Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Slovník památkové péče raději postupně, než – vůbec ne…

V mnoha situacích, v souvislosti s mnoha tématy, s jednotlivými výzkumnými záměry, ale i z potřeby jednotlivců v oboru, vznikají záměry vytvořit více či méně specializovaný slovník (výkladový, tezaurus, terminologický… – i v tom se projevují různé potřeby či inspirace). Občas vznikne i záměr slovníku celooborového („od „Blažíčka“ nemáme nic aktuálního, ačkoliv by to bylo tolik potřebné…“).

Výsledek byl zatím více méně vždy stejný. Chybí totiž nějaký přesvědčivý výrok autority, že obor takový slovník potřebuje. Proto (ale jistě nejen proto) nikdy nevznikne tak rozsáhlá shoda kompetentních odborníků, a ani spolupráce, do které by se zapojili jaksi za vzájemného respektu všichni (resp. většina).

Přitom takový slovník je nepochybně potřebný. Samozřejmě nezpůsobí, že již nebudou existovat nejasnosti např. o významu tak diskutovaných pojmů, jako je třeba „rekonstrukce“. Ten je však zvláště vhodný k ilustraci potřebnosti slovníku.

Slovník povede (až se na potřebě jeho přípravy památkáři shodnou) ke zpřesnění komunikace v rámci oboru, ale též – vlastně zejména – ve vztahu k veřejnosti – úřadům, vlastníkům památek, projektantům, restaurátorům… Možná v nikoliv poslední řadě přispěje krom širší srozumitelnosti i k možná prospěšnému posílení vlastního sebevědomí oboru. Už jenom proto, že dokáže, že jsou památkáři schopní se na něčem takovém dohodnout a kolektivně pracovat.

Při diskusích o tomto tématu je také často pociťována potřeba především vydat knihu. A tak se jako hlavní témata rokování ukáží být formát svazku, grafická úprava obálky a struktura hesla, rovněž tak se probírá, který autor by pro které heslo byl nejvhodnější. Nejednou se dojde i k tomu, že je stanoven garant, nejspíše osoba, která je už dávno podobnými přísliby přetížená. Zřídka se pokročí dále…

Zatím sporadicky se dojde k možnosti, že se slovník začne připravovat on-line. V roce tuším 2006 jsme se v tomto směru dopracovali nejdále, ale práce po personálních změnách utichly. Velmi je komplikovaly také snahy o rozsáhlé supervize garantů jednotlivých témat a snahy jakkoliv zabránit neoprávněnému užití autorských hesel.

Z těchto hledisek je také pochopitelné, že zatím odbornou veřejnost neoslovila Wikipedie. Tam jednak není heslo autorizované, jednak je neodstranitelné ohrožení nekompetentními úpravami. Navíc tam řada speciálních detailů v zásadě nemá své místo, protože se přeci jenom jedná o obecnou encyklopedii znalostí.

V současné době již spatříme i na webových stránkách výzkumných projektů NPÚ odkaz na „Slovník“. Pokud vím, zatím tam veřejně zpřístupněný obsah není, i když z kuloárových informací plyne, že se na heslech pracuje. (V důsledku dezintegrace webů NPÚ, která je částí kompetentních odborníků schvalována, je prakticky nemožné zajistit systematický „dohled“ nad aktualizacemi.)

Řešením by měla být shoda na kolektivním vytváření jednoho slovníku. Snižovalo by se tím riziko možných nejednotných duplicit (samozřejmě by se také na opakovanou práci vynakládalo méně času). Tam, kde by nebyla úplná shoda, by se diskutovalo.

Vidíme i ve světě, že se při přípravách velkých celooborových slovníků vedou diskuse, svolávají konference, vydávají sborníky apod. po celé roky (vybavuji si před několika lety zprávy o přípravách muzejnického slovníku v Německu). Také náš Slovník památkové péče bude zpracováván řadu let. Jistě by měl někdy nabýt určité komplexnosti, ale současně je potřebné od počátku počítat s tím, že se na něm bude pracovat trvale, resp., že bude trvale otevřen potřebným aktualizacím.

S vědomím stavu informačních technologií, ale i na základě poznání nepřetržitosti potřebného zdokonalování slovníku je vhodný postup více méně nasnadě. Vzhledem k potřebě přesné definice chráněných objektů se tradičně terminologií zabývali na pracovištích zaměřených na evidencí památek. Potřebným odborným zázemím ovšem disponují i všechny specializované odborné složky NPÚ. Řada vědecko-výzkumných projektů a záměrů realizovaných v oboru (vzhledem ke strategii financování též v institucích mimo NPÚ) do různé míry zamýšlí připravovat více či méně specializovaný slovník.

Nicméně jeden z úkolů je směrován přímo ke stanovení koncepce památkových slovníků. To dává naději na principiálně potřebný koordinovaný postup. K tomu snad přispěje širší pochopení této potřeby.

To je zřejmě závažné i proto, že stále s vysokou naléhavostí pociťujeme absenci oborového personálního slovníku typu „Kdo je kdo“. Ten by měl navázat na již zahájené práce na „retrospektivním“ biografickém slovníku. Rozhodně by se však nemělo čekat již na nic. Snad by dobrým začátkem mohlo být, když „svá“ osobní hesla vytvoří sami realizátoři „slovníkového projektu“ v NPÚ… Také o struktuře a záběru tohoto aktuálního slovníku bude ještě vhodné diskutovat. S čím by se však nemělo v žádném případě otálet, to je spolupráce s žijícími legendami oboru, které jednak mohou připomenout cenné okolnosti vývoje oboru v minulých desetiletích, jednak si prostě zaslouží naši pozornost a zájem.

Již bylo naznačeno, že je potřebné, aby práce na Slovníku památkové péče probíhaly na té úrovni komunikačních možností, které již bylo dosaženo. Zejména, aby se mj. neotálelo s publikováním již hotového obsahu např. na dobu, kdy by případně po letech vycházel papírový svazek. On-line publikování navíc má dnes velkou výhodu v tom, že se vytvořený obsah dostává operativně k potenciálně mnohem většímu počtu lidí, než tiskovina, nebo i tam, kam by se svazek nedostal nikdy.

Co by asi bylo vhodné pro rozvoj slovníkového počínání NPÚ především provádět? Pobízet potenciální autory ke spolupráci, mj. vhodným vysvětlováním podstatného významu pro celý obor i společnost. Práci i její postup vhodně objasňovat, např. prezentováním komentářů na blogu. Asi nejdůležitější je probudit opravdu zaujatou spolupráci v rámci NPÚ, ale i se spřízněnými institucemi či osobnostmi. K širokému akceptování by mohly napomoci konference či semináře, podporující diskusi, výměnu poznatků i názorů, a opět přispívající k dohodě a akceptování sjednocujícího se postupu. Taková setkání by mohla přispět i působením na IT ve smyslu potřebných úprav či doplňků wiki (aha – o té jsem se zatím nezmínil; to hodlám brzy napravit). Mohla i měla by se zabývat také otázkami licenčními či optimalizací struktury „hesla“. (K tomu lze podotknout, že by postup byl takový, že by autorské podíly byly na rozdíl od obecné Wikipedie u hesel uvedeny!)

Reklamy

2013/12/01 Posted by | Uncategorized | , , | Napsat komentář

Miluje NPÚ Wiki miluje památky 2013?

Soutěž je motivací pro řadu lidí fotografujících památky k tomu, aby své snímky památek poskytli na servery Wikimedia Commons pod volnou licencí. V důsledku toho pak snímky lze využít i pro odborné potřeby státní památkové péče. Zdálo by se tedy logické, aby Národní památkový ústav maximálně přispěl k propagaci soutěže a šířil pochopení pro to, jaký význam má poskytnutí licenčně volných snímků historických objektů pro Wikipedii, ale tím i k obecnému zpřístupňování informací o kulturním odkazu.

Souznění v tomto smyslu mezi NPÚ a českou sekcí Wikimedia Commons snad existuje, i když se nijak výrazně neprojevuje. Tak věřím, že do budoucna bude možné ze strany NPÚ podpořit soutěž mediálně (i technicky) výrazněji.

Podobnou cestou se vydávají památkové instituce v řadě zemí (vypíchněme např. sousední Rakousko; bezvadné mapové zpřístupnění), protože je to nakonec autorskoprávně čistá cesta k získání volně využitelné dokumentace. Také u nás by to bylo vhodné, jelikož informační systémy NPÚ zatím neumožňují zpracovávat jiné než vlastní („zaměstnanecké“) snímky. Tak je i pro památkáře samotné přínosem, když Wikipedie disponuje co největším počtem snímků. Když tuto úvahu dovedu ještě o krůček za hranice reality, mohl by NPÚ pobízet i své vlastní zaměstnance, aby se do soutěže zapojili…

2013/08/26 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, NPÚ, participace | , , , | Napsat komentář

Vzorné poskytování fotek pod volnou licencí, i když…

Zajímavé vstřícné pojetí otevřených licencí v podání Severočeského muzea v Liberci. Na webu píší (na s. http://muzeumlb.cz/?page=fotogalerie):

“ Fotografie byly uvolněny pod licencí Creative commons – Uveďte autora 3.0 Česko (CC BY 3.0 CZ). Pro zajištění publicity akcí Severočeského muzea v Liberci lze bez omezení využívat (publikovat) fotografie z muzejních fotogalerií na webu rajče.net, které obsahují aktuální fotografie pořízené pracovníky muzea. V případě použití těchto fotografií (pokud není uvedeno jinak) prosím uvádějte jako zdroj web „www.muzeumlb.cz“; v případě elektronických médii, pokud je to technicky možné, i s aktivním odkazem na webové stránky muzea.“

V tomto přístupu jsou tedy vzorem mnohým paměťovým institucím. Nicméně to není přesné, když fotografie ve skutečnosti nejsou na citovaném webu. Čili i onen „aktivní odkaz“ by spíše měl směřovat přímo na Rajče (galerii, nebo spíše přímo fotku, která je převzata). A v popisu profilu i galerie na Rajčeti by měly být uvedeny tyto licenční podmínky (anebo odkaz na ně) tak, aby se o nich dozvěděl i ten, kdo najde přímo samotnou galerii. Popsaný způsob sice odpovídá hutné definici licence na webu CC, ale pro toho, kdo by chtěl dohledat zdroj či další informace, je vysloveně matoucí.

Z formulace licence také není jasné, jestli se „volné“ užití týká jen „zajištění publicity akcí“, anebo jestli jsou uvolněny k tomuto „zajištění“ tak, aby k němu docházelo tím, že jich bude užito na jiných místech.

Je docela škoda, že fotky postrádají popis (ale prohlížel jsem je jen namátkou), takže je v zásadě opomíjejí vyhledávače.

Ale i tak je to ukázkově vstřícné a velkorysé řešení, které by se mělo stát inspirací. I když s uvedenými výhradami ne zcela vhodné jako vzor k důslednému kopírování.

2013/06/30 Posted by | dostupnost dat | , , | Napsat komentář

Sbírka fotek středověkých evropských památek – zřejmě s bohatým ilustračním doprovodem „vypůjčeným“ bez konzultace s autory

Docela zajímavá sbírka fotek a také linků na další zdroje (některé odkazy míří na zatím nepříliš „profláknuté“ aktuální výzkumné projekty). Fotky jsou však prakticky kompletně kradené, včetně mých. Snad na stránce někdo najde poučení, čili nešť. Vydavatel na konci veledlouhé stránky píše, že pokud by s tím někdo z autorů nebyl spokojen, že mu může napsat a že pak jeho snímky odstraní. To je ale nesmysl, protože vydavatel musí souhlas autora získat, pokud věc není dostupná pod nějakou volnou licencí (většinou CC, ale autor by tam mohl napsat i své licenční podmínky; pokud je licence volná /např. uvedení autora – nekomerční užití – avízovat užití/, má to být podle mezinárodně uznávaných pravidel u snímku oznámeno a má být uveden odkaz na použitou verzi licence). Přitom je to rabování úplně zbytečné, protože vydavatel by jednoduše mohl odkázat na původní umístění snímku, pokud je volně dostupný (ale to neznamená, že je dále kýmkoliv volně šiřitelný). Vydavatel dotyčné stránky však připojuje texty obsahující vesměs pseudonymy na místě původní publikace, čili si autorství nepřisvojuje, a jeho projekt je zřejmě nevýdělečný. Ale to není úplná omluva pro cokoliv. Je to „zajímavý“ příklad toho, jak se dělat zajímavý na cizí úkor.

Mezi použitými snímky jsou i fotky z webstránek hradů a zámků ve správě NPÚ.

2011/10/02 Posted by | dostupnost dat, weby | , , | Napsat komentář

7 základních pravidel pro digitální projekty paměťových institucí

Pro digitální projekty archivů, knihoven, muzeí, (památkových institucí,) atd. a pro virtuální výstavy jsou určena základní pravidla, předkládaná nyní k diskusi:

1. Nešetřit na rozlišení! Každý snímek musí být poskytován ve vysokém rozlišení, protože pouze to zaručuje využitelnost pro vědeckou práci.

2. Trvalé odkazy (Permanent-Links)! Každý snímek musí být opatřen krátkou trvalou adresou.

3. Metadata ke každému digitálnímu objektu! Ke každému snímku (včetně samostatně využitelných grafik či kreseb) musejí být připojena odpovídající metadata, vyhovující profesionálním nárokům.

4. Užití OAI-PHM! Všechna metadata musejí respektovat standardy Iniciativy dostupných archivů.

5. Bránit zpronevěření díla! Právní okolnosti použitelnosti díla musejí být v metadatech co možná objektivně a přesně specifikovány. Co je volné dílo, musí zůstat volné i v digitalizované podobě. Pokud je obsah autorsky chráněný, má být další užití omezeno co možná liberálními licencemi CC.

6. Web 2.0! Uživatelé mají mít možnost doplňovat a upřesňovat zveřejněné informace (tagy, korektury apod.).

7. Trvalá přístupnost! Trvalé veřejné dostupnosti dat lze dosahovat zejména ve spolupráci s knihovnami.

Diskutujte!

Pozn.: Jedná se o základní pravidla, která by se měla týkat především digitálních sbírek. Obecné zásady, jako je snadný přístup (nezávislý na HW a prohlížeči, bez požadavků na specifické doplňky, bezbariérový apod.), byly vypuštěny, protože by měly platit pro všechny internetové stránky.

Originál s diskusí dostupný v němčině zde.

Je zřejmé, že dodržování několika základních pravidel (doporučoval bych ještě větší přísnost při vymáhání respektu ke standardům) pomůže všem. Data, vytvořená nejednou za nemalých nákladů, budou snáze dostupná, budou lépe způsobilá pro trvalou archivaci. O upozornění na tuto iniciativu jsem se pokusil proto, že mám poněkud obavy o situaci v našich paměťových institucích, z mého hlediska především v památkové péči. Jenže, jak jsem již marně psával, o ni specificky nejde. Je nutné prosadit jeden technický a metadatový standard v celé naší milé zemi, navíc samozřejmě tak, že bude respektovat uznávané globální technické, metadatové a terminologické normy. Cokoliv jiného snižuje využitelnost výsledků práce lidí v paměťových institucích. To je náš vlastní bytostný zájem, nikoliv reakce na evropské kampaně (Europeana, Athena…). Ty máme podporovat a vyžadovat jejich podporu i na politické úrovni.

Na superblogu archivalia jsou pravidla, na první pohled působící dosti samozřejmě, předložena k diskusi. Třeba budou nějak upřesněna. Možná bychom se mohli pokusit i my. Třeba zde. Je totiž až k pláči, jak nesamozřejmé takové rozumné požadavky jsou i u nás.

2010/04/30 Posted by | evidence památek, weby | , , , | Napsat komentář

Nestandardní data o památkách – k čemu budou?

Standardizace informací je v současné době pro oblast kulturního dědictví klíčová. Samozřejmě tomu tak bylo již před tím, než vůbec někoho mohlo napadnout data sdílet v globální síti. Byly standardizovány i papírové evidenční karty. Dnes je však vytváření dat bez ohledu na standardy pro tato data téměř vražedné. Chápu, že někteří pracovníci vůbec smýšlejí tak, že data o památkách nemají být veřejně dostupná, i když s takovou úvahou nesouhlasím.

Také ve světě až překvapivě dlouho přežíval názor, že je možné nechat vývoj evidenčních systémů na tržních mechanismech. Nicméně to vedlo k zřejmému roztříštění a nespojitému prostředí, ve kterém zejména není možné informace porovnávat a efektivně vyhledávat.

Nyní je však tlak řady nadnárodních institucí na prosazení již vytvořených standardů stále silnější. K nám zatím zřejmě doléhá jen okrajově (Athena).

Standardy jsou ovšem mezinárodně uznány již nějakou dobu a měli by se k nim přihlásit jako odborníci, tak politici či vedoucí úředníci. Pokusím se je to trochu sledovat, i když je mi jasné, že každý, kdo se zajímá, si může informace prohledat úspěšněji než třeba já. Třeba bych ale mohl aspoň malinko přispět k propagaci.

V projektu CARARE nějak figuruje NPÚ! Škoda, že o tom někde nečteme jakoukoliv informaci (opravte mě, pokud jsem něco přehlédl). Takové informace jsou podle mého důležité proto, že s takovými projekty by se měla sžít odborná i obecnější veřejnost.

Dlouhodobě se standardy (tezaury) zabývají i v Gettyho institutu. Nyní ovšem také zde registrujeme řadu aktuálních aktivit.

Tradičně jsou (vedle knihovníků) na vedoucích pozicích standardizace muzejníci, v Německu v neposlední řadě. Tam se významně projevuje i aktivita archeologů (tak, aby standardům odpovídala nejen nová data, ale i metadata digitalizovaných starých dokumentů).

Optimálním řešení zřejmě je vytvořit standardy a včetně poradenské služby je poskytovat veřejnosti. Jde totiž také o to, aby standardní nebyla jen data institucí, ale aby se co možná podporovalo i zapojení soukromníků, až po obyčejné sběratele či soupisce památek. Nynější situace je zatím trochu schizofrenní i v tom, že např. muzejníci v zásadě zpracovávají data o sbírkách více méně standardně, ale přitom přijímají předměty s daty zcela heterogenními – musejí data konsolidovat. Ale přitom by bylo možné, aby řada předmětů byla provázena standardními daty již ve své „předmuzejní“ éře, optimálně již od svého vzniku, když to zkusím přehnat. Nejednou asi dochází k tomu, že jen kvůli nedostatku informací vznikají dnes díla či věci, které při svém budoucím přenesení do nějaké sbírky teprve data získají (trochu to připomíná praxi archivní, kde je již uzákoněno, že „původci“ archiválií musejí provádět „předarchivní“ péči o data).

S tím asi trochu okrajově souvisí i jiný problém, že v oficiálních databázích jsou schraňovány především staré předměty či reprodukce, zatímco aktuální nikoliv. Ty musejí zřejmě projít neřízeným „ředěním“ náhodnými procesy ztrát dat i jejich nečitelnosti pro standardizované systémy. Přitom by mohly být i oficiální sbírky (typicky fotobanky) budovány za účasti občanů i institucí, kterým není osud jimi vytvořených dat lhostejný. Mohl by se přitom zajišťovat standard metadat takový, aby od počátku data byla způsobilá pro vyhledávání a komparaci. Zmínit zaslouží skotský projekt. Zase: je možné, že něco takového již existuje, jen já to nevím. V případě Vašeho zájmu napište.

2010/04/21 Posted by | archivace, evidence památek, participace, standardy | , , | Napsat komentář

   

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond