Mezinárodní den žen a dívek ve vědě si zaslouží i pozornost památkářů

1/ Možná by jej památkáři měli více vyzdvihnout, ale asi se to bere tak, že když i vrcholnou osobností a představitelkou české památkové péče je významná odbornice a badatelka, mají „splněno“. Snad tomu tak opravu je.

2/ V souvislostech památkové péče se angažuje mnoho vynikajících odbornic. Je pravdou, že jsem během let vlastně ani nezaznamenal nějaké „genderové“ nesrovnalosti na odborných konferencích, při organizaci výzkumů apod. Nicméně nemohu vyloučit, že k nějakým atakům či nelibostem mohl někdo poklesnout. Je také možné, že i já jsem někdy mohl někomu připadnout málo vstřícný.

3/ Některé památkové vědátorky významně ovlivnily celý stav ochrany kulturního dědictví dnes. Mně vždy vytane na mysli především paní docentka Milada Radová-Štiková; letos si připomínáme 100 let od jejího narození. Právě ona však je příkladem „politického“ nedocenění až deptání. Přesto svou morální pevností i odborným soustředěním a nasazením ovlivnila řadu lidí z generací, které v současnosti významně působí v památkové sféře.

4/ Samozřejmě bych takto nerad opomíjel řadu dalších památkových badatelek, často ovšem začleněných do „garantských“ pozic památkové organizace, ale současně velmi aktivně působících v řadě výzkumných projektů v NPÚ, ale i akademických aj. výzkumných institucích.

5/ Zaslouží obecné uznání, ale i zájem o výsledky jejich práce. Ale také nadšenou pracovní součinnost, kde to jen jde. Bude mi potěšením, kdykoliv bych na to sám stačil…

© Jan Sommer, 20200211

České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018

Pozvánka k možné spolupráci

01. Institucionalizovaná památková péče na území České republiky počítá své dějiny asi na 165 let, tedy od vzniku vídeňské Centrální komise pro výzkum a zachování památek v roce 1850, resp. jejího reálného zprovoznění v roce 1853 (Bundesdenkmalamt na Wikipedii). Před stoletím v návaznosti na vytvoření státního útvaru Československo byly zřízeny také památkové orgány nového státu, jež do jisté míry navázaly na praxi z doby mocnářství Rakousko-Uhersko.

02. Již při letmém pohledu na vývoj památkové péče pocítíme hrdost na odborný i etický význam památkářů a na jejich společenské kulturní vystupování. Nelze přehlédnout ani spolupůsobení s dalšími akademickými a dalšími vědeckými kapacitami a obory (dnes např. Ústav dějin umění AV ČR, vysoké školy, kde se intenzivně rozvíjejí obory, připravující architekty, archeology, muzejníky či historiky umění pro práci v oblastech ochrany kulturního dědictví). Po generace se přes různé politické i válečné zvraty, kapacitní či technické limity daří v zásadě udržet kontinuitu studia a evidence památek (v celostátním měřítku se jedná o impozantní úkoly zvládané i díky osobnímu zaujetí a nasazení mnoha „řadových“ památkářů).

03. Rozvíjelo se i zákonné prostředí, poskytující památkářům nemalé kompetence při ochraně památek, zdůrazňující význam jejich hmotné substance, jejíž ztrátu nelze v podstatě nijak nahradit. To souvisí i s rozvojem vzdělávání a osvětového působení památkových institucí, jež v tomto směru také nikdo nemůže zastoupit.
V tomto směru se také projevuje důstojné zpřístupňování památek ve veřejném vlastnictví, spravovaných Národním památkovým ústavem i dalšími institucemi, ale též soukromníky, vesměs spolupracujícími s odbornými složkami NPÚ.

04. Pominout nelze ani publikační činnost památkářů, dříve po desítky let málo podporovanou až potlačovanou (nepřálo se šlechtickým ani církevním památkám), v posledních letech ovšem velmi dynamicky rozvíjenou.

05. To souvisí i s intenzivní podporou památkového výzkumu v rámci řady „projektů“ v posledních cca 15 letech. Dřívější výzkum existoval v určité omezené centralizované podobě, ale i tak jeho výsledky stály za pozornost, protože „centralistické“ vedení umožňovalo koordinaci, která v dnešní době chybí a v propojení výsledků různých „projektů“ lze vidět notnou rezervu odborného i obecně společenského prospěchu z vědy a výzkumu.

06. Velké přínosy plynou i z mezinárodní spolupráce, která také doznala podstatnější rozvoj až po roce 1989. Do té doby prakticky nebyla dostupná ani cizí odborná literatura. Přesto si památková péče udržela vysoký etický a odborný standard, uznávaný i v zahraničí, což souviselo i s tím, že se mezi památkáři „ukrývaly“ i individuality schopné přeshraničního vlivu (dr. Líbal, arch. Vošahlík, ing. Jiřinec…).

07. Mnoho lidí dnes může sbírat zkušenosti v cizině a porovnávat, případně usilovat o aplikaci užitečných námětů. Nicméně takové poznatky a podněty jsou jen vzácně užity v praxi, či alespoň přínosně publikovány.

