Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

1/ Info na webu pořadatele (verif. 20191214)

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Tiráž.

2/ Výstavy k dějinám architektury jsou celkem specifickým „druhem“ prezentací, shromažďujícím stavební plány, staré i nové modely, dobovou ikonografii, ukázky souvisejících traktátů aj. publikací, obvykle portréty (podobenky) umělců či jejich objednavatelů… Prakticky nic z toho nechybí ani na nobilovské výstavě, leda snad aktuální snímky staveb, což by asi mohlo pomoci i představě návštěvníků o časové proměnlivosti památek, o jejich pohledovém uplatnění v měnícím se prostředí. A nakonec i o výsledné podobě podle zvolené varianty z představovaných návrhů, protože každý nemá objekty do detailu v paměti…

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Fialová asi byla Nobileho oblíbená…

3/ U vstupu návštěvníka „navnadí“ růžovofialová barevnost na plakátech a posléze i fialové dveře v pozadí barokního vstupního portálu. Nakolik toto bylo inspirováno dílem Nobileho, to si asi zdatnější návštěvníci nějak vyluští.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Vstupní část expozice.

4/ Instalace je celkem pečlivě provedená, příhodně střídmě osvětlená, akorát tak, aby obsah plánů byl docela dobře čitelný. To je vskutku namístě, protože se jedná vlastně o drobnokresby, provedené s až skoro neuvěřitelnou precizností a pečlivostí. (Návštěvníkům lze navrhnout vybavit se lupou.)

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Drobné kresby jsou provedeny s ohromující přesností.

5/ Specialitou současného výstavnictví jsou popisky exponátů, obvykle nízko umístěné a psané drobnými literami. Zde je místo pro popisky zvolené celkem dobře. Obvykle snadno určíme příslušnost k exponátu a písmo má i únosnou velikost (malost). Nicméně texty v negativním provedení (bílé znaky na černém podkladu) se z velké části ocitají mimo celkem úzce směrovaný kužel jinak vhodně rozmístěných svítidel, takže v potemnělých místnostech často přečtení činí potíž.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Ze skladby exponátů není tak úplně jasné divákem logicky očekávané napětí mezi technikou a krásou, naznačené v názvu výstavy. Nicméně dokonalé stavební inženýrství, mistrovská detailní technická kresba i výrazný zájem o využití „moderních“ materiálů včetně litiny z plaských sléváren toto nakonec zřetelně tlumočí.

6/ Někdy v minulosti asi probíhaly diskuse o tom, zda nobilovský apod. styly pojmenovávat klasicismus, jak tomu bylo u nás po mnoho desetiletí zvykem, nebo neoklasicismus, jak bylo zavedeno především na Západě. Zde již vidíme celkem jednoznačné vítězství anglicismu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Varianta projektu Koňské brány pro Václavské náměstí v Praze.

7/ Je tomu tak zřejmě proto, že v zahraniční literatuře (nedovedu to jako nespecialista blíže vyhodnotit, ale zřejmě jde hlavně o anglicky psanou vědu) se klasicismem rozumějí všechny „retro“ vlny návratů k antikizujícímu (antickému?) tvarosloví. U nás ovšem klasicismus k označení stylů kolem 1800 docela dobře vyhovoval, protože např. pro renesanci se nepoužíval, a např. pro novorenesanci také ne. A dokonce se v naší literatuře setkáváme s užitím „novoklasicismu“ právě pro novorenesanci apod. cca ve druhé polovině 19. století. Takže v našich podmínkách postupné převedení novoklasicismu do doby kolem roku 1800 a po něm je sice odbornou obcí asi shodně přijímáno (může tomu tak být i proto, že se to tak už učí i ve školách), ale obecně toto novoužití termínu původně a do nedávna označujícího něco jiného (a u nás prakticky neznámého) zřejmě není jasně vysvětleno, odůvodněno např. slovníkově apod. (Zřejmě to zatím vůbec nedolehlo do Wikipedie.)

8/ O nesnadnostech v tomto smyslu nakonec svědčí i nedávné vysvětlení od samotné autorky výstavy:

9/ „Evropský neoklasicismus i středoevropský klasicismus jsou na rozdíl od gotiky nebo baroka pojmy značně přesahující pevné hranice období let 1750-1850. Kromě této doby se jako tendence vycházející obecně z antické architektury sloupových řádů objevují v dějinách architektury v různých podobách od renesance až do 20. století. V kontextu umění 19. století se používá první pojem pro architekturu, která vznikala v zemích s tradicí barokního klasicismu, jako byly Francie a Anglie. Ve Francii se objevují první náznaky ve čtyřicátých letech 18. století a za vlády Ludvíka XVI. (1774-1792) vykrystalizovaly do podoby lujsézního rokoka i strohé monumentálnosti tzv. revoluční architektury. Závěr tvoří období empiru císaře Napoleona I. V Anglii, kde se neoklasicismus označuje podle svého zdroje neopalladianismus, se jeho počátky spojují s cestami do Itálie a reedicemi teoretických spisů.“ Taťána Petrasová: Architektura „státního“ klasicismu, palladiánského neoklasicismu a počátků romantického historismu. Čechy 1780-1840, in: Dějiny českého výtvarného umění (III/1) 1780/1890, Academia, Praha 2001 , s. 28-29.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Kynžvart ve variantách projektu, vytvářených zřejmě v diskusích s kancléřem Metternichem.

10/ Výstavní katalog je poměrně solidně vytisknutý, což platí i pro drobné reprodukce kreseb zejména v Katalogu díla. I když místy jsou snad z uvážení grafika malé zbytečně, když okolo zbývá bílá plocha papíru. Přesto je to ale pro čtenáře dobrá pomůcka pro základní orientaci v textu. Při prohlídce však přeci jenom trochu zalitujeme, že nějaký on-line doprovod výstavy nebyl vytvořen na internetu, protože je jasné, že vytvořené scany mají vysoké rozlišení a nejednomu zájemci o podrobnější poznání by nepochybně pomohly.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Přípravný nákres pro stavbu zámku Kynžvart s „odklopnými“ variantami výtvarné koncepce. Jejich odhalení by mohlo být jedním z přínosů případné on-line verze výstavy, protože logicky nic takového není fyzicky možné.

11/ Nezdá se, že by speciálně ÚDU s něčím podobným počítal. I když by to šíření zpracovaných informací jen a jedině prospělo, což přeci nepochybně musí být úmysl realizátorů výzkumu i zpracovatelů výstavy a katalogu. Z nějakého důvodu však stále činí potíže představa, že jsou dokumenty dostupné komukoliv i neplatícímu, fyzicky neschopnému dorazit na výstavu. Nechci vyloučit, že zde třeba již bude zvolen jiný přístup (takové případné záměry pořadatel zřejmě nikde nepopisuje). Ale za zmínku to stojí i proto, že i v případě on-line zpřístupněných výstav se často jedná o nápadně izolované stránky se specifickou terminologií, s individualizovaným systémem vyhledávání či třídění apod. Ideální pro uživatele by ovšem bylo, kdyby data byla dostupná v nějakém „všeobjímajícím“ systému paměťových institucí, nebo pod.

