jinak) prosím uvádějte jako zdroj web „www.muzeumlb.cz“; v případě elektronických médii, pokud je to technicky možné, i s aktivním odkazem na webové stránky muzea.“

V tomto přístupu jsou tedy vzorem mnohým paměťovým institucím. Nicméně to není přesné, když fotografie ve skutečnosti nejsou na citovaném webu. Čili i onen „aktivní odkaz“ by spíše měl směřovat přímo na Rajče (galerii, nebo spíše přímo fotku, která je převzata). A v popisu profilu i galerie na Rajčeti by měly být uvedeny tyto licenční podmínky (anebo odkaz na ně) tak, aby se o nich dozvěděl i ten, kdo najde přímo samotnou galerii. Popsaný způsob sice odpovídá hutné definici licence na webu CC, ale pro toho, kdo by chtěl dohledat zdroj či další informace, je vysloveně matoucí.

Z formulace licence také není jasné, jestli se „volné“ užití týká jen „zajištění publicity akcí“, anebo jestli jsou uvolněny k tomuto „zajištění“ tak, aby k němu docházelo tím, že jich bude užito na jiných místech.

Je docela škoda, že fotky postrádají popis (ale prohlížel jsem je jen namátkou), takže je v zásadě opomíjejí vyhledávače.

Ale i tak je to ukázkově vstřícné a velkorysé řešení, které by se mělo stát inspirací. I když s uvedenými výhradami ne zcela vhodné jako vzor k důslednému kopírování.

Sbírka fotek středověkých evropských památek – zřejmě s bohatým ilustračním doprovodem „vypůjčeným“ bez konzultace s autory

Docela zajímavá sbírka fotek a také linků na další zdroje (některé odkazy míří na zatím nepříliš „profláknuté“ aktuální výzkumné projekty). Fotky jsou však prakticky kompletně kradené, včetně mých. Snad na stránce někdo najde poučení, čili nešť. Vydavatel na konci veledlouhé stránky píše, že pokud by s tím někdo z autorů nebyl spokojen, že mu může napsat a že pak jeho snímky odstraní. To je ale nesmysl, protože vydavatel musí souhlas autora získat, pokud věc není dostupná pod nějakou volnou licencí (většinou CC, ale autor by tam mohl napsat i své licenční podmínky; pokud je licence volná /např. uvedení autora – nekomerční užití – avízovat užití/, má to být podle mezinárodně uznávaných pravidel u snímku oznámeno a má být uveden odkaz na použitou verzi licence). Přitom je to rabování úplně zbytečné, protože vydavatel by jednoduše mohl odkázat na původní umístění snímku, pokud je volně dostupný (ale to neznamená, že je dále kýmkoliv volně šiřitelný). Vydavatel dotyčné stránky však připojuje texty obsahující vesměs pseudonymy na místě původní publikace, čili si autorství nepřisvojuje, a jeho projekt je zřejmě nevýdělečný. Ale to není úplná omluva pro cokoliv. Je to „zajímavý“ příklad toho, jak se dělat zajímavý na cizí úkor.

Mezi použitými snímky jsou i fotky z webstránek hradů a zámků ve správě NPÚ.

Flickr si polepšil na mapách Google

Již před pár měsíci (možná rokem?) došlo k dohodě Flickru a Google, že v mapách Google a v Google Street View budou zobrazovány i fotografie z galerie Flickru. Záměr je to rozumný, protože Google mapy jsou neskonale lepší, než mapy Yahoo! standardně užívané pro lokalizace fotek na Flickru (na konkurenčním boji firem v těchto oborech sice ve finále možná něco získají i uživatelé, ale moc bych tomu nevěřil, protože pro ně by samozřejmě bylo lepší najít fotky i další informace ze zájmové lokality na jednom místě, ale to je téma na jindy).

Dosud však fotek z Flickru bylo na mapách Google málo. Skoro to vypadalo na nějakou diskriminaci, ale zřejmě se jednalo i o nějaké problémy s propojením dat, protože u snímků Flickru se často k náhledu nestáhl velký snímek. Nyní ovšem nastalo výrazné zlepšení! Snímků je mnohem více a dokonce jsou mezi nimi i moje (to není nějaké chlubení, ale říkám to proto, že o svých snímcích mám přeci jenom přehled). Platí to hlavně pro pražské, i když jde samozřejmě o výběr, protože ostatně ani z Panoramia či Picasy nejsou v mapě všechny snímky.