08. To sice nepřímo, ale vcelku zásadně souvisí s absencí celooborových konferencí, jež poskytují např. impozantní výsledky v Německu.

09. „Nevědecká“ publikační a popularizační činnost je zatím také spíše na okraji zájmu a nedostává se jí náležitého morálního ocenění. (Spíše opovrhováno je publikování on-line – např. na blogu…).

10. Jistě ovšem je mnohé ze zde uvedeného spolu s dalšími úkoly a záměry zahrnuto v koncepci NPÚ z roku 2015 (PDF). Proč se tedy zabývat tématy, jež jsou již projednána a sesumírována?

11. Letos zřejmě dojde k tak velkému kumulování „osmičkových“ aktivit, že se sotva podaří nějaké „interní“ otázky, teoretická dilemata, pociťovaná rizika pro památky apod. více společensky zviditelnit. Ale přesto by bylo užitečné dějiny památkové péče zkusit nějak shrnout, bilancovat, hodnotit pozitiva i ztráty. A výsledky nějak shrnout tak, aby byly k užitku (přehledné, snadno dostupné…). Připomeňme drobně, že letos je to také 60 let od založení Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v intencích nového a po novelách dosud platného Památkového zákona. K soustředění pozornosti na prezentaci památkových otázek by mohl pomoci i Evropský rok kulturního dědictví 2018, jenže jeho cíle jsou spíše propagační…

12. Samotná památková péče svoji historii mnoho nepěstuje. Nedávný projekt tvorby retrospektivního biografického slovníku oboru byl dle mého nelogicky ani ne v polovině ukončen (část zpracovaného materiálu je ovšem dostupná on-line; že to nebyla marná práce, o tom svědčí např. to, že hesla jsou citována na Wikipedii). V odborných časopisech či na celooborových konferencích (jež se ale také už řadu let nekonají…) se sice objevují dílčí příspěvky, ve vysokoškolském vzdělávání také zazní určité nutné penzum k dějinám oboru, takže nejde o neznámé věci. Nicméně to působí dojmem, že pro institucionální aparát nejsou jej táhnoucí lidé příliš zajímaví. Nebýt akademického slovníku historiků umění, encyklopedií archeologů či archivářů, nenašlo by se nejspíše nic. K tomu zde dříve glosa a výzva.

13. Na webu památkářů v jeho aktuální verzi jsou obvykle „medailonky“ ředitelů (např.) či náměstků, na stránkách některých odborných pracovišť či památkových správ najdeme i další lidi (někde např. kastelány). Nejde však o nějakou encyklopedii, protože při výměně osoby jsou stará data prostě eliminována a nahrazena jinými (asi se dají s podmíněným úspěchem dohledat na archive.org).

14. To vše ale působí až „odlidštěně“. Proto by možná nemusela být od věci „tvorba“ nějakých kapitolek či glos k nějaké zajímavosti z minulosti památkového působení, která by se někomu namanula.

15. Zajímavé je, že podobně jsme na tom s terminologií oboru. Ten má k dispozici „Blažíčka“ a pozdější slovník restaurování. Jistě je význam termínů sdělován opět studujícím, ale mnohé dohady např. kolem pojmu „rekonstrukce“ svědčí spíše o zanedbanosti i v tomto směru. Totéž platí vlastně pro jediný funkční terminologický „standard“, kterým jsou „klíčová slova“ používaná v Památkovém katalogu a Metainformačním systému památkové péče. Zde však jsou výrazy užívány neuspořádaně, bez nějakého redakčního či odborného dohledu. I v tomto směru bychom mohli něco zkusit (také terminologický slovník byl rozpracován, ale nekončen, ačkoliv je jasné, že i na takovém „dokumentu“ by se v prostředí internetu mělo pracovat nepřetržitě – proč tedy ne od letoška?!). Já tak činím, a ověřuji i různé technické cesty. Tak vyzývám k domluvě. Rád zkusím reagovat, kdybyste k tomu měli nějaký dotaz (asi zde do komentářů, případně i na FB).

16. Publikovat by bylo vhodné např. na „firemním“ blogu památkářů, ale nic takového (zatím?) neexistuje. Tedy třeba na nějakém vlastním. Jistě je možné přispívat na Wikipedii (ideální by bylo tam napsat i heslo o sobě samém, ale to by asi kdekdo považoval za „nemístné“, ačkoliv by to bylo praktické, protože by pisatel měl informace nejlépe po ruce bez pátrání…; hodnotu tomu dává to, že význam informací pro ostatní zájemce nemá být limitován „falešnou skromností“ osoby, která může v klidu zcela věcně popsat, co myslí, že je obecněji významné). Máme i svou wiki v informačním systému památkářů, ale ta se již několik let nedokázala vyhrabat z testovacího provozu – i to by se možná letos mohlo vyřešit…

16. Tak kdyžtak dejte vědět, co máte k dispozici, nebo se Vám již podařilo uveřejnit…
Mějte dobrý památkový rok!

© Jan SOMMER: České památkové století v Evropském roce kulturního dědictví 2018. Pozvánka k možné spolupráci, in: Česká placka, on-line 20180109.

