Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Informační systémy o památkách mohou uživatelům zametat cestu nejen při hledání informací o románštině v GB a Irsku. Nevěříte?!

The Corpus of Romaneque Sculpture in Britain and Ireland, on-line: http://www.crsbi.ac.uk/, King’s College London, 2015 (verif.: 2015-11-23-13:45)

Všemožných databází kulturního dědictví přibývá stále více. Podporováno je to i oficiálními dotacemi, ačkoliv je zřejmé, že by bylo vhodné, alespoň tam, kde je to technicky možné, všechny „tlačit“ ke spolupráci v rámci jednoho systému dat, jejich obsahového propojení, třídění apod.

Nicméně srovnávání osamocených projektů může být také poučné. Třeba by se přitom mohly nacházet inspirace pro kombinaci toho nejlepšího. Tím spíše, že žádný centralizovaný systém zatím k dispozici není a nic nesignalizuje nějaký vývoj v tomto směru.

K progresivním a nápaditým řešením dochází u některých školních projektů, protože zapojené mládí v kombinaci s prozíravostí zkušených může napomoci k uplatnění pokročilých řešení, nebo k takové kombinaci těch existujících, že náhle padají překážky, nejspíše pocházející z nedostatků v komunikaci.

Stranou teď ponechme pozorování, že některé projekty přeci jenom vykazují některé znaky „napodobování“, snad s již se rodícími představami o přínosech, které by mohly plynout z rozumného propojení (podobná terminologie, sdílený výkladový slovník, společné vytváření map, fotogalerií, vazeb na další zdroje informací – národní autority apod.).

Ukažme si jeden zahraniční projekt, který pod celkem „usedlým“ designem (i když už tomu zejména u „moderních“ webů lze už spíše říkat kosmetika či vizážistika) ukazuje překvapivě vstřícnou kombinaci funkcí, vkládající pod ruku uživatele neobyčejně snadno prostupné vazby různých druhů informací.

„Separátní“ vývoj stránky lze asi přičíst tomu, že se jedná o vcelku dlouhodobý univerzitní projekt, do kterého jsou během let postupně „vtahováni“ studenti v určitém výběru, asi daném „dobrovolnictvím“. Tím je dán do jisté míry „namátkovitý“ výběr objektů (dle zadání? dle rodiště? bydliště?). Nicméně na druhé straně se u podobných projektů často setkáváme s „jepičím syndromem“. Velká část oficiálních i dobrovolnických dokumentačních či soupisných projektů kolem památek totiž stojí a padá s aktivitou svého zakladatele a tahouna (či drobné skupiny). Jenže to je podobné v dosavadním pojetí i pro mnohé oficiální projekty – vědecké, dokumentační, výzkumné – byť oficiálně certifikované. Jejich tolik potřebné propojování, navazování, snadná dostupnost pro různě kombinované požadavky dalšího výzkumu apod., totiž (kupodivu!) zřejmě nepatří mezi zvláště důležitá kritéria hodnocení dosahovaných výsledků. Dobrá, ale to je na jindy…

V nyní komentovaném případě se jedná o specifický soupis románských sochařských památek Británie a Irska. http://www.crsbi.ac.uk/

Čili jeden z řady podobných, rovněž separovaných… Nicméně zde jsme konfrontováni se zcela mimořádnou dávkou praktických funkcí, jež sice můžeme znát i z jiných podobných „databází“, ale jen zcela vzácně bychom asi našli jejich podobnou promyšlenou a elegantně fungující kombinaci.

Stránka vypadá jak se patří akademicky, bez velkých grafických výbojů (na „dobu“ reagují snad jen obrázky střídané v „karuselu“ v záhlaví úvodní stránky). Možná tím více nás při využívání zaujmou praktické funkce pro vyhledávání, procházení, propojení s výkladovým slovníkem, mapou apod.

