Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu

© Jan SOMMER, 2010 – 2018

Článek vznikl v roce 2010. Později byl drobně aktualizován, ale nakonec byl několik let odložen v rozpracovanosti, protože z různých osobních důvodů jej nebylo možné dokončit. Nyní je takto předkládán s několika drobnými aktualizacemi, aby získané informace byly zpřístupněny možným zájemcům. Za velmi cenné připomínky k textu děkuji Janu N. Adámkovi v Písku!
Článek byl původně zamýšlen jako materiálie pro časopis Průzkumy památek (kam se jej možná ještě po případné aktualizaci podaří předložit). Nynější publikace touto neoficiální formou může být chápána též jako pokus poskytnout reálný příklad k zatím jakoby nepotřebným diskusím o OA i publikování on-line.

Citace: Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela v Horním Záhoří – nález fragmentů ostění gotického portálu. In: Česká placka, 4.1.2018. On-line: https://wp.me/pqrNE-NH.

Celkový pohled na areál kostela se zvonicí a farou (vlevo) od východu. 2009.

01. O středověkém původu stavby kostela sv. Michala v Horním Záhoří neměla dosavadní odborná literatura žádných pochyb, neboť presbyterium je zaklenuto dvěma poli vznosné křížové žebrové klenby; vyžlabená klínovitá žebra se protínají ve svornících s rozetami a na stěnách jsou místo častějších konzolek podepřena tzv. ostruhovitým podseknutím. Gotická je také čtvercová sakristie na severním boku presbyteria, a to zřejmě včetně hmotné valené klenby. Vnější vzhled kostela je však zcela určen barokní úpravou, z níž pocházejí rozměrná segmentem zaklenutá okna i střídmé členění fasád lisenovými rámy a výrazně profilovaná korunní římsa. Barokního původu je také západní předsíň kostela. Ostatně v první polovině 18. století byl významně upraven celý sakrální areál; přestavěna byla starší (asi renesanční) zvonice, stojící samostatně před západním průčelím kostela, opatřená elegantní štíhlou jehlancovitou střechou (ve formě příznačné pro řadu kostelů v dolním Pootaví a středním Povltaví), a nově byla postavena náročně vybavená farní budova. K výraznějším změnám kostela ani jeho areálu již naštěstí nedošlo.

Interiér presbyteria. 1983.

02. I když se názory na přesnou dobu výstavby gotického kostela dosud neshodly, není vcelku pochyb o tom, že zdivo je jednotného původu. To se také potvrdilo při první významnější příležitosti k průzkumu, kterou bylo radikální sejmutí omítek ze spodní části (asi do výšky 150 cm nad terénem) vnějších líců obvodového zdiva celého kostela v roce 2005.¹ V souvislosti s tím byl na vnějším obvodu stavby vyhlouben i drenážní kanálek.² Předmětem průzkumu a dokumentace s cílem rozlišit a zaznamenat informace o historických konstrukcích, výtvarných prvcích a případných dokladech stavebního vývoje se stala spodní část vnějších líců zdiva v plném rozsahu lodi, presbyteria, sakristie a předsíně.³ Zevrubněji byly zkoumány druhotně použité prvky ostění gotického profilovaného portálu a další prokazatelně gotické fragmenty, osazené ve zdivu barokní předsíně a v zazdívce na místě zrušeného portálu v jižní stěně lodi.

Celkový pohled na severní stranu kostela. 2009.

Popis nálezů

Plánek kostela (podle Soupisu památek) se skicou stavebně-historické analýzy. Červený obrys – zdivo gotické, zelený – barokní. 1 – Místo zrušeného gotického portálu. 2 – Fragmenty ostění zrušeného gotického portálu ve zdivu barokní předsíně. 3 – Fragmenty gotických okenních kružeb ve zdivu barokní předsíně.

03. Na exteriéru kostela byly do výšky cca 150 cm v celém rozsahu otlučeny omítky, nepochybně většinou barokního původu; případně zachované starší relikty omítek byly přitom také odstraněny.

04. Zdivo gotické části kostela je lomové. Převažují v něm velké nepravidelné bloky žuly, zřejmě zcela bez opracování. Prokládány jsou drobnějšími úlomky. Líce jsou proto velmi nerovné, i když celkově je průběh zdiva vcelku pravidelný. Zjevně se počítalo se silnou vrstvou omítky. Ve zdivu je v odhaleném úseku nad terénem patrná jedna vodorovná ložná spára. Nároží jsou armována velkými kvádry z tmavě šedé žuly, pečlivě opracovanými. Na několika místech jsou na kvádrech zachovány bíle natřené pásky o šíři 16-16,5 cm, sledující nároží (hypoteticky lze usuzovat, že k okraji tohoto pásku probíhala omítka; nároží by se tedy odlišovala hladkým bíle natřeným páskem; zatím nelze určit, zda se jednalo o prvotní systém úpravy fasád z doby výstavby).

Gotické zdivo sakristie od severovýchodu. 2010.

05. Zdivo sakristie je s lodí i presbyteriem provázané. Vazba mezi lodí a presbyteriem na jižní straně zřejmě rovněž existuje, i když je tu zdivo do jisté míry narušeno. Na západním konci jižní stěny je v horní části odhaleného líce úsek cihlové plenty; snad tu bylo v době barokní přestavby zdivo nějak poškozené.

06. Pod východní stěnou presbyteria vystupuje nad terén předzáklad z nepravidelných bloků žuly.

07. Vstup v západní stěně sakristie je dodatečný. Kamenné barokní ostění je obezděno cihlami.

Barokní portál v jižní stěně lodi s kamenným ostěním obezděným cihlami. Vpravo úsek druhotného zdiva s fragmenty opracovaných kamenných prvků. 2010.

08. V jižní stěně lodi je asi ve druhé čtvrtině délky od západu barokní portál. Ostění je obezděné cihlami, které vystupují před líc okolního gotického lomového zdiva, takže zřejmě dosahovaly k povrchu starších omítek, ponechaných při barokizaci na zdivu. Vpravo od portálu je úsek zazdívky ze smíšeného cihlokamenného zdiva, v němž jsou obsaženy i kamenické architektonické fragmenty, zřejmě středověkého původu. Jeden má podobu širokého zkosení a pravoúhlého bloku; mohlo by jít o úsek špalety s okenním ostěním, ale proti tomu hovoří, že nebyla pozorována polodrážka pro zasklení. Druhý prvek má zřejmě okosenou hranu, lemovanou zářezem; tento článek se podobá části profilace fragmentů portálu, vloženým do zdiva předsíně, ale vzhledem k malému úseku profilace to nelze prokázat. Na líci prvku jsou zachovány zbytky několika vápenných nátěrů, většinou bílých (zdá se, že jeden nátěr měl červenou barvu). Gotický portál byl tedy situován východněji, než nynější barokní portál.

Jihozápadní nároží kostela a barokní předsíň.

09. Nejvíce nálezů poskytlo zdivo předsíně. Zdivo je smíšené cihlokamenné, s konstrukčním soklem a rovněž konstrukčními odsazenými oblými nárožími. Vstupní portál v ose západní stěny předsíně je barokní s omítaným cihlovým ostěním.

10. V západní části jižní stěny předsíně převažují cihly, což zřejmě souvisí s vložením schodiště do patra předsíně a na kůr, zasahujícího do síly zdi. Jinak v jižní stěně převažují lomové kameny. Jen u jihozápadního nároží je ve zdivu vložen nápadně dlouhý opracovaný blok tmavě šedé žuly (délka 106 cm, tloušťka 18 cm; na viditelné straně není patrná žádná profilace). Již pod omítku nad osekaným úsekem zdiva zasahuje kvádr z tmavé žuly, pečlivě opracovaný, s vrstvou bílého nátěru. Ve zdivu předsíně bylo druhotně použito několik pečlivě opracovaných kvádrů z tmavě šedé žuly. Jejich rozmístění je nepravidelné, ovšem jejich hrany byly většinou využity k vyzdění hran zdiva, lemujících odsazená zaoblená nároží západní stěny.

Fragment gotické okenní kružby druhotně osazený v jihozápadním nároží barokní předsíně kostela. 2010.

11. V zaoblení jihozápadního nároží je nad soklem odštípaný blok okrové změklé žuly; nelze vyloučit, že do zdiva byl vložen opracovanou stranou. Nad ním nad jednou řadou cihel je vložen fragment okenní kružby. Zřejmě jde o rozměrný díl, jehož formu však lze zatím jen odhadovat. Je vidět zakřivený prut, z něhož zřejmě vybíhal další, rovněž křivkový, a do jihozápadního nároží jižní stěny vystupuje úsek s kružbovým nosem. To nasvědčuje tomu, že zde byla buďto jeptiška nebo vícelistý kruhový či sférický útvar. Profilace je na vnitřní i vnější straně vyžlabená; mezi výžlabky probíhá polodrážka pro vsazení skel (nelze spolehlivě rozlišit, zda je pravoúhlá nebo klínovitá). Na povrchu je několik vrstev nátěrů. Zdá se, že by se mohlo jednat o velký díl kružby, určený nad střední prut, tvořený polovinami obou jeptišek a úsekem vrcholového útvaru (jehož formu zatím nelze s konečnou platností určit).

12. Na jižním konci západní stěny je v soklu velký kvádr růžové změklé žuly. Těsně nad konstrukčním soklem je osazen fragment ostění portálu z růžové žuly. Pod okrajem plochy zbavené omítek je ve smíšeném zdivu ještě jeden tmavě šedý kvádr se zachovaným vápenným nátěrem (zřejmě jen jedním).

Profilovaný díl ostění gotického portálu druhotně osazený ve zdivu na západní straně barokní předsíně, při jejím jihozápadním nároží. 2010.

13. V severní části západní stěny předsíně je v severozápadním nároží v soklu mezi cihlami jeden kvádr z tmavě šedé žuly. Nad soklem je velký nepravidelný kus šedé žuly. Nad ním je s odstupem vložen soklový díl ostění gotického portálu. Větší část profilace soklu je zatím ukryta v zazdívce. Na líci prvku je zachován vápenný nátěr. Ve výžlabku profilace je zachováno několik vrstev bílých nátěrů. Přibližně uprostřed severního úseku západní stěny předsíně je zhruba ve výšce soklového prvku portálu vložen další díl ostění téhož gotického portálu. Na jeho ložné ploše jsou patrné přibližně paralelní seky plochým břitem kamenického nástroje (dláta nebo plošiny). Na profilu jsou rovněž patrné nátěry.

Severní část západní stěny předsíně, vlevo se soklovým dílem ostění zrušeného gotického portálu lodi kostela. 2010.

14. V zaoblení severozápadního nároží je těsně pod okrajem osekané plochy líce díl růžové změklé žuly, ale celá viditelná část je osekaná (nelze určit, zda je do zdiva obrácena profilace).

15. V severozápadním nároží severní stěny je v soklu kvádr z tmavě šedé žuly. Jeho nároží je opatřeno bíle natřeným páskem o šíři 10 cm; dále od tohoto místa snad původně již pokračovala omítka.⁴ Nad soklem předsíně je vložen další díl ostění portálu (opět ložnou plochou do líce zdiva), tentokrát více poškozený (nos hruškovce je odlomen). Nad ním je ve zdivu několik drobných odštěpků růžové změklé žuly; snad by se mohlo jednat o zbytky rozbitého architektonického článku gotického původu. Dále je zdivo severní stěny předsíně celkem pravidelné cihlokamenné. Přibližně uprostřed délky severní stěny předsíně je nad soklem vložen osekaný blok žuly okrové barvy; nelze určit, zda jde o díl architektonického článku (je to celkem pravděpodobné, protože na středověké stavbě se tento typ materiálu jinak zřejmě uplatňoval jen zcela ojediněle).

Poznámky ke stavebnímu vývoji a architektonickému významu

16. Z nově dosažených poznatků je možné vyvodit některá upřesnění dosavadních vědomostí o kostele. Zejména lze téměř s jistotou předpokládat, že díly a fragmenty portálového ostění, použité druhotně ve vnějších lících zdiva barokní západní předsíně, náležely původnímu jižnímu portálu gotické lodi. Určité otázky vyplývají z toho, proč bylo ostění vylámáno ze svého původního místa. Situace v jižní stěně lodi zřejmě svědčí o tom, že barokní portál zřejmě zčásti kolidoval s poněkud východněji posunutou pozicí gotického portálu. Nejspíše proto nebylo možné starší portál pouze zazdít. Přesto však zatím zůstává určitá pochybnost, protože vycházíme pouze z toho, že vpravo od barokního portálu je úsek dodatečného zdiva, v němž jsou druhotně použity relikty gotických kamenických architektonických článků.⁵ V principu totiž zatím není možné vyloučit ani možnost, že díly gotického ostění portálu použité ve zdivu předsíně pocházejí z portálu, který mohl být osazen také v západní stěně gotické lodi.⁶ Obvyklejší však bylo, že kostel byl opatřen pouze jediným portálem, nejčastěji na jižní straně lodi.Tyto otázky však zřejmě nebude možné s konečnou platností řešit bez průzkumu zdiva v interiéru, pokud by i tam někdy došlo k sejmutí omítek (např. by tak bylo možné ověřit případnou existenci hrany vnitřní niky portálu na jižní straně lodi). Formální podoba ostění jižního barokního portálu lodi by mohla svědčit o shodné době jeho vzniku jako u západního portálu sakristie, kdežto pouze cihlové ostění západního portálu předsíně, zaklenutého stlačeným obloukem, nejspíše vzniklo v odlišné době. Přesto lze předpokládat, že k vybourání ostění gotického (asi jižního) portálu lodi došlo těsně před výstavbou předsíně, neboť na profilaci dílů portálu, osazených ve zdivu předsíně, se velice dobře zachovaly zbytky vápenného líčení.

17. Profilace ostění portálu se velice dobře zachovala (i když na některých dílech byla při osazování do zdiva předsíně poškozena). Dominantním prvkem profilu je hruškovcový prut, provázený po obou stranách výžlabky. Vnější hrana jednoho výžlabku je zkosená, kdežto hraně druhého z výžlabků je doplněn ještě drobný oblounek, lemovaný jemným zářezem s projmutým bokem. Vzhledem k tomu, že zatím nebyl zjištěn žádný díl záklenku ostění, není možné spolehlivě určit, která strana ostění byla obrácená k příchozímu. Z posouzení rozměrů jednotlivých nelezených prvků se spíše zdá, že na vnější líc zdiva navazovalo prosté okosení, kdežto oblounek se obracel dovnitř portálu. Je to pravděpodobnější i proto, že v této pozici by se portál více rozevíral směrem ven.

18. Soklový díl ostění ukazuje, že profilace nad prahem portálu zabíhala do nakoso poměrně strmě zkosené trojúhelníkovité plochy. Tento útvar bývá častěji konstatován u staveb, které během první poloviny 14. století rozvíjely impulsy tvarosloví poklasické gotiky. Přesto se běžně objevuje až do husitských válek, po nichž se ovšem znovu ujal především u jednodušších ostění (např. u měšťanských domů, na tvrzích, či dokonce u venkovských usedlostí). Ani profil ostění nelze přes poměrnou výraznost a preciznost provedení zcela jednoznačně zařadit na základě srovnávání. Snad by mohl posloužit portál kostela v Krči, který má zjevně archaičtější profilaci (navazující ještě na raně gotická ústupková schémata), která však nad prahem rovněž zabíhá do podobně nakoso sklopené trojúhelníkovité plochy soklu. Ostění v Krči lze přibližně řadit do doby kolem před rokem 1300⁷, možná i na počátek 14. století. Profilace v Záhoří je ovšem zjevně pokročilejší, nepochybně však není zasažena inovacemi pokročilé lucemburské architektury z doby po polovině 14. století. Považuji za pravděpodobné, že portál pochází přibližně z období 1300-1340.

19. Z toho ovšem vyplývá otázka, zda je současný s ostatními gotickými částmi kostela, v první řadě s jeho zdivem. Obvodové zdivo lodi, presbyteria i sakristie je prakticky jednolité. Vnější líce jsou nepravidelné, z hrubě olámaných kamenů, kladených do silné vrstvy malty. Zdivem probíhají výrazné ložné spáry, nepochybně korespondující s úrovněmi pater lešení. Naproti tomu nároží jsou tvořená rozměrnými a velice pečlivě opracovanými žulovými kvádry. Tato stavební technologie má z okolí nejblíže k tomu, co známe z raně gotických staveb královské stavební huti v Písku, působící hlavně za panování Přemysla Otakara II. (od poloviny 13. století a snad ještě po roce 1278). O tomto srovnání nutí uvažovat i neobvykle veliká tloušťka obvodového zdiva, které navíc ani u klenutého presbyteria není opatřeno vnějšími opěrnými pilíři. S tak raným zařazením je ovšem v rozporu i dispozice kostela, nápadná podélným presbyteriem s dvěma poli žebrové křížové klenby. Tato půdorysná skladba sice sama o sobě není zvláště výraznou pomůckou pro srovnávání, avšak jak již bylo konstatováno, právě v jižních Čechách vytvářejí stavby s tímto formováním presbyteria výrazné seskupení, i když se nedá hovořit přímo o jednotné skupině. Naopak, některé slohové prvky nasvědčují, že jinak podobné stavby mohlo budovat více stavebních hutí – ale to je zatím pouhá pracovní hypotéza. Asi nejstarší stavbou s protáhlým presbyteriem tohoto typu byl již někdy kolem roku 1265 stavěný kostel v severně vzdáleném Vysokém Újezdu (okres Benešov). Ještě raně gotické formy má podobné presbyterium kostela ve Starých Prachaticích (možná brzy po roce 1275). Je otázkou, zda ostatní reprezentanti tohoto typu na uvedené stavby navazovali, neboť k jejich výstavbě došlo většinou v zatím poměrně neostře definovaném období snad druhé a třetí čtvrtiny 14. století. Kdysi jsem vyslovil domněnku, že většina těchto staveb vznikala ve sféře vlivu rozsáhlých panovnických domén na Hlubocku a Budějovicku s tím, že vytvořené huti mohly působit i na jiných statcích.⁸ Pracovně jsem na základě srovnání některých užívaných architektonických článků navrhl možnost, že s touto skupinou staveb souvisela i další, do značné míry specifická pro stejnou oblast, představovaná stavbami s drobnou vížkou mezi lodí a presbyteriem, nesenou zpravidla dvojicí klenebních pasů (např. Ševětín, Bošilec, Dolní Bukovsko, Křtěnov.⁹ Další typově výraznou jihočeskou skupinou pak byly kostely s koutovými věžemi vsunutými do jednoho ze západních koutů obdélné lodi. Zde je však zatím hledán původ v činnosti huti působící na hradě a v klášteru ve Strakonicích.¹⁰

20. Fragment (nebo fragmenty) gotické kružby zřejmě dvoudílného okna, osazené v barokním zdivu na jihozápadním nároží předsíně nasvědčují tomu, že ve zdivu kostela existovalo alespoň jedno poměrně velké okno (nelze vyloučit, že svými rozměry bylo zdůrazněno východní okno presbyteria, jak to známe z některých raně gotických kostelů v okolí – např. z děkanského chrámu v Písku nebo z kostela v Myšenci). Na vnější i vnitřní straně je kružba profilována mělkým vyžlabením, mezi nimiž probíhá polodrážka pro vsazení skel. Takové formy lze pouze obecně zařadit do 14. století.

21. Tvarosloví klenby presbyteria v Záhoří je do značné míry odlišné od většiny zde uváděných i dalších kostelů. Snad jen v Krči se asi v průběhu první čtvrtiny 14. století v presbyteriu objevilo pod výběhy žeber místo konzol ostruhové podsekávání. V Záhoří jsou tyto prvky ovšem výrazně propracovanější, což se zřejmě také zasloužilo o pozdní datování kostela do třetí čtvrtiny 14. století.¹¹

Klenební konzola na severní straně presbyteria. 1983.

22. Bez dalšího zkoumání nelze určit příčinu rozdílnosti materiálu zdiva a zejména nárožních kvádrů od zjevně měkčí žuly ostění portálu a okenní kružby (zatím neznáme materiál klenebních žeber v presbyteriu). Je možné, že nejde o doklad odlišného stáří, nýbrž o výsledek rozhodnutí kameníků použít pro náročněji tvarované díly snáze opracovatelný materiál (zdroje takových různorodých žul v Píseckých horách byly využívány i v Písku).

23. Listinné historické zprávy nám nejspíše při pokusu o spolehlivější časové zařazení gotické výstavby kostela rovněž neposkytují úplně spolehlivé zprávy. Nicméně je zřejmé, že fara s nevelkým okrskem byla mimořádně obvěněna. Z venkovských far v bechyňském děkanátu odváděla největší desátek (po Českých Budějovicích, Písku a Vodňanech). To nejspíše nějak souviselo s královským patronátem fary i blízkostí královského města Písku a sídla na Zvíkově, jejichž nejvhodnější spojnice také vedla přes Záhoří (je také možné, že již tehdy odtud vedla i variantní cesta přes Újezdec a Hlubokou do Českých Budějovic). První zmínku o kostele lze spojit s rokem 1335. V dalších desetiletích sem Karel IV. dosazoval jako faráře významné osobnosti spojené s činností panovnického dvora či přímo spolupracující s vladařem.¹²

Svorník v západním klenebním poli presbyteria. 1983.

24. Pracovně řadím zejména dosud známé architektonické články do před polovinou 14. století.¹³ Zaniklý portál lze podle nalezených dílů také možná ještě před polovinu 14. století, i když pozdější původ nelze vyloučit. Pak by portál nejspíše byl vsazen do zdiva dodatečně. O původu před nebo po polovině 14. století nám nedovolují rozhodnout ani formy nalezeného fragmentu okenní kružby. Nelze ovšem vyloučit starší původ obvodového zdiva.

25. Nápadným znakem dispozice kostela je poměrně značná šířka lodi ve srovnání s presbyteriem. Je prakticky dvojnásobkem šířka presbyteria. To je nejčastější u staveb, které byly založeny jako dvoulodní; tuto verzi ovšem navrhuji pouze zvažovat při případných dalších průzkumech.

26. Rovněž je třeba počítat s tím, že v době stavby barokní předsíně existovala nějaká zatím neznámá část kostela nebo nějaký další objekt v jeho sousedství, neboť jen tak lze vysvětlit existenci druhotně použitých nárožních kvádrů ve zdivu předsíně. Tyto kvádry se svými menšími rozměry liší od většinou mohutných kvádrů v nárožích lodi, presbyteria i sakristie. Také na nich byl zjištěn pozůstatek užšího hladkého lemu, nežli na nárožích kostela, čímž je patrně vyloučena možnost, že by kvádry pocházely např. z horních částí nároží některé části kostela. Čistě hypoteticky lze zvažovat, že by se mohlo jednat o kvádry z hrany vnitřní špalety zrušeného gotického (?) portálu.¹⁴

Poznámky

1Tento zásah, který způsobil ztrátu historických omítek, převážně barokních, byl proveden v rozporu se stanoviskem orgánu státní památkové péče. Za podnět k průzkumu a dokumentaci jsem vděčen pan Janu Adámkovi z Prácheňského muzea v Písku.

2Příslušná archeologická pozorování jsou popsána v samostatné stati………..

3Zdivo bylo v plném rozsahu fotografováno, byl pořízen popis a části konstrukcí byly podrobněji proměřeny a zachyceny na měřických snímcích.

4Podobné pásky bílého nátěru jsou i na nárožích lodi a presbyteria, kde jsou však širší.

5Poloha jižního barokního portálu lodi rovněž vyvolává určité otázky, protože nekoresponduje s omítkovým barokním systémem členění stěny lisenami, ani s rytmem okenních os.

6Příkladem kostelů s dvojicí gotických portálů v lodi (zpravidla v západní a jižní stěně) mohou být kostely v Hodušíně (datování zatím kolísá asi v období 1260-1290) nebo v Lašovicích (asi 1260-1280 s tím, že raně gotický západní portál byl pro nynější osazení v neznámé době přepracován a jižní portál pochází asi ze druhé čtvrtiny 14. století).

7Tak to předpokládá Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornis, Praha 2001, s. 202.

8Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Mikuláše v Nedvědicích (o. Tábor), in: Památky a příroda, 12, 1987, č. 5, s. 280-281. Souhrnně Jan SOMMER: Poznámky k jihočeské architektuře doby kolem roku 1300, in: Výběr, roč. 28, 1991, č. 2, s. 101-110. Stavební rozbor umožnil k tomuto typu s velkou pravděpodobností přiřadit i kostel ve Slavkově (okres Český Krumlov) – Jan SOMMER: Poznámky k výkladu stavebního vývoje několika středověkých kostelů v nejjižnějším cípu Čech – 2, in: Zprávy památkové péče, roč. 52, 1992, č. 9, s. 19-21. Srovnáním některých z probíraných staveb se nejnověji zabýval Roman LAVIČKA: Kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele na Starém městě v Českých Budějovicích – stavební vývoj a význam architektury kostela ve středověku, in: Staré Budějovice 1, 2005, s. 20-44.

9Na tento typ staveb dávno upozornil Josef BRANIŠ: Některé zvláštnosti starších chrámových staveb jihočeských, in: Památky archeologické 17, 1897, sl. 210 n. Viz k tomu Jan SOMMER: Gotická zvonice kostela ve Štěpánovicích, in: Památky a příroda, roč. 12, 1987, č. 3. s. 158; Jan SOMMER: Gotická sanktusová věž kostela v Křtěnově, in: Zprávy památkové péče, roč. 56, 1996, č. 1-2, s. 17-22.

10Kde ovšem vazby na královskou huť v Písku a na Zvíkově rovněž byly konstatovány – např. Jiří KUTHAN: Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Academia, Praha 1975, s. 105-108.

11Tak např. D. LÍBAL, cit. v pozn. 7.

12Středověkou historií fary v Záhoří se podrobně zabýval Jan N. ADÁMEK: Die Pfarrkirche in Záhoří bei Písek – ein Benefizium unter der Protektion der Luxemburger, in: Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová et alii, Bolletino dell´Istituto Storico Ceco di Roma. Supplemento 2008, Praga 2009, s. 71-79. [ISBN 978-80-87271-14-8]

13Vzhledem k poloze Záhoří na významných komunikacích lze uvažovat i o možném raně středověkém předchůdci.

14Stručná zmínka o nálezech v článku Jan SOMMER: Na okraj operativního průzkumu a dokumentace historických staveb v NPÚ – několik poznámek a příkladů, in: Průzkumy památek, roč. 13, 2006, s. 135. Stručnou informaci o fragmentech publikoval Jiří FRÖHLICH: Gotické architektonické články ve zdivu kostela sv. Michala v Horním Záhoří, in: Výběr, časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč.50, 2013, č. 1, s. 58-60.