Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Otužilá malta 2016

Opět je to tady. Noční teploty i v nížině atakují +5°C a kolem nuly budou oscilovat za pár týdnů (zkrátka podzim mírného klimatického pásu při převažujícím vnitrozemském rázu klimatu). Čili přichází doba pro zednické opravy památek. Snad třeba svatý Petr pomůže, aby nešlo o zmařenou práci a materiál…

2016/10/12 Posted by | ohrožení památek, opravy památek, ze života památek | | Napsat komentář

Archeologie je všude? Tak aby také byla všude co nejsnáze k nalezení (glosa k MDA)

K letošnímu Mezinárodnímu dni archeologie se již přihlásilo vskutku impozantní množství institucí velkých i drobných. Pořadatelé přitom vyslovují jásavým tónem trochu neurčitě znějící heslo, že „Archeologie je všude!“ Není tak úplně jasné, jestli se tím upozorňuje na to, že máme všude počítat s výskytem archeologických nálezů, což je vždy namístě podtrhovat, protože to pro mnohé není samozřejmost, anebo je to projev radosti nad tím, kde všude se myšlenka oslavy archeologie setkáváním odborníků s veřejností již ujímá…

Tak či tak je tato pozvánka nepochybně podnětem i k fotografování památek, prezentací či účastníků MDA. Získané snímky či dojmy budou na různých místech sdíleny, lze říci, že se budou také na internetu objevovat zmínky o archeologii „všude“. Snad by nebylo od věci při této příležitosti činit stále více známou myšlenku, že je třeba podporovat při tomto „všudybylství“ také „všudypřítomnost“ – to je myšleno tak, aby „kdekoliv“ přítomné údaje související s archeologií a památkami byly „odevšad“ dosažitelné. Takže, nadmíru zjednodušeně řečeno, hledat způsoby propojení různých a různě umístěných snímků, textů, videí…

Mezinárodní den archeologie na FlickruSnad lze bez velkého časového či mentálního strádání prospět nalezitelnosti všeho, co souvisí s MDA, např.

  • užíváním tagu #DenArcheologie, #denarcheologie apod. (např. na Twitteru, Facebooku)
  • zařazením fotek do existujících skupin, galerií, alb apod., např. Flickr
  • vložením odkazu na kdekoliv zpřístupněné fotky atd. na Facebook, případně do komentářů Události
  • pokud možno přesným popisem u fotek, galerií, textů, videí…; je vhodné používat i zkratku MDA, protože je přeci jenom na internetu méně frekventovaná, než slova mezinárodní, den a archeologie…

Dále by se mohlo jednat také o sdílení pod vhodným jména na Pinterest, popisy dojmů na blogu, fotoblogy apod. (kdyžtak zde v komentářích, anebo na Facebooku upozorněte na další vhodné Vám známé či vlastní cesty, mohu je zde doplnit, upozornit na tuto cestu pořadatele apod.).

Podpořme tak snadnější využití informací o všudypřítomné archeologii i o Dni samotném. Také sami mezi sebou se budeme moci archeolog nearcheolog o informace lépe podělit.

2016/10/09 Posted by | archeologie, prezentace | , | Napsat komentář

Zprávy památkové péče, 76, 2016, 2 – A budoucí plány? Bez plánků už ne!

Časopis ZPP si udržuje špičkovou úroveň tisku a vcelku i grafické úpravy (i když výtka za nešikovnost většího formátu než áčtyřka by měla být vždy připomenuta), stále je také vůdčím periodikem památkové péče po obsahové stránce.

Proto nyní jen drobně zcela mimo rámec standardního recenzování provždy zajímavého obsahu.

Jedním ze základních způsobů prezentace stavitelských a architektonických památek jsou nejrůznější plánky – od povšechných, ale instruktivních skic, přes analytické plánky v „normě“ SÚRPMO či nákladná detailní zaměření třeba ve „dvacetině“ až po digitální 3D modely umožňující veškeré manipulace, virtuální rekonstrukce apod. Velkou tradici v publikacích o historickém stavitelství a architektuře mají půdorysná schémata, řezy budov či jejich detailů, jakož i asi nejvíce oblíbené nárysy fasád. Je celkem zřejmé, proč tomu tak je. Je to totiž nedílná součást informací o památkové podstatě věcí, jejich konstrukčním ústrojenství, plynoucím jak z provozu, tak i z technických limitů a potřeb dobové slohovosti, ale v současnosti také svědčící o potížích prosazování památkové ideje.

Je vskutku zvláštní, když čtenáři není jako pomůcka (a třeba studentům jako závažné vodítko) poskytnut plánek třeba u článku

POKORNÝ, Jiří: Roubený špýcharový dům na Boskovicku a jeho památková ochrana, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 2, s. 180-193.

Už v úvodu článku zaujme nezařazení mapky vymezují region a související území, protože je čtenář trochu v nejistotě o prostorových souvislostech, pokud není přímo rozený lido- či zeměpisec. Následně jsou pak celkem nadprůměrně přehlednými větami líčeny prostorové souvislosti špýcharových domů, často se žudrem, které asi s gustem přečtou lidé hluboce zasvěcení jak do typologie, tak do terminologie. No ale článek by asi měl pokud možno pomoci i lidem trochu méně předem seznámeným s regionálními formami usedlostí, záludnostmi dýmného provozu, začlenění černých kuchyní a výměnků. Vždyť cílem autora je „stručná charakteristika jednotlivých dochovaných objektů“. Toho se pak dociluje (?) sice docela dobře srozumitelně podaným výkladem, ale ona stručná charakteristika vlastně bez aspoň schématických dispozičních náčrtků je prakticky neproveditelná.

Z památkářského hlediska je jistě důležité zařazené upozornění na ohrožení často jedinečných památek, nejednou dokonce zanikajících bez pořízení precizní dokumentace. Ale opět – tím spíše by bylo třeba ukázky vytvořených plánků připojit. Autorovi nepochybně při velmi podrobném výzkumu spisoven a archivů prošla rukama celá řada vhodných ukázek.

Z tohoto úzce vymezeného pohledu zaujme i absence nějakých situačních schémat historických vesnic s vyznačením polohy pojednávaných důležitých objektů. Stěží pochopitelné je pak vynechání aspoň schématických skic v „katalogové“ části článku (s. 189n). Tato část je ještě příznačná zaváděním originálních „kolonek“ pro specifikaci míry zachování či stupnice hodnotící stavebně-technický stav (s. 189). Opět jsou výmluvně textově vylíčeny často tristní „procesy“, vedoucí k zániku staveb či jejich podstatných částí.

Zprávy památkové péče, 76, 2016, č. 2, s. 192-193

Dvoustránka z katalogové části článku.

Čtenář dotyčného sešitu časopisu se však může ptát, zda nezájem o plánky představuje nějaký obecnější trend, protože u několika dalších článků věnovaných lidovým stavbám také žádný plánek nenajdeme! „Světlou“ výjimkou jsou jen nahodile připojené plánky (jeden z archivu, jeden ze vzorníku).

Je zřejmé, že v každém množství budou zařazené plánky jen výběrem, a je možné, že autoři i redakce to vidí i tak, že podobná dokumentace by spíše měla být systematicky dostupná on-line či tradičně v archivech a že volba nějakého plánku by ostatní budovy nějak nespravedlivě upozaďovala.

Snad srozumitelně význam plánků jako nepominutelné součásti sdělení líčí Čeněk Zíbrt (s.330 a 332): „Jako historik a národopisec zjistím v archivech rok a den založení stavby, nebo dohady o tomto podám. Stroj fotografický zachytí podobu v celku i v podrobnostech. Malíř vybéře si malebný pohled a technikou (…) dovednou, umělecky bezvadnou zachová obraz kostelíka, zvonice, věkům budoucím (…). Ale můj suchý i květnatý popis, moje údaje kulturně-historické a etnografické – to všechno nestačí pro věcné porozumění těmto památkám, jejich ceně architektonické, jejich způsobu při řešení otázek o půdorysu, vazbě trámů, o nutnosti konstrukce, podezdívek, o roubení stěn (…), s odůvodněním umístění rámů, krákorců, trámů, jejich odsazení, sešikmení atd. Rozumí se, že tu nestačí popis. Tu péro odborníka jen doprovází názorné kresby architekta, jež nerozdílně přiléhají k názoru, vznikajícímu z pouhého popisu, ba s ním srůstají teprve v ladný dojem celkový, úplný!“
ZÍBRT, Čeněk: Dřevěné kostelíky v zemích československých a Podkarpatské Rusi, in: Český lid, 24, 1924, 1, s. 327-338. https://www.academia.edu/28853639/

Proto věřme, že plánky budou v plánech redakce do budoucna více doceněny.

Problém výběru by mohl být do jisté míry „řešen“ v on-line html verzi článku, kdy by bylo možné zařadit nejen reprodukce, ale i odkazy na archivy, vč. linků na dostupné digitalizáty (to by v tištěné verzi ve větším množství nedávalo moc smysl).

Ostatně podobné otázky čtenáře mohou napadnout i nad následujícím „mosteckým“ číslem časopisu. Tam sice oceníme několik podstatných historických i novějších plánků barokních kostelních areálů v Podkrušnohoří, ale k samotnému zaniklému starému Mostu se hlásí jen situační schéma u článku o panelákových sídlištích…

2016/10/04 Posted by | recenze | | Napsat komentář

Pokusná úvaha na téma možné metodiky pro dokumentaci „pitvy“ zanikajících staveb

Nástin případné úvahy ve smyslu možné koncepce nejspíše provždy hypotetické metodiky „zánikového průzkumu a dokumentace“ staveb

(Pracovní verze!)

Motto: Hlavní dopad by asi metodika měla mít jinam, než na odborníky dokumentující památky již osvědčenými metodami OPD či SHP… Spíše na zákonodárce a úředníky. Podobně jako u ostatních metodik není deficit ani tak z odborného hlediska, ale z hlediska kapacit, technického vybavení, morální i další podpory či obecnějšího pochopení významu zaznamenávaných informací apod. Snad se podaří zapůsobit i tam, kde např. nezávislí aktivisté sbírají dokumentaci, aby ji sdíleli a archivovali co „nejčitelněji“ pro nynější i budoucí studium. Tento přístup však nesmí být vykládán jako možnost zbavit se nějakého historického odkazu s odvoláním na to, že jej lze nahradit dokumentací.

  1. Zachování informací o ztracených památkách
  2. Komplexní metoda zkoumání a metodiky dílčích postupů průzkumu a dokumentace
  3. Metodiky dokumentace staveb a jejich částí jako systém?
  4. Spíše netušený význam dokumentace věcí při procesu jejich zanikání
  5. Obecné priority zánikové dokumentace
  6. Adjustace, archivace
  7. Poznámky na okraj
  8. Exkurz 1. Německo
  9. Exkurz 2. Most

Zachování informací o ztracených památkách

Pravonin destrukce 01

V momentu rozpadu konstrukcí stavby by vedle úsilí o záchranu měly být nasazeny i síly pro záchranu historických informací, neb ty patří k samotné podstatě památky a našeho vztahu k ní i k těm, co zbudou… (zámek v Pravoníně, renesanční, barokně upravený)

Zanikající stavební konstrukce či architektonická díla mnohdy opouštějí světlo světa v podobě hromad sutin, odvážených kamsi na skládku, případně ponechány osudu postupně ztrácejí kusy hroutících se krovů, opadávajících omítek, propadajících podlah a stropů, prolomených okenních překladů a rámů, což vše vespolek archeologizováno poskytuje výživu bujným křovinám. S průběhem řícení či demontáže mizejí informace o skladbě konstrukcí i jejich výtvarné (ne)hodnotě, konstrukční i řemeslné (ne)dokonalosti. Mizejí z prostoru, z kontextů, přestávají být součástí prostředí, ve kterém spolu s nimi žily a na jejich vliv reagovaly objekty, kterým třeba připadl osud chráněné památky a budou přetrvávat nadále, více či méně systematicky monitorovány a studovány, ovšem ve stále se více či méně vyvíjejícím prostředí a nových kontextech. V neposlední řadě se svým zánikem věci ztrácejí jako součást vědomostí o historii v jejím komplexním pojetí, tedy vč. toho, že se nezařadí mezi studijní materiál pro zkoumání historie umění či řemesel a opory pro precizní hodnocení toho, co přetrvává a „se“ chrání…

Recyklace pamatky kontejner

Památka na cestě k recyklaci…

Tomu nelze v relacích věčnosti zabránit. Nicméně tak, jak se zintenzivňuje mezi odborníky i v širší kulturní veřejnosti povědomí hodnoty souvislostí památek s jejich prostředím nejen v době jejich vzniku, ale i s časem životů, který kolem nich ubíhal, vyvstává jako důležitější otázka vytváření záznamů mizející podoby prostředí i konkrétních objektů a tyto záznamy uložit a užívat v moderním informačních nástrojích. Důležitost záznamů umírajících (ne)památek se může zdát administrativně nevýznamná. Pro odborný potenciál a budoucí stabilitu a míru věrohodnosti oboru památkové péče je však zásadní.

Takové dokumenty samozřejmě mají svou nepominutelnou tradici. Přinejmenším od dob renesance se zaznamenává romantické prostředí zřícenin, pro potřeby poznání architektury se přesně vyměřují detaily uměleckých forem i konstrukcí antických zdí, sloupových řádů, kladí, říms, ostění… (Od středověku ovšem patřily k základním ikonografickým motivům jesličky, symbolicky chovající nový život v polozříceném chlévě, obvykle s pečlivě „dokumentovanými“ rozpadajícími se konstrukcemi.) Dnes po staletích vývoje dokumentačních metod disponujeme (tedy, ne všichni) 3D scannery, fotogrammetrickými softwary a dalšími výdobytky špičkových technologií, nejspíše v budoucnu umožňujícími vytvářet virtuální „snímek“ světaběhu.

Nicméně nějak podobně, jako se v reakci na sdílení zděděných a aktualizovaných myšlenek budoucí památky právě nyní rodí, očekáváme, že v reakci na potřeby přijde i efektivní systém sdílení dat o památkách. Svým způsobem je do značné míry nahodilé jak to, jaká dokumentace v tomto stavu očekávání případně vznikne, tak i to, jestli bude zachována, bude-li uložena tak, aby ji bylo možné v nějakých souvislostech teď nebo kdykoliv později najít apod. Lze ale vidět důvody pro to, aby

Podstatnou část informací o památkách vytváří (nebo vynucuje od vlastníků apod.) systém státní památkové péče. Většina takových dokumentů vzniká jako podklad odborného posuzování investorských záměrů na změnu či údržbu památek. Ale v principu se památkový systém zabývá i dokumentací objektů, jejichž možný zánik se zvažuje (často v rámci rozhodování o případném „vyškrtnutí“ z ÚSKP). Při posuzování návrhu na „vyškrtnutí“ nějaké stavební památky ze státního seznamu chráněných objektů se např. součástí podkladů pro příslušné rozhodnutí zadává vypracování standardního SHP.

To zřejmě někdy motivuje úvahy, že se nic neděje, když se dokumentace nebude „řešit“ hned, jak by někoho napadla, ale ponechá se pro lépe vybavené dokumentátory následujících generací, anebo se s ohledem na omezené kapacity pro teď dokumentace odloží naneurčito. Samozřejmě je tu i tradiční proti úsilí o dokumentaci vždy vznášená odzbrojující námitka, že je důležitější památku zachránit, a to tím spíše, že vždy bude sama nejlepším dokumentem o sobě…

Dobrá, to je asi jaksi argument. Nicméně ten nakonec platí jen v limitované části případů, protože památky se (podobně jako všechno) během času mění, a hlavně TEĎ mnohé zanikají zcela či při dílčích stavebních zásazích. V tuto chvíli mizejí i se zachytitelnými informacemi, jež tak nikdo nezaznamená ani v budoucnu (a samozřejmě lze zase uspět s námitkou, že toho je pořád k dokumentování okolo dost).

Zdá se proto být namístě diskuse kolem otázek, zda lze požadovat, aby se našly cesty, jak takto mizející nenahraditelné informace nějakým zvladatelným způsobem zachytit a jak je efektivně uchovat pro „budoucí“ využití. Určitou paralelou tu samozřejmě může být „záchranný“ archeologický výzkum (ZAV), který se už stal vcelku samozřejmostí pod záštitou myšlenky, že pečlivě provedený a dokumentovaný výzkum „zachrání“ alespoň informace o tom, co při nějakých stavebních či výkopových pracích „muselo“ nenávratně zaniknout.

Záměrně se zde nečiní rozdíl mezi stavbou památkově hodnotnou či „bezcennou“, památkově chráněnou či pro oficiální památkovou péčí nezajímavou. Je zřejmé, že v praxi se bude vždy ke stavbám přistupovat různě, dle osobního pojímání hodnoty, ale jistě i podle úředně (s)právního statusu ochrany (je určitá pravděpodobnost, že zanikající úředně chráněná památka bude dokumentována s nasazením určitých profesionálních kapacit; ale nejednou dojde i k tomu, že aktivista bude z osobního zaujetí dokumentovat objekt úřady opominutý s odkazem na jeho malou hodnotu či dokonce škodlivost v památkovém prostředí apod., což má svou logiku v tom, že i o tomto kontextu je namístě zachovat informaci; kdybychom to chtěli přehnat, řekli bychom, že u všech objektů, jež nejsou chráněné, by měl být dostupný výklad důvodů tohoto ne-statusu).

Velký význam je přičítán archivaci dokumentace, i když je dosud značně slabá pozornost věnována předarchivní přípravě – tedy kvalitnímu zpracování i správě výtisků i elektronických datových souborů. Ovšem i vytváření nějakého informatického kontextu zaručujícího nalezení dokumentu v náležitých souvislostech je do značné míry v počátcích.

Komplexní metoda zkoumání a metodiky dílčích postupů průzkumu a dokumentace

Vědecký význam např. pro studium dějin stavitelských řemesel je dosud oceňován jen úzkou skupinou specialistů, nahlížených okolím do jisté míry s přezíráním, zejména ve srovnání s „praktickými“ funkcemi vědomostí pro projektování obnov, distribuci dotací apod. Jednotlivé přístupy se pak víceméně zbytečně vzájemně napadají pro subjektivismus přístupu apod., ačkoliv by komplexní IS mohl umožnit klidné soužití všech relevantních dat i jejich různorodých uživatelů.

Nicméně požadavky na srovnatelnost a „objektivitu“ metod dokumentace památek vedly k reglementaci zejména v podobě vydávaných metodik (jimž se pak dostávalo i politické podpory v podobě certifikace ministerstvem kultury; trochu paradoxně pak působí, že nikde není poruce seznam takto zavazujících postupů – ale to je jiné téma).

V posledních letech vzniklo snad už deset metodik, které se více či méně detailně a v různých souvislostech zabývají postupy SHP a OPD (od drobných památek, přes obytné městské domy až po zahradní architekturu, od urbanistických kontextů po inventarizaci nejdrobnějších součástek staveb). Vedle podrobného popisu způsobu terénního zkoumání a dokumentace, archivního výzkumu, přístupu k hodnocení památky a vyjádření k jejímu dalšímu ošetřování a individuálně pojatých výběrů hodnotných prvků i značně obecně specifikovaných námětů pro způsoby uložení elaborátu ovšem jednotlivé metodiky stále směřují k uzavřenému typologickému (účelovému) vymezení svého tématického záběru, obvykle nějak zadaného, zpracovaného bez větší konzultace v odborné komunitě.

Obecně lze říci, že rozdělení oficiálních metodik dokumentace a výzkumu památek na jednotlivé obory (podle typů objektů či jejich součástí apod.) má svou logiku, protože ohled na funkční, konstrukční i výzdobné specifické jevy je nepochybně oprávněný. Přesto se v rozsáhlé sadě metodik řada popisovaných postupů opakuje (někdy s drobnými obměnami). Protože však „pokrytí“ zkoumaných typů staveb není souvislé (z hlediska specifičnosti je zřejmé, že chybí např. metodika zkoumání továren), postrádáme i nějakou „supermetodiku“, specifikující okolnosti zkoumání souhrnně a odkazující na dílčí vodítka (ale k tomu bude třeba se zase vrátit jindy).

Mezi nimi by mohla mít své místo i metodika pro evidenci, zkoumání, prezentaci a archivaci vědomostí o zanikajících objektech jakéhokoliv druhu.

Metodiky dokumentace staveb a jejich částí jako systém?

Tyto metodiky by měly tvořit jediný systém, a to jak z hlediska sběru dat, tak i při správě posbíraných informací. K tomuto cíli snad bude co nejdříve vše směřovat. Do té doby ovšem má význam pokus upozornit na samostatný význam dokumentace stavby při její demontáži, rozkladu, hroucení apod.

Spíše netušený význam dokumentace věcí při procesu jejich zanikání

Význam dokumentace zanikajících věcí si sice dovedeme představit mnozí, ale snad lze předložit aspoň pokus o metodické „nalinkování“ postupů, možná s vyhlídkou na budoucí vypracování oficiálního dokumentu, ale také – a snad co nejdříve – na prosazení povinností jak pro dokumentátory, správce dokumentace, investory i dodavatele stavebních aj. prací.

Podrobnost dokumentace by měla odpovídat stupni povědomí o významu detailů a souvislostí. Tomu by tedy mělo odpovídat i kapacitní a finanční zajištění. Vzhledem k tomu, že víme o tom, že se detailnost výzkumů zvyšuje a musíme předpokládat, že tomu tak bude i nadále, měly by být zaznamenávány i skutečnosti, které se v současné době jeví jako málo podstatné.

V požadavcích na veškerou dokumentaci památek bývá velmi zdůrazňována potřeba jakési „kompletnosti“ formálního rázu. Zdůrazňují se identifikační údaje na titulním listu elaborátu, uvedení všemožných archivních podkladů využitých při práci apod. Prakticky se nesetkáme s výraznou preferencí akutního zpracování fotografické, popisné a kresebné dokumentace v terénu. Přitom ve srovnání s ostatními podklady jde rovněž i primární pramen, který by měl v první řadě vzniknout za jakýchkoliv okolností. Je nutné, aby byl identifikovatelný a využitelný v nejrůznějších odborných aj. kontextech.

Obecné priority zánikové dokumentace

Hlavní cílem je zachycení těch informací, které za normálního stavu celé stavby vůbec nejsou viditelné. Tedy např. dokumentace konstrukčního provedení zdiva, stropů, otvorů, armatur a výztuží atd. Takové informace nejsou z velké části dostupné ani při zpracování „upouštěcího“ průzkumu provedeného metodou nedestruktivního SSHP, přičemž jsou ale rozhodující pro poznání dějin objektu, ale i typologických aj. souvislostí jeho vzniku, provozu a změn.

Spolie milevsko kravin 01

Druhotně použité románské architektonické články, druhotně použité ve zdivu pozdně barokní hospodářské budovy, nyní opět ohrožené po zboření větí části objektu.

Typická je často zcela nezastupitelná možnost vyhodnotit stavivo – jeho „kompaktnost“, druhotné užití materiálu, cenných architektonických článků zaniklých staveb či jejich částí apod. Vzniká např. možnost dokumentovat zásahy při minulých funkčních změnách objektu, za normálního stavu naprosto neidentifikovatelných pod povrchovou úpravou.

Související priority

Ve chvíli zanikání objektu mohou být omezeny další jinak povinné náležitosti standardních průzkumů a dokumentací (SHP), jako je archivní rešerše či průzkum historické ikonografie. Je vhodné preferovat přístup, že ZPD je primárně cestou k zachycení pramenných informací. Samozřejmě je ideální, když navazuje na předchozí vědomosti. A to už ze základního důvodu, aby se vyloučila duplicitní akce, pokud již odhalené části byly dříve zkoumány v rámci OPD apod. K tomu je ovšem základní cestou údaje o veškerých dokumentech v nějakém maximálně snadno ovladatelném a velice přehledném IS bez odkladu zpřístupňovat.

Je potřebné evidovat místo uložení trosek, případně jejich druhotné využití v jiné stavbě (část stejného objektu, jiná budova), zavážce, navážce, lapidáriu…

Priority v kapacitní tísni

Zpracovatel usiluje o vytváření a archivně „udržitelné“ zpracování maxima dokumentace takové, aby i při nejzákladnější stručnosti (přiměřeně rozvinutý popis fotografie) byla srozumitelná, zpětně přesně lokalizovatelná, využitelná v jakýchkoliv kontextech.

Velký význam mají měřické snímky aj. typy dokumentů schopné pozdějšího vyhodnocení. Proto je třeba velkou pozornost věnovat lokalizaci dokumentů a co nejkvalitnějšímu popisu. Detailní snímky by pokud možno vždy měly navazovat na komplexnější záběry, které by např. zlepšily vyhlídky na budoucí začlenění k dalším dokumentům při vytváření 3D či plánové dokumentace apod.

Zpracovatel počítá s možnou postupností akce a se zapojením dalších dokumentátorů. Tedy může být výsledkem vhodně propojený sled jednotlivých fotografií s potřebným popisem, stejně jako více či méně komplexní elaborát (možná ideálně jako „skládačku“ souborů s popisem, propojených se souhrnným komentářem). Pozornosti by se mělo dostat opět i formátu html (xml) už i proto, že by pokud možno měly být výsledky dostupné on-line.

Lepší něco, nežli nic?

Instruktivním příkladem pro závazné a nepominutelné provedení akce ZPD je odstranění nestabilního objektu či jeho částí při hrozící havárii. Co jen dovolí podmínky bezpečnosti práce v kombinaci s osobním nasazením, je třeba dokumentaci pořídit. Povinnost k tomu zajistit podmínky by měla být uložena i úřadům, které by měly vlastníka rozpadající se či demolované stavby přimět, aby si k tomu přizval kompetentního specialistu. Na tuto naléhavou potřebu by proto měli myslet zákonodárci a vykonavatelé (stavební a památkový zákony).

Samozřejmě by v žádném případě nemělo dojít k tomu, že bude příslibem či uskutečněním ZPD argumentováno ve prospěch likvidace památky či jejího ponechání bez údržby. Tomu by měly bránit vhodně upravené právní podmínky i přístup instancí (tedy jejich přísnost i pomocná ruka).

Vždy je třeba opakovat, že je potřebné disponovat místem, kde bude možné srozumitelně zjistit, jaká dokumentace k objektu již existuje (a není proto třeba ji tvořit opakovaně – např. zaměření). Dále by na tomto místě mělo být možné vložit odkaz na vlastní nově vytvořenou dokumentaci. Pokud možno by mělo být možné (např. po jednoduché registraci) takovou dokumentaci do archivního systému přímo vložit.

Dále je potřebné naléhat, aby zákonodárce myslel na to, že jsou prostředky na takové dokumentace účelně vynaložené a hledal cesty, jak pro jejich vytvoření podpořit vlastníky, ale zejména samotné průzkumníky (proplacení nákladů a prokazatelně vynaloženého času na zpracování).

Časová a profesní náročnost

Měla by být podrobněji a na komentovaných příkladech charakterizovaná v metodice.

Adjustace, archivace

Jak technicky adjustovat? Časté jsou problematické „výstupy“ v podobě „wordových“ dokumentů s vloženými obrázky, „vytištěné“ ve formátu PDF, současně snad tištěné několikrát na běžný papír archivně nespolehlivými tonery. Zmiňované metodiky se touto stránkou archivní „udržitelnosti“ prakticky nezabývají. Obvykle se spokojí s mnoho neříkajícím upozorněním, že je třeba elaborát nějak archivovat u oprávněné instituce. Technická rozrůzněnost tak nabývá ohromujícího rozpětí. Bohužel se nepodařilo natrvalo rozvinout před lety vcelku prosperující a vlastně nekomplikovaný projekt ukládat elaboráty SHP aspoň v jednom výtisku do NAČR (Martin Ebel). Tato nejednotnost jen podporuje komplikace při dalším využití informací.

Podobně i v rámci památkové digitální evidence (MonumNet; MIS, Památkový katalog) vytvořené sbírky informací z oblasti OPD či monitoringu stavebně-technického stavu nejsou přehledné, ani vzájemně propojené.

Data v digitálně sociálním chaosu přibývají na internetu, ale neslyšíme ani apely z kompetentních míst na adresu památky fotících nadšenců, aktivistů pro záchranu památek, ale i zpracovatelů vědeckých a výzkumných projektů, aby hledali cesty kooperativního udržitelného zpracování dokumentačních elaborátů, a to zejména těch elektronických, které bez standardizace budou časem ve stále větší míře ztráceny.

Otázky jejich nalezitelnosti v budoucnu a operativního sdílení dnes jakoby nikoho moc nepálily ve chvíli, kdy skončila dokumentační akce předáním práce investorovi, ukončením lhůty udržitelnosti projektu. Asi se počítá s brzdým dynamickým rozvojem digitální archeologie.

Kam tedy s daty reálně?

To je nad mé síly komentovat – co je vhodné, udržitelné… Zpracovatelé dokumentace se často pro její ukládání a zpřístupňování rozhodují do jisté míry intuitivně, podle nějakého doporučení, vedeni osobními pocity ze snadnosti či komplikovanosti obsluhy různých „aplikací“ apod. Zřejmě zcela minimálně berou v potaz možnosti data nějak kombinovat s produkty jiných lidí, daty institucí apod. (Ověřoval jsem řadu různých fotobank, ale to je asi na jinou diskusi…)

Nelze přitom pominout další typy dokumentace či jejího záznamu, které postupně pronikají do rutiny a nabízejí další možnosti porozumění. 3D vizualizace. Video. Audio. CAD/GIS/BIM…

Poznámky na okraj

(Jen úvodní „teze“. Připomínky jsou vítány!)

Kyselka arkyr zdivo 01

V situacích nejvážnějšího ohrožení památky se může zdát pořizování dokumentace poněkud cynickým. Nicméně je v té době mimořádně efektivní.

Přehledu by asi mohl obecně pomoci registr demolic s odkazem na dokumentaci v rámci IISPP? Bez vazeb na agendu stavebních úřadů se tím však asi nemá cenu zabývat. Stejně je aspoň po nějakou dobu využívat destrukčních situací a dokumentaci uveřejňovat, aby byl postupně širším kruhům odborníků i dalších dotčených osob stále zřejmější význam takového uchování informací. Důležitá přitom je součinnost, aby se co možná přehledně ukazoval rozměr problematiky.

Volba konkrétního postupu by měla vycházet z existujících a co nejpřesněji odhadnutých časových možností. Velmi často ovšem musí být okamžité. Cílovým stavem přitom musí být předání maximálního rozsahu dokumentace, kterou bylo možné zpracovat v existujících časových podmínkách, při nepochybné jednoznačnosti identifikace dokumentované věci, určení polohy snímků apod.

Co největší pozornost je třeba věnovat začlenění informací do kontextů. Používat v popisu správnou terminologii, pozorně volit klíčová slova. Nutná je lokalizace v GIS (GPS).

Informace o vytvořené dokumentaci má být zařazena i do „soupisu“ dokumentů snad v IISPP, nějakém systému NAČR nebo pod. Zatím je toto ovšem čirá iluze.) To je potřebné z několika důvodů. Musí být snadno ověřitelné, že dokumentace vznikla, aby se mohl vyvarovat opakované akce, kdo by případně stanul před památkou s cílem znovu ji dokumentovat (anebo se mohl zaměřit na detaily, které předešle byly opomenuté či nepřístupné). Rovněž je to cesta k zapojení poznatků do typologických, územních či jiných systémů informací, a tím zkvalitnění vědomostní báze vůbec.

Dokumentace má být ukládána do centrálního úložiště (bohužel však v panující snad dočasné situaci asi kamkoliv) v co „nejprůhlednějších“ „formátech“. Pro některé složitosti typu 3D vizualizace je asi nutné užít příslušné typy (PDF…). Ale pro základní typy (text s obrázky) by se mělo přednostně jednat o html s odkazy na připojené obrázky v maximální kvalitě (ideálně *.tif, realisticky co největší *.jpg bez komprese). Z takového souboru je vhodné spolu s náhledovou fotografií vytvořit verzi *.pdf, a tu uložit na vhodném místě paralelně, pro případ havárie prvotního úložiště, ale i pro usnadnění vyhledání. Je vhodné se postarat dle možností, aby dokument nebo odkaz na něj byl k dispozici v centrálním památkovém informačním systému (pokud možno i v případě, kdy se nejedná o kulturní památku ze zákona).

Přitom je třeba nacházet rovnováhu mezi množstvím a rozsahem dokumentace a její zvládnutelností v dostupné kapacitě. Vysoké nároky na rozsah, kvalitu, popis by neměly vést k tomu, že se dokumentace nedokončí.

Zásadně podstatné je vytváření vazeb mezi dokumenty, protože v dramaticky narůstajícím obsahu internetu již rapidně klesá šance na nalezení individuálně relevantního obsahu pomocí standardních vyhledávačů.

V zásadě nejsou k dispozici žádné standardy. Dokumenty neshromažďují plošně památkáři, individuální příspěvky asi nezajímají ani Národní archiv apod., o jejich systémové vazby se pak vlastně (krom už snad až mýtizovaných metadat) asi nezajímá nikdo.

V rámci časových možností by se vážní zájemci o tuto problematiku měli zapojovat do diskusí, v článcích, na sociálních sítích, na konferencích by se měli dělit o zkušenosti a názory. Vzájemně by měli vždy hledat dohodu a vyjadřovat si podporu při prosazování realizace konkrétních akcí. Měli by koordinovat své postupy a vždy apelovat na instance, aby pomáhaly vytvářet pro dokumentaci prostor.

V cílovém stavu by v zásadě měl zákon ukládat vlastníkům i stavebním firmám pořízení dokumentace v rozsahu úměrném hodnotě objektu i jeho vývojové členitosti.

Nikdy však nemá dojít k tomu, že by s odvoláním na zastupitelnost objektu dokumentací byla usnadněna cesta k likvidaci (rekonstrukci) apod. Ale to si nejsem jistý, že by se dalo plošně jakkoliv obstarat.

Zpět k věci…

Metoda ZPD není vlastně ničím novým, speciálním. „Technicky“ plně navazuje na standardy SSHP a OPD. Její nástin však má upozornit na existenci jedné z fází existence památek, té, v níž je dostupné extrémní množství poučných detailů historických staveb (což jsou vlastně všechny), ale v níž již památkový systém ztratil o dokumentaci zájem, protože ji nemůže využít pro další administrování péče, když již není oč pečovat…

V této situaci je také důležité dbát na to, aby byly záznamy co nejlépe dohledatelné (když už je nelze vkládat do nějakého sdíleného otevřeného informačního systému, jelikož neexistuje). To jim poskytne jednu ze základních hodnot, protože se mohou stát srovnávacím materiálem pro ochranu zachovaných objektů a mohou se začlenit do zdrojů pro historické výzkumy, přesnější poznání typologie a pro vzdělávací programy.

Exkurz 1. Německo

Wia160917-DSC2012

Exkurz 1

Benjamin RUDOLPH: Dokumentationen vor Abbruch – Handhabung und Anforderungen im Land Sachsen-Anhalt, in: Denkmalpflege in Sachsen-Anhalt, 15, 2015, č. 2, s. 42n.

V posledních letech je státní památková péče konfrontována s novým fenoménem – požadavky na demolice či neřízeným zánikem registrovaných památek. Vedlo to k novému přístupu k dokumentaci památek. Změny se dotkly jak „garantů“, tak i složek „SHP“. Na jedné straně je samozřejmě nutné litovat ztrát na památkové substanci, ale současně byl přijat morální apel zachytit to, co je možné o organismu stavby zjistit vlastně jen v momentu jejího rozpadu či demontáže. Je v tom ovšem obdoba OPD v průběhu oprav, kdy rovněž (možná méně nápadně) postupným změnám objektů dochází k mizení informací v nenávratnu. „Nabízí se“ tak závazek zachytit maximum informací, které jinak dosud ve spoustě případů mizejí v nenávratnu.

Přestože nejspíše existují nějaké statistiky demolovaných či zanikajících památek u nás, nejspíše nejsou z tohoto hlediska výrazněji reflektovány.

V Sasku-Anhaltsku (asi nejen tam) je stanoveno, že před demolicí památky může památková instance nařídit povinnost památku dokumentovat. To se asi děje i u nás, v nějaké míře. Prioritou přitom ovšem většinou je požadavek na pořízení takové dokumentace, která dovolí správně rozhodnout o povolení či zákazu demolice na základě z dokumentace vyplývajících informací o hodnotě památky. Zdůrazňují se požadavky na dokumentování nejrůznějších detailů svědčících o vývojovosti památky či jejích cenných prvcích. Nicméně dokumentace a průzkumu se vyžadují případ od případu – nejde tedy o nějaký obecný „objektivní“ závazek.

S tímto pojetím ovšem souvisí představy o uložení informace do „složky“ daného objektu, bez „tlaku“ na obecnou využitelnost informací pro studium typologie apod. Lze v tom spatřovat skutečnost, že instance památkové péče zatím poněkud opomíjejí „podružné“ výzkumné významy dokumentace, nepodstatné ve srovnání se závažností o rozhodování o objektu samém. (Asi už stěží srozumitelná v tomto stadiu může být úvaha o zpětné vazbě v tom smyslu, že přeci i praktikující památkáři volí své přístupy na základě dosud existujících informací a podle toho, jak i jim byly zpřístupněny; tím je ovlivňováno i obecné vnímání toho, co památkáři vynucují na vlastnících či dalších orgánech státu.)

Nepříliš pohodlná bude otázka financování. Právní a správní otázky zde ponecháme stranou. Prověření dodávané dokumentace se ovšem soustředí na to, jestli je text rozdělen do příslušných kapitol a zda je fotografická dokumentace profesionální, jak případně předpis požaduje. Detailnější požadavky bývá obtížné zdůvodnit, a případně financovat.

Exkurz 2. Most

Matěj SPURNÝ: Herci díla zkázy. Demolice starého Mostu a role památkové péče, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 3, s. 251-264.

S. 263: „Památkáři, archeologové a je zastřešující instituce tak mohli v době bourání Mostu… alespoň s částečným úspěchem vymáhat plnění podmínek, za nichž byli kdysi přinuceni s likvidací historického města souhlasit. Vedle trojstranné dohody… se jednalo o několik desítek konkrétních dokumentačních akcí… Situaci komplikoval spíše poněkud nepřehledný stav, kdy se jednotlivé instituce a úřady… ve svých záchranářských podnicích různě předháněly a překrývaly, přičemž jim chyběl společný koordinační orgán.“ S. 264: „Umírající město bylo zkrátka jedinečným objektem, na němž si humanitní a společenské vědy mohly vyzkoušet techniku vlastní jinak zejména biologii a medicíně, totiž pitvu.“

Nicméně mostecké memento a nepochybné úsilí pro dokumentaci mizejících hodnot nevyznívá do podoby nějakého výrazného a reálného poučení, ze kterého by plynulo systematické rozvinutí reálných činností. Prakticky nic ze shromážděných informací není veřejně dostupné (v článku by se na to také asi odkázalo). A ani nějaký systematický postup při shromažďování dokumentace památek do praxe zavedený nebyl. Nelze sice vyloučit, že aktivní projekty monitoringu stavebně-technického stavu památek či OPD, nebo různé projekty dokumentace ohrožených objektů bez náležité péče takové výstupy sice mají, ale ty netvoří nějaký veřejně zjevný systém.

2016/09/17 Posted by | dostupnost dat, metodiky, OPD, památková legislativa, zánik památek | , , | Napsat komentář

Tipy na výlet, aneb na půli cesty?

Je zřejmé, že kromě zákonem daného snažení o uchování památek dle regulí stanovených vlastníkům příslušnými státními instancemi, je snad nejdůležitějším úkolem všech zasvěcenců – ještě vedle intenzivní výzkumné činnosti – prostředkovat památkové hodnoty co největšímu množství lidí, a to všemi dosažitelnými způsoby, aby mohli sdělení porozumět pokud možno všichni.

Proto také rozpětí prezentací vytvářených památkovými instancemi pokrývá velikou šíři řešení. Od suchopárných prezentací vědeckých výzkumů po dětské prohlídky, od informačních databází a geografických informačních systémů až po mobilní aplikace, od populárních přednášek či komentovaných vycházek až po speciální výstavy či vědecké sborníky. To jen v rychlosti namátkou vybráno…

Zajímavým zpestřením informací o zpřístupněných památkách na webu NPÚ se staly také Tipy na výlet.

Je jisté, že mnoho návštěvníků památek se rádo poohlédne po okolí hradu, zámku, kláštera, skanzenu či technické památky. Památkáři těmito údaji v nepřeberné hojnosti disponují. Stále je aktualizují, vše mají lokalizované. Čili by se možná nabízelo nabídnout existující údaje o památkách např. i lidem kráčejícím krajinou podle památkářských tipů na výlet. Nejeden z nich by jistě ocenil i vysvětlení, v čem spočívá památková hodnota věci a možností potěšit se jejím pozorováním.

Propojení památkářských tipů na výlet s daty o památkách by tak mohlo nabízet bonus, který zřetelně chybí u obdobných uživateli psaných popisů výletů či pozvánek na zajímavá místa, jak je nabízejí velké turistické servery či malé blogy.

Cesta doplněná o informace o památkách na trase by tak mohla poskytnout lákavou výhodu, jinde nedostupnou. Jistěže by pro mnohé zájemce bylo žádoucí informovat se o každé věci nadohled, ale výběr aktuálních informací především o chráněných památkách by jistě nabízel specifické ozvláštnění výletů. Když třeba pomineme šanci na zpětnou vazbu v podobě upozornění, že nějaká památka je právě akutně ohrožena.

Výhodou by bylo i upozornění na památky stranou od projížděné či procházené cesty, protože jinak je těžké se dozvědět, že třeba za hradbou stromů podél říčky míjíme cenný historický mlýn apod. Ne každý je vyznačený v on-line turistických mapách apod. Anebo je mnohé rozptýleno na X specializovaných webech (od Drobných památek přes Vodní mlýny po např. Prázdné domy či Hrady.cz, kde je už téměř vše, vč. mapek s širokými nabídkami filtrování…).

Abych ukázal, jak je to myšleno, pokusil jsem se o ukázku. Přitom jsem zpytoval, jak by se taková mapka trasy lemované památkami dala naroubovat na Tipy na výlet, jak je předkládají památkáři jako náměty pro poznávání okolí, a přitom maximálně využít informační zdroje NPÚ v té podobě, jak jsou veřejnosti zpřístupňovány. Můj postup byl v zásadě technicky minimalistický. Zaujala mě nabídka vydat se krásným šumavským podhůřím ze Zlaté Koruny na Kuklov (i když tip sám je zaměřený jen na bývalý klášter s nejbližším okolím – ale proč si neprohlédnout i památky v malebném okolí…).

Vzhledem k tomu, jak jsou údaje uspořádány v Památkovém katalogu a Památkovém GIS, je to docela pracné, ale kdyby se uznalo, že to nějaký smysl má, jistě by se našlo technicky elegantnější řešení (zviditelňující vybrané typy podél trasy výletu či vědecké expedice apod.). Při případném dalším pokusu bych možná také našel nějaký časově méně náročný šablonovitější postup. Ale to nechme stranou. Nevýhodou takového méně než polovičatého řešení zde samozřejmě také je, že bez dalších kroků jsou vytvořené body viditelné jen v této jediné mapě.

Zdá se mi, že nabídnout takovou mapku jako pomůcku pro plánování výletu lidí, kterým záleží na památkách a jejich poznávání, je nejspíše vhodné. Je možné si předem na náhledech prohlédnout malé snímečky a v případě zajímavosti místa se dokonce seznámit s odborně relevantními aktualizovanými informacemi a získat odkazy na další zdroje informací. Ne vždy je také možné nabídnout turistům kompletní sadu informačních panelů v terénu, jako na procházce podzámčím v Kunštátu.

Anebo by památkáři po dobudování svého velkého IS mohli podpořit mobilní přístupy, pro milovníky památek v terénu logicky se hodící, a lidem místo pokémonů vštěpovat přes zacílený monitor rovnou informace o památkovém fondu… Snad i tato skrovná ukázka může být přitom inspirací…

2016/08/18 Posted by | PR, prezentace | | komentáře 3

Umilování památkami?

Podle všeho se letos opět soutěž Wiki miluje památky v ČR neuskuteční. Důvody lze pochopit, protože organizačně je celá akce dosti náročná a přesáhla síly dobrovolnického týmu. Ani efekt z hlediska kvality fotek a získání dosud chybějících snímků nebyl příliš veliký. I když je pravdou, že akce je mediálně celkem úspěšná. Nicméně se nedostavil ani efekt v podobě aktivizace dalších obětavců pomáhajících naplňovat archiv Wikipedie či dokonce pomáhat s psaním textů. Nakonec se ukázalo, že ani zájem spolupracujících institucí nebyl příliš veliký. K velmi vstřícnému Slezskému zemskému muzeu v Opavě se prakticky nepřidala další a pro Národní památkový ústav se tato forma podpory zájmu veřejnosti o památky nejevila jako perspektivní.

Přesto se mohlo zdát, že některá populárně i odborně medializovaná témata mohla i dostatečně motivovat fotografy cestující po památkách. Instituce se svými profesionálními fotografy se mohly zapojit do vysvětlování, co je kvalitní dokumentační fotografie památky. Nicméně by asi základní pro rozhodování české Wikimedie o konání soutěže byla nějaká kapacitní podpora ze strany institucí.

Kostel Panny Marie pod řetězem, Praha, Malá Strana

Průčelí kostela Panny Marie pod řetězem v Praze zaujme kontrastem masivních věží a filigránsky zpracované předsíně.

Pro letošek se přímo nabízelo fotit architekturu doby lucemburské (v souvislosti s pompézními oslavami 700 let od narození Karla IV. – Lucemburským rokem). Jistě jsou tyto stavby většinou dokumentovány, ale přesto by se mohlo jednat o zajímavé téma i k cestám za gotickými kostelíky či tvrzemi či k focení detailů špičkové architektury. Letos se v NPÚ odborníci věnují též prezentaci tématu kovů z hlediska památkové péče, což by možná přispělo rovněž k cenným doplněním encyklopedie (pokusné heslo s výběrem příkladů užití kovů v architektuře a stavitelství zde).

Mj. by nebylo od věci v souvislosti s karlovskými aktivitami třeba zaměřit nějaký zájem i k opečování obsahu hesel o památkách doby lucemburské na Wikipedii. Nejedno by to skutečně potřebovalo.

Nicméně podobně jako v minulých letech existuje možnost navzdory neexistenci českého kola soutěže se k podpoře skvělé myšlenky WLM i Wikipedie samotné vyjádřit zasláním jedné či více fotek památek, ať už lucemburských, kovových, nebo úplně jiných. Pokud by takový zájem byl citelný, mohlo by to přispět ke konání soutěže v ČR třeba už příští rok.

V každém případě je třeba zvláště vyzdvihnout propracovaný a stále aktualizovaný seznam chráněných památek, který byl vytvořen původně jako podklad pro orientaci soutěžících při výběru dokumentovaných památek. Při hledání informací o památkách z nejrůznějších hledisek tento seznam dnes využije asi každý.

2016/08/11 Posted by | dokumentace památek | | Napsat komentář

Čtení historických fotografií, v. 2.0

V časopisu Zprávy památkové péče (roč. 76, 2016, č. 1) jsme získali v několika článcích z různých hledisek pojaté impulzy k většímu zájmu o obsah hojných historických fotografických sbírek spravovaných Národním památkovým ústavem zejména v rámci mobiliárních fondů hradů a zámků (zjednodušeně řečeno). Upozornění na často jedinečné sbírky lze leda vděčně uvítat.

Ale k námětům a výzvám ke čtení ve fotografiích snad lze na oplátku upozornit na naléhavou potřebu tyto fondy scanovat a zpřístupňovat na internetu, a to zejména s cílem získávat další doplňky a podněty od „externích“ „čtenářů“ fotografií. Předložené články se totiž až nápadně obracejí „jen“ ke kurátorům sbírek, jimž sdělují, jak mnoho je třeba zjišťovat, aby mohl být námět snímku precizně „přečten“ a popsán. Nicméně i z toho, jak je postup takové potřebné práce popisován, jasně plyne, že další specialisté nebo i nahodilí znalci nějakého tématu či místa mohou prospět dalšími upřesněními, kterých není vhodné se zříkat tím, že snímky nebudou veřejnosti dostupné.

Např. se snad mohu pokusit znázornit, co mám na mysli, pomocí snímku reprodukovaného u jednoho z podnětných článků.

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900

Valdštejnský palác, kočár před salou terrenou , kolem 1900. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 57, obr. 1.

Analýza obsahu snímku je zaměřena na určení typu kočáru a identifikaci vyobrazených osobností, což je doplněno odhadem, že „s největší pravděpodobností jsou dámy na vyjížďce v zámeckém parku Valdštejnského paláce v Praze“. Pokud tedy v této podobě bude snímek dostupný on-line, snadno někdo doplní upřesnění, že se jedná o zahradu Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně, a to přesně místo před arkádou saly terreny, ze které je viditelná dolní část dvou sdružených sloupů a plastické členění zadní stěny. Pokud se totiž takto popis doplní, bude možné snímek snáze nalézt v dalších souvislostech, a pak dost možná získat detailnější komentáře (třeba ke kované mříži ve vstupní arkádě v pozadí).

Podobně mohou být další snímky, možná jedinečné svou historickou výpovědní hodnotou, dostupné libovolnému výzkumnému záměru, což může vždy jedině prospět náležitému docenění památkových hodnot.

Snad tedy lze navrhovat, aby vhodně utříděné snímky byly systematicky zpřístupňovány na internetu on-line a přispělo se tak jednak k jejich širšímu odbornému i laickému využití (jakožto součásti kulturního dědictví), jednak ke zpřesňování jejich identifikace a popisu umožněním participace zasvěcených osob.


Ed. 20160807-0840: Šanci k dalším uplatněním pak najdou i snímky prezentované s jiným záměrem, např. jako pobídka k jejich mnohostrannému studiu, ovšem na papíru s nepochybnými omezeními z hlediska dopadu. Papírová verze je jistojistě podstatná, ale důvod ochudit se o přínosy té elektronické není!

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880

Sokolov (SO), zámek, kolem 1880. Repro z Marie FOLTÝNOVÁ: Možnosti čerpání pramenných informací z historické fotografie, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 1, s. 61, obr. 6.

Nedávno jsem se pokusil upozornit na potřebu podobného zpřístupňování ve stylu webu 2.0 a vyšších např. v souvislosti s předloženou lamentací nad nezájmem o využití (nejen) středověkých vědeckých rukopisů.

Anebo jsem si dovolil postesk nad nemožností pomoci komentářem k vylepšení údajů o velkoryse zpřístupněných sbírkách muzeí a galerií Pardubického kraje. (Ed. 160807-0910: Nakonec ještě připomínku: V glose, kde jsem vysvětlil, že vyobrazená budova popisovaná zcela záhadně, je burza v Kodani, jsem opomněl upozornit na to, že v popisu předmětu je dokonce slohové zařazení zmateční. Snad to může být aspoň podnětem k zamyšlení nad potřebností nějakých zpětnovazebních vylepšení podobných zpřístupnění dat, obecně nepochybně přínosných.)

Brání takovým vylepšením funkce obavy z komentářového spamu? Pak by bylo snad možné aspoň poskytovat nějaké kontaktní údaje, okénko k zaslání dotazu či námětu. Asi ideální by bylo umožnit komentáře registrovaným uživatelům. Ale když takto vybaveny nejsou ani eSbírky, ani Europeana, tak se to asi nezdá být potřebné.

2016/08/07 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, OA, participace, recenze | , , | Napsat komentář

Drobnost ke stále otevřeným otázkám evidence a dokumentace fragmentů historických staveb

Poznámka jednak informuje o nálezu dosud zřejmě neznámých zlomků románských záklenků okenních otvorů(?) z kláštera v Milevsku, jednak opět upozorňuje na rizika související s dosud nedostatečnou pozorností věnovanou evidenci takových zlomků, pro niž by byl potřebný komplexní informační systém propojující údaje o lapidáriích (muzea), stojících i reliktních stavbách (památková péče) a o nálezech získaných v rámci monitoringu památek, OPD, či archeologických výzkumů.

Milevsko, románské fragmenty v hospodářském dvoře

Fragmenty starších stavebních článků ve zdivu kolny v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku (v dolní třetině díl neprofilovaného záklenku).

2016/06/18 Posted by | detaily staveb, evidence památek | | Napsat komentář

Snad nebudou časem nadávat (ne všechny současné metody statické sanace historických budov se osvědčí)

Statické narušení historických staveb většinou vyplývá z nerovnoměrných pohybů podloží. Napohled zanedbatelné vychýlení v úrovni základů nejednou vede k několikacentimetrovým prasklinám zdiva ve vyšších podlažích. Nerovnoměrné posuny je velmi nesnadné zcela odstranit, takže je mnohdy třeba stavby s odstupem desítek či stovek let vyztužovat. To někdy vyžaduje velmi podstatné zásahy, nejednou i demolici a rekonstrukci rozsáhlých úseků konstrukcí.

Velice důležité je co možná včasné odstraňování příčin závad, ale také opravy vznikajících škod již v zárodku, aby se zachránilo co nejvíce „původní“ substance památky.

V posledních asi 25 letech se k „citlivému“ sanování drobnějších poruch bez vynucování drastických betonářských zásahů (např. devastujících torkretů na rubech kleneb či na mostních konstrukcích) s oblibou užívá „systém helifix“. Do drážek vyříznutých „rozbrušovačkou“ v povrchu zdi či klenby (na rubu i líci) jsou vloženy nerezové struny s povrchem opatřeným plastickým „závitem“, který po zalití drážky tmelem dokonale propojí tuto kovovou sponu s okolní konstrukcí. Pro posílení účinku se strun vkládá někdy značný počet, jak to bylo odborně vypočteno.

mm160514-sanace-160510-DSC3773

„Zářez“ do památky se jeví relativně nevelký (ve srovnání s někdy 10 cm širokou nepravidelně zející prasklinou zdiva), a to tím spíše, že si „zřejmě“ zaručujeme zamezení budoucím škodám.

Někdy se ale zdá, že zaháníme otázky, co se bude dít, jestli budou pohyby podloží či částí stavby samotné pokračovat. Může vytvořená „náplast“ s obětovanou povrchovou vrstvou nařezané zjizvené konstrukce tyto pohyby nějak zastavit? Většinou sice současně přikročíme i k vyztužení základů, sepnutí celé stavby táhly v patrech apod. Ale i v případě zpomalení deformací se za stavby nestane kompaktní skořepina a dříve či později budou pohyby pokračovat. Co se stane v okolí našich vyztužení strunami v drážkách? Odtrhnou se struny od tmelu? (Jsou nerezové, tak to nelze vyloučit.) Oddělí se tmel od drážky? (To asi není příliš pravděpodobné.) Povolí historická konstrukce a v místech penetrovaného tmelu se roztrhne? Odtrhne se ve větším rozsahu celý „strup“ na povrchu protkaný drážkami?

8390678134_1e556148ab_b[1]

Situace bude nejspíše místo od místa jiná. Ale vzhledem k letitosti starších úprav je již možné, že existují varující zkušenosti. Věřme, že se z nich vychází při návrhu nových oprav.

2016/05/14 Posted by | opravy památek, Uncategorized | | Napsat komentář

Architektura doby lucemburské a veleslavný jubilejní rok Karla IV.

Svým způsobem legendou se stala aspoň v úzkých odborných kruzích specialistů na historii gotické architektury kniha Václava Mencla Česká architektura doby lucemburské. Vyšla v roce 1948 jako výsledek snahy rehabilitovat a zdůraznit český podíl na vývoji vrcholně gotické a předhusitské architektury, který byl „logicky“ popírán německými badateli a opomíjen z pohledu francouzské či anglické perspektivy. Menclovi se podařilo bohatým jazykovým stylem „rozklenout“ fascinující příběh senzitivního, prostorového či světelného „rozměru“, kterým bylo obdařeno jinak přísnými pravidly svázané gotické tvarosloví. V tomto rozmělnění „klasicky“ katedrálních „kánonů“ dokonce vystopoval katalyzátory formálních rozehrání architektonických článků potřebné pro zrození pozdní gotiky. (Ta pak nikoliv náhodou dosáhla jednoho z vrcholů ve Vladislavském sálu v Praze.)

Kostel sv. Víta, jižní předsíň

Jižní předsíň chrámu sv. Víta v Praze.

Ale vraťme se k dnešku…

Připomíná se nám – s vehemencí, s jakou jsme se ještě u historických témat nesetkali, – význam doby lucemburské pro naše země. Slyšíme o jídle, intimitě, slavnostech, symbolice, příbězích… Stranou nezůstávají umělecká díla, protože přeci jenom, co jiného ukazovat. Někam jsou za draho převáženy kamiony exponátů, což, věřme, povede k nalezení nějakých dosud netušených souvislostí. Samozřejmě nelze upřít milovníkům umění to potěšení zhlédnout originály prostě pro svou radost.

Z veleširoké nabídky pro projevení sounáležitosti s otcem vlasti pak následují až po videomappingy např. specializované výstavky plastových panelů, zaměřené na regionální či tématicky specializované výběry. Zde se nám již nejednou objeví i architektura.

Zatím zřejmě nebyl avizován nějaký nový syntetický pohled na architekturu doby Karlovy i celé doby lucemburské, spolu s jistě potřebným zasazením do širších souvislostí. Jak to ostatně velkoryse provedl i Mencl. Tehdy mu byl vskutku skvělým partnerem Dobroslav Líbal se svou Gotickou architekturou v Čechách a na Moravě. Líbal se pak ještě k celé předhusitské architektuře vrátil v Katalogu gotické architektury v České republice do husitských válek, kde vypracoval hutné popisné charakteristiky staveb ve snaze poskytnout oporu dalšímu srovnávacímu bádání.

Dnes bychom ovšem měli využít pokročilých informačních technologií (jejich potenciálu si byl ostatně i Líbal velmi záhy vědom a do jejich prostředí obratně vstoupil s rozsáhlým přehledem hodnot našeho památkového fondu, dnes ovšem asi odpočívajícím v několika výtiscích na regálech institucí). Tj. např. začít u katalogu, nejspíše vycházejícího z Památkového katalogu; ten však zřejmě zatím neumožňuje snadné vytváření tématického výběru ani propojení s nějakými daty sbíranými v jiném systému. Každopádně je zřejmé, že by věci prospělo otevřené týmové prostředí. K tomu však zřejmě širší naladění dosud nenastalo.

Potřebnost takového „projektu“ vyplývá nejen z obecného vývoje přístupů k památkám, ale i z toho, že řada památek byla během let podrobena podrobným průzkumům, jež tu více, jinde méně korigovaly naše odborná hodnocení, předatovaly dobu výstavby památek, zpřesnily znalosti slohových souvislostí apod. Jistěže by taková práce vyžadovala nějaký ten rok. Možná se něco takového třeba i právě dokončuje a naším úkolem je jen se těšit na výsledek. Ale protože vše nasvědčuje tomu, že stejně bude poznání stále upřesňováno, nebylo by určitě na škodu takové otevřené „prostředí“ pro sdílení upřesňovaného povědomí iniciovat kdykoliv.

Samozřejmě vždy s vědomím, že je správné každý takový výběr budovat jako „výpis“ z komplexního systému, který ale při své otevřenosti bude schopen strpět jakoukoliv neúplnost, postupné vytváření. Vzorem v tom je zejména fungování Wikipedie.

Tak třeba bychom vůbec netratili, kdyby se taková spolupráce začínala rodit. Nebyl by to špatný narozeninový počinek… A možná i odpověď na Menclovu výzvu…

cp20160514-kolin-kl

Kolín, jižní strana závěru kostela sv. Bartoloměje.

2016/05/14 Posted by | participace, Uncategorized | , , | 1 komentář

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public