Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Blížím se k městečku s několika věžičkami atd. Co potřebuji vědět?

Každému asi vyhovuje jiný způsob a rozsah přísunu informací při pohybu památkovou krajinou. Když se blížím k nějaké lokalitě, přičemž třeba místem jenom projíždím, ale pro přehled a případnou zastávku bych potřeboval rychle a co možná komplexně vědět, co zde mohu očekávat, a co bych případně neměl opomenout, protože to třeba odpovídá tématu mé cesty, jen jsem to neměl jak a kdy prověřit, protože z různých důvodů sleduji vzdálenější cíl.

Moderní prostředky mi mnoho nepomohou – řídím a nemohu ovládat nějaké on-line dostupné zdroje (možná to jde hlasově, ale to nemám nadosah…). Několikasvazkové encyklopedie, navíc ještě třeba zaměřené tématicky, mi mnoho nepomohou. Moderní svazky Dehia s podrobnostmi o desítkách měšťanských domů (když se obvykle jedná o údaje typu, že dům má jedno patro, volutový štít a vzadu starou stodolu).

Potřebuji vědět o zámku, že stojí na místě hradu a je barokní. Že klášter na předměstí je barokní piaristický. Velký hospodářský dvůr vedle je také barokní. Kostel je gotický, barokně přestavěný. Vedle něj stojí renesanční kostnice, nejspíše staršího původu nebo na místě staršího objektu. Barokní špitál je již z konce 17. století. Mlýn a hamr u potoka mají zachováno staré zařízení. Most přes potok je snad ze 16. století, na zábradlí s barokní sochou sv. Jána. Na náměstíčku stojí rychta s renesančním střešním štítem, několik domů má starší kamenné portály, zřejmě renesanční a jsou tam někde i roubené stodoly. (Údaje jsou jen pro příklad, nemají reálný podklad.)

Kirchberg am Walde (AT_NO)

Ilustrační příklad: Kirchberg am Walde, Dolní Rakousy.

To by mohlo být asi tak všechno, co si lze v rychlosti přečíst, aby nemuselo něco opravdu závažného uniknout. Ani tak není „neštěstí“ vyloučeno.

Kirchberg am Walde (AT_NO), Dehio

Kirchberg am Walde, Dehio Niederösterreich, 1935

Ale v nějakém podrobném fasciklu bych stejně nenašel nic. Třeba v případě městečka na snímku tak je stále nejlépe sáhnout po předválečném Dehiovi. Tomu chybějí k dokonalosti jen mapky lokalit a plánky objektů (ale situaci pro danou lokalitu i při mnohonásobném rozsahu textu v novém Dehiovi také nenajdeme).

U nás pak po „červeném Wirthovi“.

Jejich koncentrovaná vyjádření by možná bylo lze precizovat, dnes třeba doplňovat o údaje o fabrikách, školních budovách apod. Ale jejich lapidárnost nic nenahradí.

Reklamy

2017/05/19 Posted by | publikace, Soupis(y) památek | | Napsat komentář

Recenze odkud až pokud („pootočené“ kružby v Uničově)

Recenze tvoří celkem zavedenou součást odborné a vědecké publikační činnosti. Specialisté představují čtenářům nějakého periodika (časopisu, sborníku, ročenky…) vydané knihy či články ze sfér svých zájmů a s ohledem na zaměření periodika. Případně upozorňují na mezery v argumentaci či syntéze, přispívají náměty pro další směry zkoumání. Škála redakčních i autorských přístupů k recenzím je široká. Bohužel značně opadl zájem o stručnější systematické „referátní služby“ s kondenzovanými stručnými výčty – anotacemi a komentáři obsahu. Recenze bývají obsáhlé, čemuž ovšem nemusí odpovídat informační přínos.

2015-02-20[1]Zajímavým svědectvím různorodých pojetí recenze vědecké publikace nám mohou být dvě paralelní stati v posledně vydaných Průzkumech památek, věnované vcelku monumentální práci Dalibora Prixe, Kružbová okna presbytáře městského kostela v Uničově. O cestě jednoho motivu napříč 13. stoletím z Francie na Moravu, předložené Jiřím Varhaníkem (s. 204-205) a Janem Kyptou (s. 205-207).

Jiří Varhaník předkládá recenzi řekněme „klasickou“. Úvodem vyzdvihuje erudici a široký přehled autora knihy po probírané problematice, načež celkem podrobně líčí sled a obsah jednotlivých kapitol, takže čtenáři objasní, co může případně od knihy očekávat. Závěrem naznačuje pochybnosti o platnosti některých tezí předložených Daliborem Prixem ohledně způsobu, kterým byly formální prvky architektury na poměrně velké vzdálenosti napříč střední Evropou transportovány.

Jan Kypta si naproti tomu všímá dalších vlastností knihy, jistě také pro čtenáře významných (značné množství textu a menší rozsah obrazového doprovodu, nadměrnost poznámkového aparátu, jež by mohla odrazovat běžnějšího čtenáře, a to tím spíše, že nepříznivě ovlivňuje grafické uspořádání stránek). Knize vytýká přílišnou detailnost některých pasáží, které pak nejspíše mají šanci zaujmout jen hrstku specialistů, ale nevyhovuje mu ani příliš akademické a tradičně uměleckohistorické zpracování (aniž by je blíže charakterizoval). Nakonec také přichází s výhradou k Prixovým názorům na šíření výtvarných slohově výrazných prvků napříč Evropou, přičemž poukazuje na perifernost stylové situace v našich zemích; výhrady však zůstávají spíše v obecné rovině, bez citování konkrétních závad. Za efektivní směr zkoumání recenzent považuje především dohledávání a porovnávání detailních kamenických produktů, případně umožňující sledování pohybu jednotlivých pracovníků či jejich skupin mezi velkými aktivními staveništi.

V závěru oba recenzenti naznačují zájem o budoucí autorovy knihy, k jejichž tvorbě jej v zásadě povzbuzují.

Čtenář takto předestřených recenzních opusů se tak může ocitnout i před otázkou, která z recenzí je seriózněji zpracovaná, která je přínosnější. Nelze samozřejmě pominout fakt, že tak rozsáhlé zpracování tématu nemůže prakticky nikdo komentovat či kritizovat v jednotlivých detailech. Vhodné může být upozornění na přeci jenom postřehnuté detaily k doplnění, pokud již recenzent nějakou vlastní znalostí disponuje, stejně jako na koncepci knihy i na další smysluplné směry bádání.

Je však otázkou, nakolik může dvojice recenzí výrazně rozdílně pojatých např. oslovit více čtenářů, lépe objasnit přínos recenzované knihy, nebo přinést dvojnásobek podnětů pro zájemce o dané téma…

Další otázka se může týkat i pojetí tištěných recenzí „dnes“. Nakolik by (ne)měly mít též on-line verzi, když už je dostupná on-line samotná kniha (PDF).

Gothic window 14th century - Cathedral of Naples

Příklad možnosti upozornit v on-line reakci na obdobný výtvarný motiv (i když se jedná o vzdálenou Neapol, přeci jenom na jiné trase šíření gotických vzorců…)

Vezmeme-li to z druhého konce, bylo by možné on-line dostupnou knihu on-line komentovat, stejně jako její on-line dostupné recenze. Tomu ovšem brání to, že kniha nemá webovou stránku (ale to je dosud stále rarita; není tím myšlena kompletní elektronická verze, ale právě stránka otevřená debatě k tématu) i to, že nejsou on-line v komentovatelném provedení dostupné recenze. Vlastně tak dochází k pozoruhodnému asynchronnímu rozložení publikací i jejich odezvy v čase. Tištěné recenze vyjdou rok i více po vydání knihy. Mezitím už mohla proběhnout debata na internetu (to ovšem není případ zde jmenované knihy). Nyní by si možná zasloužily reakci i obě recenze. Kdyby měla vyjít tiskem, bude to zase za půl roku… Já vím, že čas ubíhá notným trapem, takže odklady nejsou tak podstatné. Ale diskuse by mohla přispívat i různými třeba namátkovými odkazy, časem možná užitečnými autorovi i dalším zájemcům (příkladem takové dělby může být provoz FB skupiny ke knize Martina Čechury Zaniklé kostely).

 

2016/03/07 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Tři průvodce architekturou měst (Plzeň, Brno, České Budějovice)

V posledních dnech se objevily tři publikace představující architektonický památkový fond tří velkých měst. Vidíme, že tento typ publikací, poskytujících utříděný přehled, má stále pro zájemce o památky velké kouzlo. Nepochybně jim poskytuje zvláště solidní oporu pro poznávání souvislostí doplňované při vlastních vycházkách. Pro odborníky jsou shromážděné dokumentace vždy cennou pomůckou pro srovnávací studium apod.

Městské domy historického jádra Plzně jsou prezentovány kompletně. Stručné historie jsou ilustrovány zčásti drobnými identifikačními snímky. Doplněny jsou různé peripetie z minulosti města, ale „vrstevnatost“ historického města dokládají také vybrané ukázky historických nálezů.

Primárně architektuře se věnuje „typický“ architektonický průvodce Brnem zaměřený na meziválečnou architekturu. Hesla jsou podrobná, doplněná drobnými plánky, solidně reprodukovanými, u nichž ve většině zaujme ne zcela běžné zařazení půdorysu přízemí i typického patra.

Architektura Českých Budějovic je představena v celém historickém vývoji na výběru cca 70 staveb.

Publikace byly prolistovány s laskavým svolením Knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí.

2016/01/07 Posted by | architektura, evidence památek, publikace, recenze, Uncategorized | | Napsat komentář

Kutná Hora a Kamenná kašna. Příklad odborné popularizační publikace NPÚ hodné následování

Aleš Pospíšil: Kutná Hora a Kamenná kašna, vyd. NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze, Praha 2013. ISBN 978-80-86516-67-7. Skládačka, 10 s. Formát 160×210 mm.

Škála publikační činnosti NPÚ je velmi široká, přičemž případným zájemcům o její komplexní přehled neposkytuje vydavatel zatím úplně komplexní možnost (nelze ovšem přehlédnout katalog publikací, propojený také s e-shopem). Slušný přehled lze získat o odborných publikacích jednotlivých pracovišť, zejména pokud jsou k mání za úplatu (ne zcela kompletně v e-shopu), případně se jedná o odborné časopisy (některé mají vlastní weby – což ale také je pro pátrání po informacích komplikace; přinejmenším třeba proto, že na jednotlivých webech nenajdeme odkaz na souhrnný přehled titulů, jestliže o něj stojíme). Pomůckou opět s rezervou jsou obecné i speciální bibliografické databáze (často postrádají např. seznamy článků v jednotlivých sešitech periodik, anebo u článku nenajdeme seznam všech zařazených příspěvků daného čísla; nejednou se nám nedostane informace o příslušnosti k nějaké edici či řadě, byť neformální).

Dalšími typy publikací jsou různé letáky, nejednou s velmi hodnotnými informacemi (vytvářeny jsou např. k výstavám, pro popularizaci odborných témat, pro návštěvníky speciálních prohlídek či vzdělávacích kurzů…). Většinou se ovšem jedná o povšechné informace pro orientaci turistických zájemců o návštěvu památek. Ale přicházejí i preciznější výklady, jako ten zde zmiňovaný. Je určen návštěvníkům rezervace UNESCO. Od běžných letáků se ovšem odlišuje vyššími nároky na čtenářovu pozornost i znalost alespoň základů odborné terminologie. Takový přístup právě odpovídá tomu, že dokument čtenářům předkládá vrcholná odborná instituce státu.