Vydejme se na prohlídku několika základních informací a možností:

***

Za časovou zmínku možná stojí, že např. newsletter je k dispozici we „Wordu“, tedy již nikoliv v pdf. I to je ještě mnohde následování hodný vzor…

***

Reklamy

2015/11/23 Posted by | recenze, Uncategorized, weby | | Napsat komentář

Kutná Hora a Kamenná kašna. Příklad odborné popularizační publikace NPÚ hodné následování

Aleš Pospíšil: Kutná Hora a Kamenná kašna, vyd. NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze, Praha 2013. ISBN 978-80-86516-67-7. Skládačka, 10 s. Formát 160×210 mm.

Škála publikační činnosti NPÚ je velmi široká, přičemž případným zájemcům o její komplexní přehled neposkytuje vydavatel zatím úplně komplexní možnost (nelze ovšem přehlédnout katalog publikací, propojený také s e-shopem). Slušný přehled lze získat o odborných publikacích jednotlivých pracovišť, zejména pokud jsou k mání za úplatu (ne zcela kompletně v e-shopu), případně se jedná o odborné časopisy (některé mají vlastní weby – což ale také je pro pátrání po informacích komplikace; přinejmenším třeba proto, že na jednotlivých webech nenajdeme odkaz na souhrnný přehled titulů, jestliže o něj stojíme). Pomůckou opět s rezervou jsou obecné i speciální bibliografické databáze (často postrádají např. seznamy článků v jednotlivých sešitech periodik, anebo u článku nenajdeme seznam všech zařazených příspěvků daného čísla; nejednou se nám nedostane informace o příslušnosti k nějaké edici či řadě, byť neformální).

Dalšími typy publikací jsou různé letáky, nejednou s velmi hodnotnými informacemi (vytvářeny jsou např. k výstavám, pro popularizaci odborných témat, pro návštěvníky speciálních prohlídek či vzdělávacích kurzů…). Většinou se ovšem jedná o povšechné informace pro orientaci turistických zájemců o návštěvu památek. Ale přicházejí i preciznější výklady, jako ten zde zmiňovaný. Je určen návštěvníkům rezervace UNESCO. Od běžných letáků se ovšem odlišuje vyššími nároky na čtenářovu pozornost i znalost alespoň základů odborné terminologie. Takový přístup právě odpovídá tomu, že dokument čtenářům předkládá vrcholná odborná instituce státu.

Možná by nemuselo stát za to takový letáček zmiňovat. Nicméně se jedná o reprezentanta typu publikací, který není často v odborné literatuře ani zmíněn, natož recenzován. Ačkoliv by za to stál, i kdyby už ne pro stručný obsah, tak pro hodnocení z hlediska koncepce publikace. Třeba pro možnost podpořit pokračování právě takovým způsobem i u jiných památek, případně s návrhem nějakých vylepšení.

To bych zde však nechtěl provádět, protože mi samotnému jde o zkusmé ověřování funkčnosti videorecenzí pracovně označených „Památkové listování“. Čili odbočka tímto směrem.

Jde o to, že tak možný (hypotetický) zájemce může sám vidět, jak publikace vyhlíží, jak je uspořádaná, co od ní případně může čekat. To vše by jinak bylo potřeba stručně popsat, ale to stejně většinou nedá moc dobrou představu. Za sebe si tedy zatím představuji, že video, které je vytvořeno bez nějakých profesionálních a časových nároků, může zhlédnout vlastně každý celkem snadno, bez velké časové ztráty. Takže si rychle zjistí, jestli se má třeba po publikaci usilovně shánět, anebo se bez ní obejde.

Díky k tomu kdyžtak za případné připomínky.