Mapování fotek pro Flickr je snadné, pokud používáte editor, který vloží do EXIF dat souřadnice. Já používám API loc.alize.us, kde se souřadnice klikají do map Google, což je pro přesnost úplně uspokojivé (když tedy vím, kam kliknout).

Hlavní, co z toho myslím plyne, že je na každém, aby si položil otázku, zda má všechny fotky jen „sulcovat“ na svých CD/DVD, co pár let je několik dní „přepalovat“ na nová a dál „sulcovat“… Jak jsem tu již psal a jak pobízí Kongresová knihovna ve svých naučeních pro lid, lepší je aspoň o část sbírky se podělit na nějaké velké webové galerii. Památkářské fotky jsou stále efektivněji dostupné v MIS.

 Pro příklad fotky z galerií MONUDET a Česká placka na Flickru, viditelné v Google Street View a v mapách Google.

„Udal“ jsem několik malostranských snímků – zde Pětikostelní náměstí:

Link Google.

Detail „zadrátovaného“ kostela sv. Mikuláše byl na rozdíl řady detailů říms oken či portálů akceptován:

Např. fotka z Revoluční ulice na Novém Městě v Praze, kterou jsem si pořídil pro představu ohledně jedné z aktuálních památkových kauz:

Krom celků budov jsou včleňovány i detaily různého druhu:

Uspěl i detailní snímek jednoho celkem obyčejného novorenesančního činžáku:

Z venkova zatím stále převažují snímky z Panoramia.

Fotografování státních památek

Tyto otázky jsou značně složité. Nechci je vyřešit, ale ke komentáři či úvaze, samozřejmě nepokrývající všechny souvislosti, jsem se odhodlal na základě dotazu v diskusi na webu NPÚ týkajícího se omezování amatérského fotografování.

Je logické, že fotografování v příbytku, firemních prostorách či jiných pracovištích se nemusí majiteli líbit, resp. má plné právo s ním nesouhlasit, případně zakázat veřejné zpřístupnění snímků. Asi se všichni smíříme s potřebami chránit soukromí anebo nepodporovat průmyslovou špionáž. Souhlasíme i s tím, že některé doklady přítomnosti osob jsou chráněny (i když tady už není logika tak zřetelná, když prostě člověk v danou chvíli na daném místě při fotografování byl; to je „problém“ např. produktu Google Street View, kde jsou předmětem sporu většinou osoby a auta na veřejném prostoru; v běžně dostupných obřích fotogaleriích typu Panoramio najdete miliony stejně „vadných“ fotografií – nakonec i z nich budou „inkriminující“ obličeje či SPZ mazány?). V případě památek jsou některé typy dokumentů podezřelé jako vodítko lupičů. Technicky si lze celkem snadno představit, že nějaká odsouzeníhodná osoba prochází snímky na webu a tipuje podle nich předměty pro objednání loupeže. Proto je asi logické chránit i veřejné sbírky před volným šířením dokumentů. Rovněž se jako oprávněná jeví úvaha, že instituce, která pečuje o historické sbírky a obstarává jejich veřejnou prezentaci, by měla získat určité právo na výnos, pokud si některý návštěvník chce nad rámec běžné prohlídky chce pořídit fotografie. Rovněž se jeví jako logické, aby rozhodovala o případném komerčním využití a jeho podmínkách, protože zde lze docela logicky operovat tím, že výnos z publikování fotografie je založen i na tom, jak je předmět ošetřen a instalován apod. Zde se dostáváme do kontaktu s autorským právem.