Kdo to jsou – ti „památkáři“?! O potřebě slovníku lidí pečujících o kulturní dědictví

„Anotace“ z FB:
Asi leckoho napadlo již vícekrát, nyní nejspíše i nad velkolepým slovníkem historiků umění z Academie, že bychom potřebovali i slovník památkářů, z nichž mnozí ovšem jsou do zmíněného slovníku zahrnuti. Ale chybějí experti třeba přes technické památky či někteří „lidovkáři“, kdežto zájmy památkové péče jsou prakticky bez oborových limitů. Památkáři si ale určitě nemohou klást obří cíle typu vydání knihy. Nicméně třeba po letech, proč ne… Nynějším možnostem by však plně odpovídalo začít bez dalších odkladů (těch už snad bylo dostatek) s přípravami on-line. Heslo lze kdykoliv rozpracovat v minimálním rozsahu a pak se k němu dle situace vracet, kdykoliv se pocítí potřeba něco doplnit. Pro teď bych stál o názor na vhodnou skladbu hesla „střední“ velikosti, přičemž předesílám, že na internetu lze v pracovní verzi akceptovat i jakékoliv minimum. Kompletnost by jistě měla být cílem, ale to by nám nemělo znemožnit i práci s „fragmenty“. Ještě se k tomu někdy vbrzku vrátím, takže nyní jen ten návrh osnovy, která by ani neměla odrazovat kohokoliv od rozpracování vlastního hesla (toto řešení zatím preferuji, protože by sumárně stálo nejméně času). Díky za případné připomínky…
(Návrh byl uveřejněn k připomínkám 1.2.2017.)

Nedávno vydaný naprosto impozantní „Slovník památkářů“ (jak lze parafrázovat publikaci Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů) je obdivuhodné editorské dílo nevelkého týmu z Ústavu dějin umění AV ČR. Pro nás je pozoruhodné samozřejmě tím, že je to dosud největší shromaždiště informací o památkářích. Proto je také zajímavé ověřovat, kdo z památkářů je zařazen, kdo nikoliv – ale to ne proto, aby se stýskalo na přístup editorů, jimž, jak opakuji, můžeme být leda vděční a vyseknout za důkladnost poklonu, nýbrž jako podklad opětné výzvy k nějakému konkrétnímu kroku aspoň k navázání na to, co pro památkáře vykonali historici umění tím, jak velkoryse památkáře zahrnuli do svých řad.

Shrnutí informací o památkářích má různé významy. Jistě k nim lze počítat i zpřehlednění situace pro mnohé zájemce o památky, dějiny umění, ale i techniky, vernakuláru, kulturní krajiny, historické technologie, restaurování, archeologii atd. atd. Tématický záběr zájmů u památkářů je totiž mnohem širší, než je tomu u historiků umění. Památková péče je spojnicí mnoha oborů, potenciálně vlastně všeho, čím se lidé zabývají, protože vše je třeba hodnotit v souvislostech, aby i ochrana památek byla co nejpřesněji zaměřená, ale také schopná tlumočit své poznatky co nejširší veřejnosti, a tak ji trochu „alibisticky“ získávat pro „svou“ věc (i kdyby byla ochrana památek vítězná třeba díky stále přísnějším sankcím, jaký by to mělo smysl, kdyby nebylo lidí, co dovedou památkové hodnoty ocenit či dokonce vychutnat; to ale bez přípravy u většiny lidí není reálné). Pochopení pro památky všech období a oborů minulosti je významným výdobytkem kultury naší doby; také proto stojí za to mít přehled o aktivistech, úřednících i vědcích na tomto poli.

V různé míře se pocity těchto potřeb projevovaly opakovaně již v dávnější minulosti. Nicméně vlastně nikdy nedošlo k nějaké významnější akci, a když už, nebyla dosti pociťována potřeba pokračovat, tuto činnost rozšiřovat, morálně, vlastním autorským přispěním či jinak podporovat.

O dějinách oboru památkové péče jsou samozřejmě poučováni adepti vzdělávacích oborů na vysokých školách i v postgraduálních kurzech apod. Základní souhrny informací najdeme na webech památkových institucí. Ale informací o památkářích najdeme pozoruhodně málo. Nedávno zazněl dokonce návrh spojit síly nejen „památkářů“ k bilanci oboru při příležitosti blížícího se století republiky… (Ne)zapomenutelné památkové století 1918–2018?!