12/ Čili v tomto případě by byla k nalezení s jinými dokumenty týkajícími se Plas či Kynžvartu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Souhrnný plán úprav staré prelatury kláštera Plasy.

13/ Navíc se „u“ on-line exponátů mohou „sejít“ lidé, kteří se neměli šanci setkat fyzicky na výstavě, ale navíc mohou zavést debatu i s lidmi, kteří ani o pořádání nevěděli. A co více, je-li stránka vhodně provedená, může tuto komunikační službu provádět ještě řadu let po dernisáži a nadále tak svému tématu prospívat a výsledky práce pořadatelů ještě více „zhodnocovat“.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Antikizující dóza z Kynžvartu. Asi plaská litina?

14/ Cena katalogu 250 Kč. při 96 stranách působí trochu přemrštěně, zvláště v souvislosti s dotováním z grantu.

Neoklasicismus mezi technikou a krásou. Pietro Nobile (1776-1854) v Čechách (výstava, 20.11.2019-9.2.2020)

Součástí expozice je i „projekce“, prezentující „karuselově“ několik plánků a kreseb, ale bez popisek! Prezentovaný plánek kostela sv. Václava v Plasích jednak není popsán, jednak není „řešena“ diskuse s Bohumilem Fantou, který uvažoval o jiném autorovi…

PDF (bude)

© Jan Sommer, 20191214

2019/12/14 Posted by | recenze, výstava | | Napsat komentář

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019

V posledních týdnech památkáři řadou výstav i jiných akcí, asi i publikací, zdraví kapitalistickou památkovou třicetiletku. Tak by mezi tím halasem mohla zaniknout i jedna méně zviditelňovaná výstava, seznamující s výsledky několika výzkumných archeologických akcí souvisejících s úpravami v pražském Klementinu. Tyto zásahy, provázené rozpaky ohledně budoucnosti Národní knihovny samotné – resp. tedy jejího umístění a místa pro sklady knižních aj. fondů, stále utěšeně rostoucích.

Archeologové pražského územního odborného pracoviště NPÚ spolu s řadou dalších odborníků všemožných oborů průběžně realizují důkladné archeologické, stavebně-historické aj. výzkumy, aby zaznamenali a interpretovali maximum z toho, co bylo nutné obětovat některým modernizačním úpravám staroslavné budovy.

Postupně tak odhalili relikty románského objektu a několika staveb gotických, souvisejících především s významným dominikánským klášterem u kostela sv. Klimenta. Zachránili různé architektonické prvky, samozřejmě i interiérová vybavení – nádoby, dlaždice, kovové díly…

(O výstavě podrobně na webu pražských památkových archeologů zde.)

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Vstupní upoutávky…

V jedné prostorné …prostoře v severovýchodním nároží Klementina (vstup z průjezdu z Mariánského náměstí) je rozvěšena a rozestavena řada přehledně ilustrovaných i psaných panelů, sledujících mnoho souvislostí středověkých dějin areálu. Nechybí model rekonstrukce středověké podoby kláštera, ale ani četné plánky výzkumů jako podklad rekonstrukčních skic apod. To zde není proč vše opakovat či popisovat.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Pohled do výstavního sálu.

Cenná je vysoká odborná úroveň výkladů spolu s jejich srozumitelným podáním. Přitom se takové prezentaci tým věnuje celu dobu výzkumu. Průběžně otevírá sondy (např. při Mezinárodním dni archeologie), seznamuje s poznatky média (tiskovými konferencemi a zprávami), pořádá dílčí výstavy a dokonce připravuje po obsahové stránce publikace (zřejmě největší pozornost byla poprávu věnována nálezu drobného zlomku kamenného(?) reliéfu s hlavou Krista(?), nalezenou v nynějším kostele Nejsv. Salvátora.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Reliéf považovaný za zobrazení Krista je provedený v překvapivě drobném měřítku.

Samozřejmě rád zdůrazním i vystavené zlomky gotických architektonických článků. Většinou klenební přípory či žebra a několik dílů okenních kružeb. Symbolem „ikonou“ výstavy se stal zlomek prutu z kružbového okna s letmo vyrytou postavou, nejspíše světeckou (kruh kolem obličeje se asi nejvíce ze všeho podobá svatozáři).

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Prut z kružbového okna s vyrytou postavou asi neurčitelného světce.

Zlomek s reliéfem hlavy s vlnitými vlasy jsem viděl prvně, takže mě až nyní překvapil velmi drobným měřítkem, i když je zřejmé, že se jedná o fragment rozsáhlejšího výtvoru. Zvláštní je také použitý materiál, snad tedy opuka. Vzdáleně připomíná homogenní jemný materiál některých hlavic v Záboří nad Labem. Mohl by pocházet z podobných vrstev horniny. Nicméně v Záboří jsem se nemohl ubránit úvahám o litém kameni. Geo- a petrologové tehdy vysvětlovali, že skutečně je velmi obtížné obdobné produkty odlišit od přírodního materiálu. To zde snad bylo bráno v potaz a analýzou opuka potvrzena. Nicméně charakter zpracování detailů povrchu, vlny záhybů roucha či zářezy tvořící účes a vous jsou nápadně plynulé a zaostřené. Na povrchu prakticky nejsou patrné stopy kamenických nástrojů. Je možné, že autorem byl mistr cvičený spíše v práci se slonovinou nebo jemnými dřevy, možná s hlínou.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Díl gotické okenní kružby (asi kolem 1400?) z velmi jemné opuky s výtečně zachovanými stopami kamenických nástrojů (asi zubaté plošiny) a následného hlazení.

Architektonické články jsou sice poškozené, ale jejich povrchy se stopami kamenického opracování jsou zachované výtečně. Zčásti i s povrchovou úpravou (štuk, pačok?) vč. reliktů barevných nátěrů. Při vhodném osvětlení můžeme velmi podrobně zkoumat stopy kamenických nástrojů např. na hrubě opracovaných ložných plochách prvků, stejně jako jemným zubatým ostřím osekané povrchy profilů zřejmě z první poloviny 14. století či ohlazené povrchy profilů kružeb asi z doby kolem roku 1400 s „prosvítajícími“ stopami předchozího hrubého zpracování zubatou plošinou.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Ložná plocha dílu klenební přípory, snad z pvní poloviny 14. století. Patrné je hrubé opracování plochy, která nebyla pohledová, velmi pečlivými seky zubatou plošinou, jakož i rysky potřebné pro přesné provedení profilace.

Pohled do kamenické kuchyně umožňují také pečlivě provedené rysky na ložných plochách, vzácně také na čele fragmentu kružby, jakož i na čelních lištách klenebních žeber.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Za pozornost stojí i jemné osekání při hranách profilací, zdůrazňující jejich precizní provedení.

Pokud jsem si stačil všimnout, nejsou na prezentovaných prvcích přítomné kamenické značky.

Prvky, které asi lze zařadit do první poloviny 14. století, jsou zřejmě zhotovené z dobře soudržné horniny, asi opuky. Kdežto fragmenty kružeb zařaditelné později, do doby kolem roku 1400, jsou z příznačné velejemné pražské opuky, na které se bohužel typicky projevuje rozpraskávání špatně soudržných vrstev po vyjmutí z vlhkého a teplotně relativně stabilního archeologizovaného prostředí v zásypech.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Opukový díl gotické okenní kružby (kolem 1400?) s jasně patrnými stopami hlazení kamenicky opracovaného povrchu. Praskliny jsou vyvolány rozměrovými změnami při vlhnutí a vysychání opuky.

Na výstavních panelech, adjustaci exponátů, letáku i propagaci výstavy je patrná dlouhodobá systematicky rozvíjená publikační „rutina“ pražských památkářů, tedy zejména jejich archeologického pracoviště. V tom by mohli být ostatním vzorem jak z hlediska „technologií“, tak i vzhledem k soustavnosti. Nicméně na souhrnném webu NPÚ takové prezentace nejsou příliš zviditelňovány.

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019

Informační skládačka je hodnotnou připomínkou obsahu výstavy.

Obecně ovšem platí, že je třeba zásahy do historických terénů omezovat, ale tím pečlivěji zpracovat to, co již vytěženo být nevyhnutelně muselo…

Co se skrývá pod podlahou. Archeologický výzkum Klementina, Galerie Klementinum, Praha, 12.9.-10.11.2019 (20191101)

Informační panely seznamují i s širšími kulturními kontexty doby vzniku objevených artefaktů.

PDF

© Jan Sommer, 20191102

2019/11/06 Posted by | archeologie, detaily staveb, recenze, výstava | Napsat komentář

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století

Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002), kurátor: Martin Pavlis

Anotace pořadatele (Zdroj, FB):

Přestože fotografie už dávno ztratila status zcela objektivního zobrazujícího média, bývá tak stále vnímána, a to zejména v její vědecké poloze, jakou je i dokumentace architektury a památek. Úkolem dokumentačního fotografa uměleckých děl je maximálně eliminovat „parazitní“ prvky, které se do fotografie vkrádají a které zachycovaný objekt z hledaného neutrálního bezčasí „rušivě“ vtahují zpět do naší reality. V rozporu se záměrem fotografa však snímky často obsahují opomenuté či neodstranitelné detaily, které mohou prudce zaútočit na naše vnímání a učinit fotografii vícevýznamovou.

Výstava představuje dokumentační fotografie ze 70. až 90. let 20. století ze sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, které díky oněm detailům vystupují z bezčasí a vypovídají o době, kterou nechtěně reprezentují.

V anotaci naznačené detaily mohou být v mnoha směrech podstatným historickým svědectvím, ale samozřejmě mohou také pobavit příznačným kouzlem nechtěného. Např. když se do záběru dostalo nějaké nečekané zvíře, pohřební či svatební průvod apod.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Úvodní vitrína ukazuje problém s reflexy, na který je třeba při koncipování výstavy v tomto místě myslet. Většina předchozích výstav se s tím spíše úspěšněji vypořádala většími barevnými kontrasty. Zde je problém trochu komplikován tím, že bílá písmena před černobílými snímky jsou „přebíjena“ barevnými odlesky okolních staveb.

Nicméně skupinka snímků vybraných do expozice celkem překvapivě právě toto pomíjí, vynechává. Nicméně zachycuje mnohé detaily staveb, jež samozřejmě od doby pořízení fotografie zmizely či byly změněny. Takové stránce dokumentačních snímků samozřejmě např. památková péče, lokální vlastivěda, specializovaní zájemci o některé druhy památek apod. samozřejmě věnují pozornost. Pro památkovou péči typicky je velmi důležité disponovat snímky, které zachycují některé hodnotné prvky, jež ustoupily např. zjednodušujícím dřívějším opravám a jež se ukazuje jako potřebné obnovit.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Pokud máme zájem si snímky podrobněji prohlédnout, měli bychom mít velké černé paraple, nebo musíme vyhledat takový úhel pohledu, kdy se nám ve skle bude odrážet něco tmavšího…

Pokud by tomu ale bylo takto, bylo by potřebné to divákům vysvětlit v nějakých popiskách. I když ty zase na úzkém chodníku s hojnou frekvencí pěších nelze dopodrobna číst. V tomto smyslu by oknová galerie mohla být efektivně využívána jako „link“ na nějaké webové zdroje. Např. prezentované snímky by mohly být „uvolněny“ on-line a opatřeny podrobnou vysvětlivkou.

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Tady se nám ocitá detail žigulíku na historickém snímku s reflexem projíždějícího aktuálního „žihadla“. Na dolním snímku pak vidíme dnes již historickou podobu pražské malostranské radnice, dnes vybavené imitací původní atiky a trojicí věžovitých altánů. Tento rekonstrukční zásah byl před pár lety předmětem vážných diskusí, na což by se zde asi hodilo upozornit.

Spolu s aktuální, ale i jinou starší dokumentací bychom se mohli něco dozvědět o tom, jak snímky umožňují sledovat proměny detailů staveb. Vždyť snímky většinou z velko- či středoformátových zachycují takových detailů téměř bezmezný počet.

Ačkoliv snímky dokumentují stavbu tak, jak to bylo fotografovi zadáno, zachycují většinou zaniklé vybavení obchodních parterů domů, pouliční osvětlení (zmizelé z technických důvodů téměř bez výjimek, i když nejednou nahrazované napodobeninami plynových svítilen – v Praze dokonce plynofikovaných), proměněné povrchy komunikací. Jistěže takové vlastnosti mají i snímky pořizované dnes. Ale tím spíše má cenu upozornit na to, že takové historické dokumenty vytváříme vlastně vždy, když zastavěném prostředí či před nějakou chalupou nebo zříceninou stiskneme spoušť…

Detail jako svědek doby. Minulost v dokumentační fotografii 70. – 90. let 20. století. Výstava, Window Gallery, ÚDU AV ČR (od 20191002)

Moravská vitrína (Kroměříž, Prostějov, Olomouc).

Měli bychom to vědět a vlastně si tak uvědomovat, že i naše fotografie mohou a mají být respektovány jako svědectví o době. Asi hlavní je, abychom si to uvědomovali sami. A v důsledku toho se rozhodovali fotky sdílet veřejně, správně je popisovat apod.

Samozřejmě, že nelze počítat s věčným fungováním internetu. Ale dobře tak umožníme zájemcům o historii naše fotky zařadit k ostatním. Rovněž můžeme věřit, že nějaká paměťová instituce nakonec začne takové snímky památek z internetu „sklízet“ a s ohledem na autorský zákon je archivovat. Jistěže je tu podmínkou kloudně fotky popsat. A můžeme také k podobnému vstřícnému přístupu inspirovat další fotografy památek, dnes tak hojné…

U prezentovaných snímků ale takovou inspiraci nehledejme. Jsou stroze představeny „jen jako takové“. Bez nějakých památkových souvislostí. To je příznačné např. pro fotografii pražské malostranské radnice, kde by zvláště stálo za to porovnat snímek s dnešním stavem i s historickou ikonografií.

Nicméně a každopádně je třeba v obecné rovině vítat jakékoliv upozornění na význam dokumentačních sbírek paměťových a vědeckých institucí!

© Jan Sommer, 20191008

2019/10/08 Posted by | glosa, recenze, výstava | | Napsat komentář

Časopis e-Monumentica vzorem otevřeného přístupu

1/ Možná by bylo vhodné mluvit spíše o jednom z podnětných vzorů do stále ještě tolik potřebné a málo intenzivní diskuse…

scrs190120-logo-emonumentica2/ V poslední době jsme občas svědky (někdy i účastníky) stále ještě opatrných debat o velmi potřebném rozšiřování odborného a vědeckého (vč. recenzovaného) publikování na internetu. I řada konzervativních a důstojných památkových periodik bude nucena překonat své obavy a opatrnost. Vzorem jim v tom může být mj. i časopis e-Monumentica, vydávaný již několik let Fakultou restaurování Univerzity Pardubice. Na internetu jsou v tuto chvíli dostupná 2 čísla, další se podle údajů na webu připravují. Nicméně se zdá, že tč. nejsou dostupné úvodní 3 ročníky. (Dohledat lze, že to je asi způsobeno navázáním na e-Bulletin, který ovšem vycházel v letech 2011-2015, takže stejně není zcela jasné, jak to je počítáno…). V zápatí webu je uvedena vysvětlivka „Odborný recenzovaný časopis e-Monumentica vychází v rámci udržitelnosti projektu Platforma pro památkovou péči, restaurování a obnovu.“, což může trochu varovat, protože u řady projektů činí právě udržitelnost určité potíže… Časopis pro zkoumání a ochranu památek by ovšem měl mít nárok existovat nastálo…

scrs190120-emonumentica-ukazka

Záhlaví článku (vlevo dole naznačený otvor plánovaný pro vložení výtisku do pořadače).

3/ Věřme, že se bude časopisu nadále získávat opravdu zajímavé články, jaké čteme i ve zmíněných dvou sešitech. Mezi jejich autory nakonec vidíme i pracovníky NPÚ, jednoho předního nakonec i v redakční radě.

4/ Časopis navíc rádi vítáme mezi těmi zatím nemnoha, které nejen systematicky zpřístupňují obsah on-line, ale otevřeně přístupnou verzi používají jako primární. Je to do jisté míry průkopnické, protože „standardní“ časopisy vydávané tiskem na štůsku papírů dokáží již do značné míry zavedeným způsobem také nárokovat nějaké prostředky na výrobu, což asi může u elektronického vydání dělat dojem, že je lze pořídit skoro za hubičku – víme ale, že redakční práce je pro takové vydání prakticky stejně.

scrs190120-emonumentica-ukazka2

Ukázka paty stránky s bibliografickými údaji.

5/ Články asi nebudu podrobněji tlumočit, neb je lze studovat bez omezení, tak snad jen pár poznámek k přístupu vydavatele a editora webu.

6/ Navrhl bych uvážit vytváření příspěvků v dostupnější verzi pro vyhledávání i další využití (citace apod.), nejspíše *.html nebo pod. (verzi *.pdf by bylo možné generovat a zaslat na vyžádání apod.). S tím by pro přehlednost odkazování mělo souviset především číslování odstavců (to také umožňuje lépe cílené odkazování při citaci apod.). Do jisté míry také primární PDF verze klade specifické nároky na redakční zpracování (sazba poznámek k textu, dělení slov, nedělitelné mezery…).

7/ Také není k dispozici „prostý“ seznam článků v jednotlivých číslech, což je pro běžnou orientaci přeci jenom vhodnější. Samozřejmě ovšem anotace jsou velmi potřebné (právě třeba i pro výše zmíněné vyhledávání apod.). Absence minimálního obsahu také způsobila, že v něm nejsou uvedeny stránkové rozsahy článků, takže např. pro citaci je nutné si je vypsat. Není uvedena doporučená forma citace. Zápatí stránek obsahuje sice celkem dostatek údajů, ale není v něm zahrnuta internetová adresa.

8/ Články *.pdf prakticky neumožňují komentování, evidenci odkazů na článek z jiných míst apod.

9/ S tímto souvisí ještě jedna „drobnost“, když články nemají svou vlastní stránku *.html. Tak totiž vlastně chybí zpětná vazba – kontakt se seznamem článků v čísle apod., možnost dobře využít vnitřní vyhledávání, přidat propojení se seznamem citované literatury, se stránkou autora (externí či interní) apod. Je to důležité i proto, že to umožňuje vhodnější odkazování na HTML stránku článku, nežli rovnou na konkrétní soubor!

© Jan Sommer, 20190120 (aktualizace 20190121)

2019/01/21 Posted by | glosa, OA, publikace, publikační činnost, recenze, udržitelnost dat, weby | , , | Napsat komentář

Web Národního muzea oslaví svých 200 let a století republiky v nové fazóně

1/ Asi v souvislosti s přípravami velkolepé 1. etapy velkolepého postupného znovuotevírání Národního muzea v Praze zřejmě došlo i ke spuštění nového webu. I když zatím zřejmě nedošlo k oficiálnímu přestřihávání virtuální pásky a k přípitkům s VIP a s novináři.

2/ Vím, že předešlá podoba stránky se části odborníků i z řad památkářů hodně líbila, ale kombinace šedé a fialové na tlačítkách apod. úplně nepobízela k procházení, jak se mně zdálo.

Web Národního muzea vynoven (20181019)

Pohyb úvodních obrázků je rychlý, takže pokud si chceme větičku pod nadpisem přečíst, musíme najít tlačítka pro ruční ovládání pohybu.

3/ Nová verze je také poměrně střízlivá, což je asi správné, protože zábavy z různých hejblat si lze dostatek užít jinde. Zde se snad editoři soustředí hlavně na dobrou „prostupnost“ informací. Zatím lze vidět, že se inženýři celkem pečlivě věnovali responzivitě. I na mobilu se ovšem hodí používat verzi pro PC, protože i ta je celkem roztahaná. Při šířkovém uspořádání je to asi i na mobilu nejschůdnější řešení. Mobilní verze na mobilu navýšku se soustředěněšjímu hledání brání svou délkou, protože posouvání celkem početné skupiny okének je nakonec zdrojem nejistoty, co bylo nahoře, co dole apod.

4/ Obecně trochu chybí, že krom kalendářových informací o akcích a aktualit nejsou ostatní položky zřejmě označené datem. To může vadit některým pravidelnějším návštěvníkům, ale je to celkem jedno třeba lidem, kteří jdou do NM jednou za život s dorůstajícími dětmi. Ve výpisu novinek ovšem datumy jsou (nejstarší položky jsou zatím z roku 2016, takže se teprve ukáže, jestli bude na nový web přenesen i předchozí obsah). V detailu Novinek ale už datum zase není a chybí i nějaké šipečky pro listování mezi „předchozí“ a „následující“ novinkou.

Web Národního muzea vynoven (20181019)

Na titulní stránce se objevuje rozcestník Události, zahrnující i Akce, Novinky apod. Názvosloví se ale zčásti liší. K vydání jubilejní mince tak najdeme pod označením „článek“ zprávu zařazenou do rubriky „novinky“. Této události se ovšem týká i tisková zpráva.

5/ Zobrazení „větve“ od úvodní stránky lze ocenit, protože ne každý designér tuto potřebnost uznává (jen je to trochu mrňavé a šedé písmo na černém pozadí skoro nelze číst). Momentálně jsou ovšem Novinky zařazené ve větvi podstránky O nás, ale z této stránky na ně nesměřuje odkaz. Zdá se také, že pojmenování úrovní ve větvích se ne vždy shoduje s tím, co je v menu. Na některých stránkách je již uvedeno menu podstránek, ale je v této chvíli umístěné nad patou stránky, což by vyžadovalo zbytečné rolování.

Web Národního muzea vynoven (20181019)

Příklad otevřeného přehledného menu ve verzi PC.

6/ Nicméně fungování je rychlé a migrace obsahu nejspíše intenzivně probíhá. E-shop je zřejmě plně vybavený a funkční, ale jde o samostatnou stránku, která asi aktuálně není měněna. Dobře se jím prochází opět díky tomu, že jsou vypsány větve podstránek.

7/ Intenzivně jsou již zřejmě aktualizovány zejména tiskové zprávy, což je zřejmě motivováno i přípravami velkých muzejních oslav v příštím týdnu.

8/ Uvidíme, jestli se pod zprávami či články objeví i nabídky souvisejících exponátů, expozic, výstav či komentovaných prohlídek apod., jak to dnes bývá běžné. A naopak i třeba u exponátů odkazy na články, které se jim věnují, což by bylo velice vítané, protože takové řešení by prozatím bylo spíše průlomové.

Starý web Národního muzea v Praze v červenci 2018

A ještě pro připomenutí předchozí podoba webu, uchovávaná na archive.org…

© Jan Sommer, 20181019

Citace: Jan Sommer: Web Národního muzea oslaví svých 200 let a století republiky v nové fazóně, blog on-line https://wp.me/pqrNE-PA, publikováno 19.10.2018. (+uveďte datum Vaší verifikace)

2018/10/19 Posted by | glosa, PR, recenze, weby | Napsat komentář

Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky

(Publikováno 20181012. Edit. 20181023. 20190121. 20190124.1)

1/ Poněkud stranou zájmu a bez intenzivní propagace se v databázi eSbírek objevily ukázky ze sbírkové pokladnice státních hradů a zámků ve správě NPÚ. Nutně zaujmou dosud nedosaženou podrobností zpracování, ale i koncepcí uspořádání katalogových položek. To je ovšem výsledek systematičtější výzkumné práce při evidenci sbírkových fondů v expozicích i depozitářích NPÚ, rozvíjené po řadu let. Proto není moc co vytknout a asi nezbývá, než se těšit na další příspěvky co nejdříve.

2/ Zahrnutá díla od gotiky po manýrismus korespondují s podstatnou částí obsahu velmi důkladné a též metodicky podnětné knihy Ad unicum. Umělecká díla z fondů Národního památkového ústavu I/1. Od gotiky k manýrismu. Šárka Radostová (ed.), Hana Baštýřová, Tomáš Gaudek (co-eds.), Národní památkový ústav, Praha 2017. ISBN 978–80–7480–089–4.

3/ NPÚ již za posledních snad 15 let vydal dlouhou řadu publikací o sbírkách na spravovaných památkách, obvykle nějak tématicky zaměřených, což dává určitou možnost přispět ke komplexnějšímu poznání aktuálními poznatky či novými hodnoceními např. po restaurátorském zásahu, anebo na základě soustavného výzkumu, zejména podporovanému ministerstvem kultury – tak tomu bylo i v tomto případě.

4/ Zatím základní formou výstupů těchto výzkumů jsou příkladně zpracované syntézy či katalogy, často doprovázející i pozoruhodné specializované výstavy. Lze tedy říci, že výsledky jsou tak odborně kontrolovatelné a využitelné v dalším bádání, současně jsou ve velikém rozsahu nabídnuty široké kulturní veřejnosti, studentům dějin umění apod.

5/ Tím nápadnější ovšem je absence nějakého elektronického katalogu movitostí v rámci Integrovaného informačního systému památkové péče. Nyní se tak cenný prezentační soubor uchýlil na portál eSbírky. I to je ovšem citelný pokrok, protože to jistě vyžadovalo i nějakou změnu přístupu k ochraně informací o dílech, protože ta je nastavena na maximální opatrnost, což má logiku, kterou nelze popřít. Potřeba podpory vzdělávání a obecného šíření kulturních informací, jakož i snaha zpřístupňovat informace a výsledky výzkumů vytvořených z veřejných prostředků co nejdostupněji poznamenaly priority řady významných paměťových institucí světa. Dnes je stále běžnější, že velká muzea či galerie zpřístupňují stovky katalogových položek se snímky ve vysokém rozlišení.

6/ V Evropské unii se přikročilo k budování monumentálního systému, který ale musí překonávat nejrůznější komplikace, plynoucí z vazeb mezi databázemi, které většinou nebyly původně vůbec předpokládány jako nějaký nadnárodní publikační systém, který má ambice pomáhat vyhledávajícím osobám překládáním klíčových slov, lokalizací v mapě…

scrs181012-eSbirky-01

Pro vyhledání předmětů ze sbírek Národního památkového ústavu je třeba vyhledat jak „Národní památkový ústav“, tak i „NPÚ“.

7/ Oporou tohoto grandiózního záměru měly být i národní repozitáře, shromažďující a sjednocující data od jednotlivých spolupracujících institucí. S podobným záměrem zřejmě před lety vznikly i eSbírky, ale v rámci měnící se situace se posunuly spíše do podoby nástroje publikování „domácích“ dat, kam nyní dospěly i vybrané exponáty NPÚ.

8/ Přitom NPÚ již poskytl do systému Europeana velké množství dat, ale ta pocházejí z Metainformačního systému, takže obsahují ve většině údaje o nemovitých kulturních památkách – fotografie, ale i vybrané plány, odborné posudky, administrativní podklady o ochraně památek… Ukazují také, že míra širší zajímavosti takové dokumentace může být různá, zejména pokud je těžké zobrazit mezi „Podobnými Položkami“ ty, které by s vyhledaným předmětem přímo souvisely (např. díly triptychu apod.).

9/ Tímto „automatismem“ ve vyhledávání trpí i eSbírky, protože např. ze skupiny 4 světeckých soch ze sbírek NPÚ dole mezi „podobnými předměty“ zřejmě často nejsou zbylé 3 (zřejmě se výpis vždy generuje znovu a často jinak). Přitom by mohlo pomoci doplnit k sochám pevné odkazy, které by zájemci umožnily neztratit se z potřebného kontextu.

scrs181012-eSbirky-02

Výsledek hledání „Národní památkový ústav“.

10/ Informace od památkářů v eSbírkách jsou do značné míry novinkou mimořádně velkým rozsahem zpřístupněné dokumentace i textů. Ve formě příloh jsou totiž ve formátu PDF poskytnuty u předmětů katalogové texty z knihy kompletně, včetně vyobrazení v náhledové kvalitě.

scrs181012-eSbirky-03

Odkaz pro stažení přílohy ve formátu PDF.

11/ Netuším, jestli jsou dostupné také úvodní souhrnné kapitoly knihy, ale ty už si asi zájemce musí zakoupit či prohlédnout ve vypůjčené knize.

12/ Při vyhledání výrazu „Národní památkový ústav“ se nám zatím objeví 50 předmětů, při vyhledání „NPÚ“ je jich 14. V knize je však předmětů 60. Není proto úplně snadné zjistit, jestli se 4 předměty kvůli způsobu zápisu objeví v obou výpisech, nebo jich je na eSbírkách o 4 více, nežli v knize. To se může zdát málo významné, ale kdyby NPÚ ve zveřejňování elektronických verzí katalogů nebo primárně elektronicky pokračoval, nebude asi již snadné odlišit, co pochází ze kterého zdroje, z jakého kontextu. Publikaci tak je třeba vyhledat po kouskách (ale nelze vyloučit, že se někde objeví její pokoutní kopie). Např. je značně nesnadné projít si ji souvisle podle toho, jak jsou předměty seřazeny v knize.

scrs181012-eSbirky-04

Zdá se, že získání trvalého odkazu na stránku předmětu nemusí být spolehlivé (snad stabilní odkaz lze ovšem jednoduše vytvořit okopírováním první části adresy s číslem položky, např. http://www.esbirky.cz/predmet/18912613). Licence umožňuje nekomerční užití při uvedení zdroje (ale je otázka, jak budou toto uživatelé řešit, protože zřejmě není nabídnuta nějaká doporučená forma odkazu).

13/ Nicméně je výsledek vynikající, takže lze leda doufat, že NPÚ bude v poskytování informací touto cestou pokračovat.

14/ Z dnešního pohledu by už asi nebylo od věci, kdyby eSbírky měly mobilní verzi, aby si zájemci o informace mohli snáze pročíst třeba cestou na dotyčný zámek, a tam si pak exponáty prohlédnout se znalostí souvislostí. Zdá se, že není v nabídce kód pro vložení náhledu stránky exponátu při sdílení na jiném webu apod.

15/ Určitá otázka může vzniknout i z hlediska místa uveřejnění. eSbírky jsou jistě důstojným místem. Vyhlídka na to, že z této platformy, vytvořené prvotně jako repozitář pro Europeana, budou exponáty NPÚ exportovány i tam, asi existuje, ale zatím k přenosu dat nedošlo. Z hlediska obrovského rozsahu a významu sbírek ve správě NPÚ by jistě stálo za úvahu disponovat i vlastní verzí této elektronické publikace. Např. by to umožnilo zařadit odkaz na předměty v eSbírkách do IISPP či na webech památek vytvořit propojení, které by jistě zajímalo i nejednoho kulturního turistu, plánujícího si návštěvu památky. (Tak jsme to např. zkoušeli i v někdejších Exponátech týdne na někdejším webu.)

16/ Stručná prohlídka eSbírek se zřetelem k předmětům prezentovaným Národním památkovým ústavem:

Edit 20181023:

17/ Na portálu eSbírky došlo k úpravě popisů položek dodaných od NPÚ tak, že dodávající instituce byla jednotně pojmenována „Národní památkový ústav“, takže vyhledávání „NPÚ“ již nefunguje. Ponechme stranou, že by bylo lepší, kdyby vše šlo vyhledat na oba dotazy…

Edit 20190121:

18/ Nyní zřejmě stránky na webu eSbírky dostupné nejsou. Budeme se snažit zjistit, zda se jedná jen o nějaké přechodné „opatření“ (možná i v souvislosti s probíhajícími aktualizacemi?; na ty by asi ale bylo upozorněno).

© Jan Sommer, 20181012 (psáno v září 2018)

Citace

Jan Sommer: Poklady sbírkových fondů památek ve správě NPÚ na portálu eSbírky. In: Česká placka (on-line blog), https://wp.me/pqrNE-Ph. Publikováno 20181012. Verifikováno (uveďte datum přečtení).
(dlouhý odkaz https://ceskaplacka.wordpress.com/2018/10/12/poklady-sbirkovych-fondu-pamatek-ve-sprave-npu-na-portalu-esbirky/)

Poznámky

1 Dne 20180121 bylo zjištěno, že sbírkové položky publikované NPÚ nejsou na e-Sbírky k dispozici. Předpokládal jsem, že snad probíhají nějaké aktualizace. To mi potvrdila odpověď od hlavní editorky publikace, jež mi dále sdělila, že se připravuje též publikování řady dalších položek, zpracovaných v rámci projektu VaV v roce 2018. Je tedy obecně škoda, že projekty NPÚ nedisponují nějakými aktivními webovými stránkami typicky s blogem (jehož aktualizace jde obvykle snadno sledovat), kde by na podobné pochopitelné situace bylo možné větou upozorňovat. Edit.: Tak pro upřesnění je nutné dodat, že jednotlivé položky databáze jsou na e-Sbírky funkční, jen momentálně nefunguje vyhledávání. Do zjednání nápravy proto lze používat třeba wiki stránku knihy ZDE.

2018/10/12 Posted by | dostupnost dat, NPÚ, prezentace, publikační činnost, recenze, weby | , , , | Napsat komentář

Oklikami k naučným stezkám jihočeskými památkovými parky

V zákrutech webu NPÚ lze odhalit řadu zajímavostí, možná i unikátů. Podrobně jsou představeny (aktuálně 3) naučné stezky zámeckými parky (Hluboká nad Vltavou, Červený Dvůr) a parkem krajinářským (Terčino údolí). Již na úvodním rozcestníku se o každé stezce dozvíme řadu podrobností, přičemž každá stezka má ještě samostatnou stránku s podrobnými informacemi (např. Hluboká nad Vltavou), kde je možné v *.pdf získat texty panelů (zajímavé je, že včetně legend mapek, které ale v dokumentu obsaženy nejsou; důvodem zpřístupnění textů zřejmě bylo hlavně poskytnutí jejich jazykových verzí (EN, DE), se kterými mohou cizinci porozumět panelům v terénu).

Trochu postrádáme odkaz na stránky dotyčných památek. Např. u Hluboké nad Vltavou zatím (?) odkaz na stezku nenajdeme v Tipech na výlet. U Nových Hradů najdeme v Tipech Terčino údolí, avšak ani zde propojení s naučnou stezkou nemáme k dispozici (zde je uvedeno, že cesta není vhodná pro vozíčkáře; musím rád potvrdit, že pokud je slušné počasí a na cestě nejsou blátivé úseky a postrk vozíku není příliš znaven, je to od parkoviště či pilířové brány minimálně k Lázničkám krásná projížďka!). Rovněž by bylo vhodné pro možné zvídavější zájemce nabízet odkazy na Památkový katalog (např. Terčino údolí).

Asi je koncept referování o nabídce naučných stezek ve stadiu zavádění, takže se snad oprávněně můžeme těšit na přínosná obohacení informací pro plánované výlety. (Odkazy na ně by mohly být recipročně u informací o památkách v Památkovém katalogu, případně i v mapách památkového GIS.)

Našli jste podobné podnětné zdroje na dalších místech stránek NPÚ? Připojte odkaz…

© Jan SOMMER, 20170517

2017/05/17 Posted by | dostupnost dat, odkazy, recenze, weby | | Napsat komentář

Mýty o „proslulém vídeňském architektovi“ – autorovi Schwarzenberské hrobky u Třeboně

Nějakým uděláním v minulosti se stalo, že do naší památkové, turistické i elektronické literatury byl uveden reálně snad ani nedoložitelný proslulý vídeňský projektant Jan Schmidt, a to jakožto autor vskutku a nepochybně proslulé Schwarzenberské hrobky u třeboňského rybníka Svět. (Protože archiválie z této doby zvládnuté nemám, nemohu vyloučit, že jsem pomýlen já, takže možného zájemce o toto téma vybízím k ověření…)
Důstojnou výjimkou je např. heslo Památkového katalogu, kde je v odstavci Historický vývoj jmenován Friedrich Schmidt – vskutku proslulý „vídeňák“, jenže je mu zřejmě mylně jako další významné dílo přiřčena radnice v Liberci. Ale na „pravou“ míru je to uvedeno zase o pár řádků dál v odstavci Popis, kde se nám objevuje další z občas uváděných přiřčení Schmidtovi, tentokrát Josefovi.

Objevují se tedy varianty Jan, Johann, Josef, Joseph. Zcela vzácně však správné Friedrich Schmidt nebo Friedrich von Schmidt. Chybný Jan se vyskytl i na Wikipedii (tam je to nyní opraveno). Narazil jsem na to proto (nechal bych to opatrnicky specialistům), že mi internet signalizoval aktualizaci oficiální stránky hrobky, a zde opět: Jan! (Edit 20161109-1700: Správce webu po korespondenci bez otálení opravil. Jan tedy skutečně neplatí!)

Prosím tedy o upozornění, pokud bych hrozil vnesením nějakého omylu, případně o potvrzení v komentáři (nedohledám svými silami věrohodné zdroje). Věřím, že spolehlivým vodítkem mi může být článek Jindřicha Vybírala.

Pokud je tato atribuce správná, prosím, aby to správci webů korigovali. Díky za pochopení.

(Všechny citace ověřeny 20161109-0700 CET.)

Ed (20161109-2400 CET): Ještě dva detaily.

  • Napřed: Všude možně se uvádí, že hrobka představuje „jihočeské Campo Santo“, např. na oficiálním webu slovy: „Hrobka je postavena v pseudogotickém slohu podle vzoru italského Campo Santo – pohřebiště slavných mužů. Je to dvoupodlažní budova ve tvaru pravidelného šestiúhelníku.“ Jenže Campo Santo připomínal především prvotní návrh Damase Deworetzkého ve formě arkádového dvora. Dobře – název se mohl vzhledem k nezměněné funkci přenést i na stavbu jiného formálního řešení.
  • Dále: S pozoruhodnou vytrvalostí se také ve velké části literatury opakuje mýtus o šestibokém půdorysu hrobky; je OSMIBOKÝ. Může se to jevit jako drobnost, ale opravit by to po získání informace mělo být asi samozřejmostí.

2016/11/09 Posted by | recenze, weby | | Napsat komentář

Zprávy památkové péče, 76, 2016, 2 – A budoucí plány? Bez plánků už ne!

Časopis ZPP si udržuje špičkovou úroveň tisku a vcelku i grafické úpravy (i když výtka za nešikovnost většího formátu než áčtyřka by měla být vždy připomenuta), stále je také vůdčím periodikem památkové péče po obsahové stránce.

Proto nyní jen drobně zcela mimo rámec standardního recenzování provždy zajímavého obsahu.

Jedním ze základních způsobů prezentace stavitelských a architektonických památek jsou nejrůznější plánky – od povšechných, ale instruktivních skic, přes analytické plánky v „normě“ SÚRPMO či nákladná detailní zaměření třeba ve „dvacetině“ až po digitální 3D modely umožňující veškeré manipulace, virtuální rekonstrukce apod. Velkou tradici v publikacích o historickém stavitelství a architektuře mají půdorysná schémata, řezy budov či jejich detailů, jakož i asi nejvíce oblíbené nárysy fasád. Je celkem zřejmé, proč tomu tak je. Je to totiž nedílná součást informací o památkové podstatě věcí, jejich konstrukčním ústrojenství, plynoucím jak z provozu, tak i z technických limitů a potřeb dobové slohovosti, ale v současnosti také svědčící o potížích prosazování památkové ideje.

Je vskutku zvláštní, když čtenáři není jako pomůcka (a třeba studentům jako závažné vodítko) poskytnut plánek třeba u článku

POKORNÝ, Jiří: Roubený špýcharový dům na Boskovicku a jeho památková ochrana, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 2, s. 180-193.

Už v úvodu článku zaujme nezařazení mapky vymezují region a související území, protože je čtenář trochu v nejistotě o prostorových souvislostech, pokud není přímo rozený lido- či zeměpisec. Následně jsou pak celkem nadprůměrně přehlednými větami líčeny prostorové souvislosti špýcharových domů, často se žudrem, které asi s gustem přečtou lidé hluboce zasvěcení jak do typologie, tak do terminologie. No ale článek by asi měl pokud možno pomoci i lidem trochu méně předem seznámeným s regionálními formami usedlostí, záludnostmi dýmného provozu, začlenění černých kuchyní a výměnků. Vždyť cílem autora je „stručná charakteristika jednotlivých dochovaných objektů“. Toho se pak dociluje (?) sice docela dobře srozumitelně podaným výkladem, ale ona stručná charakteristika vlastně bez aspoň schématických dispozičních náčrtků je prakticky neproveditelná.

Z památkářského hlediska je jistě důležité zařazené upozornění na ohrožení často jedinečných památek, nejednou dokonce zanikajících bez pořízení precizní dokumentace. Ale opět – tím spíše by bylo třeba ukázky vytvořených plánků připojit. Autorovi nepochybně při velmi podrobném výzkumu spisoven a archivů prošla rukama celá řada vhodných ukázek.

Z tohoto úzce vymezeného pohledu zaujme i absence nějakých situačních schémat historických vesnic s vyznačením polohy pojednávaných důležitých objektů. Stěží pochopitelné je pak vynechání aspoň schématických skic v „katalogové“ části článku (s. 189n). Tato část je ještě příznačná zaváděním originálních „kolonek“ pro specifikaci míry zachování či stupnice hodnotící stavebně-technický stav (s. 189). Opět jsou výmluvně textově vylíčeny často tristní „procesy“, vedoucí k zániku staveb či jejich podstatných částí.

Zprávy památkové péče, 76, 2016, č. 2, s. 192-193

Dvoustránka z katalogové části článku.

Čtenář dotyčného sešitu časopisu se však může ptát, zda nezájem o plánky představuje nějaký obecnější trend, protože u několika dalších článků věnovaných lidovým stavbám také žádný plánek nenajdeme! „Světlou“ výjimkou jsou jen nahodile připojené plánky (jeden z archivu, jeden ze vzorníku).

Je zřejmé, že v každém množství budou zařazené plánky jen výběrem, a je možné, že autoři i redakce to vidí i tak, že podobná dokumentace by spíše měla být systematicky dostupná on-line či tradičně v archivech a že volba nějakého plánku by ostatní budovy nějak nespravedlivě upozaďovala.

Snad srozumitelně význam plánků jako nepominutelné součásti sdělení líčí Čeněk Zíbrt (s.330 a 332): „Jako historik a národopisec zjistím v archivech rok a den založení stavby, nebo dohady o tomto podám. Stroj fotografický zachytí podobu v celku i v podrobnostech. Malíř vybéře si malebný pohled a technikou (…) dovednou, umělecky bezvadnou zachová obraz kostelíka, zvonice, věkům budoucím (…). Ale můj suchý i květnatý popis, moje údaje kulturně-historické a etnografické – to všechno nestačí pro věcné porozumění těmto památkám, jejich ceně architektonické, jejich způsobu při řešení otázek o půdorysu, vazbě trámů, o nutnosti konstrukce, podezdívek, o roubení stěn (…), s odůvodněním umístění rámů, krákorců, trámů, jejich odsazení, sešikmení atd. Rozumí se, že tu nestačí popis. Tu péro odborníka jen doprovází názorné kresby architekta, jež nerozdílně přiléhají k názoru, vznikajícímu z pouhého popisu, ba s ním srůstají teprve v ladný dojem celkový, úplný!“
ZÍBRT, Čeněk: Dřevěné kostelíky v zemích československých a Podkarpatské Rusi, in: Český lid, 24, 1924, 1, s. 327-338. https://www.academia.edu/28853639/

Proto věřme, že plánky budou v plánech redakce do budoucna více doceněny.

Problém výběru by mohl být do jisté míry „řešen“ v on-line html verzi článku, kdy by bylo možné zařadit nejen reprodukce, ale i odkazy na archivy, vč. linků na dostupné digitalizáty (to by v tištěné verzi ve větším množství nedávalo moc smysl).

Ostatně podobné otázky čtenáře mohou napadnout i nad následujícím „mosteckým“ číslem časopisu. Tam sice oceníme několik podstatných historických i novějších plánků barokních kostelních areálů v Podkrušnohoří, ale k samotnému zaniklému starému Mostu se hlásí jen situační schéma u článku o panelákových sídlištích…

2016/10/04 Posted by | recenze | | Napsat komentář

Čtení historických fotografií, v. 2.0

V časopisu Zprávy památkové péče (roč. 76, 2016, č. 1) jsme získali v několika článcích z různých hledisek pojaté impulzy k většímu zájmu o obsah hojných historických fotografických sbírek spravovaných Národním památkovým ústavem zejména v rámci mobiliárních fondů hradů a zámků (zjednodušeně řečeno). Upozornění na často jedinečné sbírky lze leda vděčně uvítat.

Ale k námětům a výzvám ke čtení ve fotografiích snad lze na oplátku upozornit na naléhavou potřebu tyto fondy scanovat a zpřístupňovat na internetu, a to zejména s cílem získávat další doplňky a podněty od „externích“ „čtenářů“ fotografií. Předložené články se totiž až nápadně obracejí „jen“ ke kurátorům sbírek, jimž sdělují, jak mnoho je třeba zjišťovat, aby mohl být námět snímku precizně „přečten“ a popsán. Nicméně i z toho, jak je postup takové potřebné práce popisován, jasně plyne, že další specialisté nebo i nahodilí znalci nějakého tématu či místa mohou prospět dalšími upřesněními, kterých není vhodné se zříkat tím, že snímky nebudou veřejnosti dostupné.

Např. se snad mohu pokusit znázornit, co mám na mysli, pomocí snímku reprodukovaného u jednoho z podnětných článků.

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 57, obr. 1.

Analýza obsahu snímku je zaměřena na určení typu kočáru a identifikaci vyobrazených osobností, což je doplněno odhadem, že „s největší pravděpodobností jsou dámy na vyjížďce v zámeckém parku Valdštejnského paláce v Praze“. Pokud tedy v této podobě bude snímek dostupný on-line, snadno někdo doplní upřesnění, že se jedná o zahradu Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně, a to přesně místo před arkádou saly terreny, ze které je viditelná dolní část dvou sdružených sloupů a plastické členění zadní stěny. Pokud se totiž takto popis doplní, bude možné snímek snáze nalézt v dalších souvislostech, a pak dost možná získat detailnější komentáře (třeba ke kované mříži ve vstupní arkádě v pozadí).

Podobně mohou být další snímky, možná jedinečné svou historickou výpovědní hodnotou, dostupné libovolnému výzkumnému záměru, což může vždy jedině prospět náležitému docenění památkových hodnot.

Snad tedy lze navrhovat, aby vhodně utříděné snímky byly systematicky zpřístupňovány na internetu on-line a přispělo se tak jednak k jejich širšímu odbornému i laickému využití (jakožto součásti kulturního dědictví), jednak ke zpřesňování jejich identifikace a popisu umožněním participace zasvěcených osob.


Ed. 20160807-0840: Šanci k dalším uplatněním pak najdou i snímky prezentované s jiným záměrem, např. jako pobídka k jejich mnohostrannému studiu, ovšem na papíru s nepochybnými omezeními z hlediska dopadu. Papírová verze je jistojistě podstatná, ale důvod ochudit se o přínosy té elektronické není!

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 61, obr. 6.

Nedávno jsem se pokusil upozornit na potřebu podobného zpřístupňování ve stylu webu 2.0 a vyšších např. v souvislosti s předloženou lamentací nad nezájmem o využití (nejen) středověkých vědeckých rukopisů.

Anebo jsem si dovolil postesk nad nemožností pomoci komentářem k vylepšení údajů o velkoryse zpřístupněných sbírkách muzeí a galerií Pardubického kraje. (Ed. 160807-0910: Nakonec ještě připomínku: V glose, kde jsem vysvětlil, že vyobrazená budova popisovaná zcela záhadně, je burza v Kodani, jsem opomněl upozornit na to, že v popisu předmětu je dokonce slohové zařazení zmateční. Snad to může být aspoň podnětem k zamyšlení nad potřebností nějakých zpětnovazebních vylepšení podobných zpřístupnění dat, obecně nepochybně přínosných.)

Brání takovým vylepšením funkce obavy z komentářového spamu? Pak by bylo snad možné aspoň poskytovat nějaké kontaktní údaje, okénko k zaslání dotazu či námětu. Asi ideální by bylo umožnit komentáře registrovaným uživatelům. Ale když takto vybaveny nejsou ani eSbírky, ani Europeana, tak se to asi nezdá být potřebné.

2016/08/07 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, OA, participace, recenze, Valdštejnský palác | , , | Napsat komentář

CRAACE

Continuity/Rupture: Art and Architecture in Central Europe 1918-1939

John Fiske Antiquing

Foraging in the History of Everyday Life

Medieval Histories

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

London Churches in photographs

See all the Anglican, Catholic and Orthodox church buildings in Greater London

Arbeitskreis für Hausforschung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

cesare griffa

architetto

the incluseum

Inclusion | Museums

Spitalfields Life

In the midst of life I woke to find myself living in an old house beside Brick Lane in the East End of London

Museum and the City

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Bunget Arts & Culture

the propaganda of art and history

ARK MAGAZINE

Patrimonio en libertad

Albanécar

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmäler & Denkwürdigkeiten

Blog zu Kunst-, Kultur- & Architekturgeschichte

Archeo Kyrgyz

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Les Cahiers du Mont d'Or

Ecrits et recherches sur le patrimoine du Mont d'Or lyonnais...

Colectivo A Rula

Asociación Cultural Colectivo a Rula

Comments for Projekt Forlǫg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Classic Planning

Creating places where people can flourish