Možná by nemuselo stát za to takový letáček zmiňovat. Nicméně se jedná o reprezentanta typu publikací, který není často v odborné literatuře ani zmíněn, natož recenzován. Ačkoliv by za to stál, i kdyby už ne pro stručný obsah, tak pro hodnocení z hlediska koncepce publikace. Třeba pro možnost podpořit pokračování právě takovým způsobem i u jiných památek, případně s návrhem nějakých vylepšení.

To bych zde však nechtěl provádět, protože mi samotnému jde o zkusmé ověřování funkčnosti videorecenzí pracovně označených „Památkové listování“. Čili odbočka tímto směrem.

Jde o to, že tak možný (hypotetický) zájemce může sám vidět, jak publikace vyhlíží, jak je uspořádaná, co od ní případně může čekat. To vše by jinak bylo potřeba stručně popsat, ale to stejně většinou nedá moc dobrou představu. Za sebe si tedy zatím představuji, že video, které je vytvořeno bez nějakých profesionálních a časových nároků, může zhlédnout vlastně každý celkem snadno, bez velké časové ztráty. Takže si rychle zjistí, jestli se má třeba po publikaci usilovně shánět, anebo se bez ní obejde.

Díky k tomu kdyžtak za případné připomínky.

A co se týče zmiňované publikace, myslím si, že jde o jeden z následováníhodných vzorů. Ale současně bych byl pro, aby se na příslušných fórech v rámci vydavatelské instituce probralo možné (a dle mého vhodné) sjednocení formátů (je velmi namístě počítat s možným ohlasem na možnou edici u sběratelsky orientovaných čtenářů). Navrhl bych také uvážit možnost vydávání s vyhlídkou na rozšiřování témat, možné nabízení titulů např. předplatitelskou formou, naopak třeba v případech návodných a metodických publikací počítat s bezplatnou distribucí např. prostřednictvím památkových úřadů „na pověřených obcích“ apod. Vše by to přitom mohlo být v jedné edici, což by jistě pomáhalo orientaci na straně čtenářů (a jak by se nejspíše ukázalo, také u edičních pracovníků, autorů apod.).

Případně i z tohoto hlediska připojte názor v komentáři (nebo upozorněte na podobné publikace).

2015/11/09 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Světecké sloupy a jejich vědecká oslava překračující hranice (Mariánské a trojiční sloupy v Trnavském kraji)

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Obálka

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj, Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4. Tiráž

Od roku 1998 postupně vcelku pravidelně přicházejí pílí dr. Vratislava Nejedlého s týmem dalších odborníků neobyčejně podrobné soupisy světeckých sloupů – nejprve byly svazky uspořádány po jednotlivých okresech a vycházely jako příloha časopisu Zprávy památkové péče, později se rozrostly do monumentálních fasciklů, zahrnujících celé kraje (soupis sloupů na Pardubicku vydalo tamní regionální muzeum). Soupisy vznikající v rámci „řešení“ vědeckovýzkumného projektu dnes již zaujímají notné místo na poličkách milovníků kulturních i drobných památek. Samozřejmě zaujmou i toho, kdo se zajímá nejen o vznik a význam těchto památek, ale rád se něco dozví i o historických peripetiích, jež ovlivnily stav, v jakém památky můžeme pozorovat dnes. Velice cenný a celkem ojedinělý je důraz na genezi dosavadních oprav, s cílem postavit tak spolehlivý základ pro co nejkvalitnější péči a restaurátorské zásahy dnes i v dalších dobách (k tomu by ještě bylo vhodné sledovat a doplňovat ty opravy, které probíhají v dnes a přijdou i v budoucnu…).

Tyto přístupy, sledující nejen původ a kulturní hodnoty památek, ale také jejich stav, příčiny případných poškození, genezi památkových zásahů apod. se staly také základem mezinárodního ocenění edice medailí Europa Nostra.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Úvodní ediční poznámka

Logicky musely oslovit např. historiku umění, památkáře a – v neposlední řadě – také restaurátory i za hranicemi ČR. Nyní se nám dostává do rukou výrazný „zahraniční“ přínos v podobě soupisu mariánských a trojičních sloupů na Slovensku, v kraji Trnava.

Nemohu hodnotit detailní parametry a přínosy obsahu, ale dovolím si jen stručnou poznámku k uspořádání publikace, a pak ještě jednu k potřebnosti kooperace při evidenci a dokumentaci památek.

Autoři se již v úvodu hlásí k impulzu pro svou práci právě v české edici světeckých sloupů. Do jisté míry se to projevuje v celém pojetí publikace, i když samozřejmě nějaké rozdíly lze zaznamenat. Na první pohled si všimneme širšího formátu (výška zůstala na 297 mm české áčtyřky) a grafických vylepšení. Šedé podbarvení odlišuje první stránky hesel v katalogové části. Je tedy vidět přínos(?) vydavatele a jeho výtvarného přístupu.

Úvodní kapitoly (obsah) jsou ve srovnání obsáhlejší, takže přinášejí podrobné poučení o architektonické typologii sloupů (podstavců a dalších částí) a jejich ikonografii. Pro restaurátory je příznačný solidní zájem také o kamenný materiál sloupů a soch. Sledují jejich původ i technické vlastnosti. Čtenář je tak vcelku náležitě připraven pro využití katalogové části.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Ukázka hesla katalogu

Hesla katalogu se ve větší míře než v ČR věnují architektonické kompozici a naopak méně detailně zpracovávají historii minulých oprav.

Výběr fotografií je vcelku přehledný a poučením pro restaurátory a památkáře jsou také četné snímky dokumentující historické a nedávné opravy.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Rejstřík

V závěru publikace čtenář najde snad poučné mapky se statistickým vyhodnocením výskytu různých typů sloupů a ikonografických motivů. A na konci (před resumé) ještě „rejstřík“ se souhrnem položek katalogu s malými „navigačními“ snímky. To je řešení jistě vhodné, protože je to velice operativní pomůcka pro různé typy vyhledávání (znali jsme to kdysi např. z „katalogových“ publikací nakl. Electa, ale jistě to bylo uplatněno i jinak; může to ale naznačovat i inspiraci v náhledech elektronických verzí podobných seznamů. Přesto trochu mrzí, že nenajdeme odkazy na stránky v souhrnných úvodních kapitolách, ale také v ostatních heslech, aby to podpořilo orientaci v souvislostech mezi jednotlivými památkami.

A tady se snad lze dopustit i poznámky k přístupům ke katalogizaci památek obecně. Komentovaná publikace je příkladem vrcholné úrovně speciálního či vědeckého soupisu (korpusu), pro který je tištěná verze plně oprávněná. Nicméně dnes se díky internetu již informační prostředí mění tak, že vlastně těžko přijímáme, když podobné věcné informace musíme postrádat v sítích, kde bychom nakonec mohli mnohem operativněji informace využívat, ale také je propojovat s dalšími daty. Co by mohlo být i k charakteru historické práce postihující i nejnovější změny či záchrany památek snad nejvíce přiléhající, by se mohlo zdát možné přispívání informacemi o tom, co se památkami děje od této chvíle. To papírová publikace s kopyrajtovou ochranou vlastně neumožňuje. Snad jakoby tomu zákonně či psychologicky bránila.

Je však zřejmě, že na jednotlivé položky katalogu mohou odkazovat např. památkářské databáze nebo hesla Wikipedie.

To jsou ale jen poznámky mimo okraj publikace, vyplývající spíše z trendů směrem k operativnímu zpřístupňování publikací na internetu, jejichž realizace však ještě vyvolá nejednu kontroverzi (autorská práva, licenční nároky vydavatelů, psychologie kolem sledování ohlasu publikace v momentu, kdy nedisponujeme údajem o počtu prodaných výtisků…).

Knihu lze nepochybně brát z našeho hlediska i jako potvrzení správnosti „korpusové“ koncepce edice seznamů sloupů v ČR. A současně snad také jako začátek nadějí na další svazky k podobnému tématu i z dalších zemí. A také rozvoji tohoto typu prací u nás.

A pro názornost ještě minutka listování:

2015/11/08 Posted by | publikace, recenze | , , , | Napsat komentář

Úvaha o možné recenzi průvodce po opevněných kostelích od Zdeňka Fišery

Zdeněk FIŠERA: Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. část (Turistický průvodce), Olympia, Praha 2015, 152 s. + 32 s. obrazové přílohy. Formát 120×2015 mm. ISBN 978-80-7376-393-0

Přístup naší uměleckohistorické i topografické literatury k opevněným kostelům je do jisté míry rozpačitý. Hlavní důvody asi spočívají v tom, že raně středověké kostely na venkově jsou většinou považovány za původně vlastnické svatyně, takže případné příkopy apod. jsou spojovány spíše se sídlem vlastníka. Přitom jsou také dochované či doložené obranné prvky často spojovány se symbolickými znaky kostela, který má také upomínat na opevnění mýtického Jeruzaléma, ale i to pouze jako součást symbolického pojetí kostela i jeho obvodu. Nicméně v řadě publikací jsou jednotlivě obranná zařízení zmiňována, ale to spíše jaksi pro úplnost, jakoby bez jistoty o tom, že mohla skutečně k obraně sloužit.

Úvodní souhrnná kapitola knihy je uspořádána vcelku přehledně a logicky a její přečtení jako základní seznámení s problematikou lze docela doporučit. Vhodným způsobem upozorňuje na specifické znaky opevněných kostelů a shrnuje hlavní historické okolnosti jejich vzniku (snad by ještě zasloužilo aspoň naznačit souvislost s právem církevního azylu). Zmiňuje také stavby, které pak kupodivu nejsou uváděny v katalogu (třeba Spořice s vodním příkopem; zdá se, že v tomto případě měla být důvodem momentální, i když asi dlouhodobá, nepřístupnost ostrůvku s kostelem kvůli statickému narušení budovy; s. 25).

Je pochopitelné, že pro turistického průvodce jsou stavby do katalogu vybírány podle nějakého klíče, respektujícího např. to, jestli je stavba dobře dosažitelná, jestli je situována v malebné vsi či krajinné situaci. Na druhé straně by asi bylo namístě zařazovat stavby s výrazně rozvinutými a zachovanými prvky, jakými jsou např. střílny, brány uzavírané pomocí odsouvací závory, příkopy apod. Místo toho figurují v řadě případů stavby, u kterých je zmíněna jen část jakési ohradní zdi, většinou v následujících dobách přezděná. Některé stavby pak byly asi zahrnuty jen na základě představy, že dominantní kostelní areály bývaly k obraně zařízeny, ale žádný konkrétní doklad v místě zachován není (Veselí nad Lužnicí) – jistě lze i takové stavby pro příklad zmínit, ale je to trochu nadbytečné v momentu, kdy jiné objekty jsou vypuštěny (cimbuří a střílny na renesanční atice jižní předsíně ve Veselí nad Lužnicí jsou jen dekorací, i když nelze vyloučit, že šlo o nějaký ohlas obranných částí kostela, dnes zaniklých).

Záběr katalogu tak působí velmi namátkovitě. Možná je to nesmělý krok k nějakému budoucímu komplexnějšímu zpracování tématu, které dosud žilo do jisté míry na okraji zájmu širší kulturní i turistické veřejnosti.

Spíše namátkou připojuji pár komentářů ke katalogu. Stavby, které asi neměly být ani v populárním výběru vynechány, jsou psány kurzívou.

Nevylučuji nějaké doplňky, kdyby byla chvíle. Případně můžete také v komentáři…

(S. 36) Lomnice nad Lužnicí (JH). Ve věži kostela jsou umístěné klíčové střílny (zatím není stáří doloženo průzkumem).

(S. 48) Žumberk (CB). Kostel má západní věž vybavenou klíčovými střílnami. Byl pojat do pozdně gotického opevnění tvrze.

[S. 50] Luby (CH). Po odstraněných obranných ochozech se zachovalo několik dřevěných krakorců. V čem by se měl kostel s opevněním podobat kostelu v Horním Slavkově není jasné – autor toto prohlášení nechává bez komentáře.

(S. 80) Kralovice (PS). Zachované patro nad presbyteriem bylo nejspíše součástí obranných prvků kostela v neopevněném městečku.

(S. 86) Přimda (TC). Patro nad presbyteriem pravděpodobně sloužilo obraně.

[S. 87] Řesanice (PJ). V ohradní zdi hřbitova byly v minulých letech doloženy zazděné střílny.

[S. 90] Úterý (PS). Barokní kostel se tyčí na dominantním návrší, ale v podobných případech autor často mluví o původních ohradních zdech hřbitovů, možná částečně upravovaných. Vzhledem ke statickým potížím na svažitém terénu, ale i někdejším modernizačním snahám musíme počítat s tím, že většina těchto zdí byla opakovaně opravována, případně i částečně či zcela nově stavěna ve změněné linii apod. Zachování takových zdí je pak vzácností. Mohlo k němu docházet v případech, kdy k ohrazení kostela byl připojen nějaký pozdější dům – takto se zachoval úsek hradby(?; bez archeologie a sondážního SHP to stejně spolehlivě rozhodnout nelze) i zde na severní straně. Vstup do areálu není od JZ, ale na SZ straně.

(S. 104) Jílové u Prahy (PZ). Kostel sv. Jiljí má presbyterium asi z doby po polovině 14. století vybavené patrem s obdélnými okénky se sedátky po stranách vnitřních výklenků.

[S. 120] Rostoklaty (KO). Kostel stojí na velmi mírně vyvýšené ale nepřehlédnutelné plošině ve vsi. Hřbitov je obehnán zídkou s místy výraznějším tarasem, ve kterém je zřejmě obsažen i starší materiál (kvádry), ovšem blíže časově nezařaditelný bez detailního rozboru. Západní věž je nápadně subtilní a otvory v ní nelze označit jako střílny, ale řekněme jako štřerbinovitá okénka. Takže se v zásadě jedná o jeden z desítek či spíše stovek vesnických kostelů, o kterém lze za dosavadního stavu poznání vznést pouze hypotézu, že mohl být k obraně využitelný a že k tomu byl i nějak vybaven.

(S. 121) Řevničov (RA). V západní věži kostela umístěny klíčové střílny.

[S. 121] Sedlčany (PB). Kostel není na Willebergově kresbě označen jako církvička – toto pojmenování je tam vyhrazeno předměstskému hřbitovnímu kostelu. Zvonice nestojí na místě brány, nýbrž je z brány přestavěná – na vnější straně je hrotitě zaklenutá brána lemovaná vpadlinou pro padací most.

(S. 132) Benešov nad Ploučnicí (DC). Ve věži městského kostela jsou klíčové střílny.

(S. 137) Křímov (CV). Kostel s přibližně čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí, původně v celém rozsahu s obranným patrem, nad lodí s klíčovými střílnami.

(S. 139) Spořice (CV). Vynechání tohoto kostela samozřejmě zarazí, i když autor v úvodu asi jako důvod sděluje, že ostrůvek s kostelem je z bezpečnostních důvodů s ohledem na statické závady kostela uzavřený (s. 25). Nicméně i tak lze kolem areálu vykonat obchůzku a kostel si zvenku prohlédnout. Rozhodně to stojí za to, protože se jedná o nejlépe zachovaný vodní příkop opevněného kostela u nás. Stáří příkopu ovšem není přesně známé (napovědět by asi mohl jedině speciální archeologický průzkum).

[S. 139] Smolnice (LN). Věž není pozdně románská, ale pozdně gotická.

[S. 141] Údlice (CV). Nad lodí bylo vybudováno patro, nesené kamennými krakorci, z nichž se několik zachovalo na severní straně, v podstřeší schodů na věž.

U obrázků nejsou uvedeni autoři ani podmínky zveřejnění. Je tedy otázkou, kde autor knihy či její vydavatel snímky posbírali. Např. snímek kostela v Tožicích nahoře na s. V je sice zpřístupněn se svobodnou licencí na Wikimedia Commons – nicméně podmínky licence nejsou splněny: Není uvedeno jméno autora a platnost licence. Rozhodně by v podobných případech měl být uváděn i odkaz na zdroj. Zde tedy např. adresa.

Jaká je situace u ostatních obrázků, netuším. Na S. 2 knihy je pouze uvedeno © Zdeňka Fišery a Nakladatelství Olympia.


Obecná poznámka za okraj… Přehlížíme-li podobné katalogy, se zájmem čteme kondenzované líčení historie i popisu památek, vždy poněkud jinak vynalézavé, dozvíme se často více, jindy méně odlišné letopočty prvních listinných zmínek, časová zařazení přestaveb. Samozřejmě to není snadná disciplína. Navíc není možné mechanicky opisovat od jiných. Nevyhnutelně však k meritu věci směřuje jen menší část sdělení. To by vcelku nevadilo, protože v tištěné podobě to ani jinak udělat nejde. Nicméně je zvláštní, jak málo zájmu se věnuje internetovému řešení. Když už někdo přistoupí k elektronickému zpřístupnění, volí většinou formát pdf, co nejvíce chráněný proti zneužívání. Nebo volí separátní webovou stránku. Nakonec se jako nepředstavitelné jeví kooperovat, k čemuž se jinak tyto technologie přímo podbízejí. Snad se bude pod tlakem potřeby přístup měnit směrem k on-line spolupráci. To se však samozřejmě nemohlo týkat této podnětné knížky pro objevitelské putování za dosud nepříliš proslulým typem památek.

