Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Návrh: Platforma pro on-line zpřístupňování odborné a vědecké publikační činnosti v oblasti památkové péče

Stav

01/ Potřeba publikovat stále větší rozsah vědeckých výstupů logicky plyne z toho, že se zvyšuje finanční podpora projektů, ale nepochybně také zkušenosti a tím efektivita práce výzkumníků. Výsledků je tedy více.

02/ Na základě zvyklostí a stanovovaných podmínek se většina uveřejnění odehrává v tištěných časopisech či knihách. V poslední době začaly být umožňovány a požadovány některé typy elektronických výstupů (tématické mapy).

03/ Nicméně jsou zatím zcela mimo zájem autorů i zadavatelů on-line publikace výstupů, byť by se třeba jednalo o elektronické verze „papírových“ článků. Je ovšem pravdou, že nejeden výzkumník pocítí potřebu takto usnadnit přístup ke svému výstupu, ale to lze za současné situace jen na vlastním či jiném webu, bohužel však v naprosté většině bez spojitosti s institucí, která projekt zajišťuje, či publikaci realizovala. Část autorů tento přístup podporuje, protože jim především jde o naději, že tištěnou verzi nebude snadné kopírovat a nekontrolovaně a bez příslušného svolení z ní přebírat části obsahu, a případně je dokonce neeticky vydávat za výtvor někoho jiného. Vydavatelé pak obvykle argumentují tím, že v případu zpřístupnění na internetu se nepodaří prodat vyrobené výtisky.

04/ Více méně nahodile působí to, jak již nyní některé instituce předkládají výstupy on-line. Většinou se ovšem jedná o „faksimile“ publikací vydaných tiskem, např. metodiky. Ale i ty jsou rozprostřeny bez souvislosti a informační či technické provázanosti na různých serverech.

05/ Články (v časopisech, sbornících) jsou on-line dostupné jen výjimečně, z iniciativy některých autorů.

06/ Postoj poskytovatele grantů či politických instancí (RVVVI) k internetovému publikování v zásadě není známý. Není známo, že by k internetovým zpřístupněním jakkoliv přihlížel při hodnocení výzkumu samotného.

Rozpory

07/ Z logiky veřejného financování výstupů plyne pro část odborné i politické veřejnosti názor, že tyto výsledky mají být dostupné všemi dosažitelnými prostředky, zejména tedy vedle tištěné verze uveřejněním na internetu (tak se vyjádřil např. prezident USA). Část odborné veřejnosti internetové zpřístupnění přímo požaduje, protože to urychluje a usnadňuje výměnu názorů.

08/ K tomu však zatím přistupují instituce velmi výběrově a prakticky zcela nesystematicky, jak se to aspoň jeví z vnějšího, možná málo zasvěceného pohledu, za který se mohu leda omluvit (a poprosit o upřesnění třeba v komentáři dole). Autoři volí cesty publikování individuálně, podle různých doporučení nebo subjektivních v různé míře poučených představ o tom, který způsob je perspektivní, udržitelný, přehledný, vzhledný apod. Z toho plyne atomizace výstupů a snižování efektivity.

09/ Tištěné výstupy lze dnes považovat spíše za elegantní, nežli dobře přístupné. Přesto jsou vzhledem k technice provedení nutné pro svou trvalou či dlouhodobou archivovatelnost a stabilitu obsahu a nelze svolit k jejich opomenutí např. s odvoláním na to, že existuje volně dostupná elektronická verze.

10/ Zpřístupňování výstupů on-line ve formátu PDF se již vcelku ujímá i mezi odborníky a vědci, i když se zdaleka neuplatňuje v širokém či obecném měřítku. Hlavní vadou běžně zpracovaného souboru PDF asi je komplikované či nemožné propojení funkčními odkazy se zdroji informací, se souvisejícími publikacemi apod.

11/ Významným problémem je také rozptýlení souborů na různé servery, velmi nejednotné uspořádání metadat, nejednotnost terminologie apod.

Návrh řešení

12/ Některé uvedené problémy by odstranilo koordinované zpřístupňování výsledků výzkumných projektů. Přitom by výstupy, dosud téměř výhradně tištěné, výjimečně rozšířené o verze dostupné on-line, mohly být soustředěné na jedno místo.

13/ Tištěné publikace s on-line „faksimilemi“ by mohly být doplněny jednak rozšířenými vydáními na webu (rozšířená dokumentace, přílohy apod.), jednak by některé výstupy výhledově mohly mít primárně verzi on-line, která by se ovšem vzhledem k výše zmíněným archivním potřebám doplnila i trvanlivými výtisky (uloženými v „povinných“ knihovnách, případně i u dalších zájemců).

14/ Standardní webové stránky představující činnost a úspěchy institucí se k takovému cíli ne vždy ideálně hodí. Proto lze pomýšlet spíše na vytvoření institucionální (spíše ale resortní či „národní“) publikační platformy. Ta by sice mohla navázat např. na internetová zpřístupnění některých vysokých škol či knihoven, ale měla by od počátku klást mnohem větší důraz na funkční nástroje pro „další“ práci s dokumenty (komentáře v textu, recenze, odkazy na související zdroje apod.).

Výhody

15/ Výrazný synergický dopad vyplyne z intenzivnějšího propojení jednotlivých příspěvků. Mělo by se tak podařit i propojení s výstupy vznikajícími i v rámci grantů na opravy památek (často se požadují publikace u „Norských“ grantů apod.), výstupy práce metodických či vzdělávacích složek institucí apod. Výhody by byly téměř revoluční.

16/ Odkazování na zdroje (u těch by naopak byl dostupný přehled prací, které je citují apod.).

17/ Propojení s jinými statěmi. Propojení s výkladovým slovníkem apod.

18/ Možnost komentářů. Tu sice část odborné veřejnosti „nepotřebuje“, ale výhody pro rozvoj odborné práce jsou zřejmé.

19/ Možnost aktualizací. Ta může být sice v jistém smyslu matoucí (čtenář nevidí na první pohled „právoplatnou“ verzi, jak vznikla a došla schválení), ale řešitelné tím, že v záhlaví stati je výrazný odkaz na platnou verzi (to je klíčové např. u certifikovaných metodik, norem, předpisů…). Tím je umožněno zdokonalování článku např. na základě jiných vydaných příspěvků, novějších objevů apod.

Otázky

20/ On-line publikování zatím není „bodováno“ instancemi spravujícími prostředky na vědeckou a výzkumnou práci. Lze velmi reálně předpokládat, že se tato „taktika“ změní směrem k zahrnutí internetových zpřístupnění.

21/ Samostatná existence on-line výstupů by vyžadovala příslušné redakční zajištění, oponentury apod. Takové závažné závazné potřeby lze v prvním kroku zajistit ve spolupráci s existujícími redakčními složkami vč. redakčních rad vydavatelských institucí.

Doporučení

22/ Vyzkoušet nějaké volně dostupné řešení dříve, než se začne se zadáváním programování stránky.

23/ Naléhat na vytvoření „národní“ platformy nejen pro publikaci odborných a vědeckých článků. Pokud by nakonec byla přehledná, tak ji i používat…

Reklamy

2015/09/13 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | , | Napsat komentář

Wikipedie jako rozcestník k hlavním zdrojům památkových informací NPÚ

Je to zřejmě několik nemnoho týdnů, co na Wikipedii došlo k trochu skrytému, ale šikovnému vylepšení seznamů kulturních památek, jež vznikly před několika lety v souvislosti s pořádáním fotosoutěže Wiki miluje památky – české to verze světové Wiki Loves Monuments (s lítostí připomeňme, že podle dosavadních informací se letos soutěž v ČR konat nebude).

V tabulce se u odkazu na údaj o evidenci památky v ÚSKP (rejstříkové číslo ve třetím sloupci) objevila značka sponky s funkcí odkazu na výpis souborů z Metainformačního systému (MIS) Národního památkového ústavu. Výpis je vytvořen jako výsledek fulltextového vyhledávání s dotazem na toto číslo, což je téměř plně funkční řešení (asi mohou nastat okolnosti, že kvůli nějakým nepřesnostem v metadatech určitý soubor nebude dohledán; lze však odhadovat, že k tomu nedojde u více než 1% případů). Čili uživatel z tabulky dospěje nejen k údaji o rozsahu památkového ochrany v databázi MonumNet, ale také na jedno kliknutí získá přehled o fotodokumentaci v archivu NPÚ či o digitalizovaných evidenčních kartách, ale také o výzkumných zprávách a posudcích. Užitečný by byl i přehled o plánových archivech či analogových fototékách, ale to je zatím třeba hledat jinými způsoby v dalších informačních zdrojích. Dojít ke sloučení těchto nástrojů pro práci s památkovými daty je v NPÚ plánováno v příštích měsících.

Příklad. Plasy – v tabulce lze ve třetím sloupci najít jak odkaz na MonumNet, tak i na výpis souborů v MIS (aktuálně 47 položek).

Ukázka - Plasy, klášter. Ve 3. sloupci odkazy na MonumNet a na MIS (sponečka)

Ukázka – Plasy, klášter. Ve 3. sloupci odkazy na MonumNet a na MIS (sponečka)

Propracovat se k informacím o památkách v Integrovaném informačním systému památkové péče (IISPP) provozovaném Národním památkovým ústavem nebývá vždy prvoplánově snadné. Proto je i tato pomůcka citelným ulehčením. Navíc na stejném místě máme i odkaz na dokumenty v úložištích Wikimedia Commons, takže je na jednom místě možné získat o památce velmi dobrý přehled (to i v situaci, kdy většina památek nemá na Wikipedii dosud svůj článek, a ani evidenční popisy v databázích NPÚ dosud nejsou volně dostupné).

Kdybychom byli neskromní, ptali bychom se, jestli by bylo možné tento odkaz do MIS přidat i k údajům o jednotlivé památce (zpravidla v jejím článku, ale někdy také v článku o obci apod.). Aby nebylo při vyhledání hesla následně nutné pátrat po citované tabulce se seznamem památek). Patrně bude také třeba do budoucna „překonat“ omezení přehledů na Wikipedii na chráněné památky a zahrnout i „nepamátky“ (často se neliší ničím jiným, nežli tou „zapsaností“).

Ed. 20150623-1400: Během dneška došlo v této věci k přínosnému vývoji na Wikipedii. Šablona pro vkládání odkazů na informace o kulturní památce v MonumNet byla doplněna o odkaz na soubory v MIS. Jediný drobný problém nynějšího stavu je, že se vyhledávání provádí podle čísla IdReg, které je jednoznačné v MonumNet, ale ve fulltextovém vyhledávání dochází k přiřazení i jiných výsledků (když se objeví stejný řetězec čísel). Není to velké procento a je to každopádně usnadnění při využívání fotek apod. z MIS. Výběr lze doladit upřesněním vyhledávání výběrem lokality (většinou by to mělo pomoci). (Ed. 201506240750: V tabulkách seznamů památek odkaz ze sponky míří na číslo ÚSKP, takže se výsledek od výsledku z článku /IdReg/ může mírně lišit.)
Příklad.

2015/06/23 Posted by | evidence památek | , | Napsat komentář

OPD jako závažná součást výroční zprávy NPÚ

V kapitole Výroční zprávy NPÚ za rok 2014 (PDF) věnované odborným i jiným úlohám NPÚ jsou uvedeny i výzkumné činnosti v oblasti historické architektury a staveb:

NPÚ provádí operativní i standardní stavebněhistorické průzkumy („SHP“), operativní dokumentace, urbanistické průzkumy, archivní průzkumy, přitom se prioritně zaměřuje na památky ve správě NPÚ a zejména na průzkum a dokumentaci záchranného charakteru na památkách, kterým hrozí buď zánik nebo výrazné snížení architektonických a historických hodnot.

(Výroční zprávy dostupné on-line naleznete ZDE.)

Je nepochybné, že tyto činnosti jsou prvořadě důležité a podílejí se na kvalitě veškerých odborných, manažerských, řemeslných i jiných činností při ochraně památek, ale patří i k základům fundované vědecké a výzkumné činnosti, protože zejména v podobě OPD uchovávají informace o částech památek v momentu zániku či takových, které po opravě budou zahaleny obnovenou omítkou apod.

Přesto v nové VZ překvapí rozsah, ve kterém jsou výsledky OPD zvýrazněny, a to zejména v relaci k ostatním výzkumným činnostem. Ty jsou ve většině kapitol (ne všechna pracoviště NPÚ všechny údaje předkládají ve vzájemně porovnatelné podobě) kvantifikovány „jen“ počty akcí či k archivaci přijatých elaborátů.

Je to nepochybně doklad prestiže, kterou si metoda OPD vydobyla za uplynulých deset let od vydání metodiky v roce 2005. Asi to lze brát i jako závazek, rozhodně však též jako argument pro zdůrazňování potřebnosti a nezadatelnosti OPD, jež by měly být ze strany památkové péče požadovány při každém zásahu do památky.

Věřme, že bude také možné nějak připomenout oněch 10 roků od oficializace OPD vydáním metodiky, zhodnotit zkušenosti, zabývat se trendy v oboru v nynější době, jakož i součinností s dalšími metodami (monitoring, dokumentace architektonických a stavebních prvků, SHP, inventarizace jakýchkoliv součástí památek) i způsoby dalšího využití získávaných informací (v rámci IISPP a dokončovaného Památkového katalogu).

Pro orientační představu si připomeňme akce OPD zmiňované ve Výroční zprávě:

Nepochybně jde o impozantní přehlídku. Možná by nebylo od věci v souvislosti s Památkovým katalogem uvažovat o obnovení aktivit kolem „hlásiče“ akcí OPD. Přinejmenším prezentované anotace by mohly prospět obecnějšímu využití dosahovaných poznatků. Jinak jsou sice některé v MIS celkem snadno k mání, ale jejich procházení prakticky není možné soustavně (v důsledku nejednotnosti v užívání klíčových slov, neexistenci kategorizace apod.).

Praha

  • Hradčany čp. 68 – Hradčanské náměstí 7
  • Malá Strana čp. 480 – Maltézské náměstí 8
  • Nové Město čp. 1132 – Petrská 4
  • Staré Město čp. 344 – Na Perštýně 5
  • Staré Město čp. 352 – Jilská 1
  • Staré Město čp. 800 – U Obecního dvora 9
  • Vyšehrad – Táborská brána
  • Bubeneč – kostel sv. Gotharda
  • Michle čp. 25 – U Michelského mlýna 1

Střední Čechy

  • Červený Újezd – kostel sv. Matouše (OPD dveří)
  • Beroun – Zámečnická ul. čp. 14 (OPD v průběhu stavby)
  • Bystřice u Benešova – Drachkov, sýpka hospodářského dvora (zaměření a OPD)
  • Hradištko pod Medníkem – budovy hospodářského dvora čp. 2 u zámku čp. 1
  • Jenštejn – dům čp. 40 (č. e. 6) (zaměření a OPD)
  • Jetřichovice – kaple sv. Jana Nepomuckého (zaměření a OPD)
  • Klášterní Skalice – klasicistní most přes potok Výrovku
  • Kosmonosy – Máchova ulice čp. 67, obytný poloroubený dům (OPD před demolicí)
  • Kosmonosy – ulice Debřská p. č. 1355 (OPD sýpky
  • Křivoklát – hrad, manský dům čp. 132 a 133
  • Kutná Hora – Havlíčkovo náměstí čp. 548 (OPD průčelí uliční fasády budovy arciděkanství)
  • Kutná Hora – Husova ul. čp. 135, obytný dům (doplnění OPD – nálezy srubu)
  • Mladá Boleslav – Staroměstské nám. čp. 25, obytný dům (OPD krovu)
  • Mladá Boleslav – Svatovítská čp. 97, hospodářský dvůr Na Podolci se zrušeným kostelem sv. Víta (OPD celého areálu)
  • Olbramovice – sýpka u dvora čp. 1
  • Plaňany – kostel Zvěstování Panny Marie
  • Skrýšov – zámek čp. 1 (OPD fasády)
  • Třebovle – kostel sv. Bartoloměje (OPD presbytáře)
  • Starý Kolín – márnice na hřbitově u kostela sv. Ondřeje
  • Zbraslavice – kostel sv. Vavřince (OPD zdiva v interiéru)

Jižní Čechy

  • Oborový průzkum špýcharových domů na Doudlebsku – II. etapa
  • Český Krumlov – bývalý minoritský klášter a klášter klarisek
  • Český Krumlov – Kaplická čp. 157 (Vila Romana)
  • Český Krumlov – Latrán čp. 27 (ledárna a ležácké sklepy)
  • Český Krumlov – letohrádek Bellaria v zámecké zahradě
  • Český Krumlov – zásobní zahrada zámku (bastionové opevnění)
  • Český Krumlov – dějiny jednotlivých domů (operativní archivní rešerše)
  • Hosín – boží muka
  • Lomec (obec Strážkovice) – návesní kaple
  • Mirkovice – čp. 1 (aktualizace)
  • Písek – Karlova čp. 3/9 (měšťanský dům)
  • Štěkře – usedlost čp. 1 (jižní průčelí sýpky)
  • Týn nad Vltavou – náměstí Míru čp. 25 (renesanční sklep měšťanského domu)

Karlovarsko

  • Brložec – čp. 22
  • Františkovy Lázně – čp. 182
  • Horní Slavkov – čp. 178
  • Hřebeny – hrad Hartenberk
  • Cheb – čp. 508
  • Jeřeň – kaple sv. Jana Nepomuckého
  • Libá – hrad a zámek
  • Ostrov – zámek
  • Štědrá – zámek
  • Teplá – čp. 1
  • Toužim – čp. 107 a 271
  • Žlutice – čp. 32

Ústecko

  • Benešov nad Ploučnicí – stodola ve dvoře čp. 71
  • Bohosudov – čp. 32
  • Dolní Křečany – podstávkový dům čp. 270
  • Duchcov – p. č. 2576
  • Duchcov – zámek
  • Heřmánkovice – čp. 91
  • Heřmánkovice – kostel Všech Svatých
  • Jezeří – zámek
  • Mariánské Radčice – kostel Panny Marie Bolestné
  • Milešov – zahradní cassino
  • Mlékojedy – kostel sv. Martina
  • Most – děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie
  • Ploskovice – Úřední dům
  • Volevčice – kostel sv. Prokopa

Liberecko

  • Bílý Kostel nad Nisou – kostel sv. Mikuláše
  • Český Dub – městské opevnění
  • Drchlava – kostel sv. Mikuláše
  • Houska – hrad
  • Lemberk – hřbitovní kaple
  • Kryštofovo Údolí – čp. 21
  • Máchovo Jezero
  • Markvart – rybník
  • Mlýnský rybník
  • Stráž pod Ralskem – zámek
  • Tlustec – tvrz
  • Turnov – čp. 268
  • Útěchovice – tvrz
  • Železný Brod – kostel sv. Jakuba

Královéhradecko

  • Adršpach – zámek čp. 75
  • Broumov – děkanský kostel sv. Petra a Pavla
  • Broumov – hřbitovní kostel Panny Marie
  • Broumov – klášter čp. 1
  • Fořt – zámek čp. 1
  • Heřmánkovice – výměnek venkovské usedlosti čp. 221
  • Jičín – měšťanský dům čp. 2
  • Klášter nad Dědinou
  • Kukleny – kostel sv. Anny
  • Kuks – hospitál čp. 81
  • Otovice – kostel sv. Barbory
  • Rudník – bývalé fojtství čp. 99
  • Sobotka – zámek Humprecht
  • Stěžery – sklep v areálu zámeckého dvora
  • Šonov – kostel sv. Markéty
  • Vrchlabí – venkovský dům čp. 458
  • Žireč – zámecký pivovar

Pardubicko

  • Červená Voda – plošný průzkum obce
  • Česká Třebová – čp. 19
  • Hrušová – kostel Nejsvětější Trojice (oprava střechy a fasády)
  • Předhradí – hrad Rychmburk (dokumentace fragmentu výmalby v podkroví)
  • Skuteč – venkovský dům čp. 71
  • Slatiňany – zámek čp. 1 (dveře do schodiště východního křídla)
  • Slatiňany – zámek čp. 1 (fragment sgrafi tové výzdoby v místnosti u průjezdu severního křídla)
  • Sudslava – dokumentace krovu na faře
  • Vamberk – dokumentace krovu před demolicí domu čp. 148

Vysočina

  • Černíč – tvrz, čp. 15
  • Daňkovice čp. 47
  • Jihlava – Telečská, kaple Panny Marie
  • Náměšť nad Oslavou – Antonína Dvořáka čp. 82
  • Pelhřimov – kaple sv. Mikuláše
  • Polná – bývalá zemědělská usedlost, Indusova čp. 207
  • Polná – roubenka, ul. B. Němcové čp. 357
  • Sedliště (Jimramov) – roubenka čp. 25
  • Telč III – Seminářská čp. 85
  • Telč – Staré Město, Dačická ul. čp. 16
  • Telč – Staré Město, Zachariášova ul. čp. 36
  • Telč – Štěpnice, Na Posvátné čp. 32
  • Trhonice čp. 15 – vodní mlýn s pilou

Jižní Morava

  • Bořetice – kostel sv. Anny (OPD nálezů v interiéru kostela)
  • Břežany – kostel Zvěstování P. Marie (dokumentace v průběhu oprav krovu)
  • Hostim – správní budova čp. 2 v areálu zámku (OPD v průběhu rekonstrukce)
  • Lednice – zámek (operativní dokumentace provedená v průběhu oprav fasád)
  • Miroslav – zámek (podrobný operativní průzkum a dokumentace v souvislosti s probíhající celkovou rekonstrukcí významně přispěl k poznání historického vývoje objektu)
  • Mikulov – dům na ulici Koněvova čp. 33 (dokumentace objektu před demolicí)
  • Modřice – dům náměstí Svobody čp. 19 (dokumentace před přestavbou domu a sklepů)
  • Pouzdřany – měšťanský dům čp. 11 (OPD části měšťanského domu)
  • Slavkov u Brna – měšťanský dům (OPD v souvislosti se statickým zabezpečením)
  • Šlapanice – stará fara – část objektu bývalé scholasterie (dokumentace krovu před zahájením oprav)
  • Valtice – Růžová čp. 92 a 93 (dokumentace a zhodnocení před demolicí)

Olomoucko

  • Javorník – zámek Jánský Vrch
  • Nová Hradečná – fara
  • Olomouc – hrobka Brděkových
  • Olomouc – Křížkovského 14
  • Ptení – zámek

Zlínsko

  • Boršice u Buchlovic – kostel
  • Buchlov – hrad
  • Fryšták – středověké a pozdější architektonické detaily z ohradní zdi fary
  • Holešov – dokumentace renesanční věže kostela sv. Anny
  • Hoštejn – hrad
  • Lukov – hrad
  • Rusava – dřevěnka čp. 43
  • Staré Hvězdlice – kostel
  • Tlumačov – farní stodola
  • Uherský Ostroh – zámek
  • Velehrad – úsek ohradní zdi na východní
  • straně areálu při budově Vincentina
  • Vizovice – zámek

Moravskoslezský kraj

  • Heřmánky – fojtství (dokumentace krovu)
  • Horní Město – dům čp. 29 (dokumentace historických suterénů před demolicí domu)
  • Karviná-Fryštát – boční kaple kostela sv. Kříže (dokumentace architektonických prvků; druhý díl)
  • Krnov – kostel sv. Martina (archivní průzkum a dokumentace nálezových situací odkrytých v průběhu oprav, bude prováděno průběžně s přesahem do roku 2015)
  • Nový Jičín – Hückelova vila (hlášení o nálezu – odkrytí původních prvků a situací v podkroví)
  • Opava-Jaktař – kostel sv. Petra a Pavla (archivní průzkum a dokumentace části interiéru po sejmutí omítek – rozpracováno; fotodokumentace, zakreslení, dokončení v roce 2015)
  • Příbor – městský dům čp. 28 na náměstí S. Freuda (dokumentace okenních a dveřních výplní; druhý díl)

2015/06/16 Posted by | dostupnost dat | , | 1 komentář

Líbalova fenomenální kniha o gotické architektuře v Čechách a na Moravě on-line. S rezervou

GAČM

Dobroslav LÍBAL: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, Praha 1948

Kniha Dobroslav Líbal: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, vydaná již v roce 1948, stále zůstává nejkomplexnější přehlídkou gotického stavitelství u nás, jeho průřezem od špičkových architektonických počinů po drobné rustikální kostelíky i srozumitelným zařazením do středoevropských souvislostí. Bez jejího prostudování a následných návratů k ní se neobejde nikdo, pokud se zabývá středověkými stavbami u nás, i když dalším vývojem vědy či novými poznatky z památkové praxe dochází k dílčím upřesněním či opravám v hodnocení staveb.

Díky laskavému souhlasu rodiny dr. Líbala je nyní publikace volně dostupná on-line. Velmi k tomu napomohly také vstřícně nabídnuté scany, jejichž autorem je Pavel Zany Komárek. Jemu, poskytovatelům licence i čtenářům se musím omluvit za problematickou kvalitu vytvořeného pdf, do značné míry závislou na datovém limitu na místě zpřístupnění. Budu se v rámci svých omezených kapacitních možností snažit co nejdříve docílit lepší čitelnosti.

Tip: Stažený soubor pdf je lépe čitelný, než komprimovaný náhled na výše odkazované adrese.

Jakmile dojde k nějakému vývoji, bude to sděleno zde buďto aktualizací této zprávy, nebo v komentáři. Do komentáře případně můžete vepsat související informace či náměty, a to jak ke knize, tak ke způsobu uveřejnění.

S díky za shovívavost při užívání stávající elektronické verze publikace, JS.

2015/03/15 Posted by | dostupnost dat, publikace | , , | Napsat komentář

Dobroslav Líbal on-line

Dobroslav Líbal (1911-2002)

Dobroslav Líbal (1911-2002)

Dobroslav Líbal patřil a vždy bude patřit k nejvýznamnějším badatelům v oboru středověké architektury u nás, položil základy metodě SHP a široce ji v praxi rozvinul, ale v neposlední řadě také velmi svědomitě své bohaté znalosti a četné objevy publikoval. Asi příliš nechybíme, když odhadneme, že i v dnešních podmínkách by využíval způsoby, jak své vědomosti předávat veřejnosti, ale i předkládat k odborné diskusi moderními způsoby, jež přináší doba (i když netvrdím, že by všechny změny přijímal bez určitých odkladů a náležitých úvah).

Proto velmi vítám svolení dědiců a nositelů kulturního odkazu Dobroslava Líbala k vytvoření platformy pro publikování scanovaných reprodukcí starších statí, a tím jejich snadnějšímu zpřístupnění pro vědecké využití, pro praxi ochrany památek, ale také pro nové generace milovníků historické architektury a studujícího vědeckého a památkářského dorostu.

Věřím, že se toto nové zpřístupnění Líbalových prací setká s příznivým ohlasem a stati prospějí k hlubšímu poznání našeho památkového bohatství. A to i přes to, že v některých případech logicky docházelo k upřesněním někdejších poznatků a názorů zejména v důsledku získávání detailních informací v průběhu oprav či archeologických výzkumů. V každém případě totiž Líbalovy články zůstávají příkladné svým věcně orientovaným postupem analýzy, ale také obsáhlými znalostmi dobových souvislostí i precizním slovesným stylem, ovšem neskrývajícím badatelské nadšení.

Líbalovy články patří k základům současného studia stavebních památek a jsou samy o sobě zdrojem stále nových výzkumných podnětů.

Za svolení k zpřístupňování Líbalových prací elektronickou cestou tedy jeho rodině rád děkuji. Budu usilovat o to, aby publikování probíhalo co nejkvalitněji (samozřejmě dle mých technických či časových možností).

Na případné zájemce o spolupráci na tomto projektu se obracím s výzvou o navázání kontaktu. Mohlo by pomoci také poskytnutí zdařilých scanů, reprodukcí vzácných článků (jež mnohdy vycházely v malotirážních sbornících regionálních muzeí a jsou dnes stěží dosažitelné) apod.

2015/02/22 Posted by | dostupnost dat | | Napsat komentář

Lze si představit, co bude umět památkový informační „super“systém?

(Předesílám, že nejsem ani informatik, ani programátor či systémový inženýr.)

Odvážil jsem se k tomuto poněkud překotnému souhrnu (či spíše souboru útržků) jednak jako k výčtu představ o dobrém zpřístupnění informací (nejen) o památkách, který po přečtení ještě rád koriguji, jednak v reakci na výzvu, abych tedy vyjádřil, co v zásadě myslím, když stále „přezíravě“ vyčítám obětavcům jejich dobře míněné a vstřícné zpřístupňování dokumentace památek na různých webech, vč. Facebooku, Rajčete apod., a žehrám, že by informace měly být „kumulovány“ v jednom přehledně uspořádaném systému (aniž naznačím, co myslím).

Dlouhodobě sleduji trendy ve zpřístupňování informací o kulturním dědictví, i když zdaleka nezvládnu informatické či technické souvislosti, reálně ovšem nepominutelné. Spíše jsem uživatel, který by rád rychle našel, co potřebuje, a když naráží na potíže, klade si otázku, zda je nedovtipný, nebo je prohledávaný web nepřehledný. Moje určitá uživatelská nedostatečnost by přitom asi měla být producenty informačních systémů předpokládána – myslím, že se moc neliší od průměru. Současně toužím po existenci nějakého systému, do kterého bych mohl cennější položky ze svého „archivu“ vložit, a tím snad přispět k obohacení památkových informací a svůj příspěvek tak učinit součástí systému, ve kterém bude k dispozici všem v logických souvislostech.

Sledování trendů mě vedlo k přesvědčení, že velká část producentů informačních systémů jednak přeceňuje schopnosti uživatelů, přičemž jim v optimalizaci stránky a struktury dat brání přesvědčení, že nespokojených uživatelů je minimum, že ti, co nic nenajdou, jsou prostě naschvál hloupí, jednak většina producentů hledá vlastní cestu, tzn., že s nikým nespolupracuje, nebere ohled na převažující způsoby zpřístupnění, na které jsou lidi zvyklí, vymýšlí vlastní kategorie, terminologii apod.

Tomu do značné míry napomáhá přesvědčení vrcholných instancí, že nejhorší je centralistický dirigismus a že je hlavně jejich úkolem všem popřát volnost a těšit se na výsledky neomezované invence tvůrců informačních systémů.

Vždy jsem doufal, že třeba zpracovatelé a předkladatelé nějakých památkových informací sami nahlédnou, že koordinace dat bude přínosná pro všechny… Mezitím ovšem většina poskytnutých dat je technicky nespojitá (a většinou bez značných nákladů nespojitelná), obsahuje spousty duplicit (ale také třeba fotek stejných objektů z různých dob, ale rozmístěných po internetu), rozdílných lokalizací, nejednotně pojmenovaných.

To nejspíše bude stále znovu zdrojem radosti z objevu nějakých zapomenutých fotek, o kterých „dosud nikdo nevěděl“.

Oficiální instance zřejmě ani dnes nejeví zájem něco na dosavadním stavu měnit. Jednu dobu jsem doufal, že by mohlo pomoci přesunutí „našich“ dat na Europeana, takže co nenajdeme v našich IS, našli bychom „přes Brusel“. Uvidíme, zatím se zřejmě potýkají s ohromnými kvanty dat, nekonečnými diskusemi o kategoriích a terminologii, nekázní poskytovatelů dat při lokalizaci apod.

Vždycky jsem se snažil nějak lidi přesvědčovat, že tu je a trvale roste vážný problém. Jenže většina lidí uvažuje asi v intencích historky Umberta Eca, líčící důležitost stálého píditelství při hledání literárních pramenů. Když tak někdo něco na síti objeví, obvykle si informaci ponechá, v lepším případě se podělí na blogu (nejlepší ukázka archivalia) či na FB. Tam obdrží pár palců… Čili nejsou lidi s to spolupracovat ani na budování nějakého rejstříku, mj. odkazujícího na on-line dostupné digitalizáty.

Obvykle lidi říkají, že co potřebují, vygooglují. Ale zkuste se podívat do statistik svého webu apod., jaké kombinace slov je přivedou na Vaši stránku… Vidíte, že velmi často hledají něco jiného apod. Samozřejmě je to nezastupitelný postup, ale neřeší tu potíž s paralelní produkcí informací, pokud jde o památky, tak nakonec většinou vlastně prakticky stejných (zámek má vždy stejný počet pater, stejnou mansardovou střechu, stejný sled majitelů, světec drží stejnou knihu či planoucí srdce…).

Spolupráce

Pokud by dnes měl být nějaký „super“systém informací o památkách vznikat, bylo by vhodné, aby vytvářel prostor pro snadnou součinnost. Tak snadnou, aby to co nejvíce lidí přesvědčilo, že má cenu se podílet.

Je pravdou, že dnes je nejlepším modelem v tomto směru Wikipedie.

Struktura dat

To je velmi náročný problém. Možná zvládnutelný pro specializované obory, jakým jsou třeba historické vodní mlýny. Nicméně „super“systém by musel být schopen náročnějších operací, než třeba vyhledat informace o „složeních“ a jejich výskyt. Čili by asi členění kategorií dat mělo mít nějakou rozumnou efektivní míru detailnosti.

Pro takové rozčlenění by bylo nepochybně vhodné disponovat kvalifikovanými specialisty pro vytváření tezauru. Přitom nelze pominout značnou pokročilost takových pojmových aparátů, často respektujících letité mezinárodní standardy, jaké jsou vlastní sféře knihovnické, ale také muzejnické. Ty se již rozšířily do podoby propracovaných datových standardů, již roky „pilovaných“ na základě praktických zkušeností.

Standardy, standardy…

Bylo by třeba na počátku případné práce na takovém systému všechny standardy prověřit a akceptovat, pokud možno se ale také zapojit do jejich tvorby či aktualizací. Je také možné, že již dnes lze získat licenčně volné dostatečně výkonné nástroje.

CIDOC-CRM. Měl by být modlou každého, kdo se míní seriózně věnovat práci s „památkovými“ daty. S tím souvisejí další standardy pro třídění dat.

Slovníky by měly být zajišťovány vhodně sestavenými komisemi či pracovními skupinami, propojujícími odborníky z různých specializací. Vše by mělo být v každém pracovním kroku zveřejňováno, aby bylo možné získávat připomínky. Tam, kde je to možné, je třeba respektovat již existující slovníky (knihovny, muzea).

Lokace. Pozice každé věci by měla být určitelná v zásadě dvěma údaji. Závazná by měla být souřadnice „objektu“, odpovídající tomu, co se delším vývojem podařilo v informačním systému památkářů (PaGIS). Současně je třeba směřovat k detailní lokaci prakticky bez limitu „přesnosti“, a to ve 3D, v zásadě tak, jak to umožní systémy CAD a BIM.

Časové údaje. Ty by měly umožňovat spolehlivé dohledávání časových údajů z historie každé věci (typicky údaje o jejím přemístění – z místa výroby do místa funkce, pak do místa druhotného užití, potom třeba do muzea, anebo na šrotiště…), ale i místa či osoby (sekerníka, mlynáře).

Znaky věci. Otázky tvaru, materiálu, slohu, typu, funkce apod.

Literatura – odkazy. Bylo by vhodné systematicky pracovat na rejstřících literatury. Na fulltext nebude nikdy tak kompletní spoleh jako na práci s kvalitním rejstříkem. To, co v tomto smyslu nabízejí moderní počítačové nástroje, se velmi málo využívá.

Zpřístupnění dat. Mnohdy vyplývá z velmi individuálních představ pracovníků zadavatele „vizuálu“.

Výsledky vyhledávání. Je třeba co nejvíce usnadnit hledání v souvislostech každého výsledku vyhledávání. Tzn. vypisovat a vyznačovat „věci v okolí“, „věci podobného druhu“ či jinak související (autorství, stáří, místo původu…). Tzn. maximálně využívat propracovanou kategorizaci.

Podrobnost struktury. Systém by měl být schopný pracovat s různě velkými položkami, zahrnujícími různé podřazené struktury, navazujícími na další jevy napříč strukturami (typicky časový údaj). S tím asi souvisejí základní problémy.

Zdroje poučení pro koncepci systému. Velmi důležité je využít maximum informací o dobrých i horších zkušenostech s dosavadními systémy. Zdá se mi, že se v podobných případech velmi často tento krok pomíjí a počítá se tím, že paušálně shrnuté zkušenosti umožní koncepci nového systému, prostého všech dosavadních obtížných much. Nebo se aplikují nějaké „prefabrikované“ metody „manažerského“ průzkumu bez ohledu na zkušené uživatele z oboru.

Pro komunikaci názorů, očekávání, pro znázornění různých představ o prioritách, očekávaných funkcích apod. je podle mého zvláště vhodné shromáždit od řady seriózních tvůrců i uživatelů informací tipy vhodně řešených stránek (písemně, ale možná i na videu). Zejména by měly být takto ukázány funkce, které respondentům připadají něčím vhodné, usnadňující orientaci v obsahu stránky. Komunikace o takových námětech s více lidmi je vodná proto, že velmi často pracují s informacemi z určité jazykové oblasti, která je třeba jiným zase uzavřena (např. pro mnohé lidi nepřekonatelná bariéra k databázi německých archeologů, dnes přitom jedné z nejlepších, či k informacím francouzských památkářů, kteří zaujímají již více než 20 let jednu z čelních pozic v oboru).

Začlenění do informačních systémů ČR. Podle mého názoru by systém měl být schopný komunikace se státními systémy evidence čehokoliv (pozemky, movité památky). Pokud by se toto podařilo prolomit, tedy překonat i nepominutelné rozpaky, které takový nápad vyvolá u správců takových systémů, byl by to rozhodující pokrok.

Ze zkušenosti za sebe navrhuji zabývat se i možností tvořit takové informace s využitím nástroje typu wiki (SW Mediawiki). Umožňuje to práci různě zaměřených specialistů, kteří pak nejsou limitováni nutnostmi vyplnění nějakých kolonek, pro jejich specializaci neužitečných a od spolupráce odrazujících.

Vlastní wiki by se mohla stát vlastně již dnes či zítra laboratoří pro ověřování kategorií a jiných členících nástrojů, pro diskuse o terminologii, pro testování stavby hesel apod.

Čili je to celé asi stěží představitelné, a nejspíše i nereálné… Tak se probuďme, a řešme, co nás pálí teď…

2015/02/17 Posted by | 1*, dostupnost dat, evidence památek, participace, standardy, wiki | , | komentáře 2

Lze publikovat vědu on-line? Nebo jen v šustivé podobě?

Tak jsem se včera střetl (přesněji: setkal) s jednou osobností památkové péče, pořádající a vydávající nejednu publikaci z oborů archeologie a zkoumání starých staveb. Podělil jsem s ní o důvody, které mě vedly k tomu, že jsem nedávno jeden starší článek z jednoho sborníku zpřístupnil na webu on-line. Vyslechl jsem zklamané vyjádření v tom smyslu, že je to poškození vydavatele, protože sborník dosud není rozprodán. Moc jsem nepochodil s domněnkou, že se tak nově nějací další lidé o sborníku dozvědí. A vcelku ani s výkladem o tom, v čem spočívá význam operativního zpřístupňování poznatků (i když v tomto případě s mnohaletým opožděním). Ještě jsem to rozvedl v tom smyslu, že je škoda, že vlastně on-line zpřístupňování není tak operativní, jak by mohlo být (je to většinou jen donáška publikace rovnou na stůl – důležitost ovšem je především v tom, že se mohu dostat i k publikacím jinak naprosto nedosažitelným, jakož i v možné úspoře času; to musejí i kritici on-line publikování připustit), kdyby se totiž stránky pro sdílení článků (academia.edu, researchgate.com) konečně rozhoupaly k vytvoření možnosti komentářů, recenzí a vůbec nějakých zpětných vazeb apod. (komentáře by přitom měly umožňovat vkládání obrázků, odkazů atd.). Místo toho graficky vylepšují „3D“ listování a zoomování… Ale ani s tím jsem moc neuspěl.

Odpovědí mi ovšem byla stručná poznámka, samozřejmě správná, že takové požadavky jsou logické, ale nesmí se to dít ke škodě vydavatele (je tu i otázka licenčních „nastavení“), ale hlavně, že systém vydávání publikací musí být měněn adekvátně tomuto nepopiratelnému vývoji (ohlas pouze tištěných publikací poklesne, o jeho relativní pomalosti nemluvme…). Protože je i nadále nutné u solidních titulů, byť vydaných on-line, aby prošly fundovaným oponentním řízením, příslušnými „kolečky“ perfektních jazykových, autorských i redakčních korektur. Publikování „nadivoko“ je jistě rovněž vítáno, ale neodpovídá potřebě odborné komunikace. Je tedy třeba i v takto „nastavených“ podmínkách zajistit úhradu přípravných a redakčních prací (zažil jsem snahy tyto nároky nenaplnit a náklady redukovat či eliminovat). Pokud není možné aspoň část takových nákladů získávat z výnosu prodeje papírové publikace, je nutné je uhradit jinak. S prodejem on-line verzí se u nás zatím nezačalo – asi to rovněž přijde. Nicméně výnosy odborných publikací v češtině nikdy nemohou být vysoké natolik, aby pokryly redakční přípravy, autorské honoráře či dokonce výzkumné práce. Proto ale byly i dosud velké části výroby odborných časopisů či sborníků u nás kryty dotacemi. Jestliže se tedy tento postup nenaruší, budou moci být vydávány elektronické verze nadále, přičemž si případný zájemce o tisk bude moci svazek vyrobit sám, anebo si objednat maloofsetový svázaný výtisk apod.

Vyvolá to určitý nárok na vynalézavost i znalosti rad či komisí, které udílejí body. Protože ne/udílení bodů elektronickým publikacím může vyvolat některé nové potřeby.

Elektronické publikování je realitou a jeho odmítání je brzdou odborné (vědecké) komunikace, kdežto by bylo potřeba se zabývat tím, jak vytvořit co nejstabilnější prostředí pro publikování, vyhledávání a zpětné vazby, a současně pro vrcholnou garanci kvality.

2015/01/27 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | , , | Napsat komentář

On-line publikování v jakýchsi zákrutech

Dnes bylo na FB „oznámeno“, že vyšel sborník věnovaný středověké historii, přičemž recenze a anotace literatury jsou on-line. Ano, otevrou se z issuu.com. Jednu vidím ještě ten den na academia.edu, čili na scribd.com (A1; 2015-01-21-00:02 CET: tam je výhodou např. možnost kategorizace, nicméně autor volil jen dosti obecnou „Castles“). Přitom vydavatel sborníku hrdě hlásí, že vědecké stati jsou jen na papíru. Ty on-line recenze a docela podrobné anotace jsou tak nicméně mnohým zájemcům o témata dostupné mnohem dříve a téměř všem i snáze, nežli samy recenzované publikace. Možná i ty na tomtéž místě publikované, ale pouze na papíru prezentované studie budou záhy reflektovány recenzí někde jinde, dostupnou on-line. Může se ale stát někdy břitkým recenzentům, že se někde záhy objeví reakce polemizujících autorů recenzovaných prací, opět on-line. Ale je také možné, že se objeví za dva roky v nejbližším chystaném svazku nějaké majestátní ročenky, ovšem tištěné.

Komunikace se zrychluje i nezrychluje. Možná zůstává v platnosti váha kvality publikované práce i důkladnosti recenzenta. Ať je jevištěm papír, nebo monitor. Platnost samozřejmě má to, že v „bodované“ (a „bododějné“) publikaci jsou zařazené práce podrobeny recenznímu procesu a redakční péči.

Největším zádrhelem tištěných verzí je nemožnost operativní reakce, která nemusí napadnout jenom autora práce zkritizované v recenzi. Čili se podněty a jejich ohlasy ocitají v komunikaci „vícerychlostní“ (použijeme-li eurotické názvosloví). Pro tu je bohužel momentně ovšem příznačné, že (na rozdíl třeba od diskusí pod články na deníkových webech) ani on-line publikace nedisponují nástroji pro operativní zpětnou vazbu – komentáře, recenze. Nakonec si tak lidé zkopírují adresu článku a komentář si dopřejí na FB (protože blog – jako je třeba tento – neprovozuje z našinců skoro nikdo; a možná si případný ojedinělý čtenář pod dojmem toho, co tu čte, řekne „ještě že tak“…). (To je zase jiné téma, k němuž třeba narozeninová blogparáda zde.) Ovšem ani blogy nesledují mnozí seriózní badatelé – ti si totiž rádi počkají rok dva na tištěnou recenzi v …recenzovaném periodiku… I když mezitím třeba jinde proběhne X kol polemiky mezi „on-linisty“…

2015/01/21 Posted by | publikace | , , | komentáře 2

Metodika SHP, standard postupů nebo studie?

Pokusil jsem se zareagovat na výzvu o pár připomínek k připravované metodice. Na stanovenou adresu jsem poslal něco poznámek, ale je těžké komentovat nějaké jednotliviny u tak rozsáhlého textu, navíc kypícího různými náměty variantních úvah či námětů téměř v každé situaci „procesu“ SHP – jak podrobně postupovat, nakolik strukturovat, jak vlastně pracovat s tabulkami. Cílem pisatelů asi není docílit nějaké striktní unifikace postupů a formalit (což je asi dobře, když vidíme, jak se v mnoha směrech hodnocení věcí redukuje na nějaké snadno spočitatelné „kvalitativní“ znaky, umožňující posouzení hodnoty výsledku skoro komukoliv).

Nicméně je nesnadné komentovat detaily tak rozsáhlého dokumentu, ve kterém se navíc autoři vracejí k různým detailům postupů vícekrát v různých souvislostech nebo v různé míře detailu. Přesto jsem pár detailů na uvedené kontaktní adresy sdělil, ale samotného mě více zaujalo trochu sledovat souvislosti produkce metodik v posledních letech i celkem náhlého nástupu „myšlenky“ otevřeného přístupu v památkářských sférách.

Je vynikající, že se na internetu postupně začínají objevovat metodické texty památkové péče (ale tak je tomu vlastně už řádku let). A ještě lepší je, že jsou předkládány návrhy textů on-line k připomínkám. Metodiky se podařilo on-line zpřístupňovat již před několika lety (po nemalých sporech a dodnes trvajících pochybnostech některých aktérů) a děje se tak systematicky (postupně byly metodiky také zpětně certifikovány, aby jimi bylo možné efektivně operovat např. v právních sporech ohledně správné památkové péče). Nyní byla vytvořena v informačním systému památkové péče další možnost zpřístupňování certifikovaných metodik, kterých asi bude možné zveřejňovat více, nežli bude reálné produkovat v tištěné verzi.

Takových možností by mělo být využíváno ještě spíše pro zpřístupňování verzí návrhu metodiky k připomínkám. Tak, jako se to stalo nyní s připravovanou výrazně rozšířenou a zpřesněnou verzí metodiky stavebně-historického průzkumu (SHP).

Patrně je z nějakého důvodu v současnosti marné usilovat o to, aby se „drafty“ metodik uveřejňovaly na oficiální platformě NPÚ, i když i k tomu existuje vzor. Zde se mj. podařilo také doplňovat upravenou verzi a komentovat postup finalizace textu.

Nedávno jsme vysoce kvitovali také zpřístupnění návrhů dalších metodik souvisejících se SHP. (Tento postup byl již před lety s úspěchem aplikován na přípravu metodiky OPD a nepochybně pomohl i její respektované kvalitě.)

Čili je problém spíše jen „administrativní“, že by měly být návrhy zpřístupňovány přehledně jednou cestou. Může to být v rámci Metainformačního systému památkové péče (MIS), ale předložení návrhu by mělo být signalizováno na místě, které lze z hlediska aktualizací sledovat, tedy nejsprávněji na webu NPÚ. Kdyby žádné jiné, mohou k tomu být i důvody licenční.

S tím ještě souvisí jedna okolnost, že v nynější době většina metodik vzniká v rámci řešení projektů vědy a výzkumu. Tam existuje jakýsi trend k prezentacím výsledků na samostatných webech, i když by opět logika nabízela i možnost jednotného zpřístupňování v souvislostech (zde ji považujme za vhodnější).

Na posledně odkazovaném místě se zpřístupňování metodických apod. textů on-line (zahájené ovšem už před lety, jak bylo uvedeno – zejména zde) zdůrazňuje nově jako výsledek vyhovění stanovenému otevřenému zpřístupňování institucí (Open access – OA).

K tomu bychom dnes mohli ovšem nad rámec vylepšení dostupnosti metodik oproti pouhé tištěné verzi, která by ovšem měla zůstat samozřejmostí i nadále, zvažovat i „obousměrný provoz“ komunikace. Při vydání návrhů k připomínkám totiž prakticky neexistuje možnost jiné reakce, než odeslání připomínek na mailovou adresu (zpravidla neobdržíte žádnou reakci; jen pak můžete „s povděkem“ kvitovat, že objevíte opis své věty v nějakém výsledku). To je asi v řadě případů nejvhodnější řešení, ale nepochybně se dnes nabízí i možnost přidávání komentářů, třeba k nějakým detailům, aniž by připomínkující osoba musela korespondovat s uvedenou kontaktní osobou.

V předchozí kampani příprav nové metodiky SHP byly takto zpřístupněny původně mailované připomínky. Zkrátka, když už OA, proč nevyužít i takovýchto dalších možností. (Tehdejší můj pokus.)


Dokument je velmi obsáhlý, týká se „průřezově“ širokých oblastí (od dějin umění a stavitelství až po aktuální trendy památkové péče, kompletní typologie staveb i veškerých jejich prvků…). Je nepochybné, že autoři vynaložili na jeho sestavení a ladění nemálo erudice a energie, takže těžko lze operativně zpracovat nějaké připomínky, které by byly adekvátní …a samy nebyly snadným terčem relativizace a jen tedy všechny nezdržovaly. Případný pisatel připomínek se tak může pokusit zčásti o obecné připomínky (možná jdoucí nad rámec jednotlivé metodiky) či si může všímat možná až podružných či ze souvislostí vytržených detailů. Tak nějak jsem se aspoň pokusil já…

Obecně (něco pokusů o obecnosti pak ještě na konci). Vždy jsem doporučoval formát metodik A4. Zde považuji za vhodné to zopakovat. Pokud se bude pokračovat ve formátu A5, bude svazek prakticky nemanipulovatelný, při lepeném hřbetu se bude rozpadat.

Nedoporučuji atypické formáty, jako měla např. publikace Zkoumání… Formát A4 bude odpovídat formátu elaborátů, takže bude možné dobře zařadit i vzorové stránky (i když je pravdou, že ty se v podobných případech většinou zmenšují). Plánky budou moci mít rozumnou velikost. Při dvousloupcové sazbě bude i zařazování obrázků mnohem efektivnější.

Formát A4 jsem doporučoval od počátku mj. proto, že právě v době obrody edice Odborné a metodické publikace přešel i Úřad pro normalizaci… u ČSN z formátu A5 na A4. Sám to tehdy zdůvodnil rostoucí potřebou velkých tabulek a grafů, což jsou i naše případy (zřejmě i tím, že formát A4 mají i normy ISO).

Formát A5 se u nás preferoval pro „snadné nošení metodik v kapse do terénu“. Při jejich počtu (pro naše témata zvláště) a při rozsahu právě tohoto svazku toto již ztrácí platnost. Navíc přibývá lidí, kteří budou na stole i v terénu pracovat tak jako tak s elektronickou verzí.

Formát A4 by mohl být doplněn o perforaci 4 otvorů u hřbetu pro vložení do standardních pořadačů, kam by se jednak mohly vkládat další metodiky, jež by měly být vydávány v tomto formátu (to je „jenom“ názor), jednak související ČSN, materiálové listy apod., jak s tím běžně pracují projektanti aj.

(V této souvislosti bych nevylučoval ani představu Oborových norem. Protože metodiky začaly v dosavadní edici vycházet proto, že nebyla žádná jiná a nebylo ani jasné, jestli bude vůle v jejich vydávání vytrvat. Existuje také určitá nejasnost ohledně vztahu vydávaných metodik k „certifikovaným“ metodikám. Mohou být v edici zařazeny i necertifikované metodiky?)

Útržky detailů

V následujícím jsem se zmohl jen na pár vytržených poznámek, což souvisí mj. s tím, že některé postupy jsou v metodice nejprve nastíněny obecněji, takže se až dalším čtením dobereme toho, že jsou v následujících kapitolách i vícekrát „řešeny“ podrobněji (to se týká třeba postupu popisu).

Přijde mi, že metodika staví uživatele snad až příliš často před rozhodování (či váhání) o tom, co je či není správné. Text mnohokrát zdůrazňuje jak je všechno možné provádět různě podrobně, jak nejsou postupy ustálené, jak je každá památka jiná, přístup zpracovatele subjektivně podmíněný, jak má na vše vliv postupující vývoj poznání, všechno je relativní…

Problematika je přitom neobyčejně složitá a rozsáhlá. Postihuje všechny slohové etapy, vývoj techniky a společnosti obecně. Atd. Takže je jasné, že i na vybalancování mezi nabízením možností a striktními limity to nemůže být jednoduché. Proto není v jednoduché situaci ani pisatel případných připomínek, a i přes „dostatek“ poskytnutého času těžko může nabízet nějaká doplnění jednotlivých vět či korekce formulací.

V textu (křestní) jména osob vždy rozepisovat. Zkrácení jména vždy ochuzuje informaci a může zcela mást (P. Kroupa = Pavel Kroupa i Petr Kroupa, Z. Dragoun = Zvonimir Dragoun i Zdeněk Dragoun apod.).

Měly by být uvedeny související dokumenty. Zejména navazující metodiky (zaměřování, dokumentace a inventarizace detailů, OPD, okna…).

Předpokládám , že ještě před tiskem projde text jazykovou úpravou. Proto jsem až na výjimky nekomentoval stavbu vět (typu „SHP je zpracováváno“), interpunkci apod. (i když i to může být pro správné pochopení textu významné). To platí i pro volbu termínů, kdy bývají zbytečně hledána synonyma místo použití identického výrazu, když se jedná o stejnou věc (např. požadavek na to, aby elaborát SHP „přebíral“ garant, přičemž se doporučuje „předání“ v rámci kontrolního dne – s. 9).

Důraz se vcelku logicky klade na zadání a kontrolu SHP. Proto by bylo logické v metodice také popsat postup „garanta“ při stanovování podmínek pro SHP. Specifikaci souvisejících metod zkoumání a dokumentace (archeologie, Stavebně-technický průzkum apod.; v kapitole zřejmě není zmíněn průzkum statický) by měla obsahovat také metodika. Měl by v zásadě existovat katalog všech relevantních metod, ze kterého by bylo možné některé na základě zdůvodnění vynechat.

Jde také o to, že by „recipročně“ mělo být stanoveno, že např. při statické sondáži proběhne dílčí SHP, OPD apod. Totéž při restaurátorském průzkumu omítek. Ale také při rekonstrukci elektro- či sanitární instalace. I při takových vcelku technicistně pojímaných dílčích zásazích mohou být objeveny zazděné otvory, historické povrchové úpravy omítek apod.).

Vedle jistě potřebného dohledu odborného pracovníka NPÚ (asi je míněn garant z předchozího textu), jeho konzultací či upřesňování doplňujících průzkumů je též potřebné, aby stejnou iniciativu mohl (či měl) mít průzkumník. To může být důležité v momentu, kdy např. zjistí dříve nepředpokládatelnou stavební fázi apod., což může vést k nárůstu pracnosti, a tedy i nákladnosti, odhalí nutnost doplňujícího průzkumu (to nemusí dokázat jen garant či odborný pracovník; může se to třeba zjistit během kontrolního dne po nějakém postřehu přizvaného odborníka – jinak by se ani kontrolní dny nemusely dělat; reakce „systému“ /garant, zpracovatel, investor/ na taková zjištění nejsou zřejmě specifikovány či naznačeny).

V rámci zmiňované Centrální evidence elaborátů SHP by měly být evidovány i elaboráty uložené v jiných sbírkách dokumentace, než jsou sbírky NPÚ; resp. by neměly být z takové evidence apriori vyloučeny.

Jestliže byl v úvodu SHP popisován jako shromáždění všech poznatků o dosavadním vývoji památky, je namístě rovnou říci, že i po kolaudaci zásahu a předání elaborátu plynule stavebně-historický (stavební, funkční) vývoj pokračuje. Bude tedy vhodné do budoucna počítat s tím, že elaborát je vlastně plně otevřený dalším aktualizacím. To má nemalý význam už proto, že to znamená, že při budoucím zásahu se nebude provádět další SHP, ale budou se zpracovávat „dodatky“ či jinak pojmenované aktualizace. Čímž také dojde ke kvalitativnímu posunu ve využití elektronické verze elaborátu, zmiňované v textu (ale zřejmě je míněna podoba „otisku“ ve formátu PDF).

Další význam tohoto „živého“ elaborátu spočívá v tom, že je skutečně možné do něj zahrnout dílčí výsledky např. z OPD, a „velký“ elaborát zpracovat následně. Je možné, že tím lze snižovat obecně velmi potřebný tlak na zadávání standardního SHP, ale současně to vytváří prostor pro trvalé „provazování“ všech dosahovaných poznatků, vznikajících kdykoliv.

Je to důležité též s ohledem na (možná již vbrzku) budoucí zapojování informací o památce do BIM, ale současně je třeba pamatovat na potřebu typologických či jiných odborných poznatků a jejich začleňování do systému odborných IS (evidence nějakého typu okenních kliček apod. „napříč“ všemi budovami apod.). Tak se také docílí onoho dalšího vědeckého/badatelského využití výsledků.

Současně z těchto souvislostí plyne potřeba modulárního systému jak terénní práce, tak elaborátů – to samozřejmě platí hlavně pro dílčí akce. Standardní SHP i s doplňujícími průzkumy by ovšem mohl být jako modulový též koncipován od počátku. K tomu by bylo vhodné také stanovit určitou škálu úrovní „podrobnosti“, ze které by bylo jasnější, že se věnuje zvýšená pozornost některému prvku (to se týká typicky OPD).

Není zcela jasné, ve které fázi přípravy terénního průzkumu zpracovatel stanovuje rozsah práce, protože to je podstatné pro jednání s investorem a limitující pro výsledek i jeho hodnocení. Není jasné, zda existují nějaké standardy nákladnosti práce.

Opakovaně jsou zmiňovány různé možnosti řešení a postupů v průzkumné a dokumentační fázi i v elaborátu, což je z odborně filozofického pohledu nepochybně namístě. Mnohé by asi objasnily konkrétní příklady. Vzhledem k rozsahu by asi byly ideální vybrané stránky z příkladně zpracovaných elaborátů. Případně odkaz na elaboráty obsažené v IISPP/MIS. Je ale možné, že takové věci budou v obrazové příloze metodiky.

To se týká i formulářového uspořádání (Raumbuchu – tabulek). To nemá u nás zavedenou podobu ani dlouhou tradici. Bylo by vhodné vybrat nějaké příklady a někde je zpřístupnit on-line, aby z nich bylo možné vycházet, a tím co nejrychleji dospět ke standardizaci (tak, jako se to u mnoha zpracovatelů podařilo u OPD).

Je třeba upozornit na problematiku „tabulek“, protože ty v textových editorech dělají problémy při přechodech mezi formáty (včetně přenosů do „vyšších“ verzí editorů). Na rozdíl od tabulkových programů (xls) umožňují lepší kontrolu nad výslednou podobou tisku. Tabulky by však měly mít co nejméně komplikovanou strukturu formátování (případně by v elektronické verzi měly být připojeny i v textové verzi s nějakými vhodnými oddělovači).

Že není sjednocena terminologie, je ovšem truchlivé. Nicméně různá literatura existuje – počínaje VŠ skripty, příručkami, metodikami, „Herouty“…

Metodika správně varuje před (nad)užíváním synonym v elaborátech. V redakčním dolaďování textu metodiky by bylo vhodné rovněž k tomu přihlédnout.

Nad rámec metodiky musím i zde opakovat výzvu, aby se všude myslelo na vytvoření terminologického slovníku, ale hlavně aby se přitom napříč památkovou péčí a příbuznými obory postupovalo koordinovaně, v široké dohodě. Je to natolik důležité, že by k tomu měl být projekt a nejspíše vydána metodika… 🙂

V textu by asi měly být popisovány i aktuální součásti mobiliáře. A to proto, že SHP není jen hodnocením stavby, „pátráním“ po jejích předchozích podobách a funkcích a podkladem pro optimalizaci právě připravovaného zásahu, ale také pramenem informací pro budoucí obdobné (ale třeba i etnografické) bádání. Absence těchto pasáží v běžných SHP má řadu důvodů – často je to fakt, že SHP probíhá po vyklizení stavby či po jejím opuštění.

Typologie – zpracovatelé SHP by se opět měli spojit (i s dalšími specialisty z oblasti památkového zkoumání) a spolupracovat na encyklopedii. To tato metodika nevyřeší, ale po stránce postupu jde jen o to se dohodnout a začít. K tomu by se mohla v dohledné době konat nějaká schůzka (IT, SHP, historici…).

Vztah k inventarizaci by měl být velmi přímý. Je jedno, jestli jsou „inventarizovány“ místnosti (Raumbuch) nebo okna (inventář, seznam hodnotných či nehodnotných prvků). Jde o takový podklad, prakticky neoddělitelný od SHP, jakým je i stavebně-technický průzkum (ten se v některých fázích vývoje SHP v SÚRPMO stával společnou součástí elaborátu se SHP).