V minulosti byly např. v redakční radě časopisu Zprávy památkové péče (která byla dlouho jediným orgánem, jenž do takových věcí měl zájem promluvit) opakovaně předkládány a diskutovány náměty vytvářet nějak slovník památkářů typu „Kdo je kdo“. Snažil jsem se tam opakovaně poukazovat i na to, že nemá cenu psát do odborného časopisu o památkových osobnostech až ve chvíli, kdy odejdou z tohoto světa. Užitečné jistě byly a jsou též medailóny sepisované v momentu nějakých životních jubileí. Ale to vše vlastně neřeší nic pro potřeby aktuální komunikace, představení oboru nejen navenek, ale i seznámení se „mezi námi památkáři“ navzájem. Jedním z limitů přitom byla vlastně nereálná utkvělá představa převahy zainteresovaných osob o nutnosti vydat slovník v podobě knihy. Jakoby tedy skoro neexistoval internet, na kterém je možné si počínat zcela jinak. Kdykoliv je možné vydat jakékoliv heslo, které může být jakkoliv (ne)úplné a další práce na něm či potřebná aktualizace je kdykoliv možná.

Před tuším cca 10 lety po nepříliš dlouhou dobu fungoval v NPÚ také referátek určený pro výzkum dějin oboru památkové péče mj. s cílem zaznamenávat paměti… pamětníků. Pak ještě před pár lety existoval výzkumný úkol vytvářející biografický slovník památkářů do roku 1950 (samozřejmě bylo potřebné a v principu možné rozvinout jej až do sledování současnosti).

Kde všude jsou památkáři?

Nějaké speciální pátrání jsem nepodnikal, čili mohu jen pro představu nastínit jakousi typologickou škálu prezentací informací o památkářích. (Rád doplním třeba po Vašich komentářích…)

Standardem a většinově cílem dosud jsou tištěné encyklopedie typu „Kdo je kdo“. Tam můžeme památkáře najít mezi architekty či archeology, asi celkem ojediněle mezi archiváři. Nyní tedy i v nebývalém rozsahu mezi historiky umění.

Z elektronických zdrojů nelze dosud uvést vlastně žádný s jakýmkoliv úsilím či trendem k systematičnosti či komplexnosti. Na památkáře celkem namátkově narážíme na některých zpravodajských webech, kde mohou redakce pro představení zpovídaných osobností předkládat drobné medailóny (tak je tomu častěji např. na rozhlas.cz, ale logicky jde o velmi úzký výběr; dále některé bibliografické přehledy, ale tam obvykle najdeme jen jméno a nic víc). Podrobnější údaje bývají k nalezení na některých webech vysokých škol, kde mohou být rozsáhlejší především přehledy publikovaných prací vyučujících odborníků z řad památkářů (pak může být vidět, že i pro dotyčného památkáře tato platforma může suplovat odbornou potřebu představit se podrobnou bibliografií). Na webu NPÚ jsou uváděni jen ředitelé a a náměstci generální ředitelky (nevýhodou pro zájemce o info přitom je, že při střídání stráží dochází i k výměně medailónu, tedy nikoliv např. přesunu do síně slávy…).

Na Wikipedii je dostupný jen výběr, což souvisí asi jednak s antipatií odborníků z mnoha sfér k tomuto dobrovolnicky sestavovanému „zdroji“, jednak zase s tím, jak se komunita wikipedistů staví k „encyklopedické významnosti“, která poskytuje prostor jen ověřeným osobnostem. Přesto se zde postupně a pozvolna konsoliduje samostatná kategorie „českých památkářů“.

„Autoritní“ data knihoven mnoho nepomohou. Mj. např. „neřeší“ neautory, kterých je většina.

Profesní přehledy typu https://www.linkedin.com/company-beta/5100047/ také mnoho nepomohou, protože jejich cíle jsou příliš široké a obecné.

Kdo všechno je památkář?

Rozlišení vlastně nemá nijak ustálené hranice (nejvíce lidí si dnes díky biografu výraz spojuje s „památkáři“, kteří zachraňovali umělecká díla rozchvácená Němci za II. světové války po celé Evropě). Myslím tak, že lze zahrnout kohokoliv, kdo nějak památky zkoumá, hájí, opravuje, prezentuje… Nemusí tedy jít jen o „pracovníky státní památkové péče“, jak jsou uváděni v akademickém slovníku historiků umění, ale mohou být zařazeni např. jakkoliv profesně zaměření členové Klubu Za starou Prahu či jiného spolku, externí spoluřešitelé vědeckých výzkumů, příslušníci někdejšího důstojného stavu konzervátorského, muzejníci propagující památky v regionech. Není třeba řešit otázky „dvoukolejnosti“ státní památkové péče (ze slovníkového hlediska nemusí být rozdíl mezi památkářem „odborným“ z NPÚ a „výkonným“ z úřadu pověřené obce, z MK apod.).

Začít lze jakkoliv, kdykoliv; „teoretické“ hloubání s důsledkem odkladů nepomůže ničemu…

V akademickém slovníku historiků umění je v závěru úvodu krátká větička o záměru zpřístupnit v budoucnu slovník i v elektronické verzi. Na křtu publikace bylo zmíněno, že během cca 8 let mezi dokončením rukopisu a vydáním tištěné knihy (2016) došlo v reálném světě k mnoha změnám, které mohly být do knihy zahrnuty jen v mizivém procentu a do jisté míry nahodile. ÚDU AV ČR počítá se zpřístupněním aktualizovatelné databázové verze, ale prozatím to plánuje až poté, co bude rozebrána papírová publikace.