Naše autorské právo není příliš průhledné, ale dá se mu vyhovět, pokud se „držíte při zdi“. Bohužel je „zaneseno“ nástroji pro ochranu ekonomických zájmů výkonných umělců. Nicméně lze mít za logické, že pro publikování např. fotografie uměleckého díla je po určitou dobu třeba získat souhlas autora, případně jeho dědice, přičemž limit je stanoven na 70 let od skonu autora (tento nástroj ochrany autora je pozoruhodný skoro nadpozemsky inspirovaným zacházením s náhodnými procesy; zcela náhodné je, zda autor vytvořil dílo 50 let před svou smrtí, anebo týden před ní – čas pro trvání autorské ochrany se prostě sečte s tou sedmdesátkou; ostatně i to jaksi napůl kulaté číslo je divné a svědčí asi o nějakých rozpacích tvůrce zákona). V mezinárodním měřítku je však velký tlak na nějaké revize, protože potřeba otevřené komunikace např. ve vědecké sféře je evidentní, její technické možnosti jsou nyní epochálně rozvinutější než před 20 lety, ale přitom je často omezována bazírováním na předpisech působících skoro středověkým dojmem (i když autorské právo je překvapivě nový vynález, související právě s kulturním „byznysem“).

V Německu jsme před nedávnem sledovali snahu státní nadace pro správu zpřístupněných památek v Berlíně a Braniborsku (Schlösserverwaltung Berlin-Brandenburg) zamezit fotografování v „objektech“. Výsledkem bylo soudní rozhodnutí (upozorňuji, že jde o mou zjednodušenou interpretaci a projednávání snad po odvolání ještě nebylo ukončeno), že veřejné prostředky jsou tu vynakládány právě proto, aby památky byly všemožným způsobem užívány ke kulturním potřebám společnosti, takže zejména správce není povolán k tomu, aby některé typy vyžití zakazoval, případně aby z nich požadoval další výnos nad rámec toho, co získal od poplatníků a na vstupném na svůj provoz a na údržbu památek. Prostě přístup k památkám a jejich užívání v přiměřeném rozsahu k individuálním duševním potřebám lidí je veřejným zájmem. To je ovšem můj postoj, který nemá žádnou rozhodnou platnost. Je totiž současně zřejmé, že je nutné památky chránit (k tomu patří např. to, že se nebudou např. akvarely fotografovat s bleskem, anebo potřeba nevytvářet návody pro lupiče).

Reklama pro provozovatele.

Bude nyní např. NPÚ jako správce „objektů“ požadovat odstranění „nevhodných“ fotografií z veřejných fotogalerií? (Takovými snímky mohou být podle některých přístupů např. snímky z interiérů – také u nás je editoři některých galerií odstraňují; podle některých domněnek tak činí i galerie Panoramio, ale možná se tak děje po nějakém označení snímku jako „nevhodného“) U řady vydavatelů takových webových platforem by patrně pochodil, protože ti se snaží postupovat velmi obezřetně a oprávněné osoby nedráždit (i když hlavním terčem čištění takových galerií jsou tzv. nemravné snímky, což je logické, protože jejich záplava by běžné prohlížení např. rodinných snímků z dovolené prakticky znemožnila), protože spory ohledně ochrany osobnosti či autorských práv by je zdržovaly a mohly být nepříznivé i z hlediska reklamního.

Nicméně je zřejmé, že přítomnost památky na webu má reklamní efekt, zvláště je-li vhodně otagována a rozmístěna (např. se může opakovat na více zvláště navštěvovaných webech). Možná by bylo dokonce na místě amatérským fotografům nebránit a na největší galerie umísťovat snímky z vlastního popudu, optimálně na základě vytvoření vlastní galerie editované pověřenými pracovníky v našem případě NPÚ.

Zpoplatnění možnosti fotografování pro soukromé účely. Domnívám se, že takové poskytnutí možnosti nad rámec běžné prohlídky za úplatu má svou logiku, zvláště, pokud poplatek není horentní. Konkrétní postup je však nepochybně výsledkem širších i specifických souvislostí zákonných či provozně ekonomických.

Se zájmem proto očekávám další vývoj a názory.

Časosběrný snímek archeologické akce

Možná jen drobná zajímavost, která může pobavit, ale možná si také můžeme uvědomit, kolik všelijakých nápadů ani neuhlídáme. Ale možná i naše jsou zajímavé. Napišme o nich někam, kde budou k dohledání…

Archaeology timelapse 1 from Tanel Saimre on Vimeo.