2015/05/17 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Několikero fotografických zkušeností – necertifikovaných

Fotometodika obálka

Ladislav BEZDĚK, Martin FROUZ: Digitální a digitalizovaná fotografie pro vědecké účely v památkové péči, vyd. Národní památkový ústav, Praha 2014, ISBN 978-80-7480-017-7

Nová úředně certifikovaná fotometodika pro vědecké účely v oblasti památkové péče je napsána pro mě až překvapivě „stravitelným“ způsobem, kdy se autorům podařilo na únosnou míru redukovat různé profesionalismy z odborné hantýrky a srozumitelně provést čtenáře úskalími ovládání složitých kombinací nastavení fotoaparátu, varovat před mnohými riziky vyvolávanými jakýmkoliv zjednodušením při pořizování i zpracování snímků. Z řady hledisek se jedná o metodiku významnou, až přelomovou (tím myslím i proces přípravy metodiky s uveřejněním pracovních verzí k připomínkám). Kromě památkářů-dokumentátorů je schopná zasáhnout širokou kulturní či turistickou veřejnost, zabývající se fotografováním památek. Je tedy velká naděje, že práce celkově zlepší úroveň fotografování památek i kvalitu dokumentace památek pro budoucí generace (nevylučuji, že by se uplatnilo i cizojazyčné vydání).

Nicméně mě trochu zarazilo pojetí závěrečného „desatera“ fotografa, kde jsou pominuty četné běžně nekomentované, nicméně závažné „obyčejnosti“, ale je sděleno několik spíše izolovaných a dílčích okolností fotodokumentace památek.

Nakonec se tak zdá, že krom obsáhlé metodiky by mohla existovat elementární informace pro fotografy památek, kteří pořizují snímky při rodinných výletech či společensko-turistických akcích.

Musíme si uvědomit, že ani řada odborných pracovníků v památkové péči bohužel není vybavena technikou, jejíž parametry by odpovídaly hodnotě artefaktů, které jsou předmětem jejich fotografické dokumentace. Snad v první řadě to platí pro používané objektivy.

S těmito ohledy jsem se již v reakci na některé snímky zasílané do fotosoutěže Wiki miluje památky pokoušel ověřovat, jestli by mohlo k nějakému užitku být provozování stránky, kde by se jednoduchými instruktivními záběry s komentáři ukazovalo, jaké vady snímků jsou vážné, jak vznikají, a že jim často lze jednoduchou úpravou postupu focení bránit.

Dnešnímu stavu informačních technologií i jejich penetraci v odborné i širší kulturní veřejnosti by zřejmě odpovídalo na vydání metodiky navázat provozováním webové stránky s možným sdělováním zkušeností z praxe, komentováním přetrvávajících vad snímků apod. V tomto směru se asi uvidí. Je třeba vzít v potaz i to, že z různých organizačních a administrativních důvodů bude zřejmě metodik rapidně přibývat, takže by bylo vhodné je dle obsahových zaměření na webu nějak sdružit.

Teď tedy elementaristické několikero metodických drobnůstek fotografa památek (počítám s doplňováním, tak díky za případné podněty v komentářích):

  • Pokud možno mít natrénovanou obsluhu přístroje. To se týká i méně typických situací (použití samospouště, funkce zpoždění závěrky za sklopením zrcátka u zrcadlovek, korekce expozice, fotografování bleskem s odrazem, korekce barev při žárovkovém osvětlení…). Vozit v tašce návod a občas v něm zalistovat.
  • Zkontrolovat před fotografickou akcí všechno. Nezapomenout na odstranění závad zjištěných minule.
  • Nezapomenout žádný objektiv. Sledovat čistotu objektivů.
  • Mít nabité všechny baterie. Pokud možno mít ke každé baterii nabitou zálohu, ale v případě vícedenní výpravy také nabíječku. Ověřit i kapacitu baterií blesku. Vždy mít záložní baterie (AA, AAA, …).
  • Mít raději nadměrnou zásobu paměťových karet, raději promazaných v počítači (formátování v aparátu může být nespolehlivé).
  • Barevná škála a měřítko ke vkládání do záběru.
  • Stativ s fixační destičkou (pokud je potřebná; doporučuji disponovat dvěma, protože podle zákona schválnosti vždycky někam zapadne).
  • Pokud s sebou vláčíme reflektory, nezapomenout stojany a dostatek kabelů s rozdvojkami. Rovněž vždy mít v pevné schránce rezervní zdroje světla.
  • Mít dobrý přehled o nastavení citlivosti a rozlišení aparátu. Dále o zvoleném programu, nastavení barevných korekcí apod. Samozřejmě také o nastavení zaostřování a stabilizace. Pokud možno vždy vypínat automatické nastavování citlivosti. Pokud nejsou světelné podmínky zvláště komplikované, vždy na přístroji nastavit nejnižší možnou citlivost (pro běžné snímkování nejlépe 100 ASA).
  • Stativ používat prakticky vždy, kdy je to možné. Nezapomenout vypnout stabilizaci objektivu (rozostří většinu stativových snímků). Pokud možno vždy používat u zrcadlovek sklopení zrcátka v předstihu před expozicí. Po sejmutí aparátu ze stativu nezapomenout stabilizaci opět zapnout.
  • Při fotografování z ruky pokud možno používat nějakou opěru (monopod, hrudní či ramenní opěrku).
  • Pokud možno vždy používat hledáček a napomoci stabilitě aparátu jeho opřením o obličej.
  • Dávat pozor na nastavení barevných korekcí, protože se může u jednotlivých režimů (A, P, M…) lišit. Většinou vyhoví „automatické nastavení bílé“, ale mnohdy vyvolá nepřijatelné zabarvení snímku.
  • Při fotografování za problematických podmínek pokud možno exponovat vícekrát, aby bylo možné následně vybrat nejlepší výsledek, protože automatika může zklamat typicky v protisvětle apod. (Lze použít automatické vytváření série tří různě exponovaných snímků – HDR; ale takové postupy je třeba mít natrénované.)
  • Pokud možno vždy kontrolovat ostrost záběru hned po jeho pořízení „lupou“ – zoomováním náhledu. Nejednou se snímek zdá na drobném monitoru přístroje zdařilý, ale jeho následné zhlédnutí ukáže nepřijatelnou neostrost.
  • Transfokátory používat, pokud to podmínky dovolí, s nastavením ohniska kolem středu rozsahu (široký úhel většinou vyvolává soudkovité zkreslení, dlouhé ohnisko tzv. poduškovité; zejména u výkonných objektivů s asférickými členy je zkreslení velmi těžko následně korigovatelné).
  • Číslování snímků pokud možno nastavit průběžné (tedy ne např. od jedničky pro každou výměnu paměťové karty).
  • Nezapomenout dioptrické brýle.
  • V prachotěsném obalu mít vhodný prostředek pro čištění objektivu (sepraný lněný či bavlněný kapesník; před čištěním jemně odfouknout prach, přitom povrch neznečistit např. slinami; povrch orosit dechem, a pak jemně otřít bez vytvoření či ponechání šmouh). (Hodí se také čistý vlhký hadřík v igelitovém sáčku k otření rukou ušpiněných při pohybu zaprášenými prostorami, staveništěm apod.; vedle vody je prach největším nepřítelem zejména mechanických částí přístroje.)
  • Vždy chránit objektivy krytkami, ale přitom se vystříhat jejich ohmatání prsty.
  • Pokud možno mít zavedený organizačně a časově nenáročný systém identifikace snímků. Hodí se používání poznámkového sešitu. Pro označení záběrů v poznámkách pokud možno používat číslo snímku z přístroje (k tomu je vhodné mazat nezdařené snímky až po převedení souborů do počítače, protože většina fotoaparátů při promazávání snímků mění čísla všech následujících snímků).
  • Vždy mít alespoň dvě propisovačky. Pokud možno mít v záloze i mikrotužku.
  • V terénu můžeme ocenit i různé „servisní“ drobnosti – gumičku, provázek, lepicí pásku, kolíček na prádlo, nožík, „hodinářský“ šroubovák.
  • Často není možné v terénu snímky precizně lokalizovat či popisovat. Převážně vyhoví provedení takového zápisu hned po návratu z výpravy. Ne však později. Pořádání přehledného archivu není snadné a může být časově značně náročné.
  • Snímky je třeba zálohovat. Současně je vhodné snímky, které snesou zveřejnění, ukládat na nějaké dostupné servery (případně s nastavením „soukromí“ snímků podle jejich obsahu). Dříve mohly např. černobílé negativy ležet bez povšimnutí v nějaké zásuvce a čekat na své „objevení“ i více než sto let. Dnešní digitální snímky mohou „vyšumět“ jedním nepromyšleným kliknutím. Mnohé jistě lze ze smazaného disku rekonstruovat, asi se s rozvojem rozpoznávání obrazu bude možné dopracovat i k identifikaci záběrů dávno zapomenutých na nějakém datovém nosiči. Nicméně mnoho snímků i dalších informací již zmizelo proto, že jsme při vyřazení starého zařízení zapomněli nějakou část disku přenést do nového přístroje. V takovém případě i komprimované fotky třeba na Rajčeti mohou být lepší, nežli nic.
  • S využitelností zapomenutých snímků souvisí i jejich označování. Název či popis souboru by měl obsahovat vše podstatné, co jednoznačně záběr určuje. Zde by byla namístě nějaká debata s informatiky, ale jisté to není, když se podíváme, jak si označují fotky oni sami… Např. v rámci vědy a výzkumu v NPÚ by se jednotně postupovat mělo.

2015/03/23 Posted by | dokumentace památek, metodiky, publikace | | Napsat komentář

Líbalova fenomenální kniha o gotické architektuře v Čechách a na Moravě on-line. S rezervou

GAČM

Dobroslav LÍBAL: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, Praha 1948

Kniha Dobroslav Líbal: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, vydaná již v roce 1948, stále zůstává nejkomplexnější přehlídkou gotického stavitelství u nás, jeho průřezem od špičkových architektonických počinů po drobné rustikální kostelíky i srozumitelným zařazením do středoevropských souvislostí. Bez jejího prostudování a následných návratů k ní se neobejde nikdo, pokud se zabývá středověkými stavbami u nás, i když dalším vývojem vědy či novými poznatky z památkové praxe dochází k dílčím upřesněním či opravám v hodnocení staveb.

Díky laskavému souhlasu rodiny dr. Líbala je nyní publikace volně dostupná on-line. Velmi k tomu napomohly také vstřícně nabídnuté scany, jejichž autorem je Pavel Zany Komárek. Jemu, poskytovatelům licence i čtenářům se musím omluvit za problematickou kvalitu vytvořeného pdf, do značné míry závislou na datovém limitu na místě zpřístupnění. Budu se v rámci svých omezených kapacitních možností snažit co nejdříve docílit lepší čitelnosti.

Tip: Stažený soubor pdf je lépe čitelný, než komprimovaný náhled na výše odkazované adrese.

Jakmile dojde k nějakému vývoji, bude to sděleno zde buďto aktualizací této zprávy, nebo v komentáři. Do komentáře případně můžete vepsat související informace či náměty, a to jak ke knize, tak ke způsobu uveřejnění.

S díky za shovívavost při užívání stávající elektronické verze publikace, JS.

2015/03/15 Posted by | dostupnost dat, publikace | , , | Napsat komentář

On-line publikování v jakýchsi zákrutech

Dnes bylo na FB „oznámeno“, že vyšel sborník věnovaný středověké historii, přičemž recenze a anotace literatury jsou on-line. Ano, otevrou se z issuu.com. Jednu vidím ještě ten den na academia.edu, čili na scribd.com (A1; 2015-01-21-00:02 CET: tam je výhodou např. možnost kategorizace, nicméně autor volil jen dosti obecnou „Castles“). Přitom vydavatel sborníku hrdě hlásí, že vědecké stati jsou jen na papíru. Ty on-line recenze a docela podrobné anotace jsou tak nicméně mnohým zájemcům o témata dostupné mnohem dříve a téměř všem i snáze, nežli samy recenzované publikace. Možná i ty na tomtéž místě publikované, ale pouze na papíru prezentované studie budou záhy reflektovány recenzí někde jinde, dostupnou on-line. Může se ale stát někdy břitkým recenzentům, že se někde záhy objeví reakce polemizujících autorů recenzovaných prací, opět on-line. Ale je také možné, že se objeví za dva roky v nejbližším chystaném svazku nějaké majestátní ročenky, ovšem tištěné.

Komunikace se zrychluje i nezrychluje. Možná zůstává v platnosti váha kvality publikované práce i důkladnosti recenzenta. Ať je jevištěm papír, nebo monitor. Platnost samozřejmě má to, že v „bodované“ (a „bododějné“) publikaci jsou zařazené práce podrobeny recenznímu procesu a redakční péči.

Největším zádrhelem tištěných verzí je nemožnost operativní reakce, která nemusí napadnout jenom autora práce zkritizované v recenzi. Čili se podněty a jejich ohlasy ocitají v komunikaci „vícerychlostní“ (použijeme-li eurotické názvosloví). Pro tu je bohužel momentně ovšem příznačné, že (na rozdíl třeba od diskusí pod články na deníkových webech) ani on-line publikace nedisponují nástroji pro operativní zpětnou vazbu – komentáře, recenze. Nakonec si tak lidé zkopírují adresu článku a komentář si dopřejí na FB (protože blog – jako je třeba tento – neprovozuje z našinců skoro nikdo; a možná si případný ojedinělý čtenář pod dojmem toho, co tu čte, řekne „ještě že tak“…). (To je zase jiné téma, k němuž třeba narozeninová blogparáda zde.) Ovšem ani blogy nesledují mnozí seriózní badatelé – ti si totiž rádi počkají rok dva na tištěnou recenzi v …recenzovaném periodiku… I když mezitím třeba jinde proběhne X kol polemiky mezi „on-linisty“…

2015/01/21 Posted by | publikace | , , | komentáře 2

Bavorské Denkmalpflege Informationen Nr. 159, November 2014

http://www.blfd.bayern.de/medien/denkmalpflege-informationen_159.pdf

Nové písmo, 3 sloupce, více obrázků… Snad to pomůže oslovit větší okruh čtenářů… Přicházejí i kulinářské památky. Každopádně obsah zůstává přepestrý…

Denkmalpflege Informationen, Nr. 159, November 2014

Denkmalpflege Informationen, Nr. 159, November 2014

Tradiční svědomití čtenáři si samozřejmě zvykneme a budeme nadále vděční za on-line zpřístupnění.

Úvodní recenze rakouské základní příručky památkové péče je poněkud břitká a vysvětluje, proč podobný souhrn není v Bavorsku a v Německu obecně potřeba. Každopádně u nás by něco podobného bylo zřejmě přínosem. Odkazuje přitom na fakt, že bavorský památkový úřad dlouhodobě a opakovaně vydává Arbeitsblätter. To je zřejmě vynikající řešení (jednotlivým tématům jsou věnovány samostatné listy či sešity, podle ústního sdělení vkládané do pořadačů a distribuované na obce apod. potřebná místa); mj. umožňuje jinak nedosažitelnou možnost vytvářet nové listy podle aktuální potřeby. Z našeho hlediska je ovšem poměr výrazně ve prospěch Rakouska, jelikož bavorské pracovní listy nejsou dostupné elektronickou cestou! Věřme, že se toto bude měnit, protože je to do jisté míry i v rozporu s výklady o rozvoji komunikace s veřejností, jak o ní mluví v úvodním sloupečku generální konzervátor (ředitel) Mathias Pfeil. (Osobně jsem se kdysi pokoušel různými cestami aspoň ukázkové listy získat, případně nějaké jednoduché orientační reprodukce, ale nezdařilo se. Mohl jsem mít trochu smůlu, ale rozhodně jsem nepociťoval nějakou snahu mému zájmu vyjít vstříc.)

Myslím, že rakouské „standardy“ památkové péče jsou rozhodně inspirativní, a to i z hlediska metody zpracování členité problematiky ochrany kulturního dědictví, do kterého jsou pojímány stále nové sorty artefaktů.

Pozornosti se v DI tradičně dostává

  • archeologii (nejstarší dosud nalezený prehistorický pohřeb v Mnichově)
  • válečným ztrátám (Norimberk)
  • městům, zámkům, parkům
  • technickým památkám (mlýny, hornictví)
  • sochařským dílům (Bertel Thorvaldsen v Mnichově)
  • méně tradičním památkám (sportoviště)
  • památkovým ztrátám i úspěchům
  • metodickým otázkám (jak nejsprávněji restaurovat barevné povrchy soch, vyzdvižení cenného archeologického nálezu)
  • informačním systémům (památkový atlas – GIS; popis funkcí; přínos pro ochranu archeologických památek)

Zvýšené pozornosti se zřejmě neunikají památkově-společenské události, jako je Den otevřených památek (takové akce „otevírání“ zatím u nás v podobném rozsahu chybějí, takže se památkáři stále více zapojují do akcí mezinárodních – MDPS, EHD… /obstarávaných ovšem hlavně Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska/ – letos i Mezinárodní den archeologie).

Tradičně se (na rozdíl od nás) bavorští památkáři věnují osobním zprávám. Podobně jsou svědomitě shromážděny referáty z konferencí a jiných odborných setkání. Ve stručnosti jsou shrnuty i teze veřejných přednášek a obsah vydaných publikací.

Vedle tradičních majestátních Ročenek jsou DI stále podrobnou a živou kronikou památkové péče i našich sousedů.

2014/12/21 Posted by | publikace | | Napsat komentář

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond