Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výstava představuje velkolepost sbírek hradů a zámků v bohaté škále

Hrady a zámky objevované a opěvované, Jízdárna Pražského hradu, 19.12.2014-15.3.2015

Dlouhodobě se mezi památkáři mluví o tom, že sbírky na hradech, zámcích a dalších památkách ČR jsou do jisté míry podceňovány jako jakási doplňková součást kdysi obytných interiérů a není dostatečně zejména mezi odborníky doceněna jejich umělecká hodnota a role v dějinách umění vůbec. Jakoby symbolickým posunem v tomto smyslu by měla a mohla být nynější přelomová výstava v Jízdárně Pražského hradu, jedné z nejvýznamnějších výstavních prostor země. Tedy samotné sídlo vládců bylo hradozámeckými sbírkami dobyto a ovládnuto.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Relikviář sv. Maura

Relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou

Lze asi uvažovat i o tom, že se nedostatečném zastoupení hradozámeckých sbírek v uměleckohistorických syntézách, studiích i encyklopediích podílí do jisté míry komplikovaná dostupnost těchto hodnot, které lze zčásti poznávat v průběhu turistických prohlídek, ale to samozřejmě nějakému plnohodnotnému zkoumání nepostačuje. Vědci se sice mohou po určité proceduře dopracovat k povolení výzkumu, návštěvy depozitáře apod., ale k tomu se přeci jenom dopracují odborníci s velmi speciálními zájmy, takže jejich poznatky se ve vybraných případech objeví zakomponované do nějakých vědeckých studií (dnes vydávaných pokud možno v angličtině a pouze na papíře).

Podobně nesnadná je i cesta k impozantním databázím památkářů a povolením reprodukovat snímky.

Odůvodnění jsou poměrně logická – potřeba chránit sbírky pro budoucí generace a bránit komerčnímu či jinému „neautorizovanému“ zneužívání dokumentace. Pak ale není příliš divu, že poklady schraňované památkáři příliš často nefigurují v encyklopediích, umělecko-historických syntézách či učebnicích… Přes obrovité množství a kvalitu spravovaných hodnot není k dispozici nějaká speciální edice či oddíl odborně-vědeckého časopisu Zprávy památkové péče či dalších časopisů a sborníků vydávaných NPÚ.

Na internetu jsou informace o sbírkách dostupné jen vzácně a nesoustavně. Pokus o srovnávání se situací v muzeích či galeriích by v mém podání byl příliš laický a současně vzhledem k rozdílnosti přístupů té které správy sbírky by vždy byl jen výběrový.

Z těchto hledisek tak snad lze doufat, že informace budou více dostupné i za pomoci podnětů, které by mohly přijít v souvislosti s výstavou; ta by snad mohla většímu informačnímu otevření napomoci novými impulzy. A to tím spíše, že je součástí roční kampaně NPÚ nazvané Velká hradozámecká inventura, ke které je zdůrazňován význam historických inventářů pro dnešní studium a obecné poznávání významu sbírek. Čili by se přímo nabízelo hledat nejen inventář nynější výstavy, ale i edice historických inventářů ajv.

Je možné, že toto vše je pro rok 2015 skutečně plánováno a je tedy v mnoha směrech na co se těšit. Výstava v Jízdárně Pražského hradu snad smí být pochopena i jako veliký příslib takového způsobu.

Skladba expozice je zřejmě atraktivní „upoutávkou“ na hrady, zámky i další památky (nejen ty spravované NPÚ), nabízející mnohem pestřejší fondy, velmi často v místních souvislostech prvořadě významné.

Návštěvníci si zde mohou připomenout své dřívější návštěvy památek, anebo se naopak rozhodnout pro prohlídku památky, kterou zatím při svých cestách míjeli.


Asi by bylo zajímavé znát postup výběru exponátů, jaké priority či souvislosti přitom sehrály roli. Bez takové znalosti je těžké výstavu nějak dále komentovat, pokud by se nejednalo o nějaké speciální téma.

Škála výběru je velmi široká, takže prohlídka do jisté míry připomene návštěvu některého ze zámků, i když samozřejmě vystavené předměty představují nadprůměrný výběr. Také na zámcích se setkáme s komnatami či salóny „instalovanými“ pro různá slohová období. Výstava do jisté míry evokuje procházení mezi jednotlivými prostorami hradu či zámku, přičemž nabízí i zajímavé průhledy mezi jednotlivými odděleními.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015)

Gotické oddělení s průhledem do renesance

Obsah oddělení je komponován obdobně jako na hradech či zámcích (také tam se zpravidla jedná o výběr z mnohem obsáhlejších depozitářů). V místnostech tak přehlédneme širokou škálu předmětů od kuchyňských či jídelních potřeb přes zbraně a zbroj až po uměleckou výzdobu prvotřídní úrovně, kombinující díla domácích i zahraničních mistrů.

Místy trochu zpytujeme koncepci pořadatelů, když např. v posledním oddělení je připomínka prezidenta Havla spolu s technicistním a utilitárním vysavačem z Hluboké (ten zřejmě zaujme novináře i návštěvníky svým vybočením z běžných představ o reprezentačním a společenském „provozu“ panských sídel; ovšem tato témata jsou jako „nově objevovaná“ již celkem v módě), moderním automobilem Benz a náznakem pracovny Augusta Sedláčka, který je hlavním představitelem vědeckého „objevování“ památek (asi tak zastupuje pracovny Balbína, Bernaua, Máchy, Menclové či Durdíka, kteří také různými způsoby hrady objevovali i opěvovali – především však ovlivňovali celé generace dnešních milovníků památek).

Každopádně lze výstavu chápat jako srozumitelnou výzvu k vlastním objevitelských cestám za památkami.


Za okraj

Velkolepý výstavní projekt je nepochybně výsledkem náročné koordinace prací a rozsáhlé souhry odborníků. To se ve většině případů projevuje i v solidním obsahu popisek vystavených předmětů. Snad v důsledku téměř bezmezné pestrosti či roznměrové škály prezentovaných exponátů však vznikly návštěvníkům určité komplikace při zjišťování informací z popisek. Popisky jsou mnohdy v rohu prostory za vitrínou, přičemž se mohou týkat i předmětu ve vitríně, ale také řady exponátů na stěně… Pokud je ještě k tomu do koutu umístěn monitor s nějakou animací či zobrazením předmětů, je již prakticky nemožné, aby se zájemci v případě větší návštěvnosti (jak tomu bylo „mezi svátky“) k informacím z popisek dostali.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Popiskové zákoutí

Jeden z popiskových koutků

Písmo popisek je navíc velmi drobné. Jejich výškové situování je vcelku správné, přijatelné jak pro děti a mládež či vozíčkáře, tak pro urostlé vzpřímené postavy. Nicméně vzhledem k drobnému písmu mohou mít potíže s čtením mnozí. Délka textů je ovšem zvolena vhodně, tak, aby návštěvník při množství exponátů mohl informace vstřebávat.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Popisky jen pro někoho

Místo na větší popisky by asi bylo…

Trochu zvláštní je v některých případech i umístění transparentních popisek na skleněných vitrínách. Vzhledem k celkové potemnělosti výstavních prostor je vhodné, že jsou texty (většinou) v bílé barvě. Ale vzhledem k jejich průhlednosti, která umožňuje celkem dobře sledovat předmět současně s textem popisky, je trochu zbytečné, že jsou mnohé popisky umístěny na boku vitríny. To vede k tomu, že za přítomnosti většího počtu diváků se většina z nich nedokáže k popiskám přemístit a nejeden pak na informace resignuje. Exponáty jsou opatřeny čísly, což je dobré pro orientaci při vyhledávání popisek, někdy trochu nepřehledně soustředěných v jednom z rohů vitríny. Takové usnadnění však třeba při rozmístění většího počtu obrazů na stěně chybí a někdy je třeba odhadovat podle námětu obrazu, ke kterému se popisky vztahuje.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Rej popisek

V podobných případech nejednou obtížně pátráme, která popiska patří k čemu. Asi je to myšleno tak, že přednost dostalo soustředění na samotné předměty

Přitom se opět střetneme s drobným rozměrem popisek, protože člověk jen s trochu „rozladěným“ zrakem nemůže sledovat současně obrazy a přibližovat se k popiskám. Pomocí by snad mohla být divadelní kukátka…

Dosti působivým způsobem instalace jsou dvě rozměrné stěny s obrazy v několika úrovních nad sebou, připomínající obrazové galerie na zámcích. Zde se problém s informací pro návštěvníky ukázal jako zvláště složitý. Vyřešen byl vytvořením „zafóliovaných“ „mapek“, ovšem provedených tak, že na jedné straně jsou rozmístěny prezentované obrazy s čísly a na straně druhé očíslované popisky. To vede k poměrně zmateční manipulaci se stálým obracením listu.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Hledej...!

…ovšem ani originální galerie na zámku zpravidla popiskami opatřená není…

Decentně řešená barevnost instalace celkem vhodně zvýrazňuje samotné exponáty. Převažující šedá barva má však matný povrch, na kterém se v několika místech, kam lidé nevhodně vstupují, s překvapivou intenzitou objevují otisky podrážek…

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Šlápoty

Šlápoty zanechané návštěvníky výstavy

Nicméně je jasné, že tyto poznámky jsou zcela okrajového významu a jde spíše o glosy snad málo pozorného návštěvníka.

Výstava je nejviditelnější veřejnou prezentací sbírek spravovaných NPÚ za mnoho posledních let. Je skvělé, že je tato příležitost využita i k několika vzdělávacím akcím pro školní mládež, jejíž zasvěcování je asi vůbec to nejdůležitější, co mohou památkáři přinášet pro společnost. I pro budoucnost svého oboru.

Možná by podobné akce – třebas i menší rozsahem a konané na různých místech – mohly hradozámecké poklady v zimní „mimosezóně“ představovat i v následujících letech…

2015/01/05 Posted by | dostupnost dat, prezentace, výstava | , | Napsat komentář

Přehlídka konverzí industriálu v GJF. Nostalgie vs. autenticita?

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015 (WWW)

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Vstupní prostora výstavy s čítárnou odborných publikací a počítačem, zpřístupňujícím databázi

Rozjitřená atmosféra zanikajícího technického i architektonického (lidského) díla, jakou vyvolávají opuštěné a rozpadající se tovární objekty či komplexy, vyvolává ve společnosti stále větší zájem. Lebedou zarůstající stroje a rozpadající se zdi jsou předmětem zájmu fotografů a turistů, ale vyvolávají také touhu zasáhnout a něco udělat pro záchranu. Nakonec se začalo jednat i o politikum při hledání využití obrovitých území na Ostravsku či jinde. Architektům tak nejednou přichází příležitost hledat pojetí konverzí pro zcela novou funkci budov a „ladění“ kontrastů mezi syrovostí strojních součástí a opadaných zdí a novodobými prvky – plovoucími podlahami, LEDkami či prosklenými stěnami. Investoři pak hledají zajímavá prostředí pro bydlení (lofty, výjimečné rodinné domy), obchodování, administrativu, divadla či galerie, ale také úsporné možnosti pro chráněné dílny či sociální bydlení. Vzhledem k tomu, jak téma zaujalo, a to ve velké míře právě díky vytrvalému a obdivuhodnému úsilí týmu, který se zasloužil také o vznik přítomné výstavy, objevily se i možnosti grantů a dotací, ale také investoři, kteří si sami uvědomili velký potenciál.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Výstavní prostora s „industrialistickou“ plechovou „rotundou“

V široké škále si můžeme na výstavě přiblížit významné počiny na velmi přehledných panelech, které tak nabízejí i možnost zamýšlet se nad souvislostmi i rozdílnými dopady zvolených řešení na památkovou podstatu a hodnotu objektů. I když v tomto smyslu jsou samozřejmě zásahy svědectvím o naší době, tvořícím součást stavebních dějin objektů. Z památkových hledisek je ovšem upřednostňována šetrnost k původním částem. Na druhé straně tato logická „brzda“ rozletu investorů a architektů někdy vede k rozpačitým řešením, jindy zase přivede autora ke zcela neobvyklému a následně obdivovanému řešení. Přinášejícímu třeba i novou autenticitu…

Obhajoba libovolné míry zásahů logicky argumentuje snahou zachránit aspoň minimum tam, kde by jinak nebylo možné zabránit demolici nebo pozvolnému zániku.

Do roviny zvláštního oportunismu se tak posunuly snahy zachraňovat nostalgii prostředí či různých výrobních či omšelých prvků staveb.

Jakoby ve stopách vypuzených bezdomovců nacházejí zde útočiště i „situované“ romantické bytosti. Uznání na všech kulturních frontách se dostává drobným lokálním aktivitám, ale i veřejně dotovaným rozsáhlým projektům, které vnášejí do pustnoucích fabrik či skladišť možnosti kulturního vyžití, často hlavně ve velkých aglomeracích jinak prakticky nedosažitelné.

Nepochybně je přínosem výstavy další propagace tématu a nejspíše i schopnost zaujmout možné další investory záchrany technických objektů.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Ve vstupní místnosti jsou nabídnuty velmi četné publikace, připravené týmem kolem dr. Benjamina Fragnera, zavěšené na řetízcích způsobem, který připomíná dnes již proslulé řetízkové šatny v Dole Michal v Ostravě

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Podobně jsou na řetízcích zavěšeny i výstavní panely

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

V centrálním tubusu z vlnitého plechu jsou panely představující některé momentálně rozpracované projekty (někdy dosud s nejistým výsledkem), uprostřed nasvícené svítidlem z nějaké dílny, osazeným žárovkou, která nepříliš nápadně kontrastuje s bodovými reflektory, kreré jinak velmi vyváženě osvětlují celý prostor výstavy

Výstava je tedy prakticky oproštěná od různých výstavnických naschválů, které by převažovaly nad přehlednými panely s fotografiemi „před a po“ a hutnými texty, které v některých případech neskrývají ani kritiku nadměrného rozsahu změn pro nové využití.

Možná trochu překvapí, že na výstavě není fyzicky zpřítomněn nějaký technicistní artefakt, jak tomu v podobných případech bývá. Ale zřejmě je to záměr a skutečně je tak možné se bez rozptylování věnovat velkému počtu specifických památkových událostí, jež jsou samy o sobě dosti plné námětů k zamýšlení. A snad budou i námětem a inspirací k většímu počtu citlivých úprav nejen průmyslových objektů, ale i jejich širšího prostředí. Ale v neposlední řadě i k dalším výzkumům a dokumentačním akcím, snad i stále snáze dostupným v památkových informačních systémech.

Industriální topografie / architektura konverzí 2005-2015. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 17.12.2014-1.2.2015

Výstava láká jak pamětníky provozu v továrnách, tak mládež se zájmem o inspiraci

2015/01/04 Posted by | evidence památek, výstava, ze života památek | , , | Napsat komentář

Piranesi a jeho mistrovství detailu

Aktuální výstava v pražském Clam-Gallasově paláci byla veřejností přijata s celkem živým zájmem, jistě zaslouženým. A v médiích vyvolala ohlas až bombastický. Četl jsem dokonce zvolání návrhu prohlásit ji výstavou roku. To by asi dnes vyžadovalo více interaktivity a jiných edukačních a elektronických osvěžení. Mně ale přijde osvěžující právě možnost prohlédnout si zblízka četné originální tisky grafických listů, adjustovaných ve střízlivých rámech, kterých si skoro nevšimnu (za pozornost stojí i nápadně velké popisky na dolním okraji, nejspíše reagující na stále častější oprávněné stesky návštěvníků výstav na moderně pojaté špatně použitelné popisky) a dostatečně osvětlené. V poslední době si připomínám podobně výstavnicky střízlivé instalace, ponechávající maximum prostoru exponátům (jistě jich je více) – jednak šlo o nedávnou výstavu „pomníkového“ 19. století v Praze rovněž v Clam-Gallasově paláci, a pak ještě o expozici památek pražských řemeslných spolků v 1. patře zámku ve Ctěnicích.

Giovanni Battista Piranesi (výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze)

Spíše všední záběr z expozice, zvolený proto, že ve vitrínách jsou umístěny dva korkové(?) modely antických ruin z Říma (zapůjčené ze zámku Rájec nad Svitavou), doplněné o „záběry“ stejných objektů Piranesim.

Ostatně je v Clam-Gallasově paláci osvěžením i nepřítomnost všemožných elektronických udělátek, tak často dnes rušících nabídkami nějakých možností volby ze zbytečných variant apod., a naopak umožnění komunikace se zasvěcenými kustody, zřejmě často odbornými pracovníky archivu. Takový zážitek přišel i tentokrát. Tak už se těším na další výstavy…

Piranesi si jistě pozornost zaslouží, a to hned z několika 🙂 hledisek. Mně přijde velmi podnětná pečlivost „exaktní“ archeologické dokumentace, přitom ale kombinovaná s výrazným výtvarným pojetím. Četné archeologické (či stavebně-historické) grafické analýzy konstrukcí staveb jsou doplněny stafáží, bujným rostlinstvem, oblačností, reflexy ve vodní hladině… Do tohoto koloritu jsou však zasazeny indexy odkazující na připojenou legendu, obvykle velmi titěrnou, ale se stručnými výstižnými údaji (to byl asi ústupek obchodnímu zájmu, protože asi již v době vzniku většinu kupujících tyto doplňky spíše odpuzovaly).

Giovanni Battista Piranesi (výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze)

Postava dokumentátora v oděvu kavalíra s rapírem u boku oživuje precizní nákres srovnávající antické sloupy a pilíře z Říma.

Fascinací technickými prvky a archeologickými záznamy v kontrastu s vizionářskými rekonstrukcemi, ale také snovými detaily jinak „fotografických“ dokumentací, pokračujícími až do pitoreskních variací na historické formy ve Vězeních, připomíná krom citovaných „romantiků“ i dílo nedávno jubilujícího E. E. Viollet-le-Duca (u kterého podobným dojmem působí i postavičky stafáže – inspirace u Piranesiho je velmi pravděpodobná).

Giovanni Battista Piranesi (výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze)

Přímo mezi „archeologickými“ relikty probíhá i mučení nepohodlné postavy uvržené do fantaskní scenérie Vězení.

Patří tedy Piranesi k výrazným zakladatelským postavám jak moderního turismu, tak i propagátorům archeologické dokumentace jako malebného svědka autentické formy originálních památek.

Možná by stálo za to věnovat pozornost i dílu našich podobně orientovaných předchůdců dnešních památkových, archeologických, restaurátorských a podobných dokumentací. Včetně různých regionálních badatelů i zachránců památek. Nemuseli bychom hned dělat výstavy a pořádat obsáhlé katalogy, ale začít třeba na vhodně zvoleném místě internetu se sdílením dokumentů a jejich diskusním hodnocením a oceněním…

A nakonec třeba přeci jenom tento vývoj představit veřejnosti na podobně úhledné, přehledné a diváka nerušící, ale ho podporující výstavě.

Giovanni Battista Piranesi (výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze)

Barokní model římského chrámu zapůjčený na výstavu ze zámku v Rájci nad Svitavou.

Giovanni Battista Piranesi (výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze)

Týž objekt na grafice Piranesiho.

Přehledné zpřístupnění kvalitních reprodukcí např. na Wikizdrojích.

2014/12/28 Posted by | dokumentace památek, výstava | , | Napsat komentář

Nedokončitelný příběh sepisování památek v otevřených oknech historiků umění

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1. Vernisáž 12.11.2014.

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1

První návštěvníci podvečerní vernisáže.

Výstavka představuje na celkem nevelkém průřezu archivními sbírkami vytvořenými jako terénní dokumentace i finální tiskové podklady charakter práce na soupisech i pestrost terénních úkolů i šíři a vysokou kvalitu vytvářeného ilustračního materiálu. Představeny jsou i významné osobnosti zapojené v minulosti do soupisných aktivit.

Seznamy památek samozřejmě jsou základem, páteří i celou kostrou zkoumání a ochrany památek, ale jsou také pevnou oporou zájmu o památky u široké kulturní veřejnosti. Každopádně je škoda, že jim není věnováno více pozornosti, byť před námi samozřejmě za 120 let soupisné práce defiluje obrovité dílo. Jistě je dobře, že se na ně v současné době jakkoliv navazuje, že alespoň není kontinuita zcela přerušena. Nicméně nasazené prostředky a kapacity těžko lze považovat za dostatečně úměrné hodnotám památek, byť výsledky jsou potěšitelné až obdivuhodné. Ke zlepšení mohou ovšem přispívat především kvalitní produkty vyvolávající zájem čtenářů, ale i seznamování veřejnosti s významem práce při ochraně památek.

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1

Ukázky archivní dokumentace.

Je zcela evidentní, že k základům v čase rozvíjené výzkumné i inventarizační práce patří vědomí její kontinuity, i když i s tím mohou mít i celé instituce potíže (když třeba začínají se sepisováním opakovaně v nedokončených kampaních). Také dnes by bylo ideální na koncepci „starých“ soupisů „mechanicky“ navázat dalšími svazky, byť metodicky pokročilejšími. Jistě by bylo možné se nějak vypořádat i s měnícími se hranicemi správních celků.

Velmi pozitivním počinem je i navázání na staré soupisy vydáváním těch, které skončily v archivu akademie jako nedokončené.

V nynější době je ovšem problematické vynechávat z koncepce prací elektronické zpřístupňování dat. Umožnilo by také nepřetržité operativní aktualizace ve stylu Wikipedie. S tím lze začít zcela kdykoliv… Už proto, že poznávání památek bude vždy prohlubováno a rozšiřováno, takže by mohlo být svým způsobem osvobozující nemuset s předložením poznatků veřejnosti čekat mnohdy řadu let.

Zvláštní je také pevně ustálené vydělení „akademických“ soupisů od „státně památkářských“ evidencí. Přitom se za dnešních podmínek přímo nabízí pracovat v jednom „databázovém“ prostředí, s celou záplavou výhod, které by to přinášelo. Ale třeba i k tomu jednou dojde.

Z hlediska komentované prezentace je samozřejmě potřebné ocenit i představování odborných uměleckohistorických činností a prací na soupisech široké veřejnosti. Již před pár lety se do jisté míry obdobná výstavka konala ve vestibulu sídla AV ČR na Národní třídě v Praze.

Operativním zdrojem informací je nyní on-line dostupná publikace Akademické soupisy uměleckých památek.

čp. 356/I, Na Perštýně 12, Praha, Staré Město

Budova pražského pracoviště Na Perštýně 12 s pěknými výlohami, skoro se nabízejícími pro prezentaci památek a památkových odborností.

Zpřístupnění výstavky v oknech knihovny ÚDU AV ČR v Husově ulici na Starém Městě v Praze by možná mohlo inspirovat i jinde. Vlastně nedaleko. Na Perštýně 12 disponuje několika poněkud rozpačitě využívanými rozměrnými výlohami také NPÚ. Za pár dní (1.12.2014) tu dokonce otevře obnovené Infocentrum, kde bude možné nejen zakoupit publikace (nabídka mi ještě není detailně známá). Přímo by se nabízelo také zde zpřístupňovat různé zajímavosti z práce památkářů.

Ale zatím nezapomeňte odtud udělat těch pár kroků a zhlédnout výstavku o akademických soupisech.

2014/11/13 Posted by | evidence památek, výstava | 1 komentář

Jagellonci v GASK

Tak jsem byl na té výstavě v GASK (nevím, jestli je ta zkratka k smíchu, nebo…) v Kutné Hoře. Exponáty skvělé. Reklam mnohem méně, než na ty Pernštejny (ti mají nálepky na tramvajích v Praze apod.). Pozor: Památkáři platí vstupné (i když po chvíli krčení ramen snížené), protože průkazka zaměstnance prý není dost (měla by podle mně dosud nám známých informací platit na základě smlouvy s AMG), protože si prý v AMG musíte ještě vyzvednout nějakou bumážku – o tom zřejmě nikde jinde zatím naštěstí nevědí; omlouvám se – dozvěděl jsem se, že platba vyplývá z toho, že jde o příležitostnou výstavu, na kterou se dohoda o výměnném volném vstupu nevztahuje; průkazky na slevu však stejně být mohly; navíc NPÚ zapůjčoval exponáty; 4.6.2012, 13:55 CEST). Ale pak nechápu, proč nám prostě přes sekretariáty ty legitky nepošlou?!

S těmi Pernštejny po těch komentářích k popiskám nás to tak nějak nutí pro srovnání si tohoto všimnout i zde. Popisky jsou mnohem obsáhlejší. Někdy jsou ale umístěny bokem společně k několika exponátům, a to pak bývá nesnadné určit, která k čemu patří.

Jednotlivé pasáže výstavy jsou rozděleny podle historických zemí (snad království, knížectví apod.), což je ale označeno vysoko pod stropem, zcela mimo záběr obvyklých pohledů návštěvníků

Uspořádání popisek působí většinou jako položka nějakého exaktního seznamu, ale obsah není ve všech případech stejně členěn. Je sympatické, že většina popisek je opatřena podrobnějším textem, který ve stručnosti buďto hodnotí uměleckou stránku a souvislosti díla, nebo naznačuje jeho širší kulturní souvislosti. Jenže je vidět, že návštěvníci postupem expozicí ztrácejí o popisky význam… Důvodem je zřejmě jednak velké množství textů s ambiciózním obsahem (objevují se dokonce polemiky s dosavadním umělecko-historickým hodnocením a různé odkazy na detaily historických souvislostí). Ten však návštěvníci nemohou udržet v hlavě a spojovat informace od jednotlivých děl. Při pohybu výstavou pak zjistíte, že jsou popisky většinou špatně čitelné – hlavně jsou příliš drobné u velkých exponátů. Ty prohlížíte z odstupu několika metrů, kdežto popisky s písmem o nějakých 14 či 16 bodech můžete zkoumat tak z 1 m či méně. Pokud je nad popiskou již někdo sehnutý, další mají smůlu. Technické provedení je poznamenáno povrchovou úpravou s opalizující světle šedou (stříbřitou?) fólií. To je zřejmě v normálních světelných podmínkách příjemně kontrastní vzhledem k černému písmu (ze zatím mi nejasných důvodů jsou na některých popiskách nadpisy červené). Jenže při bodovém osvětlení je popiska nejlépe zřetelná, když máte zdroj těsně vedle hlavy; jenže pak se začne lesknout sklovitý povrch fólie. Když se oči vzdálí stranou od kolmice, kontrast rychle klesá, protože okolí exponátů je většinou černé, v lepším případě tmavě šedé, takže odraz světla se již nekoná. Některé popisky jsou neosvětlené… U jedné jsem musel do kleku. Ale v zásadě jde o detaily, které asi kvůli specifickým vlastnostem zraku zaznamenám jen já…

Stavby jsou, jak je v podobných případech obvyklé, reprezentované spíše tak několika „zbloudilými kameny“ (důvodem zřejmě je většinou reliéf nějaké vladařské persony nebo erb).

Zákaz focení mě v nynějším století docela ohromil. Výjimku nemá ani novinář s průkazem, ani není možné fotit po úhradě nějaké taxy. To je vzhledem k množství exponátů a jejich členitosti i k případné potřebě zaznamenat si různé detaily, nepochybně stojící mimo zájem pisatelů budoucího výstavního katalogu, prakticky bizarní. (Např. na oltáři z varšavského národního muzea, inv. č. sr. 18.a-c, jsem si našel pěkný detail s reliéfem opevněného kostela; nemůžu si udělat ani poznámku v podobě amatérsky vyfoceného detailu…). Na webu výstavy nevidím o exponátech nic…

Komentáře k obsahu výstavy nechám na kvalifikovanějších (např. takto). A těm, co dočetli až sem, obvyklá omluva.

2012/06/03 Posted by | výstava | | Napsat komentář

Výstava Pernštejnové a jejich doba. První dojmy

Spíše „útržkovité dojmy“, vybrané z převážně pozitivního souhrnného názoru ze zběžné prohlídky.

čp. 186/IV, Hradčanské nám. 1, Praha, Hradčany
(Výstava se koná v čerstvě zpřístupněném bývalém Salmovském paláci na Hradčanském náměstí v Praze.)

Na výstavu jsem zavítal hlavně po přečtení kritických poznámek ze strany prvních návštěvníků; připomínky se týkaly hlavně popisek exponátů, umístěných pro pozorovatele nepříliš výhodně (na podlaze podél prohlídkové trasy), někdy neúplných, nebo situovaných bez vztahu k exponátům.

Pernštejnové a jejich doba - výstava 2012
(Návštěvnice se shýbá k popisce na podlaze.)

Napřed je nutné říci, že výběr exponátů je skutečnou reprezentací kulturního dědictví vytčené doby, ale i vynikajících hodnot uchovávaných v našich sbírkách (tuším, že pár předmětů je i z hradů a zámků na Slovensku). Je možné, že někomu bude připadat vhodnější prezentovat předměty přímo např. na hradech a zámcích, kde jsou součástí tradičního mobiliáře. Ale myslím, že vůbec není na škodu představit takové promyšlené soubory, neboť některé souvislosti se (např. mně, ne zcela zasvěcenému) mohou jevit zřetelnější. Proto je asi na místě připojit se k některým názorům o možnosti více využít vzdělávacích možností nabízených vytvořenými soubory. Ale s vědomím, že jde o pozoruhodný výstavní počin…

Pernštejnové a jejich doba - výstava 2012

Za sebe považuji výstavu za pozoruhodnou a velmi sdílnou. Nemohu popřít správnost některých kritických postřehů (FB, diskuse na webu NPÚ…). Jeví se mi však jako do jisté míry okrajové; snad ale ve své konstruktivní části dojdou ohlasu při probíhajících korekturách výstavy.

Podobné výstavy mají samozřejmě zvláštní vlastnosti a „kolorit“ z hlediska vystavovatelského, výstavnického pojetí. Projevem těchto snah či představ bývá třeba potemnělost fundusu (to se zde týká zejména nevelké místnosti s několika knihami, kde je sice z hlediska zachování papíru i desek přínosem tlumené osvětlení, ale popisky na šedém podkladu na skle vitrín prakticky není možné přečíst – snad s baterkou, přičemž ve vitrínách je uložena i světluvzdorná keramika),

Pernštejnové a jejich doba - výstava 2012

nebo aranžování popisek daleko od předmětů a bez zřetelného vyjádření vztahu mezi texty a prezentovanými věcmi (to zde nalezlo podobu v popiskách na podlaze, u kterých se teprve vylučovací metodou lze dopracovat k odhadu, která patří k čemu; jinak popisky na podlaze byly dosti důrazně kritizovány, ale podle mého je kontrast a velikost písma vhodná ke čtení v případě, že disponujete brýlemi, se kterými vidíte dobře při chůzi; takže, i když je nalepení na podlaze poněkud nezvyklé, polohu a podobu popisek by z hlediska čitelnosti nebylo třeba výrazně měnit).

Jinak jsou exponáty uspořádny přehledně a většinou úspěšně navozují atmosféru zabydlených místností…

Pernštejnové a jejich doba - výstava 2012

Z komentářů pořadatelů jsem však pochopil, že aktuálně jsou prováděny ještě dílčí úpravy instalace, na jejíž přípravu asi nebylo vytvořeno optimální množství času. Čili jde asi hlavně o problém systémový (kapacitní).

Popisky jsou velmi různě obsáhlé, což ale může být nějak logicky odvozeno od vlastností exponátu a dostupných informací. V některých případech se jedná téměř o stručná katalogová hesla. Jinde je uvedeno pouze místo uložení (galerie, muzeum, hrad či zámek), někde je navíc i místo vzniku díla (Španělsko, Německo…) a autorství (malíř, dílna, okruh…).

Návštěvník se ocitne v poněkud nejasné situaci v momentě, kdy jednak nedovede dobře určit vztah popisky s nějakým cizokrajným názvem (ložnice) a vystaveného předmětu. A hlavně, když zjistí, že třeba u výběru v některé místnosti je méně popisek než exponátů…

Pernštejnové a jejich doba - výstava 2012

Dosti by tak pomohla nějaká publikace, která při únosné ceně jednak představila vystavené předměty podrobnějším způsobem, jednak by podpořila vzdělávací ambice… Odhaduji, že se na ní však pracuje. Za sebe bych dovedl ocenit i webovou verzi…

Zaujaly mě i vybrané architektonické články. Vzhledem k významu, kterého dosáhly na pernštejnských stavbách terakotové prvky, stálo by za to i těmto i dalším souvislostem stavitelství (typologie, konstrukce, výzdoba, slohové a další souvislosti) rovněž věnovat nějakou pozornost. Nicméně to se zřejmě už začínáme rozbíhat do nároků, které by vyžadovaly, aby se přípravám odborný kolektiv mohl věnovat třeba i pár let…

Pernštejnský rok

Každopádně je nepochybné, že se podařilo soustředit úchvatný soubor, skutečně dobu zpřístupňující (např. způsobem vhodným i pro školní „výpravy“). A dobře ukazující i na význam (většinou) státních sbírek, ve kterých jsou díla nedozírné hodnoty spravována a uchovávána pro budoucnost.

Pernštejnové a jejich doba - výstava 2012

Asi tak lze prozatím doporučit odložení návštěvy ještě o pár dní, ale rozhodně ji neopominout :-).