S tím souvisí i přístup k OPD, jehož součástí by měla být i doplněná „inventarizace“ těch prvků, které byly v průběhu zásahů teprve zjištěny. Výše naznačený systém, kdy by každá památka či objekt měly svou SHP/encyklopedickou stránku, by umožňoval průběžně inventář doplňovat a aktualizovat (např. právě o informace o přesunu nějakého prvku na jiné místo v rámci budovy, nebo i o přenesení do muzejního depozitáře apod.; k tomu všemu by nám mohlo pomáhat i navazování na standard sdílených informací o předmětech nejen muzeálních CIDOC-CRM; totéž v BIM).

Takový „modulární“ postup také umožní různou podrobnost přístupu (zeď s okny > okno > výplň > klička) k jednotlivým prvkům, přičemž je možné podle okolností časem provádět doplňky v podobě prohloubení podrobnosti vybraných prvků apod.

Číslování místností. Asi by přednostně mělo odpovídat současné nebo poslední nalezené plánové dokumentaci. Nebo by měly být zopakovány (či odkázány) zásady pro stanovení pořadí atd., jak se vyučují na stavebních školách, nebo předepsány ČSN. V principu by se mělo shodovat s projektovou dokumentací aktuálního zásahu, aby bylo co nejsnáze zjistitelné, co se týká téže místnosti či prvku. V případě, že není žádné číslování nalezeno, mělo by být optimálně provedeno tak, aby mohlo být převzato i pro další vznikající dokumenty (projekt, RP, AV…).

Patrně by bylo vhodné doporučit datové formáty nejen pro plány. Text: doc?, docx?, txt?, rtf?, html? PDF? PDF/A? Fotky: tiff?, jpg?, png?, bmp?. Video? Audio? 3D? Případně odlišit preferované vs. zakázané. Pokud je to obsaženo v nějaké metodice pro práci s památkovými daty, lze doplnit odkaz.

Vhodné by bylo doporučit velikost obrázku pro vložení do textu i „Jména“ souborů a nějak se zabývat vztahem náhledů v textu a podrobných obrázků. Podotýkám, že se trvalou udržitelností dat zabývají mezinárodní konsorcia. Tak tedy odkázat na nějaké doporučení NA ČR? Problém „stability“ tabulek je také trochu širší (nejsem technik). Je možné, že pro tyto otázky, které jsou společné mnoha oblastem IS kulturního dědictví a paměťových institucí, budou „řešeny“ jinou metodikou, „jdoucí“ napříč dalšími oblastmi, ve kterých vznikají data určená ke sdílení a archivaci.

Slovníček? Na slovníčku by bylo možné společnou prací začít víceméně hned. Osobně jsem si dovolil nějaké pokusy, když jsem zjistil, že k některým souvisejícím termínům ze specifické oblasti SHP výklad chybí. Vybírám snad k úvaze… SondaNálezová situace.


Není zcela jasné, jak se v rámci jinak citovaného IISPP reaguje na získané poznatky (ale to se samozřejmě netýká jen SHP). Když se např. zjistí dosud nepředpokládaná stavební etapa nějaké části památky, jak se to promítne do „charakteristiky“ památky v evidenci kulturních památek? (Na to ale možná mají OEDIS nějaké postupy.)

Z hlediska ještě více obecného mi trochu chybí možnost komentovat návrh metodiky třeba přímo na webu Svorník (mně alespoň web přidávání komentářů nedovolí). Není mi také jasné, zda budou připomínky zveřejněny, nebo ne. Do jisté míry bych se podle toho možná rozhodoval při volbě formulací apod. Domnívám se však, že by připomínky měly být uveřejňovány operativně, aby na ně vzájemně mohli připomínkující osoby reagovat. Připojit se k nim, nebo je označit za nesprávné apod. Nicméně na takový postup by připomínkující měli být předem upozorněni.

Nyní mi nezbývá než doufat, že jsem zbytečně nezdržoval.

Jan Sommer, Praha, 1.-3.1.2015.

2015/01/04 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat, standardy | , , , , , , , | komentáře 2

Bylo by reálné dále zhodnocovat podnětná památková témata NPÚ?

Témata různých významných odborných památkových akcí i akcí připravených památkáři pro širokou veřejnost mnohdy přímo vybízejí k prohloubení, rozšíření i široké medializaci odborných souvislostí. Přesto můžeme mít nejednou pocit, že zůstávají určité nevyužité, i když jakoby nepřehlédnutelně se nabízející možnosti. Příkladem mohou být např. témata Mezinárodního dne památek a historických sídel ICOMOS, jen s opatrností aplikovaná v podobě celkem nenápadného semináře Českého národního komitétu, jehož příspěvky pak nejsou dále zveřejněny (ani v podobě nějaké elektronicky dostupné anotace či přednáškové prezentace). NPÚ připravuje velmi podnětná odborná témata kampaní zaměřených na širokou veřejnost, ale ty pak mají převážně podobu jednotlivých akcí, které navzájem na sebe nenavazují a nenabídnou nějaké syntetické výstupy, ať už orientované na širokou veřejnost, na vzdělávání mládeže, na návštěvníky památek… Případně také na nějakou etapovou vědeckou syntézu tématu (na které se přeci znovu obrátí soustavnější zájem až po letech…). Anebo na výsledek typu provolání ve prospěch ochrany nějakého opomíjeného druhu památek či dokonce nějaké vlastníky památek využitelné metodické směrnice.

Podobné zobecňující ambice by mohly mít i projekty zaměřené na určité důležité oblasti historického odkazu, jejich prozkoumávání a prezentaci směrem k veřejnosti, jak je tomu např. u projektu Po stopách šlechtických rodů. Tam je sice znát určité solidnější organizační zázemí, protože jsou připravovány docela rozsáhlé výstavní projekty, vydávány i nějaké publikace… A zbývá i na reklamu… Ale třeba loňský Rok francouzské kultury přímo volal po nějaké mezinárodní konferenci. Nemíním dělat chytrého, protože takové věci jistě pořadatele napadly, ale program museli přizpůsobit existujícím limitům (možná i v dosažitelnosti odborných kapacit)…

Nicméně je každopádně zřejmé, že zejména jsou velmi okrajově využity možnosti nějakých webových zpřístupnění informací, často produkovatelné bez větších kapacitních nároků díky případnému „recyklování“ informací vytvářených pro jiné účely. Vím, že mnohdy jsou organizátoři přesvědčeni, že elektronické zpřístupňování je ztrátou, rozptýlením či znevážením informací (lidé se podívají na web, a pak už na výstavu nepřijdou), ohrožením licenčních nároků… Jakoby nebylo hlavním cílem odborné práce dosažené poznatky a výsledky poskytnout všem možným zájemcům maximem existujících způsobů, samozřejmě co možná přiměřeným, odborně i autorskoprávně kvalitním způsobem.

To je nápadné i u témat cyklu Tradiční materiály v památkové péči. Atomizované přednášky či tématické výstavy jasně přesvědčují, že NPÚ disponuje věci znalými a iniciativními odborníky. Nicméně nedojde ke svolání nějaké odborné konference k ročnímu tématu (loni „dřevo“, letos „kámen“). A může vzniknout pocit, že mohlo dojít i k nějakým souhrnným zhodnocením odborné práce. I kdyby třeba jen v podobě sešitku (byť třeba dostupného „pouze“ elektronicky po síti), stručně představující historické užívání dřeva i problematiku související se snahami o zachování např. dřevěných prvků staveb pro budoucnost.

Loni se tématicky sešla s rokem zaměřeným na dřevo jak jarní konference Axis (pořádaná NPÚ) – ale zřejmě šlo o náhodu, protože letošní konference v roce kamene se věnuje kovům – tak i Rok lidové architektury. Uvidíme, zda k nějakým souhrám dojde i letos.

V neposlední řadě by témata měla být využívána i pro různé vzdělávací programy či tématické prohlídky památek nebo vycházky. Jenže k tomu je potřeba témata brzy diskutovat a informace o přípravách zveřejňovat a doplňovat různými výzvami k zapojení do spolupráce apod. Většinou jsme však spíše svědky snah přípravy příliš nemedializovat, zřejmě s cílem nepřipravit se o „moment ohromení“ při slavnostním zahájení. Samozřejmě se může stát, že přílišná „mediální masáž“ může možné diváky a posluchače odradit. Jenže zatím se spíše zdá, že nedostatečná informovanost přípravu a dopad prezentací ve výsledku trochu znejasňuje…

Proč k tomu takto rozevlátě zrovna teď?… Přišel totiž další zajímavý podnět v podobě tématu konference SHP – Otisk života v historických stavbách. Zdá se, že i tam by podobné možnosti při svém využití mohly být přínosem…

2014/02/18 Posted by | dostupnost dat, prezentace | , , | 1 komentář

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.