Dnes na FB padly některé možnosti sdílení zejména mezi stránkami. RIP…

§01/ Ono je vcelku jasné, že FB je pro některé záměry, jak je zde ukazují např. četné skupiny, spíše jen efektivně spravovatelnou laboratoří. Ta má i některé výhody, typicky „bohužel“ např. tu, že je nesrovnatelně stabilnější, než většina webů (databází) paměťových institucí apod. Mimoto samozřejmě dává možnost relativně svobodného zpřístupňování dokumentace památek, experimentování s jejími kombinacemi s příspěvky jiných autorů apod. To bohužel v podobné ne-omezenosti nenabízí žádný informační systém památkářů, muzejníků… Nicméně se samozřejmě děje všelijaká potíž, typicky nejspíše plynoucí z různých modernizací. Nejspíše je to v něčem dobré, i když některé funkce přitom musíme postrádat… Protože by nás to mělo motivovat k hledání nějakých stabilnějších řešení. Volání po tom, aby se jich např. v souvislosti s památkami ujal stát, případně mezinárodní památkové apod. instance. Systém by si mohl vzít to nejlepší z Wikimedia Commons a volat lidi k angažmá. Dnes by ovšem asi bylo nejlepší rovnou ze strany takových institucí intenzivně s WMC spolupracovat. Vytvořit pozice ambasadorů, ale také se účastnit „zlogičťování“ kategorizací i jejich stabilizaci. Velmi pravděpodobně by to dávalo lepší výsledky, než stále „vymakanější“ databázové nepropojitelné pokusy od malých muzeí po ministerské aparáty.

§02/ Ale to jentak za okraj dnešních kolizí, z nichž možná půjde vykličkovat (on také FB někdy některá napřed bombasticky medializovaná vylepšení zřejmě po nepříjemnostech potichu koriguje).

§03/ Ano, chodila mi od FB nějaká varování, ale protože jsem jim u některých stránek vyšel vstříc – s výsledkem ztráty řady funkcí, přičemž požadavek na vrácení původního stavu nezafungoval, tak jsem se tím nezabýval a usoudil, že uvidím. Není se budu zkoušet vrátit sem, i když editace s novými „vymoženostmi“, o které jsem nestál a považuji je za velmi neintuitivní, je pro mě vyslovené mučení…

#mmmBlog202201

Staré město ve vitríně. Athény, Lempesi 5

Mozaika podle paní sedící na protějším chodníku u kávičky náleží podlaze v patře(!) rozsáhlé vily.

Nerezové zábradlí snad účinně brání najetí auťáků na skleněné plotny v chodníku.

Nacházíme se pár metrů od Muzea Akropole, kde se rovněž masivně ekskavovalo.

Vidíme, že pod odolným sklem bylo pamatováno i na nějaké větráčky.

Přesto se druhé sklo zapařuje do neprůhlednosti. Možná je večer zasklená prohlubeň osvětlena, což by mohlo být působivé.

Pozn.: 37°58’04.2″N 23°43’47.5″E | 37.967820, 23.729856

2009 Google zřejmě zaznamenal výkopové práce v chodníku. Těžko říci, zda nějak souvisely s archeologickým výzkumem.

© Jan Sommer, 20210723, foto 20210714

Nenápadné proměny i ztráty koloritu staropražských domů. Čp. 642/II, Štěpánská 41 – z pozvolné rekonstrukce

§01/ Samozřejmě nejsme spokojení, když vidíme demolice historických objektů a jejich náhražky necitlivými kontrastujícími, blyštivými apod. pseudomodernostmi. S těmito drastickými „vstupy“ (častými i v „historických“ prolukách) se samozřejmě musíme smiřovat, protože „vlastnické právo“, protože „administrativní postupy“, „odborná hlediska“…

§02/ Je nepochybné, že četné historické objekty vyžadují modernizaci „instalací“, rozvodů pitné vody (mnohde dosud „v olovu“), vytápění, elektroinstalací… Mnohde po století i delším čase dochází ke statickým závadám, protéká střešní krytinou, degraduje a vlhne základové zdivo, omítka opadává, otvorové výplně se deformují… To vše vede k velmi náročným úpravám, mnohdy podněcujícím investora k náhradě historické substance aktuálními smontovanými továrními produkty.

§03/ S těmito trendy horko těžko bojuje památková péče, státní i občanská (aktivisté, spolky…), i když velká část závad např. na fasádách padá na vrub „rezerv“ v průběžné údržbě.

Obr. 1. Stav 20210526

§04/ Takovéto velejemně členěné fasády, mnohdy skládané s využitím prefabrikovaných ozdob ze štuku či kameniny (případně dřeva či kovu, v interiérech řidčeji i ze sádry…) kladou na řemeslné či restaurátorské zajištění opravy ohromující nároky. Mnohdy tak dochází ke zjednodušením, odstranění některých prvků (mnohdy i „všech“ typicky v souvislosti se zateplováním). Původní výrobky, často vytvářené v dílně řemeslníky a „montované“ pak na fasádu během výstavby, případně i při jejím dokončování, vyžadují nyní až neúměrnou péči.

Obr. 2. Kolik z takto detailního členění lze zachovat? (Dříve bylo opakovaně přetřeno poměrně tenkými vrstvami fasádního nátěru.)

§05/ Dům je „v rekonstrukci“ zřejmě již několik let. Z vnějšího pohledu vidíme, že v patrech byla okna nahrazena novodobými „replikami“ (zatím jsou staré výplně v části oken přízemí). V pravé okenní ose byl vybourán vjezd do garáží na níže položeném dvorku, jemuž byla obětována část sklepů a přízemku (v průjezdu byly na přizdívky položeny ocelové traverzy, nesoucí mezitraktové zdi v patrech).

Obr. 3. Sjezd do garáží. Vzadu vidíme původní interiérová okna přízemí. Nahoře dosud visí pokojový lustr…

§06/ Na fasádě pozorujeme několik sondiček odhalujících vrstvení historických nátěrů. Z tohoto hlediska bude zajímavá výsledná „redakce“; k čemu se kompetentní osoby přikloní…

Obr. 4. Sondičky naznačují, že někde je asi uložen protokol z průzkumu.

§07/ V podobných případech dochází k tomu, že různými metodami jsou vypuzeni dosavadní nájemníci (drastické zvýšení nájemného, odvolávka na potřebu vyklidit objekt pro rekonstrukci; co vím, ne vždy se podaří pro obyvatele získat adekvátní náhradní bydlení.

Obr. 5. Možná toto provolání je projevem vypuzených nájemníků?

§08/ Fasáda se honosí celkem nadprůměrnou kvalitou řemeslného zpracování detailů.

Obr. 6. Kvalita původního zpracování je snad pro nynější „realizaci“ zavazující.

§09/ Kolemjdoucí se zatím zřejmě pohoršují nad zanedbaností…

Obr. 7. Zde se usídlil prach. Jsem tak prázdný/á

§10/ Snad náprava neutěšeného stavu nebude vykoupena další ztrátou jemnosti detailů, kterou už žádná modernost nedovede nahradit.

(Pozn.: Trochu laboruji s nároky pro mě ještě nového redakčního systému blogu, tak prosím o shovívavost.)

© Jan Sommer, 20210528

Výběr památkových jubileí 2021

1/ Většinou se jedná o památkáře, restaurátory, historiky umění, archiváře apod., ale nechybějí ani významní umělci, kteří se o památkovou péči zasloužili vytvořením děl, která památkáři nyní s chutí ochraňují. Chcete-li, věnujte některým osobnostem trochu zamyšlení, možná je třeba můžete připomenout ostatním publikováním nějakého medailonu apod.

2/ Samozřejmě budu opět vděčen, když třeba do komentáře připojíte upozornění na chybějící jméno, možná i událost z dějin památkové péče či ochranou kulturního dědictví nějak obecněji související.

3/ Doporučuji případně data ověřit – vycházím z literatury. Děkuji za pochopení.

◄ 2020 ■ 2022 ►

Zap, Karel Vladislav W	150	† 1.1.1871
Jansová, Libuše (Horáková)	25	† 1.1.1996
Havránek, Bedřich W	200	* 4.1.1821
Ebelová, Ivana (archivářka) W	60	* 4.1.1961
Vlček, Tomáš W	80	* 9.1.1941
Bartušek, Antonín W	100	* 11.1.1921
Belis, Jiří	65	* 15.1.1956
Kotalík, Jiří W	25	† 26.1.1996
Vinter, Vlastimil WD	100	* 29.1.1921
Dvořák, Max W	100	† 8.2.1921
Ottová, Michaela WD	50	* 12.2.1971
Papáček, Josef	200	* 15.2.1821
Škabrada, Jiří W	75	* 20.2.1946
Balšánek, Antonín W	100	† 22.2.1921
Brodský, Jiří (restaurátor)	80	* 27.2.1941
Hrbek, Vít	50	* 3.3.1971
Thonet, Michael W	150	† 3.3.1871
Živný, Jan W	75	* 6.3.1946
Teige, Josef (archivář) W	100	† 6.3.1921
Masaryková, Anna W	25	† 18.3.1996
Bezděka, František Rudolf (konzerv.)	150	† 19.3.1871
Blochová, Hana WD	60	* 24.3.1961
Petráňová, Lydia WD	80	* 24.3.1941
Mannlová-Raková, Heide	80	* 25.3.1941
Paukrt, Václav WD	75	* 29.3.1946
Pavala, Martin (restaurátor) WD	65	* 10.4.1956
Velímský, Tomáš W	75	* 11.4.1946
Soukupová, Helena	75	* 12.4.1946
Berger, Petr (restaurátor)	60	* 12.4.1961
Kuča, Karel W	60	* 13.4.1961
Fidler, Petr WD	75	* 20.4.1946
Super, Juda Tadeáš (malíř) W	250	† 1.5.1771
Vitanovský, Michal (sochař, kachle) W	75	* 3.5.1946
Volný, Tomáš Řehoř (Wolny, Gregor) W	150	† 3.5.1871
Reichertová, Květoslava	100	* 3.5.1921
Špála, Václav (malíř) W	75	† 12.5.1946
Tryml, Michal (archeolog) W	75	* 14.5.1946
Muchka, Ivan P. WD	75	* 21.5.1946
Šamánková, Eva WD	25	† 26.5.1996
Wagner, Jaroslav WD	100	* 5.6.1921
Petrasová, Taťána WD	60	* 5.6.1961
Kyzourová, Ivana	60	* 7.6.1960
Konečný, Lubomír WD	75	* 14.6.1946
Khol, Ludvík	200	† 18.6.1821
Polesný, Karel (konzervátor)	50	† 20.6.1971
Willenberg, Jan W	450	* 23.6.1571
Hanšová, Helena	100	* 25.6.1921
Muková, Jiřina	75	* 6.7.1946
Junek, David (muzejník v Poličce) WD	60	* 13.7.1961
Bláha, Josef (archeolog)	75	* 14.7.1946
Šíma, Josef (mal.) W	50	† 24.7.1971
Prix, Dalibor W	60	* 31.7.1961
Kaše, Jiří W	75	* 6.8.1946
Kamper, Jaroslav W	150	* 12.8.1871
Vojtal, Petr (památkář)	65	* 26.8.1956
Bukolská, Eva	100	* 27.8.1921
Noll, Jindřich	75	* 1.9.1946
Brokof, Michal Josef W	300	† 8.9.1721
Kursová, Lucie, roz. Kracíková	50	* 11.9.1971
Štenc, Jan W	150	* 13.9.1871
Vocel, Jan Erazim W	150	† 16.9.1871
Kubelík, Martin W	75	* 18.9.1946
Kupka, František W	150	* 23.9.1871
Arijčuk, Petr W	50	* 29.9.1971
Votoček, Otakar W	100	* 11.10.1921
Šaloun, Ladislav W	75	† 18.10.1946
Kranner, Josef Ondřej W	150	† 19.10.1871?
Brych, Vladimír (archeolog) W	60	* 24.10.1961?
Dragoun, Zdeněk W	75	* 28.10.1946
Špaček, Ladislav	80	* 28.10.1941
Starý, Oldřich (arch.) W	50	† 3.11.1971
Adamec, Vojtěch (restaurátor)	65	* 13.11.1956
Senefelder, Jan Fr. Al. W	250	* 6.11.1771
Zasche, Josef W	150	* 9.11.1871
Kybal, Antonín W	50	† 15.11.1971
Špillar, Karel W	150	* 21.11.1871
Hamsík, Mojmír WD	100	* 26.11.1921
Jiřík, Vlastimil	25	† 8.12.1996
Mánes, Josef W	150	† 9.12.1871
Mayer, Jan Oldřich W	300	(†) 12.12.1721
Bydžovská, Lenka WD	65	* 13.12.1956
Kotěra, Jan W	150	* 18.12.1871
Vítek, Tomáš WD	50	* 19.12.1971
Vilímková, Milada WD	100	* 26.12.1921

Info na FB.

◄ 2020 ■ 2022 ►

© Jan Sommer, 20201229

Mariánské náměstí v Praze nově vykostkováno

(Edit. 20200810)

§01 Mariánské náměstí v Praze bylo po desítky let nevelkým a velmi intenzivně využívaným parkovištěm. Pěší lidé tudy procházeli hlavně po chodníku před Městskou knihovnou, případně souběžně mezi nárožími Klementina a Magistrátu.

První verze opěšalého náměstí s osychající lebedou a mnohoslibným pítkem. (20190930)

§02 Někdy tuším loni bylo toto „ostudné“ parkoviště „vytěsněno“ a nahrazeno neuspořádanou stafáží snad betonových květináčů, laviček, dočasně instalovaných panelů s nějakými příležitostnými výstavkami apod. Podstatnými se staly apartní žulové kostky, bránící vjezdu automobilů. Okraje vymezené plochy byly označeny jako začátek pěší zóny. Od Křižovnické z Platnéřské bylo možné jet jen rovně směrem ke kostelu sv. Mikuláše. Do jižní části náměstí se dalo přijet jen Husovou, nebo se prodrat mezi turisty v Karlově ulici jižně od Klementina.

§03 Zajímavé přitom byly redukce parkovacích míst pro invalidy. Ta tu měla své oprávnění už proto, že tu je sídlo nejdůležitějšího úřadu, ale lze se odtud nejsnáze přesunout do Klementina či Městské knihovny. Jedno bývalé zaniklo u severovýchodního nároží Klementina. Dvě ještě po nějakou dobu vegetovala na rohu Husovy ulice u čp. 159/I, ale po poslední úpravě se tam prakticky nedalo dojet. Kvůli těm žulovým kostkám bylo velmi těžké se s autem otočit, což bylo nutné pro odjezd.

Malebné „řešení“ průjezdu přes náměstí směrem do Linhartské (vpravo). (20200805)

Pohled od jihovýchodního nároží Magistrátu na průjezd od Husovy (vlevo) a Seminářské směrem do Linhratské. Před nárožím domu uprostřed snímku bývala a už nejsou dvě invalidní parkovací místa. Reklamní pítko zřejmě také zmizelo. Kostkami zřejmě auta různě postrkují asi zejména při couvání apod., protože jsou prakticky neviditelné ve zpětných zrcátkách, na „pravoboku“ apod. (20200805)

Nároží domu čp. 159/I (vlevo Husova ulice) s odstraněným značením invalidních parkovacích míst na dlažbě. Na sloupku je dosud pohybové čidlo, které mělo kontrolovat dodržení 4 hodinového limitu pro jednotlivé zaparkování (tato funkce je můj odhad, nevyptával jsem se na to). (20200805)

Bývalé(?) invalidní parkování před severovýchodním nárožím Klementina. Za tohoto stavu lze těžko vyložit funkci vodorovného značení. Vzhledem k tomu, že jde o pěší zónu s možným pojížděním, by tu mohlo zaparkování s invalidou na palubě projít? Svislé značení ale uřízli… (20200805)

§04 Nynější stav umožňuje příjezd Husovou i Seminářskou a lze projet kostkovým koridorem do Linhartské. Zajímavě přitom ostrouhali právě invalidé. Zaniklé je opět místo u Klementina. Zmizela obě místa na konci Husovy (ta byla přitom docela praktická, protože poloha na nároží usnadňovala zaparkování podélně u chodníku). Zřejmě nově bylo vytvořeno místo na začátku Linhartské, ale to je výrazně drastická redukce. Netuším teď, jestli je nyní nějaké místo ve východní části Platnéřské, ale to se pokusím prověřit.

Nově instalovaná značka na začátku Linhartské ulice. Na místě si medí meďák bez příslušného označení (ale to není na mně řešit, tak ani nedokumentuji SPZ, protože cedulka třeba mohla jen spadnout nebo se zapomenout). (20200805) ► VozejkMap.

§05 Každopádně je zajímavé, jak toto téma nenechává aparátčíky magistrátu v klidu a jaké mu věnují manažerské i designérské úsilí.

Edit. 20200810

§06 Pro doplnění informace zaměřené úzce na Mariánské náměstí doplňuji. Jedno invalidní parkovací místo je na severní straně Magistrátu v Platnéřské ulici proti ústí Žatecké. Dvě místa jsou před vstupem do Magistrátu z ulice U Radnice. V bližším okolí jsou dvě místa na jižním konci Pařížské u Staroměstského náměstí. Na samotném Staroměstském náměstí jsou 4 místa na severní straně.

Platnéřská ulice, parkovací místo při nároží Magistrátu u Mariánského náměstí. (20200810)

Dvě parkovací místa před východním průčelím budovy Magistrátu v ulici U Radnice. (20200810)

Na jižním konci Pařížské u Staroměstského náměstí jsou dvě parkovací místa. Toto je umístěno na západní straně, za závěrem kostela sv. Mikuláše. (20200810)

Druhé parkovací místo na jižním konci Pařížské ulice na východní straně. (20200810)

4 čtyřhodinová invalidní místa na severní straně Staroměstského náměstí (před domem čp. 934/I, or. č. 5). Většinou zde je možné aspoň jedno místo najít. Tato štědrá nabídka zřejmě souvisela se snahami vypudit odtud dříve zde usídlené taxikáře, nejednou poskytující cizincům předražené služby apod. (20200810)

§07 V zásadě tedy lze říci, že situace západně a severně od Staroměstského náměstí není úplně beznadějná. Nicméně většina míst je izolovaná a pro řidiče se slabší místní znalostí nelze mluvit o tom, že by místa byla zastupitelná (tedy, že by při obsazenosti jednoho bylo možné snadno přejet k dalším místům).

© Jan Sommer, 20200809

Pozotvírané staropražské dvorky zvou ke zkoumání architektury

§1 Dávno tomu, co se dalo po domech v historickém jádru Prahy a nejen tam pohybovat docela volně, vlézt skoro kamkoliv, do sklepa, na půdu… To už je nepaměť. Pak přišla velká doba slávy soukromí a vstupy se prakticky všude zavřely, vyzbrojily se mluvítky, kódovacími tlačítky, osleplými „seznamy“ obyvatel, kamerami…

§2 V posledních letech se však situace docela rapidně vylepšuje. Rychle přibývá průjezdů, dvorků či schodišť veřejně dostupných. Sice ne non-stop, ale po většinu obvyklé denní doby, i notně do večera. Skoro všude se totiž i přízemky dvorních křídel zaplňují více méně drobnými živými provozovničkami, jež ke vstupu do nitra domu zvou, skoro nutí…

§3 Takže dlouho „hladovějící“ zájemce o staré domy dnes může pozorovat velmi značné části historického města. Samozřejmě přitom může přijmout i nějakou tělesnou potravu v pivnici, vinárničce či kavárničce, vlastně i čajovně… Ocenit či posoudit ale všude může způsob, jakým jsou staré konstrukce a prvky ošetřeny, jak asi na ně nahlíží a dohlíží památková péče (a její prodloužená ruka stavební úřad).

§4 Dozajista nepoznáme jaksi narychlo celou tu vývojovou složitost…

§5 Dům čp. 627/I, Týnská 7, Praha, Staré Město, může být sympatickým podnětem výzkumů a úvah. Např. popis v Uměleckých památkách Prahy je natolik spletitý, že se můžeme akorát těšit na výsledky nějakých budoucích výzkumů, budou-li.

§6 Gotický portál nás vítá až v hloubi průjezdu. Ale přitom i trakty před bránou jsou gotické. Zřejmě tu někdy ve 14. století probíhaly notné změny staveb i uliční sítě.

§7 Na levé (západní) straně průjezdu vidíme portálek s olámanou „analyticky prezentovanou“ profilovanou rámující lištou, zřejmě z 15. století.

§8 Za průjezdem pozorujeme v přízemí pod pavlačí na průčelí západního dvorního křídla dvě okénka s půlkruhovým (resp. segmentovým) záklenkem. Profilace je v patě záklenku zakončena drápkem. Jde o historismus z 19. století? To se vzhledem k historii domu nezdá úplně pravděpodobným. Ale že by se jednalo o pozdně románské „prvky“, to by bylo smělé doufat. Tak snad to bylo nějak zapsáno během opravy a na záznam se práší v archivu… Hrotitě zaklenutý portál bývá označován za novogotický – to je možné, ale bylo to nějak prověřeno během opravy?

§9 Dvůr je zakončen monumentálním pilířovým schodištěm, otevřeným na pavlač. Pod ním vidíme asi renesanční portál schodiště hospodářských sklepů?

Geoportál IISPP:

§10 A můžeme pokračovat do dalšího domu v sousedství, zpřístupněného lidem…

Odkazy

Památkový katalog se domem zabývá spíše letmo.

© Jan Sommer, 20200726. Fotky 20200717.

Nadčasovost památkových informací?

Pseudoformalistická mikrorecenze

§1 V Památkovém katalogu se časové údaje o platnosti či vytvoření informací objevují částečně systematicky – to se týká zejména informací o platnosti zákonné památkové ochrany (datum prohlášení, zrušení prohlášení apod.) – částečně však jen výběrově a nahodile. To zejména platí pro absentující údaj o poslední editaci, takže nejsme informováni o době, ke které se vztahuje obsah „hesla“ v té podobě, jak je právě zkoumáme, či dokonce nějak právoplatně používáme. Přitom z reakcí vyhledávačů apod. je zřejmé, že se nějaké změny dějí, ale nelze již nijak ověřit, zda se jednalo o nápravu překlepu, nebo o nějakou významnější aktualizaci, doplnění, rozšíření, „porcování“ (např. areálu na součásti = objekty apod.)… Mnohé z toho přitom má podstatný věcný dopad. (Zcela výjimečně je uvedena datace textu u „výstupů“ některých vědeckovýzkumných projektů, pokud jsou zařazeny do PK.)

§2 Snad jako drobnou ilustraci tohoto „problému“ lze zmínit napohled okrajovou a v běžném hovoru celkem srozumitelnou formulku „v současnosti…“:

Obr. 1. „Bezčasový“ údaj v Památkovém katalogu https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-myslivna-18974176: „V současnosti je dokončována celková rekonstrukce objektu.“

§3 Platí příslušný údaj v momentu, kdy jej čteme? Nebo je staršího data a oprava již byla dokončena? Případně – bude ponechán v této podobě i po dokončení opravy? (Pak by v podobném informatickém „duchu“ mohl být „aktualizován“ do podoby „nedávno“, „v minulém roce“ apod.)

§4 Zde by bylo jednoduchým „řešením“, velmi snadným, a přitom finálně spolehlivým, napsat např. „v roce 2020 je dokončována…“.

§5 Současně by měla být vytvořena nějaká možnost zjistit (resp. tedy spolehlivě vidět) alespoň datum poslední aktualizace údajů PK. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby se daly prohlédnout předchozí verze „hesla“, ale to by mohlo mít i nějaké právní souvislosti, které nedovedu posoudit, tak bych asi nerad nenaléhal…

§6 Problém je možná pro editory obsahu PK „neviditelný“, protože v jejich interní verzi tyto údaje obsažené jsou, takže nemuseli vůbec na takovéto „malicherné“ problémy narazit.

§7 Tyto časové údaje mají i souvislost odbornou, když např. v nějaké stati (třeba i fundovanější, než toto postesknutí) jsou citovány z PK údaje o památce či o její ochraně a odkazují na PK jako na zdroj a korektně přitom uvádějí časový údaj; čtenář za nynějšího stavu v zásadě nemá možnost ověřit „zdroj“ citace. (Prakticky je asi jediným technickým řešením převzít citaci celou z PK.)

© Jan Sommer, 20200428

EDIT.: 20210322: K tomu ještě glosa k otázce (ne)datování údajů v PK („mikroblog“ na FB): Bezčasovost památkových informací? Tradice soupisnictví památek a databázový on-line dnešek https://www.facebook.com/sommmerjan/posts/4444314708930962.

Historizující návrat k historickému historismu. Základní škola ve Velké Bíteši, Tišnovská 115

Velká Bíteš (okres Žďár nad Sázavou), čp. 115, Tišnovská. Škola

(§1) V diskusích o zacházení s památkami a o způsobech jejich oprav velmi často znějí preference moderního, odlišitelného „vstupu“. Že by případný doplněk apod. měl být raději kontrastní, jasně odpovídající době svého vzniku, a hlavně ne mystifikující ohledně doby svého stáří, stylového zařazení. A měly bychom se také vyhýbat „restitucím“ stavů již minulých, převrstvených.

(§2) Zvláštním příspěvkem k diskusím může být rekonstrukce školy ve Velké Bíteši, čp. 115, Tišnovské ulici (ve městě je ještě několik dalších školních budov).

Obr. 1. Situace komplexu školních budov na mapě Památkového katalogu. Zdroj – upraveno.

(§3) Nejsem zasvěcen do detailů projektu.¹ Jen jsem při průjezdech touto lokalitou docela s úžasem pozoroval velkorysý „návrat“ historických historizujících forem, dosud při pohledu na „oholenou“ fasádu zcela nepředstavitelných.

(§4) Patrová stavba situovaná na mírné vyvýšenině je dominantou parčíku a frekventované křižovatky severovýchodně od komplexu obzvláště pozoruhodného opevněného kostela. Základní kámen školní budovy byl položen v roce 1902 a vzdělávání zahájeno zřejmě ve školním roce 1905.² Tvarosloví bylo použito výrazně tradicionalistní, novorenesanční, odpovídající významu, který byl v té době přiznáván školní výchově mladé generace (stavba připomínala zámek či knížecí palác).

Obr. 2. Pohlednice s fotografií ze slavnostního otevření školy (údajně 1905).

(§5) Zřejmě v roce 1974 vznikla „úprava“ s holou fasádou s břízolitovou omítkou, kde zůstaly zachovány jen mělké rizality v ose západního vstupního průčelí a na nárožích jižní fasády, kvádrový sokl a zjednodušená hlavní římsa. Zřejmě někdy v posledních desetiletích byla ještě vyměněna okna. Nejspíše smím odhadnout, že „modernizovány“ byly i interiéry, ale tam jsem nezavítal.

Obr. 3. Stav před poslední rekonstrukcí (Google Street View, 2012 – upraveno).

(§6) Nynější „projekt“ byl rozdělen do dvou počinů. Západní část při Tišnovské ulici byla celkem překvapivě navrácena do historické podoby z počátku 20. století.

Obr. 4. Stav při dokončování rekonstrukce objektu Tišnovská čp. 115 (20191004)

(§7) Bylo doplněno (po zateplení?)³ plastické členění fasád, ale především výrazně „aktualizována“ novější východní část při ulici Za Školou. Vzniklý kontrast mě příliš neoslovil – za sebe bych dal přednost tomu, aby se zde hledalo spíše nějaké „propojení“ v rámci „kontextu“ se stavbou při Tišnovské ulici, ale chápu, že nějak se to rozhodnout muselo (mohla sehrát roli i snaha o „zviditelnění“ výsledků dotace).

Obr. 5. Vizualizace (2017). Pohled od jihu (Zdroj: web školy. Autor: Stanislava Fixelová)

(§8) Ovšem právě toto rozhodnutí je také ilustrací ideově stylistických zvažování i ve vztahu k historickému prostředí. Do takových úvah samozřejmě vstupují i obavy z toho, že se investor, projektant či památkáři ocitnou v podezření, že usilují o skanzenifikaci.

Obr. 6. Nově zřízený střešní štít rizalitu nad vstupem v ose západního průčelí. (20191004)

(§9) Tak či tak se zde zřejmě jedná o pozoruhodné řešení, které lze z hlediska kultivace prostředí historických sídel vyzdvihnout. Samozřejmě s rezervou k nadbytečné výraznosti modernosti východní části komplexu budov.

© Jan Sommer, 20200406

Poznámky

1/ Revitalizace ZŠ Tišnovská 115, Velká Bíteš – odborné učebny a bezbariérovost, Integrovaný regionální operační program CZ.06.2.67/0.0/0.0/16_062/0003956.

2/ Historie školy.

3/ Bohužel nyní nedohledám fotky pořízené během opravy z lešení. Asi jsou zcela ztraceny.

 

Výběr památkových jubileí 2020

Na stránce se (teprve) pracuje… (Za případné doplňky či upozornění zde v komentářích či v SZ na FB jsem předem vděčen.)

Při použití si laskavě údaj ověřte z dalších zdrojů.

◄ 2019 ■ 2021 ►

Ottavio Broggio, architekt	350	* 2.1.1670
Arthur Brausewetter, architekt, konzervátor	100	† 5.1.1920
Alois Kubiček, historik architektury, památkář	50	† 8.1.1970
Bohumír Jan Dlabacz, autor slovníku umělců	200	† 4.2.1820
Věra Anna Kvasová, archivářka, památkářka	100	* 1.3.1920
Miroslav Míčko, historik umění	50	† 1.3.1970
Marie Benešová, historička architektury	100	* 2.3.1920
Řehoř Thény, sochař	325	* 4.3.1695
Josef Břenek, sochař, restaurátor (Tišnov)	200	* 4.3.1820
Giovanni Battista Alliprandi, architekt	300	† 13.3.1720
Erich Hubala, historik umění	100	* 24.3.1920
Bohuslav Fuchs, architekt	125	* 24.3.1895
Jan Slavíček, malíř	50	† 5.4.1970
Raffael Santi, malíř	500	† 6.4.1520
Václav Richter, historik umění, teoretik památkové péče	50	† 7.4.1970
František Dvořák, historik umění	100	* 17.4.1920
Václav Levý, sochař	150	† 30.4.1870
Marek Nonnenmacher, truhlář v Praze	300	† 2.5.1720
Josef Mánes, malíř	200	* 12.5.1820
Antonín Slavíček, malíř	150	* 16.5.1870
Bedřich Wachsmann, malíř, architekt	200	* 17.5.1820
Ladislav Lábek, etnograf, muzejník	50	† 26.5.1970
Johann Philipp Jöndl, architekt, stavitel, pedagog	150	† 5.6.1870
Milada Radová-Štiková, historička architektury	100	* 7.6.1920
Ferdinand Velc, znalec a propagátor památek na Slánsku	100	† 1.7.1920
Miloslav Chlupáč, malíř, sochař, restaurátor	100	* 10.7.1920
Jiří Kotalík, historik umění, ředitel NG	100	* 22.7.1920
Jiří Josefík, ak. mal., restaurátor	100	* 29.7.1920
Pavel Šopák, historik umění, památkář	50	* 31.7.1970
Ladislav Šaloun, sochař	150	* 1.8.1870
Josef Vítězslav Šimák, historik, vlastivědec	150	* 15.8.1870
Vinzenz Luksch, historik umění, památkář	100	† 18.8.1920
Hubert Ječný, historik umění, archeolog	100	* 19.8.1920
Ludvík Baran, etnograf, fotograf	100	* 23.8.1920
Otakar Máčel st., architekt, etnograf, památkář	100	* 25.8.1920
Václav Levý, sochař	200	* 14.9.1820
Vlasta Dvořáková, historička umění, památkářka	100	* 19.9.1920
Prosper Mérimée, památkář, spisovatel	150	† 23.9.1870
František Zuman, historik	150	* 2.10.1870
Viktorin Šulc, architekt	150	* 9.10.1870
Adolf Loos, architekt	150	* 10.10.1870
Dagmar Hejdová, historička umění, archeoložka	100	* 18.10.1920
Jiří Kynčil, archivář, památkář	100	* 11.11.1920
Josef Mauder, sochař	100	† 15.11.1920
Antonín Hejna, archeolog	100	* 20.11.1920
František Antonín Thun-Hohenstein, mecenáš, historik umění, památkář	150	† 22.11.1870
Jiří Kostka, historik umění, památkář	100	* 29.12.1920

*

© Jan Sommer, 20200402

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě si zaslouží i pozornost památkářů

1/ Možná by jej památkáři měli více vyzdvihnout, ale asi se to bere tak, že když i vrcholnou osobností a představitelkou české památkové péče je významná odbornice a badatelka, mají „splněno“. Snad tomu tak opravu je.

2/ V souvislostech památkové péče se angažuje mnoho vynikajících odbornic. Je pravdou, že jsem během let vlastně ani nezaznamenal nějaké „genderové“ nesrovnalosti na odborných konferencích, při organizaci výzkumů apod. Nicméně nemohu vyloučit, že k nějakým atakům či nelibostem mohl někdo poklesnout. Je také možné, že i já jsem někdy mohl někomu připadnout málo vstřícný.

3/ Některé památkové vědátorky významně ovlivnily celý stav ochrany kulturního dědictví dnes. Mně vždy vytane na mysli především paní docentka Milada Radová-Štiková; letos si připomínáme 100 let od jejího narození. Právě ona však je příkladem „politického“ nedocenění až deptání. Přesto svou morální pevností i odborným soustředěním a nasazením ovlivnila řadu lidí z generací, které v současnosti významně působí v památkové sféře.

4/ Samozřejmě bych takto nerad opomíjel řadu dalších památkových badatelek, často ovšem začleněných do „garantských“ pozic památkové organizace, ale současně velmi aktivně působících v řadě výzkumných projektů v NPÚ, ale i akademických aj. výzkumných institucích.

5/ Zaslouží obecné uznání, ale i zájem o výsledky jejich práce. Ale také nadšenou pracovní součinnost, kde to jen jde. Bude mi potěšením, kdykoliv bych na to sám stačil…

© Jan Sommer, 20200211