Výstavka „Meziválečná architektura Střešovic“ v sídle pražského pracoviště NPÚ

Veřejná prezentace výsledků vědeckovýzkumné práce NPÚ je stále poměrně vzácná. Je to škoda jednak pro další rozvoj výzkumu, i když je známo, jak se badatelé rádi pídí po archivních regálech – tak proč jim to kazit nějakým veřejným zpřístupněním údajů. Jednak mohou být shromážděné poznatky a vytvořená dokumentace využity k propagaci (v tom nejlepším slova smyslu) našeho kulturního dědictví. Přeci, jak jinak se obecenstvo o hodnotách kulturního dědictví dozví, nežli ze srozumitelného výkladu – ne podbízivého, ale seriózního a přesného, ale bez „zbytečných“ komplikací. Jen poučená a zaujatá veřejnost se také může stát oporou prosazování památkových požadavků v běžné odborné a administrativní praxi, ale také při vznášení požadavků např. pro budoucí památkový zákon či územní plánování.

Úplně se nabízí využívat hory zpracovaných dokumentací uložených v archivech památkářů. Výstava je jedním ze vhodných řešení, neboť je po určitou dobu veřejnosti značně na očích. Vily nedávné i vzdálenější minulosti se v nynější době staly skoro módou, k čemuž významně přispěla edice publikací o „Slavných vilách…“ jednotlivých krajů, která zjevně vhodně využila „mezery na trhu“. Jenže takových různých mezer, zatím možná málo nápadných, se nabízí více. Možná právě autorům z řad památkářů. Snad si je mezi zpracovateli památkových výzkumů najdou prozíraví nakladatelé, protože památkové instituce, k vydávání nejspíše nejsou plně vybaveny a jejich základní úkoly jsou jiné. Pro tyto účely jsou také výzkumy prvotně směřovány – k upřesnění poznání památkového fondu a k vytipování dosud opomenutých hodnot. Však také jedním z výsledků výzkumu střešovických vil bylo podání několika návrhů na prohlášení kulturní památkou.

Na rozdíl od zmíněných „Slavných vil…“ nebylo zpracováno rozlehlé území celého kraje či Prahy, ale poměrně úzce vymezené území meziválečné vilové čtvrti (zpracovány však byly i další doplňující objekty, vč. technických), ovšem známé vysokou architektonickou a uměleckou hodnotou zástavby (badatelský tým však již zpracoval i další areály a objekty). Kromě dokumentace ke vzniku čtvrti a jejích uměleckých kvalit výzkum prokázal překvapivě vysokou míru dochování původního stavebního i mobiliářového vybavení. Kromě úředního prohlášení několika objektů za památku tak snad přispěje k posílení vztahu majitelů k těmto z ekonomického hlediska poněkud imaginárním kulturním kvalitám a k chuti zachovat toto kulturní dědictví i pro budoucí generace. Návštěvníci z jiných míst by si snad mohli po prohlídce spíše uvědomit, že také oni třeba i při běžné cestě do místa zaměstnání zhlédnou podobné stavby či jejich prvky, či je dokonce sami vlastní, a třeba pocítí zájem o jejich další osud. (Zajímavý je panel s tématem plotů, rovněž velmi ohroženého druhu památek, svého času též pojednaného v ČP.)

Účastníci vernisáže nahlíželi také do impozantních svazků zpracované dokumentace. Ty jsou ozdobou zdejšího archivu…

Pro památkovou péči by se další z výstavek v sídle pražského pracoviště NPÚ mohla stát impulzem k rozhojnění podobných prezentací. Za redakci webu NPÚ bych se rád vrátil k jednomu již dříve opakovanému podnětu, aby v podobných případech pokud možno vždy výstavní panely ve vhodné podobě (pdf) byly prezentovány na webu NPÚ (je zřejmé, že je třeba s tím počítat nejlépe již v době jednání s vlastníky objektů a se zúčastněnými autory a zpracovateli výzkumu i výstavní prezentace, neboť zpětně by taková licenční administrativa nebyla zvládnutelná). Také vzhledem k aktuální situaci lze jedině pobízet hojnějšímu využívání zpřístupnění výsledků na webu. Mezi památkáři je tento postup hodnocen spíše rozpačitě až odmítavě. Ale přitom je dnes již vysoce účinný (přeci jde především o to, zpřístupnit vhodně uspořádané výsledky zájemcům), ale také je vytvoření prezentace lacinější.

Na vernisáži bylo plno. V běžných návštěvních dobách se však budete moci na předkládané obrázky i povídání docela dobře soustředit. Výstavka však jakoby skoro zvala na vycházku… Budete muset více méně po paměti, neboť v tištěné podobě není k mání nic. Škoda, že zřejmě nebudou ani ty panely na webu.

Autorům nelze než gratulovat. Jak k výsledkům rozsáhlé výzkumné práce, pečlivě zpracovaným, tak k velice úpravné výstavě, sestávající z přehledných elegantních panelů s historickou i aktuální dokumentací i reprodukcí stavebních plánů. A současně jim přát vytrvalost do další práce. Zájemcům o památky pak snad lze přát, aby se mohli k informacím o hodnotách památek dostávat stále snáze a lépe jim rozumět.

O obsahu výstavy samé jsem se zbytečně nerozpovídával, protože ten je Vám k dispozici při návštěvě, kterou doporučuji.

Na závěr pár snímků z vernisáže: