Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Co mi trochu chybí v projektech NAKI? Pokus o stručný (neobjektivní!) výběr

[Subjektivní názor, bez založení na detailních znalostech o příslušných procesech… Díky za pochopení.]

Zmiňoval jsem tu již loni jeden svůj námět, vytvořený po výzvě k takovým podáním v rámci památkové instituce; nakonec ovšem neúspěšný. Nyní, v reakci na výzvu MK k předkládání námětů do další kampaně jsem se pokusil si sestavit základní myšlenky, které bych možná rozvíjel, kdyby byl jejich význam akceptován.

1.

Navrhuji projekt koordinující ostatní projekty. Ne snad organizačně, administrativně, či z hlediska koordinace činnosti řešitelů, jak to obstarávají příslušné odbory či oddělení MK i NPÚ, ale s ohledem na koordinaci evidenčních projektů vč. vydávaných metodik (cílem by mělo být prosadit sjednocení standardů napříč oborem i institucemi, kterým je vytváření metodik zadáváno; např. v metodických publikacích se sice argumentuje zaváděním nějakého standardu pro evidenci památek, jejich souborů, ale i prvků apod., ale struktura, názvosloví apod. v těchto standardech je mnohdy nejednotná; tím se komplikuje nebo zamezuje snadná přenositelnost informací mezi různými sférami činnosti /výzkumy, projektování oprav, evidence památkového fondu/; v zásadě by bylo cílem prosadit do oboru památkové péče standard CIDOC-CRM = ISO 21127:2006).

Základním výstupem by byla metodika pro uspořádání (zpracování) dat o památkách napříč ostatními metodikami, projekty, činnostmi při ochraně památek apod.

2.

Návrh a realizace informačního webového prostředí projektů vědy a výzkumu i metodických výstupů. Dosud existuje jen nepříliš obsáhlá informace o projektech na webu NPÚ, naštěstí ovšem periodicky aktualizovaná. Jen několik dosavadních metodických projektů bylo představeno samostatnými weby, většinou ale bez potřebných aktualizací (zdařilým vzorem je projekt Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón). Realizací návrhu by bylo vytvořeno prostředí a redakční zázemí pro on-line součinnost týmů řešících projekty vědy a výzkumu i pro následné publikování výstupů, jejich komentování, diskusi během příprav i výměnu poznatků po vydání finální verze apod. To jsou moderní možnosti, které dosavadní vydání tiskem a elektronicky ve formátu pdf prakticky vůbec neumožňuje (přitom i sami autoři metodik jsou si vědomi rychlého vývoje např. metod měřické či fotografické dokumentace, a tím potřeby operativněji reagovat na aktuální situaci).

3.

Vytvoření „globální“ oborové metodiky, která by poskytla přehled o souvislostech jednotlivých metodik a detailně orientovala veřejnost v problematice. Vzorem může být rakouská příručka památkové péče.

4.

Vytvoření odborně maximálně kompetetní, ale obecně co nejsrozumitelnější příručky pro vlastníky památek i další zájemce o základy hodnot našeho kulturního dědictví i standardy jeho ochrany. Asi nejlepším vzorem v tomto smyslu je bavorská Denkmalfibel.

5.

Koncepce a zavedení fundovaného populárního časopisu o našich památkách. Základem obsahu by byly zprávy odborníků stylizované pro širokou kulturní veřejnost. Články by seznamovaly s aktuálními objevy, s výsledky systematických výzkumů, s probíhajícími restaurátorskými pracemi apod. Mohly by také představovat pracovní metody, objasňovat odborné termíny, prezentovat zajímavé památky s „příběhem“. Velký význam by mělo obsazení redakce kvalitními odborníky, jazykově disponovanými a schopnými též samostatně zpracovat i dodané vědecké podklady, redakčně podpořit „nepsavé“ autory apod. Vzorem pro úvahy by mohl být např. někdejší časopis Brána památek.

6.

Slovník památkové péče. On-line (a případně i tištěná) encyklopedie oboru v komplexním pojetí. Koncepce by umožňovala prezentaci v různých úrovních podrobnosti (pro širokou veřejnost, pro odbornou praxi, ale i pro vědecké kruhy) a v celé šíři (od termínů filosofických a etických až po detaily fyzikálně-chemických analýz či restaurátorských postupů). Tato platforma by byla navázána na Památkový katalog, ale současně by sloužila vzdělávacím projektům (edukačním centrům). Koordinovala by také slovníkové výstupy, jež jsou jedním z úkolů odborných metodických center NPÚ. Koncentrovala by tak i podklady pro vytváření slovníků památkové péče, pro specializované slovníky jednotlivých oborových metodik apod.

7.

Pořádání výročních odborných a vědeckých konferencí oboru památkové péče. Poslední byla před kolika asi lety? Když jsem se lidí vyptával, nedali jsme rok dohromady.

2015/03/22 Posted by | monumentologie, participace, standardy | , | Napsat komentář

Výzkum k optimalizaci koordinace výzkumných projektů v oblasti památkové péče (námět)

Ještě se krátce vracím k nedávno naznačené „úvaze“ ohledně případné koordinace výzkumných projektů v oblasti památkové péče. Pokusil jsem se v tomto smyslu oslovit určité instance, ale dostalo se mi vysvětlení, že dirigismem a vykazováním plnění jeho pokynů se ještě nic nedokázalo, že je třeba naopak výzkumníky nechat v klidu pracovat  („nerušit – zkoumáne“). To je zřejmě pravda, a také zavádění jakéhokoliv poručníkování rozhodně v mých myšlenkách nebylo ani na chvíli usídleno. Jen jsem myslel na efektivitu práce a usnadnění přístupu k jejím výsledkům.

Ještě jsem však téma potřeboval rozšířit v tom smyslu, že koordinovaně by bylo vhodné postupovat i při publikování výsledků. Aby data byla „spojitě“ využitelná podle tématu sledovaného uživatelem, nikoliv v úzkém rámci jednotlivých projektů.

V praxi aspoň částečně dochází k obsahovým překryvům, anebo naopak „technickým“ nespojitostem – např. různě tématicky zaměřené výzkumy zabývající se stejnými objekty užívají odlišnou terminologii, metadata, mapové podklady, oddělenou fotodokumentaci…

Mnoho kolegů v těchto měsících odkazuje na to, že vše vyřeší Památkový katalog. Vzhledem k pravděpodobným lhůtám, ve kterých zřejmě bude muset být realizován, bych byl spíše opatrný.

Z těchto i dalších důvodů bych navrhl „provozovat“ „sadu“ koordinačních projektů (klidně by to mohly být oddíly jednoho), které by zajišťovaly

  • koordinaci zadávaných/realizovaných projektů – sledování tématických vazeb, vytváření podmínek pro sdílení výstupů v jednotném prostředí, pro jejich implementaci do IISPP…;
  • podporu pro průběžnou komunikaci dílčích výsledků operativními metodami – konference, dílčí publikace výsledků, internetové nástroje pro sdílení (wiki, blogy…);
  • podporu pro potřebné přípravné konference např. u metodických projektů a činnosti pro zajištění koordinace projektů; tedy např. zveřejňování draftů na internetu vč. redakčních prací apod.;
  • podmínky pro vysoce kompetentní zveřejňování výsledků tištěnou i internetovou formou; výběr publikací v dohodě s příslušnými instancemi (Vědecká rada, Ediční rada – která by se měla změnit tak, aby byla s to zajišťovat řízení kvality vydávaných publikací), koordinace posudků, zajišťování redakčních prací na nejvyšší odborné úrovni, spolupráce při vytváření publikačních možností (na úrovni doby, ale při zajištění standardů dlouhodobé udržitelnosti elektronických výstupů apod.);
  • využití výsledků v navazujících úkolech památkové péče, zejména ve smyslu interpretace hodnot památek široké veřejnosti v rámci edukace, popularizační publikační či prohlídkové nabídky.
  • To vše při zajišťování maximální standardní odborné i technicko-realizační kvalitativní úrovně.

Podle mého se nepochybně jedná o náročnou vědeckovýzkumnou práci, kterou nelze oddělit od konvolutu ostatních výzkumů (dotovaných z různých zdrojů) a ani nahradit požadavky na jednotlivé řešitele či výroky nebo pobídkami ze strany hodnotitelské komise, koordinační skupiny projektů, rad pro posuzování projektů apod. (skladba takových instancí mi není známá).

2014/12/07 Posted by | dostupnost dat, monumentologie, publikace, Teorie/praxe památkové péče | | 1 komentář

Sborník Památky západních Čech „zabodoval“

To je dobrá zpráva, i když obecně asi ne příliš nápadná. V oboru památkové péče se totiž publikace do „indexu“ neprosazují příliš snadno, ačkoliv třeba kvality prokazatelně mají. Dobré je to i proto, že sborník je dostupný on-line (přičemž se hojně tvrdilo, že šustivá verze je podmínkou bodovanosti – samozřejmě je nutné výtisky pro archivaci vždy mít!). A také proto, že se konečně prolomila zmateční podmínka bodovanosti, že periodikum musí vycházet aspoň 2x ročně.

Dalšími kroky co nejdříve musí být také bodování konferenčních sborníků apod., narovnání bodového hodnocení mezi různými typy publikací, a samozřejmě bodování internetových i jiných publikací (samozřejmě s výmínkou vytvoření povinných výtisků pro archivaci; mohl by ale existovat i systém, kdy knihovny, které „povinný“ výtisk potřebují, si jej vyrobí samy z pdf či jiné verze dostupné on-line; i když k tomu by byly potřebné další orientační pomůcky pro citace, např. číslované odstavce).

Publikace on-line je třeba podporovat proto, že mnohonásobně zvyšují dostupnost výsledků. Podmínkou by ovšem mělo být zprovoznění centrálního registru s možností neomezeného kvalitního tagování, kategorizování, komentování, sdílení… To nám ani u tištěných výstupů nezajišťují v dostatečné míře knihovníci se svými „rezeravami“ v detailnosti rejstříků, rezervami ve speciálních terminologiích apod. To už více nabídne Google se svými digitalizovanými knihy, nakolik je půjde efektivně prohledávat fulltextově. Nicméně odborně relevantní rejstříky notoricky chybějí.

Problém s elektronickými verzemi ovšem může být při redigování, neboť dosud je přiměřená redakční péče v našich podmínkách věnována jen výtiskům na papíru (odborné posudky, projednání v redakční radě, redakční korektury, korektury autorské, a ještě stránkové, opět předkládané autorovi). K tomu má řada webů u nás daleko.

2014/12/07 Posted by | dostupnost dat, publikace, weby | , | Napsat komentář

Slovník památkové péče raději postupně, než – vůbec ne…

V mnoha situacích, v souvislosti s mnoha tématy, s jednotlivými výzkumnými záměry, ale i z potřeby jednotlivců v oboru, vznikají záměry vytvořit více či méně specializovaný slovník (výkladový, tezaurus, terminologický… – i v tom se projevují různé potřeby či inspirace). Občas vznikne i záměr slovníku celooborového („od „Blažíčka“ nemáme nic aktuálního, ačkoliv by to bylo tolik potřebné…“).

Výsledek byl zatím více méně vždy stejný. Chybí totiž nějaký přesvědčivý výrok autority, že obor takový slovník potřebuje. Proto (ale jistě nejen proto) nikdy nevznikne tak rozsáhlá shoda kompetentních odborníků, a ani spolupráce, do které by se zapojili jaksi za vzájemného respektu všichni (resp. většina).

Přitom takový slovník je nepochybně potřebný. Samozřejmě nezpůsobí, že již nebudou existovat nejasnosti např. o významu tak diskutovaných pojmů, jako je třeba „rekonstrukce“. Ten je však zvláště vhodný k ilustraci potřebnosti slovníku.

Slovník povede (až se na potřebě jeho přípravy památkáři shodnou) ke zpřesnění komunikace v rámci oboru, ale též – vlastně zejména – ve vztahu k veřejnosti – úřadům, vlastníkům památek, projektantům, restaurátorům… Možná v nikoliv poslední řadě přispěje krom širší srozumitelnosti i k možná prospěšnému posílení vlastního sebevědomí oboru. Už jenom proto, že dokáže, že jsou památkáři schopní se na něčem takovém dohodnout a kolektivně pracovat.

Při diskusích o tomto tématu je také často pociťována potřeba především vydat knihu. A tak se jako hlavní témata rokování ukáží být formát svazku, grafická úprava obálky a struktura hesla, rovněž tak se probírá, který autor by pro které heslo byl nejvhodnější. Nejednou se dojde i k tomu, že je stanoven garant, nejspíše osoba, která je už dávno podobnými přísliby přetížená. Zřídka se pokročí dále…

Zatím sporadicky se dojde k možnosti, že se slovník začne připravovat on-line. V roce tuším 2006 jsme se v tomto směru dopracovali nejdále, ale práce po personálních změnách utichly. Velmi je komplikovaly také snahy o rozsáhlé supervize garantů jednotlivých témat a snahy jakkoliv zabránit neoprávněnému užití autorských hesel.

Z těchto hledisek je také pochopitelné, že zatím odbornou veřejnost neoslovila Wikipedie. Tam jednak není heslo autorizované, jednak je neodstranitelné ohrožení nekompetentními úpravami. Navíc tam řada speciálních detailů v zásadě nemá své místo, protože se přeci jenom jedná o obecnou encyklopedii znalostí.

V současné době již spatříme i na webových stránkách výzkumných projektů NPÚ odkaz na „Slovník“. Pokud vím, zatím tam veřejně zpřístupněný obsah není, i když z kuloárových informací plyne, že se na heslech pracuje. (V důsledku dezintegrace webů NPÚ, která je částí kompetentních odborníků schvalována, je prakticky nemožné zajistit systematický „dohled“ nad aktualizacemi.)

Řešením by měla být shoda na kolektivním vytváření jednoho slovníku. Snižovalo by se tím riziko možných nejednotných duplicit (samozřejmě by se také na opakovanou práci vynakládalo méně času). Tam, kde by nebyla úplná shoda, by se diskutovalo.

Vidíme i ve světě, že se při přípravách velkých celooborových slovníků vedou diskuse, svolávají konference, vydávají sborníky apod. po celé roky (vybavuji si před několika lety zprávy o přípravách muzejnického slovníku v Německu). Také náš Slovník památkové péče bude zpracováván řadu let. Jistě by měl někdy nabýt určité komplexnosti, ale současně je potřebné od počátku počítat s tím, že se na něm bude pracovat trvale, resp., že bude trvale otevřen potřebným aktualizacím.

S vědomím stavu informačních technologií, ale i na základě poznání nepřetržitosti potřebného zdokonalování slovníku je vhodný postup více méně nasnadě. Vzhledem k potřebě přesné definice chráněných objektů se tradičně terminologií zabývali na pracovištích zaměřených na evidencí památek. Potřebným odborným zázemím ovšem disponují i všechny specializované odborné složky NPÚ. Řada vědecko-výzkumných projektů a záměrů realizovaných v oboru (vzhledem ke strategii financování též v institucích mimo NPÚ) do různé míry zamýšlí připravovat více či méně specializovaný slovník.

Nicméně jeden z úkolů je směrován přímo ke stanovení koncepce památkových slovníků. To dává naději na principiálně potřebný koordinovaný postup. K tomu snad přispěje širší pochopení této potřeby.

To je zřejmě závažné i proto, že stále s vysokou naléhavostí pociťujeme absenci oborového personálního slovníku typu „Kdo je kdo“. Ten by měl navázat na již zahájené práce na „retrospektivním“ biografickém slovníku. Rozhodně by se však nemělo čekat již na nic. Snad by dobrým začátkem mohlo být, když „svá“ osobní hesla vytvoří sami realizátoři „slovníkového projektu“ v NPÚ… Také o struktuře a záběru tohoto aktuálního slovníku bude ještě vhodné diskutovat. S čím by se však nemělo v žádném případě otálet, to je spolupráce s žijícími legendami oboru, které jednak mohou připomenout cenné okolnosti vývoje oboru v minulých desetiletích, jednak si prostě zaslouží naši pozornost a zájem.

Již bylo naznačeno, že je potřebné, aby práce na Slovníku památkové péče probíhaly na té úrovni komunikačních možností, které již bylo dosaženo. Zejména, aby se mj. neotálelo s publikováním již hotového obsahu např. na dobu, kdy by případně po letech vycházel papírový svazek. On-line publikování navíc má dnes velkou výhodu v tom, že se vytvořený obsah dostává operativně k potenciálně mnohem většímu počtu lidí, než tiskovina, nebo i tam, kam by se svazek nedostal nikdy.

Co by asi bylo vhodné pro rozvoj slovníkového počínání NPÚ především provádět? Pobízet potenciální autory ke spolupráci, mj. vhodným vysvětlováním podstatného významu pro celý obor i společnost. Práci i její postup vhodně objasňovat, např. prezentováním komentářů na blogu. Asi nejdůležitější je probudit opravdu zaujatou spolupráci v rámci NPÚ, ale i se spřízněnými institucemi či osobnostmi. K širokému akceptování by mohly napomoci konference či semináře, podporující diskusi, výměnu poznatků i názorů, a opět přispívající k dohodě a akceptování sjednocujícího se postupu. Taková setkání by mohla přispět i působením na IT ve smyslu potřebných úprav či doplňků wiki (aha – o té jsem se zatím nezmínil; to hodlám brzy napravit). Mohla i měla by se zabývat také otázkami licenčními či optimalizací struktury „hesla“. (K tomu lze podotknout, že by postup byl takový, že by autorské podíly byly na rozdíl od obecné Wikipedie u hesel uvedeny!)

2013/12/01 Posted by | Uncategorized | , , | Napsat komentář

CARARE – Connecting Archaeology and Architecture to Europeana. Evropský projekt jako motivace NPÚ

To, na co jsme se marně roky pokoušeli upozorňovat jako na velmi důležitou věc, totiž standardizaci a propojování dat o kulturním dědictví , se snad stává skutkem. Nedávno byla již vydána první zpráva o zahájení projektu CARARE v ČR (CARARE – Connecting Archaeology and Architecture to Europeana). Poznámka k tomu na MONUDET…

2010/07/27 Posted by | dostupnost dat | , , | Napsat komentář

Zásady pro zlepšování dostupnosti výsledků výzkumné činnosti v památkové péči a souvisejících oborech

Následující dokument jsem si dovolil zkusmo přeložit ve snaze opět upozornit na potřebu racionální a dlouhodobě perspektivní práce s daty při výzkumech památek a v památkové péči vůbec (nedávno jsem tu zmínil např. stručné obecné zásady pro zpřístupňování dat paměťových institucí, občas poukazuji i na u nás dosti opomíjené evropské projekty ke zpřístupnění odborného obsahu, posteskl jsem si na to, že „privátní“ sběratel dat o památkách nemá, jak se podílet na budování informačních bank o kulturním dědictví). Tyto příspěvky jsou většinou zařazeny pod záložkou „OA“ (Open Access), ale je to tak závažné, že jsem už pro ně měl mít samostatnou kapitolu (nějak se ji pokusím vymezit, aby snad perspektivně dávala smysl).

Náš „rezort kultury“ tyto záležitosti nepovažuje za příliš klíčové, čili na ně ani nemá prostředky. Ale přitom se o nich začíná mluvit v aktuálně na MK posuzovaných výzkumných projektech NPÚ do příštích let. Možná je tedy nyní hlavně na nás, aby naše výzkumná data splňovala parametry nutné pro on-line zpřístupňování a komunikaci s mezinárodní vědeckou… komunitou.

Na naší kulturní frontě (a v památkové péči v nikoliv poslední řadě) je však třeba překonat „majetnický“ vztah k datům, pokud jsou vytvářena z veřejných prostředků. Naopak je patrně ve veřejném zájmu, aby taková data byla vhodným způsobem zpřístupňována všemi možnými moderními komunikačními cestami. Dokument je zajímavý tím, že ukazuje, jak jsou i cizím vědeckým institucím tyto požadavky zřejmé, a jak je pregnantně formulují v programovém dokumentu, spíše než vědcům, adresovaném politikům. U nás však mnohdy narážíme na odmítavý přístup i v institucích, honosících se vědecko-výzkumným statutem. Přitom dostupnost výzkumných informací zjevně patří k podmínkám zvyšování úrovně výzkumu.

Zásady pro nakládání s výsledky výzkumu

(Originální znění.)

Zásady byly přijaty Aliancí německých vědeckých institucí (Allianz der deutschen Wissenschaftsorganisationen) 24.6.2010.

Členy jsou:

  • Alexander von Humboldt-Stiftung
  • Deutsche Akademie der Naturforscher Leopoldina
  • Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG)
  • Deutscher Akademischer Austausch Dienst (DAAD)
  • Fraunhofer-Gesellschaft
  • Helmholtz-Gemeinschaft
  • Hochschulrektorenkonferenz (HRK)
  • Leibniz-Gemeinschaft
  • Max-Planck-Gesellschaft
  • Wissenschaftsrat

Preambule Kvalitní výzkumná data jsou základem vědeckého poznání a mohou se nezávisle na jejich původním účelu nejednou uplatnit v dalším výzkumu. To platí i pro agregaci dat z různých zdrojů pro koordinované použití. Následné uchování a poskytování údajů z výzkumu slouží tedy nejen k ověření předchozích výsledků, ale do značné míry i k dosažení výsledků budoucích. Plní tak strategickou roli pro vědu, politiku a další části společnosti. S cílem podpořit kvalitu, produktivitu a konkurenceschopnost vědy koordinovaným postupem přijala Aliance německých vědeckých institucí následující zásady.

Uchování a dostupnost V souladu s příslušnými mezinárodními organizacemi v oblasti podpory a realizace výzkumných úkolů [1] Aliance podporuje dlouhodobé uložení a volný přístup k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných prostředků.

Přitom má být respektován vědecký i právní nárok výzkumných pracovníků, ochrana osobních údajů zúčastněných osob, pacientů a dalších, jejichž data byla získána pro výzkumné účely, jakož i další závazky vůči třetím stranám, např. partnerům při výzkumu. Zásady správné vědecké praxe jsou též respektovány [2].

Rozdíly vědeckých oborů Formy a podmínky přístupu k výsledkům výzkumu musí respektovat specifika příslušných oborů, s přihlédnutím ke způsobu sběru údajů, rozsahu a propojitelnosti dat a praktické využitelnosti. Současně se bere v potaz životní cyklus a předpokládaná využitelnost dat v konkrétní oblasti výzkumu.

Vědecké uznání Poskytování údajů z výzkumu pro další využití je přínosem pro vědu jako celek. Aliance uznává potřebu vynaložení příslušných časových a finančních prostředků.

Výuka a vzdělávání Výzkumným pracovníkům je třeba poskytovat školení a podporu ke zvládnutí profesionální správy dat, a to se zaměřením na specifické potřeby každé výzkumné disciplíny.

Využití standardů Adekvátní využívání údajů z výzkumu vyžaduje, aby data měla standardizovanou formu a byla opatřena náležitými metadaty. Normy, katalogy metadat a registry mají být vytvořeny s ohledem na specifické požadavky oboru, ale vždy tak, aby interdisciplinární užití bylo možné.

Rozvoj infrastruktury Udržitelná správa výzkumných dat klade mnohostranné technické a organizační požadavky. Tyto požadavky musejí být definovány ve spolupráci výzkumných pracovníků s informačními specialisty. Infrastruktura musí být vytvořena v souladu s těmito požadavky a v rámci možností od počátku navazovat na mezinárodní a mezioborové informační sítě.

[1] „The EUROHORCs and ESF Vision on a Globally Competitive ERA and their Road Map for Actions to Help Build It“, ESF Science Policy Briefing 33, June 2008, http://www.esf.org/publications/policy-briefings.html; „OECD Principles and Guidelines for Access to Research Data from Public Funding“, OECD 2007.

[2] DFG Denkschrift: Sicherung Guter Wissenschaftlicher Praxis, DFG 1998; http://www.dfg.de/antragstellung/gwp/.

2010/07/11 Posted by | dostupnost dat | , | Napsat komentář

Břečťan může chránit památky – prokázala studie univerzity v Oxfordu

Na základě požadavku English Heritage odborníci zkoumali účinky břečťanu na řadu budov v různých částech Anglie a potvrdili jeho pozitivní roli. Porost břečťanu zejména zejména zpomaluje změny teploty konstrukcí, což je pro zdivo vždy příznivé, neboť tepelné rázy snižují životnost materiálu, ať už se jedná o škodlivé účinky mrazu, anebo lokální ohřev při oslunění. Analýzy prokázaly, že rostlinný pokryv zachycuje také část škodlivin z ovzduší.

Tyto přednosti se však projevují zejména u kompaktního zdiva. Konstrukce narušená prasklinami může být snadno ohrožena pronikajícími kořeny. K přesnějšímu vyhodnocení účinků byla vybudována studijní zeď s různými typy poruch.

Výsledkem výzkumu by mělo být vydání podložené směrnice pro zacházení s břečťanem na stavebních objektech způsobem optimálním pro ochranu kulturního dědictví.

2010/05/24 Posted by | organizace památkové péče, Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

   

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.