Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

NPÚ oficializoval spolupráci s Wikimedií ČR

Po letech neformálních snah a aktivit (ty mé nejméně oficiální mohly vyvolávat i komplikace, např.) byla přijata rámcová dohoda o spolupráci obou institucí – státního odborného a vědeckého pracoviště s občanským spolkem zajišťujícím tvorbu české verze Wikipedie. Nevím, že by vše dosud probíhalo vždy tak hladce, jak to Wikimedie líčí, ale z hodnostářského pohledu nejspíše ano.

Každopádně můžeme nyní očekávat příznivý vývoj hlavně pro ty, kdo na internetu hledají informace o památkách. V obsáhlých informačních systémech NPÚ operativně dohledat podrobnosti o hodnotách památek není snadné (seznam kulturních památek ve smyslu PZ, IS NPÚ), na Wikipedii zase existuje jen výběr informací, tak jak jej vypracují nadšení wikipedisté. V jejich řadách se ovšem vyskytují i památkáři (což pod tradičními přezdívkami editorů mnohdy není nožné poznat).

Spolupráce by asi mohla vést ke snadnějšímu propojování identifikačních údajů kulturních památek. Na Wikipedii pro to bylo uděláno mnohé, např. stojí za zmínku už taková „drobnost“, že v seznamech památek, které vznikly zejména ve vazbě na organizování českého kola fotosoutěže Wiki miluje památky, jsou důsledně uváděny odkazy na oficiální seznam památek NPÚ. Rovněž je tento odkaz uváděn u hesel jednotlivých památek na Wikipedii. Na webu NPÚ však zatím identifikační oficiální popisy památek dostupné nejsou.

Věřme, že tedy nyní stojíme z hlediska dostupnosti informací o památkách na bodu významného obratu k lepšímu. Nadále k tomu, neformálně viděno, může přispět každý (památkáře lze vyzvat, aby jen nedokonalosti na Wikipedii nekritizovali, jak je mnohdy „dobrým“ zvykem, ale prostě je bez otálení napravili…).

Nicméně možností koordinace oficiálních dat s „lidovými“ je stále mnoho. Může se jednat o fotobanky, databáze různých druhů památek (např.) či jejich regionálních přehledů (drobné památky nejen na Plzeňsku) apod. Na skloubení takových snah a projektů by „vydělali“ všichni.

Reklamy

2015/05/27 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, participace | , | Napsat komentář

Nedocenění blogů pro prezentaci cílů památkových institucí

Dnes jsme vystaveni situaci, kdy sociální sítě, zejména Facebook, pronikly do myšlení i poměrně konzervativně naladěných lidí kolem kulturních památek. Krom prospěšného usnadnění šíření informací o aktivitách a nabídkách památkářů to vede k roztříštěnosti informačních zdrojů a jejich rozptylování v síti sítí. Přitom se zdá, že existují možnosti, jak informace soustřeďovat do míst přehledných a zvladatelných z hlediska obsahových vazeb. Z takového hlediska je obecně známým kontrastujícím protikladem Facebooku – Wikipedie. Zde je možné texty i snímky zpřístupňovat v přehledných vazbách, dobře je třídit a vyhledávat, ale obsluha obsahu je přeci jenom zřetelně komplikovanější, než na Facebooku, kde je správa téměř bezmyšlenkovitá a intuitivní.

Do jisté míry mezi těmito protiklady balancují blogy. Zde je možné vcelku se stejnou snází jako na Facebooku umístit text a přidat i ilustrační materiál. Určitá větší komplikovanost přináší dobrou prohledatelnost, lepší možnosti třídění (kategorizace, tagování). Přitom je možné vydané příspěvky podpořit „postováním“ odkazů na sociálních sítích.

Neméně podstatná je ovšem možnost, u nás prakticky nevyužívaná, publikovat cestou blogu komplexnější sdělení, těžko jinak zastupitelná, o nových objevech, projektech, záměrech, publikacích, výstavách či jiných nabídkách apod. Přitom již formáty blogu některé instituce začínají reálně systematicky používat. Příkladem může být např. Národní muzeum v Praze s webem muzeum3000.nm.cz.

Dosavadním „standardem“ byly tištěné zpravodaje (ale to je již vcelku minulost) a ještě dodnes distribuované newslettery. Ty jsou zájemcům posílány mailem a zřejmě za nynějšího stavu elektronické komunikace budou ještě nějakou dobu mít své místo. Mnohdy se přitom jedná o shromáždění části obsahu webu za určité období – pak jsou asi lepší ty formy, kdy je zájemcům poslán jen mail s odkazy na jednotlivé stránky webu, případně doplněné o stručné vysvětlující komentáře (perexy). (Škoda je, že mnozí vydavatelé newslettery nezpřístupňují na webu, takže těm, kdo nechtějí sami jejich obsah archivovat nebo dohledávat v poště, jsou zpětně špatně k dispozici. A bohužel jimi pak nejsou zasaženi ani ti, kdo prostě nejsou obesíláni. Třeba web začali sledovat později.)

Ovšem blog je mnohem snáze vyrobitelný, nevynucuje zdržovat vydání příspěvku až do dokončení příštího newsletteru, může mít libovolně rozsáhlý obrazový doprovod či poznámkový aparát apod.

Výhod blogu si je vědomá řada velkých paměťových i kulturních institucí, ale i spolků či jednotlivců. Asi nebude od věci si zde pár výrazných příkladů připomenout (protože mám téma za důležité, počítám s aktualizacemi tohoto výběru, podobně jako u příspěvku o wiki; předem děkuji za Vaše upozornění např. v komentářích).

Nyní trochu namátkou…

Nadšeneckých příkladů u nás není mnoho, v minivýběru příkladmo např.:

Ostatně by nemuselo být od věci výhledově nějak komentovat a třeba doporučovat další řešení – fotobanky, další sociální nástroje typu Pinterest apod., ovšem s tím, že by měly být podporovány cesty kooperace a kritizováno tříštění sil.


Ed. 201505202400: K vlastnostem i specifickým přednostem blogů souhrnně prezentace blogu Archeologik: Reiner SCHREG: Archaeologik – Erfahrungen mit einem Wissenschaftsblog, on-line. Lze poukázat mj. i na kapitolu (list 11) poukazující na možnosti koordinovat příspěvky na blogu s přípravou vědeckých článků, následně publikovaných v „bodovaných“ periodikách apod. (Tak totiž autor může získat zpětnou vazbu od čtenářů, ale na zveřejněné podobě také sám snáze identifikovat určité typy nedostatků.)

2015/05/18 Posted by | weby | , | komentáře 2

Náladové wiki snímky památek vítězí ve WLM

Mně tedy přišlo, že by v soutěži Wiki miluje památky měly jasně dominovat dokumentační snímky. Ostré, dokonale zvládnuté barevně, sytostí, kontrasty, geometrií… Zkrátka jasná ukázka toho, jaké by měly být snímky ilustrující encyklopedii. To se nemusí vylučovat s emotivní působivostí. Snímky vítězné v minulých letech však většinou preferovaly povětrnostní úkazy apod. Dokumentované objekty na nich začasté hrály podružnější roli, i když obvykle bylo znázorněno prostředí, ve kterém se památky pohledově uplatňují.

Domnívám se, že „mému“ dokumentačnímu očekávání ohledně přístupu poroty k výběru snímků odpovídalo i pojetí kurzu, pořádaného pro zájemce o účast v soutěži. Snímky kurzistů se totiž opájely dokumentační srozumitelností a precizností (i když s „prostorem“ pro zajímavé osvětlení či působivý detail). V soutěži tak prakticky neměly šanci bodovat. Podle mého by porotci v takto zaměřené soutěži měli brát domnělou výtvarnou kvalitu jako bonus, ale nikoliv ji preferovat. Anebo by měla být zavedena kategorie „neumělecká“, kde by snímky sledující standardní encyklopedické očekávání měly také šanci.

Ale je to jen názor.

2015/05/18 Posted by | wiki | , | Napsat komentář

Zlatá placka 2015

Ukazuje se, že imaginární ocenění zásluh v oblasti památkové péče imaginárním udělením imaginární Zlaté placky může stále svou symbolickou roli sehrávat. Ani v letošním roce nebyla totiž udělena cena za zásluhy o ochranu památek ministrem kultury při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel žijícímu památkáři; plným právem bylo toto ocenění přiznáno in memoriam prof. Tomáši Durdíkovi. Ten však byl Zlatou plackou vyznamenán již před rokem.

Letos tak byly Zlaté placky uděleny za mnohostranné zásluhy v oblasti památkové péče čtyřem mimořádným osobnostem, význačným vlastním výzkumem i vzdělávací činností, podstatným společenskou rolí v oboru památkové péče, přínosem ke znalectví památek či nepominutelnou stopou v oblasti publikačních výstupů.

  • Mgr. Kateřina Cichrová
  • PhDr. Zdeněk Dragoun
  • PhDr. Pavel Slavko
  • prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

Přeji jim mnoho sil při další práci pro památky i zasloužené ocenění jejich prospěšné práce.

2015/05/17 Posted by | Medailon, Zlatá placka | , | 1 komentář

Úvaha o možné recenzi průvodce po opevněných kostelích od Zdeňka Fišery

Zdeněk FIŠERA: Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. část (Turistický průvodce), Olympia, Praha 2015, 152 s. + 32 s. obrazové přílohy. Formát 120×2015 mm. ISBN 978-80-7376-393-0

Přístup naší uměleckohistorické i topografické literatury k opevněným kostelům je do jisté míry rozpačitý. Hlavní důvody asi spočívají v tom, že raně středověké kostely na venkově jsou většinou považovány za původně vlastnické svatyně, takže případné příkopy apod. jsou spojovány spíše se sídlem vlastníka. Přitom jsou také dochované či doložené obranné prvky často spojovány se symbolickými znaky kostela, který má také upomínat na opevnění mýtického Jeruzaléma, ale i to pouze jako součást symbolického pojetí kostela i jeho obvodu. Nicméně v řadě publikací jsou jednotlivě obranná zařízení zmiňována, ale to spíše jaksi pro úplnost, jakoby bez jistoty o tom, že mohla skutečně k obraně sloužit.

Úvodní souhrnná kapitola knihy je uspořádána vcelku přehledně a logicky a její přečtení jako základní seznámení s problematikou lze docela doporučit. Vhodným způsobem upozorňuje na specifické znaky opevněných kostelů a shrnuje hlavní historické okolnosti jejich vzniku (snad by ještě zasloužilo aspoň naznačit souvislost s právem církevního azylu). Zmiňuje také stavby, které pak kupodivu nejsou uváděny v katalogu (třeba Spořice s vodním příkopem; zdá se, že v tomto případě měla být důvodem momentální, i když asi dlouhodobá, nepřístupnost ostrůvku s kostelem kvůli statickému narušení budovy; s. 25).

Je pochopitelné, že pro turistického průvodce jsou stavby do katalogu vybírány podle nějakého klíče, respektujícího např. to, jestli je stavba dobře dosažitelná, jestli je situována v malebné vsi či krajinné situaci. Na druhé straně by asi bylo namístě zařazovat stavby s výrazně rozvinutými a zachovanými prvky, jakými jsou např. střílny, brány uzavírané pomocí odsouvací závory, příkopy apod. Místo toho figurují v řadě případů stavby, u kterých je zmíněna jen část jakési ohradní zdi, většinou v následujících dobách přezděná. Některé stavby pak byly asi zahrnuty jen na základě představy, že dominantní kostelní areály bývaly k obraně zařízeny, ale žádný konkrétní doklad v místě zachován není (Veselí nad Lužnicí) – jistě lze i takové stavby pro příklad zmínit, ale je to trochu nadbytečné v momentu, kdy jiné objekty jsou vypuštěny (cimbuří a střílny na renesanční atice jižní předsíně ve Veselí nad Lužnicí jsou jen dekorací, i když nelze vyloučit, že šlo o nějaký ohlas obranných částí kostela, dnes zaniklých).

Záběr katalogu tak působí velmi namátkovitě. Možná je to nesmělý krok k nějakému budoucímu komplexnějšímu zpracování tématu, které dosud žilo do jisté míry na okraji zájmu širší kulturní i turistické veřejnosti.

Spíše namátkou připojuji pár komentářů ke katalogu. Stavby, které asi neměly být ani v populárním výběru vynechány, jsou psány kurzívou.

Nevylučuji nějaké doplňky, kdyby byla chvíle. Případně můžete také v komentáři…

(S. 36) Lomnice nad Lužnicí (JH). Ve věži kostela jsou umístěné klíčové střílny (zatím není stáří doloženo průzkumem).

(S. 48) Žumberk (CB). Kostel má západní věž vybavenou klíčovými střílnami. Byl pojat do pozdně gotického opevnění tvrze.

[S. 50] Luby (CH). Po odstraněných obranných ochozech se zachovalo několik dřevěných krakorců. V čem by se měl kostel s opevněním podobat kostelu v Horním Slavkově není jasné – autor toto prohlášení nechává bez komentáře.

(S. 80) Kralovice (PS). Zachované patro nad presbyteriem bylo nejspíše součástí obranných prvků kostela v neopevněném městečku.

(S. 86) Přimda (TC). Patro nad presbyteriem pravděpodobně sloužilo obraně.

[S. 87] Řesanice (PJ). V ohradní zdi hřbitova byly v minulých letech doloženy zazděné střílny.

[S. 90] Úterý (PS). Barokní kostel se tyčí na dominantním návrší, ale v podobných případech autor často mluví o původních ohradních zdech hřbitovů, možná částečně upravovaných. Vzhledem ke statickým potížím na svažitém terénu, ale i někdejším modernizačním snahám musíme počítat s tím, že většina těchto zdí byla opakovaně opravována, případně i částečně či zcela nově stavěna ve změněné linii apod. Zachování takových zdí je pak vzácností. Mohlo k němu docházet v případech, kdy k ohrazení kostela byl připojen nějaký pozdější dům – takto se zachoval úsek hradby(?; bez archeologie a sondážního SHP to stejně spolehlivě rozhodnout nelze) i zde na severní straně. Vstup do areálu není od JZ, ale na SZ straně.

(S. 104) Jílové u Prahy (PZ). Kostel sv. Jiljí má presbyterium asi z doby po polovině 14. století vybavené patrem s obdélnými okénky se sedátky po stranách vnitřních výklenků.

[S. 120] Rostoklaty (KO). Kostel stojí na velmi mírně vyvýšené ale nepřehlédnutelné plošině ve vsi. Hřbitov je obehnán zídkou s místy výraznějším tarasem, ve kterém je zřejmě obsažen i starší materiál (kvádry), ovšem blíže časově nezařaditelný bez detailního rozboru. Západní věž je nápadně subtilní a otvory v ní nelze označit jako střílny, ale řekněme jako štřerbinovitá okénka. Takže se v zásadě jedná o jeden z desítek či spíše stovek vesnických kostelů, o kterém lze za dosavadního stavu poznání vznést pouze hypotézu, že mohl být k obraně využitelný a že k tomu byl i nějak vybaven.

(S. 121) Řevničov (RA). V západní věži kostela umístěny klíčové střílny.

[S. 121] Sedlčany (PB). Kostel není na Willebergově kresbě označen jako církvička – toto pojmenování je tam vyhrazeno předměstskému hřbitovnímu kostelu. Zvonice nestojí na místě brány, nýbrž je z brány přestavěná – na vnější straně je hrotitě zaklenutá brána lemovaná vpadlinou pro padací most.

(S. 132) Benešov nad Ploučnicí (DC). Ve věži městského kostela jsou klíčové střílny.

(S. 137) Křímov (CV). Kostel s přibližně čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí, původně v celém rozsahu s obranným patrem, nad lodí s klíčovými střílnami.

(S. 139) Spořice (CV). Vynechání tohoto kostela samozřejmě zarazí, i když autor v úvodu asi jako důvod sděluje, že ostrůvek s kostelem je z bezpečnostních důvodů s ohledem na statické závady kostela uzavřený (s. 25). Nicméně i tak lze kolem areálu vykonat obchůzku a kostel si zvenku prohlédnout. Rozhodně to stojí za to, protože se jedná o nejlépe zachovaný vodní příkop opevněného kostela u nás. Stáří příkopu ovšem není přesně známé (napovědět by asi mohl jedině speciální archeologický průzkum).

[S. 139] Smolnice (LN). Věž není pozdně románská, ale pozdně gotická.

[S. 141] Údlice (CV). Nad lodí bylo vybudováno patro, nesené kamennými krakorci, z nichž se několik zachovalo na severní straně, v podstřeší schodů na věž.

U obrázků nejsou uvedeni autoři ani podmínky zveřejnění. Je tedy otázkou, kde autor knihy či její vydavatel snímky posbírali. Např. snímek kostela v Tožicích nahoře na s. V je sice zpřístupněn se svobodnou licencí na Wikimedia Commons – nicméně podmínky licence nejsou splněny: Není uvedeno jméno autora a platnost licence. Rozhodně by v podobných případech měl být uváděn i odkaz na zdroj. Zde tedy např. adresa.

Jaká je situace u ostatních obrázků, netuším. Na S. 2 knihy je pouze uvedeno © Zdeňka Fišery a Nakladatelství Olympia.


Obecná poznámka za okraj… Přehlížíme-li podobné katalogy, se zájmem čteme kondenzované líčení historie i popisu památek, vždy poněkud jinak vynalézavé, dozvíme se často více, jindy méně odlišné letopočty prvních listinných zmínek, časová zařazení přestaveb. Samozřejmě to není snadná disciplína. Navíc není možné mechanicky opisovat od jiných. Nevyhnutelně však k meritu věci směřuje jen menší část sdělení. To by vcelku nevadilo, protože v tištěné podobě to ani jinak udělat nejde. Nicméně je zvláštní, jak málo zájmu se věnuje internetovému řešení. Když už někdo přistoupí k elektronickému zpřístupnění, volí většinou formát pdf, co nejvíce chráněný proti zneužívání. Nebo volí separátní webovou stránku. Nakonec se jako nepředstavitelné jeví kooperovat, k čemuž se jinak tyto technologie přímo podbízejí. Snad se bude pod tlakem potřeby přístup měnit směrem k on-line spolupráci. To se však samozřejmě nemohlo týkat této podnětné knížky pro objevitelské putování za dosud nepříliš proslulým typem památek.

2015/05/17 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Veletrh památkových knih a jak přes památkové bariéry

Svět knihy 2015

Veletržní stánek NPÚ

Na veletrhu Svět knihy 2015, který mě velmi potěšil až nadchl, jsem se na stánku NPÚ potkal také s jedním vozíčkářem – milovníkem památek. Prohodili jsme sice jenom pár vět, ale ty mi vcelku potvrdily i některé mé zkušenosti z návštěv památek, jakož i ze snah kolem zpřístupňování informací pro handicapované.

Konstatovali jsme, že velmi často informace o přístupnosti chybějí, velmi často jsou nepřesné, nepřehledné. Sledoval jsem velkou a dodnes zásadní a přínosnou práci arch. Šefců a mgr. Janča na dvou vydáních publikace Jak dobýt hrad, památky takřka bez bariér. Její obsah dodnes lidé užívají. Na veletrhu bohužel k dispozici nebyla. PDF verze jsou na webu NPÚ, html stránky jsou na webu neposedime.cz.

Hovořili jsme i o otázkách, jak by třeba bylo možné uplatnit v informacích praktické zkušenosti handicapovaných návštěvníků. Jak najít operativní způsob, který by nebyl pro ochotného návštěvníka příliš komplikovaný, jímž by mohl např. sdělit, že na konkrétním zámku, u kterého je uvedeno, že není pro handicapované přístupný, lze přeci jenom na vozíku zhlédnout aspoň několik místností v přízemí, což se nakonec může pro některého zájemce být i dostačující (při uznání skutečnosti, že v autentickém zámku není možné vestavět výtah).

Pokusil jsem se v minulých měsících (i když v těch posledních jsem se k tomu zase nedostal) zjišťovat, co jde o dostupnosti památek pro handicapované zjistit na webech hradů, zámků a dalších zpřístupněných památek. Nebylo to zase až tak povzbudivé, takže nakonec došlo k publikaci na nevýznamném blogu více méně s cílem pracovního využití a aktualizací. Samozřejmě ve snaze umožnit a docílit nějakou spolupráci např. s kastelány. Mezitím ovšem nastala změna v celkových záměrech informovanosti o zpřístupněných památkách NPÚ kompletní technickou i koncepční inovací, s cílem v podobě vytvoření webu Klíč k památkám, což se zřejmě uskuteční někdy během letoška. Jak tam budou poskytovány informace handicapovaným, budeme vidět; nejspíše velkoryseji, nežli dosud.

Nicméně to, co jsem sestavil, je aspoň pro pracovní využití k dispozici. I k případným aktualizacím (můžete psát třeba do komentářů).

Téma ovšem dále sleduji. Vynasnažím se vrátit i k pokusům vytvářet vlastní záznamy zkušeností z návštěv památek. Uvítal bych k tomu případné autory ke spolupráci. Ta by mohla být jakákoliv. Např. sdělení odkazu na fotky z nějaké prohlídky památky, zpráva o dobré zkušenosti s ochotnými průvodci na nějaké památce apod.

Použít k tomu lze i Facebook Památky bez bariér.

Vynikající pomůckou by mohly být fotky. Na většině hradů a zámků se v interiérech nesmí fotit, ale věřím, že by nás nechali i Vaše případné snímky komunikačně náročných míst (schodů, neschůdných povrchů nádvoří, vysokých prahů…) uveřejnit, kdyby to pomohlo předběžnému plánování cesty vozíčkáře či třeba člověka obtížně se pohybujícího o berlích apod. (mohlo by v tom být obsaženo i malé upozornění na místa, která by i v památkovém prostředí bylo možné bez škodlivého zásahu do prostředí či organismu památky snáze zprůchodnit).

Věřím, že by se pak materiály mohly uplatnit i v informačních zdrojích NPÚ, nebo v jiných projektech.

2015/05/16 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Platforma Industriální stopy – chvilka na pokus o malou recenzi moderního webového konceptu?

Asi už je dnes málo lidí, kteří nebyli zasaženi zprávou o spuštění nového webového portálu na téma industriálního dědictví.

Přísliby z letáku (spamu?), který postupně přistál snad již ve všech schránkách, jsou lákavé:

Informační rozcestník zveřejňuje zprávy o aktivitách, projektech a událostech, upozorňuje na památky techniky a průmyslu v České republice i ve světě, prezentuje výsledky mapování industriálních budov a areálů, sdružuje síly pro jejich záchranu a zpřístupnění, inspiruje k dalšímu využití.

Pokud pořádáte akci nebo víte o nějaké, která by si zasloužila propagaci na stránkách Industriálních stop, pošlete anotaci či odkaz na info@industrialnistopy.cz, rádi ji na portálu uveřejníme.

cp150516-web-industrial

Web Industriální stopy

Vizáž stránky je střízlivá (sachlich), bez zbytečných kudrlinek (v tomto případě by mohlo jít třeba o zubatá kola). Podkladní šeď je světlá, takže nesnižuje čitelnost textů, ale přitom poskytuje možnost orámování příspěvků či obrázků bez nároků na vkládání nějakých dalších ohraničení apod. Problém třeba na sluníčku bude se čtením jinak dobře trefené a skoro identifikační béžové barvy nadpisů.

Na titulní stránce ale zatím nevidíme odkaz na nějaký kalendář akcí. Přesměrování na seznamy památek v Industriální topografii také není na první či druhý pohled patrné.

Titulní stránku vytváří hlavně několik asi poloautomaticky generovaných boxů přebírajících (nějak filtrované) posty z různých zdrojů na Facebooku, Twitteru a asi z některých RSS kanálů apod. (Odkazy z těchto zdrojů jsou „systémově“ samý překlep.) Vlevo dole se pak dozvíme základní info o Industriální topografii (k té se ale dopracujeme až po několika kliknutích v textech bez jasného rozlišení takto významného informačního zdroje; nutná je registrace, bez které zřejmě momentně nejsou vidět ani nějaké ukázky apod.).

Zprávy místo odkazu na nějakou vlastní položku často odkazují rovnou na externí stránku. Odkazy z titulky tak většinou směřují na externí zdroje. Přitom je ale docela obtížné to, že některé se otevírají ve stejné záložce, jiné v nové, což není signalizováno ani značičkou čtverečku s šipečkou či jinak.

Posty na titulce jsou datované, což pravidelný návštěvník vždy ocení (může rozlišit, co již viděl), ale nakonec kvůli nutnosti ponechat oddělovací šedé pásy docela roztahané (k tomu přispívají i široké mezery mezi odstavci).

Trochu nezvykle působí, že náhledové snímky nejsou podloženy odkazem (naopak odkazy na stránky velkých témat níže v levém sloupci mají „mrtvé“ nadpisy a odkazuje obrázek).

Zdá se, že jednotlivé řady odkazů nejsou vybírány z jednoho systému nějakou filtrací, takže nedávají možnost zpětné prohlídky ve vzájemné souvislosti a třeba filtrování pomocí tagů/kategorií apod. (jako na blogu).

Obsahově se zatím asi mění hlavně stránka s výběrem Odkazů. Ty jsou rozděleny do několika oddílů, asi podle nějak měřené důležitosti a vymezeného tématu. Při aktuálním množství je to už nepřehledné, ale samozřejmě i tak cenné. Stránky se zase otevírají do stejné záložky (nevím, zda všechny; nevidím možnost vlastního nastavení). Nenajdeme odkaz na Wikipedii či jiné „konkurenční“ projekty – jestli je to doklad toho, že se tam zatím vskrytu spolupráce rozvíjí, není zcela jasné (nebylo by to od věci, protože i na Wikipedii se kolem technických památek také něco málo děje; určitý přehled zde – i když jednotlivých stránek stále není příliš).

Nenajdeme odkaz ani na významné další související zdroje aktuálních zpráv – např. na Facebooku Technické památky

Nicméně je vidět velký zájem o problematiku i zdokonalení webu a jeho obsahu.

Co by hledal člověk zmlsaný blogy a Wikipedií? Kondenzovanější layout, výpis aktualizací sledovaných stránek (případně celého obsahu; ale to by při jeho očekávaném růstu mohlo začít být nepřehledné), blog referující o tématech, akcích, exkurzích i o inovacích ve webu samotném, doprovázený komentářovými poli či diskusní záložkou. A asi i nějakou specializovanou wiki – slovníček souvisejících pojmů, který by mohl být také ozdobou i pomůckou pro různě pokročilé čtenáře zpráv z nepřeberně široké škály industriálu od těžby surovin přes dopravu a zpracování až po průmyslový design.

Kdyžtak mě opravte, jestli jsem něco přehlédl.

2015/05/16 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Na papírovou knihu by mohla webová stránka více upozornit, ale také téma rozšířit a aktualizovat

Hojně se avizuje co chvíli konaný křest monumentální knihy o české barokní architektuře. Přitom slyšíme od autora i o šotcích, kteří se v díle objevili (při takto mimořádném rozsahu to neudiví). Asi bude v publikaci vložen opravný lístek. Ale ani ten neřeší vše. V dnešní době bychom skoro čekali, že kniha bude vydána i v elektronické verzi. Ale i kdyby ne, mohla by být doplněna webovou stránkou (odkaz by byl uveden na druhé straně titulního listu u bibliografických údajů „CIP“). Na té by mohly být odkazy na e-shop, ale také poruce sbírka oprav, ale také – asi určitě ne v poslední řadě – odkazy na recenze, upozornění na další zjištěné nepřesnosti… Ale možná také katalog objektů s odkazy na další zdroje, obrázky apod. (Ideálním řešením dneška je wiki stránka, informující jak o památkách, tak poskytující i výklad používaných pojmů apod.) Odkazy a citace v papírové knize jsou sice výmluvné, ale přeci jenom relativně ztuha využitelné. Na stránce by se mohla také objevovat upozornění na pořádané akce – křty, přednášky autorů apod. A časem třeba na odborné i populární zájezdy po stopách knihy apod. Dobrou inspirací mohou být Stavitelé katedrál. Svár mezi využitím pokročilých webových řešení a reálnou interaktivitou se do jisté míry podepisuje na nedávno vydaném Archeologickém atlasu. Ale třeba se s něčím takovým počítá a my jen rádi tyto možnosti využijeme… Zde to je zmíněno spíše s otázkou, nakolik lze takové věci reálně rozvíjet a prakticky využívat, nakolik by ohrozily prodejnost titulu apod.

[Ed. 201505152340] Příkladem efektivního řešení může být i Facebook skupina Zaniklé kostely, navazující na knihu Martina Čechury. I když osobně bych vždy přednost „regulérní“ stránce či blogu s možností komentářů. Ale je pravdou, že mnoho lidí má řešení FB v oblibě, asi hlavně proto, že má vynikající relaci mezi vynaloženým časem a operativností i obsažností komunikace. Tomu se na rozdíl od „kamenných“ webů asi nejvíce blíží řešení typu wiki.

2015/05/13 Posted by | Uncategorized | | Napsat komentář

Zánik zahradního altánu

Drobné ztráty v součtu znamenají postupnou „plíživou“ proměnu všeho. Ostatně v předchozí fázi historického vývoje za podobných okolností dříve či později ztrácené objekty také vznikly…

Těžko bychom se dočkali z podobného „materiálu“ vytvářet třeba skanzen. Ale sbírat informace můžeme průběžně, a také se nějak vespolek starat o jejich trvanlivost, přehlednost, uchování pro příští generace. Při tom by se měli propojit všichni, kdo to s dokumentací historického dědictví myslí aspoň trochu vážně.

Připojené snímky zachycují zahradní altán z 30. let 20. století a dokládají jeho zánik ke dni 10.5.2015. Nešlo o chráněnou památku. Statické problémy stavbičky vyvrcholily po vichřici v únoru letošního roku.

(Lokaci neuvádím.)

Altán

Altán 17.2.2015 s lepenkovou krytinou potrhanou vichřicí.

Altán ve stavu zániku...

Demontované součásti altánu ve stavu ke dni 12.5.2015.

2015/05/12 Posted by | zánik památek | Napsat komentář

Recenze ve 21. století

Zvláštní nadpis, jaksi nicneříkající, když se třeba nejedná o heslo výkladového slovníku či tezauru apod. Spíše bych chtěl jen naznačit otázku, co s recenzemi dnes, za nynějšího stavu informačních technologií…

Podnítila mě k tomu glosa Martina Šandy na FB ve skupině SHP, ovšem s asi dostupnější verzí ZDE. Autor se snaží upozornit na možnosti on-line zpřístupňování recenzí (v mnohém je to vhodnější než tisk – aspoň pro ty, kdo internet „uznávají“; nepochybně je to operativnější) nejen vlastním komentářem, ale také rovnou reálným virtuálním produktem, což lze leda pozitivně kvitovat, protože je to jasně názornější a pro iniciátora možné diskuse je vždy lepší si věc „vyzkoušet na sobě“ (problém ale je, že diskusi na FB asi vidí jen zasvěcení).

Zvolil k tomu možnost umístit recenzi na vhodné místo, kde je možné ji spojit se samotným recenzovaným titulem. Možná by se ještě dalo recenzi pro srovnání zpřístupnit na více místech – ale to se vlastně stalo jejím zařazením do poměrně hojně sledované tématicky vysloveně přiměřené skupiny na FB. Každopádně je to reálný podnět k úvahám, jak s recenzemi pracovat dnes.

První vada „standardního“ vydávání recenzí na nejrůznějších místech podle specializace (to tomu dává nezpochybnitelnou a dávno osvědčenou logiku) je, že nemáte poruce propojení recenzovaného titulu s recenzí. Je-li recenze on-line, je trochu legrační, že recenzovaný titul leží v pár výtiscích někde po knihovnách – ale tak to tradičně je a je třeba s tím počítat.

Asi optimálním řešením by bylo, aby u on-line dostupného obsahu periodika či jiné publikace, nejlépe samozřejmě kompletního dotyčného článku, bylo možné připojovat komentáře a recenze, stejně jako doplňovat odkazy na recenze publikované jinde. U každé recenze by přitom měl být „zpětný“ odkaz na recenzovaný článek (nebo aspoň možnost u článku recenze evidovat)

K tomu bude potřebné, aby každá položka (tedy např. jak sborník, tak článek ve sborníku) měla svou adresu – vždy by k odkazování měl být nabídnut permalink. Kompaktní permanentní odkaz by měl mít i každý komentář.

Přitom registrujeme zvláštní problémy v tom, jak jsou on-line údaje o publikacích dostupné. Největší „penetraci“ mají odkazy na bibliografické údaje knihovnických systémů. Tam ale obvykle neexistuje údaj o webu vydavatele, periodika či titulu. Zpravidla neexistuje ani možnost recenze – ale zapadlá v nějaké knihovnické databázi by stejně nebyla plně funkční; to se stane jen tehdy, když se k ní dostane snadno každý, kdo se tématem či recenzovanou prací zabývá.

Izolovanost recenzí pak vede také k tomu, že recenze trpí tradiční ambicí na kompletnost. Tak se stává, že více recenzentů se vyjádří k jednomu titulu, často s cílem poukázat na nějaký detail, jim dobře známý, ale v recenzované práci nějak nepřesně zpracovaný. Ovšem většinu rozsahu recenze pak tvoří názory na knihu jako celek, komentář k souvislostem v době vydání (stav příslušné oblasti výzkumu apod.), ale to většinou bez hlubší znalosti dané sféry. To tak nevadí, ale v různých recenzích se takové přibližné výroky více méně opakují.

To by právě mohly pomoci omezit recenze propojené s recenzovanou prací (recenzent by nemusel komentovat části, které obvykle uvádí jen pro úplnost).

(Odtud bychom se mohli snadno dostat k názoru, že i samotné články nejednou vznikají v podobě široce pojaté „fresky“, ačkoliv prezentují dílčí poznatek. Nejednou by bylo šikovnější, kdyby se prostě aktualizovala a doplňovala nějaká základní informační báze. Ale o tom snad zase jindy.)

Protože si nepředstavuji, že by nějaký databázový systém mohl pokrýt všechny varianty problémů, a také protože nemám znalosti ani k jeho návrhu, ani jeho vytvoření, nabízím k úvaze a ke komentářům a recenzím „model“ v textové verzi. Za ideální alespoň pro model považuji řešení ve „formátu“ wiki, který umožňuje operativní editaci vlastního textu (jakéhokoliv – obsahu sborníku, článku v časopisu – samozřejmě při zachování první i dalších verzí), přidávání komentářů (v těch mohou být obsaženy jak recenze, tak např. i odkazy na recenze vydané jinde), ale také připojení diskusní stránky.

Takové pojetí umožní autorovi recenzované práce sledovat recenze, recenzentům kontrolu nad tím, co píší jiní (včetně toho, jak případně komentují jeho recenzi).

Nepochybnou výhodou je také možnost připojit odkaz na případně jinde zveřejněnou on-line verzi kteréhokoliv článku, související publikace apod. (samozřejmě v rozumné míře, protože od určitého rozsahu by pro téma spíše mohla existovat samostatná stránka). (Na odkazované adrese je takto pro ukázku jeden odkaz připojen.)

Ideální by bylo, kdyby autor, recenzenti i případní další zájemci měli možnost obdržet upozornění, když se k nějakému článku recenze připojí.

Některé pokročilé komentářové systémy (hypothes.is) vyvolávají pochybnosti o své stabilitě do budoucna, ale přes to nejsem znalec, tak bych to doporučil zkoušet (a případně sem přidat komentář).

Těm, kdo hned uvažují o databázích, bych navrhl, aby si prvně zkoušeli fungování systému v takovéto textové podobě.

Díky za shovívavost k tomuto drobnému námětu a za případné připomínky.

2015/05/09 Posted by | publikační činnost | | komentáře 2

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.