K takovému odkládání ale vlastně není vůbec žádný důvod. Prostě by on-line mohlo být zatím dostupné jen to, co není ve výtisku. Tedy např. noví absolventi škol, aktivně vstupující na profesní pole, doplňovány by mohly být novější publikace, změny v pracovním zařazení nebo bohužel i úmrtí. Takto by vlastně aktualizovaná on-line verze mohla tvořit nedílný stále více užitečný konglomerát nejednotně zpracovaných informací s vysokým podílem aktuálnosti.

No, a právě podobně lze přistoupit i k potřebné encyklopedii památkářů, i když z hlediska kompletnosti stále velice vzdálené až do samotného zpochybnění reálnosti. Zcela polovičatá či „slepá“ hesla lze založit kdykoliv, vždy budou užitečnější, nežli nic.

Výzva ke spolupráci

Naprosto nejvíce efektivním řešením bude, když každý napíše své heslo. Bude muset nejméně věcí dohledávat, ověřovat pátráním v archivech, spisovnách…

Je k tomu třeba odhodit „stud“: „nejsem osobnost tak důležitá, aby má práce stála za nějaké sepisování“ – to prostě nechte na čtenářích a berte to tak, že pomáháte lidem i kolegům v oboru se orientovat. Nakonec i Vám samotným se nejednou bude lépe dohledávat nějaký údaj z vlastní minulosti, údaje o publikacích apod.

Je třeba také odložit rozpaky plynoucí z neúplnosti hesla. Skoro každý též má někde poruce „strukturovaný“ životopis, který hotovil do nějaké přihlášky či hlášení, čehož výsledkem stejně většinou bylo založení listu do nějakého šanónu…

Kam heslo umístit?

To je zatím trochu otázka, ale snadno řešitelná, protože nástroj již existuje. Detaily ovšem ještě nejsou připraveny ke zveřejnění. Zatím budeme vděční za projevy ochoty se zapojit do spolupráce.

Můžete kdykoliv heslo doplňovat o zapomenuté či v prvním kroku nedořešené části.

Co do hesla napsat?

Na internetu meze z hlediska rozsahu v zásadě neexistují, nicméně je vhodné uvážit, jaká podrobnost je pro lidi únosná.

Je třeba psát stručně (pisatel tím ušetří svůj čas i čtenářův) a věcně, bez výčitek za minulé křivdy apod.

Osnova hesla

(Jde o návrh, ale vše lze doplňovat kdykoliv v budoucnu, nebo i nechat nedořešené)

• Jméno Příjmení (s tituly) (datum a místo narození je vhodné, ale není možné jej stanovit jako povinné; pokud to správci najdou jinde ve veřejných zdrojích, asi sami provedou doplnění)
• Odborné zaměření (preferovaná témata, profesní specializace; jakási anotace pro památkovou sféru)
• Studium (zejména VŠ, kdo učil, významní spolužáci)
• Zaměstnání (může jít jen o heslovitý přehled s časovými údaji, ale pokud možno by měly být uvedeny zastávané pozice, vykonávané úkoly)
• Činnost v oblasti památkové péče (přehled vědecké, pracovní, vzdělávací aj. činnosti; lze rozdělit do podkapitol)
  • Působení v institucích, organizačních výborech, poradních orgánech, spolcích, redakcích, redakčních radách
  • Výzkumná a vědecká činnost
  • Účast na konferencích apod. (organizační podíl, vlastní příspěvky, důležité navštívené akce)
  • Pedagogické působení
  • Přednášková činnost (akademická i populární)
• Další odborné aktivity
  • Odborné aktivity v dalších oborech (pokud jsou)
• Odkazy (např. na on-line dostupné rozhovory v médiích, snímky v MIS nebo jinde, profily na Facebooku, na academia.edu nebo Researchgate.com či jinde)
• Archiv (pokud jsou někde spisové dokumenty z odborné agendy, k výzkumům apod.)
• Publikační činnost (výběr důležitých titulů vč. dostupných na internetu; kompletní výpis je ovšem také vítán; hodí se i charakteristika témat, zmínit i popularizaci apod.)
• Literatura (pokud existují jubilejní medailóny o osobě, které je heslo věnované apod.)
• Reference (přehled vědeckých prací, výzkumných akcí)
• Poznámky (zdroje)

Pár příkladů různých umístění hesel i různého stupně podrobnosti…

• Naděžda Goryczková. Heslo generální ředitelky NPÚ na Wikipedii je příkladem stručného základního zpracování informací o významné osobnosti oboru.
• Jan Herain. Příklad zpracování hesla v projektu Biografický slovník památkářů I. Hesla tohoto slovníku jsou dnes hojně citována v odborné literatuře (vč. řady diplomových prací), což svědčí o užitečnosti i potřebě práce na projektu oživit.
• Miloš Solař. Bio- a bibliografické informace, jak bývají poměrně obsáhle zpracovány na webech vysokých škol, aby doložily prestiž a úroveň vzdělávacích programů.
• Jiří Škabrada. Osobnost, která svou publikační, expertní a vzdělávací činností ovlivnila již několik generací památkářů.
• Milada Radová-Štiková. Jedna ze zakladatelských osobností stavebně-historických průzkumů též konstituovala přístup k vysokoškolským kurzům památkových architektů.
• Petr Pavelec. Ředitel územní památkové správy NPÚ, odborník v oblasti středověkého umění, zejména nástěnné malby, pedagog na Jihočeské univerzitě.
• Dana Novotná. Památkářka zaměřená na historický urbanismus a na historii právních podmínek stavitelství.
• Martin Gaži. Příklad odborně životopisného medailónu v knihovnickém informačním systému.
• No, a ještě, abych nevypadal, že jenom chci úkolovat ostatní, zde pro příklad jaksi pracovní, ale snad únosně vypovídající stránečka sepisovatele tohoto návrhu…

Rády budou doplněny po Vašich případných podnětech v komentářích další příklady.

Konkrétní kroky?

V současné době vidím jedinou možnost, že občas dle situace bude někdo osloven, aby se pokusil materiál ke svému představení zpracovat. Jako reálnou lze vidět i možnost, že „redakce“ zpracuje počáteční podobu hesla ze zdrojů, co dohledá, načež požádá dotyčnou osobu o doplnění a upřesnění. S nesmělou nadějí je sledována i možnost, že se někdo ozve sám a podle vzoru poskytne svá „data“.

Samozřejmě bude vítána každá rada, konstruktivní námitka, ale hlavně s povděkem přijat jakýkoliv konkrétní příspěvek v podobě (vlastního) hesla, a to v jakékoliv i částečné podobě (pokud možno důsledně dle „osnovy“, protože nelze předpokládat možnost vynaložení většího času na redigování).

O postupu byste byli nějak informováni. Různé aktualizace týkající se „památkářů“ všeho druhu (vč. citlivých vlastníků památek) jsou dostupné na FB stránce Památkoví lidé. Tam by se měly nejsnáze dát odchytit i zprávičky k možnému postupu…

To se bude týkat i stabilizace webové adresy, zatím také nevyjasněné…

Zlatá placka novoroční

Pro imaginární udílení imaginární ceny za památkovou péči a související aktivity, úspěchy a zajímavosti neplatí žádná pravidla či termíny, neexistují záruky objektivity (výňatek z imaginárních propozic).

Z těchto i dalších důvodů dochází nyní k udělení další dávky cen za dvě odborné mimořádnosti z roku 2015:

Ladislav Bartoš za mimořádný objev gotické nástěnné malby v Praze na Starém Městě, ale také za další výzkumné, prezentační činnosti, v oblasti památkové péče nejednou průkopnické. (Předběžná publikace v časopisu Staletá Praha, 31, 2015, č. 1, 3. strana obálky.)

Jakub Bachtík, Richard Biegel a Petr Macek za přípravu i autorský podíl na vzniku epochální publikace Barokní architektura v Čechách (související aktuality na Facebooku).

Samozřejmě si sice nestavím žádné cíle ve smyslu obecné vážnosti tohoto imaginárního uznání, ale jsem osobně plně přesvědčen o oprávněnosti úcty k oceněným v těchto i v dřívějších případech. Jsem také nadále předem vděčen za náměty i šetrné výhrady.

Imaginární cena Česká placka vznikla před lety jako reakce na ukončení udílení cen ministra kultury za zásluhy v oblasti památkové péče a jako výraz přesvědčení, že mezi památkáři jsou lidé, jejichž zásluhy mají být i veřejně zviditelněny a v odborných kruzích vyzdviženy. Zatím se zdá, že apelativní funkce ZP ještě zcela nevymizela…

Odchod Jaroslava Herouta je pro památkovou péči smutný dvojnásob

Jednak proto, že v něm ztrácíme přímo symbolickou kulturní veličinu i záštitu oboru. Kolik jen z Vás pomohl svými skvělými návodnými příručkami provést prvními kroky při poznávání a pak při i zevrubnějším studiu historické architektury, vývoje slohů včetně na první pohled podružných detailů formálních i konstrukčních. Jak snadno, přitom zajímavě, ale s neokázalou úsporností objasnil typologii, terminologii i nejrůznější souvislosti. Jeho instruktivní pomůcky budou nadále našimi častými pomocníky.

Na druhé straně ovšem těžko lze pominout mlčení, kterým památková péče v posledních desetiletích většinou přecházela odborný, vzdělávací i morální přínos Jaroslava Herouta. Teprve nyní asi přijde čas zdravic a připomenutí významu, přihlášek k velkému odkazu.

Protože Jaroslav Herout nemá dosud heslo ani na Wikipedii, ani v zatím stále jen pomyslném přehledu „Kdo je kdo v památkové péči“, zvu každého ke spolupráci. Ozvěte se, pokud disponujete nějakými životopisnými podrobnostmi, obrazovou dokumentací (licenčně volnou) apod.

A vraťme se v oboru také k pracím na biografickém slovníku památkové péče. Abychom se nestávali paměťovou institucí… bez paměti. Ale také mohli poukázat na osobnosti, které utvářely a utvářejí památkovou péči jako důležitou součást kultury v naší zemi, lépe se z jejich zkušeností i díla poučit, či se jejich kreditem zaštítit ve chvílích, kdy jsou potřeby ochrany památek relativizovány z jakýchkoliv pohnutek.

Potřebují ještě památkáři medaili? Spíše ano

Nakonec to vypadá, že spíše nepopulární architekti o cenu přicházejí ve prospěch těch, co se památkami buďto aspoň zabývají (prof. Švácha), nebo jsou většinově považováni za šetrné konverzativce (Cena MK letos pro Ladislava Lábuse za celoživotní přínos v oblasti architektury a odborné a veřejné angažmá). „Nová“ „tvorba“ je tak poněkud opatrně ponechávána stranou. Tím jakoby byl otupován „osten výtky“ směřující k tomu, že již dlouhou řadu let nebyla státní cena za památkovou péči udělena. To je třeba uvést dopořádku. Tedy snad již příštího 18. dubna?!

Výběr památkových jubileí roku 2014

Opět po roce pravidelná rubrika… Prosím kohokoliv, kdo zjistí chybu nebo může přispět doplňkem, aby laskavě podal zprávu. Data jsou bez záruky, dle údajů v literatuře, takže si je před případnou aktivitou k některému jubileu ještě ověřte. Výběr je subjektivní, tak jej případně pomozte vylepšit zaslanými podněty, aby snad lépe napomohl připomenutí důležitých osobností kulturních dějin i historie samotné památkové péče.

Klenze, Leo von, architekt v Mnichově	150	1864-01-27 +
Viollet-le-Duc, Eugéne Em., architekt ve Francii	200	1814-01-27 *
Kohlbeck, Petr, malíř na Chodsku	200	1814-02-21 *
Lehner, Ferdinand, Josef, památkář, historik architektury a umění	100	1914-03-01 +
Lux, František Julius, malíř, freskař	250	1764-03-27 +
Birnbaum, Vojtěch, historik umění	80	1934-05-30 +
Chytil, Karel, historik umění	80	1934-06-02 +
Štech, Václav Vilém, historik umění	40	1974-06-24 +
Velc, Ferdinand, malíř, památkář	150	1864-07-27 *
Hofman, Vlastislav, architekt	50	1964-08-28 +
Amort, Vilém, sochař	150	1864-10-07 *
Quast, Jan Zachariáš, malíř porcelánu	200	1814-10-23 *
Herain, Jan, stavitel, archivář, ochránce památek	100	1914-12-11 +
Schmoranz, František, architekt, konzervátor	200	1814-12-28 *

Žijící český památkový blog! Jak osvěžující!

Již jsem kdesi (tuším v DF na webu NPÚ) zmiňoval zvláštní nezájem o internetové blogování či diskutování v oboru památkové péče ČR (zatím nedovedu přesněji vyhodnotit, zda je tato „limitace“ nějak geograficky či národnostně vymezená, i když je jasné, že nejvíce blogů vysoké kvality, ať už jsou institucionální, či privátní, pochází z anglosaského prostředí; samozřejmě je jazykově trochu omezený dopad blogů v italštině, holandštině, němčině či španělštině /přiznávám, že nevím nic aktivitách v Asii či v Africe/ a často není snadné je dohledat; naštěstí jsou četné blogy orientovány právě na „sběr“ důležitých informací z „neanglických“ zdrojů; jejich sledování je pak zajímavým svědectvím o velmi relativním úspěchu standardních vyhledávačů ve specializovaných oblastech, jakou stále zůstává památková péče; vlastně všude, kde jsou vytvářeny nějaké kategorie, např. na zpravodajských webech, je kulturní dědictví někam „přifařeno“ – pod turismus, zábavní průmysl…, ale samostatná sekce památek, muzeí, sbírek historického umění apod., vlastně neexistuje, což je podivné, protože osobitost a vymezení tématu jsou zcela specifické). Samozřejmě se nezabývám „lidovými“ „diskusemi“ třeba u politických komentářů v populárních „objektivních“ médiích. Naše památkové diskutování se však provádí, pokud nastane, velmi často v kuloárech, což je tradiční a osvědčená metoda, anebo velmi vzácně na ostré hranici toho, co může být považováno za nedostatek loajality. Resp. bývá za takový nedostatek považováno (třeba článek v novinách prezentující osobní názor pracovníka, „pochybnosti“ signalizované neanonymně na blogu či v diskusi).

Úměrně tomu, jak je naše odborná památková péče závislá na politickém uvážení, proti čemuž nic nemám, protože jinak ani postupovat nelze, je hodnoceno i případné veřejné vystoupení památkáře jako možné ohrožení „vyjednávací pozice“ vrcholného menežmentu oboru.

Dr. Bečková je však zdatným a obratným literátem, schopným podat myšlenky široce srozumitelným způsobem a neagresivně, bez militantnosti či nesmlouvavosti některých odborných pracovníků památkových institucí, přitom je zasvěceným zastáncem ochrany památek, bojovníkem proti deformaci památkové ideje jako obchodního artiklu, navíc hledajícím „rovnováhu mezi starým a novým“. Pro památkáře je vlastně pozitivní to, že nepůsobí v památkové instituci. V mnohém tak nastavuje památkářům samotným jakési zrcadlo, ve kterém se zračí to, o čem by památkáři sami ani veřejně mluvit nemohli (často ani nechtějí, protože se, mnohdy mylně, domnívají, že není třeba mluvit o věcech až příliš samozřejmých…). Proto gratuluji k jejímu novému blogu a přeji výdrž – nyní se již rýsuje naděje, že dr. Bečková vytrvá, protože co vím, většina památkářů se při podobných pokusech nedostala za jeden dva příspěvky. Přitom je blogování tohoto „esejistického“ typu vhodné i k tomu, aby se po vystavení kritice v diskusi dopracovaná stať stala výrazným příspěvkem v odborném tisku (ZPP, zpravodaji KZSP Za starou Prahu či jinde; možná i v kulturních rubrikách masových médií, kde význam památek je zkoumán především z hlediska včasného vypořádání dotace).

Výběr památkových jubileí roku 2011

Protože momentálně nemohu výběrový přehled vložit na web NPÚ, který se nachází v přerodu do nové podoby, umísťuji již pravidelně v redakci webu sestavenou tabulku  zde. (Zatím není tato rubrika ve struktuře nového webu ani zahrnuta, ale asi se ji tam podaří během pár dnů vrátit.) Vím, že si asi mnozí dokáží rychle vyhledat a sestavit svůj výčet, nicméně věřím, že by i tento mohl napomoci připomenutí zajímavých osobností třeba formou odborných setkání či publikací. Proto také prosím o zaslání možných vhodných doplňků (sám se také ještě pokusím pátrat, ale všechny zdroje mě nenapadanou; někde ještě bude třeba ověření, protože jsem třeba v různých zdrojích našel různé letopočty; a ani čas mi nepřeje).

František Cubr, architekt	100	* 8.1.1911
Jan Maloch, fotograf	100	+ 15.1.1911
Ludvík Šimek, sochař	125	+ 25.1.1886
Josef Vaněk, zahradní architekt	125	* 6.2.1886
Max Dvořák, historik umění, památkář	90	+ 8.2.1921
Antonín Balšánek, architekt	90	+ 22.2.1921
Zdeněk Wirth, historik umění, památkář	50	+ 26.2.1961
Kamil Roškot, architekt	125	* 29.4.1886
Josef Cibulka, historik umění	125	* 1.7.1886
Daniel Alexius z Květné, malíř	375	+ 1.7.1636
Jan Bedřich Kohl, sochař	275	+ 6.8.1736
František Xaver Lederer, sochař	200	+ 8.8.1811
Max Haushofer, malíř, profesor	200	* 12.9.1811
Bartoloměj Spranger, malíř	400	+ 27.9.1611
František Tichý, malíř	50	+ 7.10.1961
Joža Úprka, malíř	150	* 25.(26.?) 10.1861
Dobroslav Líbal, historik umění	100	* 15.10.1911
Rudolf Kříženecký, architekt	150	* 28.10.1861
Jaroslav Kamper, historik umění	100	+ 31.10.1911
Bohumil Hübschmann, architekt	50	+ 3.11.1961 (?)
Johannes Spiess, architekt, kameník	500	+ (před) 13.11.1511
Josef Braniš, historik umění	100	+ 15.12.1911
Marco Antonio Canevalle, architekt	300	+ (pohřben) 15.12.1711
Josef Havlíček, architekt	50	+ 30.12.1961

Kolik památkové péče potřebujeme?

Každý ekonomický stav je reálným ukazatelem závažnosti všech požadavků či představ o prioritách. Někdo investuje do pozlacených kohoutů v koupelně, jiný (nebo i tentýž) se smíří s tím, že stát z vybraných daní mj. financuje provoz památkových institucí a organizací a snaží se efektivně dotovat obnovu kulturně cenného společného dědictví. Nyní má být zachován rozsah státní památkové péče za mzdové (jak to bude s těmi ostatními?) náklady nižší o 10%. Nevím, jestli to má nějaké reálné podklady např. v posledním auditu, ale já tam četl, že úměrně zadávaným činnostem mají pracovníci přibýt. Podle sebe i jiných vím, že řada památkářů tráví prací mnohem více času, než je uzákoněná pracovní doba. Znamená to, že když již dosud pracovali více, denně jim prostě přibude jen pár minut, tak to ani nepoznají?

Anebo prostě bylo dosud památkové péče víc, než veřejnost chtěla mít. Uvidíme, které činnosti v památkové péči budou jak hodnoceny, které budou „decimovány“ více, a které méně.