Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Archeologie je všude? Tak aby také byla všude co nejsnáze k nalezení (glosa k MDA)

K letošnímu Mezinárodnímu dni archeologie se již přihlásilo vskutku impozantní množství institucí velkých i drobných. Pořadatelé přitom vyslovují jásavým tónem trochu neurčitě znějící heslo, že „Archeologie je všude!“ Není tak úplně jasné, jestli se tím upozorňuje na to, že máme všude počítat s výskytem archeologických nálezů, což je vždy namístě podtrhovat, protože to pro mnohé není samozřejmost, anebo je to projev radosti nad tím, kde všude se myšlenka oslavy archeologie setkáváním odborníků s veřejností již ujímá…

Tak či tak je tato pozvánka nepochybně podnětem i k fotografování památek, prezentací či účastníků MDA. Získané snímky či dojmy budou na různých místech sdíleny, lze říci, že se budou také na internetu objevovat zmínky o archeologii „všude“. Snad by nebylo od věci při této příležitosti činit stále více známou myšlenku, že je třeba podporovat při tomto „všudybylství“ také „všudypřítomnost“ – to je myšleno tak, aby „kdekoliv“ přítomné údaje související s archeologií a památkami byly „odevšad“ dosažitelné. Takže, nadmíru zjednodušeně řečeno, hledat způsoby propojení různých a různě umístěných snímků, textů, videí…

Mezinárodní den archeologie na FlickruSnad lze bez velkého časového či mentálního strádání prospět nalezitelnosti všeho, co souvisí s MDA, např.

  • užíváním tagu #DenArcheologie, #denarcheologie apod. (např. na Twitteru, Facebooku)
  • zařazením fotek do existujících skupin, galerií, alb apod., např. Flickr
  • vložením odkazu na kdekoliv zpřístupněné fotky atd. na Facebook, případně do komentářů Události
  • pokud možno přesným popisem u fotek, galerií, textů, videí…; je vhodné používat i zkratku MDA, protože je přeci jenom na internetu méně frekventovaná, než slova mezinárodní, den a archeologie…

Dále by se mohlo jednat také o sdílení pod vhodným jména na Pinterest, popisy dojmů na blogu, fotoblogy apod. (kdyžtak zde v komentářích, anebo na Facebooku upozorněte na další vhodné Vám známé či vlastní cesty, mohu je zde doplnit, upozornit na tuto cestu pořadatele apod.).

Podpořme tak snadnější využití informací o všudypřítomné archeologii i o Dni samotném. Také sami mezi sebou se budeme moci archeolog nearcheolog o informace lépe podělit.

Advertisements

2016/10/09 Posted by | archeologie, prezentace | , | Napsat komentář

Čtení historických fotografií, v. 2.0

V časopisu Zprávy památkové péče (roč. 76, 2016, č. 1) jsme získali v několika článcích z různých hledisek pojaté impulzy k většímu zájmu o obsah hojných historických fotografických sbírek spravovaných Národním památkovým ústavem zejména v rámci mobiliárních fondů hradů a zámků (zjednodušeně řečeno). Upozornění na často jedinečné sbírky lze leda vděčně uvítat.

Ale k námětům a výzvám ke čtení ve fotografiích snad lze na oplátku upozornit na naléhavou potřebu tyto fondy scanovat a zpřístupňovat na internetu, a to zejména s cílem získávat další doplňky a podněty od „externích“ „čtenářů“ fotografií. Předložené články se totiž až nápadně obracejí „jen“ ke kurátorům sbírek, jimž sdělují, jak mnoho je třeba zjišťovat, aby mohl být námět snímku precizně „přečten“ a popsán. Nicméně i z toho, jak je postup takové potřebné práce popisován, jasně plyne, že další specialisté nebo i nahodilí znalci nějakého tématu či místa mohou prospět dalšími upřesněními, kterých není vhodné se zříkat tím, že snímky nebudou veřejnosti dostupné.

Např. se snad mohu pokusit znázornit, co mám na mysli, pomocí snímku reprodukovaného u jednoho z podnětných článků.

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 57, obr. 1.

Analýza obsahu snímku je zaměřena na určení typu kočáru a identifikaci vyobrazených osobností, což je doplněno odhadem, že „s největší pravděpodobností jsou dámy na vyjížďce v zámeckém parku Valdštejnského paláce v Praze“. Pokud tedy v této podobě bude snímek dostupný on-line, snadno někdo doplní upřesnění, že se jedná o zahradu Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně, a to přesně místo před arkádou saly terreny, ze které je viditelná dolní část dvou sdružených sloupů a plastické členění zadní stěny. Pokud se totiž takto popis doplní, bude možné snímek snáze nalézt v dalších souvislostech, a pak dost možná získat detailnější komentáře (třeba ke kované mříži ve vstupní arkádě v pozadí).

Podobně mohou být další snímky, možná jedinečné svou historickou výpovědní hodnotou, dostupné libovolnému výzkumnému záměru, což může vždy jedině prospět náležitému docenění památkových hodnot.

Snad tedy lze navrhovat, aby vhodně utříděné snímky byly systematicky zpřístupňovány na internetu on-line a přispělo se tak jednak k jejich širšímu odbornému i laickému využití (jakožto součásti kulturního dědictví), jednak ke zpřesňování jejich identifikace a popisu umožněním participace zasvěcených osob.


Ed. 20160807-0840: Šanci k dalším uplatněním pak najdou i snímky prezentované s jiným záměrem, např. jako pobídka k jejich mnohostrannému studiu, ovšem na papíru s nepochybnými omezeními z hlediska dopadu. Papírová verze je jistojistě podstatná, ale důvod ochudit se o přínosy té elektronické není!

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 61, obr. 6.

Nedávno jsem se pokusil upozornit na potřebu podobného zpřístupňování ve stylu webu 2.0 a vyšších např. v souvislosti s předloženou lamentací nad nezájmem o využití (nejen) středověkých vědeckých rukopisů.

Anebo jsem si dovolil postesk nad nemožností pomoci komentářem k vylepšení údajů o velkoryse zpřístupněných sbírkách muzeí a galerií Pardubického kraje. (Ed. 160807-0910: Nakonec ještě připomínku: V glose, kde jsem vysvětlil, že vyobrazená budova popisovaná zcela záhadně, je burza v Kodani, jsem opomněl upozornit na to, že v popisu předmětu je dokonce slohové zařazení zmateční. Snad to může být aspoň podnětem k zamyšlení nad potřebností nějakých zpětnovazebních vylepšení podobných zpřístupnění dat, obecně nepochybně přínosných.)