Výstava ovšem tvoří součást rozsáhlého komplexu akcí Pernštejnského roku. Nejkomplexněji jsou informace dostupné ZDE. Některé informace pořadatelů jsou aktualizovány na stránce Pernštejnský rok. Zájemci o tyto akce dostanou návštěvnický slevový průkaz, do kterého mohou sbírat razítka. Držitelé plně orazítkovaného průkazu se mohou účastnit slosování o ceny. Přeci jenom však celkové pojetí prezentací nepůsobí příliš komplexně…

Návštěvnický pas:

2012/05/22 Posted by | prezentace, výstava | , | Napsat komentář

Na výstavě arch. Otakara Kuči

Ještě do neděle můžete navštívit v galerii SVU Mánes Diamant (ve stejnojmenném domě v Lazarské ulici na Novém Městě v Praze) výstavu plánové dokumentace, fotografií i modelů z rozsáhlého díla vynikajícího architekta, působícího po desítky let především v oblasti zahradní a krajinářské tvorby, zejména při rekonstrukcích. Měl jsem vzácnou příležitost zhlédnout výstavu s autorovým výkladem. Co k tomu říci. Bez dokonalého autorova přehledu o příčinách toho či onoho řešení se v tom bez podrobné znalosti všech peripetií nedá dobře orientovat. Myslím, že je veliká škoda, že se obecně takovéto komentované prohlídky co nejintenzivněji nenatáčejí na video a veřejně nezpřístupňují. Ba víc, myslím, že je to chyba historického významu. Tak aspoň pár fotek pro připomenutí

Obnova zahrady zámku Kratochvíle
Projekt obnovy zahrady zámku Kratochvíle.

2011/11/22 Posted by | architektura, personálie, výstava | , | Napsat komentář

Tak nakonec mě strašáci přeci jenom malinko vyvedli z míry

Protože se zajímám o památky do jisté míry v komplexních souvislostech, zaujme mě též nejedno „okrajové“ téma publikace, přednášky či výstavy… V letohrádku Kinských v Praze jsem loni nestihl „céčka“ a podobné atributy uplynulých desetiletí, tak jsem uvítal letošní možnost, rovnou řeknu, že spíše zdánlivou, poučit se trochu soustavněji o strašácích do zelí a jiných plašicích zařízeních. Protože jde evidentně hlavně o součást kultury „venkovského lidu“, je jasné, že tématem se výstava Hastroši, plašiči a animisté – Úvod do terriculologie hodí jako ulitá do expozice Národopisného muzea Národního muzea v Praze. Víme, že lidé sbírají kdeco zvláštního, od pivních tácků po elektrické izolátory či jiný „odpad“ industriálu. Na venkově utěšeně přibývá regionálních či vesnických muzeí s doklady venkovského života. V internetových fotogaleriích vidíme rozsáhlé sbírky ledasčeho zajímavého, produkované lidmi, kteří se jaksi nedopracují k budování vlastní fyzické sbírky.

Strašáci a různá tradiční i novodobá zařízení zejména k odhánění zvířecích příživníků jsou v doprovodných textících rozčleněny v náznaku typologie, nejednou rozvinuté až do nové doby (např. elektronická zařízení na jihomoravských vinicích plašící špačky zvukovými nahrávkami střelby, dravčích skřeků apod.). Také na vystavených fotografiích autor došel až k „větrným mlýnkům“ dělaným z rozřezných a umně pospojovaných plastových lahví od „balených“ nápojů (ale asi už nedošlo na mihotající se cédéčka…).

Nechybí ovšem defilé tradičních „panáků“ v podobě svislého kůlu s příčným vodorovným břevnem nahrazujícím ruce, napodobujícím svým oblečením jak některé sousedy, tak i obecně známé osobnosti zábavního průmyslu apod.

Pořadatelé a autor svůj záměr vysvětlují v průvodním textu na webu Národního muzea:

„Věděli jste, že existuje vědní disciplína zabývající se strašáky?

Strašáci tu jsou odedávna a jejich existence souvisí s potřebou člověka chránit před vetřelci svoji úrodu či domácí zvířectvo, když on sám nemohl být nablízku. Málo vděku se jim od nás za ta léta služby dostalo. Stali se jen součástí hanlivého rčení: “Vypadáš jako strašák do zelí.”

Rudolf Šmíd strašáky fotograficko-sociologicky pozoruje již šestnáctý rok. Za tuto dobu uspořádal více než tři desítky samostatných výstav doma i v zahraničí. O strašácích říká: „Z počátku jsem je fotografoval jen jako etno-výtvarné objekty, ale záhy jsem zpozoroval, že se jejich život podobá tomu lidskému. Stárnou, milují se a samozřejmě i rozcházejí. Na polích a vinicích jsem potkal za ta léta lecjaké celebrity i pohádkové bytosti. Třeba kousek od Dobříše Michaela Jacksona, na vinici u Velkých Bílovic zase spící Šípkovou Růženku. Na Sedlčansku jsem se loni v únoru dokonce setkal s japonským bohem-strašákem Kubeikem. Ten prý o světě všechno ví, i když se nemůže hnout z místa.“

Z titulu své druhé profese sociologa strašákům založil před šesti lety na půdě Masarykovy univerzity samostatnou vědní disciplinu – terriculologii (terriculus; latinsky strašák). Její vizualizovanou podobou je tato výstava, kterou doplňují autorovy texty o historii a jednotlivých typech strašáků. Ty jsou aktuálně doplněny o artefakty tradiční lidové kultury související s numinóznem, démoničnem a antropomorfizovanou fantastikou. Edukativní charakter výstavy doplňuje autorova osobitá poetika. Šestnáct let zájmu o jedno téma už můžeme považovat za posedlost. Strašáckou posedlost Rudolfa Šmída blahodárně doplňuje pěší chůze. Až budete procházet krajinou, nezapomeňte, že v ní žijí strašáci, a až nějakého potkáte, dejte mu prosím vědět na: rudolfsmid@volny.cz.“

Autor tedy již nějaké výstavy uspořádal a uvítá další podněty k fotodokumentaci, či snad k uměleckému záznamu. Zřejmě spolu s pořadatelem, který možná získává jeho snímky do svých sbírek, usiluje do jisté míry o systematický postup, ale současně chce jeho výsledky využít jaksi k sebeprezentaci. Proti tomu samozřejmě nelze nic namítat („vygůglování“ slova terriculologie přinese řadu výsledků, i když jde hlavně o oznámení autorových akcí). Jenže to poněkud komplikuje spolupráci na tématu, možné angažmá „neřízených“ spolupracovníků. Ostatně je až překvapivé, jak málo zájmu strašáci, kvůli své bizarní podobě mnohdy fotografování, vyvolávají u zásobovačů fotogalerií. Výhodou by bylo zejména jejich lokalizování pomocí mapy, jež je snadné u foto.mapy.cz, ale prakticky nevyužívané. Ani světová fotokomunita na tom není o mnoho lépe (nejvíce výsledků přinese anglický termín scarecrow; logicky převážně z Británie, kde jde zjevně o jedno z oblíbených fotografických témat). Tím spíše by bylo na místě vytvářet nějaké podmínky pro lidový sběr dat na nějakém místě alespoň s lokalizací a možností základního typologického řazení. Strašáci z tohoto hlediska přinášejí několik specifik. Jsou dočasní. Někdy mění svou podobu či polohu. Prakticky není možné je soustavně podchycovat, leda snad v nějakém malém regionu. Velmi často je zachytí na nějakém výletě zcela náhodní turisté či folkloristé. Proto by bylo vhodné i takovéto snímky získávat. Současně lze jistě právem pochybovat o smyslu takovéto činnosti prováděné systematicky (jako o podivínství). Jenže při prozíravém zprovoznění nějakého nástroje k získávání libovolných snímků by systematičnost vznikala automaticky, bez speciálního nároku na pracnost.

Trochu mi to připomíná kdysi zřejmě docela pracně kýmsi (omlouvám se, že teď nevím autory a vydavatele; doplním) shromážděné snímky posedů, vydané pak v neuvěřitelně šedozeleně tištěné (prý to byl výtvarný záměr) publikaci, bez lokalizace či časových údajů (chtěl jsem k tomu svého času vyjevit pár slov, ale už k tomu asi nedojde – naštěstí). Přitom např. na zmíněných foto.mapách získáme zajímavou přehlídku posedů. Bohužel v tomto případě poznamenanou trochu zvláštní praxí vydavatele, vedoucí k mazání duplicitních snímků či těch výtvarně méně hodnotných.

Docela bizarně působí velmi frekventované a asi i oblíbené snímky turistických rozcestníků; asi také mohou v celku dávat nějaký smysl.

Právě proto, že je mi jasné, že nelze všechny souvislosti předem vyhodnotit, ani se jimi u jednotlivého snímku zabývat, občas navrhuji (např. zde), aby podobné sbírky byly zpřístupňovány na webu vhodnými způsoby, protože samotným organizátorům přinesou řadu cenných podnětů. Dokonce by se podobných aktivit mohla chopit vhodně zaměřená muzea… (Sám na to budu pamatovat, až nějaký pěkný exemplář spatřím a vyfotím…)

Návštěvu samotné výstavy tedy lze spíše oželet. Vzhledem k jejímu „formátu“ je také trochu zarážející vstupné (souhrnné vstupné do expozice cca 3 EUR). Po zkušenostech z několika kulturních zařízení v cizině mě docela překvapilo i zpoplatnění fotografování. Myslel jsem, že pro představu připojím alespoň nevelký snímek celku výstavního sálu s rozestavenými panely, ale to bych údajně musel v pracovní době vyjednat s nějakým pověřeným pracovníkem.

Na závěr připojuji (20.10.2011, 21:50) jednoho odrance, obzírajícího moravskou krajinu (ale není lokalizovaný, pojmenovaný, tagovaný nic, čili se dá najít jen náhodou…):

Master of The Vineyards
Autor vasekk on Flickr.

2011/10/18 Posted by | evidence památek, participace, výstava | , | Napsat komentář

Výstavka „Meziválečná architektura Střešovic“ v sídle pražského pracoviště NPÚ

Info o výstavě:

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Veřejná prezentace výsledků vědeckovýzkumné práce NPÚ je stále poměrně vzácná. Je to škoda jednak pro další rozvoj výzkumu, i když je známo, jak se badatelé rádi pídí po archivních regálech – tak proč jim to kazit nějakým veřejným zpřístupněním údajů. Jednak mohou být shromážděné poznatky a vytvořená dokumentace využity k propagaci (v tom nejlepším slova smyslu) našeho kulturního dědictví. Přeci, jak jinak se obecenstvo o hodnotách kulturního dědictví dozví, nežli ze srozumitelného výkladu – ne podbízivého, ale seriózního a přesného, ale bez „zbytečných“ komplikací. Jen poučená a zaujatá veřejnost se také může stát oporou prosazování památkových požadavků v běžné odborné a administrativní praxi, ale také při vznášení požadavků např. pro budoucí památkový zákon či územní plánování.

Úplně se nabízí využívat hory zpracovaných dokumentací uložených v archivech památkářů. Výstava je jedním ze vhodných řešení, neboť je po určitou dobu veřejnosti značně na očích. Vily nedávné i vzdálenější minulosti se v nynější době staly skoro módou, k čemuž významně přispěla edice publikací o „Slavných vilách…“ jednotlivých krajů, která zjevně vhodně využila „mezery na trhu“. Jenže takových různých mezer, zatím možná málo nápadných, se nabízí více. Možná právě autorům z řad památkářů. Snad si je mezi zpracovateli památkových výzkumů najdou prozíraví nakladatelé, protože památkové instituce, k vydávání nejspíše nejsou plně vybaveny a jejich základní úkoly jsou jiné. Pro tyto účely jsou také výzkumy prvotně směřovány – k upřesnění poznání památkového fondu a k vytipování dosud opomenutých hodnot. Však také jedním z výsledků výzkumu střešovických vil bylo podání několika návrhů na prohlášení kulturní památkou.

Na rozdíl od zmíněných „Slavných vil…“ nebylo zpracováno rozlehlé území celého kraje či Prahy, ale poměrně úzce vymezené území meziválečné vilové čtvrti (zpracovány však byly i další doplňující objekty, vč. technických), ovšem známé vysokou architektonickou a uměleckou hodnotou zástavby (badatelský tým však již zpracoval i další areály a objekty). Kromě dokumentace ke vzniku čtvrti a jejích uměleckých kvalit výzkum prokázal překvapivě vysokou míru dochování původního stavebního i mobiliářového vybavení. Kromě úředního prohlášení několika objektů za památku tak snad přispěje k posílení vztahu majitelů k těmto z ekonomického hlediska poněkud imaginárním kulturním kvalitám a k chuti zachovat toto kulturní dědictví i pro budoucí generace. Návštěvníci z jiných míst by si snad mohli po prohlídce spíše uvědomit, že také oni třeba i při běžné cestě do místa zaměstnání zhlédnou podobné stavby či jejich prvky, či je dokonce sami vlastní, a třeba pocítí zájem o jejich další osud. (Zajímavý je panel s tématem plotů, rovněž velmi ohroženého druhu památek, svého času též pojednaného v ČP.)

Účastníci vernisáže nahlíželi také do impozantních svazků zpracované dokumentace. Ty jsou ozdobou zdejšího archivu…

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Pro památkovou péči by se další z výstavek v sídle pražského pracoviště NPÚ mohla stát impulzem k rozhojnění podobných prezentací. Za redakci webu NPÚ bych se rád vrátil k jednomu již dříve opakovanému podnětu, aby v podobných případech pokud možno vždy výstavní panely ve vhodné podobě (pdf) byly prezentovány na webu NPÚ (je zřejmé, že je třeba s tím počítat nejlépe již v době jednání s vlastníky objektů a se zúčastněnými autory a zpracovateli výzkumu i výstavní prezentace, neboť zpětně by taková licenční administrativa nebyla zvládnutelná). Také vzhledem k aktuální situaci lze jedině pobízet hojnějšímu využívání zpřístupnění výsledků na webu. Mezi památkáři je tento postup hodnocen spíše rozpačitě až odmítavě. Ale přitom je dnes již vysoce účinný (přeci jde především o to, zpřístupnit vhodně uspořádané výsledky zájemcům), ale také je vytvoření prezentace lacinější.

Na vernisáži bylo plno. V běžných návštěvních dobách se však budete moci na předkládané obrázky i povídání docela dobře soustředit. Výstavka však jakoby skoro zvala na vycházku… Budete muset více méně po paměti, neboť v tištěné podobě není k mání nic. Škoda, že zřejmě nebudou ani ty panely na webu.

Autorům nelze než gratulovat. Jak k výsledkům rozsáhlé výzkumné práce, pečlivě zpracovaným, tak k velice úpravné výstavě, sestávající z přehledných elegantních panelů s historickou i aktuální dokumentací i reprodukcí stavebních plánů. A současně jim přát vytrvalost do další práce. Zájemcům o památky pak snad lze přát, aby se mohli k informacím o hodnotách památek dostávat stále snáze a lépe jim rozumět.

O obsahu výstavy samé jsem se zbytečně nerozpovídával, protože ten je Vám k dispozici při návštěvě, kterou doporučuji.

Na závěr pár snímků z vernisáže:

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

Výstava Meziválečná architektura Střešovic

2010/10/22 Posted by | architektura, evidence památek, prezentace, výstava | | Napsat komentář

Výstava Karlův most 2010 – pár dojmů

Veřejnosti je zřejmě stále předkládáno málo informací o našem kulturním dědictví, případně jsou takové informace dosti povrchní, na úrovni turistických „skládaček“. „Nedostatkovým zbožím“ u nás zřejmě jsou informace o průběhu oprav památek a o výsledcích jejich výzkumů, i když samozřejmě nepopírám, že v řadě případů jsou informací přehršle, dokonce i elegantně uspořádaných. Jednou z takových v tomto smyslu hojně obdařených památek je Karlův most. Obecenstvo se samozřejmě ještě více o informace zajímá po té, co byly výrazně mediálně „propírány“ problémy při opravě zábradlí mostu i názorové rozdíly samotných památkářů na to, co je pro památku aktuálně nejlepší.

Výstava Karlův most 2010

Zřejmě tak dojde značného ohlasu i výstava o historii a opravě mostu, připravená na náměstíčku na pražském ostrově Kampa, přes který také Karlův most přechází.

Výstava Karlův most 2010

Mezi památkáři nejspíše bude hodnocena všelijak, přesto má i určitá pozitiva. Obecenstvo se nepochybně zajímá o řadu detailů spojených s konstrukcí i historií mostu (zaslechl jsem hovor matky a klučiny, kterého velmi zaujala udivující skutečnost, že jsou pod mostovkou dutiny; paní matka, zřejmě nějak zasvěcená do stavebních konstrukcí, dokonce jinochovi adresovala vysvětlení o odlehčovacích obloucích, načež se on běžel znovu na fotografii podívat, aby si to poskládal v hlavičce), uvítá i informace o historických proměnách, doplněné vhodně vybranou ikonografií.

Zajímalo mě proto, nakolik je ostrá ona kritika na adresu památkářů, jak se o ní zmiňoval diskusní příspěvek na webu NPÚ, ale nějak jsem ji nepostřehl (byl bych vděčen za případné upřesnění). Nedokázal jsem ovšem všechny panely kompletně přelouskat. Úplně souvislý obraz nepodávají, ale pro dnešní klipovité vnímání je asi pojetí textů a ilustrací docela vhodné. Navíc si zájemci mohou posloužit nákupem publikací ve stánku u výstavky.

Výstava Karlův most 2010

Jestliže tedy mluvím o klipovitosti, není v tom odsudek, protože extrakt postihuje většinu podstatných skutečností, k čemuž jistě přispívá i to, že se autoři památce a jejímu zkoumání věnují již dlouhá léta. Nicméně onu tendenčnost by bylo možné vidět právě v oné „objektivitě“ a snad nestrannosti. Ale to nemohu plně vyhodnotit, ani někomu vpisovat.

Pokud si něco odnáším, je to prohlídka výtečně vytištěných reprodukcí některých historických vyobrazení, a to včetně reliéfu Útěku Fridricha Falckého, byť samozřejmě ve výřezu, který je do značné míry nedostatečně využíván právě proto, že nejsou k dispozici kvalitní fotografie. V archivu autorů však zřejmě leží… (pokud byste věděli, jestli jsou někde volně dostupné, dejte zprávu!; pan fotograf Frouz zřejmě snímky pořídil a ve vhodných chvílích je zpřístupňuje např. zde). Ve velmi dobrém rozlišení si můžeme prohlédnout také výřez z Huberova prospektu Prahy i některá další vyobrazení.

Výstava Karlův most 2010

Výstava Karlův most 2010

Výstava Karlův most 2010

Čili jsem přesvědčen, že oprav památek má památková péče využívat k zasvěcování veřejnosti „do problematiky“. Dokonce by se mělo jednat o samozřejmost, na které by se asi měli památkáři podílet s odborníky z řad dodavatelů. Kromě zřejmě užitečných momentů je tak nasnadě i otázka, nakolik skutečně pořadatelé výstavy sledovali jen cíl objektivně informovat veřejnost. Veřejnosti to může být jedno, protože ta informace využije podle své potřeby. A památkáři nejspíše nemají kde vzít síly na to, aby investovali porovnatelné prostředky do zřejmě nikoliv laciného fundusu i do práce obětavých tvůrců výstavy.

Výstavní stojany jsou opatřeny dokonce vlastním osvětlením.

Výstava Karlův most 2010

Přesto jsou klimatické podmínky pro zvolené technické uspořádání dosti náročné (pod krycí plexiko zatéká voda, což nepochybně trvanlivosti papíru či fólie příliš nepřispěje).

Výstava Karlův most 2010

V ušmudlané vitríně je několik fragmentů kvádrů, patrně pocházejících z mostu, u nichž pár cedulek opakuje sdělení, že nemohly být znovu osazeny do mostní konstrukce, protože jsou značně korodované.

Výstava Karlův most 2010

K celkovému dojmu můžeme rozhodně připočíst i „nevtíravou“ reklamu na a v prostředcích městské hromadné dopravy

Výstava Karlův most 2010 - reklama ve vozu metra

a obsáhlý přehled „partnerů“ výstavy na jednom z panelů a na výstavním webu. Zřejmě se tedy památku i diskuse kolem její opravy podařilo fruktifikovat v mnoha směrech. Snad tedy i památkáři najdou způsob, jak „své“ informace veřejnosti předkládat ve větší míře. Na webu tak mohou činit hned, pokud by jim k tomu ovšem byly poskytnuty „prostředky“.

2010/05/18 Posted by | opravy památek, prezentace, výstava, weby | , , | Napsat komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public