A co se týče zmiňované publikace, myslím si, že jde o jeden z následováníhodných vzorů. Ale současně bych byl pro, aby se na příslušných fórech v rámci vydavatelské instituce probralo možné (a dle mého vhodné) sjednocení formátů (je velmi namístě počítat s možným ohlasem na možnou edici u sběratelsky orientovaných čtenářů). Navrhl bych také uvážit možnost vydávání s vyhlídkou na rozšiřování témat, možné nabízení titulů např. předplatitelskou formou, naopak třeba v případech návodných a metodických publikací počítat s bezplatnou distribucí např. prostřednictvím památkových úřadů „na pověřených obcích“ apod. Vše by to přitom mohlo být v jedné edici, což by jistě pomáhalo orientaci na straně čtenářů (a jak by se nejspíše ukázalo, také u edičních pracovníků, autorů apod.).

Případně i z tohoto hlediska připojte názor v komentáři (nebo upozorněte na podobné publikace).

2015/11/09 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Světecké sloupy a jejich vědecká oslava překračující hranice (Mariánské a trojiční sloupy v Trnavském kraji)

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Obálka

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj, Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4. Tiráž

Od roku 1998 postupně vcelku pravidelně přicházejí pílí dr. Vratislava Nejedlého s týmem dalších odborníků neobyčejně podrobné soupisy světeckých sloupů – nejprve byly svazky uspořádány po jednotlivých okresech a vycházely jako příloha časopisu Zprávy památkové péče, později se rozrostly do monumentálních fasciklů, zahrnujících celé kraje (soupis sloupů na Pardubicku vydalo tamní regionální muzeum). Soupisy vznikající v rámci „řešení“ vědeckovýzkumného projektu dnes již zaujímají notné místo na poličkách milovníků kulturních i drobných památek. Samozřejmě zaujmou i toho, kdo se zajímá nejen o vznik a význam těchto památek, ale rád se něco dozví i o historických peripetiích, jež ovlivnily stav, v jakém památky můžeme pozorovat dnes. Velice cenný a celkem ojedinělý je důraz na genezi dosavadních oprav, s cílem postavit tak spolehlivý základ pro co nejkvalitnější péči a restaurátorské zásahy dnes i v dalších dobách (k tomu by ještě bylo vhodné sledovat a doplňovat ty opravy, které probíhají v dnes a přijdou i v budoucnu…).

Tyto přístupy, sledující nejen původ a kulturní hodnoty památek, ale také jejich stav, příčiny případných poškození, genezi památkových zásahů apod. se staly také základem mezinárodního ocenění edice medailí Europa Nostra.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Úvodní ediční poznámka

Logicky musely oslovit např. historiku umění, památkáře a – v neposlední řadě – také restaurátory i za hranicemi ČR. Nyní se nám dostává do rukou výrazný „zahraniční“ přínos v podobě soupisu mariánských a trojičních sloupů na Slovensku, v kraji Trnava.

Nemohu hodnotit detailní parametry a přínosy obsahu, ale dovolím si jen stručnou poznámku k uspořádání publikace, a pak ještě jednu k potřebnosti kooperace při evidenci a dokumentaci památek.

Autoři se již v úvodu hlásí k impulzu pro svou práci právě v české edici světeckých sloupů. Do jisté míry se to projevuje v celém pojetí publikace, i když samozřejmě nějaké rozdíly lze zaznamenat. Na první pohled si všimneme širšího formátu (výška zůstala na 297 mm české áčtyřky) a grafických vylepšení. Šedé podbarvení odlišuje první stránky hesel v katalogové části. Je tedy vidět přínos(?) vydavatele a jeho výtvarného přístupu.

Úvodní kapitoly (obsah) jsou ve srovnání obsáhlejší, takže přinášejí podrobné poučení o architektonické typologii sloupů (podstavců a dalších částí) a jejich ikonografii. Pro restaurátory je příznačný solidní zájem také o kamenný materiál sloupů a soch. Sledují jejich původ i technické vlastnosti. Čtenář je tak vcelku náležitě připraven pro využití katalogové části.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Ukázka hesla katalogu

Hesla katalogu se ve větší míře než v ČR věnují architektonické kompozici a naopak méně detailně zpracovávají historii minulých oprav.

Výběr fotografií je vcelku přehledný a poučením pro restaurátory a památkáře jsou také četné snímky dokumentující historické a nedávné opravy.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Rejstřík

V závěru publikace čtenář najde snad poučné mapky se statistickým vyhodnocením výskytu různých typů sloupů a ikonografických motivů. A na konci (před resumé) ještě „rejstřík“ se souhrnem položek katalogu s malými „navigačními“ snímky. To je řešení jistě vhodné, protože je to velice operativní pomůcka pro různé typy vyhledávání (znali jsme to kdysi např. z „katalogových“ publikací nakl. Electa, ale jistě to bylo uplatněno i jinak; může to ale naznačovat i inspiraci v náhledech elektronických verzí podobných seznamů. Přesto trochu mrzí, že nenajdeme odkazy na stránky v souhrnných úvodních kapitolách, ale také v ostatních heslech, aby to podpořilo orientaci v souvislostech mezi jednotlivými památkami.

A tady se snad lze dopustit i poznámky k přístupům ke katalogizaci památek obecně. Komentovaná publikace je příkladem vrcholné úrovně speciálního či vědeckého soupisu (korpusu), pro který je tištěná verze plně oprávněná. Nicméně dnes se díky internetu již informační prostředí mění tak, že vlastně těžko přijímáme, když podobné věcné informace musíme postrádat v sítích, kde bychom nakonec mohli mnohem operativněji informace využívat, ale také je propojovat s dalšími daty. Co by mohlo být i k charakteru historické práce postihující i nejnovější změny či záchrany památek snad nejvíce přiléhající, by se mohlo zdát možné přispívání informacemi o tom, co se památkami děje od této chvíle. To papírová publikace s kopyrajtovou ochranou vlastně neumožňuje. Snad jakoby tomu zákonně či psychologicky bránila.

Je však zřejmě, že na jednotlivé položky katalogu mohou odkazovat např. památkářské databáze nebo hesla Wikipedie.

To jsou ale jen poznámky mimo okraj publikace, vyplývající spíše z trendů směrem k operativnímu zpřístupňování publikací na internetu, jejichž realizace však ještě vyvolá nejednu kontroverzi (autorská práva, licenční nároky vydavatelů, psychologie kolem sledování ohlasu publikace v momentu, kdy nedisponujeme údajem o počtu prodaných výtisků…).

Knihu lze nepochybně brát z našeho hlediska i jako potvrzení správnosti „korpusové“ koncepce edice seznamů sloupů v ČR. A současně snad také jako začátek nadějí na další svazky k podobnému tématu i z dalších zemí. A také rozvoji tohoto typu prací u nás.

A pro názornost ještě minutka listování:

2015/11/08 Posted by | publikace, recenze | , , , | Napsat komentář

Úvaha o možné recenzi průvodce po opevněných kostelích od Zdeňka Fišery

Zdeněk FIŠERA: Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. část (Turistický průvodce), Olympia, Praha 2015, 152 s. + 32 s. obrazové přílohy. Formát 120×2015 mm. ISBN 978-80-7376-393-0

Přístup naší uměleckohistorické i topografické literatury k opevněným kostelům je do jisté míry rozpačitý. Hlavní důvody asi spočívají v tom, že raně středověké kostely na venkově jsou většinou považovány za původně vlastnické svatyně, takže případné příkopy apod. jsou spojovány spíše se sídlem vlastníka. Přitom jsou také dochované či doložené obranné prvky často spojovány se symbolickými znaky kostela, který má také upomínat na opevnění mýtického Jeruzaléma, ale i to pouze jako součást symbolického pojetí kostela i jeho obvodu. Nicméně v řadě publikací jsou jednotlivě obranná zařízení zmiňována, ale to spíše jaksi pro úplnost, jakoby bez jistoty o tom, že mohla skutečně k obraně sloužit.

Úvodní souhrnná kapitola knihy je uspořádána vcelku přehledně a logicky a její přečtení jako základní seznámení s problematikou lze docela doporučit. Vhodným způsobem upozorňuje na specifické znaky opevněných kostelů a shrnuje hlavní historické okolnosti jejich vzniku (snad by ještě zasloužilo aspoň naznačit souvislost s právem církevního azylu). Zmiňuje také stavby, které pak kupodivu nejsou uváděny v katalogu (třeba Spořice s vodním příkopem; zdá se, že v tomto případě měla být důvodem momentální, i když asi dlouhodobá, nepřístupnost ostrůvku s kostelem kvůli statickému narušení budovy; s. 25).

Je pochopitelné, že pro turistického průvodce jsou stavby do katalogu vybírány podle nějakého klíče, respektujícího např. to, jestli je stavba dobře dosažitelná, jestli je situována v malebné vsi či krajinné situaci. Na druhé straně by asi bylo namístě zařazovat stavby s výrazně rozvinutými a zachovanými prvky, jakými jsou např. střílny, brány uzavírané pomocí odsouvací závory, příkopy apod. Místo toho figurují v řadě případů stavby, u kterých je zmíněna jen část jakési ohradní zdi, většinou v následujících dobách přezděná. Některé stavby pak byly asi zahrnuty jen na základě představy, že dominantní kostelní areály bývaly k obraně zařízeny, ale žádný konkrétní doklad v místě zachován není (Veselí nad Lužnicí) – jistě lze i takové stavby pro příklad zmínit, ale je to trochu nadbytečné v momentu, kdy jiné objekty jsou vypuštěny (cimbuří a střílny na renesanční atice jižní předsíně ve Veselí nad Lužnicí jsou jen dekorací, i když nelze vyloučit, že šlo o nějaký ohlas obranných částí kostela, dnes zaniklých).

Záběr katalogu tak působí velmi namátkovitě. Možná je to nesmělý krok k nějakému budoucímu komplexnějšímu zpracování tématu, které dosud žilo do jisté míry na okraji zájmu širší kulturní i turistické veřejnosti.

Spíše namátkou připojuji pár komentářů ke katalogu. Stavby, které asi neměly být ani v populárním výběru vynechány, jsou psány kurzívou.

Nevylučuji nějaké doplňky, kdyby byla chvíle. Případně můžete také v komentáři…

(S. 36) Lomnice nad Lužnicí (JH). Ve věži kostela jsou umístěné klíčové střílny (zatím není stáří doloženo průzkumem).

(S. 48) Žumberk (CB). Kostel má západní věž vybavenou klíčovými střílnami. Byl pojat do pozdně gotického opevnění tvrze.

[S. 50] Luby (CH). Po odstraněných obranných ochozech se zachovalo několik dřevěných krakorců. V čem by se měl kostel s opevněním podobat kostelu v Horním Slavkově není jasné – autor toto prohlášení nechává bez komentáře.

(S. 80) Kralovice (PS). Zachované patro nad presbyteriem bylo nejspíše součástí obranných prvků kostela v neopevněném městečku.

(S. 86) Přimda (TC). Patro nad presbyteriem pravděpodobně sloužilo obraně.

[S. 87] Řesanice (PJ). V ohradní zdi hřbitova byly v minulých letech doloženy zazděné střílny.

[S. 90] Úterý (PS). Barokní kostel se tyčí na dominantním návrší, ale v podobných případech autor často mluví o původních ohradních zdech hřbitovů, možná částečně upravovaných. Vzhledem ke statickým potížím na svažitém terénu, ale i někdejším modernizačním snahám musíme počítat s tím, že většina těchto zdí byla opakovaně opravována, případně i částečně či zcela nově stavěna ve změněné linii apod. Zachování takových zdí je pak vzácností. Mohlo k němu docházet v případech, kdy k ohrazení kostela byl připojen nějaký pozdější dům – takto se zachoval úsek hradby(?; bez archeologie a sondážního SHP to stejně spolehlivě rozhodnout nelze) i zde na severní straně. Vstup do areálu není od JZ, ale na SZ straně.

(S. 104) Jílové u Prahy (PZ). Kostel sv. Jiljí má presbyterium asi z doby po polovině 14. století vybavené patrem s obdélnými okénky se sedátky po stranách vnitřních výklenků.

[S. 120] Rostoklaty (KO). Kostel stojí na velmi mírně vyvýšené ale nepřehlédnutelné plošině ve vsi. Hřbitov je obehnán zídkou s místy výraznějším tarasem, ve kterém je zřejmě obsažen i starší materiál (kvádry), ovšem blíže časově nezařaditelný bez detailního rozboru. Západní věž je nápadně subtilní a otvory v ní nelze označit jako střílny, ale řekněme jako štřerbinovitá okénka. Takže se v zásadě jedná o jeden z desítek či spíše stovek vesnických kostelů, o kterém lze za dosavadního stavu poznání vznést pouze hypotézu, že mohl být k obraně využitelný a že k tomu byl i nějak vybaven.

(S. 121) Řevničov (RA). V západní věži kostela umístěny klíčové střílny.

[S. 121] Sedlčany (PB). Kostel není na Willebergově kresbě označen jako církvička – toto pojmenování je tam vyhrazeno předměstskému hřbitovnímu kostelu. Zvonice nestojí na místě brány, nýbrž je z brány přestavěná – na vnější straně je hrotitě zaklenutá brána lemovaná vpadlinou pro padací most.

(S. 132) Benešov nad Ploučnicí (DC). Ve věži městského kostela jsou klíčové střílny.

(S. 137) Křímov (CV). Kostel s přibližně čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí, původně v celém rozsahu s obranným patrem, nad lodí s klíčovými střílnami.

(S. 139) Spořice (CV). Vynechání tohoto kostela samozřejmě zarazí, i když autor v úvodu asi jako důvod sděluje, že ostrůvek s kostelem je z bezpečnostních důvodů s ohledem na statické závady kostela uzavřený (s. 25). Nicméně i tak lze kolem areálu vykonat obchůzku a kostel si zvenku prohlédnout. Rozhodně to stojí za to, protože se jedná o nejlépe zachovaný vodní příkop opevněného kostela u nás. Stáří příkopu ovšem není přesně známé (napovědět by asi mohl jedině speciální archeologický průzkum).

[S. 139] Smolnice (LN). Věž není pozdně románská, ale pozdně gotická.

[S. 141] Údlice (CV). Nad lodí bylo vybudováno patro, nesené kamennými krakorci, z nichž se několik zachovalo na severní straně, v podstřeší schodů na věž.

U obrázků nejsou uvedeni autoři ani podmínky zveřejnění. Je tedy otázkou, kde autor knihy či její vydavatel snímky posbírali. Např. snímek kostela v Tožicích nahoře na s. V je sice zpřístupněn se svobodnou licencí na Wikimedia Commons – nicméně podmínky licence nejsou splněny: Není uvedeno jméno autora a platnost licence. Rozhodně by v podobných případech měl být uváděn i odkaz na zdroj. Zde tedy např. adresa.

Jaká je situace u ostatních obrázků, netuším. Na S. 2 knihy je pouze uvedeno © Zdeňka Fišery a Nakladatelství Olympia.


Obecná poznámka za okraj… Přehlížíme-li podobné katalogy, se zájmem čteme kondenzované líčení historie i popisu památek, vždy poněkud jinak vynalézavé, dozvíme se často více, jindy méně odlišné letopočty prvních listinných zmínek, časová zařazení přestaveb. Samozřejmě to není snadná disciplína. Navíc není možné mechanicky opisovat od jiných. Nevyhnutelně však k meritu věci směřuje jen menší část sdělení. To by vcelku nevadilo, protože v tištěné podobě to ani jinak udělat nejde. Nicméně je zvláštní, jak málo zájmu se věnuje internetovému řešení. Když už někdo přistoupí k elektronickému zpřístupnění, volí většinou formát pdf, co nejvíce chráněný proti zneužívání. Nebo volí separátní webovou stránku. Nakonec se jako nepředstavitelné jeví kooperovat, k čemuž se jinak tyto technologie přímo podbízejí. Snad se bude pod tlakem potřeby přístup měnit směrem k on-line spolupráci. To se však samozřejmě nemohlo týkat této podnětné knížky pro objevitelské putování za dosud nepříliš proslulým typem památek.

2015/05/17 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Divná móda bezčasí v „aktualitách“

Památkářské weby bohužel stále více přistupují na svých webech k oklešťování časových údajů u vydávaných aktuálních zpráv. Důvodem bude asi trochu neuvážená snaha navazovat na již delší dobu módní způsob jakéhosi omezování snad rozbujelosti datovacích údajů v žurnalistice.

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj: http://www.nczk.cz/novinka/velky-sklenik-ozivily-detske-radovanky

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj.

Velmi časté je na masově sledovaných zpravodajských webech vynechávání údaje o roku, kterého se zpráva týká. Typicky jsme tak adresáty zvolání „nenechte si ujít sobotní zápas“ v nějakém sportu, nebo „vernisáž výstavy se konala 2. února“. Zřejmě se počítá s tím, že na zprávu se někdo podívá leda dnes nebo zítra, a pak už o ni nikdy nikdo nezavadí, takže údaj o roku není nutný. Pravdou je, že někde pod titulem nebo na konci textu většinou lze dohledat údaj o dni v roce, někdy i vteřině vydání zprávy (často jde však o údaj generovaný z nějakých metadat, který třeba nemusí být u případného výtisku zprávy nebo pod.).

Avšak zaznamenáme i verze, kde nenajdeme žádný časový údaj. Ten sice může být vidět u případného krátkodobého odkazu z titulní stránky webu nebo u výpisu aktualit, ale u zprávy samotné může zcela chybět. Jako celkem zarážející to může čtenáři přijít třeba u památkářů, kteří tak pečlivě až úzkostlivě pátrají po detailních časových údajích z dávnověku, ale pak je jim zatěžko příslušný rok vepsat do vlastní zprávy.

Absentující údaj o roku je nepříjemný i pro náhodného návštěvníka, protože časová informace typu „zítra pro Vás náš zámek nachystal atrakci“ se po delší existenci webu může týkat více roků. A úplně matoucí je pro někoho, kdo by se zatoužil dozvídat více, pátrat po dalších zprávách z dotyčného období apod.

Řešení „bezčasových“ zpráv asi vychází z pojetí žhavého zpravodajství či bulváru, kde zpráva ze života nějaké VIP hvězdičky či hvězdy prošumí éterem, aby co nejvíce hned byla nahrazena nějakou další. Hlavním cílem přitom asi stejně je sledovanost připojené reklamy.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v "top" verzi na titulní stránce). Zdroj.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v „top“ verzi na titulní stránce). Zdroj (cit. 2015-02-03).

U seriózně míněných zpráv by však časový údaj měl být vždy kompletní, vč. roku (je to důležitější, než třeba uvedení dne v týdnu, kterého se zpráva týká). Nakonec tedy asi nemohu jinak, než k takovému „vylepšení“ právě editory památkářských webů hlasitě vyzvat. Díky za pochopení.

(Ed. 201502030900) Pozn.: U zpráv není uvedeno jméno autora, pouze se můžeme obrátit na osoby uvedené v rubrice Kontakty.

Z konkrétní zprávy nemáme možnost přejít k výpisu zpráv ke zvolenému tématu, nebo listovat v předchozích/následujících zprávách.

2015/02/03 Posted by | recenze, weby | | Napsat komentář

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.