Brání takovým vylepšením funkce obavy z komentářového spamu? Pak by bylo snad možné aspoň poskytovat nějaké kontaktní údaje, okénko k zaslání dotazu či námětu. Asi ideální by bylo umožnit komentáře registrovaným uživatelům. Ale když takto vybaveny nejsou ani eSbírky, ani Europeana, tak se to asi nezdá být potřebné.

2016/08/07 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, OA, participace, recenze | , , | Napsat komentář

Architektura doby lucemburské a veleslavný jubilejní rok Karla IV.

Svým způsobem legendou se stala aspoň v úzkých odborných kruzích specialistů na historii gotické architektury kniha Václava Mencla Česká architektura doby lucemburské. Vyšla v roce 1948 jako výsledek snahy rehabilitovat a zdůraznit český podíl na vývoji vrcholně gotické a předhusitské architektury, který byl „logicky“ popírán německými badateli a opomíjen z pohledu francouzské či anglické perspektivy. Menclovi se podařilo bohatým jazykovým stylem „rozklenout“ fascinující příběh senzitivního, prostorového či světelného „rozměru“, kterým bylo obdařeno jinak přísnými pravidly svázané gotické tvarosloví. V tomto rozmělnění „klasicky“ katedrálních „kánonů“ dokonce vystopoval katalyzátory formálních rozehrání architektonických článků potřebné pro zrození pozdní gotiky. (Ta pak nikoliv náhodou dosáhla jednoho z vrcholů ve Vladislavském sálu v Praze.)

Kostel sv. Víta, jižní předsíň

Jižní předsíň chrámu sv. Víta v Praze.

Ale vraťme se k dnešku…

Připomíná se nám – s vehemencí, s jakou jsme se ještě u historických témat nesetkali, – význam doby lucemburské pro naše země. Slyšíme o jídle, intimitě, slavnostech, symbolice, příbězích… Stranou nezůstávají umělecká díla, protože přeci jenom, co jiného ukazovat. Někam jsou za draho převáženy kamiony exponátů, což, věřme, povede k nalezení nějakých dosud netušených souvislostí. Samozřejmě nelze upřít milovníkům umění to potěšení zhlédnout originály prostě pro svou radost.

Z veleširoké nabídky pro projevení sounáležitosti s otcem vlasti pak následují až po videomappingy např. specializované výstavky plastových panelů, zaměřené na regionální či tématicky specializované výběry. Zde se nám již nejednou objeví i architektura.

Zatím zřejmě nebyl avizován nějaký nový syntetický pohled na architekturu doby Karlovy i celé doby lucemburské, spolu s jistě potřebným zasazením do širších souvislostí. Jak to ostatně velkoryse provedl i Mencl. Tehdy mu byl vskutku skvělým partnerem Dobroslav Líbal se svou Gotickou architekturou v Čechách a na Moravě. Líbal se pak ještě k celé předhusitské architektuře vrátil v Katalogu gotické architektury v České republice do husitských válek, kde vypracoval hutné popisné charakteristiky staveb ve snaze poskytnout oporu dalšímu srovnávacímu bádání.

Dnes bychom ovšem měli využít pokročilých informačních technologií (jejich potenciálu si byl ostatně i Líbal velmi záhy vědom a do jejich prostředí obratně vstoupil s rozsáhlým přehledem hodnot našeho památkového fondu, dnes ovšem asi odpočívajícím v několika výtiscích na regálech institucí). Tj. např. začít u katalogu, nejspíše vycházejícího z Památkového katalogu; ten však zřejmě zatím neumožňuje snadné vytváření tématického výběru ani propojení s nějakými daty sbíranými v jiném systému. Každopádně je zřejmé, že by věci prospělo otevřené týmové prostředí. K tomu však zřejmě širší naladění dosud nenastalo.

Potřebnost takového „projektu“ vyplývá nejen z obecného vývoje přístupů k památkám, ale i z toho, že řada památek byla během let podrobena podrobným průzkumům, jež tu více, jinde méně korigovaly naše odborná hodnocení, předatovaly dobu výstavby památek, zpřesnily znalosti slohových souvislostí apod. Jistěže by taková práce vyžadovala nějaký ten rok. Možná se něco takového třeba i právě dokončuje a naším úkolem je jen se těšit na výsledek. Ale protože vše nasvědčuje tomu, že stejně bude poznání stále upřesňováno, nebylo by určitě na škodu takové otevřené „prostředí“ pro sdílení upřesňovaného povědomí iniciovat kdykoliv.

Samozřejmě vždy s vědomím, že je správné každý takový výběr budovat jako „výpis“ z komplexního systému, který ale při své otevřenosti bude schopen strpět jakoukoliv neúplnost, postupné vytváření. Vzorem v tom je zejména fungování Wikipedie.

Tak třeba bychom vůbec netratili, kdyby se taková spolupráce začínala rodit. Nebyl by to špatný narozeninový počinek… A možná i odpověď na Menclovu výzvu…

cp20160514-kolin-kl

Kolín, jižní strana závěru kostela sv. Bartoloměje.

2016/05/14 Posted by | participace, Uncategorized | , , | 1 komentář

OPD a Timelina na Facebooku jako možný vzor pro monitoring památek

Při drobném marginálním srovnávacím testu různých způsobů prezentace „památkové operativy“ byla data vkládána také na facebookovou stránku dané památky. Srovnávacím základem byla stránka na blogu, protože ta umožňuje podobně operativní aktualizace prakticky synchronně se sběrem dat. Blog (či jiný typ stránky, kdyby ji bylo možné podobně operativně obsluhovat) má určité výhody v možnostech kategorizace/tagování, které by mohlo umožnit vyčlenění dokumentů souvisejících s danou „akcí“, což je pro posuzování a interpretaci poznatků důležité. Umožňuje i komentování, v jehož rostoucí důležitost v budoucnu je proč věřit. Užití hashtagů umožňuje i Facebook, ale zkušenosti zatím nepřesvědčují, že je zobrazení příslušného výběru kompletní a spolehlivé.

Postupně vytvářená stránka na blogu umožňuje následně (po případném doplnění) vytvořit finální elaborát a „petrifikovat“ jej ve formátu PDF a v podobě výtisku. (Totéž by umožňovala postupně aktualizovaná stránka produkovaná na stránce typu wiki, s kompletní archivací verzí stránky; ve srovnání s blogy je ovšem na stránkách editovaných pomocí SW MediaWiki většinou složitější správa ilustračního doprovodu.)

Postování na Facebooku je ovšem nejvíce otevřené (samozřejmě s tou licencí, že velká část relevantních odborníků s ním vůbec nezachází, takže nemá tušení, že tam případně cokoliv provádíme). Příspěvky je možné aktualizovat, přičemž verze lze zpětně zhlédnout (to je, jak už opakovaně připomínáme, pro historické zkoumání velmi důležité). Pozice postů na timelině ovšem může vést k nepřehlednosti, pokud by souběžně přicházelo více příspěvků k různým tématům. V tomto případě by mohly pomáhat fotogalerie, ale jejich propojení s timelinou není vždy plně ovladatelné (leda snad opakovaným sdílením či sdílením právě přidaných obrázků).

Nicméně je FB asi bezkonkurenční z hlediska „sociálních“ nástrojů, tedy přidávání komentářů, obrázků, odkazů apod. od dalších uživatelů (kteří pak získávají informace o případných dalších reakcích). K efektivnímu dalšímu využití může napomáhat existence dostupné adresy jednoho každého příspěvku.

To jsou tedy přednosti, které stojí za zohlednění při hledání ideální možnosti operativního zpřístupňování operativně sbíraných poznatků a dokumentací, ovšem střádaných v souladu s platným nařízením aspoň v podmínkách NPÚ na jednom místě (MIS). Je jasné, že v řadě případů bude vždy z organizačních a odborných důvodů vhodné zpracovat komplexní zprávu bez průběžného veřejného nakukování. Nicméně často závažnost informací přesahuje specializovaný rámec zkušeností angažovaného týmu či jednotlivce. V neposlední řadě je to významné i z hlediska vzdělávání a „památkového marketingu“ – zdůrazňování významu práce této instituce a ochrany památkových hodnot vůbec. Jistě se najde určitá skupina lidí, kteří stojí o systematičtější zpravodajství o dění v památkové péči, než je to, co po nějaké selekci „priorit“ nabízejí noviny, rádia, televize a zpravodajské weby.

Nakonec o tom může svědčit už i to, že mnohdy se masmédia sama pídí po aktuálních sděleních o objevech a opravách. Kdyby nevěděla, že tyto články mají pozitivní dopad na prodejnost pestřejšího obsahu, zřejmě by to nedělala (i když si jistě musíme a dovedeme představit i existenci redaktorů, podporujících památková témata z vlastního přesvědčení).

Součástí komplexního operativního sběru informací o dění v terénu by tak mohla být i tvorba výběru odborně fundovaně komentovaného, prostředkujícího věcně korektní sdělení, mezi nimiž nebudou chybět i ta, která by se v masmédiích „neuživila“.

K tématu je otevřena dočasná diskuse na AE.

2015/12/06 Posted by | OA, památky v médiích, prezentace, Uncategorized | , , , | Napsat komentář

Pokus o hledání snadné cesty k operativnímu zpřístupňování stavebně-historických poznatků z památkové praxe

V předešlém avízu pokusu operativně zpřístupňovat poznatky z nevelké akce OPD různými způsoby a předložit je k případné diskusi nebo aspoň názoru na to, co by bylo možné v tomto směru uskutečnit, byly do jisté míry nastíněny možné způsoby. Zdálo se účelné v rámci akce drobnějšího rozsahu ověřit, zda a jak by bylo možné s využitím informatických nástrojů památkové péče vytvořit a postupně během akce aktualizovat záznam získávaných poznatků. Z důvodů časové tísně jsem mínil elaborát sestavovat on-line na internetu. Nevěděl jsem také předem, jak bude akce postupovat, zda budu moci dokumentaci zpracovávat ve chvílích, kdy je vypovídací schopnost nálezových situací významná. Ostatně i investor, dohlížející orgány a dodavatel pracovní postup měnili podle zjišťovaných skutečností stavebně-technického i památkového rázu. Pro pilotní akci to byl tedy vhodný model (i když to nemohlo být předem naplánováno).

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Část zdiva po sejmutí degradovaných omítek

Záměrem bylo také modelovat (a třeba i skutečně vyvolat) diskusi o vhodném způsobu zpracování dokumentace, porovnat (ne)výhody snadno dostupných způsobů elektronické „adjustace“ elaborátu a ověřit jeho funkčnost v rámci informačního systému památkové péče (v tomto punktu ovšem nebyl ještě pokus uzavřen, protože aktuálně probíhá proces rozsáhlých úprav informačního systému památkové péče). Diskuse by mohla upozornit na použitelné zkušenosti či pokusy jiných zpracovatelů, případně získat jejich teorií i praxí podpořené názory apod. Nakonec i v případě nulového ohlasu lze takto získat vlastní odstup pro další možná hodnocení záměru i jeho výsledků.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dokončovací práce na omítkách

Pokus byl motivován zejména dvěma skutečnostmi. Jednak je vhodné vycházet vstříc evidentnímu zájmu širší kulturně orientované veřejnosti o aktuální zprávy o objevech, překvapeních, nečekanostech apod. V tom sice není zvolený příklad moc pozoruhodný, což ovšem není tak zásadní. Za druhé pak tím, že snad je vhodné diskutovat postup, ze kterého by mohly vyplynout případné doplňky informačního systému památkové péče tak, aby bylo reálné z něj skládat soubory dokumentů tvořící elaborát zvolené dokumentační akce (to je zatím možné spíše nestandardně). A pak z těchto dokumentů vybírat ty zvláště názorné a s vhodným komentářem je uveřejňovat ku prospěchu osvětového působení památkové péče (řekněme podobně, jako jsou zpřístupňovány přehledy ohrožených památek či některé výsledky vědeckého výzkumu památek).

Bylo souběžně testováno několik snadno dostupných řešení.

Základem se stalo shromaždiště souvisejících fotografií na místě, kde je možné je snadno dále využívat (sdílet miniatury s odkazy do textu html apod.). Vybrané snímky byly vkládány do průběžně doplňovaného elaborátu, dostupného on-line.

Současně byla za pomoci zúženého výběru snímků průběžně aktualizována stránka stavby na Facebooku. Ta se však považuje spíše za sice promptně aktualizovatelný, ale omezeně dostupný „model“ aktualizovaného výstupu, jak by mohl být případně generován i z archivovaných dat v systému památkové péče.

Z obsahu stránky html byl následně pomocí textového editoru vytvořen soubor ve formátu pdf. Ten bude uložen do informačního systému památkové péče, jakmile to bude umožněno postupem jeho rozsáhlé modernizace. Nyní je dostupný na stránkách academia.edu, jelikož zde je možné rovněž doplnit funkční diskusi, což je tím také (možná jen) modelováno s tím, že to lze považovat za vhodné i v oficiálním systému, protože to může přispět k získání upřesňujících informací. (Ale diskutovat lze zde v komentářích či na FB.)

Porovnání tří použitých cest dává představu o výhodách i nevýhodách.

Facebook je ukázkou systému velmi rychle aktualizovatelného, ale v němž jsou výsledky omezeně dostupné. Nevytvoří také komplet elaborátu. Využit je jako model snadno doplňovatelné časové osy. Položky lze také propojovat s jinak pojatými výběry informací (např. stránkami o historickém zdivu).

Html stránku lze za dnešních poměrů aktualizovat i na volném kapacitním sídlu stránek bez větších prodlev a komplikací. Výhodou je vytvoření jedné html stránky, na kterou lze jednoznačně odkazovat, a přitom ji doplňovat (to by se z etických důvodů mělo v textu uvádět). Následně je relativně snadné pomocí prohlížeče nebo s využitím textového editoru vytvořit soubor pdf (dosud oblíbené řešení, vhodné i pro vytištění elaborátu při zachování stránkování apod., což může mít význam pro jednoznačné odkazování na konkrétní pasáž elaborátu apod.

Pdf soubor ovšem není prakticky možné aktualizovat.

Přednosti jednotlivých řešení či jimi vyvolávané komplikace pro další využití dat by mohly být předmětem další úvah tak, aby podpořily řešení co nejsnáze technicky i mentálně dostupné všem dodavatelům i uživatelům dat. Je také třeba brát v potaz to, že zpracovatelé dokumentace i situace, ve kterých se ocitají, jsou velmi rozličné. Bylo by vhodné disponovat různými cestami pro vytváření a správu dat tak, aby podporovaly různé v praxi užívané pracovní postupy.

V řadě případů také nebude vhodné všechny snímky či verze zpracování textu či plánků mít veřejně přístupné.

Pro práci s verzemi textu je zřejmě ideální „systém“ stránek Wikipedie (software MediaWiki), protože umožňuje dokonalou správu verzí, a to včetně vytvoření odkazu na každou verzi, což současně umožňuje aktualizovat popisy apod., aniž by se ztratily předchozí popisy (čili např. pro vytváření sledu aktualizovaných monitorovacích zpráv se jedná o téměř ideální řešení).

(Bude aktualizováno.)

2015/12/01 Posted by | dokumentace památek, publikační činnost, Uncategorized | , , , , , | 1 komentář

Otázky operativního zpřístupnění výsledků drobné akce OPD (zadní strana Ledebourského paláce)

(OZNÁMENÍ: NA STRÁNCE SE PRACUJE!)

V konfrontacích s úvahami o potřebnosti nejen terénní akce OPD operativně fyzicky zvládat, ale také elaboráty nějak snadno dostupným způsobem a pokud možno operativně zpřístupnit ověřuji čas od času různé verze postupu. Snahou přitom je najít také způsob, který umožní, aby zájemci mohli uveřejnění operativně sledovat, samozřejmě také, aby bylo možné elaborát spolehlivě najít, pokud hledám údaje o dotyčné části zkoumaného objektu, údaje o příslušném typu konstrukce či nějakého výtvarného pojednání (ikonografii apod.). Přitom tak, aby i z těchto hledisek bylo možné aktuální zprávy na internetu zachytit, a to jak „synchronně“ v momentu uveřejnění, tak i následně při jakémkoliv vyhledávání.

Je vcelku jasné, že takto letmo specifikované požadavky nejsou realizovatelné bez přiměřeně dostatečné podpory a účasti ze strany IT, stejně jako je podmínkou součinnost ostatních tvůrců OPD dle metodiky. Přitom je ale jasné, že není od věci se v celém památkovém systému zamyslet nad koordinací informačních zdrojů a jejich prohlubovaným propojením. Zatím jsou výsledky různých velmi záslužných inventarizačních, monitorovacích, operativních, tématických, regionálních aj. akcí rozptýlené, nespojité, s častými multiplicitami, které je přitom ale obvykle kumšt rozpoznat. Bylo by potřebné a všemu i všem by prospělo, kdyby se pokročilo ve smyslu nějaké koordinace.

Ale o to teď přímo nejde, i když je to důležité mít na paměti proto, abychom při vytváření dat stále zkoušeli zpytovat, nakolik budou dále vyhledatelná a využitelná.

Jde přitom o to, aby umístění pokud možno využívalo spolehlivě garantované trvanlivé uložení, dávalo vyhlídky na uchování dat při jejich budoucích migracích apod. Je jasné, že takové nároky by vyžadovaly vypracování precizních metadat. To ale většinou končí u zeměpisných souřadnic a adresy, případně vyznačení v nějaké mapce či plánku, protože celkem nelze říci, že bychom někde měli k dispozici nějaké jednoduše využitelné formuláře, které by při vyplnění základních údajů s vypracováním metadat pomohly. Vidíme také, že každý správce velkých dat postupuje nějak jinak. Jinak pojmenovává rubriky či pole, používá jiný zápis souřadnic, časových údajů apod. Můžeme asi věřit, že se to vše nějak v rámci rozvoje IT pořeší, ale to nám jen málo pomůže při snaze co nejlépe zabezpečit trvalou využitelnost našich dat a jejich operativní dostupnost, jak bylo zmíněno.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V principu test zde nyní diskutovaný směřuje k porovnání pracnosti různých „redakčních“ zpracování elaborátu z drobné akce OPD a ověření různých možností internetové „adjustace“, provázání s dalšími údaji (navazující akce ve stejném místě apod.), jak bude zvoleným postupem ovlivněno následné vyhledání a využití, zda bude reálné docílit vazbu na „centrální“ informační systémy apod.

Snad by bylo možné se také pokusit o srovnání s produkty dalších zpracovatelů, nebo dokonce některé specialisty získat k diskusi či podobným experimentům. Samozřejmě do jisté míry s cílem koordinovaně žádat na „systému“ možnost data zpřístupňovat s jeho pomocí při zohlednění odborných požadavků (které mohou být zcela jiné, než jaké předpokládá autor elaborátu nebo případný stvořitel koncepce informačního systému).

Zde nemohu nepřipomenout, že podobné požadavky byly některými kolegy prozíravě vznášeny v době, kdy se připravovala metodika OPD (2005). Nakonec však bylo upřednostněno uchovávání papírových elaborátů, které samozřejmě má mnohé přednosti. Nicméně poměrně památné tehdy bylo a myšlenkově předbíhá dobu dodnes zřízení „hlásiče“ akcí, implementovaného do IS památkové péče v rámci databáze MonumNet (akce byly oznamovány v momentu žádosti o odborné vyjádření k nějakému investorskému záměru, následně se evidovali zpracovatelé a zpřístupňovaly anotace poznatků a odkazy na elaboráty). Posléze byl podobně provázán i „systém“ monitoringu stavebně technického stavu památek. Nicméně paradoxně vazby ani mezi těmito dvěma databázemi, do jisté míry se obsahově či personálně překrývajícími, vytvořené nejsou. Ale k tomu se ještě vrátím jindy (tím spíše, že se aktuálně dokončují rozsáhlé práce na reorganizace památkového IS), jen jsem chtěl zmínit, že se při této detailní „analýze“ pohybujeme vlastně v neurčitém prostředí, z hlediska informačních systémů nepříliš zajištěnému, organizačně řekněme stále diskutovanému.

Pokud chceme zpřístupnit dokumentaci operativně, střetáváme se s několika potížemi (a svým postupem rovněž nějaké ve větší či menší míře vytváříme pro operativní i budoucí využití, pro archivaci a dohledatelnost ve vazbách s dalšími informacemi).

Není možné zde vše pojmenovat. To by se hodilo probrat v nějaké metodice pro podobné počínání, kterou by ovšem musel také zpracovat někdo informaticky podstatně zdatnější. Pokusím se zmínit ve stručných heslech potíže, které se mi přitom zdají být hlavní.

Proč a jak operativně informace předkládat?

Samozřejmě je třeba počítat s otázkami a výhradami. Sporné z odborného hlediska může být už to, jestli něco uveřejnit dříve, než jsou všechny souvislosti náležitě zhodnocené a „objektivizované“. K tomu snad lze říci, že při vhodném upozornění na předběžnost např. komentářů fotek riziko nějakého omylu lze omezit jen na případy, kdy si toto upozornění někdo nepřečte.

Je třeba si připustit ohledy na zájmy vlastníka zkoumaného objektu, stavební či jiné firmy, zpracovatelů souběžných výzkumů (archeologický, restaurátorský, statický…). Jejich počínání by nemělo být v zásadě kritizováno v souvislosti s předkládanou dokumentací, a to proto, že by to mohlo ohrozit ochotu zpřístupnit partie památky, které je potřebné dokumentovat. Tím ovšem nemá být v potřebném případě zastíráno nějaké riziko pro památku před památkovým garantem apod.

Např. na sociálních sítích občas dochází ke zpřístupnění nějakých poznatků, případně i otázek k odborným kolegům k vysvětlení nějakého detailu. Nejednou tak vidíme ochotu si o poznatcích popovídat a zpracovateli dokumentace pomoci radou, odkazem apod. Je velmi pravděpodobné, že při systematickém postupu by taková komunikace mohla být pravidelnější a efektivnější (jak to známe třeba z Wikipedie a jiných komunitních projektů, kde specialisté pomáhají detailními informacemi).

Uživatelé operativně zpřístupněné dokumentace by měli v plné míře respektovat autorský zákon i nepsané etické zásady a nic z myšlenek či obsahu dokumentace si nepřivlastnit. Poklesky v tomto směru by měly být pranýřovány.

Jak soubor elaborátu s obrazovou dokumentací vytvořit a „adjustovat“?

Většina elaborátů určená k předání zadavateli či do nějakého archivu je vytvářena pomocí textového editoru MS Word, neboť základ takového sdělení má přeci jenom slovní formu – fotografie či plánky jsou většinou přičleněny jako ilustrační či dokumentační příloha. Do textu jsou obvykle bez většího promýšlení vsazeny obrázky i tabulky apod. Výhodou je přitom možnost opatřit je popiskami atd. Vytvoření textu má řadu pravidel, více méně respektovaných, mj. úměrně tomu, jak je pisatelům vštípena čeština či normy pro uvádění citací zdrojů informací a odkazování na ně.

Pisatelé vlastně vytvoří dokument v podobě série stránek A4 s cílem jej pak také v identické grafické úpravě vytisknout na listy papíru a v rukou podepsaném „autentickém“ výtisku předat na příslušná místa.

S rozsáhlou velkoformátovou výkresovou dokumentací to bývá složitější. Ta však přeci jenom vzniká v nějakém čase a také její cíl je jiný, než referovat o aktuálním stavu nějaké památky. Rovněž to vyžaduje mně vzdálené znalosti.

Většina prve uvedených elaborátů vytvořených „Wordem“ bývá převedena do pdf a takto případně zasílána elektronickou poštou či prostřednictvím nějakého úložiště. Tímto způsobem bývá značně komplikováno případné prohledávání elaborátu, a zejména velmi snížena informační hodnota obrázků. Ilustrace pak mohou být předávány prostřednictvím nějakého úložiště či paměťového nosiče. Ale to již prakticky bez výjimky bez popisek, pouze s označením nějakým kódem, velmi často jen tak, jak je vytvořil fotoaparát či grafický SW.

Každý tvůrce dokumentace má různě důkladně promyšlený systém členění a značení snímků ve svém PC. Každý jej však má jiný. Neexistují žádná doporučení ve prospěch standardů (např. vyplývající z nějakého výtahu ze směrnic pro předarchivní přípravu dokumentů).

Jaký formát souboru?

Nejvíce obliby si získaly soubory pdf, nejspíše asi proto, že dávají šanci zabránit změnám dokumentu, takže může existovat shoda ohledně citací (citující míní stejnou stránku dokumentu jako čtenář citace apod.). Prohlížecí programy do jisté míry umožňují i texty prohledávat. Prakticky zcela se však (zatím) vypouští práce s metadaty – tagy, kategoriemi… Těchto „doplňků“ se značně dotýká lhostejnost velké části tvůrců dat, kteří nedocení význam pro následné využívání informací. Typické však je, že nikoliv pominutelná část provozovatelů informačních systémů hrubě podceňuje „hygienu“ metadat, takže obvykle minimálně počítá s vynaložením nějaké kapacity na jejich „čištění“ (pokud si připouští nějaký problém, tak spíše stíhají výčitkami nedůslednou práci dodavatelů dat).

Jednou z vlastností „fixních“ souborů pdf je však nemožnost či velká obtížnost jejich, korektur, doplňků, a praktická nemožnost aktualizací či komentářů. V případě doplňujících informací se lze představit možnost vydání samostatné aktualizované verze dokumentu, což ovšem může vyvolat další problémy (např. v tom smyslu, že původní dokument většinou asi nebude upozorňovat na možnost existence aktualizace).

Protikladem mohou být typické stránky ve formátu html, kde je obvykle aktualizace obsahu snadná. Korektní pak je aktualizace v textu vyznačit. Systémy typu wiki (i některé jiné) pak umožňují zhlédnout všechny verze obsahu stránky (což spolu s časovými údaji umožňuje rekonstruovat podobu dokumentu pro posouzení nějaké starší citace apod. – každá verze má navíc sou adresu). Např. popisná stránka tak může být viditelná vždy v poslední „aktuální“ verzi, ale přitom je možné ověřit vývoj objektu i daného dokumentu díky dostupnosti předchozích verzí. Mělo by být možné vyznačit významné verze, aby čtenář nemusel listovat marginálními opravami překlepů apod.

Určitou nevýhodou html stránky je nestránkovaný text, což je vhodné řešit např. číslováním odstavců, protože potřeba odkazovat na konkrétní místo textu je nepochybná.

Nicméně výhodou editovatelných html stránek je možnost úprav, korektur, doplňků. Pokud to plánujeme, lze čtenáře upozornit např. hláškou PŘÍSPĚVEK BUDE JEŠTĚ OPRAVOVÁN AKTUALIZOVÁN!

Zkoumaný objekt průběžně prodělává další konsolidační (řekněme) zásahy, takže stojíme vždy před rozhodnutím, zda k nově odhaleným úsekům zdiva vypracovat nový elaborát, nebo aktualizovat ten předchozí… Pro vypracování nového elaborátu o etapě poznatků ještě vyčkat, zda dojde k dalším zásahům? Dilema je asi při zpracování OPD obvyklé, ale současně činí zřejmým problém s neexistencí „timeliny“, na kterou bychom pořízené dokumenty ukládali, kde by se případně mohly propojit s těmi, které zpracují další osoby… Bylo by možné avizovat aktualizace elaborátu, odkazovat na různě lokalizované dokumenty. Je možné, že dříve či později takové možnosti nabídne IS kulturního dědictví.

Ilustrační příklad k diskusi či aspoň úvaze

Pokusil jsem se na drobném příkladu akce OPD testovat různé verze zpracování. Protože dokumentovaná akce ještě probíhá, lze to sledovat i jako diskutovatelnou možnost předkládání aktualizací. Jsou vidět i určité rozpaky plynoucí z nedostatku informací o rozhodování o postupu stavebních prací. Do MIS byl vložen elaborát v pdf i fotografie, jelikož v pdf je kvalita fotografií jen informativní. Nicméně mezi elaborátem a fotografiemi není vazba. Tu by asi bylo možné vytvořit užitím vhodného uživatelského tagu, ale nejsem si jistý, je-li taková praxe zavedena.

Další fotky tak jsou přidávány do speciální sbírky zde. Jsou také postupně připojovány do MIS. Doplňován jimi je ve výběru též elaborát html zde, který lze operativněji aktualizovat. To by pak mohlo umožňovat vydat i kýžený pdf dokument, zahrnující postupné a postupně prezentované aktualizace. Případně jej vytvořit z oněch významných aktualizovaných verzí.

Jako speciální testovní prostředek sledování aktualizací je přechodně přístupná i stránka na Facebooku.

Nyní tedy vděčně přijmu připomínky, ale současně se chci ještě textem zabývat a nějak jej zkrátit…

2015/10/13 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat | , , , | komentáře 3

Nástěnky už nejsou co bývaly… Ale kde jsou nástěnkářky/-ři? Dělají weby…

Jako editor webu k tomu asi nemám moc co říci… Nebyl bych objektivní.

K nástěnkářství patří i přesvědčení o tom, že vyšpendlením informace na webu byla informace sdělena celému světu. Kdybyste se zeptali, jestli si nástěnkář uvědomuje, kolik lidí informaci na chodbě jeho nástěnku zhlédne, připustil by, že jich není mnoho. Ale jinak v něm dřímá přesvědčení, že se takto informace dostane ke všem, kdo ji potřebují. Nepominutelnou váhu má názor lidí, kteří účinně posuzují správnost toho, co se na nástěnce děje.

2015/02/17 Posted by | weby | , | Napsat komentář

Nová možnost setkávání s památkáři otevřena

Každému je známa možnost navštěvovat kulturní památky a seznámit se tak se skvosty minulých dob. Mnozí využijí i nabídky prohlídek řady památek o různých dnech světového či evropského kulturního dědictví. Ale odborněji zaměřené popularizační přednášky památkářů mnohdy nedojdou velkého ohlasu. Nyní se ovšem přednáškové místo v Praze přiblížilo veřejnosti již zcela na maximum. Několik desítek metrů od Národní třídy na cestě ke Staroměstskému náměstí naleznete útulnou prostoru nevelkého knihkupectví, ve které se plánují pravidelně pořádat přednášky i jiné akce pro veřejnost (křty publikací, besedy s odborníky).

Včera se konala první přednáška na téma historie i rozšíření orientálních koberců napříč Evropou a jejich výskytu ve státních sbírkách na hradech a zámcích ve správě NPÚ. Přednáška tak byla velmi příjemnou odezvou nedávné výstavy konané na hradě Karlštejn. Oba přednášející, Josef Štulc a Zdeněk Chudárek, jsou předními znalci v oboru, byť se vlastně jedná o „amatéry“, protože v Národním památkovém ústavu se věnují jiným odbornostem.

Přednáška: Orientální koberce ve sbírkách hradů a zámků (12.1.2015)

Přednášková místnost i knihkupectví

Je skvělé, že se podařilo takto představit novou prostoru k setkávání s veřejností či společenským akcím, a přitom navázat na nedávnou velmi úspěšnou výstavu pořádanou NPÚ. Současně lze jen doufat, že se na tomto místě budeme moci setkávat s památkáři, a samozřejmě i s památkami, stále častěji a jsme na startu přínosné tradice.

Těšíme se nashledanou s Vámi při dalších zamýšlených akcích (informace na webu NPÚ).

2015/01/13 Posted by | NPÚ, prezentace | , | Napsat komentář

Výstava představuje velkolepost sbírek hradů a zámků v bohaté škále

Hrady a zámky objevované a opěvované, Jízdárna Pražského hradu, 19.12.2014-15.3.2015

Dlouhodobě se mezi památkáři mluví o tom, že sbírky na hradech, zámcích a dalších památkách ČR jsou do jisté míry podceňovány jako jakási doplňková součást kdysi obytných interiérů a není dostatečně zejména mezi odborníky doceněna jejich umělecká hodnota a role v dějinách umění vůbec. Jakoby symbolickým posunem v tomto smyslu by měla a mohla být nynější přelomová výstava v Jízdárně Pražského hradu, jedné z nejvýznamnějších výstavních prostor země. Tedy samotné sídlo vládců bylo hradozámeckými sbírkami dobyto a ovládnuto.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Relikviář sv. Maura

Relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou

Lze asi uvažovat i o tom, že se nedostatečném zastoupení hradozámeckých sbírek v uměleckohistorických syntézách, studiích i encyklopediích podílí do jisté míry komplikovaná dostupnost těchto hodnot, které lze zčásti poznávat v průběhu turistických prohlídek, ale to samozřejmě nějakému plnohodnotnému zkoumání nepostačuje. Vědci se sice mohou po určité proceduře dopracovat k povolení výzkumu, návštěvy depozitáře apod., ale k tomu se přeci jenom dopracují odborníci s velmi speciálními zájmy, takže jejich poznatky se ve vybraných případech objeví zakomponované do nějakých vědeckých studií (dnes vydávaných pokud možno v angličtině a pouze na papíře).

Podobně nesnadná je i cesta k impozantním databázím památkářů a povolením reprodukovat snímky.

Odůvodnění jsou poměrně logická – potřeba chránit sbírky pro budoucí generace a bránit komerčnímu či jinému „neautorizovanému“ zneužívání dokumentace. Pak ale není příliš divu, že poklady schraňované památkáři příliš často nefigurují v encyklopediích, umělecko-historických syntézách či učebnicích… Přes obrovité množství a kvalitu spravovaných hodnot není k dispozici nějaká speciální edice či oddíl odborně-vědeckého časopisu Zprávy památkové péče či dalších časopisů a sborníků vydávaných NPÚ.

Na internetu jsou informace o sbírkách dostupné jen vzácně a nesoustavně. Pokus o srovnávání se situací v muzeích či galeriích by v mém podání byl příliš laický a současně vzhledem k rozdílnosti přístupů té které správy sbírky by vždy byl jen výběrový.

Z těchto hledisek tak snad lze doufat, že informace budou více dostupné i za pomoci podnětů, které by mohly přijít v souvislosti s výstavou; ta by snad mohla většímu informačnímu otevření napomoci novými impulzy. A to tím spíše, že je součástí roční kampaně NPÚ nazvané Velká hradozámecká inventura, ke které je zdůrazňován význam historických inventářů pro dnešní studium a obecné poznávání významu sbírek. Čili by se přímo nabízelo hledat nejen inventář nynější výstavy, ale i edice historických inventářů ajv.

Je možné, že toto vše je pro rok 2015 skutečně plánováno a je tedy v mnoha směrech na co se těšit. Výstava v Jízdárně Pražského hradu snad smí být pochopena i jako veliký příslib takového způsobu.

Skladba expozice je zřejmě atraktivní „upoutávkou“ na hrady, zámky i další památky (nejen ty spravované NPÚ), nabízející mnohem pestřejší fondy, velmi často v místních souvislostech prvořadě významné.

Návštěvníci si zde mohou připomenout své dřívější návštěvy památek, anebo se naopak rozhodnout pro prohlídku památky, kterou zatím při svých cestách míjeli.


Asi by bylo zajímavé znát postup výběru exponátů, jaké priority či souvislosti přitom sehrály roli. Bez takové znalosti je těžké výstavu nějak dále komentovat, pokud by se nejednalo o nějaké speciální téma.

Škála výběru je velmi široká, takže prohlídka do jisté míry připomene návštěvu některého ze zámků, i když samozřejmě vystavené předměty představují nadprůměrný výběr. Také na zámcích se setkáme s komnatami či salóny „instalovanými“ pro různá slohová období. Výstava do jisté míry evokuje procházení mezi jednotlivými prostorami hradu či zámku, přičemž nabízí i zajímavé průhledy mezi jednotlivými odděleními.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015)

Gotické oddělení s průhledem do renesance

Obsah oddělení je komponován obdobně jako na hradech či zámcích (také tam se zpravidla jedná o výběr z mnohem obsáhlejších depozitářů). V místnostech tak přehlédneme širokou škálu předmětů od kuchyňských či jídelních potřeb přes zbraně a zbroj až po uměleckou výzdobu prvotřídní úrovně, kombinující díla domácích i zahraničních mistrů.

Místy trochu zpytujeme koncepci pořadatelů, když např. v posledním oddělení je připomínka prezidenta Havla spolu s technicistním a utilitárním vysavačem z Hluboké (ten zřejmě zaujme novináře i návštěvníky svým vybočením z běžných představ o reprezentačním a společenském „provozu“ panských sídel; ovšem tato témata jsou jako „nově objevovaná“ již celkem v módě), moderním automobilem Benz a náznakem pracovny Augusta Sedláčka, který je hlavním představitelem vědeckého „objevování“ památek (asi tak zastupuje pracovny Balbína, Bernaua, Máchy, Menclové či Durdíka, kteří také různými způsoby hrady objevovali i opěvovali – především však ovlivňovali celé generace dnešních milovníků památek).

Každopádně lze výstavu chápat jako srozumitelnou výzvu k vlastním objevitelských cestám za památkami.


Za okraj

Velkolepý výstavní projekt je nepochybně výsledkem náročné koordinace prací a rozsáhlé souhry odborníků. To se ve většině případů projevuje i v solidním obsahu popisek vystavených předmětů. Snad v důsledku téměř bezmezné pestrosti či roznměrové škály prezentovaných exponátů však vznikly návštěvníkům určité komplikace při zjišťování informací z popisek. Popisky jsou mnohdy v rohu prostory za vitrínou, přičemž se mohou týkat i předmětu ve vitríně, ale také řady exponátů na stěně… Pokud je ještě k tomu do koutu umístěn monitor s nějakou animací či zobrazením předmětů, je již prakticky nemožné, aby se zájemci v případě větší návštěvnosti (jak tomu bylo „mezi svátky“) k informacím z popisek dostali.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Popiskové zákoutí

Jeden z popiskových koutků

Písmo popisek je navíc velmi drobné. Jejich výškové situování je vcelku správné, přijatelné jak pro děti a mládež či vozíčkáře, tak pro urostlé vzpřímené postavy. Nicméně vzhledem k drobnému písmu mohou mít potíže s čtením mnozí. Délka textů je ovšem zvolena vhodně, tak, aby návštěvník při množství exponátů mohl informace vstřebávat.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Popisky jen pro někoho

Místo na větší popisky by asi bylo…

Trochu zvláštní je v některých případech i umístění transparentních popisek na skleněných vitrínách. Vzhledem k celkové potemnělosti výstavních prostor je vhodné, že jsou texty (většinou) v bílé barvě. Ale vzhledem k jejich průhlednosti, která umožňuje celkem dobře sledovat předmět současně s textem popisky, je trochu zbytečné, že jsou mnohé popisky umístěny na boku vitríny. To vede k tomu, že za přítomnosti většího počtu diváků se většina z nich nedokáže k popiskám přemístit a nejeden pak na informace resignuje. Exponáty jsou opatřeny čísly, což je dobré pro orientaci při vyhledávání popisek, někdy trochu nepřehledně soustředěných v jednom z rohů vitríny. Takové usnadnění však třeba při rozmístění většího počtu obrazů na stěně chybí a někdy je třeba odhadovat podle námětu obrazu, ke kterému se popisky vztahuje.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Rej popisek

V podobných případech nejednou obtížně pátráme, která popiska patří k čemu. Asi je to myšleno tak, že přednost dostalo soustředění na samotné předměty

Přitom se opět střetneme s drobným rozměrem popisek, protože člověk jen s trochu „rozladěným“ zrakem nemůže sledovat současně obrazy a přibližovat se k popiskám. Pomocí by snad mohla být divadelní kukátka…

Dosti působivým způsobem instalace jsou dvě rozměrné stěny s obrazy v několika úrovních nad sebou, připomínající obrazové galerie na zámcích. Zde se problém s informací pro návštěvníky ukázal jako zvláště složitý. Vyřešen byl vytvořením „zafóliovaných“ „mapek“, ovšem provedených tak, že na jedné straně jsou rozmístěny prezentované obrazy s čísly a na straně druhé očíslované popisky. To vede k poměrně zmateční manipulaci se stálým obracením listu.

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Hledej...!

…ovšem ani originální galerie na zámku zpravidla popiskami opatřená není…

Decentně řešená barevnost instalace celkem vhodně zvýrazňuje samotné exponáty. Převažující šedá barva má však matný povrch, na kterém se v několika místech, kam lidé nevhodně vstupují, s překvapivou intenzitou objevují otisky podrážek…

Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované (19.12.2014-15.12.2015). Šlápoty

Šlápoty zanechané návštěvníky výstavy

Nicméně je jasné, že tyto poznámky jsou zcela okrajového významu a jde spíše o glosy snad málo pozorného návštěvníka.

Výstava je nejviditelnější veřejnou prezentací sbírek spravovaných NPÚ za mnoho posledních let. Je skvělé, že je tato příležitost využita i k několika vzdělávacím akcím pro školní mládež, jejíž zasvěcování je asi vůbec to nejdůležitější, co mohou památkáři přinášet pro společnost. I pro budoucnost svého oboru.

Možná by podobné akce – třebas i menší rozsahem a konané na různých místech – mohly hradozámecké poklady v zimní „mimosezóně“ představovat i v následujících letech…

2015/01/05 Posted by | dostupnost dat, prezentace, výstava | , | Napsat komentář

Památkový informační „cloud“… Nebo „fog“?

Skvělý informační počin odborných památkářů v Českých Budějovicích (rubrika Restaurování a obnova památek, průzkumy). Škoda, že něco podobného (dosud?) památkáři nezvládáme systematicky „napříč oborem“…

Barokní kazatelna v kapli Nejsvětější Trojice v Kladrubech u Strakonic. Foto NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, Dagmar Geršlová

Barokní kazatelna v kapli Nejsvětější Trojice v Kladrubech u Strakonic. Foto NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, Dagmar Geršlová

Informace o opravách památek, dosažených objevech apod. nepřicházejí ze strany památkářů ve velkém množství. Přesto jsou občas různými formami veřejnosti poskytnuty fundované a relevantní informace včetně přehledné dokumentace. Nicméně se nejedná o nějaký systematický informační „tok“, tříditelný třeba podle míst, typů památek, metod restaurátorských zásahů, jmen tvůrců či restaurátorů apod. Umožnit sledování předkládaných informací v takových souvislostech by totiž stupňovalo užitečnost toho, co případně obětavostí odborných pracovníků vznikne.

V jistém smyslu je problémem i to, že informace nejsou dostupné formou nějakého systematicky sledovatelného informačního zdroje (RSS kanál, dynamicky či staticky vytvářená stránka…). Je to škoda, protože autoři přeci jenom musejí vynaložit na sestavení zprávy nějaký čas, a stálo by snad za to i památkovým institucím nějak dále jejich práci zhodnocovat, nakonec ji i předvést a poskytovat jako fundovaný zdroj informací pro odborníky i pro širokou veřejnost. K tomu může dojít třeba tak, že, když se objeví zpráva o restaurování barokní kazatelny, mohl by se čtenář seznámit s dalšími obdobnými akcemi, prohlédnout si jiné práce restaurátorka/-ra, dostat se k podrobnějším informací o dotyčné památce, o památkách v dané lokalitě apod.

Každopádně nyní můžeme jen ocenit předložené zprávy, reprezentující opravy různých druhů památek a poděkovat za ně i jako za přísliby dalších podobných podnětů k zamyšlení i v novém roce.

2015/01/03 Posted by | dostupnost dat, opravy památek, weby | , , , | Napsat komentář

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond