Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Otevřené domy – otevřené fotky!

V těchto chvílích vrcholí přípravy akce Open House Praha 2018, zpřístupňující mnohé více i méně významné objekty zájemcům o návštěvu. Ohlas v médiích i na sociálních sítích je notný, počasí bude zřejmě velmi nakloněno, takže lze očekávat velký návštěvnický zájem. Co bude asi výsledkem? Krom velkého uspokojení citu a mysli návštěvníků vznikne obrovské množství… fotografií.

To je dnes typické a vzásadě to nestojí za vážnější zájem či glosu. Nicméně tak, jako se daří stále více lidí přivádět k zájmu o památky, někdy snad jsou projevy až masové, mohlo by se podařit zapojit aspoň část z nich do spolupráce při dokumentaci. Těch, co opřekot fotografují je ohromné množství, ale prakticky nikdo z nich jaksi nedohlédne významu možnosti spolupráce při dokumentování. Ta asi nějak organizačně není dnes myslitelná – bohužel, protože na nic takového nejsou kapacity ve státních archivních aj. informačních systémech, kterým by se nejednou fotky mohly hodit. Ale vstřícně naladěné fotografy by nijak zvlášť neomezilo, kdyby fotografie vkládali do vhodných fotobank, pokud možno pod nějakou otevřenou licencí, která by jim umožnila další „život“ v informačních systémech fotobank (asi nejlépe CC by-sa, která i při archivním užití nutí správce evidovat a uvádět jméno autora; nicméně můžete volit i přísnější verzi).

Open House Praha 2018. Invalidovna

Open House Praha 2018 – na stránce otevřené památky je fotoaparát škrtnutý a k tomu je napsána vysvětlivka o povolení fotit „v rámci vyhrazené trasy“. Pořadatelé akce mi na dotaz ochotně dovysvětlili, že to znamená, že se nesmějí fotit věci, které nejsou na trase procházené s průvodcem, ale v rozmezí této trasy by focení mělo být povoleno. Nicméně prý je vodné na místě si ověřit, jaké přesně platí limity. Čili by tedy i v otevřené barokní Invalidovně nejspíše bylo možné získat řadu snímků, které by se hodily k doplnění informací ve veřejném prostředí, pokud budou popsány a zpřístupněny jak se patří.

Čili při té veškeré „otevřenosti“ by na něco takového mohli myslet i pořadatelé „otevírání památek“ při nejrůznějších příležitostech. Při vycházkách za Prázdnými domy, Mezinárodních dnech památek a historických sídel, Dnech evropského dědictví by vždy mezi ústředními propozicemi měla být výzva návštěvníkům, aby fotky veřejně zpřístupnili.

Mohli by jim navrhnout osvědčené „platformy“ vč. Wikipedie (Wikimedia Commons), u kterých je možné ze zkušeností, případně i po doporučeních paměťových institucí předpokládat jak slušnou kapacitu, tak i s určitou nadějí spoléhat na to, že třeba v případě nějakých vážných změn v obchodním režimu (zdražení datového prostoru, hrozící likvidace…).

Bylo by asi vhodné při akcích vždy navrhnout vhodnou formu pojmenování alba s fotografiemi (to by mohlo být uvedeno na webu akce, aby si lidi nemuseli nic opisovat, ale mohli si jen skopírovat text nebo kliknout).

Některé fotobanky k tomu umožňují propojovat snímky od různých lidí přidáním odkazu na „skupinu“, vhodným tagem, uvedením souřadnic, správné adresy apod. Konec konců na podobných základech vznikla ve světě značně, u nás ne zcela doceněná fotosoutěž Wiki miluje památky, získávající licenčně vhodné snímky např. v rámci Dnů evropského dědictví.

Takové odkazy na alba apod. pak je možné efektivně sdílet např. na FB v komentářích Události, a tak je jaksi podstrčit velmi mnoha možným zájemcům z řad ostatních návštěvníků apod.

Karlín (Praha 8), Invalidovna, čp. 24, Sokolovská 136

Takovýto detail obří karlínské Invalidovny je už asi pro většinu návštěvníků příliš, ale v „součtu“ se snímky jiných autorů ve vhodné skupině by mohl postupně získávat smysl…

Je zřejmé, že by to pomáhalo při správném datování snímků apod. k jejich propojování v chronologickém sledu a vylepšovalo tak přehled o proměnách památek.

Bez velkého časového zatížení by tak mohl ohromně bohatnout jakýsi národní informační památkový fundus jako neomezené kolektivní dílo vytvářené jaksi napochodu potenciálně bezmezným týmem milovníků památek. Rozptýleně, ale snadno nastavitelnými pomůckami vytvářejícím přebohaté předivo informací o kulturním dědictví, všemi obdivovaném.

Možná se pak přidají i další fotobanky apod. s podporou pro vyhledávání fotek památek od různých lidí, jak se to před pár dny s překvapivě vysokou účinností povedlo na Rajčeti s „Podobnými alby“, dále usnadní jejich zobrazování v mapách apod. (I když právě např. u Invalidovny to moc nefunguje, protože tam převažují fotky ze sídliště nebo z Paříže…)

Čili si snad lze právem myslet, že i malé přispění alby turistických aj. fotek zobrazujících památky by mohlo z každého učinit účastníka při vytváření velkého informačního fondu společného kulturního dědictví…

© Jan Sommer, 20180518

Reklamy

2018/05/18 Posted by | dokumentace památek, glosa, koordinace dat, participace, prezentace | | Napsat komentář

Povrchové úpravy historických staveb (17. konference SpSHP 2018)

(Pracuje se… 20180512-1000)

Právě takto je specifikováno téma letošní, již 17. konference Sdružení pro stavebně-historický průzkum. Pořadatelé od počátku pravidelných konferencí zvolili přístup, kdy pro každý ročník vyberou nějaké specifické téma, jež z odborných důvodů lze považovat za aktuálně potřebné diskutovat či přínosné zdůraznit. Námitka, že by konference měla sloužit i prezentaci nejčerstvějších objevů apod., byla do značné míry logicky odvrácena s tím, že pro takové příspěvky je velký dostatek prostoru na pravidelných konferencích Dějiny staveb, pořádaných společností Evida na zámku v Nečtinách, v posledních letech pak Centru stavitelského dědictví v Plasech (letos proběhl již 19. ročník), jichž se účastní do značné míry shodný kádr odborníků.

Témata konferencí SpSHP jsou volena z různých hledisek, nejednou asi i podle toho, které téma se jeví jako dosud málo zpracovávané či je „přiživováno“ sérií novějších objevů. Z počátku se zdálo, že na konferencích asi zazní i úvodní příspěvky, které by třeba méně poučeným zájemcům poskytly nějaký ucelenější přehled po problematice (vývoj, typologie, terminologie, související památkové otázky, metody zkoumání a dokumentace). To se ale událo jen v malé míře… Většina autorů buďto prezentovala jeden či skupinu objektů souvisejících s daným tématem, pokud je v poslední době měli příležitost studovat, případně i vypracovala nějaké typologické zhodnocení (i když spíše jako oporu možné a jistě i potřebné diskuse). To vše bylo nepopiratelným přínosem.

Pisciotta (Itálie, Campania, Salerno), město

Ukázka barokní stavby, jejíž dokončovací práce se zastavily v polovině procesu povrchových úpravy asi někdy kolem roku 1700. „Naštěstí“ již pak nikdo neměl sílu „povrchovou úpravu“ dokončit nebo jinak památku vylepšovat. (Pisciotta, Itálie; to mi vlastně připomíná i potřebu nějak povzbudit hojně cestující odborníky k tomu, aby se dělili o posbíraná data…; když se to bude dělat v domluvě, velmi to podpoří šíření znalostí.)

Osobně se mi však trochu zdálo, že mobilizace zájmu převážné části zainteresovaných odborníků by přeci jenom mohla vyvolat chuť přispět k tomu, aby se pro obecnější zpřehlednění tématu spojily znalosti četnějších specialistů. Přijde mi, že na tom, že tato možnost zůstala nevyužita, mělo podíl několik okolností, jejichž kombinovaný vliv byl posílen obvykle velmi krátkým termínem na vypracovávání příspěvků. V možnostech Sdružení zřejmě nebylo vyhlásit výroční téma dříve, nežli na Valné hromadě, obvykle konané v únoru nebo v březnu, přičemž konference se koná v červnu. Tím bylo na vytvoření konferenčního příspěvku nebo panelu tak asi 3 měsíce času. Nicméně jen málokdy se podaří, aby zrovna byl poruce vybádaný materiál i pro materiálové sdělení, ale sestavení nějakého systematičtějšího přehledu problematiky je prakticky již mimo realitu.

Před pár lety došlo k tomu, že témata byla vyhlášena předběžně a nezávazně na více let dopředu. To by mohlo zlepšovat vyhlídky na komplexnější výstupy. Nicméně např. tím, že seznam témat není k dispozici na webu, se taková šance notně redukuje. Patrně by i přípravná „předkonference“ shrnující informace o tom, co je skutečně vhodné rozvinout, možná i navrhnout, jak by příspěvky mohly logicky na sebe navazovat, by nebyla od věci. Do takových „testů“ by se mohli zapojit i vysokoškolští studenti, nebo angažované skupiny na Facebooku apod. Nicméně je tu všeobecně přítomný tlak času, který nakonec rozhodne o všem.

Z takových a podobných důvodů jsem kdysi nadhodil možnost nevytvářet pracné syntézy tématu, ale jaksi „povrchněji“ přispět vytvořením orientační pomůcky v podobě hutného výkladového slovníčku významných termínů, případně se více věnovat těm, které nejsou jednotně používány s důsledky např. v podobě nedorozumění či vágnosti komunikace. Terminologický/výkladový slovníček by samozřejmě nijak nevylučoval zpracovat některou položku podrobněji apod. Pro „laiky“ či trochu jinak zaměřené specialisty by to mohla být šikovná orientační pomůcka (také by mohli identifikovat nejasnosti, které si zaslouží i jejich aktivní přispění). Přínosem by snad bylo i zpřehledňování komunikace či její jednoznačnost a spolehlivá srozumitelnost. Důležité by z tohoto hlediska bylo i doplňování odkazů na podrobnější výklady jinde.

Samozřejmě se přímo nabízí sestavit takový produkt na internetu, a to dokonce s několika velmi zásadními bonusy oproti např. tištěné verzi. Je možné kdykoliv průběžně obsah rozšiřovat a doplňovat, provádět aktualizace, reagovat na nové objevy apod. Jistě by nebylo od věci vhodným řešením (blog?) zájemce upozorňovat na aktuální zajímavosti, nové články apod.

Krč (P04), čp. 1929, Olbrachtova 62 (20180430)

„Moderní“ stavby jsou pohledově spíše „kapotou“ konstrukce sice inženýrsky dokonale odolné, ale o nějakém vztahu se „substancí“ se už nedá mluvit.

Čili si dovoluji předložit návrh začít s něčím takovým třeba zrovna letos. A od povrchu by se mohlo pokročit i k hlubším okruhům témat.

Ale zrovna tak jako v minulých letech nenaléhám…

Základní tématická osnova, vydaná pořadateli konference, by se mohla stát krom inspirace přednášejícím také kostrou možného slovníkového rozcestníku. Bylo by tak možné doplňovat i okrajové termíny, na které třeba nedojde v průběhu vlastního jednání a v následném sborníku. Možná by to tedy v tomto smyslu mohlo někoho inspirovat k domluvě na nějaké byť stručné spolupráci.

Název do jisté míry umožňuje rozvažovat i o tom, nakolik pořadatelé měli na mysli i určitý dvojsmysl, patrný v rozpětí mezi historickými úpravami historických budov a současnou péčí o tyto povrchy. Nejspíše jde o pohled na vývoj a historické doklady. Nicméně jsou výsledky takových výzkumů velmi často oporou „objektivního“ rozhodování o optimálním způsobu „obnovy“, konzervace, restaurování, doplnění, překrytí…

Povrch staveb nakonec nabízí mnohé výklady. Je v prvé řadě tou různobarevnou a rozličně strukturovanou slupkou, „membránou“, kterou zejména jsme schopní vnímat svými smysly, tedy především zrakem. Do značné míry při malém odstupu i hmatem (povrch hrubý či lesklý, vlhký či suchý, studený či vyhřátý, např. sluncem), poklepem (odhalujeme dutiny či degradaci pojiva apod.), někdy také čichem (tlející dřevo, plíseň ve sklepích, prohřátý prach v podkroví…).

Povrch staveb je tím hlavním, co nás poučuje o jejich slohových znacích, tím, na co se upínaly představy tvůrců i investorů, čemu se nakonec rovněž nyní uctívaná konstrukční substance musela spíše podřizovat. Dnes jsou z hlediska stavebně-historického zkoumání povrchové úpravy oporou poznávání slohového zařazení památky, ale jsou i svým způsobem bariérou naší touhy a potřeby posoudit materiálovou a technickou podstatu díla. Přitom jsou ale i jakousi membránou, kterou k nám v náznacích pronikají právě „zprávy“ o různých dřívějších změnách staveb, o statických poruchách, následcích provlhnutí konstrukcí. Můžeme tak pomoci i k optimální volbě případně potřebných modernizačních zásahů. V případu poškození či aktuálních zásahů do povrchu (sejmutí omítek) můžeme pozorováním získávat informace o jinak ukryté konstrukci objektu, a to stále pouhým pozorováním povrchu, aniž bychom do něj např. hloubili sondy apod.

Tematické rozdělení povrchových úprav historických objektů

(podle propozic konference, s doplňky)

1. Podle typu prostředků a obecného způsobu aplikace

Nátěry – natíraná tenká vrstva; Omítky a lité nebo dusané vrstvy – nanášená silnější vrstva; Obklady – mechanicky připevňovaná vrstva; Glazura/smalt/galvanizace – slinutá integrovaná vrstva.

+ Zde bude škála ve „stavebně-historické encyklopedii“ rozšiřována. Např. obklady se upevňují  typicky „fyzikálně-chemicky“ pomocí tmelů, lepidel… A samy o sobě jsou nejrůznějšími způsoby vyráběny. Nejen glazováním či smaltem, ale zejména je podstatná jejich materiálová skladba. U nátěrů je třeba sledovat i způsoby nanášení (nátěr štětcem, válečkování, nástřik. Patrně sem budou zařazeny např. dřevěné obklady jako deštění / táflování.

čp. 276/III, Mostecká 17, Malá Strana, Praha 1

„Povrchové úpravy“ při mnoha „rekonstrukcích“ památek končí bez většího zájmu v kontejneru a dnes následně v drtičce… Zde „materiál“ z domu v Praze na Malé Straně (zřejmě je převážně „novodobý“ – vidíme např. probarvované „terazzo“ asi tak z 20. nebo 30. let 20. století).

2. Podle důvodu pořízení povrchové úpravy

Ochranný – ochrana před degradací a klimatickými vlivy; Funkční – mechanická kvalita povrchu; Izolační – dáno funkčním nárokem prostoru či stavby; Dezinfekční – hygienický požadavek užívání; Estetický – výtvarný a architektonický záměr.

+ Estetická stránka by asi vydala na samostatný bod, a to v široké polaritě od ušlechtilých povrchů, až po líce staveb, které dodnes existují bez povrchu, který byl původně plánován (třeba proto, že vyschl zdroj financí). Vlivům stylových proměn asi bude věnován značný prostor v konferenčních příspěvcích.

+ Sem by pak mohly spadat různé historismy a snahy po zachování autentického „řešení“, vrcholící od 19. století „uvědomělou“ památkovou péčí. Rovněž tak exotismy v důsledku importů z objevitelských či obchodních cest (inspirace z Číny, Japonska, Indie…).

+ Snad také zdi bez jakékoliv finální povrchové úpravy jsou stejně významným svědectvím.

3. Podle druhu materiálu, na němž jsou aplikovány

Kámen, dřevo, nepálená a pálená hlína, kovy, sklo, kompozitní materiály (zdivo, omítka, beton).

4. Podle konstrukce, na niž jsou aplikovány

Stěny (sloupy, pilíře, rámové konstrukce), stropy, klenby, podlahy, krovy, střešní plášť, rámování otvorů, výplně otvorů.

+ Součástí povrchové úpravy v určitých případech jsou jako řekněme podkladová vrstva i líce zdiva, protože ukrývají např. podřadnější lité vnitřní zdivo apod.

5. Podle materiálového složení aplikované povrchové úpravy

Pojivo na bázi vody, vápna, ethanolu, oleje, fermeže, asfaltu, vodního skla. Organické a anorganické druhy pigmentů a plniv. Kámen, dřevo, hlíny, kovy, sklo, tkaniny, přírodní materiály.

+ Některé součásti povrchových úprav mohou vést ke škodám na „substanci“ samotné (typicky neprodyšné betonové omítky, dehtové penetrační nátěry apod.).

Jezeří (MO), zámek

Omítka nanášení na latě. Zámek Jezeří, asi konec 18. století?

6. Druhy technologií řemeslné aplikace

Natírání, stříkání, lití, tupování, máčení, nahazování, natahování, sypání. Řemeslné postupy a používané nástroje.

Jezeří (MO), zámek

Nosná konstrukce a materiálové provedení omítkového profilu římsy divadelního sálu na zámku Jezeří.

7. Proces života povrchových vrstev a jeho stopy

Stopy stáří, degradační zásahy a poškození, druhotné úpravy a opravy, graffiti, depicti.

čp. 170/III, Sněmovní 15, Praha, Malá Strana

Odření většiny dosavadních převrstvených povrchových úprav dopravními prostředky v úzké historické uličce v Praze na Malé Straně.

+ Na povrchu staveb se v různé míře projevují i stopy změn či degradace „nosné“ konstrukce. To je právě často velmi podstatné z hlediska SHP, neboť např. praskliny či různé stopy provlhnutí konstrukce i povrchové úpravy nejednou pomáhají identifikovat různě staré úseky zdiva a rozdíly v použitém materiálu zdiva apod. Čili jde také o to, že povrchové úpravy mnohdy měly za úkol zahalovat nesourodost upravovaného objektu, rozšíření stavby, nástavbu patra…

+ Celkem podstatným druhem následných úprav (aspoň z hlediska památkové péče) jsou i různé sondy, „analytická okénka“. Přitom jde také o jaksi „mapování“ proměn „objektu“, čili řekněme koncepci nějaké „časové osy“, rozvíjené nejen ode dneška do budoucnosti přidáváním např. informací z produkce OPD, ale i do minulosti, kde je úkolem hledat doklady důvodů nynější „redakce“ povrchu objektu.

+ Sledování takových stop a sběru dokladů je třeba věnovat pozornost i proto, že každá oprava výpověď o minulých verzích povrchové úpravy, ale i o vlastnostech nosné konstrukce více méně zkreslí, znejasní, umlčí…

+ K takovým dokladům proměn patří též pekování, obvykle sloužící ke zdrsnění ponechaných částí starší povrchové úpravy či míst, kde bylo třeba tuto úpravu odstranit.

Jezeří (MO), zámek

Graffiti. Zámek Jezeří.

+ Na povrchu staveb figurují i nejrůznější označení – ulic, ukazatelů směru, vlastníků, provozovatelů, polepy, plakáty. Cedule jsou různě upevňovány (na špalíky, lepením).

+ Možná nějak s povrchovými úpravami souvisejí i různé dočasné ozdoby či funkční doplňky (rolety, přístřešky).

+ V posledním cca století jsou povrchy často poškozovány „instalacemi“ vodovodů, plynovodního potrubí, nejvíce pak elektrickými rozvody a zařízením.

+ Šmouhy či oděr již byly tématem jedné z konferencí. To tak trochu podporuje právě ideu oborového slovníčku, který bude možné během let dle témat konferencí rozvíjet.

8. Instrumentální metody pro výzkum povrchových úprav

Metody dokumentace, průzkumu a analýz včetně současných progresivních možností nedestruktivního operativního terénního průzkumu. Zároveň ale i potřeby katalogizace pořízené dokumentace a zpřístupnění nebo problematika správného názvosloví.

Vysoký Chlumec (okres Příbram), skanzen

Pokročilé dokumentační metody nebudou v každé situaci dostupné. Nicméně prakticky vždy, je-li to jen trochu časově či technicky proveditelné, má být ve snímku, který údajně dokumentuje barevnost, vložena „standardní barevná škála“. I když zde jsou dokumentovány jen otisky latí, jež armovaly původní kožich srubu. Na škálu se naprosto nemá chmatat, jak to vídáme na snímcích některých vstřícných dokumentátorů. Ale i ochmataná, ošoupaná a vyšisovaná škála je lepší nežli nic (aspoň dokládá základní pochopení pro věc, snad v brzku následované pochopením potřeby vybavit dokumentátory tímto minimálním nástrojem pro exaktní práci).

+ Slovníčkový přehled by asi mohl obsáhnout i běžně známé metody, kterými logicky nebudou mít účastníci konference důvod se zabývat. Vlastně by dával možnost např. stručný výklad „tezauru“ propojit právě i s detailními informacemi v předneseném konferenčním příspěvku.

+ Katalogizace asi bude možná jen „zdola“. Zdá se, že památkové informační systémy se stále budou prioritně věnovat vymezení hranic památek a evidenci jejich „právních stavů“ apod. (i když takovou hranicí je z určitého pohledu i povrchová úprava památky samotné).

+ Zpřístupňování informací centrálně asi není ani ničím cílem. Zpracovatelé průzkumů a jiní držitelé informací by měli usilovat o co nejširší zpřístupňování vhodnou formou (to se zřejmě týká hlavně kvalitních popisů, lokalizace, dobře srozumitelné a informaticky udržitelné obrazové dokumentace, co nejméně závisející na aktualizovaných verzích prohlížečů apod.).

+ Základem čehokoliv v souvislosti se „správným názvoslovím“ by se měla stát právě nějaká „encyklopedická“ stránka. Ta by měla ovšem cíleně vytvářet nástroje k přehledné práci s různými dobovými či regionálními termíny apod.

9. Význam povrchových úprav pro hodnotu a ochranu historických staveb

Hodnoty vizuální, ochranné, památkové, emocionální, sociální, hodnoty hmotného pramene, sémantika vizuálního vjemu.

čp. 1601/II, Václavské nám. 47, Praha, Nové Město

Bědný úlomek „tvrdé“ omítky zbořeného „Kozákova“ domu na Václavském náměstí v Praze.

+ Za pozornost asi stojí i někdy značně radikální „rekonstrukční“ zásahy k revokaci „původní“ či jiné vhodné „spolehlivě doložené“ minulé podoby, jíž bývají obětovány následné vrstvy nejednou jen s povšechnou dokumentací a hodnocením (to souvisí s nemohoucností ve smyslu „katalogizace“ – viz bod 8). Kromě záznamu a prozkoumání stratigrafie dřívějších vrstev je třeba se dopracovat ke „kontinuálnímu“ sledování toho, jak se památka upravuje v naší době.

+ Obětované vrstvy. Ochranné vrstvy.

+ Analytická „řešení“. Odkryté části starších vrstev. Prezentované sondy.

Paestum (Itálie, Campania, Salerno)

Prezentace celého souvrství povrchové úpravy na vrcholné řemeslné a umělecké úrovni. Paestum. Současně ukázka boje o udržení vrstev vydaných vykopáním všanc povětří, byť „jen“ subtropickému…

+ Odlišitelnost doplňku. Replika. Kopie. Náhrada.

+ 10. Poznání jako opora rozhodování o dalším zacházení s památkou

+ 11. Typy nálezových situací

+ Asi stojí za samostatnou pozornost.

+ Možná sem lze zařadit i úseky povrchů sejmuté např. ze zanikajících památek a umístěné v muzeích (fresky, mozaiky…). Transfery.

+ 12. Nové vrstvy se stávají součástí informací o památce již v momentu svého vzniku

+ To by mohla být určitá nová rovina pohledu na historicitu památky, kterou již „jen“ nezkoumáme jakoby na pitevním stole, byť s ohledem na její nezadatelnou autenticitu, ale chápeme jaksi synchronně její současné „vrstvy“ a informace o nich vkládáme do informační „reprezentace“ objektu.

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

„Aplikace“ „sanační“ omítky na zdivo barokního malostranského paláce v Praze po té, co bylo vše předchozí úzkostlivě vyškrabáno až do hloubi spár.

+ 13. „Nad“povrchové úpravy

+ Často efemérní překryvy (např. vlajkosláva), nebo např. porosty, zajímavě či až překvapivě měnící vzhled během roku. Přitom někdy poškozující „vlastní“ povrchové úpravy objektu.

Treláž

Chátrající konstrukce treláže upevněná na „tvrdé“ „břízolitové“ omítce. Na funkcionalistických vilkách z jejich jižní strany se často pěstovalo bílé i „psí“ víno.

+ Treláže.

+ 14. Odkazy

+ Asi by nebylo od věci dělit se o možná i nějak komentované či hodnocené odkazy na weby či odbornou literaturu (metodiky, specializované články).

+ Co se týče webů, mohlo by se jednat jak o specializované stránky vědeckých týmů, tak např. i o skupiny na Facebooku, kde nejednou „proběhnou“ zajímavé aktuální poznatky, netypická zjištění.

+ 15. Komunikace

+ Oboru by mohlo prospět otevření prostoru nějaké operativnější cesty sdělování informací. Na internetu by se mohlo jednat např. o blog, shrnující operativní reporty o zajímavých nálezech, jež by tak případně mohli zhlédnout i další specialisté.

2018/05/11 Posted by | analýza památek, participace, terminologie | Napsat komentář

Památkový Wikidata workshop ke koordinaci databází Národního památkového ústavu a Wikidat a Wikipedie

Událost na FB. Verze této zprávy na FB. (20180113-20180115)

Na úvod se po uvítání od Vojtěcha Dostála v hutném „kolečku“ představili účastníci z řad památkářů, zástupkyně Národní knihovny ČR, představitelka projektu Senioři píší Wikipedii a wikipedisté a wikidatisté různého původu.

Památkový Wikidata workshop

Prvním bodem programu bylo souhrnné seznámení s Integrovaným informačním systémem památkové péče (IISPP), provozovaným Národním památkovým ústavem, přednesené Irenou Blažkovou (NPÚ).

Památkový Wikidata workshop

Na ni navázal Šimon Eismann (NPÚ), který naznačil složitosti rozsáhlých databází, v nichž jsou propojena data o památkách, souvisejících archiváliích, spisovou agendou atd. Přešel pak k rozsáhlému památkovému geografickému informačnímu systému (paGIS), zajišťujícímu prostorovou identifikaci všech ostatních památkových informací (Geoportál). Bylo nutné vytvořit vlastní systém, protože žádný vhodně uspořádaný národní standard neexistuje (různé instituce si vytvářejí vlastní, přizpůsobené specifickým potřebám; s nimi je nutné spolupracovat ve sféře územního plánování, ochrany životního prostředí či stavebního řízení…). Poukazoval i na historickou genezi informačních systémů. (D): Jaroslav Zastoupil ocenil komplexnost a přístupnost informačního systému NPÚ ve srovnání s většinou informací zahraničních památkových péčí). Vzhledem k propojení s nadnárodními systémy je součástí systému i kontrolovaný slovník a klíčová slova.

Památkový Wikidata workshop

Vojtěch Dostál charakterizoval genezi nestrukturované podstaty „článků“ na Wikipedii. Postupně do stránek Wikipedie začínaly pronikat i databáze z Wikidat, která jsou postupně zdrojem dalších položek v článcích, u památek typicky např. odkazy na data v informačních systémech NPÚ (např. Karlštejn). Wikipedie předpokládá, že jednoho krásného dne budou informace o památkách nadnárodně propojeny. Jedním z podnětů pro Wikipedii bylo také pořádání soutěže Wiki miluje památky, pro niž wikipedisté vytvořili vlastní seznamy. Sofistikovanější práci s památkovými daty umožňují nyní Wikidata. V nedávných měsících došlo k navázání spolupráce s NPÚ. Porovnáním dat pak docházelo k opravám na obou stranách. NPÚ poskytl přístup k územní identifikaci v Geoportálu NPÚ. Pomocí nového nástroje lze zobrazit památky ve svém okolí, které dosud postrádají fotku. Využívá se to i pro aktuální soutěž Popiš památku!

Památkový Wikidata workshop

Přitom ovšem vyvstávají některé problémy. Např. součásti rozsáhlých památek (např. Belveder je součástí jedné evidované památky Pražský hrad). Na některých objektech jsou např. chráněna jenom průčelí – např. (takže nemusí být zcela jasné, jestli na Wikipedii zaznamenat jen onu chráněnou fasádu, nebo celý objekt).

Také data památek obsahují různé nestandardnosti, což vyplynulo z dřívějších korekcí či migrací. Toto při přenosu na stranu Wikidat plodí nejasnosti, které bude třeba řešit.

Další otázky. Data zrušených památek, encyklopedicky významných objektů dávno zaniklých… Originál, kopie, replika… (diskutovala se i mezi památkáři „oblíbená“ otázka soch z Karlova mostu, kde dnes jsou většinou kopie, kdežto originály jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea). Kategorizace – dům, nájemní dům, obytný dům, usedlost (někdy u stejných objektů je použito rozdílné označení).

Ještě bych doplnil, že několikrát byly zmíněny souvislosti s kategorizačními systémy (zejména Europeana.eu; nebyly ovšem konkrétně zmíněny např. AAT Getty, Historic England – FISH, CIDOC-CRM, Kongresová knihovna…). Patrně s řadou z nich Wikimedia intenzivně komunikuje, což bude jistě prospěšné, protože se prostě musí dojít k jednomu všady sdílenému systému.

Další připomínky v debatě souvisely s diferencí mezi „objektovým“ přístupem Wikipedie a osobitostmi oficiální evidence památek, související s nutností preferovat „právní stavy“, orientací celého systému na to, co je jako památka specifikováno v Památkovém zákonu, čehož se principiálně týká celá odborná a výkonná činnost památkového ústavu. Proto byl zmiňován např. jednotlivý zjištěný případ, kdy jsou dva objekty shrnuty pod jedno památkové číslo, dále výše zčásti zmíněné případy, kdy je třeba v areálu usedlosti památkově chráněna jen vzácná stodola, nebo je jedinou památkou areál Pražského hradu, sestávající z desítek samostatných objektů, které mají izolovaná hesla na Wikipedii.

Problém soustředění se v seznamu památek Wikipedie na to, co je definováno jako kulturní památky v Ústředním seznamu kulturních památek, je markantní na příkladech objektů, ze kterých je např. chráněna jen fasáda (také to již bylo výše zmíněno), přičemž na Wikipedii je třeba popsat celý objekt. Pro Wikipedii mohou být jako samostatné objekty chápány také 4 pamětní desky na fasádě jediného domu, týkající se různých historických osobností a vzniklé v různé době. Mohlo by se tak jevit jako zřejmé, že Wikipedie má nadále preferovat členění na objekty podle logiky „článků“, a že údaj o případné ochraně je dobré přičlenit jako řekněme kategorizační údaj (objekt je součástí kulturní památky, areálu, chráněného území, případně je chráněna ta a ta jeho část). Vazba na ÚSKP ovšem má svou historickou logiku v tom (jak to tedy vidím možná pro nedostatek detailní znalosti geneze a současných záměrů), že seznamy na Wikipedii vznikaly hlavně pro účely soutěže Wiki miluje památky, kdy bylo nutné nějak vymezit, co se má fotit, a bylo celkem logické pobídnout dobrovolníky k focení doloženě hodnotných objektů na oficiálním seznamu.

S tím ale trochu souvisí i wikipedistická otázka významnosti, kdy i nevýznamná věc dostává hodnotu v nějakém kontextu, třeba jako začátečnické dílo jinak významného sochaře apod. Ale s vědomím, že na všeobecné encyklopedii nemůže být vše, co by zaujalo nějakého specialistu, jsem inicioval vlastní instalaci Mediawiki pro NPÚ, kde by právě takové věci logicky mohly najít místo; tento „projekt“ se však zatím stále převaluje v plenkách. Třeba o něm časem ještě bude slyšet více…

Padla též zmínka ohledně multiplicitních údajů o památkách, kdy jsem byl wikipedistou z Plzně připomenut jako známý krofal (jedním z případů, kdy jsem kritizoval separatistická řešení, byly právě Drobné památky v Plzni a nejen tam). Vždy mi vadilo, že se sepisovatelé památek nespojí a radostně popisují a fotografují stále dokola převážně stejné objekty, zatímco by mohli „synergicky“ data v dohodě rozšiřovat na jednom místě či v nějakém propojeném systému. Toto samozřejmě nepůjde nejspíše nikdy změnit v plné míře, ale vypořádat by se s touto ideou měl každý, kdo se do vytváření a prezentování dat o památkách pouští (a speciálně tam, kde se soupis a popisy památek tvoří v oficiálních institucionálních výzkumech, mělo by být maximální propojení dat vyžadováno). Patrně nejotevřenějším nástrojem k tomu by mohla být Wikipedie. Spolupráce s památkáři k tomu může být velice dobrým základem.

© Jan Sommer, 20180113-20180115

2018/01/15 Posted by | evidence památek, koordinace dat, participace, standardy | | Napsat komentář

Námět pro Národní památkový den

Úspěch akcí jako Dny evropského dědictví, Mezinárodní den archeologie, Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS, Dny lidové architektury, Noc muzeí aj. je dnes již bez diskuse. Samozřejmě za tím stojí úsilí řady lidí, a také několikaletý vývoj, kdy se k akcím často až postupně s rozpaky připojují instituce nejprve znepokojené (např. v NPÚ trvalo řadu let, než byly akceptovány EHD či MDPS) a asi organizačně hledající kapacity a příděl provozních prostředků. Některé akce ovšem ukazují, že vytrvalé úsilí prvotně zcela neformální může spustit úplnou lavinu akcí, jak je tomu v případu MDA.

Přínosem řady takových akcí je zpřístupnění památek, jež jsou jinak veřejnosti uzavřené. Ale zejména při MDA jsou zájemcům nabídnuty mnohé zdroje informací o archeologické disciplíně jako takové; přednášky, vycházky či výstavy ukazují aktuální objevy a pomáhají je poznat v širších kontextech, včetně mezinárodních.

Asi není příliš zkratkovitá úvaha, že podobnou akci potřebuje jako sůl i památková péče. Výše zmíněné akce totiž směřují k obecenstvu zaměřenému spíše „turisticky“, tedy zájemcům o památky. Ale vlastní problematika památkové péče zůstává stranou, není tak zdůrazňována, jak si zaslouží. V nynější době by asi již bylo možné uspořádat setkání památkářů se zájemci o památkovou péči – tedy o metody a výsledky výzkumů, o evidenci a dokumentaci památek, o poznání základů kvalifikované památkové péče, o to, co odborná památková organizace nabízí vlastníkům památek, co publikuje, co chystá na zpřístupněných památkách apod.

Např. v Rakousku nebo Bavorsku mají podobné „domácké“ akce již tradici, takže by bylo možné využít tamní zkušenosti. „Národní“ rozměr by také mohl více zacílit pozornost k „domácím“ otázkám, tématům či problémům. V tomto směru zřejmě veřejnost uvítala již opakovaně pořádané dny otevřených dveří tuším v ÚOP NPÚ v Olomouci či Plzni. Nyní navrhovaný červnový termín by také mohl podpořit zájem škol o účast, ale také upozornit kulturní turisty na to, co by jim nemělo uniknout v počínající letní sezóně apod.

2017/10/19 Posted by | NPD, participace, prezentace | | Napsat komentář

Rok památkové krajiny 2017

Je zajímavé, jak široce je kulturní krajina vnímána, od přístupu čistě národohospodářského až po místo kontemplace či podnět ke snění o minulosti či nekonečnu…

Osobně to nemohu nijak podrobněji z odborného památkářského hlediska pojmout, takže si říkám, že třeba v letošním „mediálním“ tématu NPÚ „Kulturní krajina 2017“ načerpám jednak přehled, jednak se seznámím s případnými zdroji informací, jak je nakonec potřebuje i občasný pisatel blogu…

Pohled na příslušné heslo na Wikipedii (teď je tam už aspoň zmínka o památkových souvislostech kulturní krajiny) i na některá další místa mi však ukázal, že obecně je kulturní krajina vnímána především jako hospodářský „zdroj“, případně záruka budoucího udržitelného zdravého života, kterou je třeba již dnes chránit z hledisek ekologie. Prakticky jen mezi památkáři a částí krajinných architektů je kulturní krajina chápána jako historická kultivovaná krajina, kterou je třeba chránit i jako zděděný kulturní a tvůrčí odkaz a pro její estetické hodnoty.

Proto jsem se chtěl pokusit podnítit práce na nějakém přehledném a snadno dostupném zdroji informací, poskytujícím dobrou orientaci v celé sféře krajinné památkové péče (od historického studia po konzervační metody a péči o stále živé dědictví nejen parků a zahrad). Trochu jsem o tom hovořil i s odborníky, kteří tento deficit také pociťují. Ale uvidíme, zda se podaří najít nějaký soulad v názorech o způsobu i volný čas…

Je jistě pravdou, že mně samotnému, ale asi nejen mně, unikají nepochybně v rámci vědeckých aj. výzkumů vytvořené podobné zdroje. Ale ty např. nejsou navázány na nějaký komplexnější „tezaurus“ památkové péče. Možná by tak byla příležitost získat nějaké již zpracované podklady a využít je v rámci roky plánovaného výkladového slovníku památkové péče nebo podobně. A případně také ve spolupráci se specialisty doplnit, co ještě řečeno nebylo, protože je to třeba pro znalce příliš samozřejmé.

Uvidíme. Zde zatím úvodní poznámka a vysloveně pracovní předsbírka možných pojmů pro zařazení, ale i pro uvědomění si dalekosáhlosti všech souvislostí všeobjímajícího krajinného a přírodního začlenění kulturního dědictví a našeho závazku k udržování a posilování jeho kvality.

Veltrusy (ME), zámek

Veltrusy.

Pochopení a případnou spolupráci předem vděčně vítám s vírou, že by to mohlo prospět… Ozvat se lze zde v komentáři, zprávou na FB či jinak.

© Jan Sommer, 20170210

2017/02/10 Posted by | participace, slovníček | | 1 komentář

Čtení historických fotografií, v. 2.0

V časopisu Zprávy památkové péče (roč. 76, 2016, č. 1) jsme získali v několika článcích z různých hledisek pojaté impulzy k většímu zájmu o obsah hojných historických fotografických sbírek spravovaných Národním památkovým ústavem zejména v rámci mobiliárních fondů hradů a zámků (zjednodušeně řečeno). Upozornění na často jedinečné sbírky lze leda vděčně uvítat.

Ale k námětům a výzvám ke čtení ve fotografiích snad lze na oplátku upozornit na naléhavou potřebu tyto fondy scanovat a zpřístupňovat na internetu, a to zejména s cílem získávat další doplňky a podněty od „externích“ „čtenářů“ fotografií. Předložené články se totiž až nápadně obracejí „jen“ ke kurátorům sbírek, jimž sdělují, jak mnoho je třeba zjišťovat, aby mohl být námět snímku precizně „přečten“ a popsán. Nicméně i z toho, jak je postup takové potřebné práce popisován, jasně plyne, že další specialisté nebo i nahodilí znalci nějakého tématu či místa mohou prospět dalšími upřesněními, kterých není vhodné se zříkat tím, že snímky nebudou veřejnosti dostupné.

Např. se snad mohu pokusit znázornit, co mám na mysli, pomocí snímku reprodukovaného u jednoho z podnětných článků.

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 57, obr. 1.

Analýza obsahu snímku je zaměřena na určení typu kočáru a identifikaci vyobrazených osobností, což je doplněno odhadem, že „s největší pravděpodobností jsou dámy na vyjížďce v zámeckém parku Valdštejnského paláce v Praze“. Pokud tedy v této podobě bude snímek dostupný on-line, snadno někdo doplní upřesnění, že se jedná o zahradu Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně, a to přesně místo před arkádou saly terreny, ze které je viditelná dolní část dvou sdružených sloupů a plastické členění zadní stěny. Pokud se totiž takto popis doplní, bude možné snímek snáze nalézt v dalších souvislostech, a pak dost možná získat detailnější komentáře (třeba ke kované mříži ve vstupní arkádě v pozadí).

Podobně mohou být další snímky, možná jedinečné svou historickou výpovědní hodnotou, dostupné libovolnému výzkumnému záměru, což může vždy jedině prospět náležitému docenění památkových hodnot.

Snad tedy lze navrhovat, aby vhodně utříděné snímky byly systematicky zpřístupňovány na internetu on-line a přispělo se tak jednak k jejich širšímu odbornému i laickému využití (jakožto součásti kulturního dědictví), jednak ke zpřesňování jejich identifikace a popisu umožněním participace zasvěcených osob.


Ed. 20160807-0840: Šanci k dalším uplatněním pak najdou i snímky prezentované s jiným záměrem, např. jako pobídka k jejich mnohostrannému studiu, ovšem na papíru s nepochybnými omezeními z hlediska dopadu. Papírová verze je jistojistě podstatná, ale důvod ochudit se o přínosy té elektronické není!

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 61, obr. 6.

Nedávno jsem se pokusil upozornit na potřebu podobného zpřístupňování ve stylu webu 2.0 a vyšších např. v souvislosti s předloženou lamentací nad nezájmem o využití (nejen) středověkých vědeckých rukopisů.

Anebo jsem si dovolil postesk nad nemožností pomoci komentářem k vylepšení údajů o velkoryse zpřístupněných sbírkách muzeí a galerií Pardubického kraje. (Ed. 160807-0910: Nakonec ještě připomínku: V glose, kde jsem vysvětlil, že vyobrazená budova popisovaná zcela záhadně, je burza v Kodani, jsem opomněl upozornit na to, že v popisu předmětu je dokonce slohové zařazení zmateční. Snad to může být aspoň podnětem k zamyšlení nad potřebností nějakých zpětnovazebních vylepšení podobných zpřístupnění dat, obecně nepochybně přínosných.)

Brání takovým vylepšením funkce obavy z komentářového spamu? Pak by bylo snad možné aspoň poskytovat nějaké kontaktní údaje, okénko k zaslání dotazu či námětu. Asi ideální by bylo umožnit komentáře registrovaným uživatelům. Ale když takto vybaveny nejsou ani eSbírky, ani Europeana, tak se to asi nezdá být potřebné.

2016/08/07 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, OA, participace, recenze | , , | Napsat komentář

Architektura doby lucemburské a veleslavný jubilejní rok Karla IV.

Svým způsobem legendou se stala aspoň v úzkých odborných kruzích specialistů na historii gotické architektury kniha Václava Mencla Česká architektura doby lucemburské. Vyšla v roce 1948 jako výsledek snahy rehabilitovat a zdůraznit český podíl na vývoji vrcholně gotické a předhusitské architektury, který byl „logicky“ popírán německými badateli a opomíjen z pohledu francouzské či anglické perspektivy. Menclovi se podařilo bohatým jazykovým stylem „rozklenout“ fascinující příběh senzitivního, prostorového či světelného „rozměru“, kterým bylo obdařeno jinak přísnými pravidly svázané gotické tvarosloví. V tomto rozmělnění „klasicky“ katedrálních „kánonů“ dokonce vystopoval katalyzátory formálních rozehrání architektonických článků potřebné pro zrození pozdní gotiky. (Ta pak nikoliv náhodou dosáhla jednoho z vrcholů ve Vladislavském sálu v Praze.)

Kostel sv. Víta, jižní předsíň

Jižní předsíň chrámu sv. Víta v Praze.

Ale vraťme se k dnešku…

Připomíná se nám – s vehemencí, s jakou jsme se ještě u historických témat nesetkali, – význam doby lucemburské pro naše země. Slyšíme o jídle, intimitě, slavnostech, symbolice, příbězích… Stranou nezůstávají umělecká díla, protože přeci jenom, co jiného ukazovat. Někam jsou za draho převáženy kamiony exponátů, což, věřme, povede k nalezení nějakých dosud netušených souvislostí. Samozřejmě nelze upřít milovníkům umění to potěšení zhlédnout originály prostě pro svou radost.

Z veleširoké nabídky pro projevení sounáležitosti s otcem vlasti pak následují až po videomappingy např. specializované výstavky plastových panelů, zaměřené na regionální či tématicky specializované výběry. Zde se nám již nejednou objeví i architektura.

Zatím zřejmě nebyl avizován nějaký nový syntetický pohled na architekturu doby Karlovy i celé doby lucemburské, spolu s jistě potřebným zasazením do širších souvislostí. Jak to ostatně velkoryse provedl i Mencl. Tehdy mu byl vskutku skvělým partnerem Dobroslav Líbal se svou Gotickou architekturou v Čechách a na Moravě. Líbal se pak ještě k celé předhusitské architektuře vrátil v Katalogu gotické architektury v České republice do husitských válek, kde vypracoval hutné popisné charakteristiky staveb ve snaze poskytnout oporu dalšímu srovnávacímu bádání.

Dnes bychom ovšem měli využít pokročilých informačních technologií (jejich potenciálu si byl ostatně i Líbal velmi záhy vědom a do jejich prostředí obratně vstoupil s rozsáhlým přehledem hodnot našeho památkového fondu, dnes ovšem asi odpočívajícím v několika výtiscích na regálech institucí). Tj. např. začít u katalogu, nejspíše vycházejícího z Památkového katalogu; ten však zřejmě zatím neumožňuje snadné vytváření tématického výběru ani propojení s nějakými daty sbíranými v jiném systému. Každopádně je zřejmé, že by věci prospělo otevřené týmové prostředí. K tomu však zřejmě širší naladění dosud nenastalo.

Potřebnost takového „projektu“ vyplývá nejen z obecného vývoje přístupů k památkám, ale i z toho, že řada památek byla během let podrobena podrobným průzkumům, jež tu více, jinde méně korigovaly naše odborná hodnocení, předatovaly dobu výstavby památek, zpřesnily znalosti slohových souvislostí apod. Jistěže by taková práce vyžadovala nějaký ten rok. Možná se něco takového třeba i právě dokončuje a naším úkolem je jen se těšit na výsledek. Ale protože vše nasvědčuje tomu, že stejně bude poznání stále upřesňováno, nebylo by určitě na škodu takové otevřené „prostředí“ pro sdílení upřesňovaného povědomí iniciovat kdykoliv.

Samozřejmě vždy s vědomím, že je správné každý takový výběr budovat jako „výpis“ z komplexního systému, který ale při své otevřenosti bude schopen strpět jakoukoliv neúplnost, postupné vytváření. Vzorem v tom je zejména fungování Wikipedie.

Tak třeba bychom vůbec netratili, kdyby se taková spolupráce začínala rodit. Nebyl by to špatný narozeninový počinek… A možná i odpověď na Menclovu výzvu…

cp20160514-kolin-kl

Kolín, jižní strana závěru kostela sv. Bartoloměje.

2016/05/14 Posted by | participace, Uncategorized | , , | 1 komentář

Pragdetail dvouletý slibuje rozšíření práce s dokumentovanými detaily staveb?

Odborníci i širší veřejnost testují různá „řešení“ pro sdílení informací o památkách a zpracovaných dokumentacích. K průkopníkům mezi odbornými pracovníky památkové péče jistě patří autor webu Pragdetail. Efektivně kombinuje on-line dostupná řešení a kombinací databáze, map a stránek s „galeriemi“ obrázků a vytváří přehledné typologické výběry prvků staveb z Prahy (a postupně přidává další lokace). Nicméně vzniká otázka, proč nepropojit také např. portál, vrata, zábradlí či domovní znamení z jediného domu? Proč po nich pátrat v jednotlivých tématických mapkách či jinými cestičkami.

Možná se blíží řešení i v tomto směru. Mohla by to naznačovat galerie detailů pražského domu čp. 510/I na staroměstském Havelském trhu. Autor se rozhodl sloučit snímky různých „sort“ detailů jediného objektu. Zájemci o přehlídku vědomostí a nálezů z jediné nadprůměrně cenné stavby to nepochybně ocení. Přitom je tím zachována možnost jednotlivé detaily zatřídit i podle příslušného typu. Pokud v takových typologických přehledech bude uveden i odkaz na příslušný objekt a na jeho stránce bude možné se seznámit s dalšími prvky, kterými se honosí, ocitneme se náhle místo jednotlivých izolovaných stránek rovnou v… informačním systému.

cp2016-pragdetail

Pokud by se ovšem autor časem rozhodl sbírku nějak doplňovat, bylo by potřebné snímky nějak chronologicky odlišit (řadit).

To jistě vyvolá i další otázky. Zejména ovšem tu, ke které se opakovaně vracím, proč na tvorbě takových sbírek nespolupracovat s dalšími zájemci o poskytování informací. Samozřejmě v tom není stopa výčitky, spíše je Pragdetailu třeba děkovat za náměty a snad i inspiraci jiným lidem kolem památek, možná i samotnému informačnímu systému památkové péče.

Vzhledem k uvedeným možnostem kombinací, snadnějšímu odkazování apod. je testování a provozování řešení podobných tomu zde citovanému mnohem vhodnější, než dnes tak oblíbené sdílení „dokumentů“ na Facebooku (přitom je ale vhodné užívat FB apod. k avizování aktualizací, to je vcelku bez diskuse.)

Problém ovšem do značné míry spočívá v tom, že neexistuje vlastně žádná platforma pro podobnou mnohostranně užitečnou součinnost, k čemuž by se jistě nejeden zájemce rád přidal. Ale můžete třeba v komentáři upozornit na další podnětné příklady.

2016/04/05 Posted by | detaily staveb, OPD, participace, publikační činnost, weby | , , | Napsat komentář

NPÚ oficializoval spolupráci s Wikimedií ČR

Po letech neformálních snah a aktivit (ty mé nejméně oficiální mohly vyvolávat i komplikace, např.) byla přijata rámcová dohoda o spolupráci obou institucí – státního odborného a vědeckého pracoviště s občanským spolkem zajišťujícím tvorbu české verze Wikipedie. Nevím, že by vše dosud probíhalo vždy tak hladce, jak to Wikimedie líčí, ale z hodnostářského pohledu nejspíše ano.

Každopádně můžeme nyní očekávat příznivý vývoj hlavně pro ty, kdo na internetu hledají informace o památkách. V obsáhlých informačních systémech NPÚ operativně dohledat podrobnosti o hodnotách památek není snadné (seznam kulturních památek ve smyslu PZ, IS NPÚ), na Wikipedii zase existuje jen výběr informací, tak jak jej vypracují nadšení wikipedisté. V jejich řadách se ovšem vyskytují i památkáři (což pod tradičními přezdívkami editorů mnohdy není nožné poznat).

Spolupráce by asi mohla vést ke snadnějšímu propojování identifikačních údajů kulturních památek. Na Wikipedii pro to bylo uděláno mnohé, např. stojí za zmínku už taková „drobnost“, že v seznamech památek, které vznikly zejména ve vazbě na organizování českého kola fotosoutěže Wiki miluje památky, jsou důsledně uváděny odkazy na oficiální seznam památek NPÚ. Rovněž je tento odkaz uváděn u hesel jednotlivých památek na Wikipedii. Na webu NPÚ však zatím identifikační oficiální popisy památek dostupné nejsou.

Věřme, že tedy nyní stojíme z hlediska dostupnosti informací o památkách na bodu významného obratu k lepšímu. Nadále k tomu, neformálně viděno, může přispět každý (památkáře lze vyzvat, aby jen nedokonalosti na Wikipedii nekritizovali, jak je mnohdy „dobrým“ zvykem, ale prostě je bez otálení napravili…).

Nicméně možností koordinace oficiálních dat s „lidovými“ je stále mnoho. Může se jednat o fotobanky, databáze různých druhů památek (např.) či jejich regionálních přehledů (drobné památky nejen na Plzeňsku) apod. Na skloubení takových snah a projektů by „vydělali“ všichni.

2015/05/27 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, participace | , | Napsat komentář

Co mi trochu chybí v projektech NAKI? Pokus o stručný (neobjektivní!) výběr

[Subjektivní názor, bez založení na detailních znalostech o příslušných procesech… Díky za pochopení.]

Zmiňoval jsem tu již loni jeden svůj námět, vytvořený po výzvě k takovým podáním v rámci památkové instituce; nakonec ovšem neúspěšný. Nyní, v reakci na výzvu MK k předkládání námětů do další kampaně jsem se pokusil si sestavit základní myšlenky, které bych možná rozvíjel, kdyby byl jejich význam akceptován.

1.

Navrhuji projekt koordinující ostatní projekty. Ne snad organizačně, administrativně, či z hlediska koordinace činnosti řešitelů, jak to obstarávají příslušné odbory či oddělení MK i NPÚ, ale s ohledem na koordinaci evidenčních projektů vč. vydávaných metodik (cílem by mělo být prosadit sjednocení standardů napříč oborem i institucemi, kterým je vytváření metodik zadáváno; např. v metodických publikacích se sice argumentuje zaváděním nějakého standardu pro evidenci památek, jejich souborů, ale i prvků apod., ale struktura, názvosloví apod. v těchto standardech je mnohdy nejednotná; tím se komplikuje nebo zamezuje snadná přenositelnost informací mezi různými sférami činnosti /výzkumy, projektování oprav, evidence památkového fondu/; v zásadě by bylo cílem prosadit do oboru památkové péče standard CIDOC-CRM = ISO 21127:2006).

Základním výstupem by byla metodika pro uspořádání (zpracování) dat o památkách napříč ostatními metodikami, projekty, činnostmi při ochraně památek apod.

2.

Návrh a realizace informačního webového prostředí projektů vědy a výzkumu i metodických výstupů. Dosud existuje jen nepříliš obsáhlá informace o projektech na webu NPÚ, naštěstí ovšem periodicky aktualizovaná. Jen několik dosavadních metodických projektů bylo představeno samostatnými weby, většinou ale bez potřebných aktualizací (zdařilým vzorem je projekt Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón). Realizací návrhu by bylo vytvořeno prostředí a redakční zázemí pro on-line součinnost týmů řešících projekty vědy a výzkumu i pro následné publikování výstupů, jejich komentování, diskusi během příprav i výměnu poznatků po vydání finální verze apod. To jsou moderní možnosti, které dosavadní vydání tiskem a elektronicky ve formátu pdf prakticky vůbec neumožňuje (přitom i sami autoři metodik jsou si vědomi rychlého vývoje např. metod měřické či fotografické dokumentace, a tím potřeby operativněji reagovat na aktuální situaci).

3.

Vytvoření „globální“ oborové metodiky, která by poskytla přehled o souvislostech jednotlivých metodik a detailně orientovala veřejnost v problematice. Vzorem může být rakouská příručka památkové péče.

4.

Vytvoření odborně maximálně kompetetní, ale obecně co nejsrozumitelnější příručky pro vlastníky památek i další zájemce o základy hodnot našeho kulturního dědictví i standardy jeho ochrany. Asi nejlepším vzorem v tomto smyslu je bavorská Denkmalfibel.

5.

Koncepce a zavedení fundovaného populárního časopisu o našich památkách. Základem obsahu by byly zprávy odborníků stylizované pro širokou kulturní veřejnost. Články by seznamovaly s aktuálními objevy, s výsledky systematických výzkumů, s probíhajícími restaurátorskými pracemi apod. Mohly by také představovat pracovní metody, objasňovat odborné termíny, prezentovat zajímavé památky s „příběhem“. Velký význam by mělo obsazení redakce kvalitními odborníky, jazykově disponovanými a schopnými též samostatně zpracovat i dodané vědecké podklady, redakčně podpořit „nepsavé“ autory apod. Vzorem pro úvahy by mohl být např. někdejší časopis Brána památek.

6.

Slovník památkové péče. On-line (a případně i tištěná) encyklopedie oboru v komplexním pojetí. Koncepce by umožňovala prezentaci v různých úrovních podrobnosti (pro širokou veřejnost, pro odbornou praxi, ale i pro vědecké kruhy) a v celé šíři (od termínů filosofických a etických až po detaily fyzikálně-chemických analýz či restaurátorských postupů). Tato platforma by byla navázána na Památkový katalog, ale současně by sloužila vzdělávacím projektům (edukačním centrům). Koordinovala by také slovníkové výstupy, jež jsou jedním z úkolů odborných metodických center NPÚ. Koncentrovala by tak i podklady pro vytváření slovníků památkové péče, pro specializované slovníky jednotlivých oborových metodik apod.

7.

Pořádání výročních odborných a vědeckých konferencí oboru památkové péče. Poslední byla před kolika asi lety? Když jsem se lidí vyptával, nedali jsme rok dohromady.

2015/03/22 Posted by | monumentologie, participace, standardy | , | Napsat komentář

following hadrian photography

I came, I saw, I photographed…

Palios

Just another WordPress.com weblog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Blog de Románico

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le Blog des Amis de la Cathédrale de Strasbourg

Un poème ? Une photographie ? Un dessin ? Un petit texte ? Dites votre attachement et votre admiration pour la cathédrale de Strasbourg !

EDAD MEDIA DIGITAL

Just another WordPress.com site

Historieblogg.no

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Gárgolas - Dolores Herrero

Dolores Herrero, Historiadora del Arte, especializada en Gárgolas y Arte Medieval.

Urban Jewish Heritage | Presence and Absence

3 - 7 September 2018 | Krakow, Poland

Library Policy and Advocacy Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

wanjawedekind

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Wikimédia France

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

the Wikimedia UK blog!

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Medieval Imago

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Thomas Ash

Adventures in Library and Information Science